Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
28-12-2007
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale
tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben „O Roma vakeren“!
Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu také dnes pro vás máme
připravenou celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a samozřejmě
nebude chybět romská hudba.
The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha
tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.
Peršo amenca džana Prahate andro studio Citadela, kaj dikľam bajišagos palo
romano dživipen. Tiž amenca džana andro jekhetaniben pro Karlovarsko, kaj
keren lačhi buťi predalo Roma.
Nejdříve se společně vydáme do pražského studia Citadela na předpremiéru
inscenace Cikánská suita – sociální performance. Také vám řekneme o práci
sdružení Český západ, které působí na Karlovarsku. Tolik namátkou programová
nabídka a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jan Mišurec.
=[ Reportáž ]=
Nová sociální performance Cikánská suita
V závěru roku se společně ohlédneme za jednou zajímavou akcí, na kterou jsme
se vydali po pozvání našeho kolegy Richarda Samka a byly jsme mile
překvapeny. V pražském Studiu Citadela byla předpremiéra inscenace Cikánská
suita – sociální performance v režii Ivany Hessové.
„Já jsem chtěla spojit dva světy, dvě etnika, která žijí na stejném území. A
hlavně jsem chtěla pro sebe i pro diváky ukázat, kdo je etnikum, které s
námi tady žije a to jsou Romové, protože mě hrozně zajímají. Jejich muzika
se mi strašně líbí a chytá mě za srdce. Já vím, že se opírám o svého praotce
Čecha, a vždycky jsem chtěla vědět, o co se opírá Rom, který tady žije.
Jakou má svou identitu, kdo vlastně je, ale kdo jsem taky já s ním. A právě
toto spojení jsem chtěla ukázat divákům. Všechny aspekty, které jsme tady
spolu prožili - od příchodu z Indie až do Evropy. Chtěla jsme, aby diváci
dostali nějaké vzdělání přes to, co oběma etnikům je blízké i vzdálené.“
Byl tam i holocaust Romů za války a končí to útoky na Romy.
„Já jsem zkrátka nechtěla končit happyendem jako každý americký film,
protože si myslím, že život je takový, že je pořád mezi námi skrytý
rasismus, pořád, i když lidé o sobě tvrdí, že nejsou rasisté, tak je slyším
říkat větu: ‘Je špinavej jako cikán‘. Takže ani já jsem nechtěla končit
happyendem, že jsme na svatbě a tam tančíme a všichni jsme v pohodě, protože
to tak prostě není, ten všední život nám ukazuje, že to tak není.“
Ten nápad vznikl kde a kdy?
„Já tančím indický tanec Katakh a ten tanec spojuji s různými etniky a
Romové jsou etnikum, které je mi nejbližší, protože žijí vedle mě a já
vždycky, když s někým pracuji, tak chci poznat jeho historii. Takže já jsem
divadelně a tanečně zachytila všechny momenty indické kultury, bílé kultury,
romské kultury, chtěla jsem to spojit v jeden celek, kterému by divák
rozuměl, kde by plakal a zároveň se smál, prožil by vášeň, smutek radost. Je
tam hudba, tanec, slovo, všechny aspekty, které máte v divadle.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Co si myslí o inscenaci Cikánská suita herci
V pražském studiu Citadela inscenaci Cikánská suita – sociální performance
si zahrál Marek Balogh, který vystudoval Státní konzervatoř v Košicích a AMU
v Bratislavě. Dnes žije v Praze.
Přeci jenom jste hudebník a vystoupil jste tady. Co to pro Vás znamená?
Je to těžké téma - vše čím Romové prošli, je tam vidět holocaust, současná
doba, napadání, zmiňování se o vzniku Národní gardy. Co to pro Vás znamená a
jaké je to pro Vás poselství?
„Je to určitě velké posílení identity.“
Jak jste to cítil, když za Vámi přišli a řekli, že byste tu mohl
vystupovat a viděl jste to? My třeba, když jsme to vystoupení viděli, tak ve
mně se prostě svíralo srdce, protože i přesto všechno, že tím procházíme a
víme o tom, tak když to vidíme, tak je to hrozně těžká situace. Co to bylo
pro Vás, když jste to začali zkoušet? Jak jste to vnímal?
„Nejdříve, když jsem dostal pozvání, jsem úplně nevěděl, jak to bude
vypadat. Věděl jsem, že půjde o inscenaci, nevěděl jsem jakou, kterým
tématem se bude zabývat. Nejprve mě zajímala hudba, pak choreografie a když
jsem zjistil, o co jde, tak je nutné říci, že každého Roma se minulost týká
ještě dnes, protože 50 let není tak daleká doba, aby se nemohla ještě vrátit
a zopakovat a to ještě v horším.“
Odkud Vy pocházíte?
