Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.

Vy jste začal tvořit z chlebové střídky, jak jste se dostal k tomuto materiálu a k sochařské tvorbě vůbec?

"K sochařské tvorbě jsem se dostal roku 1993. Bylo to dost neobvyklé. Jeden můj kamarád mi ukázal, že se dá tvořit i z chleba, tak jsem to začal zkoušet. Na určitou dobu jsem se dostal i do vězení, tam jsem také viděl, že se dá z chleba tvořit, tak jsem se toho chytil, v roce 1993 tvořit začal a doposavad s tím neskončil. Dál vytvářím figurky, třeba i na objednávku, například pro Romské muzeum."

Jaké motivy se objevují ve vašich dílech?

"Zpočátku to byly motivy zvířat, protože jsem nevěděl, jak mi to půjde, jestli to nepokazím, jestli nejsem úplný amatér, netvořím jako dítě. Ale neodradilo mě to, dělal jsem třeba želvu, koně a taková podobná zvířátka. A pak jsem začal dělat sochy na romské téma, tzn. ženy, děti, mladé i staré, prostě romské téma."

Pokud vím, vyrostl jste v dětském domově. Jakým způsobem jste se dostal k tomu romskému tématu?

"K romskému tématu jsem se dostal až tady v Brně, ale byl jsem vychovaný v dětském domově v Liptovském Mikuláši. Skončil jsem tam, protože to rodiče nezvládali. V Liptovském Mikuláši jsem se také vyučil, pobýval jsem tam 18 let. Co se romské tematiky týče, dostal jsem se k ní až tady v Brně, přibližně před dvěma lety."

Vyrovnával jste se nějak s tím, že jste Rom, tedy jaké to bylo v dětském domově co se týče vyrovnání se s romskou identitou? Co vám v tom pomohlo a jak to u vás probíhalo?

"Probíhalo to u mě velmi těžko. Vzhledem k tomu, že jsem pobýval v dětském domově téměř 18 let, tak to romské já bylo způlky pryč. Když jsem se pak dostal do běžného života, velmi těžce jsem se s tím vyrovnával. Doteď neumím mluvit romsky. Rozumím, ale neumím mluvit, což mě dost mrzí, protože jsem romského původu. Nikdo mě k tomu nikdy nevedl. Až díky paní Horváthové, ředitelce Romského muzea, jsem se k tomu dostal blíž. Díky ní jsem také na tomto sympoziu, takže jsem rád, že k tomu došlo, že jsem dnes tady a že s vámi mluvím."

Paní ředitelka mi říkala, že chlebová střídka má tu nevýhodu, že podléhá zkáze, různým škůdcům. Tady se učíte pracovat s technikou vosku, ztraceného vosku. Jak se vám pracuje touto technikou?

"Tento vosk se mi dostal do ruky poprvé. Dělá mi s ním hůř než s chlebem. Chleba pro mě zatím unikát, protože je to takový živý, přírodní materiál. Není mastný, dá se sním lépe pracovat než s  voskem. Ale ono to půjde. Je to jen otázka času, aby si člověk zvyknul."

Tady v muzeu je nyní dlouhodobě výstava Romská socha. Máte tam také nějaká svá díla?

"Ano, mám. Takovou malou romskou vesnici. Jsou tam Romové u ohně, starší i mladí, také tam jsou koně."

Právě tu máte rozpracovanou sošku z vosku, je tam nahnutý muž. Co to bude, až to bude hotové?

"Bude to starý Rom s malým dítětem v náručí. To dítě bude nahé. Bude to vystihovat začátek a konec života, co se Romů týče i všeobecně."

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

"Přijeli jsme ráno. Utopilo se tak velké množství lidí, že ještě hledali mrtvé. Prohledávaly se trosky, bahno. Nevědělo se, jestli tam mohou být ještě nějací mrtví lidé. Postupně se připravovala pomoc pro ostatní lidi."

Pomáhal jim někdo?

"Pomáhala jim obec. Samozřejmě se lidé snažili si navzájem pomoci jak mohli. Kdo měl ruce, pomáhal. A samozřejmě pomáhala i armáda, protože ty záplavy byly tenkrát rozsáhlé, zaplavena byla velká část východního Slovenska a armáda postupně lidem pomáhala."

