Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes se společně vydáme mezi věřící Romy a to nejdříve do Olomouce na
Romskou pouť a poté mezi Romy do slovenských osad. Představíme vám novou
publikaci, která představuje úspěšné integrační projekty a nebudou chybět
zprávy ze života Romů.
Mangav tumenge bacht the sastipen – Akana - šaj šunen romani relacia „O Roma
vakeren“. Šunena romane giľa the nevimata - andalo romano dživipen.
To je jenom namátkový výběr z programové nabídky.
=[ Reportáž ]=
Svatý Kopeček u Olomouce hostil desátou romskou pouť
Poslední zářijovou sobotu (27. 9.) se na Svatém Kopečku u Olomouce konala
již desátá romská pouť. S mikrofonem se na ni vydala i kolegyně z Českého
rozhlasu Olomouc Petra Ševců. Celou akci zahájila mše v Bazilice Navštívení
Panny Marie.
V místní bazilice právě skončila mše svatá za uzdravení. My jsme tady vyšli
do ambitu, spolu s námi je tady také jedna z pořadatelek Jana Březinová z
Charity Olomouc, kterou zdravíme.
„Dobrý den.“
My celou dobu sledujeme program, vystoupila tady opravdu celá řada
mladých nadějných talentovaných romských dětí a mládeže. Jak se na to třeba
dívají, na takovou akci, mladí lidé, jak to vnímají, třeba tady lidé z
Olomoucka?
„Je mi trošku líto, že tady není moc lidí z té lokality, kde pracujeme. Já
myslím, že oni to mají rádi, je to pro ně zábavné, takováto akce, kde se
mohou prezentovat. Zpívání a tančení, to je jejich, to mají v krvi, myslím
si, že je to pro ně jeden z takových významnějších dnů, doufám v to.“
Kolik sem vůbec přijelo lidí, ať mají naši posluchači představu?
„Tak nevíme to přesně, ale podle stravenek, co jsme rozdávali u vchodu a teď
jsem mluvila s paní učitelkou ze školky, tak ta říkala, že tak kolem 450.“
Moderace se ujali Roman Sutorý, sociální pracovník v Hranicích na Moravě
a Magdaléna Mandátová z olomoucké Charity, mluvili ale převážně česky. Mají
mladí Romové s romštinou problémy?
„Já nevím, ale já mám také děti ve světě, Marek Balog, houslista, byl v
Koreji dva měsíce, umí romsky také, nejstarší syn je mezi Německem a
Švýcarskem a také umí romsky, dcerka je vdaná v Itálii, já jsme je naučila,
ale jak jsem tady pozorovala, když jsem mluvila, že mi někteří moc
nerozuměli.“
„Tak je to tím, že rodiče chtějí zapojit děti do majoritní společnosti. Aby
ve škole prospívaly, tak je neučí romsky, ony to slyší, mají to v sobě, ale
lépe mluví česky, protože rodiče nechtějí, aby potom špatně zvládali český
jazyk.“
Na Romskou pouť na Svatém Kopečku u Olomouce dorazil i Karel Holomek,
předseda Společenství Romů na Moravě a také jeden ze zakladatelů Muzea
romské kultury v Brně. Podle něj je i v současné době důležité zachovávat
romské tradice.
„Já si myslím, že ty tradice jsou důležité u každého, zejména u Romů, kteří
ty dobré tradice ve společnosti příliš neměli. A toto je příležitost, aby
ukázali také pozitivní stránky svého života a k tomu právě Romská pouť v
Olomouci přispívá, jestliže se tu vytváří ta tradice dokonce už desetiletá,
tak je to jenom dobře. Ten neopakovatelný prvek romské muziky, romského
tance, který je zcela odlišný od všeho, co je v evropských kulturách, ten tu
zůstává a je stále patrný.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Romové z osad na Spiši jsou horlivými křesťany
Kdo navštíví romské osady v okolí Spišské Nové Vsi na východním Slovenku,
bude překvapen tím, že mnozí jejich obyvatelé jsou aktivními křesťany.
Zhruba před pěti lety mezi nimi začal působit romský pastor Emil Adam, který
pochází z Ostravy, a víra v Krista oslovila hodně Romů. Jana Šustová pozvala
k mikrofonu Kvetu Berkiovou, která bydlí v Rudňanech a při bohoslužbách
zpívá ve sboru.
