Extremisté sázejí na nespokojenost
Regulérní bitva se odehrála 17. listopadu v Litvínově mezi policií a
pravicovými radikály z Dělnické strany, kteří chtěli proniknou na
tamní sídliště Janov obývané především Romy. Tento střet měl
jedno zarážející prvenství - poprvé se na stranu extremistů v boji
proti policistům postavili běžní, přihlížející občané. To
pochopitelně vyvolává hned několik palčivých otázek.
Výsledkem svátečních bojů, odehrály se totiž v den výročí tzv.
sametové revoluce, je 14 zraněných - sedm policistů a stejný počet
radikálů, celkem 15 lidí policie zadržela, z nich 12 bylo obviněno z
výtržnictví, 3 z přestupku. Fakt, že se na stranu radikálů postavila
část janovských starousedlíků, je však zarážející a svědčí o
tom, že něco není v pořádku. Jak v České televizi řekl sociolog
Ivan Gabal, takový postoj bíle minority, denně konfrontované s
problémy pramenícími ze soužití s romskou populací, se dříve nebo
později dal očekávat:
"Velký šok to nebyl, ale překvapení nebo významný bod ve
vývoji situace, která provází romská ghetta v české společnosti, to
určitě je. Protože si myslím, že se tím uzavřelo období, kdy jsme v
klidu a s dostupnými zdroji mohli nastartovat integrační programy
zejména ve dvou regionech, které jsou nejvíce zatíženy přítomností
těchto lokalit, to znamená Ústecký a Moravskoslezský kraj. A od
nejenom té terénní sociální práce, ale řady dalších, jsme mohli
začít naplňovat očekávání lidí, kteří žijí v okolí těchto
lokalit. My jsme ještě zhruba před rokem ve velkém šetření v těchto
regionech zjišťovali, že je to výrazný pociťovaný problém, že je
to pociťovaný bezpečnostní problém, že je to pociťovaný problém
kvality podmínek života, služeb, školství... A zároveň tam byla
strašně vysoká očekávání od připravované agentury a všeho toho,
co s tímto projektem rétoricky bylo spojeno."
Klára Kalibová z občanského sdružení Tolerance a občanská
společnost soudí, že podobné scény se mohou odehrávat i jinde, kde
také žijí větší skupiny Romů. To podle ní radikály nenechá v
klidu:
"Pro ně je to napětí, které vládne mezi bílou většinou a romskou
menšinou vlastně zdrojem jejich síly. Oni se v současné době
prezentují jako ochránci bílé rasy, za bílou rasu jsou odhodláni
bojovat a tento boj považují za legitimní."
Otázkou zůstává, v čem je problém? Ivan Gabal si myslí, že v
případě litvínovského Janova dělá radnice málo:
"Řekl bych, že je to spíše zcela nedostatečné s ohledem na
kalibr toho problému. Na druhou stranu platí, že vláda už zhruba dva
roky vyvolává vysoká očekávání v tom smyslu, že založí instituci
a použije strukturální prostředky k tomu, aby posílila integrační
programy, modernizaci těch lokalit, aby začala ingerovat do podpory
vstupu, návratu těch lidí na trh práce, pokud jsou zaměstnatelní. A
zatím se v té oblasti nestalo vůbec nic. Já si proto myslím, že to
přešlo z fáze těch pozitivních integračních programů do vysokého
bezpečnostního rizika, protože tam vzadu může být zřetelná
politická ambice začít obsazovat radnice měst, kde tyto problémy jsou,
ze strany těch extremistických sil, které si postaví politickou
nadstavbu. Já bych o tom nepochyboval."
Výzvou pro radikály bude podle Ivana Gabala narůstající veřejná
podpora od lidí, kteří necítí změny.
S možností pronikání radikálů do obecních či městských
zastupitelstev souhlasí i brněnský politolog Miroslav Mareš, který se
mimo jiné zaměřuje na pravicový i levicový extremismus:
"Určitě taková možnost tady existuje. Je třeba si uvědomit, že
Česká republika je v současné Evropě poměrně výjimečná tím, že
tady vlastně nemá krajní pravice zastoupení na parlamentní úrovni a
doposud ani na regionální úrovni. Takže nějaká expanze krajní
pravice do stranickopolitické sféry a volební úspěchy by nebyly až
zas takovým překvapením."
Vláda se v pondělí rozhodla požádat Nejvyšší správní soud o
rozpuštění Dělnické strany, jejíž aktivity podle Kláry Kalibové
rostly. Radikálové pravidelně objížděli regiony, vybírali si
problematická místa, podařilo se jim oslovit neonacistickou subkulturu,
která jim přináší spořádané voliče. To se také projevilo v
letošních regionálních volbách, v nichž Dělnická strana získala 29
tisíc hlasů. V některých regionech měla dokonce více hlasů než
vládní Strana zelených, říká Klára Kalibová.
Nabízí se otázka, jak z této situace ven, jak postupovat?
"Tady není nějaké jednoduché a krátkodobé řešení. Jedním z
nich je rozpustit romská ghetta a zbavit se problémů, které jsou s nimi
spojeny. To se snadno řekne, ale hůře udělá. To je první věc. Musí
se i zpřísnit práce ve vztahu k případné romské kriminalitě nebo k
etnické kriminalitě, musí se nějakým způsobem izolovat tvrdé jádro
extremistů, to, které nyní organizuje násilnosti, a musí dlouhodobě
dojít k takové politice státu, která nebude vytvářet to interetnické
napětí. Ale to skutečně už není pouze věcí radnic, to je věcí
celého státu a je to i věcí bezpečnostních složek," říká politolog
Miroslav Mareš.
Hodně se spoléhalo na projekt ministryně pro lidská práva a menšiny
Džamily Stehlíkové vytvořit agenturu, která by měla působit proti
vzniku romských ghett. Podle sociologa Ivana Gabala se ze strany vlády
jedná o nesplněné očekávání:
"Vyloučené lokality se formovaly posledních zhruba 12 až 15 let.
I veřejnost očekávala, že pokud začneme, tak ta integrace potrvá
někde v řádu desítek let. Potíž je v tom, že vůbec nezačala, a že
se zdá, že celý ten koncept a projekt té agentury skončil v písku. A
já si myslím, že by premiér měl vyvodit jasnou politickou odpovědnost
tváří v tvář tomu, co se v tom Janově stalo."
|