Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast pro tento pořad.

V místní bazilice právě skončila mše svatá za uzdravení. My jsme tady vyšli do ambitu, spolu s námi je tady také jedna z pořadatelek Jana Březinová z Charity Olomouc, kterou zdravíme.

„Dobrý den.“

My celou dobu sledujeme program, vystoupila tady opravdu celá řada mladých nadějných talentovaných romských dětí a mládeže. Jak se na to třeba dívají, na takovou akci, mladí lidé, jak to vnímají, třeba tady lidé z Olomoucka?

„Je mi trošku líto, že tady není moc lidí z té lokality, kde pracujeme. Já myslím, že oni to mají rádi, je to pro ně zábavné, takováto akce, kde se mohou prezentovat. Zpívání a tančení, to je jejich, to mají v krvi, myslím si, že je to pro ně jeden z takových významnějších dnů, doufám v to.“

Kolik sem vůbec přijelo lidí, ať mají naši posluchači představu?

„Tak nevíme to přesně, ale podle stravenek, co jsme rozdávali u vchodu a teď jsem mluvila s paní učitelkou ze školky, tak ta říkala, že tak kolem 450.“

Moderace se ujali Roman Sutorý, sociální pracovník v Hranicích na Moravě a Magdaléna Mandátová z olomoucké Charity, mluvili ale převážně česky. Mají mladí Romové s romštinou problémy?

„Já nevím, ale já mám také děti ve světě, Marek Balog, houslista, byl v Koreji dva měsíce, umí romsky také, nejstarší syn je mezi Německem a Švýcarskem a také umí romsky, dcerka je vdaná v Itálii, já jsme je naučila, ale jak jsem tady pozorovala, když jsem mluvila, že mi někteří moc nerozuměli.“

„Tak je to tím, že rodiče chtějí zapojit děti do majoritní společnosti. Aby ve škole prospívaly, tak je neučí romsky, ony to slyší, mají to v sobě, ale lépe mluví česky, protože rodiče nechtějí, aby potom špatně zvládali český jazyk.“

Na Romskou pouť na Svatém Kopečku u Olomouce dorazil i Karel Holomek, předseda Společenství Romů na Moravě a také jeden ze zakladatelů Muzea romské kultury v Brně. Podle něj je i v současné době důležité zachovávat romské tradice.

„Já si myslím, že ty tradice jsou důležité u každého, zejména u Romů, kteří ty dobré tradice ve společnosti příliš neměli. A toto je příležitost, aby ukázali také pozitivní stránky svého života a k tomu právě Romská pouť v Olomouci přispívá, jestliže se tu vytváří ta tradice dokonce už desetiletá, tak je to jenom dobře. Ten neopakovatelný prvek romské muziky, romského tance, který je zcela odlišný od všeho, co je v evropských kulturách, ten tu zůstává a je stále patrný.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
22.09.2012	Na romskou pouť na Svatém Kopečku u Olomouce se dnes chystá osm stovek Romů	Zprávy ze života Romů
20.09.2012	Svatý kopeček u Olomouce v sobotu přivítá romskou pouť	Zprávy ze života Romů
17.09.2011	Tradiční romská pouť na Svatém Kopečku u Olomouce	Zprávy ze života Romů
09.08.2011	Valašský Meziříčím prošla romská pouť, připomíná prvního blahoslaveného Roma	Zprávy ze života Romů
18.09.2010	Na Svatém Kopečku u Olomouce začíná tradiční Romská pouť	Zprávy ze života Romů
16.09.2010	Na Svatém Kopečku se sešli Romové na tradiční pouti	Zprávy ze života Romů
06.09.2010	Svatý Kopeček v Olomouci opět uvítá účastníky Romské poutě	Zprávy ze života Romů
11.09.2006	Na Svatém Kopečku bude už poosmé romská pouť	Zprávy ze života Romů
23.06.2006	V Hejnicích proběhla pouť k patronce Romů svaté Sáře	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