„Pocházím ze středního Slovenska, z městečka Lučenec na jihu položeného, je
to dvacet kilometrů od maďarských hranic a města Salgótarján. Je dost známo
tím, že zde působil světoznámý skladatel Franz Lehár.“
Říká Marek Balogh. V inscenaci si zahráli i manželé Angelika a Richard
Samkovi.
Richard: „Myslím si, že Ivaně Hessové a Janu Ačovi Slepčíkovi se
podařila jedna věc: skloubit romství. Kde je jednak historie Romů –
kočování, holocaust, bída, ale i láska, svatba, štěstí a radost s takovými
dávnými kořeny, jako je Indie. A Ivaně a Ačovi se podařilo toto skloubit
dohromady a myslím si, že je to velké poselství, protože je to jedno z
prvních představení, kde se snaží opravdu říct, kdo jsou Romové, kde je
jejich podstata a kde je ta historie.“
Angelika: „Tak pro mě ten indický a romský tanec znamená hodně,
protože se mi líbí a oba jsou vlastně naše národní. A bylo to strašně
zvláštní tím, že jsme oba spojili dohromady - i ten indický i ten romský a
je vidět, že ten tanec má něco společného, že opravdu pocházíme z Indie.“
Byly tam různé scény o tom, jak Romové kočovali, o tom jak prošli
holocaust, nakonec se hovořilo i o tom, kolik lidí i v dnešní době zemřelo
kvůli tomu, že jsou jiní a zaznělo tam i to, že vzniká jakási Národní garda.
Jak Vy to cítíte? Jste žena, jednou jistě budete i matka. Žijeme v té
společnosti, prošli jsme tou historií. Jak to cítíte?
Angelika: „No já si myslím, že díky tomu příběhu, díky tomu, jak je
udělaný a jak je vymyšlený, hodně lidí pochopí, že na tom světě by to nemělo
být tak, jak to je, že se lidé nenávidí a proti sobě bojují. Ten příběh je
zajímavý tím, že se ti lidé spojí a do budoucna by to pro hodně lidí mohlo
dát takovou vizi, že by se dalo žít pohromadě a nemusely by být žádné války,
skinheadi a tak.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Předpremiéru inscenace Cikánská suita navštívila řada významných osobností
Do pražského studia Citadela se na předpremiéru inscenace Cikánská suita –
sociální performance vypravila i řada osobností mezi nimi i Milena Černá z
Výboru dobré vůle nadace Olgy Havlové.
„Já jsem nadšená, protože pro mne jsou taková představení jako nabíječka. Je
tam úžasně mnoho energie, překrásná muzika, pohybové vyjádření. Indický
tanec, který bych zde dnes večer vůbec nečekala, ale ty dívky tančily, jako
kdyby vystoupily samy ze sebe a byly Indií. Já jsem velmi nadšená tím,
věřím, že je to jenom část velkého představení a přeji mu velký úspěch.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
S řešením problematické situace Romů v roudnické Masarykově ulici pomůže
Džamila Stehlíková a jí zřízená Agentura pro odstraňování sociálního
vyloučení v rámci pilotního projektu na odstranění romských ghett. Roudnice
byla vybrána vzhledem k početné komunitě olašských Romů, která je pro svoje
specifika pro tento projekt zajímavá, uvedl tiskový mluvčí roudnické
radnice.
Břeclavský zastupitel Tomáš Nepraš za svoje výroky, že Romové jsou černá
lůza a další, které Nepraš vyslovil v červenci v rozhovoru pro deník
Aktuálně.cz, nebude potrestán. Nebyly zjištěny takové skutečnosti , které by
zakládaly podnět ke stíhání, řekl Milan Janůvka z policejního ředitelství v
Břeclavi a dodal, že se nepodařilo hodnověrně doložit, že by Nepraš urážel
Romy. Zástupkyně Forstová si nyní po upozornění Aktuálně.cz nechala poslat
policejní spis a doporučila znovu prověřit všechny okolnosti případu.