„My teď všichni věříme v Boha, chodíme na bohoslužby, máme tu každý pátek
bohoslužbu, káží nám o Pánu Bohu a hodně nám to změnilo život, takže mnozí
lidé přestali pít alkohol, nehádají se... Ta změna nastala tím, že
vyslechli Slovo Boží a pro nás pro všechny to je velmi vzácné. Když začali
věřit v Pána Boha, tak úplně nastala změna mezi nimi, neperou se, nehádají
se, hezky mluví, jen ty děti jsou občas ještě zlobivé, ale dospělí se už
změnili, už nedělají to, co předtím, kdy kleli, nadávali na sebe, záviděli
si, byli lakomí, toto už neexistuje, nastala změna. Každý pátek je
bohoslužba, všichni se sejdeme, chválíme Pána Boha, jsem velmi ráda, že to
tak je.“
Kde se scházíte k bohoslužbám a kdo k vám jezdí za faráře?
„Tak máme tu jednoho pastora, který je z Ostravy, už tu působí 4 roky. A teď
tu máme také diakony, které ustanovil, že mohou může kázat, takže tu máme i
jednoho kazatele odsud z Rudňan, který nám káže každý pátek. Každý měsíc
přijede i pastor z Ostravy. A každou neděli se všichni scházíme ve Spišské
Nové Vsi. Jezdí pro nás autobusy, a to nejen pro lidi z Rudňan. Setkáváme se
tam lidé asi z pěti vesnic – Bystrany, Rychnava, Letanovce, Smižany,
Rudňany, Markušovce, takže tam je nás pokaždé plný sál v kulturním domě ve
Spišské, v centru obce. Je to takový velký sál, kam se vejde i 500 až 600
lidí.“
Kolik Vás tam asi chodí?
„Bylo nás až 1000, možná i víc.“
To jste se tam vešli?
„Ano, všichni, vešli jsme se tam, ale teď někteří odešli, většina odjela do
Anglie za prací, takže hodně lidí nám odešlo. Ale když přijdou zpátky, tak
se také hned vrátí do sboru.“
Vy jste říkala, že tam jezdíte autobusem, to je nějaký speciální autobus
od té církve, který vás z těch vesniček sváží do Nové Spišské Vsi?
„Tak to je takhle, že když jdeme na shromáždění do sboru, tak každý hodí do
košíčku peníze, kolik chce, a z nich potom pastor nám platí ty autobusy.
Když má něco navíc, tak to k tomu přidá. Takže takto si všichni pomáháme,
vybereme mezi sebou nějaké peníze, z toho se platí ten autobus, pronájem
sál. Pastor se stará o to, abychom dojeli na shromáždění a potom zase zpátky
domů.“
Scházíte se tam jenom vy Romové, nebo tam jsou i místní ze Spišské Nové
Vsi?
„Ne, nejsme tam jen my, chodí tam i ne-Romové a je jich tam dost. Jsme
spolu a je to velmi dobře, že i ne-Romové přijali Pána Boha a že i oni věří,
že Pán Bůh existuje. Jsem nadšená z toho, že i oni tam chodí.“
Zpíváte při těch shromážděních i nějaké romské písně?
„I romské, i slovenské, i se tam vypláčeme.“
Jaký byl váš osobní příběh vašeho setkání s Bohem?
„Tak co se týká mě, tak já jsem věděla, že Pán Bůh existuje, chodila jsem i
do kostela, potom tam byly takové změny, když jsme šli do kostela, tak lidé
nechtěli, aby tam v lavicích seděli Romové, tak jsem tam přestala chodit.
Pak jsem se seznámila se Svědky Jehovovými, to se mi velmi líbilo, protože
já jsem chtěla hledat a zkoumat tu pravdu, ale ani tam to nakonec nevyšlo.
Nakonec jsem zůstala u této víry. O tu víru ani tak nejde, ale poznat Boha a
mít vztah s Bohem, poznat tu lásku lidí a to pravdivé kázání z Bible, tak
tomu jsem uvěřila, jsem tomu věrná, navštěvuji bohoslužby, jsem i
služebnicí, zpívám ve sboru, chci sloužit Pánu Bohu.“
Jak už dlouho tam chodíte?
„4 roky.“
Jak na vaše obrácení reagovala vaše rodina?
