Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes se společně vydáme na 1. romskou studentskou konferenci. Také se
dozvíte, co občanské poradny radí lidem v postupu při řešení dluhů a řekneme
vám o Django festivalu.
Mangav tumenge bacht the sastipen – Akana - šaj šunen romani relacia „O Roma
vakeren“. Šunena romane giľa the nevimata - andalo romano dživipen.
To je jenom namátkový výběr z programové nabídky.
=[ Reportáž ]=
Praha byla dějištěm I. Romské studentské konference
V následujících minutách vás pozveme do Hrzánského paláce na I. Romskou
studentskou konferenci, která je součástí mezinárodního projektu Roma Youth
European Citizenship sdružení Fundación Secretaiado Gitano – Madrid. Cílem
tohoto projektu je zvýšit povědomí romské mládeže o politice EU a aktivizace
romské mládeže v Evropě. Více Marku Polákovi řekla Anna Pechová.
„Pořádá to občanské sdružení Athinganoi společně s Úřadem vlády, má to
vlastně pod záštitou ministryně Džamila Stehlíková. Témata konference jsou
aktivizace romské mládeže, aktuální problémy sociálního vyloučení Romů,
informace o možnostech získání stipendií, odborné praxe v zahraničí,
zahraniční stáže během studia na středních nebo vysokých školách a
zdokonalení jazykových dovedností.“
Co se očekává od takovýchto podobných akcí?
„Hlavně zveřejnění romských studentů, protože o nich se prakticky nic neví a
pořád se ukazuje jakoby jenom to špatné. Tak chceme, aby veřejnost viděla,
že ti romští studenti tady jsou, že nejsou jenom na učilištích, ale že jsou
i na středních a vysokých školách, a že mezi Romy je každý rok více studentů
na vysokých školách.“
Čemu můžeme děkovat za to, že romští studenti chodí na vysoké školy, čím
myslíte, že to je?
„Teď je určitě jiná doba než dříve, než ve které žili naši rodiče a
prarodiče, více je k tomu vedou na základních školách, mají nějaký vzor
společnosti, kde jsou vzdělaní lidé. Takže k tomu mají asi blízko a určitě
je to láká, chtějí být vystudovaní a ukázat, že Romové nejsou tak špatní,
jak se všude říká.“
Proč jste dneska na první romské studentské konferenci, proč jste přišli?
„Přišla jsem hlavně prezentovat nebo zveřejnit to, že jsou i Romové, kteří
nepatří do té skupiny, kam nás Češi a ostatní zařazují. Jmenuji je Monika
Tekeliová, studuji ekonomii a management a jsem tady proto, abych podpořila
nás všechny a řekla, že jsme tady.“
Jak se na vás lidé dívají, jak vás berou?
„Já vám to řeknu takto: já se tam cítím strašně dobře, nemám žádný pocit, že
jsem jiná, cítím se tam skvěle.“
„Jsme tady proto, abychom se seznámili s těmi projekty, které tu jsou tento
rok, aby se seznámili studenti z Ústí s neziskovými organizacemi, abychom
také podpořili nějak studenty u nás v Ústí nad Labem, abychom ukázali, že
je tady i dost studentů, kteří jsou na vysokých školách, na vysokých
postech.“
„Proč jsme tady? Protože nás zajímá problematika mladých Romů.“
„Abych se dozvěděla něco o stipendiích.“
„Mám ten samý názor, abych podpořila Romy.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Na I. Romské studentské konferenci vystoupila také ministryně Džamila
Stehlíková
Na I. Romské studentské konferenci v Hrzánském paláci vystoupila také
Džamila Stehlíková, ministryně vlády ČR pro lidská práva a národnostní
menšiny.
„Já jsem tady ráda, pozvali mě s tím, že hledáme společně způsob, jak nejen
pomoci schopným, nadějným lidem získat vzdělání, jak už zde či v Evropě, ale
jakým způsobem obnovit romskou identitu v pozitivním slova smyslu. Myslím
si, že mladá generace úspěšných lidí je pro ni jako stvořená a těší mě, že
mají tu ambici ukázat společnosti, že něco dokáží, že mají odvahu a
sebedůvěru a mohou být příkladem pro celý zbytek komunity.“
Můžete dát konkrétní příklad, jak toto chcete dokázat?
