Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes se vás nejdříve pozveme na Světový romský festival Khamoro, který začne
už v neděli. Představíme vám kočovné muzeum a řekneme vám o aktivitách
občanského sdružení Český západ.
Mangav tumenge bacht the sastipen – Akana - šaj šunen romani relacia „O Roma
vakeren“. Šunena romane giľa the nevimata - andalo romano dživipen.
To je jenom namátkový výběr z programové nabídky.
=[ Reportáž ]=
Praha ožije festivalem Khamoro
Už v neděli 25. května Praha ožije hudbou z celého světa, začíná totiž
desátý ročník Festivalu Khamoro. Proč festival Khamoro vznikl a co nabízí,
řekl Anně Polákové Michal Benč z pořádajícího sdružení Slovo 21.
„Khamoro vzniklo před deseti lety a vzniklo v reakci na jednu velkou
společenskou událost, která se stala u Prahy, kdy romská kapela Khamoro
hrála na jedné velice prestižní akci a zvukaři oficiálně s odůvodněním, že
cikánům nehrajou, na pódiu oznámili, že vypínají na představení zvuk. Takže
řekněme 500 až 1000 poměrně významných hostů v tu chvíli bylo překvapeno.
Organizátoři akce nechápali, co se děje, a na základě této šílenosti, která
měla ještě pak určité dopady, se rozhodli, že uspořádají festival Khamoro,
který skutečně vznikl. Ty prvopočátky byly složité, ale z festivalu se stal
poměrně velký podnik a má důraz na českou společnost. Ale je takovým smutným
dodatkem, že původní kapela Khamoro, která byla právě tím prvopočátkem
vzniku festivalu, dnes už neexistuje.“
Je to už desátý ročník, jak společnost vnímá festival Khamoro, kdo
všechno přijde na Khamoro, jak to hodnotí společnost?
„V posledních ročnících se na Khamoro vracejí a mají o něj zájem především
Romové, což v počátcích nebylo. Z počátku to bylo pro všechny, ale především
pro majoritní společnost, majoritní společnost tvořila většinu hostů
festivalu, ale to se v posledních letech změnilo. Khamoro je různorodé a
zejména Romové mají zájem tento festival vidět. Řekněme, že i galakoncert,
který je každoroční součástí festivalu, se stal prestižní událostí. Lidé
chtějí ten festival navštívit a vidět romské kapely z různých zemí včetně
těch českých a to je pro mě obrovské pozitivum a přínos celého festivalu.“
Kdo vystoupí na festivalu? Na koho se mohou posluchači těšit?
„Festival Khamoro přiveze v tomto roce nejlepší hudebníky za celých deset
let trvání festivalu, v čele s Esmou Redžepovou z Makedonie, která je
vyhlášenou královnou Romů. Přijedou i výborní ruští houslisté Loyko, přijede
divadelně-hudební soubor z Ukrajiny Romans, který je velice známý. Českou
republiku zastoupí současně asi nejznámější romská kapela Bengas. A mezi
dalšími budou např. Puerto Flamenco ze Španělska, Francouzi Arbat atd.
Zajímavostí není samozřejmě jen tradiční hudba, ale od pondělí do středy se
již tradičně koná v Redutě gypsy jazz, což je také velmi zajímavá sekce
romské hudby.“
Součástí festivalu bývají také semináře, budou i tento rok?
„V tomto roce nebudou semináře, ale co je součástí celého festivalu, a to
bych možná vyzdvihl jako největší akci, to je mezinárodní etnomuzikologická
konference Hudba menšiny, která se koná v Praze poprvé. Přijedou na ni
přední etnomuzikologové z celého světa, je jich na sto, a budou během celého
týdne mluvit o hudbě etnik, a tři dny z této konference jsou věnovány
zejména romské hudbě. Toto se na té etnomuzikologické konferenci, která se
koná jednou za 5 let, ještě nestalo, takže to bude opravdu zajímavé, co z té
konference vzejde.“
V jakých prostorách se bude konat festival?
