Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes se vám řekneme, jaké akce se připravují v rámci Mezinárodního dne Romů.
Řekneme vám o projektu organizace Slovo 21, který je určen romským
studentům. Pozveme vás také na zajímavou výstavu do Muzea romské kultury.
Mangav tumenge bacht the sastipen – Akana - šaj šunen romaňi relacia „O Roma
vakeren“. Šunena romane giľa the nevimata - andalo romano dživipen.
To je jenom namátkový výběr z programové nabídky.
=[ Reportáž ]=
Mezinárodní den Romů v Praze připomene oběti rasismu
V úterý 8. dubna oslaví Romové na celém světě svůj Mezinárodní den, který
byl ustanoven na prvním kongresu Mezinárodní romské unie (IRU)a připomíná se
od roku 1971. Romové z České republiky budou v tento den pořádat pietní
akce obětem rasových útoků. Právě po roce 1989 došlo k nárůstu rasově a
ideologicky motivovaného násilí, díky němuž zemřelo téměř 30 osob, mezi
kterými převažují Romové a cizinci tmavé barvy pleti. Mezinárodní Den Romů
oslaví také Romové v Pardubicích. Jak, to Marku Polákovi řekla Lucie
Horváthová.
Blíží se den Romů, jak vy se na tento den připravujete? Oslavujete to, co
pro vás znamená tento svátek?
„Tak pro mě osobně to je nový svátek, protože sama jsem o něm v minulosti
nevěděla. Je to pro mě takový svátek, kdy si připomínám to, že jsem Romka a
že tento den by se měl věnovat i nějakému zamyšlení, co vůbec Romové jsou,
jaký je smysl být tady, tak vůbec s čím se potýkám. Všeobecně by tento
svátek neměl být pouze jen romským nebo jen pro Romy, ale měl by být
veřejným, pro všechny občany této republiky a pokud se tedy nějaké aktivity
dělají, mám tedy na mysli třeba i kulturní akce, nebo akce nějakého jiného
typu, pak by neměli být zaměřeny pouze na Romy. Je to sice svátek romský,
ale jinde není řečeno, že to je jen pro Romy. Takže v Pardubicích se třeba
připravuje oslava Mezinárodního dne Romů, připravuje se v jedné romské
lokalitě, bude probíhat jakýsi den soutěží, bude tam i vystoupení, proběhne
tam basketbalový souboj s místními pardubickými basketbalisty. Taktéž tam
proběhne tisková konference, jelikož v Praze bylo před 14 dny setkání
neziskových organizací, na kterém se shodly, že si připomenou tento den jako
úctu k obětem rasových činů. Tak teď je jednotná strategie pro Mezinárodní
den Romů, kdy se připomenou v rámci těchto oslav i oběti těchto činů. Takže
v rámci tohoto dne i v Pardubicích proběhne zmínka o obětech rasových činů.“
Zaslechl jsem, že studujete, co přesně studujete?
„Já studuji v Pardubicích na univerzitě, obor sociální antropologie a mým
hlavním zaměřením jsou Romové.“
Mino školu věnujete se ještě něčemu?
„Pracuji v Praze jako externí pracovnice pro Úřad vlády, konkrétně pracuji v
kabinetu paní ministryně a v minulém i v letošním roce pracuji pro Evropský
rok rovných příležitostí 2007. Tento rok je věnovaný převážně zprávám a
ukončení tohoto programu.“
Co je náplní Vaší práce?
„Tak mojí náplní byla hlavně koordinace těch projektů, který se realizovaly
v rámci projektů. V rámci tohoto programu bylo podpořeno sedm projektů,
který se zaměřovaly na diskriminaci na základě pohlaví, rasy, náboženského
vyznání, sexuální orientace“.
Jak Vy sama vnímáte situaci Romů v Čechách?
