Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
14-12-2007
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale
tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben „O Roma vakeren“!
Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu také dnes pro vás máme
připravenou celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a samozřejmě
nebude chybět romská hudba.
The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha
tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.
Adaďives vakeraha pale grupa Čilágos, savi amenge imar dešupandž berš
giľavel šukar giľa. Dodžanena tumen, hoj oka kurko dine avri dujto CD -
Tuke. Tiž tumenge phenaha, hoj O Roma vakeren vakerel ke tumende imar
dešupandž berš. Pal oda, sar dičholas buči andre amari redakcia vakerela o
Emil Baláž, savo kerelas adi buči predal tumende angomiš.
Nejdříve se společně vydáme do sdružení Dženo. Právě tam pokřtila své už
druhé CD s názvem Tuke náchodská kapela Čilágos. Frontmen této kapely Emil
Baláž také stál u zrodu vysílání O Roma vakeren a jelikož naše vysílání
slaví patnácté výročí, tak se dnes dozvíte, jaké u nás byly začátky.
Pheneha tumenge tiž, hoj šaj keren sľiki u bičaven len andro radios. Ada
kurko amenge leperďžam internationalno džives pale manušengere čačipena.
Phenaha tumenge palo jekhetaniben, savo kerel buči predalo Roma, kaj pes te
ľikeren lengere čačipena. Tiž tumen adaďives vičinaha pro Bollywoodsko
Bharati, the andro amaro muzeum Brnate.
Ve druhé polovině O Roma vakeren vám řekneme o fotografické soutěži,
připomeneme si Den lidských práv a řekneme vám o sdružení, které je zaměřeno
na dodržování lidských práv. Připravili jsme pro vás také zajímavé pozvánky
- jednu do Muzea romské kultury v Brně a druhou na Bollwoodskou Bharati v
Praze. Tolik namátkou programová nabídka a teď už vám nerušený poslech přejí
Jaroslav Sezemský a Richard Samko.
=[ Reportáž ]=
Skupina Čilágos pokřtila své druhé album s názvem Tuke - Tobě
Skupina Čilágos pokřtila už své druhé CD s názvem Tuke - Tobě. Hraje
zejména tradiční romskou hudbu. Inspirací je jim rodiště rodičů, kteří žili
v okolí Košic. Kapela vystoupila na mnoha významných festivalech u nás, v
Holandsku, Francii, Rakousku a také například v USA. Více Richard Samko.
Olga Vnadová a Vlasta Karvajová: Vy jste vlastně stáli u zrodu, před
15-ti lety jste se rozhodli, že založíte romský soubor tehdy Čilagica, tedy
Obláček. Proč jste se k tomu rozhodli?
„To bylo naše přání, aby jsme si založili nějaký dětský soubor, protože já a
sestra jsme už měly svoje děti a doma jsme s nimi zpívaly. Tak jsme si
řekly, že bychom mohli přibrat další děti a zkusit to. Takže tím to začalo
vznikat, nejdřív takovýhle malý souboreček s dětičkama a pak ty dětičky
chodily a chodily, až nás bylo 30.“
Bylo to těžké ukočírovat?
„Ne, nebylo. Protože ty děti to bavilo, měly kam chodit, nelítaly po venku
samy do tmy a bavilo je to.“
Vy hrajete v dnešním 12ti členném obsazení, kam se ztratily ty děti?
„Mají svoje rodiny, děti, tak už na to nemají čas.“
Proč vy jste u toho vydržely?
„Protože když pak byly ty holky dospělé, tak začaly mít rodinu, otěhotněly,
tak pak už to bylo takové horší. Tak jsme si řekly, že se zaměříme jenom na
svojí rodinu a že v tom budeme pokračovat v rodinném kruhu.“
Překvapilo vás to, že vaše děti jsou muzikální?
„Nepřekvapilo, protože já třeba mám dvě holky a od roku a půl už jsme spolu
začaly doma zpívat různé básničky a písničky a pak už to úplně šlo od nich,
tak jak to slyšely od nás, tak to od nich také tak vycházelo.“
Učily jste je něčemu? Musely jste jim něco vysvětlovat, jak co zpívat? Vy
samy vlastně ani nejste profesionální zpěvačky.