„To je otázka především na ty mladé aktivisty. Ta má účast spočívá v tom, že
se budu podílet na kampani a budu romskou mládež prezentovat ve společnosti
v širším rozsahu a pochopitelně z hlediska umožnění rovných příležitostí pro
vzdělání. Nicméně ty pozitivní vzory úspěchu, vědomostí a odvahy je opravdu
na této mladé komunitě, která ty lidi má. Pokud se podíváte, kdo se dneska
zúčastnil této konference, nejsou tu všichni, tak jsou to lidé, kteří již
jsou příkladem pro mnoho a mnoho desítek, stovek a tisíc mladých romských
kluků a holek a to nejenom romských.“
Dejme tmu, že tito lidé měli většinou i podporu rodičů? Co děti, které tu
podporu nemají?
„To je velký problém, protože se musí pracovat s celou rodinou, aby hodnota
vzdělání nabyla většího důrazu. Ale když se v té rodině rodičům vysvětlí, že
vzdělání je cesta k blahobytu, cesta k úspěchu, k naplnění životních snů,
tak pak si myslím, že se to zlomí. A je to také otázka odvahy. Já jsem
slyšela již několik příběhů, kdy student zůstal na škole i když neměl
podporu rodiny, ale je to spíše výjimka. Většinou když student nemá podporu
rodiny, tak skončí na té střední škole. Jsou mezi námi i ti, kdo už dokáží
stát na vlastních nohou a dokáží jít za vlastním snem i bez podpory rodiny,
ovšem ta rodina to zpětně ocení, pokud bude úspěšný.“
A to se děje ve výjimečných případech, nebylo by lepší nejdříve zajistit
práci?
„Pochopitelně, ta práce je bezesporu velice důležitá, ale k té práci se v
dnešní globalizující se společnosti bez vzdělání nedostanete. Vzděláním by
měla projít celá rodina, i když u dospělých je to už většinou rekvalifikace,
obnovení pracovních návyků v případě dlouhodobé nezaměstnanosti. Nicméně ta
šance mladých lidí je naprosto jiná, je unikátní, protože jsme v
celoevropském prostoru, kde je vzdělávání Romů věnována obrovská pozornost a
každý účastník dnešní konference má například šanci, že pokud bude chtít,
může studovat i mimo Českou republiku, získávat kontakty a vzdělání venku a
tyto možnosti jeho rodiče neměli.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Občanské poradny pomáhají lidem řešit i problémy se zadlužeností
Stále stoupá počet lidí, kteří mají problémy se zadlužeností. Proto se na
tuto problematiku zaměřují také pracovníci Občanských poraden, kteří
zadluženým lidem dokáží odpovědět na otázky typu: Jak postupují banky v
případě opožděných splátek a nesplácených půjček a úvěrů? Jaká jsou práva a
povinnosti exekutorů? Co obnáší vyhlášení osobního bankrotu? Podrobnosti řekl
Janě Šustová ředitel Asociace občanských poraden Hynek Kalvoda.
„Máme zkušenosti s tím, že narůstá počet lidí, kteří se dostanou do
problémů v souvislosti s dluhy. Tento počet je rok od roku vyšší a my se
tedy chceme snažit i v rámci dalších návazných projektů o to, aby lidé,
pokud přemýšlí, že si půjčí, přišli, pokud si neví sami rady s nějakou
nabídkou nebo smlouvou, prostě se svojí vlastní rozvahou. Chceme, aby se
přišli poradit do našich členských poraden o tom, jestli je to pro ně třeba
vhodná cesta. A pokud v souvislosti s dluhy, které mohou pocházet ať z
částek vypůjčených od fyzických osob, nebankovních subjektů nebo bankovních
subjektů, tak pokud se setkají třeba s prvním problémem, kdy cítí, že
nemohou splácet, aby se snažili tu situaci aktivně řešit, třeba ve
spolupráci s našimi poradnami, kdy se přijdou zeptat, jak komunikovat s
věřitelem.“
Jak komunikace s věřitelem většinou v praxi vypadá?
„Řada našich klientů často komunikuje s věřitelem ve chvíli, kdy už je
velmi pozdě i z pohledu věřitele, z jejich vlastního pohledu byl už třeba
exekuován nějaký majetek nebo mají dluhy na různých místech, protože se
snaží jeden dluh vytloukat druhým a podobně. Takže už je velmi těžké potom
s tou situací něco dělat, a my bychom byli rádi, aby lidé k nám chodili,
jakmile pocítí, že se u nich objeví první problém, který nedokáží řešit
sami, s pomocí příbuzných nebo jiných přátel a tak podobně.“
Setkal jste se také někdy s případem lichvy?
„Tak k nám do poradny chodí i klienti, kteří si třeba půjčili většinou od
nějaké fyzické osoby a dalo by se hovořit o tom, že to je lichva. Pak se
naši poradci snaží pomáhat klientům i s takovouto problematikou.“
V této oblasti poradenství v dluzích využíváte jen své zkušenosti z ČR,
nebo jste přebírali i nějaké zkušenosti ze zahraničí?
