Romské vysílání "O Roma vakeren"

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.

Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".

Dnes se společně vydáme do Bruselu, kde skončil desetidenní festival Kočování. Řekneme vám o projektu organizace Otevřená společnost a představíme vám také romskou kapelu Imperio.

Mangav tumenge bacht the sastipen – Akana - šaj šunen romani relacia „O Roma vakeren“. Šunena romane giľa the nevimata - andalo romano dživipen.

To je jenom namátkový výběr z programové nabídky.

V Bruselu v neděli skončil desetidenní festival Kočování, který představil umělce, jejichž zdrojem inspirace je kočovný způsob života. A jelikož někteří Romové ve Francii a Belgii dosud kočují, festivalu se zúčastnila například i výtvarnice Tania Magyová se svým projektem Kočovného muzea romského umění, malířka Mona Metbachová a sochař Gérard Gartner. Ale nechyběla ani romská hudba a filmy či divadlo s romskou tematikou. Jana Šustová oslovila autorku projektu Kočování - belgickou malířku France Everardovou.

Malířka France Everardová se svými obrazy

"První zastávkou festivalu Kočování je bruselské divadlo Roseraie, protože už jsme s ním měli z dřívějška navázané vztahy. Můj manžel i já máme totiž jako umělci v tomto divadle svou domácí scénu. Takže když mě napadlo zorganizovat projekt Kočování, oslovila jsem Emu, která je zodpovědná za divadlo Roseraie, a řekla jsem jí, že chci shromáždit umělce, že potřebuji sál a tak dále.Takže jsme pak ten projekt tvořily společně, připravily jsme písemné podklady a podobně. Pak jsem tyto písemné materiály rozeslala po Belgii a různá další místa projevila o festival zájem. Především je to festival Django Reinhardta v Liberchies, potom Kulturní centrum Eden ve městě Charleroi a Centrum pouličního umění ve městě Ath."

Jsou ti umělci, které festival Kočování představuje, pouze romského původu?

Tania Magy před svým Kočovným muzeem romského umění

"Vůbec ne. Tou základní ideou projektu je shromáždit umělce, kteří se zabývají jednou tematikou, a tou je kočování. Chtěli jsme představit množství různých pohledů na toto téma. Takže tu třeba můžeme vidět obrazy na téma Nebe, jejichž autorem je Renaud de Heyn, který rád cestuje v oblacích. Pak jsou tu Labyrinty od Jacquese Raketa, což je spíš takové vnitřní hledání ve vztahu k mandale. A potom tu jsou práce lidí, kteří kočují, ale nezáleží na tom, z jaké skupiny Romů pocházejí, záleží na jejich práci, která se nějak vztahuje k tématu kočování."

Můžete říct nějaké podrobnosti o výtvarných umělcích, kteří zde prezentují svá díla a kteří jsou romského původu?

"Samozřejmě. Mezi romskými umělci je malířka Mona Metbachová z romské subetnické skupiny Manuše. Objevila jsem její práci díky Tanie Magyové. Mona tvoří olejomalby, hodně maluje své vzpomínky a pocity. Je to trochu jako dětský pohled, její dílo je velice citlivé a sladké, v hlavě má spoustu putování. Potom jsou tu vystaveny sochy Gérarda Gartnera. Byla jsem zvědavá na jeho výstavu, protože jsem jeho práce předtím vůbec neznala a poznala jsem je díky Tanie Magyové, která mi volala a říkala: Nemůžeš pořádat takovouto výstavu, aniž bys přizvala Gérarda. A tak jsem si prohlédla jeho díla a řekla jsem si, že jsou skvělá. Zatelefonovala jsem mu a on mi vcelku rychle odpověděl, že s výstavou souhlasí a že přijede. Vystavujeme jeho sochy, ale je zde k vidění také svědectví o jeho knize s titulem Zápisky z cesty, která pojednává o romském spisovateli Matéo Maximoffovi. Snažím se, aby na projekt Kočování přišlo také hodně dětí, hodně škol, protože jak jsem nedávno řekla Gérardovi, pro mně jsou všechny tyto dnešní děti zítřejší dospělí lidé. A jestli chceme změnit názory lidí, tak jsou to děti, s nimiž je třeba především komunikovat."

