Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes vás nejdříve pozveme na Světový romský festival Khamoro. Vydáme se také
do pražského květinářství U dvou muzikantů a nebude chybět ani právní
poradenství.
Mangav tumenge bacht the sastipen – Akana - šaj šunen romani relacia „O Roma
vakeren“. Šunena romane giľa the nevimata - andalo romano dživipen.
To je jenom namátkový výběr z programové nabídky.
=[ Reportáž ]=
Blíží se 10. ročník festivalu Khamoro
Na konci května Praha ožije hudbou z celého světa, začíná totiž desátý
ročník festivalu Khamoro. Co festival nabízí, řekla Markovi Polákovi Barbora
Šubrtová ze Slova 21, které je organizátorem celé akce.
„Začíná koncertem romské hudby, která není úplně tradiční a snaží se
spojovat i moderní prvky. Vystoupí tam skupiny Gulo čar a Le Čhavendar. V
pondělí začíná série tří koncertů gypsy jazzu v klubu Reduta. Co se týče
doprovodného programu, tak bych všechny pozvala na vernisáž výstavy Ztracený
ráj, což je výstava moderního evropského romského umění. A v úterý také
začíná filmový maratón, který se koná v kině Aero. Filmy budou za snížené
vstupné, protože jsme se snažili, aby se na ně mohlo dostat co nejvíce lidí.
Ve čtvrtek je defilé, již tradičně ve dvanáct hodin se jde z Můstku na
Staroměstské náměstí.“
Jedná se o desátý rok festivalu Khamoro. Bude to něčím výjimečné, něčím
jiné?
„Výjimečné je to už jenom tím prodloužením o jeden den a koncertem v Rock
Café. A také hudební program je sestaven tak, aby se zde objevili ti
nejlepší umělci, kteří tu vystupovali za posledních 10 let. Potom ještě
další novinkou je doprovodný program, kde je možnost zapojit se do workshopu
flamenca, kde vyučuje přímo Francesca Grima ze skupiny Puerto Flameco. A
také se koná týdenní etnomuzikologická konference, která se koná v Čechách
úplně poprvé. A je to celosvětová prestiž, hostit zde tuto konferenci.“
Jaká je návštěvnost festivalu Khamoro?
„Já si myslím že festival Khamoro má relativně velkou návštěvnost, určitě
hrozně oblíbené je defilé, kdy se připojují turisté, zkrátka všichni, kdo se
v tu chvíli vyskytují v centru Prahy, a jdou s defilé až na Staroměstské
náměstí. Na druhou stranu si myslíme, že by festival mohl mít návštěvnost
ještě větší, protože vystupující mají opravdu nesporné kvality, patří mezi
uměleckou špičku a trochu nás všechny mrzí, že festival je prezentován, že
to je festival pro Romy. Je to festival toho nejlepšího z romské kultury a
je pro všechny lidi. Tímto tam všechny ráda zvu, nikdo nemusí mít žádný
ostych a rozhodně ať se přijdou podívat.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
V Praze je první romské květinářství U dvou muzikantů
První romské květinářství je v pražských Nuslích. Jmenuje se U dvou
muzikantů a je zařízené netradičně a s osobitým vkusem majitelky. Jak Marii
Vrábelové řekla Vlasta Hrabaňová z tohoto květinářství, musela projít
školením, čekají ji ještě jedny zkoušky, ale ona sama si splnila svůj velký
sen.
„Mám ráda kytičky, přírodu a navíc jsem zjistila, že s věcmi, s kameny,
přírodními záležitostmi se dají dělat nádherné věci, tak se o to pokouším a
doufám, že se mi to podaří.
Hodně se snažím, dělám to i pro sebe, je to taková práce, kterou bych chtěla
dělat, samozřejmě bych chtěla i vydělávat nějaké peníze.“
Zatím asi nevyděláváte moc.
„Zatím ne, jsem zadlužená, tak uvidíme, jak to půjde dál.“
Je to vlastně první romské květinářství v Praze. Dáváte do toho svého
ducha?
„Myslím, že ano, uvidíme, to je začátek, a ty začátky jsou velmi těžké. Baví
mě to, dávám do toho celé moje srdce.“
Co byste chtěla, aby z toho jednou bylo? Co je vaše představa?