„Přebírali jsme zkušenosti ze zahraničí, protože tam to téma dluhového
poradenství, šířeji finanční gramotnosti, je tématem dlouhodobě řešeným. My
jsme tedy konkrétně přebírali některé zkušenosti z Anglie, ze Skotska, tedy
z Velké Británie, kde se tamní občanské poradny zabývají tou problematikou
déle než my, třeba i 30 let. Mají vypracovány různé materiály, pomůcky pro
poradce i pak třeba pro klienty, takže jsme vycházeli z některých jejich
materiálů, které je potřeba aplikovat na české podmínky a dále je
zpracovat. V současné době realizujeme takový projekt na finanční
gramotnost, který je podpořený v té první fázi ČSOB a Poštovní spořitelnou
a jehož cílem je snažit se zlepšit finanční gramotnost obyvatel ČR.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Je potřeba zlepšit situaci seniorů
Senioři jsou v naší společnosti často týranou skupinou lidí a to
především svými rodinnými příslušníky. Nezřídka dožívají v
nedůstojných podmínkách. Jak to je s domovy důchodců, nachází se
nějaké řešení? Marie Vrábelová se zeptala ministryně Džamily
Stehlíkové, zda se tím vláda zabývá.
„Důchodci, to je klíčová priorita vlády a moje také. Nejedná se jenom o
důchodce, ale o všechny seniory, kterým je nad 50 let, kteří jsou
diskriminovaní na trhu práce, zejména ženy. A musíme naleznout cestu, jak
umožnit těmto lidem být aktivní co nejdéle, zůstat ve vlastním sociálním
prostředí, tzn. pro aktivní práci. A pro ty, kteří z nějakých důvodů
pracovat nemohou nebo trpí nějakými potížemi, by měla existovat mobilní síť
sociálních služeb, aby jedinou perspektivou nezůstal domov pro seniory.“
Co třeba důchodci v léčebnách dlouhodobě nemocných, to se také řeší?
„Musí se řešit sociálně-zdravotní rozhraní, což je velký problém, který
zatím nenalezl konsenzus, ale je to rovněž jedna z priorit.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
V rodné vesnici Django Reinhardta zítra začne hudební festival
Zítra a pozítří bude belgická vesnice Liberchies dějištěm 5. ročníku Django
festivalu, který se koná na počest vynikajícího romského kytaristy Django
Reinhardta. Další detaily řekl Janě Šustové jeden z organizátorů festivalu
Philippe Lefebvre.
„V roce 2008 pořádáme tento festival 17. a 18. května. A proč právě v tomto
termínu? Protože v roce 2003, kdy jsme pořádali první festival, jsme vybrali
datum, které se shoduje s padesátým výročím smrti Django Reinhardta, což
bylo 16. května. Takže už tradičně pořádáme tento festival v polovině
května.“
Co všechno se děje během tohoto festivalu?
„Jsou to především dva dny plné hudby, protože Django Reinhardt byl
výjimečný a celosvětově známý muzikant, který způsobil revoluci v jazzu. A
tak festival je především hudební. Ale vedle toho jsme také chtěli přidat i
další kulturní aktivity, takže tady máme také ateliéry pro děti, jsou tu
kurzy, kde se děti mohou učit hrát na kytaru, jsou tu kreativní dílny,
pouliční umělci a pak také výrobci strunných hudebních nástrojů, kteří
předvádějí své umění při výrobě jazzových kytar. A tato vesnice opravdu
během dvou festivalových dnů vibruje hudbou a swingem.“
A vystupují tady pouze romští muzikanti, anebo tady hrají také gádžové?
„Ne, hraje tady víc gádžů než Romů, protože například ve Francii a v Belgii
hudební scéna swingu doslova exploduje. Je tady opravdu strašně moc umělců,
kteří se inspirují Djangem. Například letos tady budeme mít dvě skupiny,
které jsou z romské subetnické skupiny Manuše, ale zbytek umělců jsou
Francouzi, Belgičané anebo Kanaďané, kteří jsou uznáváni pro svou hudební
úroveň. Takže většina těch umělců jsou gádžové.“
A kolik skupin tady vystupuje a kolik diváků přibližně přichází?
„Na hlavní scéně máme devět koncertů plus dvacítku jiných vedlejších aktivit
na vedlejší scéně. A míváme tak mezi pěti až osmi tisíci návštěvníky, kteří
sem do Liberchies přijíždí na obě odpoledne a večery a užívají si hudby. Je
to událost, která se odehrává pod širým nebem, takže když prší, účast je
menší.“
Na jakém místě pod širým nebem se festival odehrává?