„My teď všichni věříme v Boha, chodíme na bohoslužby, máme tu každý pátek bohoslužbu, káží nám o Pánu Bohu a hodně nám to změnilo život, takže mnozí lidé přestali pít alkohol, nehádají se... Ta změna nastala tím, že vyslechli Slovo Boží a pro nás pro všechny to je velmi vzácné. Když začali věřit v Pána Boha, tak úplně nastala změna mezi nimi, neperou se, nehádají se, hezky mluví, jen ty děti jsou občas ještě zlobivé, ale dospělí se už změnili, už nedělají to, co předtím, kdy kleli, nadávali na sebe, záviděli si, byli lakomí, toto už neexistuje, nastala změna. Každý pátek je bohoslužba, všichni se sejdeme, chválíme Pána Boha, jsem velmi ráda, že to tak je.“

Kde se scházíte k bohoslužbám a kdo k vám jezdí za faráře?

„Tak máme tu jednoho pastora, který je z Ostravy, už tu působí 4 roky. A teď tu máme také diakony, které ustanovil, že mohou může kázat, takže tu máme i jednoho kazatele odsud z Rudňan, který nám káže každý pátek. Každý měsíc přijede i pastor z Ostravy. A každou neděli se všichni scházíme ve Spišské Nové Vsi. Jezdí pro nás autobusy, a to nejen pro lidi z Rudňan. Setkáváme se tam lidé asi z pěti vesnic – Bystrany, Rychnava, Letanovce, Smižany, Rudňany, Markušovce, takže tam je nás pokaždé plný sál v kulturním domě ve Spišské, v centru obce. Je to takový velký sál, kam se vejde i 500 až 600 lidí.“

Kolik Vás tam asi chodí?

„Bylo nás až 1000, možná i víc.“

To jste se tam vešli?

„Ano, všichni, vešli jsme se tam, ale teď někteří odešli, většina odjela do Anglie za prací, takže hodně lidí nám odešlo. Ale když přijdou zpátky, tak se také hned vrátí do sboru.“

Vy jste říkala, že tam jezdíte autobusem, to je nějaký speciální autobus od té církve, který vás z těch vesniček sváží do Nové Spišské Vsi?

„Tak to je takhle, že když jdeme na shromáždění do sboru, tak každý hodí do košíčku peníze, kolik chce, a z nich potom pastor nám platí ty autobusy. Když má něco navíc, tak to k tomu přidá. Takže takto si všichni pomáháme, vybereme mezi sebou nějaké peníze, z toho se platí ten autobus, pronájem sál. Pastor se stará o to, abychom dojeli na shromáždění a potom zase zpátky domů.“

Scházíte se tam jenom vy Romové, nebo tam jsou i místní ze Spišské Nové Vsi?

„Ne, nejsme tam jen my, chodí tam i ne-Romové a je jich tam dost. Jsme spolu a je to velmi dobře, že i ne-Romové přijali Pána Boha a že i oni věří, že Pán Bůh existuje. Jsem nadšená z toho, že i oni tam chodí.“

Zpíváte při těch shromážděních i nějaké romské písně?

„I romské, i slovenské, i se tam vypláčeme.“

Jaký byl váš osobní příběh vašeho setkání s Bohem?

„Tak co se týká mě, tak já jsem věděla, že Pán Bůh existuje, chodila jsem i do kostela, potom tam byly takové změny, když jsme šli do kostela, tak lidé nechtěli, aby tam v lavicích seděli Romové, tak jsem tam přestala chodit. Pak jsem se seznámila se Svědky Jehovovými, to se mi velmi líbilo, protože já jsem chtěla hledat a zkoumat tu pravdu, ale ani tam to nakonec nevyšlo. Nakonec jsem zůstala u této víry. O tu víru ani tak nejde, ale poznat Boha a mít vztah s Bohem, poznat tu lásku lidí a to pravdivé kázání z Bible, tak tomu jsem uvěřila, jsem tomu věrná, navštěvuji bohoslužby, jsem i služebnicí, zpívám ve sboru, chci sloužit Pánu Bohu.“

Jak už dlouho tam chodíte?

