Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale
tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"!
Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu také dnes pro vás máme
připravenou celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a samozřejmě
nebude chybět romská hudba.
The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha
tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.
Peršo tumenge phenaha savo Rom chudľa bečelinen Prix Irene u dodžanena tumen
tiž palo nipi, save den biči le Romen.
Nejdříve se společně vydáme na udílení cen Prix Irene a do sdružení Sedm
paprsků, kde se chystají na festival pro krajany. Řekneme vám také o
předávání prvních certifikátů Ethnic Friendly zaměstnavatel v Brně.
Vakeraha tiž palo projektos, kaj o Roma te dochuden buťi u šaj džam pre
školi. Vakeraha tiž le Romenca, save peske kerde o rekvalifikaci u pochudle
imar pre buči. Amaro šuniben zaphandaha vakeribnaha leperibnaha palo mule.
Ve druhé polovině O Roma vakeren vám řekneme o projektu Podpora Romů v Praze
a představíme vám některé Romy, kteří díky projektu získali zaměstnání.
Tolik namátkou programová nabídka a teď už vám nerušený poslech přejí
Jaroslav Sezemský a Jan Mišurec.
=[ Reportáž ]=
Romský aktivista Ing. Karel Holomek dostal cenu Prix Irene
Před týdnem obdržel známý romský aktivista inženýr Karel Holomek cenu Prix
Irene. Tato cena se uděluje od roku 2003 a jejím prvním laureátem byl Kumar
Vishwanathan. Slavnostního předání ceny ve Vzdělávacím a kulturním centrum
Židovského muzea v Praze se zúčastnila i Jana Šustová.
Cena Prix Irene je pojmenována po britské psychoanalytičce a skupinové
analytičce Irene Bloomfieldové. Tato žena mimo jiné šest let v Praze vedla
odborný seminář pro psychoterapeuty a sociální pracovníky, kteří se zabývají
terapií traumatu holocaustu. Nositeli a dalšími kandidáty Prix Irene jsou
ti, kdo také napomáhají vyrovnávat se s traumatem. Na další podrobnosti jsem
se zeptala koordinátorky Prix Irene Heleny Klímové.
"Cenu Prix Irene uděluje tzv. Výbor pro péči o Prix Irene a to je skupina
lidí při občanském sdružení Tolerance a občanská společnost."
Tuto cenu obdržel letos romský aktivista Karel Holomek. Proč jste vybrali
zrovna jeho? Jak jste přišli na jeho jméno?
"Tak my jsme pana inženýra Holomka znali už hodně dlouho, ještě z dob
disentu, kdy byl jedním z těch, kteří disidentům pomáhali. Na jeho chalupě,
která je blízko Brna, se konaly občas tajné schůzky, o které se jinak
zajímala komunistická Státní bezpečnost, a pan inženýr Holomek byl natolik
statečný, že riskoval sám sebe a svojí rodinu a tyhle schůzky umožňoval. A
potom, když komunisté odešli po Sametové revoluci, tak se stal předsedou
Sdružení Romů na Moravě, protože on sám pochází z romské rodiny. A je to
taková romská rodina, která už po několik generací vydává vynikající lidi,
vynikající občany občanské společnosti."
Karel Holomek je svým vzděláním strojní inženýr, a po studiích se jeho
kariéra začala slibně rozvíjet. Na předávání Prix Irene vyprávěl, co však
nastalo po roce 1968.
"Přišel rok 68, já jsem byl učitelem na Vojenské technické akademii, byl
jsem tehdy v hodnosti majora, byl jsem člověk, který měl rozdělanou
kandidátskou práci, byl jsem ambiciózní mladý muž, který si myslel, že je
chytrý, a že přes něho 'nejede vlak'. A teprve tehdy, v roce 68, to si
vzpomínám, byly prověrky, a prověřující komise se zeptaly: 'Tak, soudruhu
inženýre, co říkáte na vstup vojsk?' A já tak jako teď jsem se hloupě
zasmál, a řekl: 'To myslíte vážně? Vždyť to je sprostá agrese!' 'Aha!' A od
toho okamžiku se datuje dalších 20 let života, které jsem strávil v
kotrmelcích. To bylo v roce 69, kdy jsem náhle ztratil zaměstnání, nebyl
jsem schopen škrtnout si o jakékoliv zaměstnání, přestože si myslím, že jsem
měl skvělou kvalifikaci, ale nic. Až potom jsem se uchytil jako řidič
těžkých nákladních vozidel. Tam jsem začal svou dělnickou kariéru, kterou
jsem ukončil až v listopadu 89, nebo v lednu roku 90, kdy přišla Sametová
revoluce."