„Celkově si myslím, že situace se v určitém směru zlepšuje, ale jenom pro
určitou skupinu Romů, protože nemůžeme hovořit o Romech jako o jedné
homogenní skupině, na kterou platí úplně všechno stejně, jako pro tu
skupinu. Tudíž si myslím, že se Romové jako skupina hodně stratifikuje, to
znamená, že se vytvářejí vyšší vrstvy, nižší vrstvy, a tím pádem samozřejmě
pro ty, kteří vidí prioritně jenom to špatné, tak vidí jenom sociálně
vyloučené lokality. A zase ti Romové, který vnímají tu situaci pozitivně,
vidí vysokoškoláky a čím dál tím se zlepšující situaci třeba v zaměstnání, i
když je opravdu minimální. Prostě získat zaměstnání v některých částech
republiky pro Romy už není takovým problémem“.
Pokud chcete oslavit Mezinárodní cen Romů s námi, tak přijďte 8. dubna od
14 do 17 hodin na Náměstí Míru v Praze. Letos se tam ale nebude tančit,
zpívat, ani vařit. Od 14 hodin si každý může prohlédnout výstavu věnovanou
více než třem desítkám obětí rasově a ideologicky motivovaných vražd, které
se v ČR staly během posledních 20 let. Od 16 do 17 hodin se zapálí svíčky-
na uctění památky obětí ale i na znamení naděje v lepší budoucnost, kterou
bereme do vlastních rukou.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Podaří se Romy z ghett začlenit do společnosti?
Češi příliš nevěří tomu, že se v brzké době podaří začlenit Romy z ghett
zpátky do společnosti. Vyplývá to z analýzy, kterou vypracovala agentura
GAC sociologa Ivana Gabala. Podle zhruba dva roky staré analýzy je v Česku
přes 300 chudinských domů a čtvrtí, kde žije zhruba 80 000 lidí. Marie
Vrábelová se na názor zeptala sociologa Fedora Gála.
„Především bych chtěl upozornit na malé drobnosti, které je nutno si při
čtení Gabalova výzkumu uvědomit, velice dobře si je uvědomit. Za prvé Gabal
říká, že Češi a Češky nevěří v integraci. To, že v integraci nevěří
respondenti Gabalova výzkumu, říká jenom to, že oni nevěří. Ale tahle jejich
nevíra může být v pozadí toho, že Romové jsou odsouváni někam na bok. Toto
je děsně důležitý. Druhá věc, která z toho výzkumu vyplývá, je, že si myslí
respondenti Gabalova výzkumu, že si za svou situaci můžou Romové sami. To,
že si to myslí respondenti tohoto výzkumu, to neznamená, že si za svou
situaci mohou Romové sami. Třetí věc, na kterou chci poukázat je, že Gabal
říká, anebo výzkum, který uskutečnila jeho agentura říká, že 77 % Čechů
věří, že nová vládní garnitura přinese změny. Proboha, odkud pramení taková
víra? Tato vládní garnitura není ani první ani poslední, a situace Romů se
přesto, že tady osm let vládla Sociální demokracie, nezměnila. Kde pramení
ta víra?, opakuji. Čtete-li výzkumy tohoto typu, pořád myslete na to, že
tohle je veřejné mínění, tohle si lidé myslí. Skutečná situace Romů závisí
na něčem úplně jiném, než na tom, co si myslí většinová společnost. Titíž
lidé, kteří si myslí, že si Romové za svou situaci můžou sami, jsou ti,
kteří je neberou do zaměstnání, jsou ti, kteří se od nich stranní v
dopravních prostředcích, jsou ti, kteří se na ně dívají přes prsty. Má-li se
změnit situace Romů v České republice, musejí na tom stejně tak makat
představitelé, lidé, občané z většinové společnosti, jako Romové samotní.
Všichni vědí, že to, co může pomoci Romům, je vzdělání dětí a práce pro
dospělé. Jinou cestu já neznám, jenomže jak to vypadá v našich školách? Jaká
je pozice na základních školách malých Romů? Chovají se k nim učitelé stejně
jako k ostatním, mají stejné šance? Přicházejí z prostředí, které je úměrné
prostředí, z kterého přicházejí i děti z minoritní společnosti, měli šanci
naučit se jazyk, systematičtěji „sedět na zadku“ a koukat do knihy jako
jejich generační druhové na základních školách? Čili, ano vzdělání, ale také
vyrovnávání šancí. Mluvím-li o vyrovnávání šancí pro děti, které vstupují do
vzdělávacího systému, myslím teda především na to, že tady je zapotřebí
pomoct“.