„4 roky.“

Jak na vaše obrácení reagovala vaše rodina?

„Zpočátku nechtěli, mamka chodila do kostela, i otec, ale trošku i na mě nadávali, proč tam chodím. Ale když pak mamka viděla to páteční setkání, slyšela, jak zpívám a jak hovoří pastor, jak vypráví o Bohu, tak ona seděla a poslouchala to a kývala hlavou, že to je dobré, že pastor neříká nic špatného, že čte verše z Bible, tak potom přestali být proti tomu. Nakonec i bratři se obrátili, nakonec i otec a sestry, i moje děti tam chodí, všichni navštěvujeme bohoslužby.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
14.11.2015	Nové domy v osadě Breznica postavili místní Romové	O Roma Vakeren
06.06.2015	Organizace Teach for Slovakia pomáhá na základních školách, kde děti potřebují specifický přístup a pomoc	O Roma Vakeren
30.05.2015	Česká učitelka působí na základní škole pro děti z romské osady Huncovce na Slovensku	O Roma Vakeren
04.10.2014	Jak se žije ve staré romské osadě Slovenská Lupča	O Roma Vakeren
08.09.2014	„Hasíme to, co nejvíc hoří,“ říkají architekti, kteří pomáhají stavět domky v romské osadě	Zprávy ze života Romů
06.04.2014	Na Slovensku přibývá obcí, které pomáhají Romům postavit si vlastní bydlení	Zprávy ze života Romů
10.11.2013	Kvůli stěhování romské osady se na Slovensku rozhádaly tři sousední vesnice	Zprávy ze života Romů
14.07.2012	Dva slovenští poslanci navštíví romské osady	O Roma Vakeren
09.06.2012	Projevy anticiganismu na Slovensku	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

„Tento program je zaměřený na cílovou skupinu dětí většinou ze základních škol, které žijí v sociálně vyloučených lokalitách, v chudinských čtvrtích větších i menších českých měst. V těchto lokalitách se snažíme formou individuální dobrovolnické práce o určitý způsob asistence při pedagogizaci rodinného prostředí, ve kterém ty děti vyrůstají. Tento program spočívá v tom, že ti dobrovolníci minimálně dvě hodiny týdně tráví v rodině a připravují se s dětmi na vyučování, pomáhají s domácími úkoly, s látkou, která je pro ty děti složitá a podobně.“

Jak to přijímají samotní Romové?

„Pro rodiny, do kterých doházejí dobrovolníci, je to pocta mít svého učitele, je to pocta mít někoho, kdo se ve svém volném čase věnuje dětem, tj. že si toho dobrovolníka svým způsobem i hýčkají a ten dobrovolník se postupem času, záleží na to, jak dlouho v té rodině je, stává takovou přirozenou součástí toho týdenního života rodiny.“

Mění tito dobrovolníci názor na život Romů ve vyloučených lokalitách? Jak je posuzují?

„Tak třeba v Ústí nad Labem jsou tito dobrovolníci většinou studenti vysokých škol, převážně z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně z pedagogickým oborů nebo z fakulty sociálně ekonomické, z oboru sociální práce, sociální politika a pro ně tato individuální práce je jednou z těch nejdůležitějších praktických věcí, které zažijí během studia. Za prvé se neučí vnímat to prostředí v celém tom kontextu, naučí se nějakým praktickým dovednostem při té práci s dětmi a zároveň určitým způsobem mění pohled na situaci těch sociálně vyloučených lokalit, na situaci těch rodin, ve které žijí.“

Zaznamenali jste nějaké kladné výsledky, že ty děti opravdu mají větší úspěch ve škole?