„Začíná tuto neděli, kdy v Rock Cafe budou diváci moci shlédnout skupiny Le
čhavendar a Gulo čar. Od pondělí do středy je gypsy jazz, který se tradičně
koná v Redutě na Národní třídě. Ve čtvrtek a v pátek se hraje tradiční hudba
v Roxy a v sobotu je v Kongresovém centru Praha Galakoncert. Doplním ještě,
že ve čtvrtek ve 12 hod je slavnostní průvod, defilé romských hudebníků z
festivalu historickou Prahou z Můstku na Staroměstské náměstí.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Tania Magyová a její Muzeum romského umění v karavanu
Pod slovem muzeum si běžně představíme budovu plnou zajímavých exponátů. Ale
ve Francii žije romská výtvarnice Tania Magyová, která založila Muzeum
romského umění v malém karavanu a jezdí s ním po světě. Naše kolegyně Jana
Šustová ji zastihla na
festivalu Kočování, která se konal koncem dubna v Bruselu.
Bydlíte v karavanu, ve kterém je zároveň Muzeum romského umění. Jak jste
začala s tímto projektem?
„Na začátek vyprávění svého příběhu bych chtěla uvést, že jsem se narodila
jako dcera romského otce, ale pak jsem vyrůstala v rodině obchodníků, kteří
jezdili po trzích. Bydleli jsme různě, někdy v paneláku, někdy jsme byli na
cestách, protože moji rodiče dělali obchody na vzdálených místech. Svého
romského otce jsem neznala, ale hodně Romů kolem mě mi o něm vyprávělo. A dá
se říct, že mým jediným snem bylo, abych ho našla. Hledala jsem ho celý
život, protože má rodina o něm se mnou nechtěla mluvit. A pak jsem měla v
životě dvě možnosti: buď se věnovat obchodování jako moji rodiče, nebo jít
studovat. Nakonec jsem si vybrala rozchod s profesí mých rodičů, a rozhodla
jsem se začít studovat výtvarné umění. A jak jsem byla stále hnána touhou
najít svého otce, napsala jsem na univerzitě doktorandskou práci na téma
Romské umění. Přitom jsem začala potkávat známé i méně známé umělce.“
Potkávala jste také romské umělce?
"Potkala jsem dva druhy umělců, nebo přesně řečeno tři druhy umělců. Za prvé
romské umělce, jako je Gérard Gartner, Sandra Jayatová, Mona Metbachová a
další. Za druhé to byli umělci, kteří jsou úplně jiní, jsou to gádžové. A za
třetí jsem potkávala umělce, kteří jsou někde mezi těmi prvními dvěmi
skupinami, to znamená, že pracují na tématech, která jdou napříč. Jsou to
lidé podobní těm, kteří jsou teď s námi na festivalu Kočování, to znamená
lidé, kteří se zabývají tématem kočování, pracují v cirkuse a podobně."
Podařilo se Vám nakonec setkat se s Vaším tátou?
„Svého tátu jsem nepoznala, protože zemřel právě v době, kdy jsem konečně
našla jeho stopy. Ale potkala jsem se své bratry, z nichž jeden mi hrozně
moc o tátovi vyprávěl a který se mu hodně podobal. A jemu jsem mohla říct
to, co jsem nikdy nemohla říct tátovi a to pro mě bylo hodně silné. Když
jsem psala svou doktorandskou práci, myslela jsem pořád na něj. Tuto práci
jsem realizovala na pařížské Sorbonně pod vedením emeritního profesora
Jacquesa Cohena. A celý svůj výzkum jsem věnovala nejen Romům, protože tato
práce i naše asociace byla vytvořena pro ně, ale věnovala jsem ji svému
otci, který zemřel.“
A jak to všechno souviselo s vytvořením Muzea romského umění v
karavanu?
„Psaní mé doktorandské práce mi částečně umožnilo najít tátu, který ale
těsně předtím zemřel. Ale poprvé jsem potkala své bratry. A řekla jsem si:
protože můj táta byl Rom a protože to všechno žil za mými zády, vydám se na
cestu a založím malou asociaci. A potom koupím karavan, protože je praktický
pro cestování, a ten bude sloužit pro více účelů. Jeho první funkce bude, že
v něm zřídím malé muzeum, ve kterém budeme mít katalogy z výstav, umělecká
díla a další. Jeho druhou funkcí je, aby sloužil jako příbytek, protože v
něm bydlím. A třetí věc je, že ho využíváme k realizaci ateliérů mezi
různými skupinami Romů, z nichž někteří žijí ve squotech, na průmyslových
předměstích a často poblíž velkých měst.“
Založila jste tedy asociaci – jak se jmenuje a kolik lidí v ní
pracuje?
