Přijďte 8. dubna od 14 do 17 hodin na Náměstí Míru v Praze
8. duben oslavujeme jako Mezinárodní den Romů od roku 1990. Každoročně se ve
výzvách, jako je tato, veřejnost seznámí s tím, kdo a proč si tento svátek
vymyslel. Trochu se ale vytrácí hlubší smysl, který tento významný den má.
Tak nějak víme, že jde o připomenutí společné historie, jazyka, romských
hodnot a sjednocení pod jednou zeleno-modrou vlajkou s kolem, která byla
společně s romskou hymnou (Geľem Geľem) uznána v roce 1971. Stalo se tak na
známém ustavujícím sjezdu mezinárodního romského hnutí, později známého jako
Mezinárodní romská unie (IRU), v britském Orpingtonu nedaleko Londýna.
O čem se ale vlastně tenkrát delegáti bavili? O tom, že Romové se nepodílí
na rozhodování ve věcech, které se jich bezprostředně týkají. O tom, že v
mnoha zemích jsou Romové méně úspěšní na pracovním trhu, nedosahují
plnohodnotného vzdělání, či žijí v nevyhovujících podmínkách. O tom, že na
Romy většinové obyvatelstvo zemí, ve kterých žijí, pohlíží skrz prsty.
Kdyby se podobný sjezd konal nyní, témata by se neměnila. A v některých
oblastech by se ještě poněkud přiostřila rétorika. Tolerance vůči nechvalně
proslulým výrokům politiků na adresu Romů, povolované akce ultrapravicových
extremistů či tolerance a posilování tzv. Národních gard (vojensky
organizované jednotky, které v posledních měsících vznikají v ČR, na
sousedním Slovensku a v Maďarsku, mající příslušníky menšin a imigranty v
hledáčku svých neozbrojených sborů ) nenasvědčuje tomu, že by se soužití
Romů a ne-Romů zlepšovalo.
Byla by škoda oslavit blížící se čtyřicáté výročí vzniku mezinárodního
romského hnutí konstatováním, že nedosáhlo žádného zlepšení. Využijeme tento
romský svátek k zamyšlení nad tím, jak současný stav věcí změnit.
Na Náměstí Míru se letos nebude tančit, zpívat, ani vařit jako v
dřívějších letech. Od 14 hodin si každý bude moci prohlédnout výstavu
věnovanou více než třem desítkám obětí rasově a ideologicky motivovaných
vražd, které se v ČR staly během posledních 20 let. Od 16 do 17 hodin
proběhne pietní akt zapálení svíček - na uctění památky obětí ale i na
znamení naděje v lepší budoucnost, kterou bereme do vlastních rukou.
Víte, co se říká: Neproklínej temnotu, raději zapal svíčku!
Džanen, so pes phenel: Ma košker o šišitno, feder labar e momeľi!
|