Fotografie pořízené v Rumunsku (2. část)
03-02-2008
Borůvkářka. V odlehlých částech rumunského pohoří Maramureš je možno kromě ovcí a bačů možno potkat také sběrače borůvek. (srpen 2007)
Autor Štěpán Hašek, Praha
|
Trh v Sighetu Marmatei poblíž hranic s Ukrajinou. (Sighetu Marmatei, Maramureš, Rumunsko, srpen 2007)
Autor Štěpán Hašek, Praha
|
Stará Veta. Když jsem byl malý, brával mě táta k Vetě, jedné Romce, která nakupovala pivo v pivovaru a pak ho o něco dráž prodávala před svými dveřmi. Proto jsme vždy říkali: Jdeme ke staré Vetě (la baba Veta). Také jsem k ní víckrát chodil se svou učitelkou, abychom přesvědčili jejího vnuka Antona k návštěvě školního vyučování. Vetina improvizovaná hospoda se jmenuje U bílého koně. V létě v ní prodává popcorn, umí předpovědět budoucnost z karet nebo z 41 kukuřičných zrnek. (Buzau, léto 2005)
Autor Ciprian Cirniala, Praha
|
Kam? ‘Ten muž je nemocný,’ řekla mi jedna Romka. Pomalu přišel ze svého tmavého pokoje před můj objektiv, protože ho o to hodně prosila. (Buzau, léto 2005)
Autor Ciprian Cirniala, Praha
|
V očekávání. Myslím si, že se hodně zaraduje, když mu v obchodě ‚U Lidie‘ nebo ‚U vrchního‘ objednám kořalku. (Buzau, léto 2005)
Autor Ciprian Cirniala, Praha
|
Objevování. Zmatený z objektivu a z okolostojících lidí. (Buzau, léto 2005)
Autor Ciprian Cirniala, Praha
|
Budoucnost bez brýlí. Na křižovatce ulic Stadionului a Bazalt stojí před obytnými domy dva malé obchody: ‚U vrchního‘ a ‚U Lidie‘. Dívka stojí někdy přede dveřmi a někdy před pultem a prosí o pár Bani na bonbóny (1 Eurocent je cca 3,8 Bani). (Buzau, léto 2005)
Autor Ciprian Cirniala, Praha
|
Budoucnost bez brýlí. Radovaly se, když jsem je fotografoval, skákaly, pošťuchovaly se, smály se na mě a chtěly jednu fotku za druhou. (Buzau, léto 2005)
Autor Ciprian Cirniala, Praha
|
Návštěva ve městě. Tento muž přijel ze vzdálené vesnice do města, aby za peníze daroval krev. Na zpáteční cestě na autobusové nádraží jeho syn usnul. (Buzau, léto 2005)
Autor Ciprian Cirniala, Praha
|
Den je svátek. Za její úsměv vděčím svému průvodci, jejímu sousedovi. (Buzau, léto 2005)
Autor Ciprian Cirniala, Praha
|
Ciprian Cirniala ke svým fotografiím napsal:
Fotografie vznikly v létě 2005 ve městě Buzau na jihovýchodě Rumunska.
Přesněji řečeno jedná se o lokalitu obývanou Romy, která začíná v naší
čtvrti. Nejedná se o tradice, zvyky, ale z větší části o apatické odpoledne,
o běžný všední den mnohých Romů, kteří žijí ve městě a většinou ztratili
kontakt se svými tradicemi.
Poznámky z deníku:
Léto 2005. Pro město, ve kterém jsem našel svůj nový domov, jsem chtěl
udělat obrázek své původní rumunské vlasti, obraz neznámé a potlačené
„Evropy“. Komunita Romů tam žije stejně apaticky a zapomenutě jako za dob
Ceauşesca. Ale v porovnání s tehdejší dobou mi teď Romové (jak dospělí, tak
i děti) připadají, že si více uvědomují svou chudobu a osamělost. Při jejich
pohledech mi v hlavě vyskočila mnohá klišé, která se shrnula do únavné
melodie. Přistihl jsem se přitom, že na tom „nechci“ nic měnit.
Neměl jsem náladu na „vylepšení světa“, když jsem se svým fotoaparátem a
patnácti filmy procházel jejich čtvrtí. Spíš jsem myslel na to, jestli bud
moci prodat své fotografie nějakému časopisu. Doprovázel mě jeden kolega z
práce mého táty. Brzy se před mým objektivem nahromadilo deset a více dětí.
A přicházelo jich stále víc, začali přicházet také dospělí, kteří chtěli
vidět, co dělám. Přicházeli blíže. Někteří ve mně viděli potenciálního
podvodníka a varovali mě, abych vypadl. Jiní ve mně možná viděli hrdinu,
který je na chvíli může vytrhnout z jejich všednodennosti. Už ani nevím,
jestli jsem tehdy měl s sebou bonbóny pro děti.
|
|
Související články
Vybíráme z rubriky "Fotosoutěž Romipen"
Nejčtenější články