Dalo se předejít vyloučeným romským lokalitám?
„Především my pořád mluvíme o Romech jako o nějakých chudáčcích v koutku. Já
znám spoustu Romů, kteří jsou naprosto integrováni. Mluvit o tom, že Romové
nejsou integrováni, je nesmysl. Můžeme mluvit o tom, že zhruba 1/3 z nich
žije na dně. Kdybychom se tomu věnovali před padesáti, čtyřiceti, třiceti,
dvaceti lety, tak by třetina Romů nemusela být na dně. Jestli by to bylo
pětina nebo šestina, to já neumím říct. Ale, že ten problém je vleklý a že
se na něj kašlalo, a že se řešil způsoby, které byly naprosto nepřiměřené,
že se řešily uplácením nebo nějakými sociálními dávkami, tak to je naše
odpovědnost“.
Romové, kteří opustili naší republiku, jsou v jiných zemích zaměstnáni.
Tady patřili do vyloučených lokalit, ale tam mají zaměstnání, stačí uživit
děti a děti chodí do škol. Jak to, že jinde to jde a u nás to nejde?
„Takových konkrétních příkladů já bych mohl uvést hodně, opravdu hodně. V
životě Romů, které jsem potkal v Londýně, se změnilo něco naprosto
podstatného, jejich děti nastoupily do školy, kde je nikdo nešikanoval a
nikdo je nesunul do poslední lavice nebo do koutku. Byly stejní a obrovskou
rychlostí se naučily anglicky, obrovskou rychlostí začaly cítit, že jsou
rovní mezi rovnými, a tenhle pocit je naprosto dominantní. My jsme pořád
monokulturní, homogenní společnost, pro kterou je jinakost něco
odsouzeníhodného, a to je prostě náš problém a ne romský problém. Mluvili
jsme o integraci a je zapotřebí ji opakovat do nekonečna. Nejde o to, aby se
někomu vzal jeho jazyk, jeho kultura, jeho styl, jeho nahlížení na svět.
Mluví se o tom, že musím vytvořit šanci pro toho, aby se v pracovním,
vzdělávacím, profesním prostě cítil stejně jako všichni ostatní bez toho,
aby se musel něčeho podstatného ze své identity vzdát.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Jak postupuje práce Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách
Agentura pro sociální začleňování v romských lokalitách začala pracovat
letos v březnu a jak její práce postupuje upřesnila Marii Vrábelové Radka
Soukupová z Kanceláře Rady Vlády České republiky pro záležitosti romské
komunity.
„Od března jsou v agentuře zaměstnáni první zaměstnanci s tím, že experti
nejsou k dispozici okamžitě. Takže pokud jsme usilovali o osoby, které jsou
opravdu odborníky, tak jsme museli respektovat to, že je jejich stávající
zaměstnavatel neuvolní okamžitě, proto někteří z nich nastoupí třeba až v
průběhu května nebo června, takže ten finální stav, kompletní naplnění, bude
pravděpodobně ještě nějaký měsíc trvat. Nicméně agentura už má svého
ředitele, stal se jím pan inženýr Marek Podlaha, je to člověk, který má
zkušenosti se zaměstnáváním příslušníků romského etnika.“
A máte informace o tom, že pan ředitel už navštívil lokality, které jste
vybrali a už tam zhodnotil situaci?
„Vím o tom, že pan ředitel Podlaha ve spolupráci s paní ministryní, zahájili
návštěvu všech pilotních lokalit, kterých je celkem 12. Nicméně těch
skutečných lokalit nebo obcí je 10 a dvě lokality jsou tvořeny mikroregiony,
kdy každý mikroregion se skládá z několika malých obcí. Takže to postupné
navštěvování bude trvat ještě nějakou dobu a bude pokračovat další konkrétní
prací v lokalitách.“
Myslíte si, že agentura skutečně napomůže tomu, aby se Romové integrovali
do společnosti, aby ubývalo těchto sociálně vyloučených lokalit?