„Po celém městě - na náměstí v Liberchies a ve dvou hlavních ulicích této
vesnice. Je to malá vesnice, která má 500 obyvatel, a během festivalu je
uzavřena pro automobily, promění se v pěší zónu, takže po celý tento víkend
se rodiny mohou procházet po vesnici.“
Z jakého důvodu se festival Django Reinhardta koná právě ve vesnici
Liberchies?
„Z jednoduchého důvodu: protože Django Reinhardt se tady v roce 1910
narodil. Jeho rodiče, tehdy zastavili svou maringotka dvě stě metrů od
náměstí v Liberchies. Django se tedy narodil v maringotce v Liberchies a
obec Liberchies zapsala jeho narození do matriky. Takže když se tady
narodil, připadalo nám dobré založit při příležitosti 50. výročí jeho úmrtí
festival k jeho poctě. A teď do Liberchies přijíždějí na festivalový víkend
lidé z celého světa. Ale přijíždějí i během roku, aby navštívili místo, kde
se narodil mistr.“
Na náměstí je socha k poctě Django Reinhardta, kdo ji vytvořil?
„Vytvořil ji francouzský umělec Valentin, který pochází
se skupiny kočovných Romů. Ta v roce 2003 věnovala památník na náměstí v
Liberchies u příležitosti 50. výročí Djangovy smrti. A socha je tu také
proto, aby na Djanga byla fyzicky nějaká upomínka, protože po Djangovi
nemáme žádné hmotné památky, nezůstalo po něm moc stop, existuje o něm jen
velmi málo dokumentů – tedy kromě nahrávek. Takže tato socha na náměstí má
připomenout, že tady se narodil Django Reinhardt.“
V Liberchies máte muzeum, v němž je jedna místnost věnovaná památce
Django Reinhardta. Co všechno je v ní k vidění?
„Muzeum je asi příliš vznosné označení. Je to spíše interpretační centrum,
jehož cílem je zmapovat život Django Reinhardta a jeho velkou hudební dobu.
Druhá část sálu je věnována festivalu a třetí část je věnována Romům ze
subetnické skupiny Manuše. Ale máme tam i několik předmětů po Djangovi,
vydané desky, ale je toho hrozně málo. Jak už jsem řekl, máme hrozně málo
materiálních památek po Djangovi. Ale na letošní festival k nám zavítá jeden
belgický sběratel, který přiveze několik významných předmětů. Očekáváme
malby, které vytvořil Django a kterých je po celém světě asi desítka, takže
to doplní naši sbírku.“
Z jakého důvodu nezůstalo po Djangovi moc materiálních památek?
„Nezůstalo jich moc, protože žil v maringotce a měl tedy jen málo věcí.
Navíc jeho maringotka vyhořela, takže hodně věcí bylo při požáru zničeno. A
také zemřel dost mladý, neměl moc dlouhý život.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Romské sdružení občanského porozumění pomáhá Romům najít práci
Romské sdružení občanského porozumění v Nymburce pomáhá s úřadem práce
zapojovat Romy do pracovní činnosti. Více řekla Marii Vrábelové Marcela
Biháriová ze sdružení.
„Mají na starosti opečovávat naše město, uklízet ho od odpadků, hrabat listí
a starat se to, aby bylo bezpečno na dětských hřištích, třeba vyměňovat
písek na hřištích, opravovat lavičky, natírat je, abychom to tady prostě
měli hezké.“
Jak jste je přijímali, co museli splňovat?
„Museli být nějakou dobu na úřadu práce, takže to byla taková první
podmínka. Máme obrovský štos uchazečů o tuto práci, nejedná se jen o Romy.
My jsme chtěli zaměstnat Romy, protože jsou to lidé, kteří byli dlouhodobě
nezaměstnaní, nebo třeba nikdy nepracovali. Takže jsme chtěli přispět k
zaměstnanosti, také jsme chtěli, aby to město bylo hezké a abychom přispěli
ke spokojenosti všech, že Romové pracují.“
Jaké možnosti se jim tím otevírají?
„Když člověk pracuje, může si vzít půjčku, může se pochlubit tím, že někde
pracuje.“
Ale je to asi krátkodobá smlouva? Můžou potom dál někde pracovat,
umožníte jim něco, aby mohli pracovat dál?
„Chtěli bychom, aby šli z práce někam jinam do práce, aby se nevrátili
zpátky na úřad práce.“
Co konkrétně děláte třeba vy?