„Chtěla bych mít takové pohádkové, kouzelné květinářství, romantické, krásné
a potom třeba ještě nějaká luxusnější. A kdyby mi to vyšlo, to už nějaké
nápady mám, něco bych vymyslela, co tady ještě vůbec není, já už to mám
všechno v hlavě. Ono je to taky tím, že já mám čtyři děti, já jsem byla
většinou doma, nepracovala jsem. A teď konečně, jak jsou ty děti větší, tak
jsem nabitá. Předtím jsem na sebe neměla ani čas, a ani jsem netušila, že
bych něco zvládla. Najednou cítím, že mám moc fantazie, výborné nápady a já
bych to všechno chtěla ještě využít a sama sobě i dětem něco dokázat, něco
tu nechat a potěšit i lidi okolo.“
Jste ovlivněna nějakým stylem, nějakou kulturou?
„Ne, vůbec ne. Já toto vůbec nevnímám, já to cítím, sama sebe.“
Už jste připravovala někomu kytici k svatbě, k svátku, narozeninám nebo k
nějaké akci?
„To byly růže, nebylo jich moc, bylo jich patnáct, šestnáct. Já si myslím,
že kdo umí uvázat růže, víc růží, tak může být dobrý květinář. Růže jsou
většinou nejtěžší. A ty se mi tak povedly, krásně jsem je uvázala, že
vypadaly jako z nějakého nádherného obrázku. Bylo to moc hezké a měla jsme
radost. Takže vím, že už můžu uvázat klidně třicet růží.“
Když vás někdo pozve na akci, že by chtěl vyzdobit místnost, to také
zvládnete?
„Samozřejmě, moc bych se těšila, ale potřebovala bych na to aspoň dva dny,
musela bych se jít podívat, jak to tam vypadá, jací to jsou lidé, jak vypadá
ten prostor a podle toho bych to dělala. Ten člověk by to musel nechat na
mě, já už bych si něco vymyslela. To by mě bavilo, myslím že bych to
zvládla.“
Co tady většinou zákazníci kupují?
„Protože jsou tu ty Nusle, tak většinou karafiáty, květiny na balkony,
hrnkové kytky, muškáty, i růže, jarní kytky – tulipány, narcisy, petrklíče,
i slunečnice. A růže, když chtějí někomu udělat radost.“
Jaké máte ráda květiny vy?
„Třeba ty luční kytky, v dětství jsem chodila do lesa, tak konvalinky,
sněženky, fialky, potom i orientální. Ale vrátila jsem se zpátky k růžím,
to je nejvíce ženská kytka.“
Máte i umělé květiny?
„Tím, že začínám, si tady i suším květiny, to vidíte. Sama si suším. Jsem tu
necelé dva měsíce, takže určitě bych chtěla i spaciální, vázané sušené. To
by vše mělo přijít časem.“
Věříte si, že ještě postoupíte dál a dál?
„Kdybych toto neměla, tak bych to nezvládla. Já věřím sobě, i ve vyšší
sféry. Toto mi, myslím, dost pomáhá.“
Už chodí stálí zákazníci, kteří vás i pochválí, nebo se jim to tu líbí a
řeknou vám to?
„Určitě, říkají. Tak tři lidé mi řekli, že to mám jakoby ve francouzském
stylu, že to je něco podobného.“
Tady visí ze stropu háček…
„Tam dám takovou krásnou kovovou židli, tu bych chtěla zavěsit na strop, to
už je připravené, natřeli jsme ji, je taková bronzová, krásná barva, a
chtěla bych tam dát hroznové víno, umělé, nějaké ty mandarinky okolo, listy,
květy z mandarinek, jsem na to sama zvědavá.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Představujeme Dům křesťanské pomoci Bethel v Litoměřicích
Dům křesťanské pomoci Bethel v Litoměřicích nabízí své služby dětem ze
sociálně znevýhodněného prostředí. Více řekla Miroslavě Vitvarové zdravotní
sestřička Jitka Najdová z Křesťanského domu.
„Tyto děti mají problémy ve škole, nebo s rodiči, nemají zázemí jako
neromské děti.“
Pomáháte jim tedy řešit problémy všedního dne?
„Určitě, chodí s problémy právě s rodiči – nechtějí je pouštět do školy nebo
ani jim tu možnost nikdy nedají. Pak zase ty, co mají možnost, ty se zase
nemůžou začlenit do skupinky neromských dětí.“
Trápí je tedy diskriminace?
„Myslím si že ano.“
Chodí k vám i neromské děti?
„Chodí k nám i neromské děti.“
Jsou nastavena nějaká pravidla, aby nebyl nastaven ten pocit
diskriminace?
