Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
21-12-2007
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale
tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben „O Roma vakeren“!
Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu pro vás máme připravenou
celou hodinu vánočního O Roma vakeren a samozřejmě nebude chybět romská
hudba.
Adaďives predal tumende kerďam Karačoňakero vakeriben - Phenaha tumenge
nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.
Phenaha tumenge sar ľikerenas karečoňakere inepi o Roma angomiš u sar len
ľikeren adaďives u džaha mek ko betlémos..
Dozvíte se, jak slavili Vánoce Romové dříve a jak se tyto tradice dodržují v
romských rodinách dnes a vydáme se také na předvánoční putováni k Betlému.
Tolik namátkou z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí
Jaroslav Sezemský a Anna Poláková.
=[ Reportáž ]=
Prohlídka vánoční výstavy s názvem "Kolik je v nás člověka"
V našem dnešním předvánočním pořadu O Roma vakeren se několikrát vypravíme
do Muzea romské kultury v Brně, kde je až do konce ledna k vidění vánoční
výstava s názvem Kolik je v nás člověka. Výstava přibližuje oslavy vánočních
svátků v romské rodině tak, jak se udržovaly dříve a jak se udržují dnes. O
vánočních jídlech už jsme si povídali v minulém vysílání, a tak se dnes
zaměříme na jiné romské vánoční zvyky. Jana Šustová pozvala k mikrofonu
kurátorku výstavy Janu Kramářovou.
„Celá ta výstava má dvě části, které se navzájem prolínají. Je to jednak
takové ohlédnutí do tradiční společnosti, tradiční rodiny, kde se ty zvyky
udržovaly ještě více a jednak současně také to, jak se Vánoce slaví dnes.
Takže jsme zvolili takový veliký stůl přes celou místnost, který má
symbolizovat to, že se u té oslavy Vánoc sejde celá rodina, což je jeden z
výrazných prvků celé té oslavy - ta soudržnost, soudržnost rodiny.“
A co je na tom stole?
„Na tom stole vidíte tady hned na začátku, že je ošatka s chlebem, ve které
je zapíchnuta svíce. A s touto ošatkou vcházel do místnosti nejčastěji
nejstarší člen rodiny a zatímco držel ten chléb, tak svíce hořela. Nejprve
zaklepal na dveře, zeptal se, jestli může vstoupit dál, načež ho zbytek
rodiny vyzval, ať vejde dál a ať se posadí. A tento otec, dědeček, případně
nejstarší bratr pronesl motlitbu, kdy apelovat i na samotnou tu rodinu, aby
si uvědomila, že se jim podařilo všem se sejít, že jsou třeba členové
rodiny, které se této sváteční chvíle nedožili, aby si toho ta rodina
vážila, že se takto společně sešli, aby spolu takto vydrželi celý další rok
a za toto všechno pak poděkuje Bohu.“
Tady vedle stolu máte lavor s vodou a v ní jsou mince, co to znamenalo?
„V některých rodinách v některých lokalitách se lidé ještě před samotným
zahájením večeře touto modlitbou omývali v tzv. penízkové vodě. Takže to
symbolizuje zdejší instalace s lavorem, ve kterém jsou naházeny drobné
mince. Každý si před večeří v té vodě opláchl jenom tak symbolicky obličej,
a v některých lokalitách jsme zaznamenali vzpomínky, že potom bylo kýžené,
aby se člověk utřel do červeného ručníku. V některých osadách na Slovensku
se třeba ti lidé scházeli u studny u pumpy, a tak se omývali takto hromadně.
Někde se tento zvyk udržoval až po samotné večeři.“
Mělo to nějaký význam, že to zrovna je penízková voda?
„Nabízí se takový logický spoj, že ten člověk neměl trpět nedostatkem další
rok. Ale ti pamětníci často uvádějí, že to také mělo přispět k tomu, aby si
člověk udržel zdraví v příštím roce.“
Foto: Jana Šustová
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
 Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Jaké romské tradice dodržuje o Vánocích rodina Marie Gailové
I mezi Romy jsou lidé, kteří se zajímají o osudy druhých. Patří k nim Marie
Gailová, která se profesně věnuje sociální práci. Jak řekla Marii Vrábelové,
některé romské tradice ve své rodině dodržuje dodnes.