„Zpočátku nechtěli, mamka chodila do kostela, i otec, ale trošku i na mě
nadávali, proč tam chodím. Ale když pak mamka viděla to páteční setkání,
slyšela, jak zpívám a jak hovoří pastor, jak vypráví o Bohu, tak ona seděla
a poslouchala to a kývala hlavou, že to je dobré, že pastor neříká nic
špatného, že čte verše z Bible, tak potom přestali být proti tomu. Nakonec i
bratři se obrátili, nakonec i otec a sestry, i moje děti tam chodí, všichni
navštěvujeme bohoslužby.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Doučování dětí ve vyloučených lokalitách
Děti ve vyloučených lokalitách chodí doučovat dobrovolníci, většinou z řad
budoucích pedagogů. Celou akci organizuje společnost Člověk v tísni. O více
informací požádala Marie Vrábelová Jakuba Michala, ředitele nízkoprahového
klubu "Nový Svět" v Ústí nad Labem.
„Tento program je zaměřený na cílovou skupinu dětí většinou ze základních
škol, které žijí v sociálně vyloučených lokalitách, v chudinských čtvrtích
větších i menších českých měst. V těchto lokalitách se snažíme formou
individuální dobrovolnické práce o určitý způsob asistence při pedagogizaci
rodinného prostředí, ve kterém ty děti vyrůstají. Tento program spočívá v
tom, že ti dobrovolníci minimálně dvě hodiny týdně tráví v rodině a
připravují se s dětmi na vyučování, pomáhají s domácími úkoly, s látkou,
která je pro ty děti složitá a podobně.“
Jak to přijímají samotní Romové?
„Pro rodiny, do kterých doházejí dobrovolníci, je to pocta mít svého
učitele, je to pocta mít někoho, kdo se ve svém volném čase věnuje dětem,
tj. že si toho dobrovolníka svým způsobem i hýčkají a ten dobrovolník se
postupem času, záleží na to, jak dlouho v té rodině je, stává takovou
přirozenou součástí toho týdenního života rodiny.“
Mění tito dobrovolníci názor na život Romů ve vyloučených lokalitách? Jak
je posuzují?
„Tak třeba v Ústí nad Labem jsou tito dobrovolníci většinou studenti
vysokých škol, převážně z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně z pedagogickým
oborů nebo z fakulty sociálně ekonomické, z oboru sociální práce, sociální
politika a pro ně tato individuální práce je jednou z těch nejdůležitějších
praktických věcí, které zažijí během studia. Za prvé se neučí vnímat to
prostředí v celém tom kontextu, naučí se nějakým praktickým dovednostem při
té práci s dětmi a zároveň určitým způsobem mění pohled na situaci těch
sociálně vyloučených lokalit, na situaci těch rodin, ve které žijí.“
Zaznamenali jste nějaké kladné výsledky, že ty děti opravdu mají větší
úspěch ve škole?
„Cílem toho programu není primárně zlepšení školních výsledků, samozřejmě,
že je to ta špička, ale především to udržení těch dětí v základním školství,
tak aby nedocházelo k přestupům ze základních škol na speciální nebo
praktické školy. My samozřejmě průběžně tento program hodnotíme, ale u
každého dítěte je ten úspěch něco jiného, u jedné rodiny to může být to, že
za rok a půl se podařilo vybavit prostor pro učení přímo v domácnosti, u
dalšího dítěte to může být zlepšení známky z fyziky ze 4 na 2.“
Jaké předměty většinou dělají dětem potíže?
„Škála těch předmětů je široká, ve velké většině je to český jazyk, protože
řada těch dětí, které jsou např. v Ústí nad Labem zapojeny do toho programu,
tak jsou dyslektici nebo dysgrafici a i když ten dobrovolník tam nemůže
stoprocentně suplovat nějakého odborníka, protože většinou jsou to studenti
a prochází nějakou základní průpravou, tak ale pro tyto děti je hodně
důležité to, že čtou s tím dobrovolníkem dvě hodiny týdně, že s ním píšou
diktáty, takže čeština především a pak jsou to cizí jazyky. Nedá se to
zobecnit, že by jeden z předmětů byl někde na výši, je to úplně stejné jako
v ostatní populaci.“
Jsou to budoucí pedagogové, může praxe ovlivnit pohled na děti s jejich
odlišnostmi?
