Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
18-01-2008
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.
Dnes vám řekneme o projektu Rozlety, dozvíte se také o Almanachu romské
literatury a o plánovaném pochodu neonacistů v Plzni.
Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale
tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben „O Roma vakeren“!
To je jenom namátkový výběr z programové nabídky a teď už vám nerušený
poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.
=[ Reportáž ]=
Projekt Rozlety pomáhá dětem při přechodu ze základních škol na střední školy
Obecně prospěšná společnost Nová škola už několik let organizuje projekt
Rozlety, jehož cílem je podporovat žáky ze znevýhodňujícího prostředí při
přechodu ze základních škol na střední. Podrobnosti řekl manažer projektu
Marek Šorm Janě Šustové.
Můžete představit Projekt Rozlety, který je určen pro děti z nějakého
znevýhodněného prostředí? Jak jim pomáhá a jakým dětem je konkrétně určen?
„Projekt Rozlety je určen pro děti, které mají v rodině prvek, který je
znevýhodňuje na cestě za vzděláním. My jsme si vybrali skupinu dětí, které
jsou v období přechodu ze základní na střední školu, a těmto dětem se
snažíme pomoct s výběrem školy a se zařazením do této školy. Takže děláme
výukové aktivity a zároveň rozvíjíme osobnost těchto dětí.“
S jakými dětmi nejčastěji pracujete?
„Mezi naše děti patří často cizinci, romské děti nebo děti z českých rodin,
kde je třeba nějaký sociální problém nebo děti nemají úplnou rodinu či jsou
vychovávány někým jiným než rodiči.“
Kdo se na projektu podílí, nebo kdo je hlavním organizátorem a kdo další
je do něj zapojen?
„Hlavním organizátorem je Nová škola, o.p.s., a v posledních dvou letech se
na projektu podílí základní školy Grafická a Holečkovo náměstí.“
Jak dlouho už projekt trvá? Vy se teď ohlížíte za posledními 2 lety
tohoto projektu, proč zrovna za posledními 2 lety?
„Projekt začal už v roce 2000, kdy byl podporován ze soukromých zdrojů v
Americe, z nadace G-foundation. Po 5 letech jsme projekt rozšířili a začali
jsme být podporováni ze strukturálních fondů Magistrátu hl. m. Prahy. Tento
inovativní projekt byl rozšířený a zabýval se přípravou dětí v širším
smyslu. Podpora tohoto projektu je ukončena a my bilancujeme, co jsme za tu
dobu udělali, co se nám podařilo. Snažíme se připravit další pokračování
projektu, zajistit jeho financování.“
Jak konkrétně děti na přechod ze základní na střední školu připravujete?
Co konkrétně s nimi děláte?
„Snažíme se dětem nabídnout to, co jim není schopná nabídnout rodina, takže
se snažíme být přizpůsobiví v tom, co dítě potřebuje. Máme na to nástroje,
které využíváme, a děti si vybírají z toho, co zrovna jim je bližší. Máme
skupinové výuky, individuální výuku, děláme diagnostiku, snažíme se dětem
radit s výběrem školy, snažíme se jim pomáhat, aby zjistily, jakým způsobem
se učit. A pak, když jsou na střední škole, pro ně máme klub, ve kterém se
snažíme rozvíjet jejich osobnost tak, aby byly vybavené pro to vydržet na
takovéto škole, a aby pak byly připravené na vstup na trh práce.“
Sedm let, kdy běží váš projekt, je dlouhá doba. Jak byste zhodnotil
úspěšnost toho projektu? Kolik dětí jím prošlo a kolik se jich uchytilo na
střední škole a dokončilo jí?
„Ten projekt je podle mého názoru úspěšný. Je to velmi těžká skupina,
snažíme se prodávat dětem zboží, o které víceméně nemají zezačátku zájem.
Ale daří se nám děti, alespoň některé z nich, namotivovat. A pokud ty děti
mají chuť něco změnit, tak jim poskytujeme podporu, kterou by běžně nebyly
schopné z vlastních sil získat. Dětí, které jsme dostali v posledních letech
na střední školy, je 28, což se možná zdá z globálního pohledu jako malé
číslo, ale u těchto dětí je to poměrně velký úspěch. Za dva poslední roky
jsme poskytli více jak 4500 výukových kontaktů těm dětem, a nespočet
kontaktů, které nebyly výukové, ale byly spíš toho přátelského charakteru -
posezení, popovídání si.“
Když by někdo měl zájem - třeba nějaké dítě, nebo nějaký žák, který končí
základní školu, o kontakt s vámi, co by mohl udělat, kde by vás mohl
kontaktovat?
