Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale
tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben „O Roma vakeren“!
Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu také dnes pro vás máme
připravenou celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a samozřejmě
nebude chybět romská hudba.
The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha
tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.
Peršo amenca džana Prahate pre demonstracia. Tiž amenca džana pro jekh
multikurturno festivaľis.
Nejdříve se společně vydáme do pražského židovského města, které bylo
ohroženo plánovaným pochodem neonacistů a také na Karneval rozmanitosti.
Vakeraha tiž palo Roma, so imar jekh berš dživen ko Jesenikos. Phenana
tumenge, hoj o Roma bajinde avri o sudos ko Štrasburk.
Ve druhé polovině O Roma vakeren nám advokát David Strupek řekne, jaký
význam má rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku na
vzdělávací systém směrem k Romům u nás i v zahraničí. Řekneme vám také o
projektu Živá knihovna. Tolik namátkou programová nabídka a teď už vám
nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.
=[ Reportáž ]=
Anketa mezi účastníky protestu proti neonacistům
Naše metropole minulou sobotu zažila největší opatření roku. Ulicemi pražské
židovské čtvrti totiž chtěli na výročí Křišťálové noci pochodovat
neonacisté. Postavili se jim tisíce lidí, policie nakonec neonacisty až na
malé skupinky držela v okrajových částech Prahy. V Maiselově ulici před
židovskou synagogou byla také naše kolegyně Marie Vrábelová, která se ptala
lidí, proč se zúčastnili protestu proti neonacistům:
„Děti by měly vidět, co se tady děje. Doufám, že policie nedovolí, aby se
sem kdokoli dostal, ale pokud ano, budeme se snažit děti ochránit a zmizet.
Nejsme žádní šílenci.“
„Chceme zabránit tomu, aby tady byli zlí lidé, nacisti!“
Pane Veselý, vy jste sem přišel a máte na prsou hvězdu s označením Žid.
Za koho tady jste?
„Já jsem v podstatě Rom, ale dnes jsem tady za Židy, protože si myslím, že
nikdo nemá právo hanobit památku vyhlazování Židů ani Romů. Nikdo nemá právo
zpochybňovat holocaust nebo vyhrožovat dalším holocaustem.“
„Šedesát let po válce se děje něco takového! Já jsem ročník 1968, ale
nedokážu si představit, když Němci tu jezdili po Židovském městě, sbírali
lidi a vraždili je.“
„Přišla jsem podpořit Židovskou obec. Je to potřeba z důvodu nacistické
hrozby.“
„My jsme přišli tady s kolegou z Kyjeva, z Ukrajiny. Jsme tu kvůli rasismu,
který se obrací proti menšinám, jako jsou Romové a migranti, kterých tu bude
asi stále více. Takže to nebezpečí bude asi stále větší.“
„Nelíbí se nám, co se děje a chtěli bychom, aby to skončilo jednou provždy.
Tohle by se mělo tvrdě potírat.“
„Ten nacismus stejně jako komunismus je bohužel pro spoustu lidí přitažlivý,
protože nabízí jednoduchá řešení. Lidé si myslí, že to nějak vyřeší jejich
stávající situaci. Vůbec nechápu, jak je možné o tom nějak diskutovat,
jestli povolit nebo nepovolit. Jasně, že nepovolit. Tohle už není
demokracie, to je v tomto případě anarchie.“
„Žiji v Bratislavě a v Praze. Musel jsem přijít a svou přítomností se proti
tomu vyjádřit.“
Foto: Jana Šustová
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Fedor Gál: 10. listopadu jsem v Praze zažil étos listopadu 1989
I v dalším příspěvku si budeme povídat o demonstraci proti neonacistům,
kterou sledovala Marie Vrábelová.
Z Maiselovy ulice se lidé přemístili na Staroměstské náměstí, kde na
podiu vystoupili pamětníci holocaustu. Jedním z nich byl Arnošt Lustig.
„Dámy a pánové, bratři a sestry. Dívám se před sebe a vidím nádherné lidi,
pro které je spravedlnost, čest a touha být čistí v tuto chvíli to hlavní.
Pamatuji si smrtící lhostejnost, když nás odváželi jako jateční dobytek do
koncentračních táborů, kde nás jako jateční dobytek zabíjeli. Pamatuji si,
že po vyhubení Židů měli být na řadě Češi. Zabít nebo zotročit, to byl
program nacistů pro Čechy. Obracím se na ty zmoudření schopné mladé lidi,
kteří se dnes k nacismu hlásí. Jistě nechcete být hloupí, zbabělí a ubozí.