Jak reagovali sami Romové, byli třeba předem upozorněni, že se rozvodňují řeky?

"Myslím si, že selhal informační systém. Lidé ani nevěděli, že se na ně valí velká voda a nebyli na to nijak připraveni. Navíc to přišlo v noci, takže mnozí spali, a tím, že jejich domky v té romské osadě byly velmi chatrné, snadno je přívalová vlna prostě smetla."

Kdo hlavně zemřel? Děti?

"Zemřelo tam velké množství dětí, zemřeli také dospělí. Počty mrtvých se pořád měnily, protože se postupně nacházeli další mrtví lidé. Konečné číslo bylo nakonec alarmující."

Vy jste tam přijeli po povodních. Jak to tam vypadalo?

"Byly tam samozřejmě trosky rozbitých obydlí, která vzala voda. Bylo tam neuvěřitelně moc bahna. Řeka, která protéká tou vesničkou, je to takový větší potok, byla rozvodněná, dosahovala velké šířky. Všude byly naplaveniny bahna, kamenů, trosek, různých velkých kusů dřeva, klád a stromů. Prostě to byla spoušť."

Měli co pít? Dostali balenou vodu? Byli informováni, že mohou být infikováni, aby nedošlo k epidemii?

"Nevím, jestli ty Romy někdo zvlášť informoval, nebo jak probíhala pomoc celkově. Dá se ale říct, že Romům byla poskytnuta pomoc stejně jako neromům, kterých se povodně také dotkly. Pomáhala tam armáda, pomáhala i církev, velké množství dobrovolníků. Kdo měl ruce, pomáhal. Samozřejmě dostali vodu i potraviny. Nakonec se v té vesnici vařilo velké množství jídla a lidé si pro to jídlo mohli přijít. Začátky po povodni byly chaotické, ale tak to samozřejmě bývá. Živelná pohroma přijde z ničeho nic. Nikdo nebyl informován, ale je to zapadlá víska někde na východním Slovensku, informační toky mohly nějakým způsobem selhat. O to ta katastrofa byla větší."

Co lidé, kteří zůstali bez přístřešku. Kam šli?

"Myslím si, že armáda nakonec těmto lidem postavila stany, nějaké přístřeší tedy měli. Obec ubytovávala lidi, kde mohla, i ve školce, využilo se každého místa. Kdo měl příbuzné, přijeli pro něj. Někteří lidé jeli ke známým. Nejvíce tam ale pomáhala armáda, tím, že postavila stany."

Vy jste tam byli jako novináři, strávili jste s těmi lidmi jeden den. Jak na vás reagovali?

"Ti lidé byli v šoku. Asi nás spíše ignorovali, protože tam bylo několik štábů. Byli tam i slovenští novináři. Pro lidi tam byla už taková rutina, že se potkávali s novináři, že někdo držel mikrofon nebo kameru. Už je to ani tak moc nezajímalo. Někteří byli sdílní, jiní ne. Ti, kteří přišli o své příbuzné, o děti, měli samozřejmě myšlenky úplně jinde. Než se bavit s nějakým novinářem, snažili se buď najít mrtvé tělo svého známého či příbuzného, nebo se postarat o to, aby to mrtvé tělo bylo pohřebeno a podobně."

Kam ti lidé pohřbívali své příbuzné?

"V době, kdy jsme tam byli, se hovořilo o tom, že děti budou pochovány na pozemku školky. Jestli se tak doopravdy stalo, nevím, ale byly tam připraveny takové provizorní rakve, což je něco mezi papírem a takovou jakoby lehkou překližkou."

Bylo tam i informační středisko, aby věděli, co mají dělat?

"Fungovala tam armáda, která se snažila šířit informace mezi lidmi osobním kontaktem. Fungoval tam jakýsi místní rozhlas. Dobrovolníci se snažili pomáhat a zprostředkovávat pomoc, šířili samozřejmě ústně informace, jak lidem pomoci, kde lidé seženou třeba jídlo, lopaty na odklízení bahna, ty nejnutnější věci, které potřebují, kde jim armáda dá pomůcky, jako kanystr na vodu apod."