"Ano, skupiny dětí přicházejí během celého týdne a setkávají se s různými umělci. V pondělí se setkali s Gérardem a Monou, a to bylo podle mého názoru skvělé a velmi citlivé. Některé děti si připravily otázky o životě Romů, některé z nich byly docela komické. Ale ptaly se na věci, které je zajímají, a to je důležité. Věřím, že poté, co se setkali s Monou a Gérardem, už nebudou mít strach, když uvidí nějaký karavan kočovných Romů, který se zastaví v místě jejich bydliště – alespoň v to v každém případě doufám."

Když Vy sama vysvětlujete dětem nebo i dospělým něco ze života Romů, používáte také nějaký příklad ze života Belgičanů?

"Ano, používám takový šokující příklad – je to skandál, který se stal v Belgii zhruba před deseti lety. Našlo se totiž hnízdo pedofílie a osoba, která za tím vším stála, byl Marc Dutroux. A tak když lidé mají nějaké pochybnosti například o kočovných Romech, říkám jim: Je to stejné, jako kdybychom řekli, že všichni Belgičané jsou Marc Dutroux, tedy pedofilové. I když je jeden nebo dokonce deset zlých lidí v nějaké skupině, kteří dělají špatné věci, neznamená to, že všichni ostatní z té skupiny jsou také takoví."

Vy sama sice nejste Romka, ale dělala jste někdy jako malířka nějaké malby na romské téma?

Divadelní hra Gitans v provedení Společnosti pro zasmání

"Jelikož pracuji také v divadelním prostředí, spolupracovala jsem i na divadelní hře Romové (Gitans), kterou má ve svém repertoáru divadelní Společnost pro zasmání (Compagnie pour Rire). Vytvořila jsem kulisy a kočovné vozy. A také jsem vytvořila plakát k této hře."

Obecně prospěšná společnost Otevřená společnost zveřejnila výsledky projektu Informovanost státní správy a samosprávy – klíč posílení integrační politiky obcí. Marie Vrábelová pozvala k mikrofonu ředitelku společnosti Moniku Ladmanovou, která jí řekla:

„My jsme pořádali takové diskusní setkání se zastupiteli, zastupitelkami a úředníky z městských, obecních a krajských úřadů, kde jsme se snažili diskutovat o možnostech integračních politik. A založili jsme to na představení analýzy, kterou jsme zpracovali a která se týkala názoru veřejnosti na sociální vyloučení Romů. Takže prostřednictvím prezentace těchto názorů, zprostředkovaných v sociologické analýze založené na terénním průzkumu dat, jsme potom diskutovali s dalšími, kdo rozhodují na místní úrovni.“

„Byl to takový vyšší průměr. Na to, kolik v dnešní době probíhá různých veřejných akcí, tak jsme měli poměrně úspěch v tom, že na každý ten seminář, pořádaný v každém z krajů v České republice, jsme měli účast od 15 do 30 lidí.“

„Nejvyšší návštěvnost byla v kraji Ústeckém, Olomouckém a Karlovarském. A potom můžeme ještě hodnotit aktivnost ve smyslu diskuze. Tzn. reakce na to, co bylo prezentováno. A tam se to kopíruje s tou účastí.“

Vy jste před ně předkládali názory české veřejnosti na vyloučené Romy a jejich řešení?

„My jsme prezentovali takovou studii, tu jsme shrnuli do publikace, která se nazývá Klíč k posílení integrace obcí. Jde o analýzu názoru veřejnosti na sociální vytvoření Romů. My jsme z toho vytvořili hodinovou prezentaci, která názorně ukazuje, jaké jsou postoje české veřejnosti, co si myslí a jaké jsou zároveň možnosti řešení.“

„Já bych řekla, že veskrze byly podobné. Týkaly se jednotlivých oblastí, které je potřeba řešit. A znamenaly přijetí, že veřejnost si v dnešní době přeje integrační politiku, zároveň si není úplně jistá, jakým směrem se vydat. A zastupitelé a zastupitelky jsou tady od toho, aby nastartovali nějaké pozitivní kroky. My se snažíme spolupracovat se zástupci veřejné správy, takže dalším krokem, o který se pokusíme, bude zmapování názorů zástupců veřejné zprávy a s těmi budeme poté dále pracovat a prezentovat je zase těm odpovědným. Respektive budeme se snažit prostřednictvím získaných dat nastartovávat integrační procesy.“

