Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes se s námi vydáte na festival do rumunského festivalu. Kde vystoupila
řada romských kapel a také Gipsy.cz od nás. Nebude chybět ani naše právní
poradna, zprávy a pěkná muzika.
Mangav tumenge bacht the sastipen – Akana - šaj šunen romani relacia „O Roma
vakeren“. Šunena romane giľa the nevimata - andalo romano dživipen.
To je jenom namátkový výběr z programové nabídky.
=[ Reportáž ]=
Jaký byl program i novinky na Mezinárodním festivalu romského umění v
Temešváru
Minulý týden od středy do neděle hostilo rumunské město Temešvár 2. ročník
Mezinárodního festivalu romského umění (International Romani Art Festival).
V krásném prostředí letního kina v
centru města vystoupilo přes 150 umělců z mnoha zemí. Viceprezidentka
festivalu Sonia Oravetz řekla Janě Šustové ještě před zahájením akce další
podrobnosti o programu.
Bylo komplikované zorganizovat 2. ročník Mezinárodního festivalu
romského umění v Temešváru? Měli jste podporu jiných organizací a státu?
„Je to složité, ale ve srovnání s loňským rokem to bylo mnohem jednodušší,
protože už jsme z loňska měli dost zkušeností. Takže pro nás jako tým to
bylo mnohem snazší. Co se týče podpory od různých organizací, tak máme
stálé partnery, se kterými jsme spolupracovali už vloni a letos tedy také.
A máme sponzory, s jejichž pomocí se nám daří financovat nutné výdaje.
Takže je to dobré.“
Jaký byl vloni zájem rumunského publika o tento festival?
„Většina těch lidí, kteří se zúčastnili festivalových akcí, byli Rumuni.
Pak byly také akce, které se odehrávaly na Trajánově náměstí, což je místo
známé tím, že tam bydlí převážně Romové, a těchto akcí se zúčastnilo velké
množství Romů, protože tím, že tam bydlí, stačilo, aby otevřeli okno a
vykoukli ven nebo vyšli ze dveří. Takže tam byli. Ale jinak většinou na
festival chodí Rumuni. Myslím, že vloni byla účast velmi dobrá. Byli jsme
spokojeni s tím, jak lidé reagovali, byly totiž dobré reakce jak během
festivalu tak i po jeho skončení. Uvidíme, jak to bude letos, protože vloni
byl vstup na festival zdarma, ale letos už se za něj platí, takže uvidíme,
jak budou lidé reagovat, když budou platit vstupné.“
Můžete nám popsat program letošního festivalu?
„Stejně jako v loňském roce bude hodně koncertů. Během pěti dnů vystoupí 17
skupin ze Srbska, Francie, Maďarska, Rumunska a ze Španělska přijede
skupina flamenca. Také tu bude divadlo, představení nové knihy o romské
architektuře, nebudou chybět ani aktivity pro děti a dokonce i aktivity pro
vězně, protože máme partnerství s věznicí v Temešváru, takže jsme pro ni
připravili program. Pak tu také budeme promítat filmy a fotografie. To je
tedy program, který jsme měli vloni také. Ale máme také nějaké novinky –
například tu bude ochutnávka romské kuchyně, kterou jsme vloni neměli, a
také tu bude módní přehlídka oblečení s romskými motivy. Takže tyto novinky
letošní festival přináší ve srovnání s tím loňským.“
Jaké oblečení se bude prezentovat na té módní přehlídce?
„To oblečení navrhla mladá módní návrhářka z Temešváru. Ona sama není
romského původu, ale ta přehlídka představí romskou módu. Nebudou to
tradiční romské oděvy, ale spíše její vize romské módy. Takže tam asi budou
nějaké tradiční prvky kombinované s novými a moderními prvky.“
Bude na festivalu vystupovat také někdo z České republiky?
„Ano, bude tu vystupovat hip hopová skupina Gipsy.cz, která se představí v
sobotu večer. Myslím si, že se lidem bude líbit, protože i nám se líbí.“
Znají lidé v Rumunsku skupinu Gipsy.cz?