Mluvili i samotní Romové o tom, že si vybudují znovu domek, nebo chtěli z toho místa odejít?

"Těm Romům se tam nežilo lehce, obec se o Romy v té době moc nestarala, jejich domky byly ledabyle postaveny a těžko říci, kde selhal jaký článek v tamní společnosti. Obce samy o sobě jsou na Slovensku velmi chudé, takže i místní neromští obyvatelé mají plné ruce práce s tím, aby se uživili, aby sehnali peníze. A ti Romové, kteří tam jsou většinou bez práce, jsou samozřejmě v daleko horší situaci. Ani obec jako by jim nemohla pomáhat, ale zase na druhou stranu, jak by jim měla pomáhat? Když jsme ještě nebyli v Evropské unii, peněz nebylo tolik a možností také ne."

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
26.03.2014	Z téhle romské osady pocházejí nejlepší psi. I když o tom místní neradi mluví	Zprávy ze života Romů
06.11.2013	Odlehčit přeplněným třídám na východě Slovenska mají kontejnerové školy	Zprávy ze života Romů
17.12.2010	Držitelem Ceny Muzea romské kultury se stal učitel Ján Sajko	O Roma Vakeren
30.11.2010	Cenu Muzea romské kultury získal učitel výtvarné výchovy v romské osadě Jarovnice	Zprávy ze života Romů
25.09.2009	Kresby dětí z osady Jarovnice zobrazují svět plný fantazie, barev a života	O Roma Vakeren
02.06.2009	Výstava Každý máme jinou barvu představí kresby romských dětí z osady poblíž Jarovnice	Zprávy ze života Romů
16.02.2007	Humanitární pomoc obci Jarovnice neustává ani devět let po povodni	O Roma Vakeren
30.06.2006	Desítky lidí se zapojily do rvačky ve slovenské romské osadě	Zprávy ze života Romů
27.02.2004	Romové v Jarovnici bydlí v dřevěných boudách a stavebních buňkách	Fotoaktuality
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

V obci Rudňany na východním Slovensku jsou dvě romské osady: Zabijanec a Pätoracké. Osada Pätoracké leží v závalovém pásmu přímo nad zatopenou šachtou a kdykoliv v ní může dojít k sesuvu půdy. Celá osada má k dispozici jen dva hygienicky závadné prameny vody. V roce 2000 se z ní 31 rodin mohlo odstěhovat do bytovky v lokalitě známé pod názvem 5RPII do budovy bývalého závodu Železorudné bane. Lokalita 5RPII leží na kopci nad osadou Pätoracké a na začátku roku 2007 v ní našlo domov dalších 27 rodin v nových domcích, na jejichž výstavbě se podílely. V lokalitě 5RPII navíc funguje mateřská školka a Komunitní centrum. Další informace nám poví Dana Pustulková, personální sociální poradkyně sdružení ETP Slovensko.

"Komunitní centrum v Rudňanech vzniklo díky občanskému sdružení ETP Slovensko. Mnozí lidé už asi o sdruženích ETP slyšeli, protože sdružení vznikla v šesti státech východní a střední Evropy, jejich vznik byl podporovaný ONDP v rámci pomoci postkomunistickým státům."

Pomoc sdružení ETP byla zaměřena na rozvoj komunit.

"Já vždy tvrdím, že to byl jediný projekt, který přišel po revoluci s tím, že není zaměřený čistě jen na romskou komunitu. Je zaměřený na všechny komunity. Takže když ten projekt přišel do naší obce v roce 2001, začalo se pracovat s romskou komunitou i neromskou komunitou. V obci pracoval jeden romský asistent a jeden asistent pro neromskou komunitu. Postupně, jak se s těmito komunitami začalo pracovat, zjišťovalo se, co která komunita potřebuje."

Jako velmi užitečné se ukázalo zaměřit se na práci s dětmi.

"Postupně se v této lokalitě začal na žádost rodičů provozovat předškolní klub. Byla oslovena asistentka, zda by nepomohla dětem s přípravou na nástup do prvního ročníku, protože romskou mateřskou školku jsme tu vůbec neměli. Ve dvou malých místnůstkách vznikl předškolní klub pro děti, které bydlí přímo v bytovce. Postupně se jeho činnost dostala do povědomí a dostali jsme nabídku od americké armády, že přestavěví budovu, kteřá tu zůstala po těžařské činnosti a sloužila jako kotelna. Přestavěli tedy celou budovu, dole na mateřskou školku a v patře na komunitní centrum."