„Tak je to asi různé, ale vesměs lze říci, že si už asi všichni uvědomujeme nutnost nějakého jednání, akce. Nelze odsouvat ten problém do nekonečna s krátkozrakou vizí, že ono se to v budoucnosti samo nějak vyřeší. Takže už si začínají uvědomovat, že je potřeba se i inspirovat ve vedlejším kraji, v zahraničí. A pokusit se i společně s partnerským propojováním na místní úrovni, s nevládními organizacemi a soukromými subjekty tu situaci řešit.“

Výzkum veřejného mínění na sociálně vyloučené romské lokality a vyřešení problému vyloučených romských lokalit a jejich řešení uskutečnila společnost GAC. Více informací tohoto výzkumu řekl Marii Vrábelové sociolog Karel Čada.

„Výběr byl koncipován tak, aby jednak bylo možné získat čísla, která jsou reprezentativní pro Českou republiku jako celek, říct kolik procent obyvatel si myslí to a kolik ono. Ale na druhé straně byl reprezentován tak, aby byly nadreprezentovány určité kraje, kde je větší počet sociálně vyloučených romských lokalit, jako je kraj Ústecký, Karlovarský, Moravskoslezský a ten vzorek byl pak reprezentativní pro jednotlivé kraje.“

„Samozřejmě rozdíl je zcela diametrální. Zmínila jste kraje, které jsou na extrémních pólech. Na jedné straně máme Prahu, kde lidé nevnímají soužití s Romy jako zásadní, naléhavý problém. Na druhé straně Ústí je kraj, pro který je soužití s Romy nebo existence romských lokalit v kraji dominantním tématem.“

„My jsme se zajímali právě o to etnické klima. Zajímalo nás, co si veřejnost myslí o tom, že jsou příčiny sociálního vyloučení. Nezaměřovali jsme se na to, co jsou opravdu příčiny sociálního vyloučení. A samozřejmě pro řadu lidí, veřejnosti a řadu institucí, je takovým univerzálním výkladovým schématem právě to – obviňme ty, kteří si za to mohou sami, oni si za to mohou, ono jim je tam dobře a my jsme v tom nevinně – a asi je pravda, že struktura toho, jak to ve skutečnosti je a kde jsou příčiny sociálního vyloučení, je složitější a podílí se v tom jak na jedné straně v uvozovkách ty rodiny samotné, tak ta společnost. Příkladem může být vzdělávání – české školy si s odlišnými dětmi neumí poradit.“

Ve Vašem výzkumu zaznělo i to, že Romové se z vyloučených lokalit jen tak nedostanou, že to bude trvat několik generací…

„Česká společnost si myslí, že to bude trvat 3-4 generace, očekávají, že se to týká mezigenerační mobility. Že se děti budou dostávat o krůček a o krůček dál. Pouze čtvrtina lidí si myslí, že se nikdy nedostanou do české společnosti. Jak to bude ve skutečnosti, Bůh suď, uvidíme. Není to věc samotných Romů. Ten čas může zkrátit a zároveň i prodloužit politika majoritní společnosti, úřadů atd.“

„Vůbec se dá říci, že česká společnost je velmi negativně naladěna k jakýmkoliv kvótám a k razantnímu zavádění jakýchkoliv způsobů pozitivní diskriminace. Přes to, jak se říká, tady nejede vlak. Naše společnost je k tomu opravdu kritická. Další věcí je, nesnažit se začleňovat do těchto procesů začleňovat samotné Romy. Česká veřejnost nyní považuje za podstatné, aby oni participovali na řešeních, nástrojích.“

My máme zprávy z vyloučených lokalit, odkud lidé emigrovali do Anglie. Šla tam rodina, která měla 10 dětí, a v té Anglii pracují, děti chodí do školy a určitě nejsou vyloučení.

„Tyto informace máme vzácně, takhle z druhé ruky. Také to tak je. To je vlastně takový doklad toho, že když se diskutuje o sociálně vyloučených Romech, jak jsou ty argumenty v zásadě proti sobě.“

„Existuje třeba několik výzkumů vzdělanostních šancí, jak prospívají romské děti ze sociálně vyloučených lokalit, jak jejich majoritní spolužáci. Existují samozřejmě konkrétní výzkumy, třeba na trhu práce.“

V Berouně pomáhá sociálně slabším lidem Občanská poradna, která je bezplatná. Ve Středočeském kraji jsou zatím taková zařízení jen dvě. Proč poradna vznikla a jakou pomoc nabízí, to už Anně Polákové řekl Radko Richter.