„K štědrovečernímu stolu dáváme talíř pro mrtvého, u nás je to třeba
tatínek, takže čtvrtým rokem tatínek s námi večeří. Věříme tomu, že ten
mrtvý na nás ze shora kouká a aby si nemyslel, že jsme na něj zapomněli, tak
má tam svůj talíř.“
Vy spolupracujete i s vězni ve věznici, jak třeba ti slaví Vánoce? Býváte
tam někdy s nimi?
„Tento rok dělám besídku pro naše zaměstnance, potažmo klienty, jsou to
vlastně naši klienti z truhlářské dílny, kde jich je 15 plus sociální
pracovníci. Tento rok jsme pro ně připravili besídku, klasické Vánoce,
stromeček, dárečky, bude tam hrát kapela. Pozvali jsme vedení věznice, pana
ředitele, pana náměstka, sociální pracovníky, a lidi, kteří mají s námi co
do činění, společně budeme dělat besídku pro vězně.“
Co byste třeba popřála k Vánocům právě těm chudým Romům, kteří žijí v
odloučených lokalitách?
„Toto je pro mě takové strašně smutné téma. A co bych přála těmto lidem?
Přála bych jim, aby se jejich situace změnila, přála bych jim, aby politická
vůle se změnila, aby tito lidé dosáhli na práci, aby se totálně změnil
jejich život a samozřejmě taky život jejich dětí. Je to strašně smutné,
nebudu konkrétně říkat, kde se to odehrálo, kde nám teď měsíc Romové jedli
pouze jablíčka, která už teď ani nejsou. Tak samozřejmě jsme tam nějakou
pomoc odvezli, jídlem počínaje oblečením konče. Ale vždy je to strašně
smutné, když člověk vidí, že dostat se z takového prostředí je skoro
nemožné.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Sdružení Český západ uspořádalo předvánoční Putování k Betlému
Občanské sdružení Český západ, které působí v romské komunitě v Dobré Vodě u
Toužimi, uspořádalo ve středu předvánoční Putování k Betlému. Tato akce je
pro pracovníky sdružení Český západ každoročně příležitostí setkat se s
jejich romskými i neromskými přáteli z blízkého i vzdálenějšího okolí a
společně se radovat a oslavovat vánoční čas. Na pouť k Betlému se vydala i
Jana Šustová, která se nejprve na podrobnosti o akci zeptala Lenky
Kuřátkové.
Předvánoční akce, kterou jste připravili, je Putování k Betlému. Co to je
za akci, v čem spočívá a co se všechno děje během tohoto putování?
„My jsme to poprvé zkusili před dvěma roky, je to vlastně taková jednoduchá
krátká záležitost, netrvá to nijak dlouho. Ale jak to vlastně vypadá:
Sejdeme se v Dobré Vodě před domem Českého západu, sejdou se děti nebo i
dospělí, kteří chtějí. Tam je moderátor této akce, otec Martin Sedloň, který
si s těmi dětmi trošku povídá o tom vánočním příběhu, který se odehrál, a
potom jdeme cestou k místu, které ty děti většinou neznají a na té cestě
potkáváme anděla, pastýře a pak docházíme k Betlému. A v tom Betlému je
Josef, Maria a dítě Ježíšek - to je tedy panenka, kterou má Maria v náručí.
Vždy se snažíme o to, aby Maria a Josef byl někdo, kdo dřív tady pracoval s
dětmi, aby to bylo zároveň trochu překvapení pro ty děti. Takže letos také
Josef i Maria jsou pro děti ne ti, kteří se s nimi každodenně potkávají, ale
je to někdo z vnějšku, ale zároveň je to někdo, s kým se ty děti kdysi
potkaly.“
Přeci jenom už to Putování k Betlému děláte nějakou dobu to, s jakým se
to setkává ohlasem u obyvatel Dobré Vody a u dětí?