„Jsou určitá pravidla, a ty platí pro všechny stejně. Musí se navzájem
tolerovat.“
Jaké děti k vám chodí, v jaké věkové kategorii?
„Od 12 do 21 let.“
Převážně jsou tam mladší děti, nebo spíše starší?
„Je to tak půl na půl, většinou ale spíše tak kolem 15 let.“
Co s vámi probírají za problémy patnáctileté děti?
„Ty většinou přijdou se školou nebo s láskami, řešíme spoustu takovýchto
problémů. Hlavně s těmi patnáctiletými.“
Čím se zabýváte ve vašem domě?
„Jsou to volnočasové aktivity, zájmové kroužky, doučování, výtvarné kroužky,
keramika, hudební výchova atd.“
Do jakých kroužků chodí děti nejraději, čím se nejraději zabývají?
„Nejraději se zabývají hudbou, hodně rády zpívají.“
Co učení?
„Učení, to jim jde taky dobře, jsou spousty takových, které chodí sami, a
chtějí se učit, mají zájem o učení.“
Jaký rozdíl vidíte mezi romskými a neromskými dětmi?
„Romské děti nemají pevné cíle, musí se trošku popostrčit.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Antidiskriminační vzdělávání příslušníků policie
V následujících minutách vám řekneme o projektu Antidiskriminační vzdělávání
příslušníků policie. Na podrobnosti se zeptala Marie Vrábelová Miroslava
Dvořáka z Poradny pro občanství - Občanská a lidská práva.
„Policie má celou strategii, existuje projekt Policie pro všechny holešovské
Střední policejní školy atd. A zároveň musím říct, že cítíme velkou
vstřícnost, my reprezentanti nevládního sektoru, ze strany Ministerstva
vnitra k různým antidiskriminačním aktivitám uvnitř policejního sboru.“
Jak konkrétně to tedy je?
„My konkrétně vykonáváme šestnáctiměsíční projekt, který bude končit letos v
květnu. Probíhá v rámci projektu, který se jmenuje Antidiskriminační
vzdělávání příslušníků PČR. Když říkám my, myslím Poradnu pro občanství,
občanská a lidská práva a organizaci Člověk v tísni. Cílem projektu je
naučit policisty rozpoznávat diskriminaci, osvojit si zásady nediskriminovat
a zároveň chránit potencionální oběti diskriminace. A dohromady už jsme
proškolili 1100 policistů. Řešíme různé modelové situace. Modelové situace z
denní agendy policisty, kdy je zatčen třeba příslušník etnické menšiny nebo
cizí státní příslušník, situace, kdy je zatčen občan na vozíku a není
umístitelný do policejní cely. Zároveň se zabýváme takovými otázkami, jako
je přístup nemajetných občanů k právní pomoci. Zabýváme se otázkami přístupu
ke zdravotnímu ošetření.“
Můžete nám přiblížit, jak to v té praxi vypadá, jaké příklady třeba
uvádíte?
„Třeba v příkladu vozíčkáře, my ho máme nazvaného jako pan Barnabáš, je to
konkrétní případ ze severních Čech. Pan Barnabáš byl podezřen ze spáchání
trestného činu rvačky, ještě spolu se svým kolegou a dalším člověkem. Byl
zraněný, byl zavezen na místní policejní stanici, žádal si ošetření od svého
praktického lékaře. Praxe na té policejní stanici byla taková, že policie
měla smlouvu s ošetřujícím lékařem z nejbližší polikliniky, který vždy
přišel a zadrženou osobu ošetřil, poskytl jí základní pomoc. V případě
komplikací byl zadržený převezen k ošetření do blízké okresní nemocnice.
Policisté dlouho setrvávali v této praxi a mysleli si, že tato praxe je
zcela v pořádku, protože je to praxe zvyková a nikdo si nestěžoval. Ovšem na
těch seminářích my policistům v tomto konkrétním případě poskytujeme právní
komfort. Protože zde existují nějaké mezinárodní úmluvy, které například v
této situaci, která je nezákonná, ačkoliv policisté toto netušily,
jednoznačně říkají, že ten, kdo nemá právo volby lékaře, je osoba ve výkonu
vazby, nebo ve výkonu trestu, jinak všichni ostatní mohou žádat ošetření
svým praktickým lékařem. Zároveň to byla osoba invalidní, byla na invalidním
vozíku. A praxe v České republice je taková, že tyto osoby jsou
neumístitelné do klasických policejních cel, protože se tam prostě nevejdou.