„Kromě obchodního práva nabízíme veškeré věci, kromě nějakých komplikovaných záležitostí trestního práva. Jsou to věci rodinného práva, občanského, spotřebitelské dotazy, dotazy ohledně bydlení.“

„Rozvodové záležitosti, s tím spojené výživné a také následné vypořádání společného jmění manželů.“

Do poradny přicházejí i romští klienti, jaké služby poskytujete nejčastěji?

„Specificky romská tematika neexistuje. Ale Romové řeší nejčastěji otázku bydlení, vystěhovávání z bytu a také předluženost.“

Zmiňoval jste se o tom, že jste narazil na praktiky, kdy Romové podepíší smlouvu na dobu určitou.

„V případě privatizovaných domů se majitel snaží nájemníky, kteří mají uzavřené smlouvy na dobu neurčitou, nějakým způsobem motivovat, aby změnili tyto smlouvy, uzavřeli je na dobu určitou. Samozřejmě doba určitá skončí a pak se je snaží vystěhovat, vyklidit z bytu.“

Pokud se klient dostane do podobné situace a ještě nemá podepsanou žádnou smlouvu, co má udělat? Má se obrátit na právníka? Nebo jak má postupovat, pokud si neumí přečíst smlouvu?

„Pokud nemá uzavřenou vůbec žádnou smlouvu, tak se předpokládá, že smlouva je uzavřená s bývalým majitelem, třeba s městem, mohou to být i státní byty, některé i podnikové byty, tak pochopitelně by neměl uzavírat žádnou smlouvu, která je na dobu určitou, protože tím si vlastně zkracuje svůj akční rádius. Jednoho dne ta smlouva vyprší a on se bude muset vystěhovat, tzn. vůbec když mu je předložena k podpisu nějaká smlouva, asi bych mu doporučil, aby ji šel zkonzultovat. Nemusí jít nutně za advokátem, protože to je poměrně drahá záležitost, ale může se obrátit na jakoukoliv z občanských poraden, kterých je v ČR kolem čtyřiceti. Tam mu bezplatně poradí a přečtou si tu smlouvu a řeknou, co ta smlouva vlastně říká a doporučí mu nějaký postup.“

„Určitě, jde o to, jestli potom ti klienti postupují podle toho návrhu, který mi mu dáváme, jestli si to potom třeba nerozmyslí a pod dojmem nějaké vidiny konkrétní nabídky odstupného nepřistoupí tomu novému majiteli na ty jeho podmínky. To bych řekl, že je ten hlavní problém.“

„V případě, že existuje legálně uzavřená smlouva na dobu neurčitou pro toho nájemníka, tak tam jsou případy, kdy majitel nabízí určité odstupné. Problém je ten, že ten nájemník si vždy neuvědomí, že vlastně to, že pokud akceptuje tu nabídku toho majitele, tak jakoby ten byt dává k dispozici tomu majiteli a ten majitel potom s ním může normálním tržním způsobem dále zacházet, to znamená může ho prodávat nebo pronajímat za neregulované nájemné, za podstatně vyšší nájemné, takže se mu ten byt nepoměrně dál zhodnotí.“

Takže modelová situace: majitel dá odstupné třeba 80 tisíc a může ho prodat třeba za 500 tisíc.

„Může se to stát, není to problém. Může být, že to odstupné je dokonce daleko nižší než 80 tisíc a ten zisk pak je nepoměrně vyšší.“

„Ten byt není v jejich majetku, oni to vždy mají pronajaté. Když by to bylo privatizované a byla nabídka ze strany toho, kdo to privatizuje tomu nájemníkovi, tak pochopitelně v případě, že ten na to bude rezignovat a nebude si ho chtít koupit, tak ztrácí potenciální majetek. Kdyby si získal třeba nějakou hypotéku na ten byt a koupil si ho sám, tak pochopitelně ho neztrácí.“

Téměř tři sta lidí z Prahy získalo uplatnění díky projektu Podpora Romů v Praze, který je součástí nadnárodního partnerství Iniciativy Společenství Equal. Cílem tohoto projektu je rozvoj vzdělávání a zaměstnávání Romů a jejich snazší začlenění do společnosti. Projekt probíhá už třetím rokem a podílí se na něm 6 partnerských organizací – občanská sdružení Slovo 21, Romea a R-Mosty, Magistrát hl. m. Prahy, Úřad m. č. Praha 3 a ZŠ Havlíčkovo náměstí. Více podrobností Marku Polákovi řekla Michaela Dvořáková.