„Tak my jsme zvali i obyvatele, kteří nejsou z toho panelového domu, ale
zatím z nich nikdo nepřišel. Děti to mají moc rády kvůli tomu, že když se
pak vrátí zpátky od toho Betléma, rozdávají se vánoční dárečky, takže pro ně
je to určitě příjemné. Myslím si, že ten ohlas je hodně v tom, že ty děti se
pak těší na dárky, protože ví, že je dostanou. První rok to bylo překvapení,
a teď už vlastně vědí, že to určitě bude.“
Můžu se tě Filipe zeptat, jak se ti líbilo putování k Betlému?
„Dobrý.“
A byl jsi poprvé?
„Nebyl.“
Už jsi někdy navštívil ten Betlém?
„Ano.“
A měl jsi dneska také nějaké překvapení?
„Ano.“
A jaké?
„Že jsem dostal hokejku.“
Myslíš, že budeš hrát s klukama hokej?
„Ano a možná i se strejdou.“
Mohla bych se tě zeptat, co jsi dostala za dárek?
„Lopatku a penál.“
Co je to za lopatku?
„Na sníh.“
Budeš na ní jezdit?
„Jo.“
Je tu hodně sněhu v Dobré Vodě?
„Hmm.“
A máš z ní radost?
„Hmm.“
Byl jsi letos poprvé na Putování k Betlému?
„Byl jsem už hodněkrát.“
Co se ti na tom líbí?
„Všechno, hlavně ten stromeček.“
Co jsi dostal jako dárek?
„Ještě nic, ale máme ještě dostávat dárky. My jsme pracanti Českého západu,
tak to i možná něco dostaneme.“
Kolik ti je let?
„18.“
A už jsi zaměstnaný tady v Českém Západě?
„Jo, už tři měsíce.“
Jsi rád, že máš tuto práci?
„Jo, jsem hodně rád.“
Foto: Jana Šustová
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Romské vánoční zvyky přibližuje výstava v Muzeu romské kultury
Naše vánoční putování po vánoční výstavě v Muzeu romské kultury jsme
skončili u zvyku, kdy se lidé omývali v lavoru s penízkovou vodou. Ale
peníze mají i další místa na romské štědrovečerní hostině - například je
můžeme najít pod talířem. Pokračuje Jana Kramářová.
„Pod dalším talířem můžeme vidět, že tam jsou peníze – je tam bankovka a
mince. To je také zvyk, který se dodržuje dodnes, že se pod ubrus anebo pod
talíř vkládají peníze z toho důvodu, aby se nestrádalo.“
Na romské vánoční hostině je prostřeno i pro ty, kteří již nejsou mezi
živými.
„Oproti oslavám v české rodině je místo u štědrovečerního stolu v romské
rodině vyhrazeno také příbuzným, kteří už nežijí. A buď se jim to místo
vyhrazuje přímo u stolu, častěji spíš na okenním parapetu, někde v koutě
nebo za oknem. Tam se zapaluje svíce za každého toho zemřelého, ale co může
být zajímavé, že se těmto duším zemřelých odkládají také pokrmy. Takže proto
je tady ta instalace s talířky na okně, kde je něco od všech těch pokrmů. Ve
výstavě my hodně vycházíme ze vzpomínek samotných Romů, romských pamětníků,
a takovým oblíbeným jídlem a pochoutkou duší zemřelých by měly být bobalky,
což jsou pečené buchtičky polévané mlékem, sádlem a posypané makem.“
Po štědrovečerní hostině následoval ještě jeden zajímavý zvyk:
„Poslední zajímavá instalace na stole jsou k sobě svázané lžíce. To je zvyk,
který se dodržoval dříve a opět měl zajistit soudržnost rodiny. Takže poté,
co rodina dojedla, se lžíce opláchly a svázaly se k sobě slámou, aby ta
rodina takhle pevně semknutá jako ty lžíce držela spolu i další rok.“
Foto: Jana Šustová
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Štědrý den začíná v mnoha romských rodinách návštěvou hřbitova
Štědrý den začíná v mnoha romských rodinách návštěvou hřbitova. Proč, to nám
řekla opět Marie Gailová.
„Moje rodina má svůj rituál a to je, že ráno navštívíme všechny
hroby.Babičce, která kouřila, zapálíme cigaretu a dáme na hrob, další
babičce, která měla ráda sladkosti, doneseme cukroví. Prostě každému mrtvému
se mu na hrob donese, to, co měl rád, chvilku si nimi popovídáme a pak se
jede domů připravovat večeře.“
Na půlnoční nechodíte?
