Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
15-02-2008
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes se dozvíte, že od března začne fungovat Agentura proti vzniku a šíření
ghett. Řekneme vám, jak si vedou romské děti na školách a zaměříme se také
na pracovní právo.
Mangav tumenge bacht the sastipen – Akana - šaj šunen romani relacia „O Roma
vakeren“. Šunena romane giľa the nevimata - andalo romano dživipen.
To je jenom namátkový výběr z programové nabídky.
=[ Reportáž ]=
Agentura pro sociální začleňování v romských lokalitách má nastartovat integraci Romů z ghett do společnosti
Agentura, která má nastartovat integraci Romů z ghett do společnosti, začíná
fungovat. Patnáct jejích odborníků se zaměří na šest vybraných míst v
Čechách a šest na Moravě. Podle odborné analýzy existuje v Česku přes 300
chudinských domů a čtvrtí, v nichž žijí převážně Romové. Mohlo by to být až
80.000 lidí. Anna Poláková pozvala k mikrofonu ředitele agentury Marka
Podlahu.
„Co mě motivovalo, bylo to, že jsem se vlastně vnitřně ztotožnil s koncepcí
té agentury, neboť se domnívám, že do současné doby byla vynaložena spousta
peněz jenom na tzv. projekty pro projekty, kdy lidi z úřadů práce prošly
nějakými motivačními kurzy a po skončení projektu na úřadu práce opět byli.
Koncepce agentury je založena na řešení všech problémů současně, což vidím
jako jedinou cestu, jak pomoci lidem, kteří žijí v těchto vyloučených
lokalitách.“
Podle toho, co říkáte máte určitě nějaké zkušenosti. Jaké konkrétní s
prací s Romy?
„Já vlastně v současné době ukončuji práci ředitele obecně prospěšné
společnosti Upre Roma a podílel jsem se na vytvoření několika projektů,
které řešily otázku sociálního vyloučení romské komunity. Moje zkušenosti
jsou na základě napsání, realizace a řízení projektů, které řešily sociální
vyloučení romské komunity.“
Měl jste možnost sledovat to, jak klienti nastoupili do práce, pracovali
déle, jestli se jim dařilo v práci nebo ne. Měl jste možnost vidět, jak se
zvedá úroveň života těch lidí?
„Tu možnost jsem měl, protože náš projekt řešil situaci na Prostějovsku a od
prvního setkání, od prvních myšlenek našeho projektu, se ho zúčastnilo 75
Romů. Reakce byla velmi negativní. Dalo nám dost práce, než se nám podařilo
ze všech těchto lidí vybrat 15, z nichž jsme potom 10 nejlepších zaměstnali
a neuplynul ani půl rok a hodně dalších lidí, kteří se účastnili našich
akcí, za námi začali chodit a žádali o práci, projevili zájem být účastníci
našeho projektu, protože my jsme se snažili těch 10 lidí, kterým jsme dali
práci, vybrat z několika vesnic tak, aby ten dopad toho, že lidi mají dobře
placenou práci, byl viditelný všude a nejenom v jedné lokalitě.
Vysvětlete prosím ten pilotní projekt?
„Pilotní fáze této agentury spočívá v tom, že na základě Gabalovy analýzy
bylo určeno 12 lokalit. Těch dvanáct lokalit je vlastně po celé republice a
každá lokalita má svá specifika a my chceme v těchto dvanácti lokalitách
zavést a aplikovat naše know how v úzké spolupráci s neziskovým sektorem, se
státní správou, s obcemi, s romskou komunitou a jelikož tyto lokality byly
vybrány z celé ČR, tak se domníváme a je to našim záměrem, abychom jsme na
základě těchto zkušeností v těchto lokalitách vymysleli něco, nějaký systém,
způsob, který by poté bylo možné použít po celé republice, neboť teď vlastně
řešíme problém 12 lokalit.“
Jsou si něčím ty lokality podobné nebo jsou rozdílné?
„Dá se říct, že jsou podobné, ale problémy v každé lokalitě jsou velmi
specifické. Já se vlastně teď chystám všechny ty lokality navštívit a
seznámit se.“
Takže by se to mělo zpracovat tak, že byste jeli do té lokality, zjistili
potřeby té lokality a pak by se měl de facto ušít projekt práce na míru.
