Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes vám nejdříve řekneme o soutěži Miss Roma a vydáme se do Velkého
zrcadlového sálu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na oslavy
Světového dne uprchlíků. Připravili jsme pro vás také právní poradnu na téma
zdravotnictví a řekneme vám o zážitkovém táboře.
Mangav tumenge bacht the sastipen – Akana - šaj šunen romani relacia „O Roma
vakeren“. Šunena romane giľa the nevimata - andalo romano dživipen.
To je jenom namátkový výběr z programové nabídky.
=[ Reportáž ]=
Miss Roma Praha 2008
Právě v těchto chvílích se v pražském kulturním domě Vltavská volí Miss Roma
2008. Do dnešního klání se už po šesté přihlásili nejkrásnější romské dívky
z Prahy. Více Marii Vrábelové řekla Markéta Nejedlá z pořádající Městské
části Praha 7.
"Letošní ročník bude doufám nejideálnější, nejkrásnější ze všech ročníků jaké byly. Také doufám, že vzhledem k velkému zájmu veřejnosti také dojde k navýšení počtu návštěvníků. A hlavně i děvčata dnes již velmi profesionálně připravena, budou se koncentrovat a podávat co nejkrásnější a nejlepší výkony."
Letos bude i Miss Sympatie, ta bude probíhat jak?
"Od května na našich internetových stránkách byly prezentovány fotografie slečen a veřejnost mohla volit Miss sympatie."
Jak to vypadá zatím na těch stránkách?
"Já bych řekla, že jsem z toho trošku rozpačitá, protože jsem vůbec nečekala takovýto ohlas. Mohu konstatovat, že k dnešnímu dni se 35 tisíc lidí zajímá o tento projekt a hlasuje. Opravdu to není o tom, že by jednotlivé romské dívky a jejich rodiny mohly hlasovat opakovaně, protože to máme zajištěné tak, že se nesmí opakovaně hlasovat."
Řekněte mi, kdo bude v porotě?
"Pořádající organizací je městská část Praha 7, tudíž musí být přítomni vrcholní představitelé městské část Praha 7. Další skupinou budou Romové samotní, což si myslím, že je moc důležité, protože v některých disciplínách přesně se musí volit perfekcionalismus a naprosto perfektní provedení romských děvčat v rámci své romské identity. Další skupinkou jsou mezinárodní účastníci."
Vítězky minulých ročníků se zúčastnily také Miss Roma International v Makedonii, jak to bude letos?
"Předpokládáme, že určitě se zúčastníme, samozřejmě, nicméně máme i povinnost, protože v loňském ročníku vyhrála naše vítězka a má povinnost, že musí předat korunku pro budoucí novou Miss International. Takže určitě vyšleme minimálně dvě účastnice z městské části za doprovodu velmi profesionálního vedení paní Gáborové."
Jak ten večer bude probíhat? Bude volná disciplína, bude promenáda, jak to bude vypadat?
"Vždy je to tak, že nejde jen o soutěž děvčat. Snažíme se, aby to byl společenský večer, kde vystoupí významní romští hudebníci. Je to opravdu o tom, a v tom je možná ten náš projekt výjimečný, že necháváme prostor pro příslušníky romské komunity, aby si tento projekt sami sestavili, sami moderovali."
Letos je to šestý ročník, kam jste se za těch šest let posunuli?
"Každý ročník vlastně navyšuje možnosti pro vítězky, ať v modelingových agenturách, v určitých fotografických ateliérech i v dalších následných soutěžích. Dokážou i v rámci mezinárodních struktur nebo i dalších vazeb prezentovat Českou republiku. To já osobně vnímám jako nejdůležitější."
Je to šestý ročník, myslíte si, že ta soutěž je čím dál více profesionálnější?
"Zcela určitě, já se také domnívám, že účast v soutěži ty naše romské slečny pozitivně motivuje, jednoznačně to ovlivňuje jejich sebevědomí a jejich romské sebevědomí."
Myslíte si, že některá z nich se zúčastní třeba i Miss ČR?