„To nejsme, ale ani jsme je to nemusely učit, protože naše děti to mají v
sobě a měly. Ten rytmus v nich byl. A ta romština také, i když třeba nějaké
písničce úplně nerozuměly, ale zpívaly to tak, jak to od nás slyšely.“
Zpíváte východoslovenské romské písničky, je to od vašich předků?
„Je to od naší babičky, od strejdy a od našich rodičů, protože ti pocházeli
z Košic a vlastně naše babička nás naučila hodně písniček s naší maminkou a
tatínkem.“
Vy jste zažily za 15 let nespočet vystoupení. Jaké vám utkvěly v hlavě?
„Tak mě například dost Amerika. Tam jsme byly na takovém turné a dennodenně
jsme jezdily 300, 400 km, a každý den jsme pro ty školáky nebo studenty
vystupovaly a moc se nám tam líbilo, protože jsme sklidily velké aplaus.“
Amerika je meta asi pro všechny muzikanty. Vám se to splnilo. Jak
fungovalo americké publikum? Vy jste se dokonce naučily i jednu písničku,
jednu romskou písničku jste daly do anglického jazyka.
„Do anglického jazyka, abychom se také tak trošku reprezentovaly, aby nám
alespoň v jedné písničce rozuměli. Nejprve byla jedna sloka v romštině a pak
byla další sloka v angličtině, aby tedy alespoň věděli, o čem ta písnička
pojednává.“
Když jste zpívaly anglicky, sledovaly jste publikum? Jak reagovalo?
„Sledovaly jsme publikum, když jsme skončily tu romskou sloku a začaly jsme
anglickou, tak všichni na sebe koukali a jestli tedy opravdu slyší dobře,
jestli se nepletou, že to je fakt v angličtině. To jsi měl vidět ty úsměvy,
jak se usmívali, jak byli nadšení.“
Dnes máte na svých bedrech už druhé cd, které vám vychází. Plníte si své
sny?
„Byly jsme strašně šťastné, že se nám to podařilo a když jsme dotočily
poslední písničku, o půlnoci jsme jely ze studia domů a já jsem hned všem
nalila a pustili jsme si to na věži, tak celý Čilágos brečel jako malý děti
a tak jsme na sebe koukali a každý jsme s těmi svými myšlenkami si říkali:
Tak jsme to dokázali! Je to na světě! A měli jsme z toho hroznou radost.“
Myslíte, že v tom budou pokračovat i vnoučata?
„Určitě, protože už teď, když na ně koukáme a když zpíváme a hrajeme doma,
tak už dětičkám musíme kupovat malé kytary, malé bubínky a už zpívají s
námi. Takže už typujeme, kdo bude na co hrát a nebo tohle vnouče nebude
hrát, ale ten bude radši zpívat. Ono to s těma dětma určitě roste, už
typujeme, že vlastně bude druhý Čilágos, a to nás strašně těší. Protože v
těch dětech se vidíme.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Romské vysílání Českého rozhlasu slaví 15. narozeniny
Posloucháte Český rozhlas 1 – Radiožurnál, pořad O Roma vakeren a právě o
našem vysílání bude řeč v následujících minutách, protože slavíme 15.
narozeniny. Publicistický pořad pro romskou menšinu O Roma vakeren - Romové
hovoří připravuje romská redakce Českého rozhlasu, která vznikla v listopadu
1992. Vysílání pro menšiny v Českém rozhlase umožnil zákon České národní
rady č. 484/1991Sb. o Českém rozhlase. Původně pořad trval 25 minut a byl
předtáčený ale od ledna 2002 byl prodloužen na 55 minut. Vysílá se živě
každý pátek od 20.05 do 21.00 hodin na stanici Radiožurnál. Kratší verze
pořadu se vysílá i na frekvencích regionálních studií v úterý a čtvrtek od
19.45 do 20.00 hodin. U těch úplných začátků byl frontmen kapely Čilágos
Emil Baláž, který si na práci zavzpomínal společně S Richardem Samkem.
Vy jsme před 15-ti lety byl u zrodu romského vysílání O Roma vakeren,
jaké to tehdy bylo?