„Jedná se o to, že každá ta lokalita má své jedinečné neopakovatelné
problémy a v současné době nemůžeme říct: ‘Jde to tady, tak to půjde i všude
jinde.‘ Takže přesně, jak jste řekla, provedeme hloubkovou analýzu problému
v dané lokalitě a ušití projektu přímo na míru.“
A jak dlouho bude trvat tato pilotní fáze?
„Pilotní fáze by měla být ukončena do 31. 12. 2009, to znamená, že potrvá 2
roky.“
Co bude následovat?
„Následovat by mělo to, že když bude práce s agenturou úspěšná, tak by měla
agentura získat svou vlastní právní subjektivitu a měla by aplikovat
zkušenosti z této pilotní fáze po celé republice. To znamená, že by měla
vyřešit problémy ve všech zbývajících vyloučených lokalitách.“
Pracovat by se mělo ve všech 12 oblastech, jsou do této práce zapojeni
také Romové a neziskové organizace?
„Ano, sice v současné době ještě nejsou zapojeni, ale práce agentury spočívá v
úzké spolupráci a v navazování partnerství jak s komunitami, tak s
neziskovým sektorem a se státní správou.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Co bude náplní práce Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách?
Pilotní fáze Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách
odstartovala. Co všechno bude náplní její práce, řekla Marii Vrábelové
ministryně Džamila Stehlíková.
„Především musíme nabídnout samosprávám možnost jednak připravit komplexní
program prevence sociálního vyloučení v obci a jednak pomoci programu
dosáhnout na evropské peníze, zkoordinovat tu politiku v centru, aby se ta
obec nepotýkala s problémy. A pochopitelně je třeba to průběžně hodnotit. Ta
první fáze, která se rozbíhá, spočívá v mapování situace v jednotlivých
lokalitách, jednání se samosprávami s tím, že do poloviny tohoto roku by
měly být připraveny výsledky z té analýzy a zároveň stejně poběží příprava
komplexních strategií pro tuto lokalitu. To znamená, že již v polovině
tohoto roku obce budou vědět, na co mohou dosáhnout, co by chtěly ve své
obci provést a schválily tu spolupráci s agenturou i v zastupitelstvu.“
To znamená, že když budou s tou spoluprácí souhlasit, tak potom se této
lokalitě budou především věnovat oni.
„Oni už souhlasili. Všechny tyto lokality se už přihlásily, s většinou
samospráv jsme již jednali a pochopitelně veškeré plány, které budou v obci
probíhat, nemohou proběhnout bez schválení vedení obce. Takže záleží na tom.
Jsou obce velmi silné, sebevědomé, mají vlastní projekty a potřebují podporu
jen v té koordinaci a v tom, abychom jim pomohli nastavit ty podmínky k
dosažení na prostředky. Ale také jsou obce, které to zcela ponechají na nás,
to jsou menší obce, kde starostové mají jiné problémy. Řeší kanalizaci, řeší
dopravu a nemohou psát nějaké super projekty do Unie, aby dosáhli na peníze.
Takže vždy je to na obci, jakou mírou do toho tu agenturu pustí a jakou
pomoc budou chtít.“
Kdy reálně by měla být rozšířena agentura celoplošně?
„Do dvou let.“
Potom její fungování bude pokračovat dál?
„Pokud bude úspěch, tak to bude pokračovat dál. Jak to bude běžet dál, to je
běh na dlouhou trať. Toto je pouze vykročení prvního kroku s tím, že musí
následovat ty systémové změny. Ať už v oblasti sociálních dávek, které jsou
nastaveny příliš velkoryse a celoplošně či v oblasti sociálního bydlení,
které se také musí řešit koncepčně.“
Je možné, že podle vyústění těch zkušeností agentury by šlo změnit
některé zákony?
