Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
11-01-2008
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.
My se opět po týdnu setkáváme u pravidelného pořadu „O Roma vakeren“ čili
„Romové hovoří“. Dnes se společně vydáme na Jesenicko, kde mezi Romy působí
pastor ze Spojených států amerických, řekneme vám o projektu Rozlety a k
mikrofonu jsme pozvali také Ondřeje Cakla, který se dlouhodobě zabývá
neonacionalistickou scénou u nás i v zahraničí.
Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale
tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben „O Roma vakeren“!
Tolik namátkou programová nabídka a teď už vám nerušený poslech přejí
Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.
=[ Reportáž ]=
Na Jesenicku působí americký misionář
Nová naděje - tak se jmenuje církev, kterou na Jesenicku založil pastor
Thomas Liliendahl ze Spojených států amerických. V české republice žije už
přes deset let. Na Jesenicku si našel ženu a před dvěma lety začal šířit
víru především v romské komunitě. O detaily se zajímala Andrea Švubová.
Americký misionář zpočátku obcházel dům od domu postupně na víru obrátil
několik lidí z Velké Kraše, za dva roky se mu podařilo vybudovat i své
komunitní centrum. Budovu dostali darem od svého zahraničního sponzora a
svépomocí si ji opravili. Dnes se v ní pravidelně scházejí, pořádají
koncerty, sportovní turnaje a jiné společenské akce.
„Já myslím, že ty dva poslední roky byl zázrak, naší nadějí bylo pomáhat
lidem. Já jsem znal duchovní pravdu a oni byli otevřeni a měli zájem o lepší
život. Jeden podnikatel koupil jeden starý sklad a my jsme si ho spravili
tak, že je z něj teď komunitní centrum. Ta budova je jedna věc, ale ta větší
radost je z toho, že ten život těch lidí má smysl i bez alkoholu, drog a že
jejich život může být lepší bez těchto věcí.“
Mimochodem to, co jste mi teď pověděl, mi může potvrdit sám Milan Havel.
Jaký byl Váš život předtím než jste začal věřit a než jste se spojil tady s
panem Liliendhalem?
„Nebyl špatný, ale byl beznaděje a když by nikdo nepřišel, tak bychom byli
pořád stejní. Jak Thomas řekl, tak to byl zázrak, že nás něco naučil. Ale my
jsme chtěli a ten zákon je takový – jestli člověk nechce tak nechce, a když
chce tak chce.“
Mluvilo se tady o alkoholu, drogách a hraní na automatech, Vy máte i s
tímto zkušenosti?
„Já můžu říct, že jsem měl problémy s automaty, ale ten zákon mi to
nedovoluje a nějak jsem se toho zbavil, ani nevím jak. Ale co chci říct, že
sám člověk není schopen to změnit. Prostě člověk svou výplatu hodil do
automatu, zahrál si a potom přemýšlel, co bude dál. A když měl někde šanci
něco ukrást, tak bez přemýšlení. Možná tři roky zpátky nebo dva roky zpátky
u nás zastavovali z městské správy a dneska se to neděje. Mám takový klid,
že když vidím auto od policie, tak já jsem úplně v klidu, protože vím, že
jsem nic neudělal. Ale kdysi ne, kdysi to bylo tak spjaté, že to bylo v
očekávání, kdy se na to přijde.“
Vy jste říkali, že v té vaší Nové naději je zhruba tak dvacet lidí ten
stálý tým a když děláte různé akce, třeba koncerty, sportovní turnaje, tak
se jich sejde víc. Je těžké přesvědčit ty ostatní, aby uvěřili nebo aby se k
vám přidali?