„Tak z toho pedagogického pohledu nebo z toho odborného si myslím, že pokud
se ti studenti rozhodnou pracovat jako pedagogové na základních nebo
středních školách, tak tou svojí zkušeností jsou vybaveni pro to, aby
vnímali a byli citlivější vůči těm potřebám těch jednotlivých dětí, které
jsou mnohdy jakoby skryty v té mase toho vzdělávání v té třídě, kde je 29
dětí a v případě, že to dítě má nějaký handicap, tak učitel, který je méně
vnímavý, může víc uškodit takovému dítěti, než pomoct.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Horské obci Ostravice na Frýdecko-Místecku hrozí, že v ní vznikne romské
ghetto. Ostravská společnost REALIS-INVEST, která je vlastníkem bývalého
areálu Ústavu sociální péče, totiž zvažuje, že by v místě vzniklo bydlení
pro 40 až 50 romských rodin z Ostravy. Obec ani obyvatelé s tímto záměrem
nesouhlasí.
Po více než půlroční pauze způsobené finančními obtížemi začal v Brně znovu
vycházet časopis Romano Hangos, který patří k hlavním romským médiím v
Česku. Díky srpnové dotaci téměř čtyř set tisíc korun z ministerstva kultury
je financování zajištěno do konce letošního roku. Romano Hangos – neboli
romský hlas – vychází více než deset let a dříve býval týdeníkem. Nyní má z
finančních důvodů měsíční periodicitu a náklad přibližně 3100 kusů.
Zítra pořádá Oblastní charita Ústí nad Labem a tamní Kulturní středisko už
potřetí hudebně taneční festival Rotahufest 2008. Tato akce má představit
kulturně – zájmové aktivity převážně romských dětí z neziskových organizací
a občanských iniciativ. Čtyři hodiny programu nabídnou 30ti minutová
vystoupení kapel, která budou proložena pěveckými a tanečními vystoupeními
dětí.
18. října uvede pražské Strašnické divadlo sociální performanci Cikánská
suita. Představení bude věnováno in memoriam spolutvůrci inscenace, romskému
kytaristovi a zpěvákovi Jánu Slepčíkovi. Autoři inscenace se nechali
inspirovat historickým putováním Romů z Indie, novověkou evropskou anabází i
naší nejčerstvější současností.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Jsou u nás Romové opravdu diskriminováni?
Jsou u nás Romové opravdu diskriminováni? To byla otázka Marie Vrábelové
pro Miroslava Dvořáka z Poradny pro občanství, občanská a lidská práva.
„Bylo by naprosto falešné mluvit o tom, že Romové nejsou v České
republice diskriminováni. Já bych jenom připomenul např. rozsudek Evropského
soudu pro lidská práva ve Štrasburku ohledně romských stěžovatelů, bývalých
žáků zvláštních škol, kdy Česká republika byla uznána odpovědnou za naprosto
nevyhovující systém zařazování romských žáků do tehdejších zvláštních škol.
A přiznejme si, že je naší povinností kontrolovat, zda-li nově založené
speciální školy nejsou jen zvláštní školy, které mají přetřenou fasádu, je
potřeba kontrolovat, kdo tam chodí a hlavně kontrolovat, jaká je další
možnost uplatnění žáků z těchto speciálních škol. Tak to je jedna věc,
kterou bych rád připomenul a ta není stará ani jeden rok. A zároveň my
jakožto organizace, která se zajímá o diskriminaci a jsme největší firmou na
řešení diskriminačních sporů v této naší zemi soudní cestou, tak máme řadu
zkušeností, poznatků, které se periodicky opakují, čili ta situace není
lepší o to, že Romové jsou diskriminování zejména v přístupu k bydlení. Být
Romem a sehnat si podnájem v nějaké lepší lokalitě, i když máte zaměstnání,
je věc téměř nemožná, svízelná, stokrát narazíte, než se vám podaří
přesvědčit někoho, že nepatříte k těm Romům, v uvozovkách, které my jako
většina nosíme v hlavě, musíte překonat to předsudečné chování a ukázat, že
jste tedy ta výjimka. Musíte to dokazovat zatímco kdokoliv z nás, kteří
nemáme tento rys, tuto barvu kůže, tak nemusíme dokazovat nic, složíme
zálohu, složíme kauci a bydlíme. To je taková jedna z nejčastějších
diskriminačních praktik, s kterou my se setkáváme. Samozřejmě další
diskriminací je přístup k některým zaměstnáním. My povařujeme za
diskriminaci třeba vyžadování čistého trestního rejstříku v profesích, kde
je to naprosto nelegitimní, nepotřebné, např. při čištění ulic apod. Bohužel
taková je praxe v České republice. Těch diskriminačních oblastí by se
samozřejmě asi našlo víc, např. v poslední době máme příklad, který je velmi
smutný, jedná se přímo o takové zvláštní zacházení, tedy ne přímo
diskriminaci, ale také to samo o sobě vypovídá o dnešní situaci. Jedné
soudkyni ze středních Čech v rámci sporu o výživné, kdy matkou a žalobkyní
byla příslušnice romské národnosti, tak tam při tom soudním jednání, kde
kolega právě zastupovat tuto žalobkyni, tak tam padala naprosto nevhodná
poučení.“
Když se mluví o Romech, tak se mluví o sociálně vyloučených, není to
diskriminující?