Takže policista v tomto konkrétním případě pana Barnabáše, který byl
zraněný, a těžko tedy mohl utéci, tak přesto ho přikoval k topení na chodbě.
Čímž páchal trestný čin, překročil svou pravomoc veřejného činitele. Poté to
řešila inspekce. Já bych ještě nechtěl zapomenout na jednu věc, že kromě
vztahu policie a rozeznávání diskriminace směrem ke třetím osobám se
zabýváme i rozeznáváním diskriminace i uvnitř policejního sboru. Protože
policie, jako jedna z mála složek v této zemi má antidiskriminační ochranu
přímo ve svém služebním zákoně, což bych chtěl vysoce ocenit. Ale přesto
musím říct, že i v této části máme příklad starších policistů, kteří se
kvůli vyššímu věku se nedostali na zajímavé služební místo v rámci
služebního poměru Policie ČR.“
Dá se při příjmu k policii už vytěsnit i to, že ten člověk smýšlí
rasisticky?
„Vím, že policie v rámci náboru zkoumá i psychologickou stránku jednotlivých
uchazečů a pokud já vím, tak tito lidé by měli být v maximální míře
eliminováni. Ale samozřejmě že nikdy žádné síto není stoprocentní a i takoví
lidé tam zůstávají. Dřív nebo později budou odměňováni i za to, jak budou
zvládat moderovat konflikty s nejrůznějšími etnickými a národnostními
menšinami. Ten hlad po tom tady je. Pokud pracujete u Policie ČR, musíte mít
jednu náležitost, a to je státní občanství České republiky. Takže pro
všechny Čechy, ať už jsou hnědí, černí, zelení, platí stejná pravidla.“
Teď školíte u policie, přijdou na řadu i další profese? Já myslím, třeba
jestli to také není nutné u úředníků nebo učitelů v základních školách a
podobně?
„Určitě. Poradna pro občanská lidská práva školí od státní zprávy po
právnické profese, zkrátka pro všechny ty oblasti, povolání a zaměstnání,
kde na jedné straně vyžadujeme perfektní profesionální výkon státní zprávy a
na druhé straně předpokládáme kontakt s elementem národnostní menšiny. Takže
to určitě. A co se týče policejního projektu, tak my jsme narazili na
určité kapacitní možnosti. My jsme zatím na čísle 1100 proškolených
policistů, kteří dostanou osvědčení, které ministerstvo vnitra uznává jako
osvědčení o přidané profesní způsobilosti, čili jim to jde do papírů. A oni
potom na základě výběrového řízení mohou být na základě tohoto kurzu
zvýhodněni. Ale když se zmiňuji o kapacitních možnostech, tak nezapomínejme,
že policistů je v této republice 47 000, a my jsme zvládli jenom 1100. Čili
pokračování tohoto projektu je namířeno tak, aby se nám podařilo v té příští
vlně podchytit zejména školitele a instruktory na školních policejních
střediscích, které je vždy jedno v každém kraji. A na všech 5ti středních
policejních školách Ministerstva vnitra České republiky. Zkrátka tak, aby
každý nastupující policista jednoho dne prošel tímto kurzem, aby ten kurz
byl časem zařazen do tzv. základní odborné přípravy, to je příprava, kterou
každý policista musí projít, než nastoupí svůj výkon funkce. A aby ti, kteří
už v policii jsou, si tento kurz mohli doplnit v rámci nějakého profesního
terciárního vzdělávání a byl jim započten do služebních papírů.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Albánská studentka Sonila Dharma
Na Anglo-americkou Vysokou školu v Praze přijela studovat Sonila Dharma z
Albánie. K mikrofonu ji pozval ji Marek Polák.
„Jmenuji se Sonila Dharma a pocházím z Albánie. Studuji tu na Anglo-americké
vysoké škole obor mezinárodní vztahy a jsem tu už 7 měsíců.“
Co se vám zde líbí?
„Velmi se mi líbí zdejší architektura, ale nelíbí se mi česká mentalita,
lidé jsou zde příliš studení. Myslím, že je to tím, že tato země je
postkomunistická a lidé jsou sobečtí a příliš se nezajímají o ostatní.“
Žijí v Albánii Romové?
„Ano, žijí, stejně jako v každé evropské zemi.“
V jakých podmínkách?