„Dříve jsme chodili, teď už skoro ne. Nechodíme, ač jsem věřící člověk a
snažím se každý týden chodit do kostela. Držíme advent, takže to rozmlouvání
s Bohem máme pravidelně, takže si nemyslím, že půlnoční je od toho, aby
člověk do toho kostela musel jít.“
Víte ze svého okolí, jak Romové slaví Vánoce?
„Nemyslím si, že jsou až zas tak velké odlišnosti. Já můžu mluvit pouze o
naší rodině, byly to klasické Vánoce, jako mají Češi. To jsou prostě pro mě
Vánoce, na to jsem zvyklá, tak jsem vyrostli, maminka připravovala české
Vánoce, takže si ani jiné Vánoce neumím představit.“
Máte klasickou večeři jako má většinová společnost?
„Moje rodina slaví české Vánoce, u rodiny mého otce se vařila maďarská
kuchyně, což je trošku odlišné. Tak se vařily holubky, to je vlastně plněné
zelí, pekly se makovce, jinak se dělalo také klasické české jídlo, řízky,
salát, ryby a rybí polévka.“
Vy jste byla i v zahraničí, jak tam jste slavila Vánoce?
„Ano, jednou jsme slavila Vánoce na Kostarice, v plavkách, u moře, taky jsme
měli vánoční stromeček, byla to palma, ale bylo to úplně něco jiného. České
vánoce jsou české Vánoce, na ty jsem zvyklá a prostě slavit na pláži v
plavkách a při tom grilovat, no, bylo to prostě úplně jiné. Samozřejmě
existují na Kostarice také kostely, byli jsme v kostele na mši, ale pro mě
jsou Vánoce nějak spojené s Ladou. Ladovské Vánoce se snažíme v naší rodině
dodržovat a to prostě jsou pro mě ty pravé Vánoce.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Pod štědrovečerní stůl Romové dávali slámu
A teď se opět vrátíme na vánoční výstavu do Muzea romské kultury. Na výstavě
je nápadné, že pod štědrovečerním stolem leží sláma a ke stolu je přivázaný
řetěz. A proč? To nám vysvětlí kurátorka výstavy Jana Kramářová.
„Ta sláma se dávala proto, aby se připomnělo, že se Ježíšek narodil v chlévě
v chudých poměrech. Navíc v dřívější době se vůbec nejedlo ani u stolu, ale
ta sláma se rozprostřela na zem a jedlo se přímo na zemi. Potom později,
když už se jedlo u stolu, se sláma rozházela alespoň kolem stolu a někde v
některých vzpomínkách jsme také zaznamenali, že se kladla přímo pod ubrus.“
A co znamená ten řetěz, který vede ze stolu?
„Obecně železo nebo nějaké kovové předměty mají mít ochrannou funkci. A zase
ze vzpomínky, kterou jsme sesbírali, vyplývá, že řetěz má symbolizovat, že
člověka nemají bolet nohy, že má být zdravý a silný.“
Potom je tady vánoční stromeček s ozdobami, je na něm něco u Romů jiné?
Třeba koukám, že je tady sláma pod stromečkem...
„My jsme chtěli ukázat, jak se stromeček zdobil dříve a jak se zdobí dnes. A
tou slámou jsme na tomto místě chtěli vyjádřit pouze to, že se jedná o
minulost. Takže zatímco dřív se stromek zdobil velmi jednoduše, pokud vůbec
byl. Často se věšel ke stropu spíš z těch důvodů, aby se vůbec do té
místnosti vešel. A zdobil se velmi jednoduše pomocí jablíček, ořechů nebo
uhlíků obalených ve staniolu, pak později takovými vánočními kolekcemi,
baňkami atd. Ale když se pozorně podíváte, tak tam ještě můžete najít další
věc...“
Všimla jsem si stočených peněz, přivázaných ke stromečku...