„Máme vlastní internetové stránky, kde projekt má adresu
www.novaskola.org/rozlety. Případně se stačí zeptat výchovného poradce na
škole. Snažíme se informace každoročně obnovovat, aby na školách bylo
povědomí o tom, že existujeme, a v případě, že takové dítě na škole je, tak
velmi často tu informaci dostane. Snažíme se dětem vysvětlit, jaká je naše
nabídka, a těm, které mají zájem, se snažíme poskytnout naší pomoc.“
A jakou má projekt Rozlety budoucnost? Bude financován nebo jak to s ním
vypadá?
„V tuto chvíli je jeho budoucnost bohužel ohrožená a to z toho důvodu, že
financování ze Strukturálních fondů pro nás skončilo. Je poměrně náročné
sehnat finanční zdroje ze soukromých darů nebo individuálních darů a hledáme
možnosti financování alespoň na přechodné období dokud nebudou nové výzvy na
Strukturální fondy, ve kterých bychom rádi pokračovali.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
O projevech neonacismu v ČR
V Plzni se opakuje situace z podzimní Prahy. Na 19. leden je ohlášen pochod
neonacistů Plzní kolem Velké synagogy. Na obvodní úřad ho nahlásil Václav
Bureš jako Protestní pochod za svobodu slova. Očekává se účast 150-ti
radikálů a dorazit by mohli také radikálové z Německa. Protestní pochod
neonacisté vybrali záměrně, souvisí s prvním transportem plzeňských Židů. I
když podle posledních zpráv plzeňský primátor města Pavel Rödl pochod
zakázal, přesto se u židovské synagogy sejdou lidé, kteří vidí sraz
neonacistů jako urážku a výsměch obětem holocaustu i těm, kdo nacistický
masakr přežili. Chtějí tím vyjádřit myšlenku, že neonacisté do naší
společnosti nepatří. Více už řekl Marii Vrábelové Jiří Daníček z Federace
židovských obcí.
„Ta souvislost s transporty plzeňských Židů je tam zcela evidentní, to je
myslím hlavní důvod, proč to bylo zvoleno takto.“
To znamená, že oni si úmyslně vyhledávají takovéto provokace.
„Je to tak. I jejich pražská demonstrace měla tuto souvislost s Křišťálovou
nocí a svolavatelé plzeňského pochodu mluví o tom, že se jedná o pokračování
pochodu pražského.“
Jak na to reagovali úředníci na magistrátu?
„Zpočátku měli pocit, že se tak nic moc neděje, ale postupně, troufám si
říct, začali brát tu věc vážně, a nejen oni, i Policie, i státní správa a v
současné době je v Plzni vyhlášena policejní pohotovost a i přípravy jsou na
vysokém stupni.“
Já si myslím, že když proběhla tato akce v Praze, tak by mohli vědět, o
co se jedná. Nebo si myslíte, že o tom vůbec nevěděli, kteří lidé se toho
účastní?
„Tak úředník v kraji o tom vědět nemusel. Na druhé straně ten Bureš už jeden
takový pochod v Praze nahlásil a uskutečnil, je znám jako extremista, a při
troše snahy se něco dít mohlo.“
Tentokrát je důvodem svoboda slova.
„To je samozřejmě naprostý nesmysl - už tím, že se to dává do souvislosti s
tím neuskutečněným pražským pochodem, který měl být pochodem proti účasti ve
válce v Iráku a nikoliv pochodem za svobodu slova. Když by se řeklo, že to
bude boj za svobodu shromažďovací, tak by to mělo alespoň nějakou, i když
zcestnou logiku, ale tohle je čistě účelově, a možná proto, že to je
nenápadnější.“
Kdo vás podpoří?
„Tak první se ozvali plzeňští katolíci a protestanti, protože cítí k
židovské obci značnou solidaritu, a potom spousta občanů. Existuje spousta
dopisů, lidé píšou, kdy to bude, chtějí přijít. Já doufám, že to bude
poměrně reprezentativní projekt, pokud se dostaví politici, bude to fajn.