Zamyslete se nad tím, co chcete udělat se svým životem. Nebrušte si zuby na
mrtvých. Nezabíjejte je podruhé, potřetí, do nekonečna! Vzpamatujte se!
Nechtějte, aby z vás lidé měli strach a aby vámi opovrhovali.“
Podpořit svou písní přišel i Svatopluk Karásek. Mezi účastníky byla
poslankyně z Bruselu Jana Hybášková.
„Já jsem tady samozřejmě sama za sebe, jsem tu za své dvě dcery, ale jsem tu
i jako vedoucí delegace Izrael Evropského parlamentu. Jsem tu za nás za
všechny, slušné demokraty. A to poselství, které je třeba tu dnes říci, je,
že není jen potřeba demokracii hájit a obhajovat, ale podle slov sv.
Augustina ’Kdo nekoná dobro, koná již zlo‘. Mým poselstvím z toho dneška je,
abychom v těchto dnes nejen hájili demokracii, ale abychom se skutečně
aktivně snažili všude dělat dobro tak, aby se ty věci, o kterých tu dnes
mluvíme a které si ani nechceme připomínat, už nikdy neděly.“
Proč si myslíte, že v dnešní době nacisté vystupují a proč byl původně
pochod povolen?
„Jestliže někdo, ať už úředník nebo soudce, může připustit, že by se právo
mohlo vykládat tak, že je politicky korektní i vůči těm, kteří poškozují
demokracii, tak je to hrozně špatná věc. Nemůžeme zabránit proliferaci
jejich literatury do naší země, nedokážeme zabránit tomu, aby mnichovské
neonacistické centrály posílaly peníze, nedokážeme zabránit ani pohybu osob.
Bránit jim fyzicky, pomocí policistů v ulicích, to je až poslední možnost.
Myslím si, že bychom se měli hluboce zamyslet nad tím, jak bojujeme s
extremismem. Nemyslím tím islámský extremismus, ale právě ten nacistický
extremismus, který k nám proudí z Německa. Měli bychom se snažit užívat
sofistikovanějších prostředků, než je fyzická síla našich policistů. Máme je
v moderní době k dispozici.“
Kde si myslíte, že se v těch mladých lidech bere tolik nenávisti?
„Extremismus vzniká jako nedostatečný výklad demokracie. Právě proto, že
demokracii vnímáme jen jako jakési pasivní právo všech říci vše. To je
špatné pojetí, demokracie je něco, co se musí každý den budovat, na čem
musíme všichni spolupracovat.“
O názor jsem požádala i sociologa Fedora Gála.
„Já jsem tam byl a pak jsem ještě večer koukal na zpravodajství o této
události v médiích - našich i zahraničních. To, co jsem zažil a viděl na
vlastní oči, bylo velice spontánní vystoupení občanů České republiky. Nebyli
tam jen Pražané, ale i lidé z Brna nebo ze severu Čech. Bylo jich strašně
moc a byli velice ukáznění, důstojní, odhodlaní. Z celého toho náměstí i z
Maiselovy ulice vyzařovala pozitivní energie. To, co jsem viděl v noci v
médiích, to byly rvačky, excesy, které vůbec nebyly pro ten den typické. To
nebylo vystoupení Židovské náboženské obce. Večer, po skončení šabatu, byl v
jídelně židovské náboženské obce koncert následovaný diskuzí. Ten koncert
byl pro mě fascinující. Vystoupila tam romská skupina Bengas, byli nádherní,
vyzařovala z nich energie, vitalita. Všichni to tak cítili a chápali. Máme
listopad. Já tento týden jedu do Bratislavy na setkání lidí, kteří zakládali
Veřejnost proti násilí a Maďarskou nezávislou iniciativu, protagonistů
listopadu 1989 na Slovensku. Chci tam říct, že 10. listopadu jsem v Praze
zažil étos listopadu 89.“
Foto: Jana Šustová
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Karneval rozmanitosti v Praze nabídl i multikulturní program pro děti
Dvanáct českých měst je letos na podzim dějištěm Karnevalu rozmanitosti,
jehož cílem je představit život lidí, kteří bývají obětí diskriminace na
základě pohlaví, sexuální orientace, etnicity a původu, věku, zdravotního
postižení nebo náboženství. A jelikož výchova k toleranci by měla začínat už
od dětství, Jana Šustová zjišťovala, jaký program připravili právě pro děti
v rámci Karnevalu rozmanitosti v Praze.