„Ne, neznají. My jsme ji propagovali v našem programu stejně jako ostatní
umělce, ale lidé o nich moc nevědí. Propagovali jsme jejich video na našich
internetových stránkách a na našich stránkách na MySpace. Nejsou u nás
známí, ale lidé v Rumunsku, zvláště ti mladí, jsou fanoušci hip hopu. Je tu
velká komunita posluchačů hip hopu a myslím si, že na koncert přijdou, aby
viděli, jaká ta skupina je, protože kombinace romské tradiční hudby s hip
hopem je velmi zajímavá. Takže si myslím, že posluchači budou zvědaví, jaké
to vůbec je.“
Před časem jsme spolu jednaly o tom, že byste během festivalu
představili fotografie ze soutěže Romipen, kterou organizoval Český
rozhlas. Budete je nakonec prezentovat?
„Ano, budeme. Ze soutěže Romipen jsme vybrali 70 fotografií a budeme je
promítat každý večer během koncertů. Ale bude to až od 22 hodin, protože
koncerty budou pod širým nebem, takže musíme počkat, až se setmí, aby
fotografie byly vidět. Ale budeme je prezentovat každý den.“
Foto: Jana Šustová
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Skupina Gipsy.cz roztančila rumunské publikum
Obrovský úspěch na Mezinárodním festivalu romského umění v Temešváru měla
skupina Gipsy.cz, která místní publikum opravdu nadchla, roztančila a
rozezpívala. Skupina nedávno vydala své druhé CD s názvem Reprezent, takže i
o něm se dozvíme od Radoslava Gipsyho Bangy, kterého v Temešváru oslovila
Jana Šustová.
Vy jste tady zvedli ze židlí rumunské publikum, jste poprvé v Rumunsku?
„Jsme úplně poprvé v Rumunsku a já jsem strašně rád, protože mi to připomíná
situaci, když jsme byli na Ukrajině. Je tu podobná nálada, já dokážu vycítit
nálady, ti lidé přesně tohle potřebují.“
Dá se vůbec nějak odlišit reakce publika? Já vás znám z koncertů v České
republice, kde máte také úspěch. Dá se vůbec říci, jestli je rumunské
publikum jiné než naše nebo než někde jinde na světě?
„Rozhodně, já jsem i producent, takže dovedu říct, jestli je publikum
hladové nebo nažrané. Když půjdeme do České republiky, tak je to něco mezi,
když pojedeme do takové země, jako je Rumunsko, tak ti lidé jsou hladoví a
já to vidím, přesně jako na Ukrajině. Bohužel ta vymezenost těch hudebních
žánrů a celkově té kultury je dána celkovou sociální a ekonomickou situací,
která, co si budeme povídat, v Rumunsku i na Ukrajině není moc dobrá. I když
se samozřejmě obě ty země moc snaží, což se cení. Česká republika je na tom
stále velmi dobře oproti ostatním postkomunistickým zemím, ve kterých se
hodně objevujeme, takže to bych řekl, že hodně rozhoduje. Ale když třeba
pojedeme do takové země, jako je Francie nebo Anglie, kde jsou ti lidé už
doslova přežráni, tak je to mnohem těžší samozřejmě, mnohem, mnohem těžší.“
Nakolik cestujete v poslední době, v posledním roce, do zahraničí? Máte
tam hodně koncertů?
„Poslední dobou je to dokonce takové, že máme v zahraničí více koncertů než
koncertů v Čechách. Já jsem ale rád, protože rád poznávám nové země a nové
tváře a celkově mě to utvrzuje v tom, že už nemám být ambasadorem za
menšiny, že ty mezinárodní vztahy nebo mezinárodní rozdíly vnímám zcela
jinak. Musím říct, že to je hlavní důvod, proč mám rád cestování, protože
čím víc zemí a národů poznávám, tím více si uvědomuji, že jsme jen lidé a
že je jen jedno modré nebe a že jsou jen dobří a špatní lidé a žádní jiní -
a to mě baví.“
Vy jste vydali nové CD, jak se jmenuje a je nějaký rozdíl mezi tím druhým
a prvním? Došlo u vás k nějakému vývoji?
„Tak samozřejmě rozdíly mezi tím prvním albem a tím druhým jsou veliké. Ten
zásadní je asi, že jsem to textově pojal mnohem osobněji, seriózněji než na
prvním albu. Já si myslím, že první album je mnohem víc přístupné k
mainstreamu, kdežto to druhé už tak úplně není pro mainstreamové publikum.