„My jim to můžeme říct, ale nenutíme nikoho. Tak jak jsem před chvílí říkal
sám, že kdybych nechtěl, tak by Thomas s námi nebyl a nejenom já, ale je to
na každém a jak říká Thomas on musí být příkladem. Já už dneska chci být
také příkladem. A nejenom pro naše lidi, ale i pro celý svět.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Ohlédnutí za činností Muzea romské kultury v roce 2007
Přelom starého a nového roku je důvodem k bilancování. O ohlédnutí za
činností Muzea romské kultury v Brně v uplynulém roce požádala Jana Šustová
ředitelku muzea doktorku Janu Horváthovou.
Když se ohlédnete za rokem 2007, co se tak významného událo ve Vašem
muzeu?
„Především se nám podařilo otevřít další sál naší stálé expozice. A tak, jak
jsme v expozici začali současností, tak se nám daří pokračovat zpět po té
ose romských dějin a zpřístupnili jsme sál o holocaustu Romů, o genocidě
Romů za druhé světové války. A máme pocit, že se nám podařil, což neříkáme
moc často, a z toho jsme měli radost. A zároveň s otevřením tohoto sálu jsme
uspořádali mezinárodní seminář k vyučování o holocaustu.“
Součástí vaší činnosti jsou také výstavy.
„Už třetím rokem máme stabilní plán přechodných výstav, které se střídají
jedna za druhou. V letošním roce to byla výstava o tradičních romských
řemeslech, která se setkala s velkým ohlasem návštěvníků. Ale to nebyla
samozřejmě jediná výstava, ale ji bych především zdůraznila, protože byla
zahajována na Muzejní noc, což je naše vůbec nejvýznamnější akce v roce
zejména proto, že v tuto jedinou noc nás navštíví nejvíce návštěvníků. A
letos to bylo zase o 500 návštěvníků více než v minulém roce. Za jedinou noc
přišlo 1800 návštěvníků a z toho bych řekla minimálně polovinu tvoří Romové
a velká část těch Romů je z obyvatelů té naší čtvrti, takže jdou prakticky v
papučích do muzea.“
A co odborné výzkumy?
„V letošním roce jsme udělali docela hodně výzkumů. Letos jsme se zaměřili
hodně na dokumentaci migračních vln Romů do České republiky po roce 1945,
takže toto téma jsme dokumentovali na různých místech ČR. Jeden takový větší
výzkum jsme podnikli na Karlovarsku v západních Čechách. Tradičně
pokračujeme ve výzkumu romských řemesel, profesí a zaměstnání. Tady jsme
měli letos docela úspěch, že se nám podařilo nakontaktovat se s českými
Romy, kteří se ještě aktivně věnují typickému romskému kočovnému řemeslu
broušení nožů a nůžek a opravám deštníků. Oni žijí sice na jednom místě, ale
tu tradici si udržují. Také jsme nakontaktovali několik výtvarníků. Musím
říct, že u těch výtvarníků se nám daří objevovat a seznamovat se se stále
novými autory tak, jak mezi Romy vyrůstají. Byli jsme dokonce i v zahraničí,
v Maďarsku, kde se podařilo dva dny dokumentovat výtvarnici Teréz Orsós, o
které jsme věděli už dlouho, ale teprve teď se nám podařilo se s ní osobně
zkontaktovat. Je to autorka sice neprofesionální, ale velmi známá mezi
romskými výtvarníky, její díla jsou i v Budapešťském Néprajzi muzeu a my
jsme zakoupili takovou menší kolekci jejích děl do našich sbírek. V letošním
roce se nám podařilo zdokumentovat i jinou autorku - je to Jolan Oláh, která
právě v letošním roce měla u nás retrospektivní výstavu a z této výstavy
jsme pak zakoupili 7 děl.“
A samozřejmě spousta zajímavých akcí čeká na návštěvníky Muzea romské
kultury také letos. Například ve čtvrtek 14. února budou mít vernisáž hned
dvě výstavy. První s názvem Cigán sa ně prevelice lúbí představí plakáty ze
sbírek Muzea romské kultury. Druhá výstava má název NEviditelní a bude
prezentovat čtyřicet černobílých fotografií Libora Houdka z romských osad a
ghett z České a Slovenské republiky, Ukrajiny a z předměstí Saint Denis ve
Francii. Brněnská muzejní noc letos připadá na sobotu 24. května a v jejím
rámci bude zahájena výstava Romská socha 2008.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Předseda sněmovního výboru pro bezpečnost se sešel s mluvčím Národní gardy
Neziskové organizace a romští aktivisté jsou šokováni! Předseda sněmovního
výboru pro bezpečnost a stínový ministr vnitra za ČSSD František Bublan se v
budově dolní komory sešel s mluvčím Národní gardy Pavlem Sedláčkem. Řekl mu
prý, že se vznikem gardy nesouhlasí. Asi hodinová schůzka se podle Bublana
uskutečnila na žádost Národní strany. Podle sdružení Romea je ale naprosto
skandální, že ke schůzce vůbec došlo. Ministr vnitra Ivan Langer, ale i
Bublan vznik gardy již dříve kritizovali. O vznik gardy se zajímala také
Marie Vrábelová, které řekl více Ondřej Cakl ze společnosti Tolerance a
občanská společnost.
