Hnědý mor v obalu legality
Vydáním Turnerových deníků, této kultovní knihy neonacistů, která kromě u
nás vyšla jen ve Spojených státech a v Řecku, se můžeme zdánlivě dmout
pýchou. Zařadili jsme se přece hned vedle svobodomyslných Američanů. Pravda,
Američané neznají něco, co v Evropě označujeme za slovní trestný čin. Pro ně
je svoboda slova absolutní. V zemi si může kdokoli cokoli říkat, kdokoli
cokoli tisknout - třebas i Hitlerův Mein Kampf nebo Leninův Stát a revoluce.
Fakt, že u nás vyšel jak Mein Kampf, tak i Turnerovy deníky na rozdíl od
Američanů nesvědčí o tom, že bychom byli stejně tak svobodomyslní. Uvedená
skutečnost i fakt, že Turnerovy deníky dnes jdou na rvačku, spíš svědčí o
tom, že hoši v bombrech budí nejen u českého měsťáka, ale i u mnohého
českého policisty, státního zástupce, soudce a politika tajné sympatie.
Vždyť oni nahlas říkají, co si čeští měšťáci se zadostiučiním potajmu
šeptají doma do polštáře. Jinak to jsou přece řádní chlapci, kterým nejde o
nic jiného než o zákon a pořádek.
Není totiž náhoda, že bezmála v té samé době, kdy vycházejí deníky, soudce
Vlasák vyslovuje osvobozující rozsudek nad policistou Čermákem, který před
dvěma lety za použití, jak říkají ve své hantýrce, hmatů a chvatů
zpacifikoval pozdější političku za stranu Zelených Kateřinu Jacques.
Neobyčejnou surovost, kterou vyvinul hromotlucký policista vůči této drobné
a křehké ženě, soudce označil za zákrok v mezích zákona. Není ani divu.
Kateřina Jacques se totiž nezákonně shlukovala a protizákonně verbálně
napadala řádný, podle zákona ohlášený průvod neonacistů.
Ty tam jsou dřevní doby, kdy čeští náckové táhli ulicemi, požadovali, aby
země patřila jen Čechům, cikány posílali do plynu a jak jen mohli, servali
se s anarchisty. Dnes za pomoci renomovaných právních poradců řádně svá
setkání ohlašují. Dbají na legalitu veškerých svých kroků. Čistě ostříháni a
oblečeni pak, aniž vykřikují provokativní hesla - s výjimkou vlasteneckých -
projdou předem ohlášenou trasou, aniž věnují sebemenší pozornost
pokřikujícím levičáckým chaotům, anarchistům a ostatním neukázněncům. Oni
rozhodně na náměstích binec, jak říká dnes už proslavený klasik, nedělají.
Pořádají-li koncert, stáhnou se kamsi na okraj města či do odlehlé vesnice,
kde si jen pro sebe pronajmou hostinec, aby tam, aniž jakkoli by rušili
okolí, v rámci soukromé oslavy číchsi narozenin oslavili své setkání. Jaký
to rozdíl v porovnání s levičáckých technaři, kteří nejen pro své hlučné
party zaberou a zaneřádí některou z českých luk, ale nadto neustálým duc-duc
obtěžují ve dne v noci řádné sousedy z okolních vesnic. I ten jejich
zevnějšek je na pováženou. Oblečeni jsou do všelijakých hadérků, podivného
původu. Na rozdíl od hochů z Národního odporu, jak se na správné Čechy
sluší, vykračujících si ve značkovém oblečení.
Svým výrokem soudce Vlasák dal najevo, že si Kateřina Jacques za ztlučení
policistou Čermákem může sama. Nedbala přece zákona. A přece jeho rozsudek
byl nespravedlivý.
Prvotním úkolem demokratického státu není zkoumat, zda byl formálně naplněn
či nenaplněn nějaký zákon. Demokratický stát má především chránit své
občany, jakmile je ohrožena jejich důstojnost a svoboda. Hnědý mor, byť
zabalený do obalu legality, takovým ohrožením je. Nelze proto přijmout
vysvětlení státu, že nemůže nic dělat, vše přece proběhlo podle zákona, a
současně nečinně přihlížet k tomu, jak tluče Kateřinu Jacques, která dala
jen nahlas najevo, že náš demokratický stát selhává.
Prosadit spravedlnost někdy musí demokratický stát i proti vlastním zákonům.
Tak, jak to kupříkladu předvedl plzeňský primátor Rödl, který zákon-nezákon
jednoduše pochod nácků zakázal. Měl se přece konat ve výroční den prvního
transportu plzeňských Židů do vyhlazovacích táborů. Pochod by býval
představoval urážku nejen památky obětí nacismu, ale byl by i útokem proti
důstojnosti a svobodě.
Zdánlivě dobrá zpráva je, že policie už začala zkoumat obsah Turnerových
deníků. Při její rychlosti v podobných případech, lze očekávat, že ke
konečnému soudu se propracuje ve chvíli, kdy deníky zaujmout příslušné místo
ve všech knihovničkách, které o ně dnes jeví zájem, a sama kniha podobně
jako před časem Hitlerův Mein Kampf poputuje mezi levné knihy. Verdikt
policie tak nebude už nikoho zajímat. Ani ji samu. Kniha mezitím svoje
poslání splnila. A zákon přece nebyl porušen.
Tento příspěvek byl převzat z pořadu Názory a argumenty, který vysílá Český
rozhlas 6.
|
|