„Je velkou ambicí agentury, aby vytvořila metody sociální integrace, které
by měly napomoci začleňování příslušníků romského etnika. Věřím že takové
metody se zcela jistě objeví. Nicméně je potřeba počítat s tím, že ty
výsledky budou velmi pomalé, protože zkušenost je taková. Pokud se osahuje
výsledků velmi rychle, tak většinou nejsou udržitelné. Takže s agenturou je
potřeba mít trpělivost a vyčkat, jakých metod se dočkáme s tím, že by to
měly být metody, které by měly být aplikovatelné i v dalších lokalitách,
kterých je v České republice přes 300.“
Máte informace o tom, v jakých krajích dobře pracují neziskové
organizace, nebo jaká je ta spolupráce?
„Vím o tom, že jsou zcela jistě obce, kde jsou neziskové organizace
nepominutelným partnerem agentury, tam také asi agentura zahájí svou činnost
nejdříve, protože tam má partnera vedle obce, která je samozřejmě tou
klíčovou právnickou osobou. Neziskový sektor je zcela jistě dalším klíčovým
hráčem, takže určitě minimálně v Ústí, v Přerově, v Brně jsou organizace,
které dokáží být agentuře partnerem a budou zcela jistě zapojeny do místního
partnerství.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
O situaci ve vyloučených lokalitách na Sokolovsku
Jaká je situace ve vyloučených lokalitách na Sokolovsku řekl Marii Vrábelové
Štefan Gabčo, který sídlí v pracovní poradně v Sokolově a lokality
navštěvuje.
„Je tam velmi známé kino Alfa, kde bydlí stovky Romů.“
To je uvnitř města?
„Je to ve středu města. Je to několik paneláků.“
V čem vy vidíte problém?
„Problém je v tom, jak se mnozí Romové dívají třeba na to, co se momentálně
děje, příliš tomu nerozumí, nechápou to a neuvědomují si že nyní je skutečně
čas zamyslet se nad svým způsobem života a nad tím, jestli ten život nevzít
do svých vlastních rukou. Byli zvyklí, že se o ně stát stará, ale v současné
době, kdy přišli o několik tisíc korun na dávkách, tak se jejich postoj
mění.“
Většinou jejich děti vidí, jak rodina žije, a nemají základní návyky.
Dělá se u vás něco s těmito dětmi?
„Určitě. Jsou terénní sociální pracovníci a je i koordinátor vzdělávání,
který v současné době má asi dvacet dobrovolných pracovníků, kteří
navštěvují pravidelně rodiny a snaží se do každé z nich vnést myšlenku
vzdělání, aby mu rodina přikládala opravdovou důležitost, aby se mohli sami
o sebe do budoucna postarat. Navíc je tam nový pracovník, který bude
pracovat s věkovou skupinou 15 - 26 let, ale zaměří se především na skupinu
15 - 18 let, protože to je skupina, kdy mladí opustí základní školy a
nepokračují v dalším vzdělávání. To období třech let, si myslíme, je období,
kdy potřebují nějakou motivaci, podporu, aby svůj život někam směřovali,
vedli. Aby si nevzali za vzor rodiče, kteří jsou dlouhodobě bez práce a na
dávkách hmotné nouze. Já se v těch lokalitách pohybuji, a mohl bych vyprávět
o desítky životních příběhů. Jsou lidi, kteří by byli rádi, aby jejich děti
studovaly, ale ty podmínky jsou takové, že to nelze.“
Jaké většinou byly důvody k tomu, že se lidé ocitli ve vyloučených
lokalitách? Co k tomu vedlo?