A jak vypadá činnost komunitního centra v Rudňanech v současné době?

"Dějí se tu všelijaké věci. Máme tu sociální poradnu, protože je tu mnoho sociálních problémů. Děláme i personální poradenství. Je tu těžké zaměstnat lidi, protože naši spoluobčané mají většinou jen základní vzdělání, tím pádem jsou velmi těžko zaměstnatelní. Několik se nám jich ale zaměstnat podařilo. Organizujeme aktivity s dětmi, podali jsme projekt do Hodiny dětem, čili toto vybavení, co tu vidíte, kola, koloběžky, to jsme získali z projektu Hodina dětem. Naše práce vyplývá z toho, co lidé potřebují. Jednou potřebují to, jindy ono. Děláme to, co je zrovna potřebují."

Starší děti a mládež se mohou v Komunitním centru učit pracovat na počítači a k dispozici je pro ně také literární koutek, ve kterém si mohou číst zajímavé knihy. Mezi dětmi i dospělými jsou oblíbené kurzy drátkování. Při svém pobytu v Komunitním centrum jsem zrovna měla možnost zúčastnit se kurzu vaření.

"Vše je v rámci projektu Hodina dětem. Tento projekt jsme navrhli také kvůli tomu, že v roce 2000 se sem přistěhovala romská komunita a minulý rok v březnu se sem přistěhovala komunita do nových bytovek. Ze zkušeností, které jsme měli z otevření mateřské školky, jsme věděli, že tyto dvě komunity se velmi těžko sžívají, že děti v mateřské školce se ani nemohly chytit za ruce s dětmi z té druhé komunity a velmi těžko se snášely. Právě projekt Hodina dětem byl zaměřený na to, abychom pomohli těmto dětem naučit se žít spolu, takže s malými dětmi děláme aktivity venku, se staršími dětmi od 12 let máme kurzy vaření a podnikáme s nimi výlety, třeba vloni jsme byli v Markušovcích. Skrze takovéto volnočasové aktivity spolu tyto děti postupně sžíváme. A přes děti pak i dospělé. Je hezké vidět výsledky. Kousek odsud je takový žlutý domek a lavička. Zpočátku tam sedávali děti jen z jedné komunity, ale teď už tam postupně začínají sedávat spolu. A přidávají se i dospělí - za ten rok se tedy udělal určitě velký krok vpřed k tomu, aby se tyto komunity sžily."

Ale jak dodává Dana Pustulková, velké pozitivní změny v romské komunitě způsobila také misie romského pastora Emila Adama z Ostravy.

"Já vždy tvrdím ve všech rozhovorech, že velký význam má i věnování se duchovnímu životu komunity. Pastor, který sem dochází z mezinárodní romské misie udělal také velký kus práce. Díky těmto aktivitám se komunita velmi posunula směrem dopředu."

Foto: Jana Šustová

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
14.11.2015	Nové domy v osadě Breznica postavili místní Romové	O Roma Vakeren
06.06.2015	Organizace Teach for Slovakia pomáhá na základních školách, kde děti potřebují specifický přístup a pomoc	O Roma Vakeren
30.05.2015	Česká učitelka působí na základní škole pro děti z romské osady Huncovce na Slovensku	O Roma Vakeren
04.10.2014	Jak se žije ve staré romské osadě Slovenská Lupča	O Roma Vakeren
08.09.2014	„Hasíme to, co nejvíc hoří,“ říkají architekti, kteří pomáhají stavět domky v romské osadě	Zprávy ze života Romů
06.04.2014	Na Slovensku přibývá obcí, které pomáhají Romům postavit si vlastní bydlení	Zprávy ze života Romů
10.11.2013	Kvůli stěhování romské osady se na Slovensku rozhádaly tři sousední vesnice	Zprávy ze života Romů
14.07.2012	Dva slovenští poslanci navštíví romské osady	O Roma Vakeren
09.06.2012	Projevy anticiganismu na Slovensku	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

"Projekt začal asi tak před rokem a půl. Jeho smyslem je posílit povědomí veřejnosti o problematice diskriminace, zejména tedy spotřebitele, a to nejen z řad veřejnosti, ale i podnikatelů a veřejné správy, protože tato problematika je nedostatečně legislativně upravená a společnost je o ní málo informovaná."