"Určitě. S paní Maláčovou konkrétně již komunikuji tři čtyři roky určitě. Ona má velmi tvrdé podmínky, např. určité výškové parametry, což naše děvčata úplně všechna nesplňují, a pak i jazykové znalosti, což bohužel nemohu zaručit, že u všech našich slečen ty jazykové znalosti jsou na takové úrovni. Samozřejmě máme slečny, které studují střední školy, které studují i jazyky, ale v rámci konkurzu na Miss ČR bohužel nenaplňují všechna ta kritéria. To je také jeden z důvodů, proč děláme tuto akci. Tady opravdu v této fázi si myslím, že je důležité, aby prvotně tyto romské slečny měly pozitivní náhled na své romství, aby se za něj nestyděly a aby je dokázaly prezentovat."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
 Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Ocenění pro děti uprchlíků
V úterý ve Velkém zrcadlovém sále Ministerstva školství, mládeže a
tělovýchovy už po čtvrté ministr Ondřej Liška ocenil celkem 15 dětí ve
věku od 7 do 17 let za jejich vynikající výsledky v uplynulém školním roce.
Na oslavu konanou u příležitosti Světového dne uprchlíků ve spolupráci s
pražskou pobočkou Komisariátu OSN pro uprchlíky (UNHCR) organizátoři pozvali
děti žadatelů o mezinárodní ochranu, ale i těch, kteří již azyl získali.
Marek Polák pozval k mikrofonu vedoucí kanceláře Úřadu Vysokého komisaře pro
uprchlíky Marcelu Skalkovou.
"Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky byl založen v roce 1950, hlavním cílem organizace je poskytovat mezinárodní ochranu osobám, které mají problémy v zemi původu a hrozí jim pronásledování."
O jaké osoby se většinou jedná?
"Jedná se o osoby, které mají odůvodněné obavy z pronásledování z důvodů politických, rasových, národnostních, nebo z důvodu příslušnosti k nějaké sociální skupině."
Kolika lidem už se podařilo pomoci?
"V České republice od roku 1990 získalo azyl více než 2000 osob."
Spolupracuje vaše organizace i s jinými organizacemi?
"Ano, samozřejmě. Tady v České republice spolupracujeme hodně s nevládními organizacemi, ale samozřejmě také s pracovníky Ministerstva vnitra, kteří mají na starosti migrační a azylovou agendu, s Ministerstvem zahraničních věcí a i s ostatními ministerstvy, do jejichž působnosti patří z nějakého důvodu starost o uprchlíky nebo o žadatele o azyl."
O jakou akci tedy konkrétně šlo?
"Je to akce, kterou náš úřad pořádá již čtvrtým rokem ve spolupráci s ministerstvem školství. My vždy vybíráme z nominací, které nám zasílají právě školy, pracovníci Ministerstva vnitra nebo nevládní organizace. Jsou to vlastně návrhy, které děti ocenit za jejich výborné studijní výsledky. Letos jsme vybrali z těch několika desítek nominací celkem 15 dětí, které si to ocenění zaslouží."
Jakým způsobem organizace podporuje ty děti?
"My samozřejmě jako úřad podporujeme vzdělávání všech uprchlíků, nejenom dětí, ale i dospělých, protože si myslíme, že kvalitní vzdělání je základním předpokladem úspěšné integrace v kterékoliv hostitelské zemi. Tato naše podpora spočívá v tom, že spolupracujeme právě s nevládnímu organizacemi, se školskými zařízeními, jako je třeba Modrá škola v Praze, což je zařízení pro děti cizinců, nebo spolupracujeme také s ministerstvem školství."
Jak je chráníte?
"Ochrana spočívá v tom, že se snažíme pomoci uprchlíkům nalézt nějaké trvalejší řešení jejich situace, v jejich situaci to řešení může spočívat buď v tom, že získají azyl v té zemi, kde o azyl žádají, nebo že jim pomůžeme s repatriací do domovského státu, pokud se ta situace v zemi původu zlepší, anebo že jim pomůžeme přesídlit se do nějakého jiného státu, pokud na území toho, kde se zrovna zdržují, tu ochranu nemohou získat. Samozřejmě ochrana je velice široký pojem, rozumí se tím buď právě nějaká forma pobytu u těch, kteří získají azyl v ČR, tak to znamená trvalý pobyt, s kterým jsou pak samozřejmě spojeny další výhody pro azylanty, že jsou zařazeni do státního integračního programu, ze kterého jim pak plynou daleko větší výhody než třeba cizincům, kteří u nás získají jen trvalý pobyt."