„Většinou to byla tragická událost v rodině. Většinou úmrtí. Z mé zkušenosti
vím, že při pohřbu se vzala rychlá půjčka, najednou nebylo z čeho to platit,
tak se přestal platit nájem, nezaplatily se tři nájmy, najednou se rodina
ocitla v holobytě. Tam byla taková situace, že to nájemné bylo minimální,
třeba tisíc korun, ale byly tam elektrické přímotopy atd., takže byl zas
dluh na elektrice, přišlo roční vyúčtování přes 20 000. Samozřejmě ti lidé
neměli na to, aby zaplatili, tak najednou byli bez elektriky, což nebylo
možné například v zimním období, takže se dostali ještě hlouběji a nakonec
skončili třeba někde u své rodiny, která právě už bydlela v té vyloučené
lokalitě.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Uchazeči o studium na vysokých školách se mohou přihlásit na přípravné kurzy
Občanské sdružení Slovo 21 vyhlašuje pátý ročník přípravných kurzů na vysoké
školy. Kurzy jsou určeny těm, kteří mají zájem se kvalitně a efektivně
připravit na přijímací zkoušky na vysokou školu – letošním i dřívějším
maturantům i studentům třetích ročníků SŠ, kteří mají začít s přípravou už
nyní. Více řekla Erice Janičové koordinátorka projektu Martina Horváthová.
„Občanské sdružení Slovo 21 existuje od roku 1999, takže v tomto roce 2008
slavíme už desáté výročí. Zabýváme se jednak projekty na podporu romské
vzdělanosti a také pořádáme romský světový festival Khamoro, který určitě
posluchači znají. A kromě těch projektů zaměřených na Romy realizujeme ještě
projekty, které podporují integraci cizinců do české společnosti.“
Letos budete pořádat přípravný kurs na vysoké školy. Mohla byte nám říct
o tom něco bližšího?
„To je už pátý ročník, letos se celý projekt jmenuje Džadu reder, neboli
‚pokračuj‘.
Jsou to bezplatné přípravné kurzy po celé České republice pro romské zájemce
o vysoké školy.“
Kdo se může zúčastnit?
„Zúčastnit se mohou naprosto všichni, kteří mají maturitu a chtěli by
studovat vysokou školu, nebo kteří v tomto roce skládají maturitu. A do
kurzu se mohou zapojit i studenti třetích ročníků, kteří by se už nyní
chtěli začít připravovat na přijímací zkoušky.“
Kde bude kurz probíhat?
„Kurzy zatím probíhají v Ústí nad Labem, v Karlových Varech, v Plzni, v
Olomouci a v Ostravě. Ale pro letošek máme novinku, nejsme omezeni pouze na
tato města, ale kurzy můžeme realizovat po celé republice.“
Kdy začne tento kurz?
„Tak některé kurzy už běží vzhledem k tomu, že termín přijímacích zkoušek se
blíží, tak pro samotné studenty by bylo nejlépe začít co nejdříve, což je
samozřejmě v našem projektu možné, protože, jak už jsem říkala, projekt již
běží.“
Budou studentům poskytovány nějaké studijní materiály?
„Kurzy jsou úplně zdarma, poskytujeme zdarma také učební materiály. A
dokonce jsme schopni pokrýt i cestovní náklady, pokud student potřebuje
dojíždět do místa kurzu.“
Jaká je úspěšnost studentů?
„Tak za ty 4 roky, pokud uděláme průměr, tak úspěšnost studentů u
přijímacího řízení se nám pohybuje kolem 60 %.“
Věková kategorie rozhoduje?
„Kurzy nejsou vůbec věkově omezeny, měli jsem účastníky ze 3. ročníku,
kterým bylo 17 nebo 18 let, ale měli jsme zároveň i třeba padesátileté
účastníky. Takže vůbec žádné věkové omezení neklademe.“
Kam nebo na koho se mohou studenti obrátit?
„Tak nejlépe udělají, když zavolají na telefonní číslo 222 511 434 a obrátí
se na Denisu Mikovou a nebo napíšou e-mail
slovo21@centrum.cz.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Radnice Prahy 5 dobře spolupracuje s nevládními organizacemi
Neziskové organizace se mohou ucházet o finance v rámci grantových řízení u
svých městských částí. Bohužel často romské organizace o této možnosti
podpory nevědí. Velmi dobře spolupracuje s nevládními organizacemi a
finančně je i podporuje například radnice Prahy 5. Více Janu Mišurcovi řekla
zastupitelka Jitka Matoušková.
