Romské vysílání "O Roma vakeren"

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.

Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".

Dnes se společně vydáme do pražského Domu Šance, kde je realizován program pro komerčně a sexuálně zneužívané děti a mládež, žijící v České republice.

Mangav tumenge bacht the sastipen – Akana - šaj šunen romani relacia „O Roma vakeren“. Šunena romane giľa the nevimata - andalo romano dživipen.

To je jenom namátkový výběr z programové nabídky.

V rámci projektu Šance, který je prvním preventivním a humanitárním programem pro komerčně sexuálně zneužívané děti a mládež, byla tento týden po ročním zkušebním provozu v Praze oficiálně otevřena pracovní terapeutická dílna, která pomůže dětem ulice začlenit se do společnosti. Zakladatele Lászla Sümegha se zeptala Marie Vrábelová.

„Zabezpečujeme globální servis, to znamená terénní sociální práci přes odborníky, a když je zájem rodičů, tak i návrat domů.“

„Ano, to je ta hnací síla. Bez té to nemůžete dělat. Tady vidíte ty lidi, kteří jsou v dílně, mají o to zájem, tak ti chodí sami, nikdo je do té práce nežene, chodí na jedenáctou hodinu, a jsou tady do sedmnácti hodin. A v podstatě děkují za náplň dne. Říkají: ‚Neblbneme, když máme co dělat‘.“

Takže oni pracují a za vydělané peníze si mohou pořídit třeba bydlení?

„Ano, to je jeden z hlavních cílů u našich klientů. Zlepšují si úroveň, jinak by bydleli někde pod okapem.“

Jste jediní v republice a jezdí k vám návštěvy i ze zahraničí. Jak vidí tento projekt, jak ho komentují?

Zástupci Prahy 5 říkají, že s nimi nekomunikujete. Tak kde je ta chyba?

„Před chvílí tady byl přímo zástupce Městské části Praha 5, který říká, že od roku 2006, 2005, když se podíváte na internetové stránky, tak můžete vidět, na kolik dopisů jsme dostali odpověď.“

Paní ministryně Stehlíková váš projekt velice podporuje. Spolupracujete s ní?

„Samozřejmě. S každým, koho zajímá osud opuštěných českých dětí, které se ještě k tomu stanou oběťmi komerčního sexuálního zneužívání, rádi spolupracujeme.“

Tyto děti, lidi, mládež má k vám určitě důvěru. Dovedete si představit, že byste ji zklamal tím, že by tento projekt zanikl.

Úřad Městské části Praha 5 dal projektu Šance výpověď z pronajatých prostor. Více už Marii Vrábelové řekl tiskový mluvčí radnice Radovan Myslík.

„Výpověď padla z tohoto důvodu, že tu budovu máme jako rezervu. A dokonce, pan Laszlo o tom věděl, měl klasickou smlouvu, kterou my máme uzavřenou takto se všemi sdruženími v budovách, které máme jako rezervu. Městská část je má jako rezervu, aby je mohla použít.

„Samozřejmě, ten objekt se bude muset opravit, je zhruba předběžný výpočet 3,5 milionu na opravu té budovy, aby mohla opět sloužit dětem.“

Když přemýšlíte, že tu bude mateřská škola, určitě víte, jestli jim můžete nabídnout jiný objekt?

„Ale nás dosud nikdo nekontaktoval, abychom nabídli nějaký projekt. Já tohle naprosto chápu, ale pan László s námi komunikuje pouze přes média a prostřednictvím tiskových zpráv. Nezajde na radnici, nezeptá se na iniciativu, na místní šetření nereaguje, já k tomu nemám…“

„...proběhla tady tři místní šetření, a jejich výsledky má radnice k dispozici. A ta až tak pozitivně nemluví o tom, jak ten projekt fungoval. A právě proto, že jsme neměli žádné informace a pan László s námi nekomunikoval, kontaktoval ho předseda sociálního výboru, a pan Laszlo doslova odmítl grant a odmítl účastnit se grantové politiky. Takovou nekomunikaci jsme opravdu nezažili.“

„Ale já sám jsem tu říkal, že budeme rádi, pokud se pro ně najde vhodný projekt. Ať už paní ministryně, ať už radní z magistrátu, zkrátka je to v řešení.“

„Ta výpověď je nešťastná a je stejně nezdůvodněná jako řada rozhodnutí, která se na Praze 5 dělají. My na kontrolním výboru řešíme právě to, že koordinátorovi Domu šance neodpověděla radnice v roce 2006 ani 2007 na jeho návrhy, jak dlouhodobě řešit jistoty tohoto projektu. To, že neodpověděla radnice, se dnes jeví účelová věc, aby byly argumenty o tom, že Dům šance tzv. nekomunikuje. Dům šance měl zájem komunikovat, a na ty dopisy a na ty návrhy nebyly žádné odpovědi. A je to paradox, že v době, kdy se Praha 5 snaží vytvořit střednědobou strategii tzv. sociálních služeb, tak jeden z dobrých pilířů, jeden z bodů, které by měla na svém území mít, je nějaké azylové, nízkoprahové centrum pro speciální klientelu, ale ona ho pouští k vodě a dělá mu problémy. Já jsem optimista, doufám že si to radnice pro ostudu přehodnotí a že se tu bude moct najít třeba dlouhodobá pracovní smlouva na dobu určitou, aby byla jistota, že jako u doby neurčité nemůže dojít k tomu, čemu jsme tu dneska byli svědky.“

Tiskový mluvčí říkal, že budova je určena už předem pro mateřskou školu.