Ale stejně ti politici se tam dostaví především jako občané, jako jedni z
účastníků demonstrace, a teprve pak , až v druhé řadě jako představitelé
nějaké instituce. I když je to potěšující samozřejmě obojí.“
Nepociťujete sílící pocity z neonacismu ve společnosti?
„Tak s tím, jak lidé ohledávají možnosti svobody, tak lidé tohoto typu
postupně zjišťují, že je poměrně rozsáhlý prostor, který můžou využívat. Na
druhé straně, aniž bych to chtěl zlehčovat, a děláme všechno proto, aby to
neprošlo nepozorovaně ani lacino, tak je třeba říct, že v současné době, kdy
těch organizovaných neonacistů může být 5000, 4000, u tvrdého jádra se mluví
o 2000, to je situace, která je v každé demokratické zemi, nebo je ještě
horší. Postatě úplné vymýcení je iluzí.“
Nenapomáhají tomu i některá slova našich vrcholných politiků?
„Možná že někdy ano. Především tedy v souvislosti s problematikou Romů a
jejich integrace. Někdy také snaha o jednoduché a laciné řešení, které se
nevyplatí. Romové tedy mají jiné zkušenosti.“
Proti chystané akci neonacistů v Plzni ostře vystupuje i Liga proti
antisemitismu a vyzývá odpovědné instituce i občany, aby zabránili tomuto
pošlapání lidské důstojnosti stejně, jako se to podařilo Praze. Jak hodnotí
projevy neonacismu u nás řekla Marii Vrábelové zakladatelka Ligy Věra
Tydlitátová.
„Já se domnívám, že to je celoevropský trend, takže se nemůžeme divit, že to
sílí i u nás. Takže je to varovné a apelovala bych na všechny odpovědné
instituce včetně politiků, aby se rozhodně nenechávali strhávat k nějakým
populistickým gestům a nedoufali, že tento trend je vynese do vrcholné
politiky. Aby se raději zachovali jako odpovědní státníci, a dbali na
prospěch celé společnosti i pro budoucnost. Protože je velmi krátkozraké
hledět na nějaký prospěch, který by z toho mohl vzejít, toto všechno se
časem obrátí proti nám všem.“
Jaký je váš názor na zřízení Národní gardy v naší společnosti?
„Národní gardy považuji za skandální a vůbec se divím, že bylo možné je
zřídit legálně, a že zatím nebyly vykonány nějaké právní kroky k jejich
rozpuštění, a budeme dělat všechno proto, aby ty Národní gardy byly
zrušeny.“
Takže už nějaké kroky děláte?
„Ano, děláme, ale nemohu o nich mluvit.“
Nyní koluje petice D.O.S.T., kterou podepisují politici, jaký je váš
názor?
„Tato petice je na první poslech velice zákeřná v tom, že když jí člověk
slyší, může mít dojem, že jde o velice chvályhodnou akci. Mnoho lidí, se
kterými jsem mluvila, se domnívá, že to je neškodná a chvályhodná věc
prospěšná společnosti. Ale když čtete mezi řádky a pečlivě, tak nelze skrýt
dikci, která je nepřijatelná v demokratické společnosti, a která skrytě,
nicméně jednoznačně nastoluje dikci extremistickou, dikci velice fašisoidně
orientovanou. To, že to podepíše někdo z neznalosti nebo z nadšení, to
celkem nelze odsuzovat, ale je pro mě naprosto nepochopitelné, že tuto
petici podepisují politikové, kteří by se měli vyznat v jazyce politiky a v
jazyce společnosti, a měli by být schopni číst mezi řádky.“
Máte už informace o tom, kdo za peticí stojí, kdo ji vydal?
„Tyto informace nejsou oficiální, ale dívala jsem se na podpisový arch a na
čísle jedna je známý katolický aktivista, pan Semín, který působí v
Institutu sv. Josefa a je znám svým ultrakonzervativním postojem. Je to
čistě můj názor, ale domnívám se, že za touto peticí stojí mezi jinými
určitě i on.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Petice D.O.S.T. koluje i mezi našimi politiky
Petice Občanské iniciativy Dost, tedy D.O.S.T.- důvěra, objektivita,
svoboda, tradice, koluje i mezi našimi politiky. Více už sociolog Fedor
Gál.