„Bezesporu, výstupy z té analýzy by měly ukázat to proudění peněz a jakým
způsobem jsou rozdělované v té obci, včetně peněz ze státních sociálních
dávek. Třeba v řadě obcí se setkáváme s tím, že prostředky končí v herních
automatech nebo již po týdnu ty rodiny již nemají na živobytí. Takže
bezesporu jedním z výstupů té agentury budou právě expertní stanoviska a
návrhy ke změnám v legislativě, ovšem už je to na jednání s Ministerstvem
práce a sociálních věcí, protože my můžeme přicházet s podněty a pak je to
na ministrovi práce a sociálních věcí a na celé vládě, jakým způsobem k tomu
přistoupí.“
Takže na působení agentury budete jako státní orgán dohlížet, je to tak?
„Ano, pochopitelně, je to vládní agentura, takže je to součást Úřadu vlády.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Analýzu projevů diskriminace z pohledu občanského poradenství
Asociace občanských poraden představila Analýzu projevů diskriminace v České
republice z pohledu občanského poradenství. Výchozím materiálem analýzy jsou
podrobné kasuistiky, které vypracovaly jednotlivé občanské poradny na
základě poznatků z práce s klienty. Podrobnosti řekla Janě Šustové Ivana
Příhonská.
V kolika místech České republiky jsou občanské poradny a zhruba jaké služby
nabízejí?
„Občanské poradny jsou na 54 místech, to znamená v 54 městech České
republiky. Mají zastoupení ve všech krajích a nabízejí poradenství v různých
oblastech - od pracovního práva, přes bydlení, sociální pomoc, sociální
dávky až po právo EU. Zabývají se také například oblastí školství nebo
vzděláváním vůbec, zdravotnictvím a dalšími oblastmi.“
Vy jste dělali v poslední době výzkum týkající se diskriminace. Jak tento
výzkum probíhal a v čem spočíval?
„Byl to vlastně monitoring projevu diskriminace v ČR z pohledu občanského
poradenství, což znamená, že občanské poradny nám poskytovaly informace o
tom, kolik je lidí, kteří si chodí do poraden stěžovat na to, že byli
diskriminovaní. V úvahu byli bráni jednak ti lidé, kteří svědčili o
opravdové diskriminaci, to znamená o diskriminaci podle některého ze zákonů,
ale brali jsme v úvahu i případy, kdy člověk danou situaci považoval za
diskriminační sám, i když podle legislativy ČR to diskriminace není.“
Kdo byl tou nejvíce diskriminovanou skupinou lidí?
„Z případových studií nám vyplynulo, že nejvíce diskriminovaní jsou Romové a
dále jsou to ženy nebo muži, kteří se chtějí vrátit po mateřské dovolené,
respektive po rodičovské dovolené, do zaměstnání. Další byli zdravotně
postižení nebo jsme se setkali i s diskriminací kvůli sexuální orientaci.“
Když se zastavíme u Romů, tak s jakou diskriminací se nejčastěji
setkávali?
„Nejčastěji ta diskriminace, nejen u Romů, byla v oblasti zaměstnání, tedy
při přijímání do zaměstnání. Tedy tehdy, kdy se vlastně ti Romové setkají s
diskriminací už na začátku, kdy se přijdou o danou práci zajímat. Jsou často
odmítání ještě dříve, než by mohli předvést, co umí nebo to, co znají.“
Co pak konkrétně občanské poradny dělají, když přijde klient romský s
takovým problémem?
„Občanské poradny mohou udělat několik věcí. Vždy je kladen důraz na
samostatnost toho klienta, takže mu radí jak postupovat, pomáhají mu
například sepsat stížnost třeba k nadřízenému toho člověka, na kterého si
chtějí stěžovat nebo mu mohou pomoct se sepsáním žaloby, což je vlastně ten
poslední nástroj, který mohou ti lidé využít na obranu.“
Vy v té analýze diskriminace v ČR z hlediska občanského poradenství uvádíte
i jeden konkrétní případ, který se Romů týká. Co to bylo za případ a z jaké
občanské poradny pochází?