„Cílem toho programu není primárně zlepšení školních výsledků, samozřejmě, že je to ta špička, ale především to udržení těch dětí v základním školství, tak aby nedocházelo k přestupům ze základních škol na speciální nebo praktické školy. My samozřejmě průběžně tento program hodnotíme, ale u každého dítěte je ten úspěch něco jiného, u jedné rodiny to může být to, že za rok a půl se podařilo vybavit prostor pro učení přímo v domácnosti, u dalšího dítěte to může být zlepšení známky z fyziky ze 4 na 2.“

Jaké předměty většinou dělají dětem potíže?

„Škála těch předmětů je široká, ve velké většině je to český jazyk, protože řada těch dětí, které jsou např. v Ústí nad Labem zapojeny do toho programu, tak jsou dyslektici nebo dysgrafici a i když ten dobrovolník tam nemůže stoprocentně suplovat nějakého odborníka, protože většinou jsou to studenti a prochází nějakou základní průpravou, tak ale pro tyto děti je hodně důležité to, že čtou s tím dobrovolníkem dvě hodiny týdně, že s ním píšou diktáty, takže čeština především a pak jsou to cizí jazyky. Nedá se to zobecnit, že by jeden z předmětů byl někde na výši, je to úplně stejné jako v ostatní populaci.“

Jsou to budoucí pedagogové, může praxe ovlivnit pohled na děti s jejich odlišnostmi?

„Tak z toho pedagogického pohledu nebo z toho odborného si myslím, že pokud se ti studenti rozhodnou pracovat jako pedagogové na základních nebo středních školách, tak tou svojí zkušeností jsou vybaveni pro to, aby vnímali a byli citlivější vůči těm potřebám těch jednotlivých dětí, které jsou mnohdy jakoby skryty v té mase toho vzdělávání v té třídě, kde je 29 dětí a v případě, že to dítě má nějaký handicap, tak učitel, který je méně vnímavý, může víc uškodit takovému dítěti, než pomoct.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
02.04.2016	Co přinese inkluze pedagogům?	O Roma Vakeren
13.02.2016	Sběr dat pomáhá lépe integrovat děti v britských školách	O Roma Vakeren
23.01.2016	Britské zkušenosti s pedagogickou prací s romskými žáky se přenáší i do Česka	O Roma Vakeren
16.01.2016	Proč základní školy odmítají romské žáky?	O Roma Vakeren
09.01.2016	Co přinesl rok 2015 a co ovlivní život některých Romů i v budoucích letech	O Roma Vakeren
09.01.2016	Třetinu žáků Základní školy Trmice tvoří romské děti a jsou dobře začleněny	O Roma Vakeren
21.11.2015	Lucie Ščuková se za Česko zúčastnila konference Inclusiv education – Take action!	O Roma Vakeren
25.04.2015	Podle zprávy Amnesty International Česko stále diskriminuje romské děti ve školství	O Roma Vakeren
07.03.2015	Magdalena Karvayová v Ostravě motivuje romské rodiče, aby své děti zapsali do nesegregovaných základních škol	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Horské obci Ostravice na Frýdecko-Místecku hrozí, že v ní vznikne romské ghetto. Ostravská společnost REALIS-INVEST, která je vlastníkem bývalého areálu Ústavu sociální péče, totiž zvažuje, že by v místě vzniklo bydlení pro 40 až 50 romských rodin z Ostravy. Obec ani obyvatelé s tímto záměrem nesouhlasí.

Po více než půlroční pauze způsobené finančními obtížemi začal v Brně znovu vycházet časopis Romano Hangos, který patří k hlavním romským médiím v Česku. Díky srpnové dotaci téměř čtyř set tisíc korun z ministerstva kultury je financování zajištěno do konce letošního roku. Romano Hangos – neboli romský hlas – vychází více než deset let a dříve býval týdeníkem. Nyní má z finančních důvodů měsíční periodicitu a náklad přibližně 3100 kusů.

