"Nová" studie o Romech, verze Čunek
Místopředseda vlády a ministr pro místní rozvoj Jiří Čunek už to nejspíš
nikdy nebude mít lehké. Středně záhadné způsoby, kterými měl údajně přijít k
majetku plus některé jeho poměrně smutně proslulé výroky na adresu romských
spoluobčanů z něj snadno učinily oblíbený terč mediální kritiky.
Nejnověji jde - lidově řečeno - s kůží na trh na, řekněme, jeho vlastním
písečku. Jde o nejnovější studii k tzv. "romské" problematice, kterou
předkládá jím vedené ministerstvo pro místní rozvoj.
Úvodem je jistě poutavé připomenout, že od roku 1990 bylo v České republice
přijato zhruba sedmdesát usnesení vlády a tři koncepce k problematice tzv.
"romské integrace". Okolnost, že situace v této oblasti je i nadále spíše
tristní, nemění nic na to, že se exekutiva přinejmenším snaží s touto
problematikou cosi udělat.
Na druhou stranu všichni, a doufám, že skutečně všichni v této zemi alespoň
tuší, že složitá problematika soužití většiny s romskou menšinou nemá žádné
jednoduché řešení, a že je jaksi počítáno s tím, že to prostě bude trvat
celé generace, než se všichni dopracujeme k nějakým snad lepším výsledkům.
Na třetí stranu - spisek ministerstva pro místní rozvoj nese snad všechny
znaky typického byrokratického řešení problematiky, kterou mohou pomoct
vyřešit pouze a toliko živí lidé. Už jen samotný název studie je výjimečně
precizní ukázkou toho, jak i v názvu stati zápolí státní úřednictvo s
úskalími tzv. politické korektnosti, a to až na samou mez srozumitelnosti.
Neboť, nastojte: název studie zní "Návrh koncepce přístupu státu k řešení
problémů deprivovaných částí měst obývaných převážně občany romského
etnika". Konec názvu.
Studie, která v úvodu celkem zeširoka a věcně poučeně vysvětluje
problematiku vzniku problému, už jen stylistikou nepopírá, že jejím autorem
bezpochyby není pan Čunek, nýbrž některý z jeho odborníků. Při vší úctě k
panu místopředsedovi vlády, takto věcný a srozumitelně formulovaný text se
mi dosud v jeho podání nepodařilo zachytit.
Vzhledem k tomu, že jak shora naznačeno, integrace romského etnika, pro něž
studie zavádí další (veřejnost jistě trochu matoucí) výraz, totiž "sociální
inkluze", je během na dlouhou trať. Zkušenosti z jiných zemí a jiných
zainteresovaných osob, hovoří většinou o tom, že do této oblasti je nutné
investovat značné částky za souběžných značných investic v podobě lidí,
kteří trpělivě prostě "vychovávají" cílovou menšinu tak, aby v delším
horizontu (jak to tedy nazývá ona studie) "inkludovala" (snad asi "vklouzla"
či "vplula", "vplynula", a podobně) do většinové společnosti.
Čunkova studie (ať už je jejím autorem kdokoli) má podobné ambice.
Tentokrát variuje používání státních prostředků pro tento účel tak, že by
nemělo jít jen o rozhazování státních peněz např. prostřednictvím nedokonale
kontrolovaných dotací, leč navrhuje jejich distribuci do nižších pater
státní správy tak, aby - jinak řečeno - stát prosazoval své záměry na
lokální úrovni v součinnosti se samosprávami, ale v rámci přenesené
působnosti.
Navíc zavádí - a to bude nejspíš kamenem úrazu této nejnovější studie -
jakousi třístupňovou škálu, šablonu, podle níž by - s ohledem na jejich
jakousi "připravenost" k integrování - byli romští spoluobčané děleni do
jakýchsi tří skupin, určovaných podle jejich závislosti na sociální pomoci
od státu.
V první skupině by byly rodiny nezávislé na sociálních službách a schopné
normálního života ve většinové společnosti. Těm by stát nabízel lepší
bydlení a (snad i nějak přesněji garantované) nabídky trvalého zaměstnání. K
podmínkám tohoto přístupu by měla patřit pravidelná školní docházka, stálé
zaměstnání alespoň jednoho z rodičů a řádné placení nájemného.
Do druhé, nižší skupiny by byly přiřazeny rodiny s jistými nevelkými
problémy s placením nájemného a s výjimečným zneužíváním sociálních dávek.
Kdo určí, co jsou (ve studii popisované) "nižší" dluhy na nájemném a kam až
sahá pojem "výjimečné zneužívání sociálních dávek", není přesně jasné. Těmto
rodinám by stát nenabízel lepší bydlení, žili by tam, kde dosud (to znamená
třeba i v těch nově na území republiky lokalizovaných "ghettech") a byli by
v zorném poli a v intenzivnější péči terénních pracovníků. Ti by jim
pomáhali hledat práci, řešit problémy se zadlužením a motivovat je k úsilí o
vzdělávání jejich dětí. Zde už začínají trošku potíže s tím, jak by si -
podle této studie - měl stát počínat. Měl by totiž, říká studie, usilovat o
rozvolnění vztahů této skupiny s širší (čtěme asi - v problémech řádně
namočenou) částí rodiny. To se našim romským spoluobčanům nejspíš nebude moc
líbit...
A přichází skupina třetí. Je téměř jisté, že za tenhle nápad se na pana
Čunka snese řádná dávka kritiky jak od romské komunity, tak od
zainteresované části většinové veřejnosti.
Skupinu třetí by totiž měly tvořit rodiny, které nestojí o zlepšení svých
životů. Jak se to pozná a kdo bude ukazovat hůlkou "doprava" či "doleva"
také není jisté, ale občany, kteří by byli zařazeni do této nejnižší skupiny
by čekalo - pozor, teď to bude trochu drsné! - stěhování do ubytoven s
pevnějším řádem a stálým dohledem. Navíc - uvažuje se, že by v těchto
(řekněme) zařízeních bylo oddělené bydlení mužů a žen, nesměly by tam ani
alkohol ani drogy a ještě by za to měli ubytovanci pravidelně platit.
Ať se na mne celé ministerstvo pro místní rozvoj nezlobí, ale instituce
popsaná jako ubytovna s pevnějším řádem a stálým dozorem, to v klidu může
být cokoli od lehké věznice po koncentrační tábor. Studie sice tvrdí, že by
tento druh nepohodlí měl tuto skupinu Romů motivovat k tomu, aby se odtud
dostali, ale stejně...
To, troufám si odhadnout, panu Čunkovi jen tak neprojde.
Koncepce to jakási nejspíš je, ale základní problém zůstává. Je nebo není
životaschopná? Je proveditelná? Není náhodou rasistická? Nejeví znaky
jakéhosi konečného řešení podle modelu, který tu už - bohužel - před
nějakými sedmdesáti lety někde byl? A navíc: Chce to i druhá strana? Vždyť
romské rodiny, byť žijící na - řekněme - okraji měst i společnosti - nejsou
jen zvířátka někde v kleci. Jinak řečeno: kde berou autoři studie jistotu,
že by nějaké "vplynutí" do většinové společnosti bylo i snem našich romských
spoluobčanů?
Závěrem: o studii se hodně bude mluvit. To možná bylo hlavním cílem jejího
nynějšího zveřejnění - je totiž před volbami. Lidovci hlasy potřebují. I
kdyby to měly být hlasy těch "rasistů v nás".
|