„Já jsem také nevěděl, co je to za petici, jen jsem slyšel a viděl, že jí
podepisují senátoři, poslanci, a že je to petice s velkým ohlasem. Tak jsem
si ji našel na internetu a zhrozil jsem se. Ta petice zdánlivě mluví jazykem
většiny. Mluví o státu, o národu, o identitě, mluví o zachování naší
kultury, myslím tím kultury české. Jsem citlivý, poněvadž vím, co je
holocaust a vím, co je být příslušníkem menšiny a současně jsem četl mezi
řádky. A mezi řádky jsem četl neuvěřitelnou averzi vůči Evropě. A jiná věc
je, že člověk může být nespokojen s evropskou byrokracií nebo s absencí
přímé demokracie v Evropě, ale proti evropské integraci skutečně nemám vůbec
nic. Četl jsem tam věty proti multikulturalismu, já vím, že budoucnost není
v nějakých tavících teglících a míchání kultur, ale vždyť já žiji v
multikulturním světě od rána do noci. Na ulicích, v práci, sídlištích, kde
žiji. Praha je dneska město mnoha kultur a jestli my budeme proti tomu, aby
ty kultury mezi sebou existovaly v míru, no tak jsme úplní blázni. Četl jsem
tam o tom, že máme být za anticko-křesťanskou kulturou, která je naše, ale z
čeho vzniklo křesťanství? Není náhodou tato kultura je
anticko-judeo-křesťanská? A když tam to slovo judeo vypadlo, co je to za
lidi? Začal jsem se pídit po tom, co je to za lidi a zjistil jsem ke své
hrůze, že iniciátory této petice jsou vlastně lidé, proti kterým já jdu
protestovat do Plzně, proti kterým jsem nedávno, ve výročí prvních pogromů v
Německu, protestoval v bývalém pražském židovském městě.“
Jak si tedy vysvětlujete to, že to podepisují právě politici?
„No, vysvětlení je dvojí. První z nich, že souzní s tónem a dikcí této
petice. A vysvětlení druhé je, že nevědí, co podepisují, ale obojí je
špatně. A to, co mě děsí, je, že tato rétorika nacionálně-socialistická nebo
národně-socialistická nebo nacionalistická proniká do tzv. oficiálních
politických struktur. To mě děsí.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Čítanka Čalo voďi přináší průřez literární tvorbou romských autorů
V nejbližších dnech Muzeum romské kultury představí reprezentativní čítanku
romské literatury, která přináší průřez literární tvorbou romských autorů od
samých počátků romské literatury v Československu - tedy od konce 60. let -
až po současnost. Podrobnosti řekla Janě Šustové romistka Jana Kramářová.
„Kniha se bude jmenovat Čalo voďi, což znamená sytá duše a je to Antologie
prozaických textů romských autorů z ČR. Ten podnázev je takový dlouhý, ale
zase jsme chtěli, aby byl co nejvýstižnější.“
Vydání této publikace zamýšlely její autorky Jana Kramářová a Helena
Sadílková už v roce 2006, kdy v Muzeu romské kultury probíhala výstava o
romské literatuře a ústní lidové slovesnosti, která také nesla název Čalo
voďi - Sytá duše.
„Myslely, že by to byl takový katalog k výstavě nebo propagační materiál k
výstavě. Ale protože se nám nepodařilo sehnat finanční podporu, tak už jsme
ani nedoufaly, že se nějak tu čítanku podaří vydat. Ale zároveň nás to
mrzelo, protože během přípravy té výstavy jsme pročetly řadu literárních děl
romských autorů a některá z nich nebyla doposud publikovaná, takže by byla
škoda, aby se s nimi čtenář neseznámil. A navíc zmiňovaná kolegyně Helena
Sadílková se touto literaturou zabývala už ve své diplomové práci, takže k
dispozici měla materiály, které ještě nebyly publikovány z archivu paní
docentky Hübschmannové a po úmrtí paní docentky se valná část jejího
vědeckého archívu přesunula sem do muzea. A my jsme se tak dostaly již během
příprav zmíněné výstavy k materiálům, hezkým literárním dílům, takže jsme
chtěly, aby spatřily světlo světa.“
Zajímavý je také pohled do dějin vydávání romské literatury v ČR.