V době komunismu Karel Holomek pomáhal disidentům a také byl zatčen v
kauze Šiklová a společníci. Disidentům často půjčoval svou chatu u Brna a
jak vypráví disidentka Jiřina Šiklová, právě v ní vznikal český překlad
knihy 1984 od George Orwella.
"Karel jim propůjčoval chatu, aby překládali Orwellovu knihu 1984. A tam taky
StB našlo zbytky Newsweek, protože tam nějaká kopie zůstala, když se to
překládalo. Navíc Karel trpěl tím, že ostatní lidi se dostali do vězení a on
ne, tak sám sobě dal takový závazek, takové pokání, že bude opisovat Orwella
- tenkrát se to dělalo na průklepáky. A víte, co to bylo narvat 16 kopíráků
do psacího stroje? To byla největší otrava! A on toho Orwella opsal asi
desetkrát. Je to takový zajímavý způsob pokání, který člověk sám sobě dá. A
navíc tím vstoupil do Guinessovy knihy rekordů, protože neznám jiného
Cikána, který by tolikrát opsal na průklepák Orwella."
Foto: Jana Šustová
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Sdružení Sedm paprsků organizuje mezinárodní krajanský festival
Příští týden k nám přijede tři sta krajanů z různých zemí, nejvíce z
východních zemí na mezinárodní krajanský festival, který organizuje občanské
sdružení Sedm paprsků. Cestou do Prahy se mnoha krajanům splnil jejich
dlouholetý sen. Mnozí krajané z východu se tak navíc dostávají do staré
vlasti vůbec poprvé. Více informací řekla Marii Vrábelové ředitelka sdružení
Věra Doušová.
"Přijede asi 200 lidí, krajanů, nejvíc asi z východních zemí, úplně
nejpočetněji je zastoupena Ukrajina. A podle osobních zkušeností s
ukrajinskými krajany musím říct, že to jsou velmi aktivní vlastenci, kteří
po generace svůj jazyk přenášejí na děti a vnuky, zpívají české písně,
vyšívají a šijí české kroje."
To jsou tak zhruba kteří krajané? Ti kteří emigrovali před válkou nebo až
po válce?
"Vesměs to jsou lidé, kteří šli někde v polovině 19. století. Co se týče té
Ukrajiny, tak to jsou lidé, kteří odešli po roce 1860, šli za půdou, vlastně
tak, jako se chodilo do Ameriky. Ale protože tohle bylo snazší - tady
nemuseli po moři, šli pěšky, nebo s vozy nebo s koníky - tak jich šlo
samozřejmě více."
Kdo ještě přijede?
"Přijedou ještě 2 soubory z Rumunska, přijedou Bulhaři, Chorvati a Srbové.
To, s čím oni přijedou, to je výsledkem jejich dlouholeté práce a dokonce
práce celých generací, protože oni vlastně tu češtinu a český folklor už
mají zprostředkovaně od svých rodičů a prarodičů. Přesto je to pro ně taková
srdeční záležitost. Takže oni nacvičili písně a tance a to všechno nám
předvedou."
Vy jste hovořila o tom, že přijedou krajané z východu. A co krajané ze
západu?
"Původně se přihlásily 3 soubory, ale 2 se posléze odhlásily."
Krajané z východu mají peníze nebo jsou na tom špatně?
"O co více mají nadšení a takového toho vlasteneckého zápalu, tak o to méně
mají peněz. Je to pro ně opravdu strašný zásah do rozpočtu. Vůbec to, že se
vypravili na tu cestu; a samozřejmě už není v jejich silách, aby si tady
platili pobyt, takže my jsme jim zajistili pobyt v těch úplně
nejjednodušších a nejlevnějších hostelech."
Přihlásili se sponzoři na takovou akci, že podpoří ty naše krajany?
"Máme sponzory v tom smyslu, že jsou firmy, které nám darují jídlo nebo
nápoje. To je skvělé, protože budeme pro ně mít během toho festivalového
dění pohoštění. Bohužel horší je to se sponzory finančními. My jsme hrozně
doufali, psali jsme žádosti na všechny strany."
A sponzoři ze západu nepodpoří své krajany z východu?