„Ano, jsou to peníze. A že se stromek zdobí také penězi, má ten stejný
význam, jako že se peníze kladou pod talíř, aby tak, jak je bohatá ta
štědrovečerní večeře a vánoční stromek, byl člověk bohatý i v tom dalším
roce.“
Důležité místo mělo při oslavách Vánoc také vinšování. A proto je na
vánoční výstavě v Muzeu romské kultury právě vinšování výrazně napsáno na
stěně. A jaké je jeho znění?
„Vinšuju, vinšuju vám k Vánocům,
abyste byli zdraví jako ryba ve vodě,
ať vám Bůh žehná, ať sesílá co nejvíc do vašeho domu,
ať žijete jeden s druhým
jako ta černá země s černým chlebem.
A toto vinšování neprobíhalo jen v rámci té rodiny a známých, ale ještě v
prostředí slovenské vesnice navštěvovali hudebníci své neromské sousedy a ti
sedláci věřili, že kdyby je Cikáni vynechali, tak že by jim další rok
nepřálo štěstí, takže to bylo velmi kýžené.“
Foto: Jana Šustová
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
„O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 21. prosince je u konce. Ale
naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého
rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií.
Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.
Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a nebude chybět ani romská
hudba.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a
Jaroslav Sezemský.
Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O
Roma vakeren. Romale irinen ada šuniben predal tumende.
Mějte se moc pěkně, klidný víkend.
Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.
| 
„Celá ta výstava má dvě části, které se navzájem prolínají. Je to jednak
takové ohlédnutí do tradiční společnosti, tradiční rodiny, kde se ty zvyky
udržovaly ještě více a jednak současně také to, jak se Vánoce slaví dnes.
Takže jsme zvolili takový veliký stůl přes celou místnost, který má
symbolizovat to, že se u té oslavy Vánoc sejde celá rodina, což je jeden z
výrazných prvků celé té oslavy - ta soudržnost, soudržnost rodiny.“
„Na tom stole vidíte tady hned na začátku, že je ošatka s chlebem, ve které
je zapíchnuta svíce. A s touto ošatkou vcházel do místnosti nejčastěji
nejstarší člen rodiny a zatímco držel ten chléb, tak svíce hořela. Nejprve
zaklepal na dveře, zeptal se, jestli může vstoupit dál, načež ho zbytek
rodiny vyzval, ať vejde dál a ať se posadí. A tento otec, dědeček, případně
nejstarší bratr pronesl motlitbu, kdy apelovat i na samotnou tu rodinu, aby
si uvědomila, že se jim podařilo všem se sejít, že jsou třeba členové
rodiny, které se této sváteční chvíle nedožili, aby si toho ta rodina
vážila, že se takto společně sešli, aby spolu takto vydrželi celý další rok
a za toto všechno pak poděkuje Bohu.“
„V některých rodinách v některých lokalitách se lidé ještě před samotným
zahájením večeře touto modlitbou omývali v tzv. penízkové vodě. Takže to
symbolizuje zdejší instalace s lavorem, ve kterém jsou naházeny drobné
mince. Každý si před večeří v té vodě opláchl jenom tak symbolicky obličej,
a v některých lokalitách jsme zaznamenali vzpomínky, že potom bylo kýžené,
aby se člověk utřel do červeného ručníku. V některých osadách na Slovensku
se třeba ti lidé scházeli u studny u pumpy, a tak se omývali takto hromadně.
Někde se tento zvyk udržoval až po samotné večeři.“
Poslech:
Související články
„K štědrovečernímu stolu dáváme talíř pro mrtvého, u nás je to třeba
tatínek, takže čtvrtým rokem tatínek s námi večeří. Věříme tomu, že ten
mrtvý na nás ze shora kouká a aby si nemyslel, že jsme na něj zapomněli, tak
má tam svůj talíř.“
„Tento rok dělám besídku pro naše zaměstnance, potažmo klienty, jsou to
vlastně naši klienti z truhlářské dílny, kde jich je 15 plus sociální
pracovníci. Tento rok jsme pro ně připravili besídku, klasické Vánoce,
stromeček, dárečky, bude tam hrát kapela. Pozvali jsme vedení věznice, pana
ředitele, pana náměstka, sociální pracovníky, a lidi, kteří mají s námi co
do činění, společně budeme dělat besídku pro vězně.“
Předvánoční akce, kterou jste připravili, je Putování k Betlému. Co to je
za akci, v čem spočívá a co se všechno děje během tohoto putování?