„Národní garda je polovojenská organizace zřízená politickou stranou Národní
strana, která je v současné době zatím legální. Co se týče Národní gardy,
tak ta ještě nemá oficiální registraci a o tu registraci se snaží. V
současné době můžeme říct, že Národní garda vznikla tím způsobem, že
předsedkyně Edelmannová předala dotyčné jedné osobě z Národní strany dekret,
ze kterého ustanovovala Národní gardu. To bylo vše, zatím je to všechno ve
stádiu vývoje.“
Znáte některé lidi, kteří jsou v té Národní gardě?
„V současné době jsou to lidi z úzkého vedení Národní strany. Za Národní
gardu v poslední době vystoupil Pavel Sedláček, byl na setkání s bývalým
ministrem vnitra panem Bublanem a tam se ho snažil přesvědčit o tom, že
nejsou neonacisté.“
Ministr vnitra přislíbil, že bude sledovat činnost Národní gardy, myslíte
si, že zasáhne až tehdy, kdy se něco stane?
„To uvidíme. Politici vždycky něco slibují a potom je výsledek úplně jiný. Z
mého pohledu je možné, že se jim to nějakým způsobem podaří - ta registrace
může být úplně pod jiným názvem. Ten civilně správní úsek, který to má pod
ministerstvem vnitra na starost, jim najednou dá registraci a oni řeknou, že
už ta registrace de facto proběhla. Oni chtějí zaregistrovat tu Národní
gardu jako občanské sdružení. Ten zákon o sdružování je velmi liberální a
registraci dostane skoro kde kdo. A z mého pohledu ta registrace může
proběhnout pod jinou hlavičkou, pod jiným názvem. A co se týče hlavičky
Národní gardy, myslím, že ministerstvo vnitra bude dělat veškeré kroky, aby
jim tu registraci nedalo.“
V čem je nebezpečná Národní garda?
„Tak, jak je prezentována, je především spojená s Národní stranou. Národní
strana je politická strana, která je tu už 5 nebo 6 let, je to okrajová
politická strana, která se ale v poslední době dostává dost často do médií.
Je to strana, která je velmi xenofobní, nenávistná, je silně protiromská. A
slovník, který používá, je tak nenávistný, že pokud bychom spojili ještě
tuto polovojenskou organizaci s tou jejich nenávistí, taky by se s největší
pravděpodobností mohlo jednat o nějakou polovojenskou jednotku, která by se
mohla dopouštět třeba nějakého násilí vůči menšinám.“
Když by Národní garda získala registraci jako občanské sdružení, tak v
čem by byla ta její síla?