„Bylo to velmi zajímavé, protože jsme do toho šli jako amatéři a díky lidem
z rozhlasu, díky starým rozhlasákům, jsme zvládli první pořad. Oni nás
připravili, to jest naučili jsme se stříhat, udělali jsme si džingle, prostě
nám řekli, jak na to jít. A první pořad se podařil, protože tam byl Michal
Kocáb, a v té době on byl takovým tzv. mluvčím pana prezidenta Havla, který
v té době zrovna nebyl ve funkci, protože se rozpadla federace a náš
prezident, pan Václav Havel, nám přes něj poslal na lístečku s tím jeho
obligátním srdíčkem pozdrav, takže to bylo strašně milé.“
Tehdy romské vysílání začínalo. Vy jste vlastně vyučený číšník, jak vy
jste šel do té praxe, do té rozhlasové práce? Věděl jste o tom něco, měl
jste nějaký trénink?
„Nevěděl jsem o tom nic, ale samozřejmě jsem poslouchal rozhlas odmalička,
protože můj táta byl veliký fanda, co se týče rádia. Jemu to jelo 24 hodïn,
tak jsem měl nějakou představu a hlavně jsem muzikant, takže mám takovou
svou představu. Já jsem tam dělal hudební produkci, to znamená hudební blok
a hlavně jsem to celé podkreslovat muzikou, staral jsem se o muziku a to mě
bylo blízké. Takže jsem věděl, jak na to. Neměl jsem s tím problém.“
Jak velký byl tenkrát ten rozhlasový tým?
„Bylo nás 5 – 6, to znamená Jarka Balážová, Ivan Veselý, pak tam byl Honza
Kubíček, který dělal v Ústí v rozhlase, to byl student žurnalistiky, ten nám
pomáhal. Pak se přidal Vojta Lavička a Judita Bednářová z tehdejšího Mladého
světa.“
Vy jste už mluvil o té technologii i o té výrobě. Tenkrát se natáčelo
přes magnetofony na pásek, bylo to asi složitější. Skočil jste do studené
řeky a naučil jste se plavat?
„Střihal jsem opravdu já, protože jak mám blízko k té muzice, tak jsem
slyšel ty slabiky. Tak to bylo strašně zajímavé. To byl stroj, kde se
namotala klasická páska a pak se sjíždělo - to znamenalo, že tam byl reprák,
přes který se to sjíždělo, a ty jsi každou hlásku, kterou jsi chtěl, buďto
střihl nebo nestřihl, nebo větu, mohl jsi vkládat. Bylo to strašně zajímavé,
hlavně slepky, kde se to všechno lepilo ručně, zajímavá práce.“
Jak to bylo s muzikou?
„V archivu Českého rozhlasu byly takové poklady. Tam byly veškeré nahrávky
cimbálovek, hlavně moravských, to znamená Brno, Olomouc, Ostrava. Pak tam
byly děčínský Romajo, prostě nahrávky ze Svazu Romů, kdy se tady dělaly
festivaly, pak samozřejmě starý Gondoláni, Fečovci, tak té muziky bylo
strašně, strašně moc.“
Jaké to bylo, jak vás přijali v rozhlase? Romské vysíláni – nikdy předtím
nic podobného nebylo. Báli se, že někomu berete práci?
„To bylo strašně zajímavé, my jsme dostali redakci společně s Němci, takže
to bylo s německou redakcí, vedle nás byla hned slovenská redakce a to se
všechno vlastně zakládalo jakoby najednou, protože to vycházelo ze zákona,
že každá menšina v ČR by měla mít své vysílání. Tak to bylo strašně zajímavé
a ti lidé nám šli opravdu na ruku. Protože, jak jsem říkal, to byli staří
rozhlasáci, kde oni v tom rádiu byli od rána do večera, nadšenci, bezvadní
lidé, bez jakéhokoliv problému.“
To vysílání trvalo 25 minut, jestli se nemýlím?
„To vysílání trvalo jednu hodinu, ale nebyl to živák, všechno se předtáčelo,
tenkrát se toho tolik dělo. Protože byla různá sdružení, ROI-ka frčela, pak
se měnily strašně moc zákony, vznikla samostatná republika, takže tady se
vytvářely zákony, spousta zákonů byla proti Romům. To bylo zajímavé, hodně,
hodně témat neustále.“
Můžete vypíchnout nějaký paradox?