„Na Praze 5 je mnoho neziskových organizací a také je tam teď velmi příznivé
období, kdy se s neziskovkami velmi spolupracuje. I kolegy zastupitele jsme
získali pro to, že ten neziskový sektor je důležitý a v těch věcech třeba,
jako je teď nový sociální zákon nebo další věci, nám ty neziskové organizace
velmi pomáhají. Samozřejmě to jsou organizace, které se zabývají sociální
problematikou, ale máme i organizace, které se zabývají ochranou přírody,
kulturou, volným časem dětí a mládeže, potom je to Člověk v tísni, který nám
moc pomáhá s terénní prací na Praze 5, kde máme velkou romskou skupinu
spoluobčanů. Takže to jsou takové úžasné organizace, které pro nás moc
dělají.“
Vy jste vzpomněla Romy, spadají do spolupráce i romské organizace?
„Určitě. Máme sice maličkou, ale velmi aktivní organizaci Romano Dives,
která sídlí v Plzeňské ulici. A právě ty terénní pracovnice z Člověka v
tísni jsou takové naše stěžejní body, od kterých získáváme informace o té
naší etnické skupině.“
Často neziskové organizace naříkají, že je nedostatek peněz? Jaká podpora
plyne z Městské části Prahy 5 právě těmto organizacím?
„Je to několikastupňová pomoc. Třeba ty organizace, které měly štěstí, tak
jsou v prostorách, které vlastní Městská část Praha 5, podle toho se s
Městskou částí domlouvají na výši nájmu, což je pro ně určitě výhodné. A
potom máme grantový systém, kam se mohou přihlásit, takže spolupráce je.
Potom ještě spolupracujeme při takových slavnostech, jako jsou třeba Vánoční
a Velikonoční trhy. My využíváme toho, že lidé se zajímají o tyto akce a je
tam umístěn stánek s neziskovými organizacemi, kde se mohou setkat přímo s
pracovníky neziskových organizací, získat materiály. A už mají konkrétní
kontakt. Už to není anonymní organizace, ale už mu ten a ten řekne, že se to
tak a tak dělá.“
Setkáváte se pravidelně s neziskovkami?
„Setkáváme se pravidelně. S těmi velkými jednou za čtvrt roku, to máme
čtyřikrát za rok. S těmi menšími při různých oslavách, jako je oslava Dne
země, Mezinárodního dne dětí.“
Jaké peníze jste třeba letos rozdali?
„Městská část Praha 5 má skoro miliardový rozpočet. Na městské části Praha 5
žije 80 000 obyvatel a občané se zajímají o věci veřejné. Takže možná i tam
je vstřícnost oboustranná. A také městská část v letošním roce uvolnila
téměř 8 milionů grantovým systémem, to je asi velká podpora.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Výstava NEviditelní představuje fotografie z romských osad a ghett v Evropě
Do konce května můžete v Muzeu romské kultury v Brně navštívit výstavu
fotografií Lukáše Houdka, která má název NEviditelní. Výstava představuje
černobílé dokumentární a portrétní fotografie z romských osad a ghett z
různých zemí Evropy. Jejího autora, studenta romistiky Lukáše Houdka,
pozvala k mikrofonu Jana Šustová.
V Muzeu romské kultury teď probíhá výstava vašich fotografií s názvem
Neviditelní. Co všechno zahrnují ty fotografie, z jakých pocházejí zemí?
„Pocházejí ze 4 evropských zemí, a to z České republiky, z několika míst
Slovenska, z Ukrajiny a z Francie.“
Můžete říct nějaké porobnosti o těch jednotlivých zemích, třeba o
Francii. Jakou romskou komunitu jste tam našel, jakou jste fotografoval?