„Jde o případ občanské poradny Děčín, která měla jeden projekt zaměřený na
Romy. Jmenoval se ‚Romové chtějí pracovat‘ a v jeho rámci jim občanská
poradna pomáhala s životopisy, hledat si práci a tak dále. Mimo jiné našli
inzerci, která nabízela pracovní místa v obchodním řetězci Lidl. Ty klienty
to zaujalo, takže si poslali životopisy na ředitelství tohoto obchodního
řetězce. K tomu životopisu byla podmínka, že musí zaslat fotografii. Mnoho z
těch Romů ani nebylo přizváno na žádný pohovor ani nebyli vyrozuměni o
výsledku, zda byli nebo nebyli přijati a to i přesto, že spousta z nich
jinak těm požadavkům vyhovovala, měla i dostatečnou kvalifikaci, ale žádná
odezva z té druhé strany tam nebyla.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Výzva směrem k většinové společnosti, aby se nedržela předsudků o Romech,
byla hlavním poselstvím včerejšího odborného semináře v Chomutově .
Prezentace se zaměřila na možnosti prevence kriminality u sociálně
vyloučených lidí. Takzvaná romská problematika je podle pořádající obecně
prospěšné společnosti Člověk v tísni velmi složitá a její řešení neméně
komplikované.
Sídliště Chanov u Mostu, nechvalně známé ghetto, kde žijí převážně sociálně
slabí a vyčlenění Romové, se už týden pilně uklízí. Dvacítka místních
obyvatel se snaží zbavit ulice a okolí domů tun odpadu, kterými byly
zavaleny. Chtějí se ale o vzhled panelákových slamů starat i dál. Mostečtí
radní budou rozhodovat o tom, zda podpoří firmu Tonkostav, která chce
chanovské zaměstnat jako údržbáře a uklízeče.
Občanské sdružení Český západ učí Romy z osady Dobrá Voda u Toužimi, jak si
najít zaměstnání. Jejich šance na trhu práce mají zvýšit specializované
kurzy, které budou zaměřeny například na přijímací pohovory, stylizaci
životopisu, nebo pracovně – právní vztahy. V Dobré Vodě žije zhruba 86 lidí,
z toho je 78 Romů.
V neděli 17. února můžete od 15ti hodin shlédnout v Divadle v Celené
představení Paramisa. Příběh v podání Divadla Líšeň vypráví o romském
chlapci, který našel svou životní lásku a utkal se o ni s drakem. Na scéně
spolu s líšeňskými a romskými herci vystupuje cikánská kapela, starý
žebřiňák, proutění koně a ohromný železný drak. Pohádka je vhodná pro děti,
ale i dospělé.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Analýza postojů a vzdělávacích potřeb romských dětí a mládeže
Romské děti mají na základních školách daleko menší šanci na úspěch než
ostatní. Školní docházku dokončí zhruba třetina z nich. Toto je jeden ze
závěrů podrobného rozboru nazvaného "Analýza postojů a vzdělávacích potřeb
romských dětí a mládeže", který si nechala vypracovat Nadace na rozvoj
občanské společnosti. Podrobnosti přináší Zdeněk Hejkrlík.
Za jeden z největších problémů současnosti považuje Evropská unie chudobu.
Ta je ovšem přímo závislá na úrovni vzdělání. Nejchudší jsou lidé bez
jakékoli kvalifikace. A proto je potřeba vzdělání těch nejchudších vrstev
věnovat největší pozornost. V případě České republiky se tento problém týká
nejvíce romské populace. A tak chce Brusel právě do vzdělání Romů investovat
velké peníze.
„Náš program, který je zaměřený na podporu mimoškolního vzdělávání romských
dětí, si potřeboval ověřit, zda ta témata, které jsme zvolili, přinesou
nějaké efektivní, pozitivní výsledky“, vysvětluje ředitelka Nadace rozvoje
občanské společnosti, Hana Šilhánová.
„Analýza přinesla ještě mnohem zajímavější pole dalších možností, co je
možné podporovat, tak jak to nadace dělávají, je to určitý předvoj, určitý
náznak cesty, kterou můžeme jít a který by měl potom následovat, nějaký
další vývoj v oblasti státní politiky, zejména v oblasti politiky
ministerstva školství.“
„Prohlédli jsme si detailně devět škol, z hlediska okolností, které
ovlivňují úspěšnost, nebo šance těch dětí ukončit základní docházku v třídě,
v které začaly,“ 5íká Ivan Gabal, ředitel agentury GAC, která samotný
průzkum prováděla.