„Naše asociace se jmenuje Umění kočovných Romů. Jejím cílem je propagace
romského a také kočovného umění, to znamená, že jsme otevření i ne-Romům.
Asociace byla založena v roce 1998. Na začátku jsme byli jen tři lidé jako
členové kanceláře. Byla tam prezidentka Gaëlle Loiseau, což je etnoložka,
která pracuje také s organizací Centrum migrace a zdraví, což je asociace
pro Romy v Montpellier na jihu Francie. Pak je tam její manžel, který se
jmenuje Guillaume Malinge a je dokumentaristou naší asociace. A dále jsem
tam já jako tajemnice a finanční správce této organizace. Pak jsme začali
cestovat a začali jsme mít příznivce, kteří nás následují. Co se týče počtu
osob, kteří bydlí blízko i daleko od nás, účastní se našich aktivit a
pomáhají nám, dá se říct, že máme zhruba sto lidí po celé Francii a trochu i
v jiných zemích, například v Anglii, ve Španělsku, v Irsku a v Itálii.“
Cestujete hodně s Vaším karavanem?
„Cestuji s karavanem především po místech, kde pracuji, protože jsem
profesorkou výtvarného umění na středních a základních školách. Vždy se s
karavanem zastavím poblíž místa, kde pracuji a pak se snažím prezentovat
Muzeum romského umění v karavanu. A jindy zase jezdím sem a tam a nabízím
různé výtvarné ateliéry, což dělám během školních prázdnin nebo víkendů.
Jinak se také snažím navštěvovat svou rodinu a účastnit se velkých
festivalů, jako je tady.“
Tolik romská výtvarnice z Francie Tania Magyová, která nás ještě v některém
z příštích pořadů pozve na prohlídku Muzea romského umění v karavanu.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Ve sborníku Devla, Devla publikovala také Jarmila Hannah Čermáková
Vyšla nová kniha básní a povídek o Romech Devla, Devla, do které přispívali
svou tvorbou jak Romové, tak i autoři z většinové
společnosti. Více řekla Marii Vrábelová jedna z nich Jarmila
Čermáková.
„Loni nás vyzvala paní Eva Kantůrková, která v té době byla předsedkyní Obce
spisovatelů, , abychom se zamysleli nad literární soutěží, která by měla být
na volné téma Romové. Výzva vyšla v bulletinu určeném pro Obec spisovatelů.
Ozvalo se, já si myslím, asi kolem 30ti lidí, vybráno bylo asi 12 těch
prací. Jsem pyšná, že byli vybráni i moji dva přátelé z řad Romů, které jsem
kdysi do obce doporučila a paní Kantůrková je velice vlídně přijala mezi
nás.“
Takže to jsou básně a povídky o Romech nebo psané Romy?
„Obojí, zúčastnilo se více národností, nejenom Romové a Češi, domnívám se,
že je tam i nějaký slovenský nebo maďarský původ.“
Kdo vybíral do knihy ty básně a povídky?
„Já se domnívám, že v Obci spisovatelů kolem sebe paní Kantůrková
shromáždila odborníky, kteří vybrali to, co se jim nejvíce líbilo.“
Vy sama jste také přispěla básní?
„Já jsem přispěla takovým celým cyklem, protože mě to velmi oslovilo. Paní
Kantůrková zvolila jako takovou inspiraci Karla Hynka Máchu a Cikány. A já
jsem Jarmila, takže na Máchu slyším velmi dobře, a jako motto jsem si vzala
Nerudovu lásku - tu báseň, rozdělila jsem ji na jednotlivé úseky a ke
každému jsem napsala básničku s romskou tematikou.“
Podpořil vás někdo?