Děti, který minulou sobotu navštívily Karneval rozmanitosti v pražské
Lucerně, se dozvěděly o tom, jak se slaví židovské a muslimské svátky,
poznaly kazašské tradice a naučily se některé romské písně a tance. Dílnu s
názvem Romský rytmus a písničky vedla Petra Gelbartová, Romka, která v
současné době studuje na Harvardské univerzitě.
Vedete dílnu o romské hudbě. Kde jste se naučila romské písničky?
„Zrovna tu, co jsem hrála, jsem se naučila z CD jako každý jiný, protože je
od skupiny Bengas. Ale ty ostatní, které jsem měla připravené, jsem se asi
naučila v rodině, nebo tak různě, možná od kamarádů. Asi jako každý průměrný
Rom.“
Zpívalo se u vás doma hodně?
„Zpívalo a zpívá, už to asi není tolik romských písniček, ale já osobně se o
ně hodně zajímám, takže si je vyhledávám, ať už v rodině nebo mimo ni.“
Když neromským dětem vysvětlujete, jaká je romská hudba, co jim říkáte? V
čem je ta hudba odlišná od hudby většinové společnosti?
„Je tam hodně rytmu, který je obrácený. Důraz se klade, podobně jako u
černošské hudby, na takzvané slabé doby, mezidoby. Je tam samozřejmě trošku
jiný projev, více improvizace, kudrlinek v tom hlase. Hlavně k tomu hodně
patří tanec. Byla bych moc ráda, kdyby se děti teď přidaly k tanci, protože
dokud si to svým tělíčkem nezažijí, nemohou tu hudbu úplně pochopit.“
Čím se zabýváte ve svém profesním životě? Je vaše kariéra nějak spojena s
hudbou?
„Já sice dělám doktorát z etnomuzikologie, ale úplně přesně hudbou se
nezabývám. Zaměřuji se na otázku multikulturního vzdělání. Ta hudba, hudební
výchova, do toho určitě patří, ale jde spíše o teorii toho, co ta hudba
znamená a co to znamená v praxi.“
Co se týče židovských svátků, děti si na Karnevalu rozmanitosti mohly
vyzdobit suku, což je stánek, ve kterém Židé slaví Svátek stánků zvaný
Sukot. Více Zuzana Tlášková ze Vzdělávacího a kulturního centra Židovského
muzea v Praze.
„Teď předvádíme svátek sukok, stavíme si suku. Ale protože tu žádnou suku
nemáme, snažíme se tu suku alespoň zdobit. Dříve se totiž zdobily různými
lístky, palmovými listy, ovocem.“
Koukám, že hodně vystřihujete, máte tady barvičky... Co bude tím
výtvorem?
„Vystřihujeme různé tvary, rybičky, kytičky, hrušky, jablíčka, kterými tu
suku chceme ozdobit, jak se dříve zdobívala. Ale bohužel je tu dost zima,
takže musíme jen vystřihovat a ne používat barvy, protože tu nezasychají.“
Podobné programy pro děti děláte i ve vašem centru. Jak taková odpoledne
probíhají?
„Děláme nedělní dílny pro veřejnost, mohou přijít děti od čtyř let. Slavíme
svátky, připomínáme různé tradice. Během týdne děláme také programy pro
učitele a pro školy.“
Když by tam chtěl někdo přijít se svým dítětem, jaký má čekat program?
„Nejdříve se seznámíme s tím svátkem a pak třeba hrajeme divadlo, když je to
třeba Purim. Nebo vytváříme předměty, které se ke svátku váží nebo
ochutnáváme tradiční jídla. Je to víceméně takové odpoledne jako tady.“
A nakonec jsem se zastavila v dílně, která představovala muslimské
svátky. S dětmi si tam povídala Jana Al Oukla.
„Představujeme dva hlavní muslimské svátky: Velký svátek a Malý svátek.
Velký svátek je těsně před Vánoci. Je to svátek, kdy probíhá pouť do Mekky a
poutníci zde obětují zvířata. Muslimové na celém světě v ten den slaví Velký
svátek. A Malý svátek je svátkem ukončení půstu v měsíci Ramadánu.“
Koukala jsem, že vystřihujete různé lampičky. Co je to za lucerničky a co
v islámu znamenají?