„To, co teď dělá v poslední době Národní strana, je to, že se snaží jezdit
do určitých částí republiky, kde jsou nějaké problémy a tam se snaží
získávat body pro svoji činnost, pro svůj politický program a svou veškerou
aktivitu. A mohlo by se stát, že by třeba došlo ke katastrofě, nebo by došlo
k záplavám, které známe z minulosti. Oni by mohli rychle zareagovat, byli by
tam rychleji než státní složky a tím by si mohli získat určité sympatie
veřejnosti. Ale myslím si, že Národní garda nebude mít v budoucnu nějaký
významný úspěch. Spíš si myslím, že to je jenom mediální tah, aby se znovu
dostali do médií a získali ten prostor jenom aby se o nich něco vědělo a
bylo o nich slyšet.“
Romové se obávají, mají právem obavu?
„Vezmu-li ten veřejný slovník, ta veškerá vyjádření Národní strany, články,
které publikují, tak to oprávnění tam určitě je. Ale nevím přesně, jak bude
fungovat ta Národní garda, ale myslím, že ten koncept, jak ho oni napsali,
bůh ví jestli dostanou tu registraci a je třeba možné, že to bude s největší
pravděpodobností zaměřené na nějaká místa, kde se koncentruje větší množství
Romů, tak oni tam přijedou a budou se snažit tam dělat domobranu. Ale oni
říkají, že nebudou ozbrojení, ale taky jsem se dočet, že budou mít u sebe
nože, což není nic, co by člověk nemohl u sebe mít, ale u polovojenské
organizace spojené s politickou stranou, která osoby z Afriky označuje za
negry, Romy za parazity, tak je to nebezpečné a nedivím se tomu, že mají
Romové strach.“
Máte už nějaké zprávy, že by se něco chystalo?
„V poslední době, co se jim podařilo před pár dny, tak to je to setkání na
půdě poslanecké sněmovny u pana Bublana. To je vlastně relativně úspěch na
to, že se o tom mluvilo, jak je to nebezpečná snaha tady extremistické
politické strany tady zaregistrovat polovojenskou organizaci. Tak tímhle tím
krokem, že jim pan Bublan umožnil setkání, je u určité části veřejnosti mohl
legitimizovat. Byl to špatný politický tah sociálně demokratického stínového
ministra vnitra.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Zhodnocení Evropského roku rovných příležitostí pro všechny
Uplynulý rok 2007 byl vyhlášen jako Evropský rok rovných příležitostí pro
všechny. Jeho cílem bylo upozornit na nezákonnost diskriminace na základě
pohlaví, rasového či etnického původu, náboženství nebo víry, zdravotního
postižení, věku a sexuální orientace. O zhodnocení této iniciativy požádala
Jana Šustová ještě na sklonku loňského roku Džamilu Stehlíkovou, ministryni
vlády pro lidská práva a národnostní menšiny.
Stojíme na konci roku 2007, který byl Evropským rokem rovných
příležitostí pro všechny. Vy jste navštívila mnoho akcí v rámci tohoto roku,
jak byste zhodnotila tento rok rovných příležitostí?
„Já bych ten rok zhodnotila jako rok, kdy společnost respektive nevládní
organizace ukázaly, co všechno umí. Ať už v rámci antidiskriminačních
kampaní, vzdělávacích akcí, kulturních akcí pro veřejnost. A myslím si, že
to naše rozhodnutí před rokem, že dáme ten rok rovných příležitostí do rukou
nevládním organizacím, se bohatě vyplatilo a dokonce i v Lisabonu, kde bylo
vyhodnoceno to, co ten rok přinesl pro celou Evropu, naše antidiskriminační
kampaň Krém pro všechny barvy kůže vyhrála první cenu. To si myslím, že je
pro ČR velice významné ocenění.“
Vy jste měla možnost sledovat, jak probíhá Evropských rok rovných
příležitostí i v jiných zemích. Jaké projekty, zvláště z hlediska romské
populace, Vás zaujaly?