„Podívejte se, my jsme v opozici proti řadě rozhodnutí na Praze 5. Dožadovali jsme se, aby nám bylo předloženo obsazení obecních bytů, domů, škol. Jsou to vlastně věci, které když nemáte celkový obraz, tak můžete tvrdit cokoli, že právě tuto budovu potřebujete. My jsme svědky například snižování počtu tříd v jeslích stavebními úpravami a zároveň ta samá rada pana Jančíka říká, že potřebuje další objekty. Takže tady je cosi nekonzistentního a budeme chtít, aby se tu vytvořily koncepční dokumenty, aspoň do zbytku volebního období, aby jsme mohli Prahu předat v lepším stavu, než jsme ji dostali.“

Neměla by si naopak Praha 5 hýčkat Projekt Šance, který je jediný v republice a je příkladný i pro zahraničí?

„Ten projekt je příkladný pro intelektuály a pro lidi, kteří mají nějaké citlivé srdce. Na druhou stranu tady údajně vznikla jakási petice občanů, kteří kladou důraz na to, že to jsou mladí delikventi, prostituti, že to je spodina společnosti apod. A za tento syndrom nesolidarity, který si neseme z minula, se mohou někteří dobře schovávat. Takže i to místní šetření, které mělo prokazovat, že Dům Šance má problémy s údržbou budovy, bylo účelové, čistě vymyšlené tak, aby byla pomyslná hůl, kterou pak budeme psa bít. Každopádně dnes nebrání nic tomu, aby rada jedním škrtem pera přehodnotila, revokovala svoje usnesení a tu ostudu, kterou způsobila, si vzala zpátky na svou hlavu.“

Dům Šance přišla podpořit řada osobností mezi nimi i Dana Grůšová, ředitelka organizace pracující s migranty, ale také členka sociálního úřadu Městské části Praha 5.

„Já moc doufám že nezanikne, protože je to unikátní a celonárodní projekt. Šance je jediná organizace, která se zabývá dětmi ulice, žádná jiná tady v Česku neexistuje. A já strašně doufám, že se najde nějaký způsob, aby získali střechu nad hlavou a mohli pokračovat.“

Vy jste nejenom ředitelkou pro migraci uprchlíků, ale vy jste i zastupitelkou v sociálním odboru. Jak na to pohlíží?

„Tu výpověď, kterou dala rada Městské části, neprojednával, protože to je záležitost rady a to ani neprochází zastupitelstvem. Takže ani sociální odbor o tom nejednal. Sice předseda sociálního odboru tady udělal tzv. místní šetření. Ale ta byla v podstatě v neprospěch zařízení Šance. Prostě nebyla dobrá vůle vidět to pozitivně. Nízkoprahové zařízení nemůže vypadat jako pětihvězdičkový hotel, asi tak bych to řekla.“

„Ještě ne, protože toto vůbec neprocházelo zastupitelstvem a moje jediná možnost jako opoziční zastupitelky je interpelace. Ale snažím se jiným způsobem pomoci, jak jen mohu, protože si skutečně myslím, že je to něco, co si tu pomoc opravdu zaslouží. A jsem moc ráda, že tu bylo tolik lidí, kteří se o toto zajímají.“

Marek Polák oslovil kmotry pracovní terapeutické dílny Petra Novotného a Petra Jandu.

„Já už Šanci podporuji... pět let, sedm let možná, to je jenom výsledek toho, že jsem sympatizant s Šancí a když mě pozvou, tak takovouhle zásadní věc samozřejmě přijdu podpořit.“

„Tak já už s nimi pracuji strašně dávno, jednou jsem přijal pozvání na nějakou besedu s dětmi ulice, ještě v malém původním prostoru, kde nás bylo hodně v malé místnůstce vytápěné kamny. A tam jsem k té celé práci našel takový vztah i obdiv, přišlo mi to celé úžasné. Oni ti lidé z ulice se dostali do takového stavu, že tam dokázali sedět, bavit se, žít spolu a neškodit, neubližovat sami sobě. Já sám jsem sociálně založený, mám doma také dítě ulice, adoptované. Takže já jim vlastně takto pomáhám. Já nemám dost sil ani času, abych byl aktivní, což ani nejde, tak se aspoň snažím pomáhat tím, že kdykoli se někde něco děje, tak se tam sna69m být a pomoci aspoň svým hlasem, svou tváří k dobré věci. A teď chci opravdu pomoci hodně.“