„Paradox byl jeden zákon a to, že Romové v Česku, kteří se tu narodili,
kteří tu žili, tak se zákonem o občanství, si museli na Slovensku vyřizovat
papíry, kde nikdy nebyli. To znamená výpis ze svazku, trestní rejstřík, aby
zde mohli dostat občanství, přes den se stali Slováky ti, co se tady
narodili. Nevím, jak ten zákon vzniknul. Ale prostě my čeští Romové jsme se
stali slovenskými Romy.“
Vy jste o tom asi odvysílali několik reportáží, mělo to ohlas?
„Několik reportáží jsme udělali a do toho se zapojilo i BBC a Amnesty
International, Helsinský výbor, všichni.“
Jak bystě zhodnotil vysílání dnes a před 15-ti lety. Co vás třeba dnes na
tom vysílání překvapí nebo zarazí?
„Tak mně se to líbí, ten pořad je pořád aktuální a myslím si, že je hodně
důležité, aby tady byl.“
Proč?
„Tak je to v našem jazyce převážně, dostává se to mezi majoritu, už se o tom
pořadu ví, protože to už je fakt přes 10 let. Mně to prostě potěší, že
slyším romštinu a že můžu ostatním lidem říct, že máme svůj pořad ve svém
jazyce a můžete si ho poslechnout na rádiu v živáku, to je prostě nádhera.“
Chtěl byste se vrátit třeba vy sám do rádia? Jednou, někdy?
„Už ne.“
Proč?
„Už jsem si své odbyl. A přeji prostě tomu rádiu a přeji všem médiím, které
dělají pro Romy, kde se to dá poslouchat, kde je muzika, kde jsou reportáže,
kde to je aktuální. Tomu jinak nejde, než tomu přát.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Zúčastněte se fotosoutěže Romipen!
Začátky vysílání O Roma vakeren nám přiblížil Emil Baláž a máme tu ještě
jedny narozeniny. U příležitosti desátého výročí existence internetových
stránek www.romove.cz je Českým rozhlasem Online vyhlášena
fotosoutěž Romipen. Více informací nám řekla Jana Šustová.
„Může s í zúčastnit úplně každý, každá fyzická osoba, může to být člověk z
jakékoliv země, je to tedy soutěž mezinárodní, a je úplně jedno, jestli to
je profesionální fotograf nebo amatér. Úkolem soutěžících je vyfotografovat
jakoukoliv scénu ze života Romů. Nějak jsme to téma dále neurčovali. Teď se
jako první téma k fotografování nabízí Vánoce, ale může to být něco i z
dalších svátků, protože ta soutěž končí koncem května 2008, pak to třeba
mohou být Velikonoce. Anebo události ze života Romů, jako je třeba křest,
svatba, pohřeb. Anebo cokoliv z běžného života, třeba situace nějaká ze
školy, z práce.“
Můžeme tyto fotografie průběžně sledovat nebo jenom až vyhodnotíte ty
nejúspěšnější, tak je zveřejníte?
„Já se chystám je zveřejňovat průběžně, protože se podle zkušeností ze
soutěže Chachipe obávám, že by jich mohlo být hodně, nevím. Do soutěže
Chachipe, která probíhala i v jiných zemích, přišlo 2000 fotografií. A
myslím si, že je lepší i zajímavější zveřejňovat ty fotografie průběžně, aby
ta soutěž měla nějaký spád, aby lidé měli na co koukat a také my, porotci,
abychom mohli průběžně mapovat, co se vlastně v té soutěži děje.
Kdy bude závěr té soutěže?
„Uzávěrka je stanovena na 31.5.2008, a do měsíce, tedy během června by potom
odborná porota měla vybrat vítězných 10 fotografií.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Rodina Tulejových, která byla ze Vsetína vystěhována do rozpadlého domu v
Čechách pod Kosířem na Prostějovsku, musí nemovitost zapsat na katastrálním
úřadu. V opačném případě ji odkoupí město Vsetín, odstoupí s rodinou od
smlouvy o půjčce a Tulejovi pravděpodobně skončí na ulici. Rozhodlo o tom
vsetínské zastupitelstvo. Právní zástupkyně Tulejových Tamara Vránová s
postupem zastupitelů nesouhlasí.