Přeci jenom už to Putování k Betlému děláte nějakou dobu to, s jakým se
to setkává ohlasem u obyvatel Dobré Vody a u dětí?
A byl jsi poprvé?
A měl jsi dneska také nějaké překvapení?
„Ano a možná i se strejdou.“
Je tu hodně sněhu v Dobré Vodě?
„Ještě nic, ale máme ještě dostávat dárky. My jsme pracanti Českého západu,
tak to i možná něco dostaneme.“
„Pod dalším talířem můžeme vidět, že tam jsou peníze – je tam bankovka a
mince. To je také zvyk, který se dodržuje dodnes, že se pod ubrus anebo pod
talíř vkládají peníze z toho důvodu, aby se nestrádalo.“
„Oproti oslavám v české rodině je místo u štědrovečerního stolu v romské
rodině vyhrazeno také příbuzným, kteří už nežijí. A buď se jim to místo
vyhrazuje přímo u stolu, častěji spíš na okenním parapetu, někde v koutě
nebo za oknem. Tam se zapaluje svíce za každého toho zemřelého, ale co může
být zajímavé, že se těmto duším zemřelých odkládají také pokrmy. Takže proto
je tady ta instalace s talířky na okně, kde je něco od všech těch pokrmů. Ve
výstavě my hodně vycházíme ze vzpomínek samotných Romů, romských pamětníků,
a takovým oblíbeným jídlem a pochoutkou duší zemřelých by měly být bobalky,
což jsou pečené buchtičky polévané mlékem, sádlem a posypané makem.“
„Poslední zajímavá instalace na stole jsou k sobě svázané lžíce. To je zvyk,
který se dodržoval dříve a opět měl zajistit soudržnost rodiny. Takže poté,
co rodina dojedla, se lžíce opláchly a svázaly se k sobě slámou, aby ta
rodina takhle pevně semknutá jako ty lžíce držela spolu i další rok.“
„Moje rodina má svůj rituál a to je, že ráno navštívíme všechny
hroby.Babičce, která kouřila, zapálíme cigaretu a dáme na hrob, další
babičce, která měla ráda sladkosti, doneseme cukroví. Prostě každému mrtvému
se mu na hrob donese, to, co měl rád, chvilku si nimi popovídáme a pak se
jede domů připravovat večeře.“
„Ta sláma se dávala proto, aby se připomnělo, že se Ježíšek narodil v chlévě
v chudých poměrech. Navíc v dřívější době se vůbec nejedlo ani u stolu, ale
ta sláma se rozprostřela na zem a jedlo se přímo na zemi. Potom později,
když už se jedlo u stolu, se sláma rozházela alespoň kolem stolu a někde v
některých vzpomínkách jsme také zaznamenali, že se kladla přímo pod ubrus.“
„My jsme chtěli ukázat, jak se stromeček zdobil dříve a jak se zdobí dnes. A
tou slámou jsme na tomto místě chtěli vyjádřit pouze to, že se jedná o
minulost. Takže zatímco dřív se stromek zdobil velmi jednoduše, pokud vůbec
byl. Často se věšel ke stropu spíš z těch důvodů, aby se vůbec do té
místnosti vešel. A zdobil se velmi jednoduše pomocí jablíček, ořechů nebo
uhlíků obalených ve staniolu, pak později takovými vánočními kolekcemi,
baňkami atd. Ale když se pozorně podíváte, tak tam ještě můžete najít další
věc...“
„Ano, jsou to peníze. A že se stromek zdobí také penězi, má ten stejný
význam, jako že se peníze kladou pod talíř, aby tak, jak je bohatá ta
štědrovečerní večeře a vánoční stromek, byl člověk bohatý i v tom dalším
roce.“
A toto vinšování neprobíhalo jen v rámci té rodiny a známých, ale ještě v
prostředí slovenské vesnice navštěvovali hudebníci své neromské sousedy a ti
sedláci věřili, že kdyby je Cikáni vynechali, tak že by jim další rok
nepřálo štěstí, takže to bylo velmi kýžené.“
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články