„Tak to je terminologická záležitost. Samozřejmě my dnes máme notoricky
známá fakta a údaje, že v České republice je více než 300 sociálně
vyloučených lokalit, také je naprostá pravda, že drtivou většinou obyvatel
těchto lokalit, módně řečeno sociálně vyloučených, tvoří Romové. Když říkám
drtivou většinou obyvatel, mám na mysli kvantum 80 tisíc obyvatel, což je
hodně velké okresní město a zároveň mám také na mysli, že z těchto 80 tisíc
obyvatel zhruba 90 procent nemá zaměstnání a de facto vede takový
bezmotivační život.“
Myslíte si, že i přístup společnosti, že už jenom způsob mluvy, je špatný
a diskriminující?
„Samozřejmě, on je hlavně předsudečný, on zobecňuje nějakou předávanou
zkušenost. Zajímavé je, že když my děláme nějaké vzdělávací aktivity, tak se
s tímto přístupem setkáváme u lidí, kteří třeba v životě žádného Roma
neviděli, nebo žádného Roma nezaměstnávali, ale jenom proto, že se to říká,
tak to samozřejmě přijali jako za fakt. A samozřejmě součástí toho pojmu
diskriminace je předsudečné uvažování ve smyslu, že rozdělíme svět na
skupiny, rozdělíme ho na staré, na zdravotně postižené, na Romy, rozdělíme
ho třeba na Čechy, každému z nich dáme charakterové vlastnosti, charakterové
vlastnosti budou bez výjimky platit na každého příslušníka této skupiny a
ten svět pro nás bude jednodušší, bude pro nás čitelnější. Na druhou stranu
bude naprosto nespravedlivý, protože tak jako není Čech jako Čech, tak není
Rom jako Rom, tak není starý, který je nevýkonný, stejný jako starý, který
je jen výkonný, prostě ten svět a to, s čím my se v našich denních životech
setkáváme, je nesmírně komplikovaný a ta právní ochrana před diskriminací je
proti tomu zjednodušenému uvažování, které dopadá na ty lidi, kteří jsou
nacpáni právě do té charakteristiky, byť by někdy mohla být pravdivá, tak
vlastně jsou znevýhodňováni, protože je s nimi zacházeno jen na základě
toho, že jsou hozeni do nějakého pytle.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Publikace Příběhy představuje úspěšné projekty ESF v ČR
Evropský sociální fond vydal publikaci „Příběhy“, která představuje úspěšné
projekty podpořené ESF v České republice, zaměřené na podporu a integraci
Romů. Anna Poláková pozvala k mikrofonu koordinátorku skupiny pro
záležitosti romských komunit ESF a zároveň autorku publikace příběhy Zdeňku
Vaňurovou.
Jaké projekty podporuje Evropský sociální fond?
„Projekty se pohybují ve škále od vzdělání přes rekvalifikace, je tam
podpora sociálních služeb a jejich zkvalitňování, vymýšlení nějakých
inovativních nástrojů třeba na sociální integraci, je tam posilování
kapacity neziskových organizací, je tam podpora zaměstnanců, to znamená
vzdělání pro zaměstnance, zvyšování konkurenceschopnosti, je toho mnoho“
Evropský sociální fond podpořil analýzu GAC, která prokázala, že ve
vyloučených lokalitách žije 80 tisíc Romů. Projekty, o kterých dnes
hovoříme, jsou zaměřeny na lidi, kteří žijí v sociálně vyloučených
lokalitách?