Šest básníků a spisovatelů, kteří své texty píší v romštině, dostalo cenu
Mileny Hübschmannové. Ocenění je památkou na tragicky zesnulou známou českou
romistku a má podporovat právě romsky psanou literaturu. Soutěž vypsalo před
dvěma lety, krátce po smrti Hübschmannové, sdružení Romea. Pořadatelé
oceňují, že své práce posílají autoři všech generací i mladí Romové.
Břeclav si nechá vypracovat studii, jak integrovat romské obyvatelstvo
města. Najatá agentura by ji měla zpracovat do tří měsíců. Cílem je zlepšit
vzdělávání Romů a jejich zaměstnanost. Břeclavská romská komunita je jedna z
nejpočetnějších na jihu Moravy.
Cenu Michala Velíška dostal 14tiletý romský chlapec Roman Ferenci z
Jindřichova Hradce. Zachránil dvouleté dítě z vod rozbouřené řeky Nežárky.
Cenu ve tvaru stylizovaného anděla uděluje za hrdinské činy sdružení ADRA.
Nese jméno po muži, který předloni zahynul, když se snažil pomoci ohrožené
studentce.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Na 10. prosince připadá Mezinárodní den lidských práv
V pondělí desátého listopadu jsme oslavili Mezinárodní den lidských práv.
Jsou u nás v současné době porušována lidská práva? Na to zeptala Marie
Vrábelová ministryně vlády ČR pro lidská práva a národnostní menšiny Džamily
Stehlíkové.
„V současné době jsou lidská práva porušována ve všech zemích, není země,
kde by to bylo ideální. Vždycky jsou země, které jsou znevýhodněné, a záleží
na okolnostech, která skupina to zrovna je. Takže ani Česká republika není
ideálním státem, a jsou zde opravdu problémy, třeba na trhu práce, kde
dochází k diskriminaci žen s malými dětmi, seniorů či Romů, a jsou zde další
oblasti života, kde je zapotřebí podpořit ty znevýhodněné skupiny. Například
se mi zdá, že v politice je potřeba podpořit ženy, aby se dostaly do vyšších
funkcí. Myslím si, že kdybychom v nejbližších měsících přijali
antidiskriminační zákon, tak bychom situaci rázem zlepšili, protože by se
zlepšila i atmosféra ve společnosti. Ve chvíli, kdy si každý uvědomí, že
diskriminace je něčím trestným, tak se nad sebou zamyslí.“
Myslíte si, že antidiskriminační zákon pomůže i tomu, že např. i někteří
politici si pak dají pozor na to, jaké výroky říkají? Aby nabyli zaměření
proti nějaké skupině lidí?
„Rozhodně. Já si myslím, že tito politici si už teď hodili zpátečku, a ten
antidiskriminační zákon to dá do jakýchsi nových souvislostí. Na druhé
straně já jsem ráda, že ta vyostřená debata o vztahu majority s romskou
populací běží a proběhla, protože to ukazuje, že to musíme řešit. Že to je
věcí taky politiků, aby navrhovali nějaká řešení a ten antidiskriminační
zákon je náš velký dluh nejenom vůči Evropě, ale i povinnost vůči našim
občanům, abychom pomohli našim spoluobčanům, obětem diskriminace a dali jim
možnost bránit se právní cestou.“
V Den lidských práv si připomínáme i 15-leté výročí vysílání na stanici
Radiožurnál O Roma vakeren. Myslíte si, že je to přínosem?