„Já si myslím, že my jsme byla jediná země, která se zaměřila na
problematiku soužití romské populace této společnosti s populací neromskou.
U těch ostatních zemí byl kladen velký důraz na vícenásobnou diskriminaci,
tzn. když je někdo žena, navíc ještě ve věku nad 50 let a ještě má nějaké
zdravotní postižení, protože tam je to problémem číslo jedna. Ddežto u nás
se musíme ještě vypořádávat s tím, že stále nemáme antidiskriminační zákon,
že tohle nemáme zakotvené v povědomí veřejnosti. Třeba když někdo nevezme do
práce ženu s několika dětmi, nebo člověka nad 50 let, že to je taky
diskriminace, ať už starších osob nebo na základě pohlaví.“
Vy jste v rámci toho roku sjezdila mnoho akcí po celé ČR, kde jste byla
asi tak nejraději?
„Nejraději jsem byla v Brně, protože Brno je město, kde ty vztahy jsou
takřka příbuzenské, jsou tam velmi zajímavé akce zejména IQ Roma Servis,
organizace, která se nebojí jít na náměstí a do ulic. Tyto akce byly velice
spontánní, velice živé, vtáhly spoustu lidí. Například ta antidiskriminační
kampaň, která se týkala toho, že děti a žáci ZŠ malovaly komiks na téma
diskriminace. Výjevy z těchto komiksů nebo fotografie z této kampaně mohli
lidé vidět na tramvajích, ve veřejné dopravě. To vlastně vytvářelo zvláštní
prostředí, že celé město těch pár dnů žije touto akcí. Což pochopitelně v
Praze nikdy nemůžete docílit, protože každá akce se ztratí. A proto si
myslím, že se Brno stalo jakýmsi centrem tohoto roku, a proto i závěrečná
konference, která shrnula veškeré výzkumy, veškeré debaty, konkrétní
postupy, opatření byla v Brně. Tam jsme se v klidu všichni sešli a říkali
jsme si, co ten rok přinesl, co odhalil a vytyčili jsme cíle do roku
budoucího, který bude rokem multikulturního soužití, abychom navázali na ty
výsledky tohoto roku a vytyčili cíle, které pak musíme realizovat v letech
budoucích.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Brněnské sdružení Drom uskutečňuje projekt komunitního bydlení
V následujících minutách se společně vydáme do brněnského občanského
sdružení Drom, kde už několik let funguje projekt komunitního bydlení. Více
Bohumír Mazač.
Bratislavská ulice Brno. Před druhou světovou válkou místo, kde žila střední
vrstva pracující v nedalekých továrnách, dnes jedno z nejzanedbanějších míst
v Brně. Snad každá druhá provozovna je zde zastavárnou, bydlí tady sociálně
vyloučené skupiny obyvatel, které se samy na devastaci domů podepsaly. Mnoho
z nich neplatí nájem. Když nakouknete do dvora těchto domů, můžete si
připadat jako na skládce. Proto když jsem zavítal na schůzku s Davidem
Oplatkem, terénním pracovníkem organizace Drom do jednoho z domů, byl jsem
překvapen. Dvůr byl uklizen a dům jako by do této ulice ani nepatřil.
„Dům byl opraven v rámci projektu komunitního bydlení, který se
realizoval v letech 1999 až 2001 a do té doby to byl jeden z nejhorších domů
v Bratislavské ulici.“
Teď je tomu právě naopak, i když zvenku se to nezdá, zevnitř je dům téměř
vzorný. Lidé, kteří v domě bydleli, většinou buď dlužili na nájemném nebo
tam bydleli nelegálně. V rámci projektu si měli možnost zlegalizovat nájmy a
odpracovat dluhy na nájemném.
„Dům má svého domovníka, kterému ještě navíc pomáhají dva domovníci,
kteří jsou vždy zaměstnaní v rámci veřejně prospěšných prací, takže de facto
se o dům starají tři lidé.“
Takže se starají o úklid a o všechno.