Čechy letos v politice nejvíce zklamal předseda křesťanských demokratů Jiří
Čunek. Může za to jeho charakter. Vyplývá to z průzkumu společnosti Median
pro MF Dnes. Vítězem v kategorii Zklamání roku 2007 ho prohlásila téměř
třetina dotazovaných.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Sdružení Český západ změnilo romské ghetto v českém zapadákově
"Romské ghetto v českém zapadákově" - asi tak by se ještě před pár lety dala
nazvat romská komunita ve vesničce Dobrá Voda u Toužimi. Romové zde žili v
chátrajícím panelovém domě a téměř všichni byli nezaměstnaní. Ale že i z
takovéto lokality se dá udělat pěkné místo k bydlení, to za několik let své
činnosti v Dobré Vodě dokázalo občanské sdružení Český západ. Panelový dům
se postupně opravuje, Romové zvelebují veřejné prostranství a mnozí z nich
získali zaměstnání. A kolik lidí celkově v Dobré Vodě žije a kolik z nich je
Romů, na to se Jana Šustová zeptala magistry Lenky Kuřátkové z občanského
sdružení Český západ.
„V Dobré Vodě je asi kolem devadesáti, necelá stovka, obyvatel a z toho
převážnou část tvoří právě romské rodiny, které bydlí v panelovém domě. Pak
je tam asi deset obyvatel, kteří tam bydlí trvale v takových domcích a pak
je tam pár domků, které jsou většinou prázdné. Jsou to domky lidí, kteří tam
jezdí třeba na chalupu, na chatu, zkrátka příležitostně. A co se týká dětí,
to zhruba romských obyvatel i s dětmi je dohromady tak přes osmdesát a děti
jsou tak polovička, takže je tam přes 40 dětí.“
Samozřejmě velmi důležitá je zaměstnanost lidí. Jak na tom byli a jsou
obyvatelé Dobré Vody nám řekne Mgr. Eva Haunerová, tisková mluvčí občanského
sdružení Český Západ.
„Před příchodem Českého Západu byla v Dobré Vodě téměř stoprocentní
nezaměstnanost, pracovalo tady pouze několik lidí. To bylo dáno stavem po
revoluci, kdy mnoho lidí bylo propuštěno. A v dnešní době pracuje v Dobré
Vodě už přes šedesát procent obyvatel. Pracují jednak v Českém Západě, který
zaměstnává 11 Romů z Dobré Vody, 8 z nich pracuje na veřejně prospěšných
pracích a tato místa byla vytvořena ve spolupráci s úřadem práce v Karlových
Varech a další tři pracovníci pracují přímo v týmu o. s. Český Západ. Další
lidé pracují například v Lesích ČR nebo na volném pracovním trhu.“
Potom tady máte krejčovskou dílnu, co všechno v ní vyrábíte a jak dlouho
už tady existuje?
„Krejčovská dílna funguje víceméně od počátku Českého Západu. Všechny
výrobky v dílně vyrábějí romské ženy přímo z Dobré Vody, které pro tuto
práci získaly rekvalifikaci a dnes již v dílně pracují již pátým rokem. V
současné době se v ní šijí hlavně lněné tašky, tašky z jutové tkaniny,
šijeme ubrusy, prostírání, tuniky, kapsáře a to je asi všechno.“
Kde pak ty výrobky prodáváte? Jakým způsobem?
„Výrobky z naší krejčovské dílny prodáváme jednak na našich příležitostných
trzích v Karlovarském a Plzeňském kraji a potom máme i samostatný
internetový obchůdek, který je k nalezení na našich webových stránkách na
adrese www.cesky-zapad.cz, kde si lidé mohou naše výrobky objednat pomocí
jednoduchého formuláře a ty jim pak přijdou domů.“
Máte také nějaké studenty? Našli jste někoho z romské komunity, třeba i
ze starších lidí, kteří si nějakým způsobem doplňují vzdělání?
„Dva naši zaměstnanci, Anna a Tomáš, se rozhodli si doplnit vzdělání a nyní
už druhým rokem studují na Evangelické akademii v Praze dálkové studium, a
pak ještě máme studentku v Sokolově, která začala letos prvním rokem
studovat.“
A co se týče vzdělávacích aktivit, určitě jich tu máte také hodně, co
konkrétně?