„Myslím si, že by bylo dobré, kdyby se ministerstvo školství podívalo na
výsledky té analýzy a pokusilo se získat reprezentativnější obrázek z
většího počtu základních škol.“
Tato analýza se totiž zabývala situací pouze na devíti školách. I když se
jednalo o školy různě veliké a v různých oblastech - od Mostecka, přes Prahu
až po severní Moravu, nedá se mluvit o skutečně reprezentativním vzorku.
Ve stručnosti se dají závěry shrnout několika slovy: „Dívky mají zhruba asi
poloviční šanci ve srovnání se svými neromskými vrstevnicemi dokončit
základní školu ve stejné třídě. To znamená neodejít do speciální školy nebo
nepropadnout. Chlapci jenom asi třetinovou. To znamená, neromské děti mají
třikrát větší šanci dokončit běžnou základní školu.“
Nejvíce romské děti propadají nebo odcházejí na speciální školu po první,
třetí a šesté třídě. Kde je podle vás příčina takovéhoto drastického stavu?
„Základní škola, byť nezáměrně přenáší sociální vyloučení z generace rodičů
na generaci dětí. Škola má diskriminující efekt, respektive není si schopná
poradit s dětmi ze sociálně vyloučeného prostředí a v zásadě není schopná
nahradit deficit přípravy z rodiny.“
Jedním z pracovníků, kteří přímo samotný výzkum ve školách prováděli, byl
Jan Snopek.
Jak jste vůbec určovali kdo je a kdo není Rom?
„My jsme vycházeli z toho, že za Roma budeme považovat toho, koho nám jako
Roma označili pracovníci těch základních škol. K našemu překvapení s tím
školy neměly větší problém.“
A vyplývá z vašeho rozboru, jaký je vztah romské populace ke vzdělání?
„Těžko říct, jaký je vztah celkově romské populace ke vzdělání, my jsme ten
výzkum prováděli jen ve školách, které se nacházejí poblíž tzv. sociálně
vyloučených lokalit, kde lze předpokládat, že ten vztah ke vzdělání nebude
tak dobrý jako u Romů, kteří žijí integrovaně mezi majoritní společností.
Navíc jsme neměli možnost se ptát se samotných rodičů, ale dotazovali jsme
se pouze učitelů a řiditelů těch škol a ti většinou konstatovali, že ten
vztah není příliš dobrý. Na začátku docházky určitý zájem je, ale s věkem
dětí postupně klesá.“
A jak se ke vzdělání staví děti samotné?
„Překvapilo nás, že vzdělanostní aspirace těch dětí byly velice nízké.
Většinou uváděly povolání, na která stačí získat nějaké vyučení, jako
automechanik, kadeřnice, vizážistka, zedník, a jenom v několika málo
případech uvedly povolání, na které je potřeba získat maturitu nebo dokonce
vysokou školu. Ten daný žák či žákyně by chtěla být učitelkou, asistentem
pedagoga nebo terénním sociálním pracovníkem, což je dáno, tím, že s těmito
typy pracovníků přicházejí děti poměrně často do styku.“
Rozbor ukázal na problémy, které romské děti mají. Největší ze všeho je
znalost češtiny, od které se pak odvíjejí potíže v dalších předmětech,
především potom v matematice. Další překážkou je poměrně vysoká absence,
která navíc narůstá tím víc, čím jsou děti starší. Co ale bude s výsledkem
analýzy dál?
„My jsme se už domlouvali s panem Gabalem, že bychom tuto celou prezentaci
předvedli na ministerstvu“, říká Jiřina Tichá, pracovnice ministerstva
školství. „Počítáme s technickou pomocí, kam jsme zadali dva typy analýzy,
kromě jiných, protože my nemáme na starosti jenom vzdělávaní Romů, ale
chtěli bychom právě pro ten individuální projekt ostatní mít nějaké podklady
k tomu, abychom mohli i v tomto projektu specifikovat zadání blíže k tomu,
co je potřeba pro ten terén.“
Je ale pravdou, že rozbor nepřinesl výrazně nové informace. Ten, kdo se o
vzdělávání romských dětí aspoň trochu zajímá, může ze své praxe tyto údaje
jen potvrdit.
„Pro mě třeba bylo hodně šokující, jaké vzdělávací šance děti mají.