S čím se na vás obracejí nejčastěji, s jakými problémy?
"Problémy jsou velmi různorodé, ať se to týká jejich azylového řízení v České republice anebo problémů s integrací. Velmi často se na nás obracejí se žádostí o pomoc při slučování rodin. V důsledku těch uprchlických krizí se často stává, že ty rodiny jsou rozděleny a právě velké problémy pak nastávají tehdy, pokud ten azylant chce, aby za ním zbytek rodiny přicestoval, nastává tam spousta praktických problémů, pokud se jedná třeba o vydávání cestovního dokladu, který ta rodina nemá, nebo s proplacením jejich cesty atd. A my díky tomu, že máme síť kanceláří po celém světě, jsem velmi pružní a můžeme tyto věci vyřídit nebo zajistit."
Tolik vedoucí kanceláře Úřadu Vysokého komisaře pro uprchlíky Marcela
Skalková. Děti z Afghánistánu, Angoly, Běloruska, Iráku, Nepálu, Nigérie a
dalších zemí nominovaly nevládní organizace, školy, jež děti navštěvují, i
Správa uprchlických zařízení Ministerstva vnitra. Dle vyjádření svých
pedagogů všechny děti zvládají velmi rychle češtinu a výborných výsledků
dosahují i v ostatních předmětech. Některé z nich jsme pozvali k mikrofonu.
Odkud pocházíš?
"Z Afghánistánu."
Jak dlouho žiješ v České republice?
"Už jedenáct let."
Chodíš do školy?
"Ano."
"Chodíš na základní školu? Do jaké třídy?"
"Ano, třetí B."
Dnes jsi tu dostala dáreček, za co to bylo?
"Za to, že jsem byla hodná a učila jsem se dobře."
Už si někdy přemýšlela o tom, co bys třeba chtěla dělat, až budeš starší?
"Být doktorka, nebo paní učitelka."
Proč by tě bavilo být paní učitelka?
"Protože jak vidím, tak se jim daří dobře."
"Je mi 10 let."
Odkud pocházíš?
"Z Ukrajiny."
Jak ses dostala sem do České republiky a jak dlouho tady žiješ?
"Já mám nejstarší sestru a ta je sluchově postižená, tak maminka jí musela přivést sem, tady žiju deset let."
Ty jsi dnese také vyhrála dáreček?
"Ano."
Za co to bylo?
"Myslím, že za to, že jsem dostala samé jedničky, mám jen jednu dvojku z češtiny."
Takže jsi ráda za vysvědčení?
"Ano."
Co budeš dělat o prázdninách?
"Měli bychom jet na tábor a s maminkou k moři."
Do kolikáté třídy chodíš?
"Do třetí A."
Už jsi někdy přemýšlela, co bys chtěla dělat, až budeš velká?
"Ne."
A teď tě nenapadá něco?
"Zatím ne."
Odkud jsi?
"Z Nepálu."
Jak dlouho tady žiješ?
"Rok a půl."
Chodíš tady do školy?
"Ano, chodím tady do školy."
Dnes jsi dostal dárek, za co to bylo?
"Za školu, byl jsem šikovný, za to jsem to dostal."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
O školních úspěších dětí z uprchlických táborů
Jak už jsme vám řekli Ministr školství Ondřej Liška ocenil uprchlické
žákyně a žáky. V současné době ještě mnohé z těchto dětí žijí v uprchlických
střediscích a je zřejmé, že se zkušeností, kterou si nesou, i podmínkami, v
nichž žijí, musely k dosažení tak krásného úspěchu ve škole vynaložit
mnohonásobně vyšší úsilí, než mnohdy vynakládají ostatní děti. Marek Polák
pozval k mikrofonu asistentku základní školy Anežky České z Ústí nad Labem
Alenu Eselmoniovou.