„Projekt se jmenuje Podpora Romů v Praze, je to evropský projekt podpořený z programu Equal a v současné době běží již třetím rokem. Všechny jeho aktivity, celý ten projekt se zabývá zaměstnáváním a vzděláváním Romů a to v hlavním městě Praze.“

„Je to několik organizací a institucí, které se romskou problematikou a romskými projekty zabývají již několik let, vlastně pro tento projekt se tak trochu spojily dohromady. Ti lidé spolu už všichni spolupracují, což se ukázalo jako velmi výhodná věc. Žadatelem projektu bylo občanské sdružení Slovo 21, ale dále jsou to také občanská sdružení Romea a R-mosty, která se již několik let dlouhodobě věnují romské otázce. Pak se partnerem projektu stalo také hlavní město Praha a základní škola na Praze 3 Havlíčkovo náměstí a městská část Prahy 3.“

„Byly to například přípravné kurzy pro mladé Romy, kteří chtějí studovat, a to jak už od základních škol, kde se připravovali na přijímací řízení a na studium na střední škole, pak tak0 pro mladé romské středoškoláky, kteří chtějí studovat na vysoké škole. Tyto kurzy byly velmi úspěšné. Ale byly to třeba i rekvalifikační kurzy pro romské ženy, ale i muže. Zjednodušeně řečeno, aby každý Rom, který žije v Praze si tam našel pro sebe, pokud pro sebe chce v tomto směru něco udělat.“

„Samozřejmě my výsledky toho projektu pečlivě sledujeme a k 1. březnu prošlo tím projektem, všemi těmi aktivitami, 1406 pražských Romů. A z toho 300 z nich bylo buď zaměstnáno nebo bylo úspěšně přijato na školu, na kterou chtěli jít, nebo bylo rekvalifikováno. Což musím říct, že považujeme za velký úspěch.“

„Ten projekt teď bude v létě 2008 končit, ale některé jeho aktivity jsou tak úspěšné, že by bylo opravdu škoda, je neudržet dále.“

Můžete uvést konkrétní příklad člověka nebo studenta, který byl úspěšný, který se třeba někam dostal?

„Ty jednotlivé osudy těch lidí jsou strašně zajímavé a jsou opravdu velmi různé. Za všechny uvedu případ mladého studenta, který je ale už teď studentem, a který navštěvoval mediální kurz pro mladé Romy, který byl součástí toho projektu a chce se do budoucnosti věnovat práci novináře. Dále jsou to lidé, kteří byli úspěšně přijati na vysokou školu. Např. jsme měli několik úspěšných uchazečů, kteří se dostali na Policejní akademii a na další obory na vysoké škole. Ale jsou to i případy, kdy ten člověk prošel rekvalifikačním kurzem, např. na řízení nákladního vozu a opravdu díky tomu získal práci. Když ta firma vidí, že jí osloví hlavní město Praha, že se opravdu jedná o seriózní projekt a potom tam ještě přijde proškolený člověk, nebo rekvalifikovaný, tak je opravdu šance na to, aby to všechno fungovalo lepším způsobem.“

„Možná by se to někomu mohlo zdát eventuelně jako neúspěch, ale těch 300 z 1400 je veliký úspěch. Další věc je, že někteří ti lidé třeba prošli rekvalifikačním kurzem, ale pořád si hledají zaměstnání. Ale těch 300, to jsou opravdu konkrétní lidé, kteří jsou přijatí na škole nebo mají rekvalifikaci a nebo jsou zaměstnáni.“

Teď Vám představíme romskou skupinu Imperio, která pochází z Přerova. S jejím vedoucím Milanem Klempárem natáčela Jana Šustová.

„Naše skupina vznikla v roce 2006, takže působíme již dva roky. A tím důvodem, proč vznikla, je to, že každý z nám hraje ještě v jiném tělese, ale nám tento styl, tento žánr, který hrajeme, nám v tom městě chyběl, takže jsme se rozhodli, že to začneme hrát.“

„Říká se tomu etno-latin-punky-gipsy-world music, takže ode všeho něco, a ještě lidové romské, ale je to taková spíše všehochuť, spíš takový unpludged.“

Na otázku, kolik muzikantů je ve skupině Império, mi odpověděl textař, skladatel a zpěvák Milan Gábor.