„To je obrovským přínosem, toto vysílání je velice vysoce posazenou laťkou,
to vysílání, resp. i internetové stránky sleduje mnoho lidí nejen u nás, ale
i v zahraničí, a myslím si, že velice objektivně a systematicky osvětluje
problematiku týkající se romské kultury, života, týkající se romské
komunity, aktuálních událostí, které zajímají nejen lidi u nás, ale i v
Evropě. Jsem ráda, že je na světové úrovni, a věřím, že tu svojí laťku udrží
stejně vysoko a budeme mít i nadále velice kvalitní zdroj informací o životě
Romů u nás.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Sdružení Zvůle práva chrání před diskriminací
V následujících minutách vám představíme sdružení Zvůle práva. V tomto
sdružení pracuje i řada mladých Romů, jejichž cílem je ochrana před
diskriminací na základě rasového nebo etnického původu, náboženství, víry,
světového názoru, zdravotního postižení, věku, pohlaví nebo sexuální
orientace. Více Anně Polákové řekla Edita Stejskalová – absolventka Fakulty
sociálních studií Masarykovy university.
„Naše občanské sdružení Zvůle práva bylo registrováno v říjnu 2006, takže
jsme poměrně mladá organizace, ale já i Kateřina máme dlouholeté zkušenosti
s prací se sociálně vyloučenými lidmi, převážně tedy romského etnika. Tzn.,
že bychom chtěli v terénu vyhledávat za pomoci neziskových organizací a
prostřednictvím monitoringu médií případy, o kterých my budeme přesvědčeni,
že dochází k diskriminaci na základě etnické příslušnosti, protože naší
cílovou skupinou jsou převážně Romové. Vybrali jsme si 2 oblasti, které
považujeme za zásadní, které celkově žití Romů v ČR zhoršují.“
Máme 80000 lidí v ghettech, jak byste sledovala tu situaci?
„Já ji sleduji systematicky a velice dlouho, a myslím si, že situace Romů ve
smyslu integrace do společnosti a v přístupu ke společenským zdrojům (ať už
Romů coby produkovatelů nebo naopak těch, kteří je budou odebírat) se spíš
bude zhoršovat, protože fenomén ghettoizace stále postupuje a čím dál tím
více lidí z řad Romů je v něm odkázáno žít. Už vyrůstají generace, který
jiný systém a jiný způsob žití ani neznají, nemají žádný kontakt s majoritní
společností. Ale to, co je na tom velice nebezpečné, celkově pro společnost,
to, že tato ghetta mají vlastní pravidla, která jsou mimo majoritní
společenský hodnotový proud, lidé tam přemýšlejí úplně jiným způsobem než
lidé, kteří bydlí jinde, protože oni musí v tom systému přežít. Takže
odpovědí je, že se to bude stále zhoršovat a musí se to řešit.“
Řada organizací na tento problém poukazuje už dlouho, myslíte si, že
tento trend byl cílený?
„Když se vrátíme zpátky do minulosti, tak je možné vysledovat tendence české
společnosti romské občany oddělit. Např. za obrovské porušení občanských a
lidských práv považuji způsob, jakým se nabývalo a pozbývalo české státní
občanství po rozpadu ČSFR. To skutečně padlo největším dílem na Romy.
Tehdejší politici dokonce tvrdili, že s tímto počítali, tedy s tím, co
znamená nemít občanství – je to jakési bezdomovectví. A lidé, kteří se tady
narodili, pracovali, měli vazby, toto považovali za svůj domov, svojí vlast,
se najednou stali cizinci ve vlastní zemi. To mělo obrovský dopad na jejich
možnosti, důsledky tohoto činu se projevují až dodnes, kdy stačí, aby jeden
člen z posuzované domácnosti nesplňoval podmínku českého státního občanství,
okamžitě se dávky odebírají celé rodině. Některé akce Českého státu byly
cíleny na romské publikum, dalším znakem je vznik sociálně vyloučených
lokalit, které jsou etnicky homogenní, kde z 90 procent opět žijí Romové.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Na vánoční výstavě v Brně najdete i recepty na romská jídla
V Muzeu romské kultury v Brně je k vidění nová výstava, která představuje
vánoční zvyky Romů. Podrobněji si ji projdeme ve vánočním O Roma vakeren
příští pátek, ale už dnes si povíme, jaká jídla jsou typická pro romskou
štědrovečerní tabuli. Pokud totiž hledáte kulinářskou inspiraci na Vánoce, v
expozici najdete přesné recepty na typické romské pokrmy. Více v příspěvku
Jany Šustové.
Ústřední částí výstavy je stůl, na kterém je vše, co na romskou
štědrovečerní tabuli patří. Kurátorka výstavy, Jana Kramářová nám nejprve
řekne o pokrmech, které měly zajistit udržení zdraví a bohatství anebo
předejít nějakému nedostatku.