„Přesně tak, o úklid o pořádek v domě i o jakýsi domovní řád, o
dodržování nějakých sousedských pravidel.“
Takže by se mohlo zdát, že vše je ideální. Není to ale tak úplně pravda.
„Problémů je spousta. Zrovna teďka třeba prošel člověk, který si do
prvního patra chodí kupovat drogy. Takhle přes poledne to vypadá jako
idylka, ale bydlí tady různé rodiny a těch problémů je opravdu spousta.
Problémy jsou jak v sousedském soužití, i když dneska už míň, tak i s
neplacením nájmu.“
Problémů s neplacením nájmů ale ubývá. Potvrzuje to i Michal Bortel,
starosta městské části Brno Střed, v jejímž katastru Bratislavská ulice
leží.
„Od 1. dubna loňského roku se ta situace právně zlepšila a to sice v
tom, že my již nepotřebujeme přivolení soudu k dání výpovědi, pakliže nám
někdo dluží a v podstatě po třech nezaplacených nájmech můžeme dát výpověď
sami bez přivolení soudu. A musím říct, že po prvním dubnu se ta situace
významně zlepšila, protože ti lidé si začínají uvědomovat, že na ty životní
potřeby obecně je třeba platit a ta situace se začíná lepšit.“
Projekt komunitního bydlení v Bratislavské ulici funguje od roku 2001.
„Tak já si myslím, že komunitní bydlení v Bratislavské funguje poměrně
dobře, zapojili se do něj i různé občanské aktivity, které se starají a
nějakým způsobem pečují o ten projekt jako takový a myslím si, že zatím s
tím nebylo více nějakých problémů. A v přízemí domu je sociálně právní
poradna romského střediska Drom, takže ty problémy se snažíme řešit, pokud
je to v našich silách.“
Na dvoře domu je neustále nějaký pohyb. Co brání tomu aby stejně jako tento
dům nebo podobný dům v ulici Cjel fungovaly i jiné domy nebo celá čtvrť?
„Určitě peníze, protože ta oblast je jednak dlouhodobě zanedbaná,
protože tady jsou baráky 120 nebo 100 roků staré, do kterých se dlouho
neinvestovalo, takže by bylo třeba ty domy opravit. A pak samozřejmě je
otázka, zas nemá cenu si nalhávat, že ti lidé, kteří tu bydlí, ty domy
neničí, takže je ta otázka správy domů. Tady v Bratislavské ulici 41 se
právě osvědčili ti domovníci. Ti lidé si musí uvědomit, že se musí chovat k
majetku města tak, jako kdyby byl jejich vlastní a pokud tomu tak nebude tak
není důvod abychom opravovali domy, které jeho nájemníci zase za půl roku
nebo za rok zničí. A bylo by to takové perpetum mobile na vyhazování peněz.“
Takže se zdá, že dva domy tzv. komunitního bydlení v brněnské lokalitě
obývané sociálně vyloučenými obyvateli, zůstanou ještě na dlouho ojedinělou
vlaštovkou.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Členové Rady vlády pro záležitosti romské komunity jsou zděšeni ze založení Národní gardy
Zděšeni ze založení Národní gardy jsou také členové Rady vlády pro
záležitosti romské komunity, kteří se sešli na své pracovní schůzce. Jan
Mišurec oslovil konzultantku z Open society Institute v Budapešti Gabrielu
Hrabaňovou, která se schůzky také zúčastnila a zeptal se jí, o čem zmíněná
rada vlastně jednala.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
„O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 11. ledna je u konce. Ale
naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého
rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií.
Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Jaroslav Sezemský a
Anna Poláková. Mějte se pěkně.
Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro
O Roma vakeren. Romale irinen ada šuniben predal tumende. Romale but bacht
te sasťipen. Ačhen Devleha.
Mějte se moc pěkně.
|