„Ona je to spíš taková hra pro děti, protože ty tradice při oslavách jsou v
různých zemích různé. Liší se to oblast od oblasti. Ta lucernička je
symbolem světla a naděje, kterou nám Bůh dává. Děti s těmi lucerničkami
chodí ven a v některých zemí se dokonce koleduje jako u nás.“
O ten váš stánek je mezi dětmi docela zájem. Přišly děti z muslimských
rodin nebo spíš děti, které o islámu vůbec nic nevědí?
„Zatím spíš děti, které o islámu nic nevědí nebo se s tím ještě nesetkaly.
Dnes sice už hodně dětí vycestovalo například do Tunisu nebo do Egypta, ale
mají spíš takové turistické vědomí. Je to různé, možná se s tím ve školy
setkaly, ale některé děti se stydí za to, že jsou muslimové a že slaví jiné
svátky.“
Foto: Jana Šustová
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Fotograf Jiří Doležel zdokumentoval život romské rodiny vystěhované na Jesenicko
Jak už jsme se zmínili, také Praha hostila Festival rozmanitosti. Jeho
součástí byla výstava s názvem Dokumentární fotografie a diskriminace.
Vítězem se stal fotograf Jiří Doležel, který nafotil život rodiny
Kandráčových. Ta byla v loňském roce odsunuta ze Vsetína do zoufalých
bytových podmínek na Jesenicko. Marie Vrábelová pozvala Jiřího Doležela k
mikrofonu.
„Já jsem vlastně sledoval tu kauzu průběžně.“
Jaký jste toho měl dojem, když jste fotil?
„Z Kandráčových velmi pozitivní. Ale na druhou stranu jsem měl velmi
negativní nebo nedobrý pocit z toho, co se jim stalo, jak to všechno
proběhlo a jak to probíhá dál.“
Vlastně jste fotil bídu, to jste si uvědomoval?
„To jsem si uvědomoval, ale také jsem si uvědomoval to jejich pozitivní
naladění, takže tam jsou v podstatě dvě roviny.“
Víte o jejich situaci teď v současné době?
„Stará Červená voda leží na hranicích s Polskem. V současné době je tam
obrovská nezaměstnanost, neutěšená sociální situace. V domě Kandráčových je
plíseň, a tak děti bývají často nemocné, protože je tam hrozná vlhkost.
Takže nic moc.“
Když jste probíral fotografie, proč jste zvolil zrovna tyto a poslal je
do soutěže?
„Já jsem původně vůbec neměl v úmyslu tuto soutěž obesílat, protože jsem se
do toho pustil až v červenci a já nemám ve zvyku dělat projekty v rychlíku,
takže tomu dávám čas až ta časosběrná kolekce dozraje. Ale pár dnů před
uzávěrkou této soutěže mi to nedalo, sednul jsem k počítači a začal jsem se
v nich probírat, a tak se mi tam vystrukturoval tento soubor. A když jsem si
jej párkrát prohlížel, tak jsem uznal, že není až tak špatný, a tak jsem jej
poslal a vyhrál.“
Postižená rodina se vernisáže také zúčastnila a Marie Vrábelová oslovila
Žofii Kandráčovou.
„Když vidím tady ty naše fotografie, tak z toho mám špatný pocit. Stydím se
za to, protože vidím, kam nás ten Čunek deportoval. A já nevidím důvod, proč
bychom se neměli vrátit tam, odkud jsme přišli, tam, kam patří moje děti.“
Vy jste byli vystěhováni ze Vsetína už před rokem. Co se změnilo za ten
rok?
„Za ten rok se nezměnilo vůbec nic. Je to čím dál tím horší. Děti jsou tam
stále nemocné, nemůžou si tam zvyknout. My jsme také pořád nemocní. Ten celý
barák je pro naše děti neobyvatelný a nehygienický.“
Co se na tom baráku změnilo? Je tam vlhkost, která jistě postupuje dál a
dál.
„Ano, to se akorát zhoršilo, protože ta vlhkost postupuje dál a dál, víc a
víc. V tom baráku natož v tom pokoji se zkrátka nedá žít. Ty děti tam
nemůžou spát. Pro mě je ten barák zbořeniště.“
Chodí děti do školy?