"Přestože vyšlo mnoho článků na toto téma v západních krajanských listech,
my jsme prostě přišli s takovou myšlenkou, že když se nemohou zúčastnit, že
by alespoň podpořili třeba jednoho krajana. Jeden krajan nás vyjde asi tak
na 1000 Kč. Ale nakonec z toho sešlo."
Může ten festival navštívit i veřejnost?
"Mohou přijít přímo do Salesiánského divadla, v úterý začíná přehlídka od
půl čtvrté, a ve středu a ve čtvrtek od deseti hodin ráno."
Foto: Martina Stejskalová
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
První čtyři zaměstnavatelé získali certifikát "Ethnic Friendly zaměstnavatel"
Ve středu se v prostorech Krajského úřadu Jihomoravského kraje uskutečnilo
slavnostní předání prvních certifikátů "Ethnic Friendly zaměstnavatel". Tuto
značku uděluje organizace IQ Roma servis zaměstnavatelům, kteří
nediskriminují své zaměstnance z rasových důvodu. Certifikáty z rukou
brněnského primátora Romana Onderky převzali první čtyři ocenění
zaměstnavatelé - firmy Audacio, Inventec, Úřad práce Brno-město a Zetor
Tractors. Jana Šustová nejdříve oslovila personálního ředitele Zetoru
Traktor Richarda Kruksu.
Zeptala bych se na úvod, kolik má celkově Zetor zaměstnanců?
"Tak Zetor má k dnešnímu dni 1200 zaměstnanců. A co se týče podílu, řekněme,
etnických zaměstnanců, když bych mezi ně započítal i Slováky, kterých
zaměstnáváme poměrně hodně, tak bych řekl, že je to něco mezi 10-15
procenty."
Jaké další národnosti u vás pracují?
"Samozřejmě zaměstnáváme i Poláky, je u nás hodně Ukrajinců, a také Romů, i
když ty nějak speciálně nevyčleňujeme."
Jaké funkce zastávají Romové ve vaší firmě?
"V podstatě to jsou výrobní profese, na kterých u nás pracuje několik
desítek Romů."
Jak jste se dozvěděli o tomto certifikátu Ethnic Friendly zaměstnavatel?
"My jsme byli oslovení společností IQ Roma servis s nabídkou, zda bychom se
nechtěli zúčastnit certifikace. Samozřejmě jsme se té certifikace zúčastnili
velmi rádi, protože je pro nás velmi důležité, aby se u nás zaměstnanci
cítili na pracovišti dobře, a necítili se diskriminovaní z jakéhokoliv
důvodu. A tím, že zaměstnáváme poměrně vysoké procento i jinonárodnostních
zaměstnanců, tak o to důležitější to pro nás bylo."
Můžete říct pár slov o tom, jak probíhal proces certifikace? Určitě k vám
přicházeli na pozorování zaměstnanci IQ Roma servisu. Jak zkoumali, jestli
opravdu zacházíte rovně se všemi zaměstnanci?
"V první řadě jsme dostali nějaké propozice, a po prvním auditu, který
vykonali zaměstnanci IQ Roma servisu, nám byly uvedeny některé připomínky,
anebo řekněme výtky, které jsme museli splnit, tzn. na určité místo umístit
tzv. Schránky důvěry, do kterých mohou zaměstnanci vhazovat své podněty v
případě, že se cítí diskriminováni. Navíc jsme museli vypsat na nástěnky
různé výňatky z kolektivní smlouvy a podobné věci, a po splnění těchto
podmínek jsme je pozvali na další audit, kterým jsme už úspěšně prošli. A
samozřejmě lidé z IQ Roma servisu u nás i mluvili s lidmi, a byli spokojení.
Tak jsme úspěšně získali certifikát, za což jsme velice rádi."
Dalším oceněným zaměstnavatelem byla firma Inventec. Vedoucí personálního
oddělení, Terezy Dvořákové, jsem se zeptala, čím se firma zabývá a kolik má
zaměstnanců.
"Firma se zabývá výrobou serverů a momentálně máme asi kolem 1000
zaměstnanců."
Kolik z nich jsou příslušníci etnických, národnostních nebo jiných
menšin?
"To nejsem schopná říct, protože takováto data si nevedeme (z jasného
hlediska). Ale odhadem bych to tipla na takových 25 procent."
Dá se říci, kolik zhruba zaměstnáváte Romů?
"Tak pravda, z těch 25 procent bych tipla takových 18 - 20 procent romské
národnosti."
A co konkrétně u vás Romové dělají?