Zítra pořádá Oblastní charita Ústí nad Labem a tamní Kulturní středisko už potřetí hudebně taneční festival Rotahufest 2008. Tato akce má představit kulturně – zájmové aktivity převážně romských dětí z neziskových organizací a občanských iniciativ. Čtyři hodiny programu nabídnou 30ti minutová vystoupení kapel, která budou proložena pěveckými a tanečními vystoupeními dětí.

18. října uvede pražské Strašnické divadlo sociální performanci Cikánská suita. Představení bude věnováno in memoriam spolutvůrci inscenace, romskému kytaristovi a zpěvákovi Jánu Slepčíkovi. Autoři inscenace se nechali inspirovat historickým putováním Romů z Indie, novověkou evropskou anabází i naší nejčerstvější současností.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

„Bylo by naprosto falešné mluvit o tom, že Romové nejsou v České republice diskriminováni. Já bych jenom připomenul např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku ohledně romských stěžovatelů, bývalých žáků zvláštních škol, kdy Česká republika byla uznána odpovědnou za naprosto nevyhovující systém zařazování romských žáků do tehdejších zvláštních škol. A přiznejme si, že je naší povinností kontrolovat, zda-li nově založené speciální školy nejsou jen zvláštní školy, které mají přetřenou fasádu, je potřeba kontrolovat, kdo tam chodí a hlavně kontrolovat, jaká je další možnost uplatnění žáků z těchto speciálních škol. Tak to je jedna věc, kterou bych rád připomenul a ta není stará ani jeden rok. A zároveň my jakožto organizace, která se zajímá o diskriminaci a jsme největší firmou na řešení diskriminačních sporů v této naší zemi soudní cestou, tak máme řadu zkušeností, poznatků, které se periodicky opakují, čili ta situace není lepší o to, že Romové jsou diskriminování zejména v přístupu k bydlení. Být Romem a sehnat si podnájem v nějaké lepší lokalitě, i když máte zaměstnání, je věc téměř nemožná, svízelná, stokrát narazíte, než se vám podaří přesvědčit někoho, že nepatříte k těm Romům, v uvozovkách, které my jako většina nosíme v hlavě, musíte překonat to předsudečné chování a ukázat, že jste tedy ta výjimka. Musíte to dokazovat zatímco kdokoliv z nás, kteří nemáme tento rys, tuto barvu kůže, tak nemusíme dokazovat nic, složíme zálohu, složíme kauci a bydlíme. To je taková jedna z nejčastějších diskriminačních praktik, s kterou my se setkáváme. Samozřejmě další diskriminací je přístup k některým zaměstnáním. My povařujeme za diskriminaci třeba vyžadování čistého trestního rejstříku v profesích, kde je to naprosto nelegitimní, nepotřebné, např. při čištění ulic apod. Bohužel taková je praxe v České republice. Těch diskriminačních oblastí by se samozřejmě asi našlo víc, např. v poslední době máme příklad, který je velmi smutný, jedná se přímo o takové zvláštní zacházení, tedy ne přímo diskriminaci, ale také to samo o sobě vypovídá o dnešní situaci. Jedné soudkyni ze středních Čech v rámci sporu o výživné, kdy matkou a žalobkyní byla příslušnice romské národnosti, tak tam při tom soudním jednání, kde kolega právě zastupovat tuto žalobkyni, tak tam padala naprosto nevhodná poučení.“

Když se mluví o Romech, tak se mluví o sociálně vyloučených, není to diskriminující?