„Dvě holčičky tam chodí do školky. Máme to daleko 1 nebo 2 kilometry, někdy
jedeme autem, ale když manžel není doma, tak chodíme pěšky.“
A můžete investovat do oprav toho baráku?
„Ne, nemůžeme, protože na to nemáme finance.“
Lidé tady chodí kolem těch fotografií a třeba si řeknou, jak tady v tom
můžou bydlet. Jaký je to pro Vás pocit?
„Ať to vidí celý svět, kam nás ten Čunek hodil, jak my žijeme. Všichni, celý
okres, se za nás stydí. Tak ať s za to stydí i ten Čunek za to, kam nás
dal.“
Foto: Jana Šustová
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Česká republika porušila právo romských dětí z Ostravska na vzdělání
Tento týden Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že ČR porušila právo
romských dětí z Ostravska na vzdělání a také zákaz diskriminace tím, že byly
zařazeny do zvláštních škol. Rodiče si stěžovali, že jejich děti skončily ve
zvláštních školách neoprávněně jen kvůli svému původu a že tím bylo porušeno
jejich právo na vzdělání. Soud stěžovatelům přiznal odškodné za morální
újmu. Anna Poláková pozvala k mikrofonu advokáta Davida Strupka.
„Především Velký senát se podíval na celou situaci mnohem důkladněji, mnohem
podrobněji. Více než ten sedmičlenný senát se ten Velký senát přiblížil
řekněme trendům v posuzování diskriminace, které jsou běžné třeba v Evropské
unii. Jednak pokud se týče vůbec pojetí nepřímé diskriminace, to je typ
diskriminace, kde není důležitý záměr, ale výsledek, a také pojetí důkazního
břemena, pojetí statistických důkazů. Čili v tomto směru k tomu Velký senát
přistoupil jinak, přistoupil k tomu více podrobněji a jinak pojal i některá
procesní pravidla a dospěl k jinému závěru.“
Jaké důkazy byly ve prospěch Romů?
„Dá se říct, že základním důkazem byla statistika, která ukázala tu
obrovskou disproporci. Další důkazy už byly v zásadě podpůrné, byly to
především správy různých organizací, které podporovaly tu statistiku, v
zásadě i přiznání českého státu, které učinil před určitými mezinárodními
institucemi. A poté byly přiloženy i další důkazy, jako například různé
názory odborníků apod., ale ty už soud tolik v potaz nebral. Samotné spisy
těch jednotlivých dětí nám až tolik nepomohly, protože z nich je poznat
velmi málo. Určitě by nějaký odborník - psycholog dokázal rozebrat ty testy,
říci, jestli jsou v pořádku, ale je známo, že i experti se v těchto otázkách
ne zcela shodnou a že to je věc sporná. I to je důvod toho odlišného
náhledu. Ten soud řekl: ‘Ten systém proti Romům fungoval diskriminačně a
proto i těchto 18 bylo diskriminováno‘.“
Jaký dopad bude mít tento soud na Českou republiku a na školství obecně?
„Velmi důležité v tom rozsudku je, že soud řekl: ‚Není podstatné, jak se
která škola nazývá, jak je definována v zákoně, ale podstatné je především
to, jaké vzdělávání ty děti dostávají. Tedy pokud jsou dnes romské děti
zařazovány do tříd v rámci ZŠ, které jsou nazývány jako třídy pro děti se
speciálními vzdělávacími potřebami, stále se může jednat o diskriminaci za
předpokladu, že například ty učební osnovy neodpovídají jejich skutečným
intelektovým schopnostem a že tyto osnovy nadále jsou tak špatné, s tak
velkým zpožděním a propadem, jako byly původní osnovy zvláštních škol.“
Jaký dopad bude mít tento rozsudek na romské rodiny, romské rodiče?
„Co se týče Romů, myslím, že je důležité, že dostali signál, že se mohou
bránit. Myslím, že je důležité, aby se Romové bránili již v tom samotném
počátku a ne po několika letech, ale už přitom, kdy dochází k tomu
zařazování, to znamená ve chvíli, kdy si je pozve učitel nebo ředitel školy
a řekne: ‚Podívejte se, Váš syn nebo dcera by měli jít do třídy, kterou jsme
otevřeli zvlášť, protože nezvládá učivo.‘ Tak v tuto chvíli se má rodič
zeptat, co to znamená, jaké budou osnovy, jak moc bude pozadu, jaké bude mít
šance, až to skončí. A po takové podrobné debatě by měl říct: ‚Tohle já
nepodepíšu!‘ A to si myslím, že je ten hlavní signál pro rodiče.“
Myslíte si, že budou následovat i další žaloby?