"Máme u náš ve škole opravdu hodně integrovaných dětí a hodně jsou to azylanti, hodně jsou to cizinci, máme tam i černošské děti a poslední době přišly děti z Čečenska. Když se dostaly do mé asistenské péče, tak jsem zjistila z jejich vyprávění, že odtamtud utekly, protože byla válka a spaly v bunkrech, kde byly bomby a kde se střílelo, bylo to pro ně opravdu strašně těžké a složité."
Vy jako pedagog byste mohla odhadnout, zda to má nějaký vliv na to dítě?
"Určitě tyto děti jsou strašně snaživé, nejenom že se snaží samy učit doma, mají samy o to zájem, ale i to, co jim člověk poradí, co jim řekne, tak ony se opravdu snaží všechno udělat na výbornou, i když kolikrát jim ta čeština nejde tak dobře. Ale opravdu jsou moc snaživé, pečlivé. Myslím si, že naše školství jim v tomto strašně pomáhá."
Jaký je rozdíl v tom je učit?
"Řekla bych, že jsou pozornější a jsou, což bych podotkla, hlavně strašně vděčné. Za všechno, nejenom ze péči, za dárky, za vlídné slovo, strašně se těší na hodiny, pořádáme pro ně různé besídky a spousty soutěží, protože ty hodiny nejsou jen o tom, že jim člověk nadiktuje slovíčka, která se doma musí nabiflovat, tak to vůbec není. Je to opravdu v té komunikaci a vzájemné spolupráci a můžu vám říct, že ty děti opravdu jsou velice šťastné."
Jsou ostatní děti vůči cizincům tolerantní?
"Tak na naší škole určitě, na naší škole je to vedeno tak, že děti jsou docela zvyklé, že tam chodí spousta cizinců a jsou tolerantní. Vůbec se nejedná o žádný rasismus nebo že by se poukazovalo na původ, nebo že by se nějak pozastavovalo nad tím, že se tam objeví jiná rasa, jiná mentalita."
Takže myslíte, že to může přispět k multikulturnímu soužití?
"Určitě. Naprosto s tím souhlasím."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
O problémech pacientů v reformujícím se zdravotnictví
Naše zdravotnictví se nově reformuje a nastávají změny. V následujících
minutách se dozvíte, jaká práva máte jako pacienti. Marie Vrábelová došla za
právníkem Miroslavem Dvořákem z poradny pro občanství, občanská a lidská
práva.
"Právo na svobodný přístup k informacím je integrální součástí lidských práv. Je potřeba si ale uvědomit, co nám říká i Evropská úmluva i lidských právech a biomedicíně, která mimochodem má v České republice právní sílu ústavy, stojí nad zákonem, nad tím základním zákonem, který reguluje naše postavení v systému zdravotní péče a našich právech, tzn. nad zákonem o péči o zdraví lidu. Ta zároveň říká, že právo být informován je přímo symetrické k právu nebýt informován. Já můžu tomu svému lékaři říct, že si nepřeji jakékoliv informace o mé prognóze, a ten lékař je povinen to respektovat. Je to velice neobvyklé, ale připusťme, že existují takoví pacienti. Ovšem zrovna tak, jak můžeme být informováni o zdravotním stavu našeho tatínka, dědečka, maminky, přítelkyně, tak také můžeme být tím samým způsobem vyjmuti z toho okruhu lidí, kteří mají právo na přístup k informacím o tom našem blízkém, protože nezapomeňme, že tím, kdo disponuje tím právem určit a vytyčit ten okruh osob, je právě ten pacient."
Když mi lékař navrhne určitou léčbu a já s tou léčbou nebudu plně souhlasit, je možné, aby mě vyloučil?