„Když se trochu ohlédneme do historie, tak doposud romské literatuře zatím
nebylo moc přáno. Dosud vyšlo jen několik knih, ale většinou byly jednak
velmi útlé a jednak velmi nedostupné. Například paní docentce Hübschmannové
se podařilo v roce 1990 vydat sborník Kale ruži, v překladu Černé růže, což
je sborník děl asi deseti nebo jedenácti romských autorů, ale taky je to
velmi útlá publikace. Navíc vyšla v Hradci Králové v nějakém krajském
kulturním středisku, takže se vůbec nedostala mezi širší publikum. A podobný
osud potom potkal i další vynikající knihy, například povídky Ilony Ferkové
Čorde čhave – což znamená Ukradené děti, kterou vydalo Společenství Romů na
Moravě. Nesetkala jsem se s tím, že bych tuto knihu mohla vidět někde v
knihkupectvích. Ale samozřejmě, že poslední dobou se nějaký zájem o romské
autory objevuje i u prestižnějších nakladatelství, jako je třeba
nakladatelství Triáda, které navíc vydává velmi kvalitní knihy ve velmi
kvalitní grafické úpravě, což se nedaří spoustě jiných takových pokusů.
Takže ti vydali například básnickou sbírku Margitě Reiznerové Suno – Sen,
anebo vzpomínkové vyprávění Eleny Lackové Narodila jsem se pod šťastnou
hvězdou, což už je dnes taková známá a dostupná kniha.“
A tak pestrou literární tvorbu představí nová čítanka Čalo voďi – Sytá
Duše. Bude v ní 50 děl od 25 autorů.
„Protože ta romská literární tvorba je velmi pestrá a různorodá, tak jsme
chtěli, aby dostala zaslouženou formu. Takže doufáme, že publikace ve
finálním výsledku neodradí, protože během té přípravné fáze bylo těžké
rozhodnout, které příspěvky zařadit a které ne a nakonec po tom grafickém
zpracování má kniha 400 stran.“
V jakém jazyce publikace vyjde?
„Důležitá věc je, že tato publikace je dvojjazyčná, vychází tedy jednak v
romštině, ale je i přeložena do češtiny.“
Kde ji bude možno zakoupit?
„Chtěli bychom, aby se dostala do běžné distribuční sítě. Máme navázanou
spolupráci s distribuční firmou Kosmas a nechceme, aby byla uzavřena tady v
muzeu, chtěli bychom aby se dostala opravdu k širokému publiku. A ještě bych
chtěla moc pochválit našeho pana grafika Václava Judu, se kterým
spolupracujeme už delší dobu. On nám pomáhal i při té již zmiňované výstavě
o literatuře, děláme s ním ročenku a myslím si, že vtiskl té publikaci hodně
přitažlivou grafickou podobu. Takže bude hezká nejen tím obsahem, ale i tou
formou.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Romové ve filmu
V posledních letech vzniklo v České republice několik hraných filmů s
romskou tematikou. Ale toto téma není v české, slovenské a ani ve světové
kinematografii žádnou novinkou. Na další informace se Jana Šustová zeptala
Františky Dvorské.
Vy sama máte takovou zvláštní kombinaci studia - v Brně studujete
filmovou vědu a v Praze romistiku. zabývala jste se někdy ve svých
studijních pracích tématikou Romové ve filmu?
„Já jsem vlastně v Brně psala bakalářskou práci na téma Tony Gatlif, což je
romský režisér žijící ve Francii. V této práci jsem zároveň psala i o jiných
filmech, které toto téma zpracovávají, jako například Kusturicovy filmy a
další. Potom jsem psala v Praze další bakalářskou práci Romové v české a
československé kinematografii, takže se dá říct, že ano, zabývala jsem se
tímto tématem.“
Kdybyste pohovořila na to téma Romové v české a československé
kinematografii, kde všude se můžeme s Romy setkávat?
„Tak já jsem to téma měla trochu vyhraněné tak, že jsem psala o filmech od
50. let až do současnosti. Tam v tom počátku, v těch 50.letech, můžeme
mluvit pouze o jednom filmu - je to film Můj přítel Fabián od Jiřího Weise,
z roku 1953. Potom v 60. letech jsou to Perličky na dně a z konce 60. let
film Skřivánci na niti, opět tedy hrabalovské téma. V 70. letech asi jako
nejvýznamnější film můžeme označit Růžové sny režiséra Dušana Hanáka.