Předpokládala jsem, že jsou vyšší, takže pro mě to převratné je,“ přiznává
další pracovnice ministerstva školství, Iveta Němečková. „Co si sama myslím,
že by se mělo dělat, je v této chvíli pokračovat v takovýchto analýzách, a
udělat je podstatně podrobnější, aby se mohly školy, ministerstva nebo
kdokoli, kdo se vzděláváním zabývá, pouštět už do cílených aktivit, které
budou děti podporovat ve zlomových okamžicích.
V hodnocení zazněla poměrně ostrá kritika českého školství, které není
příliš připraveno na děti z menšin a sociálně problémových rodin.
„Osobně si myslím, že ti, kteří děti vzdělávají, bývají velmi často ve svých
postojích hodně stereotypizovaní. Myslím si, že příprava učitelů, pedagogů v
oblasti stereotypů a předsudků je nesmírně potřebná.“
Analýza postojů a vzdělávání potřeb romských dětí a mládeže sice nepřinesla
převratně nové poznatky, ale na druhou stranu by se mohla a měla stát
odrazovým můstkem pro další podrobné rozbory, které potom přinesou konkrétní
pomoc romským dětem ve školách.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Jak uzavírat pracovní smlouvy
V našem pořadu jsme odvysílali příběh pana Ridaje, který v tříměsíční
zkušební době dostal od firmy A.S.A. výpověď. Nejprve ho chválili a
slibovali smlouvu na dobu neurčitou a najednou dostal výpověď, kterou
neočekával. Jak přiznal, pracovní smlouvu podepsal až po dvou měsících práce
a teprve tam bylo uvedeno, že prochází tříměsíční zkušební dobou. Do té doby
mu to nikdo neřekl. Může se vůbec pan Ridaj nějak bránit? A jak vůbec
uzavírat pracovní smlouvu? Na to se ptala Marie Vrábelová Miroslava Dvořáka
z Poradny pro občanství, občanská a lidská práva.
„Tak zejména by měl dbát, aby ta pracovní smlouva měla všechny náležitosti,
které zákoník práce požaduje. To znamená aby v té smlouvě, pokud budeme
hovořit o písemné formě pracovní smlouvy, byl druh práce, na kterou je
člověk přijímán do zaměstnání, to znamená jaká bude jeho pracovní činnost,
eventuelně, v jaké bude pozici. Zadruhé by si měl dát pozor, aby v pracovní
smlouvě bylo také přesně uvedeno místo výkonu práce, to znamená obec, město
nebo organizace a zároveň, a to je to nejdůležitější, aby tam bylo
konkrétní, nejspíše kalendářní datum nástupu do zaměstnání, protože pracovní
smlouva nám zakládá pracovní poměr. Ale ten vzniká až tehdy, kdy poprvé
nastoupíme do zaměstnání.“
Co když nastoupí do zaměstnání a smlouva ještě není? Má pracovat nebo má
počkat na smlouvu?
„Zaměstnavatel má povinnost vyhotovit písemnou pracovní smlouvu. Ale někdy
se stává, že tato písemná pracovní smlouva neexistuje. Pokud člověk do
zaměstnání na určitou dobu na konkrétní práci nastoupil a práci již
vykonává, tak sankční povinnost, která může nastoupit, z hlediska orgánů
státní správy, jako je třeba inspektorát práce, se vztahuje jenom na
zaměstnavatele. Ten může být pokutován buď pro správní delikt nebo přestupek
na úseku sjednávání pracovního poměru. Ale to neznamená, že ten zaměstnanec
pracuje mimo režim pracovní smlouvy. Protože tam nastupuje domněnka, že
pracovní smlouva byla uzavřena buď ústně nebo mlčky, tzv. konkludentně, to
znamená, že všechny práva a povinnosti z takto uzavřené smlouvy přetrvávají.