„Většina z nich nežije v moc dobrých podmínkách, jsou chudí, nicméně někteří
dosáhli vyššího postavení. Např. znám některé Romy, kteří pracují v
neziskových organizacích, ale většinou jsou chudí.“
Co s tím dělá vláda?
„Evropská vláda ve svém programu slibuje Romům lepší bydlení nebo že jim
zajistí lepší místa pro svoje obchody s oblečením, ale pravda je taková, že
z toho, co slíbili, nic neudělali.“
Jsou diskriminováni?
„Ano, jsou, například když Rom něco ukradne, tak se tomu přikládá větší
důležitost, než kdyby to ukradl Albánec.“
Myslíte si, že Romům v České republice se žije lépe než Romům v Albánii?
„Tím si nejsem jista, protože životní standard v České republice je mnohem
vyšší než v Albánii, nicméně si stejně myslím, že je to všude podobné.“
Už jste v České republice potkala Roma?
„Ano, jsou milí, nejsou jako Češi, jsou více přátelští a nejsou tak chladní,
více se baví a podle mě jim více záleží na lidech.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Internet a informační technologie pro lidi se specifickými potřebami
V rámci Března - měsíce internetu se v Praze konala konference INSPO, která
má přispět k přínosu internetu a informačních technologií pro život osob se
specifickými potřebami. Největší ohlas na konferenci vzbudily technické
novinky usnadňující život lidem se zdravotním handicapem. Podrobnosti o nich
Janě Šustové řekl Jaroslav Winter z pořádajícího sdružení BMI.
„Velmi zajímavé novinky se objevily na konferenci INSPO, to je konference o
internetu pro zdravotně postižené, kde např. liberečtí výzkumníci
představili nový program MyDictate, který umožňuje diktovat text do
počítače. To je výborné pro ty uživatele počítače, kteří nemohou ovládat
klávesnici rukama, takže mohou prostřednictvím toho programu diktovat a šlo
vlastně o čerstvou novinku, která měla na té konferenci premiéru. Potom zase
výzkumníci ze Západočeské univerzity v Plzni předváděli několik aplikací
řečových technologií, např. pro převod řeči do televizních titulků, což je
zase velmi důležitá věc pro neslyšící.“
Přímo i ta konference byla v letošním roce dostupnější pro sluchově
postižené občany, čím to bylo způsobeno?
„My sami jsme také pro neslyšící účastníky konference přišli s jednou
novinkou a sice doposud jsme vždy - a na podobných konferencích to tak bývá
pravidlem - že se zajišťuje tlumočení do znakového jazyka. Ovšem existuje
hodně neslyšících, kteří neznají znakový jazyk, třeba ti, kteří ohluchnou až
později a už se nestačí naučit znakový jazyk. Tak ti jsou vlastně z účasti
na takových akcích vyloučeni. Proto jsme zajistili přepis toho jednání do
textu, který se promítal na plátno a díky tomu jsme měli letos velmi
početnou účast právě neslyšících, kteří z toho byli velmi nadšeni.“
Co znamená zkratka té konference INSPO, jaký je celý název?
„Je to od internet a informační systémy pro osoby se specifickými potřebami,
není to úplně přesná zkratka, ale přibližná.“
Jak dlouho už tato konference probíhá? Po kolikáté už byla?
„Ta konference se konala už po osmé, má už pěknou tradici. Pokaždé probíhá v
Kongresovém centru v Praze. Letos byl o ní takový zájem, že jsme už dokonce
museli pronajmout větší prostory než v minulosti, což nás samozřejmě
těšilo.“
Kolik tak má účastníků? Jak to bylo v minulosti a jak to bylo letos při
tom enormním zájmu?
„Dříve se účast pohybovala od 120, maximum jsme měli 170, letos jsme měli
211 účastníků.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
A ještě tu na závěr máme připomenutí - až do konce května máte možnost
zúčastnit se fotografické soutěže Romipen, kterou pořádá Český rozhlas.
Vyfotografujte tradice, zvyky či všední události dokumentující život Romů v
různých zemích. Máte možnost vyhrát některou z mnoha zajímavých cen,
například digitální kameru nebo digitální fotoaparát. Informace o soutěži
najdete na naší internetové adrese
www.romove.cz.
„O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 25. dubna je u konce. Ale
naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého
rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních
studií. Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen
andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge
bachtalo dživipen . Ačhen Devleha....
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Jan Mišurec a
Jaroslav Sezemský.
|