Naštěstí si i to mainstreamové publikum našlo. My jsme si při druhém albu s
kapelou řekli, že nechceme mít žádný komerční záměr, že budeme jednoduše
dělat to, co cítíme. Potkali jsme se tam i s velkými problémy, nemyslím
přímo vztahovými, ale celkově hudebními a časovými. Album jsme samozřejmě
museli vydat, bylo to časově tlačené, ale já si myslím, že se podařilo. A
podařilo se vytvořit velmi specifické nemainstreamové album, podle mě velmi
pestré, po hudební stránce to je velmi pestré, takže se to nedá srovnávat s
tím prvním albem. Já si myslím, že kdokoliv si poslechne obě alba, tak bude
souhlasit s tím, že ta evoluce se zvrátila, že z ryby se najednou vynořil
jakoby ptakopysk, jak se říká.“
Jakou má poslechovost vaše hudba třeba v rádiích v České republice?
„Já si myslím, že první album bylo úspěšnější, co se týká poslechovosti, u
druhého alba nemůžeme zatím plně hodnotit, samozřejmě na IFPI se nedržíme,
prodej alba je plně ovlivněn tím, že jsme neudělali videoklip, což napravíme
tento měsíc, budeme točit video, bude to skladba Represent, která se v září
snad objeví i v televizích. Uvidíme, co se stane po této písni, já si
myslím, protože to je bohužel nemainstreamové album, tak bude těžší si najít
ty mainstreamové fanoušky. Co si budeme povídat, singl Romano Hip Hop je
zatím nepřekonán, byl to tak silný moment naší kapely, tak silný evoluční
moment, že si myslím, že to už těžko překonáme.“
Jak jste vůbec přišel na to, kombinovat hip hop s romskou tématikou?
„Přesně to samé jsem říkal s rozhovoru pro rumunskou televizi, že to vlastně
nebyl vůbec žádný nápad, to byl jakýsi přirozený vývoj, kdy jsem jednu dobu
začal sahat do kořenů mého národa a začal jsem hledat sám sebe, dá se říci,
protože být Rom a nevědět, kým jsem, to je podle mě špatně. Je dobré, si to
uvědomit, co to znamená a co to neznamená, včetně mýtů, co je Rom, protože
já tvrdím, že drtivá většina toho, co se říká, že je být Romem, je alespoň
pro mě osobně mýtus. Je ale dobré najít si ty elementární věci a probudit je
v sobě. Já jsem to začal dělat a z toho se vyvinula i ta hudba, jednoduše
řečeno. Takže spíš to je přirozený vývoj člověka.“
Foto: Jana Šustová
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Branislav Spasojević už více než 20 let sbírá romské písně
Na Mezinárodním festivalu romského umění v Temešváru vystoupila také skupina
Amaro Del ze Srbska, která vznikla v roce 1988 v Bělehradu. Její název v
romštině znamená Náš Bůh. Skupina hraje romské písně z mnoha různých zemí –
z Maďarska, Ruska, Rumunska, Francie, Polska, Moldavska, Indie, Ázerbajdžánu
či Jugoslávie. U jejího vzniku stál Branislav Spasojević, kterého k
mikrofonu pozvala Jana Šustová.
Pocházíte ze Srbska, ale písně zpíváte v mnoha různých jazycích. O jaké
jazyky se jedná?
„Většinou zpíváme v romštině. Romština má hodně dialektů, takže záleží na
tom, z jaké země daná romská píseň pochází, protože v tom dialektu ji potom
zpíváme. Jinak také zpíváme rumunsky, rusky, srbsky - a to je vše.“
Jak sbíráte ty romské písně?
„Před dvaceti lety jsem trávil hodně času s několika etnomuzikology, chodil
jsem s nimi do terénu, navštívili jsme hodně romských komunit a nasbírali
jsme hrozně moc romských písní, které nám lidé nazpívali na mikrofon. A
potom jsem začal s touto skupinou, dal jsem dohromady lidi a začali jsme
aranžovat tyto písně, které jsme předtím nahráli.“
Kolik cédéček už jste vydali?