Druhá věc je samozřejmě, pokud pracuji na smlouvu, která nemá písemnou
formu, jaké je potom v případě důkazní břemeno. V případě, že žaluje na
neplatnost, musí si zajistit svědky, kteří by mě pomohli v tom, kdybych
musel dokazovat, že jsem opravdu do zaměstnání chodil. Jinak, pokud uzavřeme
tu písemnou pracovní smlouvu po tom, co už jsme do zaměstnání dorazili, pak
z právního hlediska má smlouva charakter jakéhosi osvědčení o obsahu
pracovní smlouvy, kterou jsme uzavřeli předtím ústně.“
Co když se stane, že pracuje třeba týden, čtrnáct dní a propustí ho a
řeknou – no, vždyť nemáte ani pracovní smlouvu. Může být takový případ?
„Určitě může. Tady se nabízí spousta možností. Podat podnět inspektorátu
práce pro nedodržení povinnosti písemné pracovní smlouvy, znovu opakuji,
tato povinnost je na straně zaměstnavatele. Nicméně mělo by být v zájmu
každého zaměstnance, aby ještě před nástupem do zaměstnání nebo nejpozději v
den nástupu práce písemnou pracovní smlouvu podepsal.“
Když nemá zkušební dobu tři měsíce, tak co to znamená pro zaměstnance?
„Tam je podstatné si uvědomit, že zkušební doba právně neexistuje, tzn. je
absolutně neplatná, pokud není sjednána písemnou formou v písemné pracovní
smlouvě. Na rozdíl od pracovní smlouvy, která nemusí mít písemnou formu, byť
je to přestupek, ale pro zaměstnavatele, tudíž pokud se někdo odvolává na
propouštění zaměstnance ve zkušební době a neexistuje písemná pracovní
smlouva, mohu kdykoli napadnout toto propuštění u soudu pro jeho neplatnost.
A domnívám se, že s velikou mírou pravděpodobnosti uspěje. Neexistuje-li
písemná forma o ujednání mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem o tom, že byla
zavedena zkušební doba maximálně ve výši tří měsíců, a to ujednání musí být
ještě před nástupem do zaměstnání, nebo nejpozději v den nástupu, když je to
později, je to taktéž absolutně neplatné. A když říkám absolutně neplatné,
tak z hlediska práva to znamená, že to nemá žádné právní závazky, pro tu
stranu, které by to šlo k tíži.“
To znamená, že když má v pracovní smlouvě nástup napsaný v den kdy
nastoupil, ale smlouvu dostane po dvou měsících, a během tří měsíců je
propuštěn?
„Já bych v takovém případě tomu zaměstnanci absolutně nedoporučoval, aby
jakoukoli pracovní smlouvu podepisoval, protože on už v podstatě pracovní
smlouvu má tím, že tu práci vykonává, že má lidi, kteří vidí, že tu práci
vykonává, čili potenciální svědky. Tak není důvod, aby cokoli podepisoval,
zvlášť má-li nová pracovní smlouva jít k jeho tíži. A pokud v té nové
pracovní smlouvě bude mít uvedenu klauzuli o zkušební době, která není
povinná, a řada zaměstnavatelů ji nepoužívá, tak v tomto konkrétním případě,
o kterém mluvíte vy, bych klientům, zaměstnancům doporučoval nic
nepodepisovat. Protože pracovní smlouvu máme, máme ji uzavřenou ústně,
všechny právní následky se řídí z pracovní smlouvy, takto uzavřené, tzn.
ústně, konkludentně. Jednotlivými ustanoveními zákoníku práce.“
Takže nemusí na tuto smlouvu přistoupit?
„Může upozornit zaměstnavatele, že to nepodepíše. Písemná pracovní smlouva
nemůže být uzavřena po nástupu do zaměstnání. Toto nerespektování zákoníku
práce může být oznámeno inspektorátu práce, jakožto závažné porušení na
úseku sjednávání pracovního poměru. A v tomto případě by hrozila velice
vysoká pokuta pro zaměstnavatele, právě proto, že byl propuštěn tzv. ve
zkušební době, ale která vlastně nikdy nemohla nastat, protože nebyla
sjednána v pracovní písemné smlouvě před nástupem do zaměstnání.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
„O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 15. února je u konce. Ale
naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého
rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií.
Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Jaroslav Sezemský a
Jan Mišurec.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen
andro O Roma vakeren. Adi giľi bičavas predalo Jan Mata Vinařicende.. Ada
šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge bachtalo dživipen. Ačhen
Devleha.
|