Vydáním Turnerových deníků, této kultovní knihy neonacistů, která kromě u nás vyšla jen ve Spojených státech a v Řecku, se můžeme zdánlivě dmout pýchou. Zařadili jsme se přece hned vedle svobodomyslných Američanů. Pravda, Američané neznají něco, co v Evropě označujeme za slovní trestný čin. Pro ně je svoboda slova absolutní. V zemi si může kdokoli cokoli říkat, kdokoli cokoli tisknout - třebas i Hitlerův Mein Kampf nebo Leninův Stát a revoluce.

Fakt, že u nás vyšel jak Mein Kampf, tak i Turnerovy deníky na rozdíl od Američanů nesvědčí o tom, že bychom byli stejně tak svobodomyslní. Uvedená skutečnost i fakt, že Turnerovy deníky dnes jdou na rvačku, spíš svědčí o tom, že hoši v bombrech budí nejen u českého měsťáka, ale i u mnohého českého policisty, státního zástupce, soudce a politika tajné sympatie. Vždyť oni nahlas říkají, co si čeští měšťáci se zadostiučiním potajmu šeptají doma do polštáře. Jinak to jsou přece řádní chlapci, kterým nejde o nic jiného než o zákon a pořádek.

Není totiž náhoda, že bezmála v té samé době, kdy vycházejí deníky, soudce Vlasák vyslovuje osvobozující rozsudek nad policistou Čermákem, který před dvěma lety za použití, jak říkají ve své hantýrce, hmatů a chvatů zpacifikoval pozdější političku za stranu Zelených Kateřinu Jacques. Neobyčejnou surovost, kterou vyvinul hromotlucký policista vůči této drobné a křehké ženě, soudce označil za zákrok v mezích zákona. Není ani divu. Kateřina Jacques se totiž nezákonně shlukovala a protizákonně verbálně napadala řádný, podle zákona ohlášený průvod neonacistů.

Ty tam jsou dřevní doby, kdy čeští náckové táhli ulicemi, požadovali, aby země patřila jen Čechům, cikány posílali do plynu a jak jen mohli, servali se s anarchisty. Dnes za pomoci renomovaných právních poradců řádně svá setkání ohlašují. Dbají na legalitu veškerých svých kroků. Čistě ostříháni a oblečeni pak, aniž vykřikují provokativní hesla - s výjimkou vlasteneckých - projdou předem ohlášenou trasou, aniž věnují sebemenší pozornost pokřikujícím levičáckým chaotům, anarchistům a ostatním neukázněncům. Oni rozhodně na náměstích binec, jak říká dnes už proslavený klasik, nedělají. Pořádají-li koncert, stáhnou se kamsi na okraj města či do odlehlé vesnice, kde si jen pro sebe pronajmou hostinec, aby tam, aniž jakkoli by rušili okolí, v rámci soukromé oslavy číchsi narozenin oslavili své setkání. Jaký to rozdíl v porovnání s levičáckých technaři, kteří nejen pro své hlučné party zaberou a zaneřádí některou z českých luk, ale nadto neustálým duc-duc obtěžují ve dne v noci řádné sousedy z okolních vesnic. I ten jejich zevnějšek je na pováženou. Oblečeni jsou do všelijakých hadérků, podivného původu. Na rozdíl od hochů z Národního odporu, jak se na správné Čechy sluší, vykračujících si ve značkovém oblečení.

Svým výrokem soudce Vlasák dal najevo, že si Kateřina Jacques za ztlučení policistou Čermákem může sama. Nedbala přece zákona. A přece jeho rozsudek byl nespravedlivý.

Prvotním úkolem demokratického státu není zkoumat, zda byl formálně naplněn či nenaplněn nějaký zákon. Demokratický stát má především chránit své občany, jakmile je ohrožena jejich důstojnost a svoboda. Hnědý mor, byť zabalený do obalu legality, takovým ohrožením je. Nelze proto přijmout vysvětlení státu, že nemůže nic dělat, vše přece proběhlo podle zákona, a současně nečinně přihlížet k tomu, jak tluče Kateřinu Jacques, která dala jen nahlas najevo, že náš demokratický stát selhává.

Prosadit spravedlnost někdy musí demokratický stát i proti vlastním zákonům. Tak, jak to kupříkladu předvedl plzeňský primátor Rödl, který zákon-nezákon jednoduše pochod nácků zakázal. Měl se přece konat ve výroční den prvního transportu plzeňských Židů do vyhlazovacích táborů. Pochod by býval představoval urážku nejen památky obětí nacismu, ale byl by i útokem proti důstojnosti a svobodě.

Zdánlivě dobrá zpráva je, že policie už začala zkoumat obsah Turnerových deníků. Při její rychlosti v podobných případech, lze očekávat, že ke konečnému soudu se propracuje ve chvíli, kdy deníky zaujmout příslušné místo ve všech knihovničkách, které o ně dnes jeví zájem, a sama kniha podobně jako před časem Hitlerův Mein Kampf poputuje mezi levné knihy. Verdikt policie tak nebude už nikoho zajímat. Ani ji samu. Kniha mezitím svoje poslání splnila. A zákon přece nebyl porušen.

Tento příspěvek byl převzat z pořadu Názory a argumenty, který vysílá Český rozhlas 6.

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
20.10.2013	Ostravská policie obvinila čtyři účastníky nepovoleného protiromského protestu	Zprávy ze života Romů
19.10.2013	Ostravou prošlo bez povolení na 250 radikálů. Policisté zadrželi 15 lidí	Zprávy ze života Romů
02.09.2013	Stop předsudkům! Stop Čechům!	Zprávy ze života Romů
26.08.2013	V Ostravě padla obvinění kvůli sobotním výtržnostem a útokům na policisty	Zprávy ze života Romů
26.08.2013	V ČR sílí 'anticikanismus' a přibývá aktivit radikálů, říká ředitel Agentury pro sociální začleňování	Zprávy ze života Romů
26.08.2013	Martin Šimáček: Hlavním cílem radikálů je posouvat hranice o kousek dál	Zprávy ze života Romů
25.08.2013	Protiromské pochody prošly i Duchcovem. Policie zasahovat nemusela	Zprávy ze života Romů
05.08.2013	Lída Rakušanová: Tolerance rasismu je živnou půdou extremismu	Zprávy ze života Romů
15.03.2012	Pozvánka na výstavu fotografií z rasistických a neonacistických demonstrací v ČR	Zprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)