„Oficiálně jsme publikovali dva cédéčka a pak je ještě jedno navíc, což byla
taková rozhlasová show a bylo publikováno jako živá nahrávka.“
Dnes vaše skupina vystupovala v Temešváru ve složení pěti hudebníků, je
to celá Vaše skupina nebo je Vás ještě víc?
„Je nás pět. Jako základ máme čtyři lidi, ale teď s námi začal hrát Niku,
což je mladý muž z Rumunska, takže je nás pět. Právě jsme s ním hráli v
Srbsku, v Berlíně a teď pojedeme do Slovinska. Je moc prima a pracujeme
spolu jako tým.“
Jak dlouho už existuje Vaše skupina?
„Už dvacet let. Ale nikdo z těch lidí, kteří byli na začátku, už v ní není.
Ale Milena a druhý hráč na kytaru už jsou ve skupině 15 let.“
A byla Vaše skupina založena právě proto, že jste měl tu sbírku romských
písní?
„Ano, sešli jsme se a začali poslouchat a aranžovat ty písně, které jsem
předtím nasbíral.“
Používáte při aranžování písní také notový zápis?
„Ne, jen posloucháme, posloucháme, posloucháme a potom spolu začneme hrát. A
někdy to jde moc dobře a někdy zase ne, takže tu písničku opustíme a řekneme
- ta není pro nás, nebo není vhodná v současnosti, tak třeba někdy později
se k ní vrátíme.“
Jste to vy, kdo rozhoduje o tom, které písně budete hrát?
„Ne, to rozhodujeme všichni. Každý může říct, co si myslí, to opravdu není
problém.“
Máte nějaké hudební vzdělání?
„Já ne, nestudoval jsem hudbu, zpívám přirozeně. Ale naše kontrabasistka
Milena studuje na hudební akademii. Začala s námi hrát, když byla ještě
velmi mladá, zůstala s námi, ale zároveň studuje hudební akademii v
Bělehradu.“
A jsou všichni lidé ve Vaší skupině romského původu nebo ne?
„Ne, jen Niku je romského původu. Jinak my nejsme Romové, ale máme rádi Romy
a milujeme také romskou hudbu.“
A co Vás vedlo k tomu, že jste začal sbírat romskou muziku?
„Nevím. Když jsem byl malý, hodně jsem se stýkal s romskými dětmi a vůbec s
Romy. Byl by to příliš dlouhý příběh, takže ho teď nemohu vyprávět. Ale
setkával jsem se s Romy v Maďarsku, v Srbsku, poslouchal jsem jejich hudbu a
zamiloval jsem si ji.“
Foto: Jana Šustová
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Jak řeší Linka bezpečí krizové akutní případy
Linka bezpečí slouží dětem po celé naší republice a je
pochopitelně zdarma. Za lét své existence se na ni obrátilo už
mnoho dětí, kterým linka pomohla situaci řešit. Jak je to v
případě, že se jedná o velice krizovou situaci dítěte a je nutné
jednat rychle? To byla otázka Marie Vrábelové pro vedoucího
sdružení Linky bezpečí Martina Kloudu.
„Jednak musím říct, že my za klienty nejezdíme, my jsme opravdu jenom
telefonická služba, nevstupujeme do přímého kontaktu s klienty. A tam, kde
my máme pocit, že by to vyžadovalo zásah, tak to je náš pocit, pro nás je
důležitý i pocit toho dítěte, my vždy vycházíme ze zakázky dítěte a pokud to
dítě má zakázku, že zatím si o tom chce jen povídat a nechce, aby se v tom
něco dělo, tak my tu zakázku respektujeme, nic v tom podnikat nebudeme, i
kdybychom měli sebevětší pocit, že je potřeba něco podniknout. Ono to není
ani dost dobře možné z jednoduchého důvodu, že my jsme anonymní linka a dítě
nám nesdělí informaci, kam bychom za ním měli přijet, pokud my bychom ho do
toho příliš tlačili a vyžadovali to po něm, tak ono jednoduše položí telefon
a my vlastně s tím dítětem už vůbec nemůžeme pracovat, kdežto předtím jsme
ho alespoň na tom telefonu měli.“
Jakou obavu většinou děti mají z toho právě svěřit se svým nejbližším?
„Třeba v té oblasti sexuálního zneužívání nebo tělesného týrání, tak je to
nejčastěji obava, že budou nepochopeni, že to ten, komu se svěří, nepřijme.