„Já jsem samozřejmě už vyjádřil názor, že tento rozsudek otvírá určité
možnosti dalším individuálním postupům, ale zároveň jsem řekl, že
pochopitelně jakékoli další spory by byly obtížné z důkazního pohledu, byť
to důkazní břemeno z velké části nese žalovaná strana. Tak ten žalobce by
určitě musel přednést tvrzení týkající se statistických výsledků kvality
učiva apod. A pro ty romské rodiny vést takový soudní spor by určitě
jednoduché nebylo. Ale každopádně ten rozsudek otevírá takové možnosti,
protože to právní hodnocení je velice silné a jednoznačné. Pokud by ta
žalující strana už stáhla tu skutkovou část, tak potom ta právní část by
měla být jednoznačně v jejich prospěch.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Chcete bourat předsudky vůči Romům? Spolupracujte s projektem Živá knihovna!
V rámci Karnevalu rozmanitosti bylo možné v neděli v pražském Paláci Lucerna
navštívit také projekt Živá knihovna – nesuď knihu podle obalu. Ze Živé
knihovny si čtenář může vypůjčit místo knih lidi, proti kterým bývají
nezřídka ve společnosti předsudky. Tentokrát však v Živé knihovně chyběla
kniha s titulem Rom. Předsedkyně Organizace na podporu integrace menšin Jana
Tikalová svěřila naší kolegyni Janě Šustové, že hledají Romy, kteří by na
tomto projektu chtěli spolupracovat.
Vy hledáte dobrovolníky z řad Romů, kteří byli ochotni spolupracovat na
projektu Živá knihovna. Můžete na úvod říct, v čem tento projekt Živé
knihovny spočívá?
„Projekt Živá knihovna spočívá v tom, že místo knih jsou lidé, kteří jsou z
různých menšin. A menšiny jsou to náboženské, etnické, s odlišnou sexuální
orientací, názorového přesvědčení. Postatou je to, že člověk přijde a má
možnost v rámci dialogu si s tím člověkem popovídat, zeptat se na takové
otázky, na které třeba jednoduše nenajde odpověď, nebo na otázky na které
nenajde odpověď ani v literatuře. A právě každý ten člověk se podělí o svůj
příběh a o to, jaké to je být v menšině.“
Dalo by se říct, že Romové jsou u nás menšinou asi nejvíce
diskriminovanou. S kým jste doposud spolupracovali s řad Romů? Kolik jste
měli dobrovolníků?
„No právě bohužel jsme měli zatím jen jednoho dobrovolníka. A tímto bych
chtěla vyzvat Romy, kteří by se do tohoto projektu chtěli zapojit a pomáhali
by tak překonat předsudky a stereotypy, které v naší společnosti vůči Romům
jsou, aby s námi spolupracovali.“
Jak je to asi časově náročné? Co to obnáší spolupracovat s vámi?
„Není povinnost účastnit se všech akcí. Živá knihovna proběhla tento rok
třikrát, příští rok plánujeme tuto akci rozšířit i do škol a záleží jenom na
člověku, na tom dobrovolníkovi, kolik svého času do toho investuje. A
náročné časově je to tak, že knihovna je otevřená zhruba od 12,00 do 18.00
nebo 19,00 hodin. A ty rozhovory záleží na tom, kolik lidí přijde do
knihovny a bude si chtít nějakou ‘knihu‘ půjčit, povídat si s ní. Rozhovory
běží v nějakých 30 minutách.“
A kam by se ten člověk, v případě, že by se chtěl stát tou „knihou“, měl
obrátit?
„Já bych doporučila se podívat na naše stránky www.opim.cz. Jsou to stránky Organizace na podporu
integrace menšin, kde ten projekt je popsán. A pak nám může napsat e-mail,
na který tam najde odkaz.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
„O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 16. listopadu je u konce. Ale
naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého
rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií.
Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.
Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a nebude chybět ani romská
hudba.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a
Jaroslav Sezemský.
Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O
Roma vakeren. Romale irinen ada šuniben predal tumende.
Mějte se moc pěkně, klidný víkend.
Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.
|