„Já jsem původně jel do Francie se záměrem studovat život tamních Romů, a
nalezl jsem tam komunitu v nechvalně proslulé čtvrti Saint Denis, což je
předměstí Paříže, kde byly slavné nepokoje, nebo spíš méně slavné nepokoje.
Tam jsem nalezl komunitu Romů z Rumunska, kteří tam přišli za lepším
životem, ale v tom se spletli a ten jejich život se ještě mnohem více
propadl a ocitli se v bludném kruhu.“
Čím se živí tito Romové ve Francii?
„Tak především žebrotou, potom sběrem kovů, prodejem ve sběrnách.“
Kdy jste byl ve Francii?
„Já jsem ve Francii byl v prosinci 2006. O měsíc později Rumunsko vstoupilo
do Evropské unie, takže se ty podmínky trošku změnily, a ti Romové také
vstup do Evropské unie očekávali s velkým nadšením a očekáváním. Na kolik se
ta situace změnila, nevím. Mám informace, že se ještě dramaticky zhoršila
díky politice Francie a celkově Paříže.“
Potom další zemí, kterou jste dokumentoval, je Ukrajina. Kde jste přesně
byl, v jaké komunitě, a co na ní bylo zvláštního, čím Vás zaujala?
„Na Ukrajině jsem navštívil komunitu Romů v Užhorodu. Je jich tam několik,
asi čtyři nebo pět, ale já jsem navštívil komunitu Radvanka, což je asi
největší komunita, čítající až několik tisíc Romů. A zvláštní je v tom, že
tam je hodně cítit náboženský duch, protože všichni Romové jsou tam v církvi
zvané Džido Del, což znamená Živý Bůh, a ta jejich víra jim dává určitou
naději do života, všechno berou pozitivně a s rezervou, a je to tam strašně
cítit. A navíc ta víra jim pomohla z určitých závislostí a problémů s
drogami. Takže v některých ohledech život tam vypadá až ideálně. I když ti
Romové žijí v hodně špatných podmínkách, přesto se tváří velice pozitivně a
je tomu jinak než třeba na Slovensku.“
Tím se dostáváme na Slovensko, které jste také fotografoval. Jaké tam
máte zkušenosti s Romy?
„Tak ty zkušenosti jsou různé, protože já jsem navštívil komunit několik,
hlavně na Východním Slovensku. Chmiňanské Jakubovany, které jsou trošku
problematickou komunitou, kde jsou špatné vztahy s majoritní společností,
potom nedalekou Červenici, kde je ten stav takový ideální, kde Romové žijí
mezi ne-Romy, mají spolu přátelské vztahy, děti chodí do školy, takže to je
až taková ukázková vesnice. Všichni Romové pracují. No a potom tam jsou
tuším fotografie z Telgártu, kde jsem dělal jazykový výzkum, a tam je ta
situace trošku složitější, i mezi samotnými Romy, kteří se proti sobě
vydělují a nemají se navzájem moc rádi.“
A potom zbývající zemí je naše Česká republika. V jakých místech jste se
pohyboval s fotoaparátem tady u nás?
„Já jsem se několik let pohyboval v Matiční ulici v Ústí nad Labem, kde jsem
dělal mezinárodní projekty pro romské děti. Byly to dobrovolnické projekty,
kam jezdili cizinci, aby dětem naplňovali volný čas o prázdninách. A právě
tam jsem dokumentoval tamní život i osudy tamních dětí. A odkaz této výstavy
jsem věnoval Marianovi, což byl romský chlapec, který zahynul pod koly
automobilu, který ho srazil přímo u jeho bytovky, když si šel koupit
zmrzlinu do obchodu. Takže jsem mapoval osudy určitých lidí tam. A další
lokalitou je Praha. Tam jsem nedokumentoval život Romů, ale protest Romů
proti politice Jiřího Čunka, který byl před úřadem vlády v dubnu roku 2007.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
„O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 4. dubna je u konce. Ale
naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého
rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních
studií. Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen
andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge
bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková
a Jaroslav Sezemský.
|
|