A že třeba budou i nějak odsouzeni kvůli tomu svým okolím, protože ten
pachatel často velmi dovedně vyvolává v té oběti nějaké pocity viny, že
vlastně on je ta oběť, která za to může, že je to vlastně zcela normální a
že pokud by to zveřejnilo rodině, tak že ono ponese důsledky všeho toho
jednání. Takže například, pokud by se rozpadla kvůli tomu rodina, tak to
dítě by si v sobě neslo důsledky toho, že ono může za rozpad té rodiny.
Proto se ten pachatel snaží právě tyto pocity v tom dítěti vyvolávat, takže
to můžou být ty důvody, proč se nechce svěřit nikomu dalšímu.“
Volají k vám i děti z různých etnických menšin?
„Tak občas zavolají, tam je otázka, jak moc my o tom víme, jestli nám volají
nebo ne. My nesledujeme to, jakého etnického původu je ten náš volající
klient, víme to pouze, pokud nám to on výslovně řekne, nebo pokud ta etnická
příslušnost je nějakým způsobem tématem toho volání.“
Jsou vyškoleny operátorky na to, když zavolá někdo z etnických menšin,
jak s nim jednat?
„Nemáme na to nějaké speciální školení, pokud bychom měli obsáhnout všechny
etnické menšiny, tak by to bylo pro nás nerealizovatelné, my jsme všeobecná
linka důvěry, takže jsme zaměření velmi široce a nemůžeme se vlastně
zaměřovat na jednotlivé menšiny. Myslím, že existují linky důvěry právě
zaměřené na etnické menšiny, ale co se týká třeba jiných menšin jako
homosexuálů a podobně, tak tam konzultanti právě prochází nějakým zaškolením
pro práci s těmito tématy.“
Obávají se právě tyto menšiny spíše společnosti nebo svých blízkých?
„Tak tam je pro ně nejdůležitější to, jak to přijmou třeba jejich blízcí,
takže oni nejčastěji řeší to, jak to přijmou rodiče, co tomu řeknou, protože
oni řeší hlavně to, co je pro ně v tu chvíli akutní a většinou ve věku, kdy
nám volají, je ta rodina pro ně stále velmi blízká, takže pro ně je to
nejakutnější právě sdělit to blízkým osobám v rodině.“
Říká vedoucí linky bezpečí Martin Klouda a já ještě zopakuji telefonní
číslo 116 111.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Co dělat v případě neschopnosti splácet dluhy
Zadluženost českých domácností stále stoupá. Ne každý ale dokáže své
pohledávky umořovat. Jaké šance mají ti, kteří se zadlužili a nemají možnost
splácet své dluhy? Za finančním analytikem Sdružení obrany spotřebitelů
Michalem Kebortem zašel pro odpověď Jan Mišurec.
Lidé, kteří jsou velmi zadlužení, mají několik dluhů, banky i nebankovní
subjekty jim nabízejí konsolidaci jejich dluhů.
„Ta konsolidace úvěrů může být užitečný nástroj ve chvíli, kdy chceme
ušetřit. Máme-li více menších úvěrů, zvláště pak spotřebitelských úvěrů,
které jsou zpravidla velmi drahé a jsou tam různé další poplatky za vedení
toho úvěru, můžeme ušetřit výrazné částky, pokud to sloučíme do jednoho
úvěru. Také jde-li např. o úvěry na kreditních kartách atd., to je ten samý
případ. tam to může být užitečné, ovšem banka si samozřejmě za takový úkon
vyúčtuje svojí částku, svojí položku. A další věcí je, že např. u
spotřebitelských úvěrů budeme muset zaplatit poplatek za předčasné splacení,
pokud budeme dělat konsolidaci. Jestliže to je u jedné banky, tak takováto
povinnost nenastane, jestliže to je u jiných bank nebo nebankovních
subjektů, s touto položkou musíme počítat a ta cena by moha být potom
rozhodně vyšší.“
To platí ale jen pro zaměstnané klienty, jakou šanci mají nezaměstnaní?