„Já jsem na 100 % přesvědčen, že ten projekt v žádném případě nezanikne. To je jediné, co mě udržuje v dobré náladě. Akorát ztratili svoje místo, tak budou mít problémy, jako měli kdysi. A oni věnovali plno času tomu, aby tyto problémy neměli. A teď je najednou budou mít. Oni určitě nezaniknou, budou pracovat dál. Ale když skončí na ulici, budou si hledat nový objekt, to by se mi nelíbilo, tak věřím tomu, že všichni, kdo se o to zajímáme, na tom něco uděláme - během dvou, tří měsíců najdeme náhradní projekt.“

Delší dobu s projektem Šance spolupracuje a podporuje také Výbor dobré vůle nadace Olgy Havlové. Více už člen správní rady Ivan Douda.

„Každopádně jsme si vědomi, že je to jedinečný projekt a že László je jedinečná osobnost a těch se moc nerodí. Takže si zaslouží určitě dlouhodobou a poctivou podporu.“

„Samozřejmě, drogy tam hrají svou roli, ať už v tom, že je prodávají, berou nebo slouží jako pomocné síly. To vše je ve hře, takže tyto projekty, Šance a Drop-in se určitě prolínají a dotýkají.“

„Já si nemyslím, že to zanikne, že podpora, minimálně aspoň magistrátu, když už ne Prahy 5, zajistí nějaké prostory, protože Praha si je určitě vědoma, že Šance dělá dobrou práci. A já jsem trošku překvapen, že komunikace někde zadrhla. A obávám se, že je to trošku o něčem jiném a že to místo je příliš cenné a to že je ten hlavní motiv. Ale slušné by bylo, aby Praha 5 pomohla najít nějaké jiné místo. Možná právě ve spolupráci s magistrátem, to se nevylučuje.“

„Určitě ho budeme dále podporovat, protože to má smysl a je to ověřený projekt.“

Dílnu navštěvuje v průměru 100 klientů za týden, přibližně 20 klientů denně. Jedno mají společné. Na ulici se dostaly kvůli neshodám rodičů, z dětských domovů, výchovných ústavů či rozvrácených rodin. A taková je i životní zkušenost jednoho z klientů Domu Šance.

„Na ulici jsem se dostal kvůli tomu, že se rodiče nemohli vypořádat s tím, že mám jinou orientaci a vykázali mě z rodiny.“

„Prostitucí a pak jsem se seznámil s lidmi, kteří mu kázali, že i život na ulici dokáže být normální, že se to dá přežít.“

„Život na ulici mi dal hodně zkušenosti, protože už vím, co jsou lidé zač, a máte více zkušeností, protože už to znáte.“

„Do projektu Šance jsem se dostal tak, že jsem se seznámil s lidmi, když jsem prostituoval. Oni mi řekli, že toto existuje, že to je a přivedli mě sem.“

„Vděčím mu za to, že nám to pomáhá a že se můžeme stát normálními lidmi, a že nejsem jako bezdomovci.“

„Lidé, kteří jsou na ulici a nemají takovou možnost, jako máme teď my, jsou zříceniny a dopadají špatně. Nemají žádnou pomoc. A my tu pomoc máme, můžeme se ještě stát normálními lidmi, normálně bydlet, živit se, můžeme začít pracovat.“

Jak to vypadá s těmi tužkami, můžeš nám říci, co vlastně děláš?

„Vyrábíme tužky, dostaneme je nesmontované, musíme je smontovat, nadepsat lísteček, jméno, příjmení, podpis s datumem atd. a zabalit je.“

A výtěžek, peníze jdou vám, nebo do celého projektu? Jak je to? Jste placeni?

„Jeden týden děláme tužky, další týden dostáváme výplatu. A tu dostáváme 100%, podle toho kolik jsme udělali tužek. Za jednu tužku je 1,50,-. Během dne jich uděláme tak 100, 200.“

Jsi teď spokojený, když to srovnáš s životem, který si vedl předtím a který vedeš teď? Změnil ses?

„No, určitě jsem se změnil v hodně věcech. Poučil jsem se už, co a jak.“

„Já jsem měl snahu se s nimi zkontaktovat, ale oni ukázali, že o mě nemají zájem. Ne. Nechtějí mě ani vidět.“

„Počkám do svých osmnácti a chtěl bych se odstěhovat z České republiky pryč. Protože v České republice mám špatné vzpomínky na své dětství a vůbec na život a chtěl bych začít jinak v jiné zemi.“

A ještě tu na závěr máme připomenutí - až do konce května máte možnost zúčastnit se fotografické soutěže Romipen, kterou pořádá Český rozhlas. Vyfotografujte tradice, zvyky či všední události dokumentující život Romů v různých zemích. Máte možnost vyhrát některou z mnoha zajímavých cen, například digitální kameru nebo digitální fotoaparát. Informace o soutěži najdete na naší internetové adrese.

„O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 2. května je u konce. Ale naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.

Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge bachtalo dživipen . Ačhen Devleha.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.