"Absolutně ne, tento postup možná platil někdy v minulosti, kdy ten ústavní lékařský paternalismus byl zjevný. Ale je potřeba si uvědomit, že naše zdraví je výlučná naše vlastnost, my jsme ti, kteří disponujeme tím, dát někomu právo k zásahu do té naší tělesné integrity. Pakliže by někdo zasáhl do naší tělesné integrity bez našeho souhlasu nebo způsobem, který my jsme mu výslovně, jednoznačně, určitě a srozumitelně nesvolili, tak by se dopustil závažného protiprávního jednání a nesl by všechny právní důsledky. A musí být nepochybné, že ten náš souhlas byl dán svobodně, bez jakéhokoliv psychického nebo fyzického nátlaku, zároveň že byl učiněn vážně, nikoliv v žertu, i když v nemocnicích si to žertování dokážeme těžko představit. Zároveň že byl učiněn určitě, proto také jsou ty souhlasy většinou písemné, aby bylo jednoznačné, k čemu konkrétně ten informovaný souhlas byl učiněn, že nebyl učiněn nad rámec právě toho poučení. Takže to je nesmírně důležité pro eventuální právní spory, proto ten informovaný souhlas by neměl být dáván velice široce. Zmocnit lékaře ke všemu je velice snadné pro tu stranu lékaře a velice nevýhodné pro nás, když poté dojde k nějakému poškození na zdraví. Je také důležité, aby ten informovaný souhlas byl učiněn také srozumitelně, zejména srozumitelně zejména ve vztahu k těm, kteří ho žádají, tedy lékařům, aby bylo patrno, že souhlasíme s těmi navrženými alternativami."
A když jsem v nemocnici třeba pod vlivem nějakých léků?
"Samozřejmě narážíte správně, že abychom mohli učinit právní úkon, tak musíme být způsobilí k právním úkonům. V případě, že bychom nebyli způsobilí k právním úkonům právě proto, že bychom byli pod vlivem nejrůznějších léků, ať už by to byla sedativa, opiáty v případě nejrůznějších závažných onemocnění atd., tak bychom nemohli mluvit o informovaném a svobodném souhlasu. Bylo by to předmětem dokazování, ale to dokazování by pravděpodobně na základě znaleckých posudků bylo velice krátké a zřetelné s vyústěním jednoznačným, že nebyl dán souhlas se zásahem do tělesné integrity a došlo k protiprávnímu jednání. Naše možnosti by potom byly nesmírné. Já obecně v případě sporu pacientů a zdravotnických zařízení, nebo pacientů a lékařů příliš nedoporučuji tu trestněprávní cestu, ale doporučuji spíše občanskoprávní cestu, kde se můžeme domoci na rozdíl od trestního řízení určité finanční satisfakce. A to jsou zejména dva typy žalob: žaloba na ochranu osobnosti a žaloba na náhradu škody na zdraví."
Takže když musím podepisovat další postup při léčení v nemocnici, mohu se s někým poradit? Mohu říci že až přijdou moji příbuzní, tak se nimi poradím?
"Samozřejmě. A nezapomínejme ještě jednu věc, že my obecně můžeme informovaný souhlas podepsat, vyslovit s ním souhlas, ale kdykoliv ten souhlas můžeme vzít zpět. Není to nic, co by nebylo možné revidovat, protože my jsme ti, kteří máme tu autonomii a my jsme ti, kteří pouze dovolujeme na určitou jasně vymezenou dobu a na jasně vymezený úkon okruh lidí, kterým dáme tu možnost, aby tu naši tělesnou integritu porušili nebo ten lékařský zákrok v souladu s tou jasnou specifikací v tom informované souhlasu provedli. Přes to vlak nejede."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Jak mají nemajetní lidé zaplatit poplatek za zdravotní péči...
Po částečné reformě zdravotnictví, některým lidem dělá starosti, jak zaplatí
nutný poplatek, když peníze nemají. Na to se Marie Vrábelové zeptala
Miroslava Dvořáka z poradny pro občanství, občanská a lidská práva.
"Obecně to platí samozřejmě tak, že vy ty poplatky prostě zaplatit musíte. Pokud jste v tzv. hmotné nouzi a máte potvrzení od obecního úřadu a to potvrzení není starší 30ti dnů, tak to je vlastně jeden z mála případů, kdy ty poplatky platit nemusíte a jste od nich osvobozeni. Další takovou možností je, že překročíte ten tzv. pěti tisícový limit placení u lékaře, doplatků za léky atd. a kdy rovněž tedy vám potom ta částka bude prominuta. Ale v jiných případech zkrátka zaplatit musíte."
Konkrétně, mám před výplatou a nemám peníze a potřebuji ošetření?