„Spolupracujeme s technickými službami a ředitel technických služeb jim tam
už po krátké době, po měsíci, nabídl práci. Takže to je pro nás úspěch a
jsme rádi, že ti lidé tam půjdou a fandíme jim. A máme štos těch dalších
lidí, budeme rádi, když zavoláme dalším a zaměstnáme je.“
Víte i o nějakých dalších pracích, kde by mohli pracovat? Máte smlouvy
nebo přehled, kde koho shánějí?
„Samozřejmě, když vidíme někde nějaký inzerát, tak si opíšeme číslo a
předáme jim to a záleží jen na nich, jestli tam zavolají nebo i my jim tam
zavoláme. Takže pomáháme jim všemožně a sledujeme, kde je co volného, ale i
ti lidé samotní chtějí najít jinou práci. Ne že by se jim tady nelíbilo, ale
pracují na sobě, na tom, aby měli pevné zaměstnání.“
Už vidíte výsledky, že si opravdu někdo přilepšil?
„Finančně si určitě přilepšili všichni. A výsledky? Já si myslím, že jsou
všichni spokojení. Výsledek je to, že když půjdou do jiné práce, nebo když
nám tady vydrží, to je pro nás dobrý výsledek.“
Chodí pravidelně nebo mají nějakou fluktuaci?
„Musím je hodně pochválit, chodí pravidelně.“
Takže jste s nimi spokojeni?
„Jsme s nimi spokojení, jak to všechno šlape, je to fajn. Do budoucna bychom
chtěli zaměstnat třeba víc lidí než pět, ale zatím se na to ještě necítíme.
Je to začátek projektu, takže trošku tápeme, vychytáváme ještě nějaké drobné
vady, které to má.“
Zřejmě spolupracujete i s úřadem práce, jak ti to vnímají?
„Úřad práce nás chválí a já bych řekla, že se nikdy nesetkali s tím, aby
někdo vymyslel takovýto projekt, aby někdo takto přispěl k zaměstnanosti.
Takže nám říkají, že jsou spokojení.“
Kolik pracovníků se vám tady už vyměnilo?
„Z této pětky nám teď úspěšně jeden odchází jinam do práce, takže to je
úspěch, z toho máme radost. A místo něj jsme hned přijali paní, takže se
zatím vyměnil jeden pracovník.“
Vy pracujete v pracovní skupině, řekněte mi, co vám to přináší, co se
změnilo?
„Tak mám práci a mám radost z práce.“
Co konkrétně děláte?
„Tak všechno, co je potřeba. Teď upravujeme park, čistili jsem základní
uměleckou školu, technicky jim pomáháme. Prostě co je potřeba, to uděláme.“
Co když prší, nevadí vám to?
„Někdy jo, ale nějak se to skousnout musí. S tím se musíme smířit.“
Jak dlouho jste byl na úřadu práce?
„Půl roku.“
Hledáte si práci dál?
„Hledáme, chodíme se ptát, jestli to vyjde, tak třeba půjdeme do lepšího.“
Co vám tedy konkrétně přinesla ta práce?
„Určitě mi pomohla, teď jsem dostal nabídku jako popelář.“
Přijmete to?
„Určitě to přijmu.“
„Určitě hledám nějakou stálou práci, tady je to jen na půl roku, a stále
peníze, protože jednou nezaplatíte nájem a jste na ulici.“
Vidíte ten efekt?
„Určitě vidím, my jsme toho udělali dost za tu dobu, co tady pracujeme. Je
to sice jen měsíc, ale myslím si, že jsme odvedli slušný výkon: vyčistit
pískoviště, vytvořit nové pískoviště, celou lidušku, technickým chodíme
pomáhat, je toho dost.“
Ocenil někdo vaši práci?
„Nevím, jestli to někdo ocení, ale já sám si toho cením, když se podívám, co
jsem všechno udělal, je to pečlivě udělané a byli jsme pochváleni od
vedoucího. Chválí nás venku, že nám to jde, tak doufám, že to takhle půjde
nadále.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
A ještě tu na závěr máme připomenutí - až do konce května máte možnost
zúčastnit se fotografické soutěže Romipen, kterou pořádá Český rozhlas.
Vyfotografujte tradice, zvyky či všední události dokumentující život Romů v
různých zemích. Máte možnost vyhrát některou z mnoha zajímavých cen,
například digitální kameru nebo digitální fotoaparát. Informace o soutěži
najdete na naší internetové adrese.
„O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 16. května je u konce. Ale
naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého
rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních
studií. Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen
andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge
bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Jaroslav Sezemský a
Jan Mišurec.
|