„Tak to je terminologická záležitost. Samozřejmě my dnes máme notoricky známá fakta a údaje, že v České republice je více než 300 sociálně vyloučených lokalit, také je naprostá pravda, že drtivou většinou obyvatel těchto lokalit, módně řečeno sociálně vyloučených, tvoří Romové. Když říkám drtivou většinou obyvatel, mám na mysli kvantum 80 tisíc obyvatel, což je hodně velké okresní město a zároveň mám také na mysli, že z těchto 80 tisíc obyvatel zhruba 90 procent nemá zaměstnání a de facto vede takový bezmotivační život.“

Myslíte si, že i přístup společnosti, že už jenom způsob mluvy, je špatný a diskriminující?

„Samozřejmě, on je hlavně předsudečný, on zobecňuje nějakou předávanou zkušenost. Zajímavé je, že když my děláme nějaké vzdělávací aktivity, tak se s tímto přístupem setkáváme u lidí, kteří třeba v životě žádného Roma neviděli, nebo žádného Roma nezaměstnávali, ale jenom proto, že se to říká, tak to samozřejmě přijali jako za fakt. A samozřejmě součástí toho pojmu diskriminace je předsudečné uvažování ve smyslu, že rozdělíme svět na skupiny, rozdělíme ho na staré, na zdravotně postižené, na Romy, rozdělíme ho třeba na Čechy, každému z nich dáme charakterové vlastnosti, charakterové vlastnosti budou bez výjimky platit na každého příslušníka této skupiny a ten svět pro nás bude jednodušší, bude pro nás čitelnější. Na druhou stranu bude naprosto nespravedlivý, protože tak jako není Čech jako Čech, tak není Rom jako Rom, tak není starý, který je nevýkonný, stejný jako starý, který je jen výkonný, prostě ten svět a to, s čím my se v našich denních životech setkáváme, je nesmírně komplikovaný a ta právní ochrana před diskriminací je proti tomu zjednodušenému uvažování, které dopadá na ty lidi, kteří jsou nacpáni právě do té charakteristiky, byť by někdy mohla být pravdivá, tak vlastně jsou znevýhodňováni, protože je s nimi zacházeno jen na základě toho, že jsou hozeni do nějakého pytle.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
06.06.2015	Jak se bránit diskriminaci	O Roma Vakeren
21.02.2013	Rada Evropy tvrdě kritizuje Česko za údajnou diskriminaci Romů	Zprávy ze života Romů
14.11.2012	Situací Romů se bude zabývat vláda, soužití v problémových lokalitách se nezlepšilo	Zprávy ze života Romů
12.05.2012	Řada evropských zemí se k Romům chová macešsky	O Roma Vakeren
13.09.2011	Ombudsman kritizuje růst případů cenové diskriminace	Zprávy ze života Romů
20.06.2011	V dodržování základních práv má Evropa rezervy	Zprávy ze života Romů
06.08.2010	Prohlížení tašek v obchodě	O Roma Vakeren
21.05.2010	V dodržování lidských práv máme rezervy	Zprávy ze života Romů
12.03.2010	Nejen diskriminaci Romů, ale i korupci či obchod s lidmi vytkly Česku Spojené státy	Zprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Jaké projekty podporuje Evropský sociální fond?

„Projekty se pohybují ve škále od vzdělání přes rekvalifikace, je tam podpora sociálních služeb a jejich zkvalitňování, vymýšlení nějakých inovativních nástrojů třeba na sociální integraci, je tam posilování kapacity neziskových organizací, je tam podpora zaměstnanců, to znamená vzdělání pro zaměstnance, zvyšování konkurenceschopnosti, je toho mnoho“

Evropský sociální fond podpořil analýzu GAC, která prokázala, že ve vyloučených lokalitách žije 80 tisíc Romů. Projekty, o kterých dnes hovoříme, jsou zaměřeny na lidi, kteří žijí v sociálně vyloučených lokalitách?

