Jak velké nebezpečí představuje neonacismus?
Proti pochodu několika stovek neonacistů židovskou čtvrtí v Praze se
postavily tisíce jejich odpůrců, zaštítěných policejními kordony.
Samo o sobě to však ještě neodpovídá na otázku, jak velké je
nebezpečí pravicového extrémismu v české společnosti.
Mladí Národní demokraté, ač by svým názvem mohli mást, neodbytně
trvali na tom, že právě na výročí Křišťálové noci chtějí
pochodovat právě pražským židovským městem i navzdory úředním a
soudním zákazům. Vnější symbolika jejich oblečení a otevřená
vyjádření některých z nich nenechaly nikoho na pochybách, že jde o
neonacisty. V sobotu je v Praze čekal neúspěch. Historické židovské
město bylo ze všech stran střeženo težkooděnci, o pár desítek
metrů dál proti pochodu pravicových extrémistů stáli příznivci
radikální levice a oba tábory navíc odděloval policejní kordon.
K tomu v záloze další početné posily. I když zde, u právnické
fakulty, nezabránily jednomu vážnějšímu incidentu, z větší části
se příběh smrsknul na napjaté čekání, co bude.
Několik set shromážděných u židovské radnice v Maiselově ulici se
ale nacházelo na trochu stísněném, ale v tu chvíli snad
nejbezpečnějším místě v Praze, podobně jako tisíce lidí na
Staroměstském náměstí. Na obou místech zazněly silné výpovědi.
Například Anny Hyndrákové, která strávila tři roky v
koncentračních táborech: "To všechno už tu bylo. A není to tak
dlouho. Začalo to stejně jako dnes. Já jsem strašně vděčna za
svobody, které nám přinesl listopad 1989. Ale často se ptám, co se to
stalo, co jsme s těmi svobodami udělali. Já jsem to podrobně sledovala
v televizi a v rádiu a v novinách. Pořád jenom slyším obavy, abychom
ty hitlerčíky nepoškodili na jejich právech, na jejich svobodě
shromáždění a svobodě slova. Ale já se ptám: kde je naše svoboda?
Naše svoboda žít tady a nemuset mít strach?"
Spisovatel Arnošt Lustig zase adresoval neonacistům lakonickou větu:
"Já bych je poslal do Osvětimi na čtvrt hodiny, aby viděli, jak
nacismus zachází s člověkem."
Nechyběly příspěvky předních politiků, mezi nimi předsedy Senátu
Přemysla Sobotky: "Obsah termínů jako Křišťálová noc a
holokaust je nám všem zde zcela jasný a je to i důvod, proč se
nehodláme smířit s tím, aby v ulicích Prahy opět pochodovali ti,
kteří jsou infikování antisemitismem a mají tendence obdivovat
nacistické barbarství."
Právě na masivní účast politiků v mediálních vyjádřeních proti
plánovanému sobotnímu pochodu však kriticky hodnotí politolog Bohumil
Doležal jako kýčovitou jednotu proti nebezpečí, jež neexistuje.
"Já vycházím z toho, co je na první pohled vidět a co je
faktická politická podpora, jakou ty skupiny získají. Ty skupiny mají
nulovou politickou podporu a jsou významné asi tak, jako fotbaloví
výtržníci. Jejich ideologie je nepropracovaná, na první pohled
hloupá, nikoho neoslovuje, nedotýkají se žádných skutečných zájmů
lidí v téhle zemi."
Neměla by přesto – nebo právě proto – společnost deklarovat
jednotu v hodnotách, se kterými přece i samotný Bohumil Doležal
souhlasí? "No já si myslím, že to je hlavně od těch politiků
takové propagační gesto pro ně samé. 'Podívejte se na nás, jací my
jsme dobří a hodní a stateční a jak tady pěkně vystupujeme pro věc,
pro kterou musí vystoupit každý slušný člověk.' Heleďte, kdyby o
něco šlo. Kdyby šlo o to, že nastavěj tváře a hrozí jim, že přes
ni dostanou. Kdyby to bylo spojené s nějakým rizikem. Houbeles. Policie
měla tu záležitost v rukou a starala se i o bezpečnost těchto
demonstrantů. Čili já zejména z hlediska těch lidí, těch takzvaných
osobností, co se tam přišli ukazovat, tak to považuji za takový
určitý akt parazitizmu a pokrytectví."
Ondřej Cakl, který se už léta zabývá monitorováním
neonacistického hnutí, v pohledu na jeho okrajovost v zásadě souhlasí
s Doležalem. "Podle mého názoru neonacismus v České republice je
okrajový jev, ale je nebezpečný především v násilí, které
páchají jednotliví příznivci této ideologie. Výhledově do budoucna
si vůbec nemyslím, že by se neonacisté mohli dostat do parlamentu,
spíše je to úplně nereálné. Museli by změnit strategii, hlavičku, o
to se vlastně nyní snažili pojmenováním jako Mladí národní
demokraté. Ale to se jim zkrátka nepodařilo, aby tuto hlavičku
prezentovali jako skupinu, která bude mimo to neonacistické
podhoubí."
Cakl si ale rozhodně nemyslí, že by deklarace odporu vůči
neonacistům byla zbytečná. "Za posledních deset let tady
veřejnost nebo nějaká občanská společnost vůbec nefunguje. Tady
demonstrují pouze anarchisté a já, abych pravdu řekl, nepamatuji si za
posledních deset podobný projev nesouhlasu s neonacisty. A že to
podpořili politici, to je zkrátka jev, který je všude stejný. Jakmile
je někde velké množství lidí, tak politici tam chtějí hovořit. Ale
zaplaťpánbůh, že tam přišlo tolik lidí."
Kromě možného růstu zázemí neonacismu v případě zhoršení
sociální situace totiž Ondřej Cakl vidí do budoucna i generační
rizika: "Tady vzniká nová generace, která vůbec nepoznala období
komunismu. Nacismus je pro ni úplně vzdálený a tyto lidi oslovují
úplně nové myšlenky a nové jevy a mladá generace na některé věci
slyší."
Svou odpověď na to v sobotu na Staroměstském náměstí po svém
přednesl evangelický farář, politik a také písničkář Svatopluk
Karásek: "Řekni ďáblovi ne. Ďábel je podvodník a nikoho nevede
správně."
|