„Já si myslím, že ne všechny. Jedná se o romskou komunitu v tom širším
kontextu, je tam mnoho projektů, které jsou zaměřeny na lidi ze sociálně
vyloučených lokalit, ale je tam i třeba projekt Check it Fakulty humanitních
studií, který se zaměřuje jak na děti z romských komunit, které nemusí být
nutně sociálně vyloučené, tak i na děti cizinců, takže tam je přesah na
nějakou širší cílovou skupinu. Ale pro to nové programové období se projekty
zaměřilz na tu cílovou skupinu z těch identifikovaných nebo nově
vznikajících sociálně vyloučených oblastí, kde ten problém je
nejpalčivější.“
Vy jste iniciátorkou publikace, kterou dnes představujeme, co vás k tomu
vedlo?
„Vedla mě nějaká touha ukázat, že to jde, že můžeme najít pozitivní
příklady, inspirovat další možné aktéry k tomu, aby se nebáli jednak
Evropského sociálního fondu, protože toho se všichni děsí, protože to je
administrativně náročné ty projekty zvládnout. Ale chtěla jsem ukázat, že
ten konkrétní přínos může být opravdu hodně veliký pro konkrétní životy lidí
a zlepšení jejich životní situace. Takže to bylo takové hlavní a samozřejmě
ukázat nějaký pozitivní obraz a příklad pro tu komunitu.“
A když Evropský sociální fond podpoří nějaký projekt, v jaké časovém
rozmezí, kolik let třeba trvá takový projekt, aby nebyl třeba jen dva roky a
pak skončil a nebyla žádná další návaznost?
„Tak v tom minulém období byly projekty dvouleté, protože my jsme se
zapojili jako Česká republika do toho procesu o něco později, takže nebylo
možné dělat projekty delší. V současném období si myslím, že ve většině
oblastí podpory jsou projekty tříleté, s tím, že pokud takový projekt
skončí, je možné, aby ta organizace předložila další projekt, který na ten
dosavadní naváže, takže je možnost nějaké kontinuální podpory třeba na šest
let.“
Jakou máte zpětnou vazbu při realizaci projektů, co se týče
zaměstnanosti?
„Ta vazba má dvě strany, jednak je to ta administrativní náročnost, tzn.
realizátoři si často stěžují, že je to velice obtížné ty projekty realizovat
a samozřejmě v té oblasti zaměstnanosti je ta situace velmi obtížná, protože
je potřeba spolupráce řady aktérů, zahrnuje to úřady práce, zahrnuje to
zaměstnavatele, zahrnuje to neziskové organizace, které se ty programy snaží
nějak vyvíjet, nicméně si myslím, že byla velká řada projektů, které mají
konkrétní dopad. Mluví za ně to, že ti lidé se opravdu vrací na trh práce a
probíhá spolupráce přímo i se zaměstnavateli, což si myslím, že je velmi
důležité u těch projektů, vtáhnout do projektu všechny aktéry, nejen
vzdělávat, ale zajistit třeba tréninková pracoviště nebo stáže u
zaměstnavatelů, aby si těch potenciálních budoucích zaměstnanců všimli a
nebáli se třeba nějaké cílové skupiny, kterou nechtějí zaměstnávat.“
Co se týká projektů vzdělávání, jaké máte výsledky, jak se vám daří
realizace těchto projektů?
„Tak co se týká vzdělávání, tak my máme vzdělávání v mnoha oblastech, třeba
vzdělávání pracovníků v sociálních službách, je to vzdělávání zaměstnanců a
zároveň máme třeba vzdělávání mládeže, která se chystá vstoupit na trh
práce. Takže tam ta oblast je velice široká a asi ta nejširší oblast potom
spadá pod Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a jak jsme měli
možnost vidět třeba dnes tady, tak zajímavé projekty se najdou i tam,
zapojily se základní školy, které se snaží nějakým alternativním způsobem
pracovat s těmi dětmi, které mají nějaké specifické potřeby a motivovat je k
tomu vzdělávání, protože to vzdělávání je klíčem k budoucnosti, k dalšímu
uplatnění.“
Knihu ve formátu PDF najdete zde.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
„O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 3. října je u konce. Ale
naladit si nás můžete v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého rozhlasu 1 -
Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše
vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen
andro O Roma vakeren. Adi giľi bičavas predalo Tomáš Dubjel pre Ruzyň, Pavel
Slivka andro Nevo Sedlos the Jan Mata Vinařicende. Romale mangav tumenge
bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren -
Iveta Durdoňová a Jaroslav Sezemský.
|
|