„Tak obecně jestliže člověk není bonitní, tak málokterá slušná úvěrová
společnost mu půjčí. A jestliže bonitní není, je to o něm známo, že je
nezaměstnaný a nemá žádný příjem, nemá žádný majetek a přesto mu někdo
nabídne, že mu půjčku poskytne, měl by se mít na pozoru a dost pravděpodobně
se bude jednat o některého z sharkerů, tzv. finančních žraloků, který hraje
na to, že klient nesplatí včas dané závazky a on ho následně bude
sankcionovat, případně to dotáhne až k exekuci atd.“
Když by lidé chtěli vyhlásit osobní bankrot, což je nová možnost, jak se
zbavit dluhů, jak mají postupovat?
„Tak zaprvé musí si být jisti, že jsou skutečně předlužení, že už nemají
jinou možnost, např. pozdržením splátkového kalendáře, kde by jim jejich
věřitel roztáhl splátky na delší období a oni by byli schopni normálně
splácet. Tak je jasně řečeno, že musí hrozit nebo už nastat situace taková,
že klient nemá na splácení, nemá na splácení v dlouhodobém horizontu, takže
není možné jiné řešení. V tuto chvíli se může obrátit na jakýkoliv z
krajských soudů nebo městský soud v Praze a v Brně, které spravují
insolvenční právo, podat přihlášku do insolvenčního řízení a v té už rovnou
může uvést, že má zájem o oddlužení jakožto jednu formu insolvenčního
řízení. Soud následně bude zkoumat opodstatněnost, ten klient bude muset
doložit určitě i své příjmy za uplynulé tři roky, další finanční toky, to
mnoha klientům může dělat problémy. Lepší je proto, když nejdříve kontaktují
některou z institucí, která se zabývá předluženými lidmi, která jim dokáže
poradit, je to třeba poradna při finanční tísni nebo občanské sdružení SPES,
tam jim poradí, jaké dokumenty budou muset mít. Ono by se jim totiž docela
snadno mohlo stát, že přijdou k soudu, dodají svoje materiály a v tu chvíli
jim soud řekne, že ty materiály jsou nedostatečné a chce je doplnit. Jenže
oni je nebudou moci doplnit, protože už nejsou dostupné ty materiály a soud
přijde na to, že jsou předluženi, konstatuje úpadek a nechá je v
insolvenčním rejstříku a tam potom akutně hrozí konkurz. A konkurz je pro
fyzickou osobu horší varianta než exekuce. Kdyby se podrobila exekuci,
pravděpodobně se dostane na nižší částky měsíčně, které bude muset splácet,
než konkurz, kde prakticky bude lidově řečeno oholen až na životní minimum.
Další problém ještě s tím insolvenčním řízením je, že je vyměřována záloha
na insolvenční řízení a ta může dosahovat výše 2 až 50 tisíc, nám se to zdá
poněkud nesmyslné, pokud je člověk zadlužený a tam mnohdy jsou ty částky
kolem 70 tisíc, které lidé už nemohou splatit, tak ten člověk buď si může
půjčit dalších 10 tisíc s tím, že pokud je zadlužený, tak mu nikdo nepůjčí,
nebo se dostane do stejné situace, je konstatováno jeho předlužení, zůstane
v insolvenčním rejstříku a opět mu hrozí konkurz.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Právní poradna ]=
Lze využít pomoc při placení ve zdravotnictví?
Mohou využít pomoci při placení ve zdravotnictví nezaměstnaní,
bezdomovci či sociálně slabí? To je otázka Marie Vrábelové pro právníka
Miroslava Dvořáka z poradny pro občanství, občanská a lidská práva.
„Tak u těch nezaměstnaných je samozřejmě strašně důležité, aby byli
registrováni na úřadu práce, pokud je někdo nezaměstnaný a není evidován,
tak nemůže získat žádné rozhodnutí o příspěvku na živobytí, takže tady bych
apeloval na všechny nemajetné, bezdomovce, lidi, kteří nejsou evidovaní na
úřadu práce, aby tuto svoji nejenom povinnost, ale i řekněme určitý servis
státu plně využili, protože pokud ho nevyužijí, tak ty poplatky budou moci
být od nich vymahatelné.“
Když já najdu na ulici bezdomovce, kterému budu chtít pomoct ve zdravotní
nouzi a zavolám záchranku, jak je to v tomto případě, když on vlastně nebude
mít peníze a odmítne platit?