K jaké nejčastější diskriminaci dochází?

"Často jsme se setkali s diskriminací cizinců, ale také starých lidí, jednalo se o účtování dvojích cen, diskriminace na základě pohlaví. To byly asi ty nejčastější formy diskriminačního jednání, se kterými jsme se setkali."

Uváděli jste také diskriminaci při vstupu maminek s kočárky do obchodu. Jak je tato diskriminace častá?

"Podle nás jde o diskriminaci na základě rodinného stavu. Ovšem česká obchodní inspekce, která dozoruje zákon o ochraně spotřebitelů, který zakazuje diskriminaci, to za diskriminaci nepovažuje. Máme ale na tuto problematiku rozdílný rozdílný právní názor a bohužel je to stále časté. Jsou obchody a provozovny, kde je dostatečný prostor, v nichž opravdu není odůvodnění, proč by tam osoby s  kočárky nemohly vstupovat, ale ten zákaz tam je. Naštěstí jsou i podnikatelé, kteří přistoupili k našemu kodexu a opravdu dodržují základní pravidlo, nediskriminují."

Co by maminka měla udělat, když ji nevpustí s kočárkem o obchodu?

"Měla by nejspíš zkusit vyjednávat. Obrátit se na naše sdružení s tím, že my můžeme podnikateli vysvětlit situaci a nabídnout mu právě náš kodex a vysvětlit jeho výhody a jaký to bude mít význam pro jeho další podnikatelskou činnost, tedy určitý mediální obraz, který by mohl být pro spotřebitele velmi pozitivní."

Kdy dochází k diskriminaci cizinců, jestli můžete uvést příklady?

"Při diskriminaci cizinců je to účtování dvojích cen, a to v restauračních zařízeních, ve službách obecně. Také například poskytování úvěrů, při jejichž schvalování banka požaduje, aby cizinec byl občanem České republiky, přestože tu má trvalý pobyt. Nelíbí se nám i to, když je zřízení běžného účtu podmíněno kritériem povoleného přechodného pobytu. Podle nás to diskriminuje občany Evropské unie, kteří by si tady mohli zřídit účet bez jakéhokoliv takovéhoto povolení."

Bude tento projekt probíhat i v budoucnu? Je možné, aby se zlepšila situace ve společnosti?

"Konkrétně tento projekt Sdružení obrany spotřebitelů končí, samozřejmě ale budeme nejrůznější aktivity provozovat i nadále. Myslím si, že největším cílem je to, aby byl konečně přijat antidiskriminační zákon, který už měl být přijat několikrát. Před prázdninami byl opět projednáván a odložen. Po prázdninách tedy uvidíme, jestli se to hne i touto legislativní cestou kupředu."

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
27.07.2013	Smlouvy s mobilními operátory už nás nebudou brzdit	O Roma Vakeren
20.07.2013	Na co si dát pozor při výběru dovolené přes internet?	O Roma Vakeren
20.06.2008	SOS poradna pro spotřebitele nabízí bezplatný právní servis	O Roma Vakeren
23.05.2008	Diskriminace se může projevovat i v přístupu k bankovním a telekomunikačním službám	O Roma Vakeren
07.03.2008	Spory mezi spotřebiteli a podnikateli bude možné řešit mimosoudní cestou	O Roma Vakeren
29.02.2008	Můžete využít Antidiskriminační linku Sdružení obrany spotřebitelů	O Roma Vakeren
25.01.2008	Sdružení obrany spotřebitelů bojuje proti diskriminaci zákazníků	O Roma Vakeren
21.02.2003	Nový zákon pro spotřebitele	O Roma Vakeren

"Číslo je 116111. Myslím si, že bude určitě lépe zapamatovatelné, už jenom proto, že je kratší. Dojem, který vyvolává, je mnohem lepší. Obsahuje pět jedniček, kdežto v tom starém čísle bylo pět pětek. Důvod zavedení tohoto čísla je ten, že Evropská komise v předchozích letech schválila plán na zavádění tzv. čísel se sociálním přínosem. Po celé Evropě by měly mít jednotlivé služby, tedy linky důvěry pro děti i linky důvěry pro dospělé, svá stejná čísla. Linky důvěry pro děti by měly mít po celé Evropě číslo 116111."