„Ano, velice laskavě nás podpořila paní ministryně Džamila Stehlíková,
přispěla na knížku, podpořil nás Úřad vlády a Ministerstvo školství, mládeže
a tělovýchovy a jsme jim vděční.“
Teď jde kniha do distribuce?
„Knížka je možná už nějaký čas v distribuci, já jsem viděla, že prošla i
Knižním světem v České televizi. Myslím, že není přímo na pultech, ale
internetově ji nabízí knihkupectví Kosmas.“
To nebude asi pro každého čtenáře, asi to bude náročnější čtení, počítáte
s tím, že si lidé koupí tuto knihu?
„Já si myslím, že své čtenáře máme, že jsou lidé, kteří této tematice fandí
a mají ji rádi.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Diskriminace se může projevovat i v přístupu k bankovním a
telekomunikačním službám
Diskriminace se může projevovat různě. V České republice jí mnohdy čelí i
cizinci. Je jim například bráněno v přístupu k různým bankovním a
telekomunikačním službám. Více už Janu Mišurcovi řekla právnička SOS Eva
Petlachová.
„Mnoho spotřebitelů si stěžuje zejména na diskriminaci cizinců ve finančních
službách. Jsou některé banky, které cizinci, byť tady má trvalý nebo
dlouhodobý pobyt, odmítají poskytnout úvěr, což si myslíme, že je
nepřiměřené a diskriminační. Dále jsou tu i banky, které odmítají otevřít
běžný účet cizinci a také zde se domníváme, že jde o jasně diskriminační
praktiku.“
Dochází i k jiné diskriminaci cizinců u nás?
„Mohlo by to být například i v telekomunikačních službách, kdy někteří
operátoři požadují rozdílné zálohy nebo vratné kauce na nejrůznější služby,
kdy tyto rozdíly jsou poměrně nepřiměřené. A také jsou zde rozdílné podmínky
pro vracení té kauce, u cizinců je to třeba až po skončení platnosti
uzavřené smlouvy, což může být velmi dlouhá doba.“
Dochází k nějaké diskriminaci i českých občanů?
„I s tím jsme se setkali, a to bylo například v Karlových Varech, když tam
byl Mezinárodní hudební festival, kdy tamní hoteliéři odmítali ubytovat
české občany, protože čekali na movitější klientelu.“
Jaké podněty SOS zaslalo, případně kam, v rámci zmíněné diskriminace?
„Podali jsme podněty České obchodní inspekci na telekomunikační společnosti.
Pak pokud jde o banky, na ty dohlíží Česká národní banka, a také tam jsme se
obrátili s podněty.“
Stále v České republice neplatí antidiskriminační zákon, jak se na to
díváte?
„Myslím si, že to je hodně špatné. V současné době vetoval antidiskriminační
zákon prezident, je tedy na poslanecké sněmovně, aby přehlasovala toto veto,
tedy nadpoloviční většinou všech poslanců. Myslím si, že tento zákon opravdu
potřebujeme, protože potřebujeme střechový zákon, který by stanovil, co to
je diskriminace, jak se proti ní bránit, pojmy nepřímé a přímé diskriminace,
aby všechny oběti diskriminace měly stejná práva, což v současné době není.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Zábavné workshopy formou hry
Zábavné workshopy formou hry nabízí žákům osmé a deváté třídy
základních škol a dětských domovů společnost Člověk v tísni. V
Praze si už v dubnu mohly děti z dětských domovů vyzkoušet hry,
které navozují situace, se kterými se mohou zanedlouho v životě
setkat. Marie Vrábelová pozvala k mikrofonu organizátorky pražských
workshopů Gabrielu Kalovou a Lucii Jindrákovou.
„Ten workshop má vlastně simulovat život a denní starosti dospělého člověka.
Takže má připravit děti na to, co je v nejbližší době čeká, aby se uměly
zorientovat v systému vzdělávání, v systému pracovního trhu, úřadů a v
oblasti bydlení.“
Už máte tzv. vychytáno, co těm dětem dělá největší problém?