„Já si myslím, že ne všechny. Jedná se o romskou komunitu v tom širším kontextu, je tam mnoho projektů, které jsou zaměřeny na lidi ze sociálně vyloučených lokalit, ale je tam i třeba projekt Check it Fakulty humanitních studií, který se zaměřuje jak na děti z romských komunit, které nemusí být nutně sociálně vyloučené, tak i na děti cizinců, takže tam je přesah na nějakou širší cílovou skupinu. Ale pro to nové programové období se projekty zaměřilz na tu cílovou skupinu z těch identifikovaných nebo nově vznikajících sociálně vyloučených oblastí, kde ten problém je nejpalčivější.“

Vy jste iniciátorkou publikace, kterou dnes představujeme, co vás k tomu vedlo?

„Vedla mě nějaká touha ukázat, že to jde, že můžeme najít pozitivní příklady, inspirovat další možné aktéry k tomu, aby se nebáli jednak Evropského sociálního fondu, protože toho se všichni děsí, protože to je administrativně náročné ty projekty zvládnout. Ale chtěla jsem ukázat, že ten konkrétní přínos může být opravdu hodně veliký pro konkrétní životy lidí a zlepšení jejich životní situace. Takže to bylo takové hlavní a samozřejmě ukázat nějaký pozitivní obraz a příklad pro tu komunitu.“

A když Evropský sociální fond podpoří nějaký projekt, v jaké časovém rozmezí, kolik let třeba trvá takový projekt, aby nebyl třeba jen dva roky a pak skončil a nebyla žádná další návaznost?

„Tak v tom minulém období byly projekty dvouleté, protože my jsme se zapojili jako Česká republika do toho procesu o něco později, takže nebylo možné dělat projekty delší. V současném období si myslím, že ve většině oblastí podpory jsou projekty tříleté, s tím, že pokud takový projekt skončí, je možné, aby ta organizace předložila další projekt, který na ten dosavadní naváže, takže je možnost nějaké kontinuální podpory třeba na šest let.“

Jakou máte zpětnou vazbu při realizaci projektů, co se týče zaměstnanosti?

„Ta vazba má dvě strany, jednak je to ta administrativní náročnost, tzn. realizátoři si často stěžují, že je to velice obtížné ty projekty realizovat a samozřejmě v té oblasti zaměstnanosti je ta situace velmi obtížná, protože je potřeba spolupráce řady aktérů, zahrnuje to úřady práce, zahrnuje to zaměstnavatele, zahrnuje to neziskové organizace, které se ty programy snaží nějak vyvíjet, nicméně si myslím, že byla velká řada projektů, které mají konkrétní dopad. Mluví za ně to, že ti lidé se opravdu vrací na trh práce a probíhá spolupráce přímo i se zaměstnavateli, což si myslím, že je velmi důležité u těch projektů, vtáhnout do projektu všechny aktéry, nejen vzdělávat, ale zajistit třeba tréninková pracoviště nebo stáže u zaměstnavatelů, aby si těch potenciálních budoucích zaměstnanců všimli a nebáli se třeba nějaké cílové skupiny, kterou nechtějí zaměstnávat.“

Co se týká projektů vzdělávání, jaké máte výsledky, jak se vám daří realizace těchto projektů?

„Tak co se týká vzdělávání, tak my máme vzdělávání v mnoha oblastech, třeba vzdělávání pracovníků v sociálních službách, je to vzdělávání zaměstnanců a zároveň máme třeba vzdělávání mládeže, která se chystá vstoupit na trh práce. Takže tam ta oblast je velice široká a asi ta nejširší oblast potom spadá pod Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a jak jsme měli možnost vidět třeba dnes tady, tak zajímavé projekty se najdou i tam, zapojily se základní školy, které se snaží nějakým alternativním způsobem pracovat s těmi dětmi, které mají nějaké specifické potřeby a motivovat je k tomu vzdělávání, protože to vzdělávání je klíčem k budoucnosti, k dalšímu uplatnění.“

Knihu ve formátu PDF najdete zde.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
29.09.2006	Projekt EQUAL bude přispívat ke zvyšování kvalifikace nezaměstnaných Romů	O Roma Vakeren