„Ten poplatek platí vždy pojištěnec nebo pacient, zároveň na něj bude
uvalena ta zákonná tíha, že bude platit ten poplatek, protože neměl v ruce
nic, co by tomu zdravotnickému zařízení nebo lékaři dávalo tu možnost, aby
ho oprostilo od té povinnosti. Čili potom by ten dluh šel za touto osobou.“
Jak je to třeba v případě, že mám dítě na táboře, něco se mu stane a je
ošetřeno. Jak probíhá platba?
„Tak když je dítě na táboře, dítě je vyšetřeno a je provedeno nějaké
klinické vyšetření, tak v tomto případě za dítě vždy zodpovídá zákonný
zástupce, čili já předpokládám, že to bude fungovat následovně. Dítě odjede
na tábor, vedoucí tábora bude mít kasičku, v té kasičce budou nějaké peníze
pro tyto náhlé případy a až se dítě vrátí z tábora, tak pravděpodobně ten
organizátor toho ozdravného pobytu nebo tábora bude po rodičích chtít tu
částku 30 korun. Nevylučuji ani to, že už ten samotný organizátor toho
tábora bude chtít nějakou zálohu třeba 100 korun, kdyby se něco takového
stalo a v případě, že se žádné vyšetření konat nebude, dítě bude zdravé, tak
rodiče obdrží zpátky tuto zálohu.“
Týká se to třeba lázní nebo ozdravovny?
„Určitě, v ozdravovnách, v lázních, v nemocnicích, všude tam platíme ten
60ti korunový hospitalizační poplatek. Já když dostanu křížkové lázně, tak
zároveň si musím být vědom toho, že za každý den toho pobytu tam zaplatím
minimálně 60 korun.“
Co pacienti v tzv. dispenzární péči?
„Dispenzární péče je zvláštní forma poskytování zdravotní péče. Když mluvíme
o dispenzární péči, tak máme na mysli děti do 18ti let a těhotné ženy. Jedná
se většinou o velice vážně chronicky nemocné osoby, které mají chorobu,
která je stanovena vyhláškou Ministerstva zdravotnictví, např. epilepsie,
nebo velmi závažné astma a právě tyto kategorie pojištěnců jsou vyňaty z té
povinnosti platit ten 30ti korunový poplatek za návštěvu toho lékaře, u
kterého jsou dispenzarizováni, tzn. neplatí poplatek u toho jednoho
konkrétního lékaře v souvislosti s tím onemocněním, ale pouze v souvislosti
s tímto onemocněním. Pokud navštíví toho svého lékaře v jiné věci, tak 30
korun zaplatí. Vždy ta výjimka z té povinnosti neplatit poplatek v této
kategorii pojištěnců platí akorát v místě toho lékaře, u kterého jsou
evidován jako dispenzarizovaný pacient a zároveň vždy jen v souvislosti s
tím onemocněním, vůči kterému jsem dispenzarizován.“
Když je důchodce sám, platí si byt a je hospitalizován a nebude na to
mít, co v takovém případě?
„Tak pokud je důchodce sám a to je jedna z těch ohrožených osob, možná více
než mladé rodiny s dětmi, tak má jedinou možnost, jak předcházet té
potenciální dluhové pasti, a to je, že by měl zajít na radnici, na svůj
obvodní úřad, na sociální odbor a měl by je zažádat o zvážení, zda-li
nespadá do té kvalifikace osob v hmotné nouzi. Pak samozřejmě může žádat o
několik dávek, které s tou hmotnou nouzí souvisí, jedná se o doplatek na
bydlení, příspěvek na živobytí a v případě, že by se stalo, že tato osoba by
v té hmotné nouzi byla, ale už předtím byla v nemocnici, měla nějaký dluh,
tak může žádat o tu třetí formu dávky, a to je tzv. okamžitá finanční
výpomoc, kterou právě ten sociální odbor může dát a tou by mohl saturovat
ten dluh za hospitalizaci, čili toto by byl takový návod pro důchodce, ovšem
kdyby do té hmotné nouze nespadal, tak potom ta záchrana je velice
svízelná.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
„O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 15. srpna je u konce. Ale
naladit si nás můžete v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého rozhlasu 1 -
Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše
vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen
andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge
bachtalo dživipen . Ačhen Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a
Jaroslav Sezemský.
|
|