Slovenský film toto téma zpracovává asi nejkomplexněji v československé
kinematografii. V 80. letech je to hlavně Dušan Klein se svými filmy Kdo se
bojí utíká a Radikální řez.“
Jak je to v současnosti?
„V současnosti, tedy po převratu, tady najdeme těch filmů určitě víc. Je to
například film Drahomíry Vihanové – Zpráva o putování studentů Petra a
Jakuba. Z ještě bližší současnosti je to film Indián a sestřička nebo
opravdu aktuální film Roming.“
Jak byste hodnotila ty filmy s romskou tématikou dnes. Přece jenom toto
téma je nyní častější, věnují se tomu tvůrci, čím myslíte, že to bylo
způsobeno, že jich takhle přibylo.
„Tak určitě je to způsobeno i tím, že toto téma je čím dál víc
medializované, tím pádem se dá i říct, že tvůrci mají i více zkušeností i
znalostí, protože v období komunismu byla snaha toto téma nerozvíjet,
nevyjadřovat jakoukoli odlišnost Romů od ostatního obyvatelstva nebo
jakýmkoli způsobem medializovat specifickou romskou kulturu. Takže myslím,
že je zcela přirozené, když je v současnosti takováto svoboda a větší
informovanost, takže tvůrci sahají k tomuto tématu častěji.“
Příznivci českých filmů s romskou tematikou si letos přijdou na své v
Muzeu romské kultury, které připravilo cyklus promítání filmů s názvem
Čarovné oči. Návštěvníci se mohou těšit na sedm filmů. První projekce z
tohoto cyklu se uskuteční v úterý 19. února od 18.30 hodin. Na programu bude
film Čarovné oči z roku 1923, který vypráví o tragické lásce statkářova syna
ke krásné romské dívce. Ale už vloni měli návštěvníci Muzea romské kultury
možnost vidět projekci filmových povídek Perličky na dně z roku 1965. Více
Františka Dvorská.
„On to vlastně není úplně film s romským motivem. Je to film skládající se z
pěti povídek a romský motiv je jen v té poslední v povídce od Jaromila
Jireše s názvem Romance. A tato povídka vypráví o vztahu mladého instalatéra
a romské dívky.“
Zabýval se tento autor víc romskou tématikou nebo je to ojedinělé v tomto
filmu?
„Je to vlastně ojedinělá věc v jeho tvorbě a dalo by se říct, že základním
impulsem je vlastně Hrabalova tvorba, protože je to adaptace Hrabalovi
povídky a myslím si, že výběr tohoto tématu není ani tolik motivovaný zrovna
tou romskou tématikou jako spíš tím, že Romové v té době vlastně
reprezentovali nějakou skupinu lidí, kteří byli výluční s ostatní
společností, tudíž se jedná o jakousi formu odporu, dá-li se to tak říct,
takže asi spíš z tohoto hlediska to bylo vybráno, si myslím.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
Související články | Datum | Nadpis | Rubrika |
07.08.2012 | Režisér Petr Václav natáčí nový film o Romech | O Roma Vakeren |
22.06.2011 | Čeští studenti získali od USA grant na dokumentární tvorbu o menšinách | Zprávy ze života Romů |
23.03.2011 | V Brně se uskuteční přehlídka filmů s romskou tematikou | Zprávy ze života Romů |
10.09.2010 | Romové v české, československé a světové kinematografii | O Roma Vakeren |
31.12.2008 | Guča! (Gucha!, Srbsko a Černá Hora, Bulharsko, Rakousko, Německo, 2006) | Filmy |
30.12.2008 | Rom (Cygan, SSSR, 1979) / Návrat Budulaje (Vozvraščenie Budulaja, SSSR,
1985) | Filmy |
20.10.2008 | Filmový cyklus „Kdo jsou Romové“ nabízí další zajímavé projekce | Zprávy ze života Romů |
02.04.2008 | Romové a film | Filmy |
27.03.2008 | Festival Febiofest a Romové | Zprávy ze života Romů | Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu) |
„O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 18. ledna je u konce. Ale
naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého
rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií.
Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Jaroslav Sezemský a
Anna Poláková.
Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro
O Roma vakeren. Romale irinen ada šuniben predal tumende. Romale but bacht
te sasťipen. Ačhen Devleha.
|