„Je nás sedm, což je tradiční obsazení pro žánr, který hrajeme: kytary, perkusové nástroje, bicí a basa samozřejmě.“

„Tak my jsme z Přerova, z Moravy, ale samozřejmě jsme odehráli za ty dva roky působení, ať to nepřeženu, asi 150 koncertů a z toho jsme v Přerově hráli asi 6krát, takže jedeme okolo Přerova a samozřejmě do Čech jezdíme často. V Praze hrajeme už asi po páté nebo po šesté, nevím. Jezdíme po celé republice.“

Další má otázka byla, zda skupina Imperio už natočila nějaké vlastní cd? Odpovídá vedoucí kapely Milan Klempár.

„Máme cd s názvem Čercheň, které vyšlo v roce 2007, to jsme natočili vlastně hned po založení. Ale teď se chystáme na druhé nové cd, asi příští měsíc začneme točit. Počítáme, že by o prázdninách mohlo vyjít nové cd.“

A ty skladby, které hrajete, píšete si je sami nebo přebíráte spíše nějaké tradiční nebo odněkud jinud?

„Co se týče cd, tak máme asi 90 procent vlastních písní, které shodou okolností tvoříme my dva, na textech se podílí kolega a hudebně to ztvárním já. A deset procent jsou lidové písně, které jsme si trošku upravili podle svého.“

A věnovali jste se hudbě už od dětství? Jste třeba z hudebních rodin?

„Tak já dá se říci, že jsem z hudební rodiny a věnoval jsem se hudbě od dětství, více nástrojům.“

Nedávno jste taky hráli v Olomouci na Mezinárodním dni proti rasismu, jak jste se dotali k této akci?

„Nás oslovili pořadatelé, kteří to dělali pod vysokou školou Charitas v Olomouci. Oslovili nás, protože v našem kraji jsme dostatečně známí a jsme, dá se říci, jediní, jsou menší kapely, které hrají, ale hrají jiný žánr.“

„Jde de facto i o to, že cd, které jsme vydali, bylo vytvořeno ve spolupráci s krajským úřadem a bylo to v projektu a také jsme se podíleli na projektu s názvem Umíme se domluvit. Takže Moravsko-Slezský kraj v Olomouci propaguje samozřejmě toto cd, protože jsme ho natočili ve spolupráci. A hlavně že se zúčastňujeme všelijakých takovýchto projektů, programů proti rasismu, jako jsme třeba hráli naposledy. A také děláme třeba nějakou práci jako dobrovolníci, on dělá v centru, které se zabývá protidrogovým programem. Takže vzniklo to z toho, že ví, že se angažujeme v těchto věcech, tak nás olovili hlavně kvůli tomu.“

Vy asi v civilním zaměstnání děláte něco jiného než hudbu, co třeba děláte vy?

„Jeden náš člen dělá v Člověku v tísni, jeden dělá v protidrogovém centru v Káčku, máme tam člověka, který dělá ve fabrice a já jsem nezaměstnaný, jinak dělám ve stavebnictví, ale zrovna teď jsem nezaměstnaný.“

„Především zpíváme v našem, v romštině, ale samozřejmě nebráníme se i jiným jazykům. Hrajeme některé věci, které jsou třeba přebrané, tak chceme pochytit originální jazyk. Třeba když hrajeme nějakou moldavskou píseň, chceme ji moldavsky, takže vytáhneme slova a učíme se slova, ale jinak hrajeme převážně v našem romském jazce, ale máme i skladby, které jsou napůl s češtinou a takovéto věci.“

A ještě tu na závěr máme připomenutí - až do konce května máte možnost zúčastnit se fotografické soutěže Romipen, kterou pořádá Český rozhlas. Vyfotografujte tradice, zvyky či všední události dokumentující život Romů v různých zemích. Máte možnost vyhrát některou z mnoha zajímavých cen, například digitální kameru nebo digitální fotoaparát. Informace o soutěži najdete na naší internetové adrese.

„O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 9. května je u konce. Ale naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.

Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge bachtalo dživipen . Ačhen Devleha.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Durdoňová a Jaroslav Sezemský.