Vy jste celorepubliková linka bezpečí. Kdo se vám ozývá nejvíce?

"Vzhledem k tomu, že jsme anonymní linka, nemáme o tomto úplně přesné informace. Navíc v době mobilních telefonů to není ani tak relevantní, protože mobilní telefon se může pohybovat různě po republice. Ale podle informací o volání z pevných čísel, které ovšem nemáme online, ale zpětně, se na nás nejčastěji obrací, pokud vím, klienti nebo uživatelé z Moravskoslezského kraje."

Stoupl vám počet dětí, které si po lince stěžují na násilné chování rodičů, nebo dokonce zneužívání?

"Nemohu říct, že by stoupl počet hovorů na toto téma. To se tady objevuje vždy, objevuje se od začátku působení linky, ale není to téma, které by u nás bylo dominantní. Máme jiná témata, která jsou mnohem častější. Toto téma se ovšem objevuje pravidelně, ale nevidím v posledním období nějaký výrazný nárůst nebo pokles."

Co v takovém případě může Linka bezpečí pro to dítě udělat?

"Zneužívání nebo násilí páchané na dětech má pro děti spoustu negativních doprovodných jevů. Jednak je to velmi emočně zatěžující situace, dítě je velice traumatizované a doprovází to mnoho negativních prožitků. Linka bezpečí může nabídnout první prostor pro vypovídání, může nabídnout prostor pro zpracování těchto emocí. Právě emoce někdy brání tomu dostat se k nějakému posunu, k tomu, aby se situace začala řešit, aby se začala měnit. Tím, že se dítě svěří, může snáz spolupracovat na tom, co by se tím dalo udělat, aby to chtělo změnit. Naší další možností je hledání nějaké nápomocné postavy v okolí dítěte, někoho, kdo by mu mohl pomoci, například někdo z příbuzných. Pokud ovšem není jiná možnost, můžeme dítě odkázat na odbor sociálně-právní ochrany dětí. V těch nejzávažnějších případech, ale jen se souhlasem a na výslovné přání dítěte, můžeme i my sami u takovéhoto orgánu intervenovat a předat jim informace k prošetření."

Abychom se vrátili k Lince důvěry. Na to číslo volají děti zdarma?

"Na číslo 116111 volají děti zdarma, jak z mobilů, tak z pevných linek z celé České republiky. Linka funguje nonstop. Mělo by se asi připomenout i naše staré číslo 800150555, stále funguje, stejně jako předtím, také zdarma a za stejných podmínek. V současné chvíli ani není nějaký přesný plán, jak budou tato dvě čísla fungovat. Myslím si, že to bude ještě poměrně dlouhou dobu fungovat paralelně, tak, aby si děti postupně zvykly na to, že máme nové číslo. Tím, že bychom jedno číslo naráz vypnuli, bychom mohli některé klienty odstřihnout od naší služby."

Říkáte, že to bude po celé Evropě. Znamená to, že Evropská unie si podmínila toto číslo, nebo bude mít nějaký význam?

"Evropská komise toto číslo prosadila jako jednotné číslo linek důvěry pro děti. Nemohu říci, že by si to nějak podmínila, v každé zemi měl libovolný zájemce možnost zažádat o přidělení tohoto čísla. Zájemce samozřejmě musel splňovat určité podmínky, tj. aby byla linka provozovaná zdarma a nepřetržitě. My jsme o to za Českou republiku zažádali a číslo nám bylo přiděleno. V jiných zemích to možná funguje trošku jinak. Provázanost ještě není úplně dořešena, ale u nás v republice to funguje tak, jak jsem popsal."

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
15.09.2009	Na bezplatnou Linku bezpečí už mohou děti volat 15 let	Zprávy ze života Romů
15.08.2008	Jak řeší Linka bezpečí krizové akutní případy	O Roma Vakeren