"Problém je, že ty poplatky musíte zaplatit okamžitě hned při konzumaci té zdravotní péče, čili tam ta odložená splatnost neexistuje. To samozřejmě může být a to bylo také předmětem těch nejrůznějších soudních tahanic v České republice, i určitou překážkou toho svobodného přístupu ke konzumaci zdravotní péče. Nicméně jak rozhodl ústavní soud a jak všichni víme, poplatky nechal v platnosti, čili poplatky platí v této zemi a ta vaše otázka je v této chvíli vlastně irelevantní. Nemáte možnost nezaplatit. Když nezaplatíte a přesto tu zdravotní péči budete konzumovat, bude tam tedy nějaký dluh, tak nezapomínejme, že jako každý jiný poplatek, i poplatek za regulovanou zdravotní péči může být předmětem exekučního řízení. Čili jednoho dne za vámi může přijít exekutor s platebním rozkazem a obstavit nebo zabavit vám váš majetek."
To znamená, že já nemohu říct, tak mi dejte složenku, já jí zaplatím?
"No, někde samozřejmě by mohli být k vám takhle vstřícní a tu složenku by vám dali, ale obecně u těch praktiků je toto velice málo časté."
Když třeba půjdu po ulici, stane se mi nehoda a nebudu mít u sebe peníze, jak je to potom s ošetřením?
"Dostanete účet, když vám budou zkoumat, že vám něco je, a nebudou provádět vyšetření nějaké klinické, tak platit nebudete. Platíte pouze za klinické diagnostické vyšetření, pokud vás budou zkoumat a nebudou vás diagnostikovat, tak platit nebudete."
Když jsem u praktického lékaře a ten mě pošle potom na odbornou prohlídku ke specializovanému lékaři, platím znovu?
"Samozřejmě, platíte vždy, když je vám provedeno vyšetření, čili pokud vás ten váš praktický lékař nevyšetří a rovnou vás pošle k tomu specialistovi, tak platíte jenom jednou u toho specialisty. Ale pokud, a to si přiznejme, že je asi nejčastější, že pokud přicházíte s nějakým problémem za vaším praktických lékařem, ten vás vyšetří, určí s určitou pravděpodobností tu vaši diagnózu, ale nebude mít třeba laboratorní kapacitu na to, aby jí se stoprocentní určitostí určil, tak vás pošle právě ještě k tomu specialistovi a ten právě provede to další upřesňující vyšetření, tj. zaplatíte vlastně 30 korun praktikovi a 30 korun specialistovi v tomto případě."
Když jsem u praktického lékaře, který mě prohlédne a řekne, abych zítra ještě přišla na výtěr krku, platím znovu?
"Určitě, protože to je vlastně další forma vyšetření, čili platíte téměř za jakýkoliv úkon, který je na vás udělán."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Na táboře se děti dozvědí o osudech slovenských Romů za 2. světové války
Několik dětí ze západních Čech stráví první dva týdny prázdnin na zážitkovém
táboře, kde se seznámí s osudy slovenských Romů za 2. světové války. Jedním
z organizátorů tábora je Petr Vaďura, náš kolega z Českého rozhlasu Plzeň.
Na podrobnosti se ho zeptala Jana Šustová.
Jak ten tábor bude probíhat?
"Ačkoliv se bude odehrávat na Šumavě, na Klatovsku ve Velharticích, tak se přeneseme do roku 1944 a budeme si hrát na romskou osadu, která byla právě vyhnána z vesnice a musela se provizorně usídlit v lese. Budeme se snažit dětem ukázat, jak taková romská osada vypadala, budeme vařit romská jídla, budeme zpívat romské písně, oblékat se do romského oblečení, mluvit o romských zvycích. Chceme si také trošku přehrát ty historické události, které ve 40. letech slovenské Romy postihly, takže některé z nich také přesuneme do pracovního tábora v Seredi (v uvozovkách), odkud ovšem utečou. Budeme utíkat před Němci, kteří během Slovenského národního povstání vtrhli na Slovensko, a na konci toho tábora se přesuneme do severních Čech budovat pohraničí."
Bude tam také nějaká epizoda s partyzány?