„Myslím si, že to zatím vychytáno až tam úplně nemáme, my se snažíme právě
tímto workshopem je jako kdyby uvést do toho, co je v tom životě může reálně
potkat. Třeba na stanovišti zaměstnání uvádíme, že existují různé typy
pracovních smluv, tam je s nimi třeba vyplňujeme, ale může samozřejmě u toho
nastat to, že ta pracovní smlouva nemusí být platná, nebo zaměstnavatel něco
slíbí a nakonec ten zaměstnanec něco podepíše, co tam vůbec neuvádí atd.
Dále děti sbírají body, samozřejmě je pak odměna – výplata peněz, mají
možnost ty peníze nějak rozumně utratit. Nebo jsme pak s nimi seděli a
debatovali a bavili jsme se právě o těch rizicích, které je právě v tom
životě mohou potkat, a to je právě cílem této hry.“
Je v Praze o vaši nabídku zájem?
„Máme radost, protože školy s námi komunikují dobře a reagují na tu naši
nabídku skvěle, takže můžeme říct, že je zájem.“
Jak vlastně ten plán vznikl, jak jste na to přišli, že to budete pořádat?
„Víceméně mi pracujeme jako pracovní poradkyně a to je jedna část našeho
zaměstnání, kdy se potkáváme s těmito nesnázemi, se kterými se člověk může
setkat na pracovním trhu. Pak máme kolegyně, které pomáhají lidem ze
sociálně vyloučených lokalit orientovat se v systému, řešit nějaké problémy
ohledně bydlení.“
Říkali jste, že po workshopu následuje beseda s dětmi, byly to děti z
dětských domovů, jaké byly ty jejich největší problémy, které stanoviště
bylo pro ně nejtěžší?
„Já neumím říct, co bylo nejtěžší, sami jsme byli překvapení, čekali jsme,
že oni z těch rodin přišli d kontaktu se spoustou věcí, hodně dětí třeba
zažilo vstup exekutora do rodiny, o tom se tam bavily dost živě, takže těžko
říct.“
Byly při diskuzi aktivní? Ptaly se, zajímalo je to?
„Samozřejmě, protože se jim stalo, třeba zrovna na stanovišti práce, že nám
říkaly, že třeba měly pracovní smlouvu na dobu neurčitou, a já říkám, ale vy
jí tady máte na dobu určitou, a ony na to, že jim říkali, že to je doba
neurčitá. A právě toto byl moment, kdy jsme viděli, že toto je zrovna bod, o
kterém bychom se měli začít bavit. Co je řečeno ústně, že často je to takový
ten klientelismus, já tě zaměstnám, já ti dám všechno a nakonec lidi
nedostanou ani smlouvu. Takže toto byly takové body, kdy se děti ptaly, kdy
viděly, že něco bylo slíbeno, ale že to tak vůbec není ve skutečnosti. To
byly chvíle, kdy si ty děti uvědomily, že se jim toto může stát, že na toto
si musí dávat pozor.“
Ty workshopy budou probíhat do konce roku, během roku nejsou? Nebo
uvažujete o tom, že by mohly být?
„Protože je o workshopy zájem, tak my je budeme určitě rádi nabízet i po
září v novém školním roce.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Ředitelka o. s. Český západ vystoupila na konferenci Profesní příběh
V pondělí se na Univerzitě Karlově uskutečnila konference s názvem Profesní
příběh, na které své příběhy představili někteří profesoři i absolventi
Katedry sociální práce při Filosofické fakultě v Praze. Mezi absolventy
promluvila i magistra Jana Kosová, výkonná ředitelka občanského sdružení
Český západ, které ve
vesnici Dobrá Voda u Toužimi pracuje s romskou komunitou. Podrobnosti
zjišťovala Jana Šustová.
Vy jste studovala na katedře sociální práce na pražské Filozofické
fakultě, momentálně pracujete jako výkonná ředitelka občanského sdružení
Český západ, jaká byla vaše cesta z této pražské katedry až do Českého
západu na post ředitelky?
„Má cesta do Českého západu nebyla tak přímá, já jsem ještě za studia a také
před studiem už dlouhodobě pracovala v občanském sdružení Na počátku, které
má dům pro těhotné maminky v tísni. Takže tam jsem hned po státnicích odešla
pracovat jako vedoucí domova. A hned na začátku jsem dostala zároveň pozvání
do Českého západu pracovat s romskými ženami v Dobré Vodě. Tomu pozvání jsem
vyhověla, ale mohla jsem to udělat až za rok, protože rok jsem přislíbila,
že budu v o. s. Na počátku, kterému jsem chtěla také splatit to, co do mě
celou dobu vkládali.“
Takže do Českého západu jste přišla přesně v jakém roce?