„Vzdělávání je naší velkou prioritou, kdy se vlastně snažíme reagovat na
potřeby lidí z místní komunity. Máme tady kurz českého jazyka, který se hodí
studentům, kteří si dodělávají středoškolské vzdělání a mají problémy třeba
s českým jazykem, ale zájemci jsou i ze zbytku komunity. Máme tady kurz
anglického jazyka, ten je určen pro děti i pro dospělé. Pořádáme kurzy
pracovně právního povědomí, aby lidé věděli, co po nich může chtít
zaměstnavatel nebo naopak znali svá práva v práci. Máme kurz základů práce
na počítači, protože dnes již v zaměstnání zaměstnavatelé tyto znalosti a
dovednosti vyžadují, takže se snažíme pracovat i v této oblasti. A potom
tady máme mnoho dalších aktivit, které většinou vznikají na základě
konkrétních potřeb nebo žádostí komunity, jako třeba kurz komunikativních
dovedností apod.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Díky odpolednímu klub v Toužimi mohou děti z Dobré Vody smysluplně
trávit čas
Děti z Dobré Vody chodí do školy do Toužimi, která je vzdálená 10 kilometrů.
Avšak autobus mezi oběma lokalitami jezdí pouze 2x denně, a tak děti musí v
Toužimi po skončení školy čekat na spoj, který jede až v půl čtvrté
odpoledne. A tak pro ně sdružení Český západ založilo v Toužimi odpolední
klub, aby tento čas měly kde smysluplně trávit. Dětem se v klubu věnuje
magistra Lenka Kuřátková.
Vy tady máte odpolední klub pro děti, které chodí do Toužimi do školy a
po skončení výuky musí čekat na autobus, který jim jede až v půl čtvrté.
Kolik sem tak chodí dětí?
„Ze začátku byl tento klub zřízen jen pro děti z Dobré Vody a ten počet byl
kolem deseti až patnácti dětí. Někdy tu třeba zbyly jen čtyři děti, záleželo
na tom, kolik jich ten den bylo ve škole a nebo třeba, jaké je počasí,
protože když je hezky, tak radši běhají někde venku. A teď od září tohoto
roku 2007 jsme nabídly našim dětem, že když budou chtít, tak si s sebou
mohou přivézt kamarády ze školy, spolužáky kvůli tomu, aby ten klub nebyl
uzavřený jen pro děti z Dobré Vody. A tak se někdy stane, že je tu třeba 17
dětí a to už je opravdu hodně. Oni jsou i věkově hodně rozmanité, protože
sem chodí děti ze třetí třídy, nebo také z osmé nebo deváté třídy.“
Co tady je za program a jaké aktivity tu s dětmi děláte?
„Ten náš klub je, bych řekla, takové nízkoprahové zařízení, takže sem když
ty děti přijdou, tak je to pro ně především místo, kde ten čas mohou trávit.
Pak taky záleží na tom, jak ony samy se ten den cítí, takže někdy můžou
přijít a jen si třeba lehnout na koberec a poslouchat nějaký písničky. Pak
tady máme velmi oblíbenou věc a to jsou počítače. Máme tady pravidlo, že se
po dvaceti minutách děti u počítače střídají. Oblíbená věc je taky někdy
kreslení nebo nějaké výtvarné aktivity.“
Vy máte na nástěnce takový rozpis, jak se kupují svačiny. Co to znamená?
Učíte ty děti tímto rozpisem něco?
„Ty svačiny vznikly z toho, že některé děti nemají například zaplacené obědy
ve škole a protože autobus domů jim jede až o půl čtvrté, tak mívaly často
tyto děti hlad. Takže my jsme se rozhodli, že zkusíme udělat takový
jednoduchý program svačin, takže ty děti se střídají, mají za úkol se nějak
mezi sebou domluvit, co by mělo být ke svačině, většinou jsou to jednoduchá
jídla, například chleba s máslem, chleba se salámem. Někdy, když se vyšetří
peníze, tak je to třeba jogurt nebo nějaká sladká buchta. A ten, kdo jde na
nákup, tak má za úkol spočítat si, kolik dětí je v klubu, takže trénujeme
trochu násobilku. Ta svačina se musí vejít do nějakého finančního limitu,
tak musí vypočítat částku, kterou by na tu svačinu měl dostat. A má za úkol
naplánovat tu svačinu tak, aby se do té částky s tou svačinou vešel. No a
potom to ještě píšeme většinou sem na nástěnku, aby se vědělo, kdo byl
nakupovat včera, kdo předevčírem, pro kolik dětí a jestli se ušetřily
penízky nebo jestli se ten limit nějak překročil.“
To financujete vy jako občanské sdružení Český západ?
„My získáváme peníze pomocí projektů, už když ty projekty píšeme, tak
dodáváme, že žádáme jako jednu z položek nějakou finanční částku právě na ty
svačiny, na ty potraviny.“
A jak dlouho už tento klub pro děti v Toužimi funguje?