"Ano, budeme se chtít zapojit do Slovenského národního povstání, ovšem budeme odmítnuti, partyzáni nás jako Cigány odmítnou a to je schválně, protože chceme těm dětem trošku ukázat, jaké to je, když člověk stojí o ten kontakt, stojí o pomoc, o solidaritu, ale je odmítnut. Tak aby si to děti vyzkoušely na vlastní kůži."
Co pak čeká ty účastníky tábora v závěru, tedy když se přesunou do severočeských dolů?
"No tam je čeká asimilace, ale to je už jakýsi epilog, který jim už spíše povyprávíme. My je spíš chceme dostat do těch událostí roku 1944, do toho, kdy se ta romská komunita na Slovensku rozbila, kdy Romové byli vyhnáni z těch svých tradičních domovů a kdy se rozbily všechny ty sociální vazby, ve kterých oni dosud žili, a byli nuceni improvizovat a někteří to nezvládli. Chceme jim ukázat třeba na osud Romů, kteří pocházeli ze zemí obsazených Němci, takže nám tam přijde uprchlík z Osvětimi, který bude vyprávět o tom, jak to probíhá v Čechách, jak jsou Romové internováni, odváženi do koncentráků a následně likvidováni."
Pro jaké děti je určen tento tábor?
"Je to mix, věková hranice je 12 až 16 let. Nevím, jestli budeme mít nějaké romské děti, protože tam máme tři děti z dětského domova, ale pokud to budou Romové, tak budou asimilovaní."
Kdo ten tábor pořádá? Nějaká organizace nebo je to spíš skupinka nadšenců?
"Skupinka nadšenců, která, pokud je to třeba, vystupuje pod hlavičkou jednoho občanského sdružení. Ale hlavně jsme to lidé, kterým jde o podobné hodnoty a toužíme potom, aby si děti mohly prožít něco, o čem se ani v dějepise neučí."
Vím, že to není poprvé, kdy pořádáš takovýto zážitkový tábor. Ale je to poprvé, kdy je to na romské téma?
"Tábory děláme od roku 1987, témat byla spousta. Takové podobné téma bylo třeba, když jsme byli Němci v roce 1945, kteří byli v táboře připraveni k odsunu a snažili jsme se dokázat, že jsme byli antifašisté. Nebo jindy jsme si hráli řeholní řády, které byly zrušeny komunistickým režimem, tak jsme byli mniši a jeptišky internovaní zase v nějakém táboře. Hráli jsme si na severokorejský režim, který pronásledoval křesťany. Byli jsme v Číně, když ji napadli Japonci. Těch námětů byla spousta a většinou jsou to situace, které se třeba příliš v dějepise neučí a o kterých si myslíme, že je dobré, aby je ty děti znaly a aby si je prožily."
Jak na tyto zážitky děti reagují?
"Jak kdy. Někdy je to na ně moc, někdy je to silné, někdy třeba začnou i studovat dějiny. Máme zkušenosti, že když jsem si hráli na Koreu, tak jedna dívka se pak začala věnovat korejštině. Ale většinou je to silné, protože tam nejsou jen ty historické události, ale že to sahá na základní existenciální otázky člověka vůbec: jak je možné žít, jak je možné přežít, jak je možné přežít v situaci, kdy tě někdo nenávidí, kdy tě někdo chce bezdůvodně zabít jenom proto, že jsi jiný národ, jiná rasa nebo jiná politická příslušnost. A snažíme se pochopit to, jaké to je, když je člověk ohrožován nějakou totalitou a nemá možnost se příliš bránit. Takže nakonec se stejně dobíráme přesahů. Přesahů, které směřují k transcedenci, k Boží existenci, k tomu, že lidský život musí být někde zakotvený - a to nejenom v tom národě, v nějaké kultuře, ale i hlouběji. Ta lidská osobnost by měla být zakotvena i tam, kde už ji nikdo neohrožuje."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
„O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 27. června je u konce. Ale
naladit si nás můžete v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého rozhlasu 1 -
Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše
vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen
andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Adi giľi bašavas the
predalo Pavel Slivka andro Nevo Sedlos. Tiri pheň Hanka the tiri romňi Kaťa
le čhavenca pre tute but gindoľinel. Romale mangav tumenge bachtalo
dživipen. Ačhen Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a
Jaroslav Sezemský.
| 
Poslech:
Související články
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články