„V roce 2003.“
„Co bylo první náplní vaší práce v Českém západu?“
„První náplní bylo napojování se na lidi z komunity, protože jsem trošku
tušila, že budu moct pracovat metodou komunitní práce. Znamenalo to spoustu
rozhovorů, návštěv v rodinách a opravdu ta moje náplň byla pracovat se
ženami v té komunitě, které byly velmi silné, takže to bylo i pro mě strašně
zajímavé.“
Jak ta romská komunita v té době vypadala? Kolik v ní bylo lidí, v jakém
byla stavu a pracoval s ní už nějaký sociální pracovník?
„Pracoval tam Karel Podsedník, který bydlel přímo v Dobré Vodě. On pracovat
především s muži v rovině zaměstnávání. A když jsem přišla já, tak zároveň
se mnou přicházela asistentka pro práci s dětmi a tu já jsem měla
příležitost trošičku doprovázet z té strany profese sociální práce, protože
ona byla pedagog a ta práce nebyla jen o pedagogické práci. A ta komunita
vypadala tak, že tam bydlelo 80 lidí, z toho 40 dětí, žila si takovým velmi
svérázným životem, ale asi jí chyběla trošku komunikace s ostatní
společností, protože ta komunita je sociálně vyloučená., žije 10 kilometrů
od nejbližšího města, bez obchodů, bez restaurace, bez autobusového
spojení.“
Kolik tam například bylo nezaměstnaných lidí a jak se budovala ta další
práce?
„Když vznikal Český západ, tak ta nezaměstnanost byla téměř 100% u lidí,
kteří byli schopní pracovat. A právě bratři trapisté, kteří iniciovali vznik
Českého západu, nabídli mužům práci na opravách kláštera a tím vlastně
začaly první mužské práce. Zároveň se nabídl několika ženám rekvalifikační
kurz na tkaní koberců a šití a některé z těch žen, které se učily v těchto
rekvalifikačních kurzech, dostaly práci u Českého západu. A s rámci
strategického plánu jsme vybudovali pozici koordinátora zaměstnávání, který
se stará cíleně o zaměstnávání lidí nejenom u nás, ale i v rámci veřejně
prospěšných prací, a především na volném trhu práce. Nedávno jsme dělali
analýzu zaměstnanosti, a je asi 80ti procentní, což je výborné, i když musím
říct, že to číslo zahrnuje i sezónní práce, brigády. Ale výrazně se změnila
chuť lidí pracovat a zjistili, že pracovat je opravdu daleko výhodnější a i
sociálně prestižnější, než být doma.“
Jak jste potom přešla na post ředitelky?
„Myslím, že to bylo tím vzděláním v oboru sociální práce a studia v oboru
sociální práce, protože Karel, který tam pracoval, čerpal hlavně ze své
chuti pracovat s lidmi a to asi člověku nevydrží tak dlouho, jako když je
profesionál. Takže postupně jsem se stala předsedkyní sdružení, naše
sdružení prošlo takovou organizační změnou, takže jsme ustanovili i post
výkonného ředitele tak, že se oddělila výkonná složka od předsednictva a já
jsem tedy byla jmenovaná na tuto pozici.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
A ještě tu na závěr máme připomenutí - až do konce května máte možnost
zúčastnit se fotografické soutěže Romipen, kterou pořádá Český rozhlas.
Vyfotografujte tradice, zvyky či všední události dokumentující život Romů v
různých zemích. Máte možnost vyhrát některou z mnoha zajímavých cen,
například digitální kameru nebo digitální fotoaparát. Informace o soutěži
najdete na naší internetové adrese.
„O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 23. května je u konce. Ale
naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého
rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních
studií. Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen
andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge
bachtalo dživipen . Ačhen Devleha....
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Jan Mišurec a
Jaroslav Sezemský.
|