„My jsme začínali v roce 2002, kdy tady byly převážně starší děti. Chtěli
jsme vytvořit nějaké útočiště hlavně pro děti z druhého stupně, které už
nemohly chodit třeba do družiny a musely čekat 2 hodiny na autobus, který
jim jel do Dobré Vody. A ta prvotní myšlenka byla, vytvořit prostor, kde
bude i nějaká prevence patologických jevů, jako je potulování se po ulici,
vytváření nějakých part, kouření a podobně.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Pracovníci sdružení Český západ nabízejí dětem program i o prázdninách a o víkendech
Nástěnka v odpoledním klubu pro děti v Toužimi je plná fotografií z různých
výletů, aktivit a akcí v Dobré Vodě i mimo ni. Jana Šustová se zeptala Lenky
Kuřátkové z občanského sdružení Český západ, zda a kdy s dětmi jezdí na
výlety.
„Většinou to bývá o prázdninách, když není škola. Teď vlastně poslední větší
výlet s dětmi byl během podzimních prázdnin v říjnu. S těmi staršími dětmi
jsme byli v Plzni v muzeu, kde byla v tu dobu zajímavá výstava Dinosauři z
Patagonie a s těmi menšími dětmi jsme jeli do bazénu do Mariánských lázní a
pak ještě jedna skupinka menších dětí jela do zoologické zahrady.“
Jak tráví vlastně prázdniny děti z Dobré vody, jezdí někam nebo jsou spíš
tady doma?
„Právě že jsou spíš doma. Někdy můžou třeba na pár dní i na pár týdnů zajet
třeba za svou starší sestrou, která už má svou rodinu, takže to je taková
větší prázdninová návštěva, ale jinak jsou většinou právě v Dobré Vodě. Moc
se nikam nedostanou.“
Takže ty výlety, které organizujete, jsou možná takovým zpestřením
prázdnin těch dětí, dá se to tak říct?
„To určitě a hlavně to jsou pro děti velké zážitky. Také často, když jsme
někde byli ať už v Plzni nebo někde, tak když se tam pak vrátíme, tak ty
děti si to tam pořád pamatují nebo když to vidí na fotce, tak to mají hodně
v živé paměti. I všechny tyto akci, kdy jsme někde byli, si to hodně
pamatují, je to pro ně určitě významné.“
A jak jsou důležité tyto výlety pro děti z klubu v Toužimi, na to jsem se
zeptala přímo jich. Jako první jsem v odpoledním klubu oslovila Gabrielu
Berkiovou z páté třídy.
Ty jsi přímo z Dobré Vody, jak často chodíš sem do klubu?
„Každý den když přijdu ze školy, tak sem hned jdu.“
Co tady tak ráda děláš za program?
„No, to co chceme třeba s holkama, nebo si pouštíme rádio.“
A máš tu hodně kamarádek?
„Jo, třeba tady je jedna.“
A co třeba děláš o prázdninách, jsi tady v Dobré Vodě nebo někam jezdíš?
„No, jezdíme buď k babičce nebo tady s Lenkou do Nečtin. Buď jsme dělali
pletené košíky nebo tak něco.“
Další chlapci, které jsem v klubu zastihla, sami z Dobré Vody nepochází,
ale přišli kvůli kamarádům z této vesnice.
Jak často sem chodíš do klubu?
„No každý den.“
A ty jsi z Dobré Vody?
„Ne, z Kozlova.“
A jak jsi našel ten klub tady? Kdo ti o něm řekl?
„Tady kámoši.“
A kámoši jsou odkud?
„Z Dobré Vody.“
A odkud je znáš? Taky ze školy?
„Jo.“
A ty jsi odkud, taky z Kozlova?
„Jo. A tady kvůli němu jsem našel klub.“
A co tady děláte?
„Hrajeme, co se dá.“
Taky jsem koukala, že jste měli nějaké soutěže s činkami, hráli jste taky?
„Jo.“
A jak ta soutěž probíhala? Musel člověk tu činku uzvednout víckrát?
„No, jednou rukou, pak druhou no a takhle to bylo.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
„O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 28. prosince je u konce. Ale
naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého
rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií.
Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.
Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a nebude chybět ani romská
hudba.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Jan
Mišurec.
Sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma
vakeren. Romale vinčinas tumenge bachtalo Nevo berš, mangas tumenge the
tumare fameľienge bacht, zor the saťipen u kaj tumenca savorenca teel o Del.
Romale irinen ada šuniben predal tumende.
Mějte se moc pěkně a přejeme Vám hodně štěstí a zdraví do Nového roku.
Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.
|