„Je tady mísa, kterou také známe z našeho prostředí, mísa s čočkou nebo s
hrachem, což mělo zajistit dostatek peněz, bohatství, nechyběla tam ani sůl,
navzdory tomu, že ta štědrovečerní večeře by měla být opravdu bohatá. Na
stole by nemělo chybět nic. Dříve večeře bývala postní, dnes je tam maso
různých druhů, ale také některé romské speciality, ke kterým se dostaneme
později. Ale neměla by tam chybět sůl a chléb. Dále je tam česnek, který má
zajistit zdraví, a je tam také med, což je hezké, že některým rodinám se tím
medem dělal křížek na čelo, a mělo to symbolizovat to, aby se k sobě lidé
pěkně chovali, aby byli sladcí jako ten med. A stejně tak tam jsou sušené
švestky. Také jsme zaznamenali vzpomínku, že někde před samotnou večeří
rozkrojila maminka jablíčko na tolik dílů, kolik se sešlo lidí u stolu,
snědli jablko a potom začala hostina.“
Na každém z talířů leží fotografie romského jídla, která je doplněna
receptem v češtině a romštině.
„Tady na stole jsme připravili recepty a fotografie některých těch pokrmů.
Jsou to třeba postní fazole se sušenými švestkami, bobalky, nebo pokrmy,
které se vaří průběžně během roku, pišota, což jsou takové plněné taštičky,
ta náplň může být slaná i sladká, halušky, plněné zelné listy, holubky. A
ještě tu je recept na šinga, což jsou záviny také s různou náplní.“
Recepty vypadají velice zajímavě, chystáte se třeba někdy vydat i
knížečku, někde je publikovat?
„My jako muzeum ne, ale muzeum oslovil Jihomoravský kraj s tím, že by chtěl
vydat kuchařku národnostních menšin, a tak jsme přislíbili účast, takže
počítáme s tím, že bychom tam tyto pokrmy nějak prezentovali.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
V Praze vystoupí soubor z Indie
Máme tu pro Vás ještě jednu zajímavou pozvánku do pražského Kongresového
centra, kde 18. prosince vystoupí soubor, který k nám přijel z Indie. Více
řekla Anně Polákové jedna z organizátorek Kristina Drahoňovská.
„Bollywoodská Bharati znamená Duch Indie, a zároveň to je i jméno hlavní
hrdinky.“
Je to příští týden, právě v předvánoční čas, kdo bude mít zájem, může se
jít podívat do Kongresového centra na vystoupení. Co všechno uvidí?
„Uvidí téměř 100 tanečníků, kteří zároveň zpívají, bude tam živá hudba,
tradiční indické nástroje, spousta kostýmů a barev, spousta maket,
pomůcek... je to opravdu velká a pestrá show. I ten příběh je velkolepý, je
o zakázané lásce.“
To je první vystoupení?
„První návštěva vůbec České republiky a Prahy a zatím tedy i poslední.“
Jaký je vůbec zájem o tento druh indického umění u nás?
„Bohužel se setkáváme s tím, že lidé ještě pořád nevědí, co Bolywood je,
odkud je a co se tam děje. Bollywood je pojem, je to centrum indické filmové
kultury, Bollywood vznikl ze slova Bombay, indické město a Hollywoodu. Je v
tom trošku i ironie, ten komerční způsob v Hollywoodu, kterým se natáčí. V
indii, v Bollywoodu se natáčí 800 až 1000 filmů ročně, což je opravdu
masivní. Z toho tak 300 přímo bollywoodských, s těmi tradičními indickými
příběhy, a tradičními prvky, co indický film zahrnuje, hodně se tam tančí a
hodně scén se vyjadřuje tím tancem a zpěvem. To je typické pro bollywoodský
film.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
„O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 14. prosince je u konce. Ale
naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého
rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií.
Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.
Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a nebude chybět ani romská
hudba.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Jaroslav Sezemský a
Richard Samko.
Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O
Roma vakeren. Romale irinen ada šuniben predal tumende.
Mějte se moc pěkně, klidný víkend.
Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.
|