"Většinou začínají na pozici dělníka ve výrobě, a máme tam několik případů
lidí, kteří velmi rychle postoupili na vedoucí místo na těchto výrobách.
Většinou je to výroba - dělník, a potom velmi rychle postupují, pokud jsou
schopní."
Proč jste se začali zajímat o tuto značku Ethnic Friendly zaměstnavatel?
Nabídl vám to někdo, nebo jste na to přišli sami?
"My jsme byli osloveni občanským sdružením IQ Roma servis na základě toho,
že jejich klienti byli většinou umisťováni v naší firmě a zpětnou vazbou
dali tomu svému občanskému sdružení najevo, že Inventec nediskriminuje. A na
základě toho jsme vlastně pomohli IQ Roma servisu vytvořit tu základní
koncepci auditování firem a sestavit požadavky, které by měli mít na ty
firmy."
Foto: Jana Šustová
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Romka Claudie Laburdová podala ústavní stížnost proti rozhodnutí policie,
která odložila trestní oznámení na vícepremiéra Jiřího Čunka za jeho výroky
na adresu Romů. Hromadné oznámení podalo na jaře čtrnáct romských organizací
a zhruba stovka jednotlivců. Podle nich Čunek svým výrokem, že kvůli získání
peněz od státu by se člověk musel opálit a dělat binec a ohně na náměstích,
mohl podněcovat k nenávisti k romské menšině a k omezování jejích práv a
svobod. Cílem Laburdové je, aby byl Čunek postaven před soud.
Čeští turisté už nebudou potřebovat víza pro cestu do Kanady. Kanada
zrušila vízovou povinnost pro Čechy, kteří budou v zemi pobývat krátkodobě
do 90-ti dnů. Také je odhodlána docílit bezvízového statusu pro všechny
členské státy EU.
Před Krajským soudem v Brně pokračoval soud se skinheady, kteří upálili v
Hodoníně Roma. Šestadvacetiletého Jana Tótha napadla letos v květnu čtveřice
obžalovaných. Kopali ho, bili pěstmi, kovovým obuškem a nakonec ho polili
toluenem a zapálili. Útok je hodnocen jako zvlášť brutální. O trestu bude
rozhodovat soud znovu v listopadu. Jednomu z útočících Valovi hrozí i
doživotí a ostatním třem zatím jen dva roky vězení za výtržnictví.
Dům hrůzy v českobudějovické Vrbenské ulici se bude měnit. Bývalá ubytovna
Jihočeských tiskáren na lukrativním místě s historickou minulostí je v
havarijním stavu. Pro šestatřicet městských bytů s nájemníky je takové místo
poslední šancí na střechu nad hlavou. Nejvíce je tu dětí. Místní Romové tu
vytvořili samosprávu a chtějí prostředí zlepšit. Nápad samotných Romů vítá i
ředitel správy domů.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
O projektu Podpora Romů v Praze
Projekt Podpora Romů je zaměřen na Romy v Praze v období 2005-2008 v rámci
programu Iniciativy Společenství Equal. Za dva roky trvání projektu bylo 97
Romů zaměstnáno, ostatní prošli rekvalifikačními a vzdělávacími kurzy nebo
byli přijati na střední či vysokou školu. Projekt realizuje občanské
sdružení Slovo 21 ve spolupráci s občanskými sdruženími Romea, R-Mosty,
Základní školou v Praze 3, Havlíčkovo nám a hlavním městem. Cílem je získat
vzdělání, zaměstnání a bojovat se všemi formami diskriminace na trhu práce.
Marie Vrábelová se zeptala radního hlavního města Prahy Jiřího Janečka, jak
je spokojený s výsledky projektu.
"Z 1100 Romů, kteří se tohoto projektu účastnili, jich 100 pracuje, dalších
minimálně 500 získalo jakousi rekvalifikaci. Myslím si, že vzdělanost je
jeden z hlavních pilířů boje proti chudobě. Tím, že absolvovali tyto kurzy,
se jim samozřejmě do budoucna zvyšuje šance získat zaměstnání. Možná, že by
tento projekt byl daleko úspěšnější, kdyby nebyly tak velké příspěvky z
nezaměstnanosti."
Vy jste řekl, že budete řešit i bytový problém, jakým způsobem?
"My se samozřejmě snažíme tyto občany motivovat tím, že se jim zvyšuje šance
na získání přechodného bydlení, třeba na dva roky, jeho stabilizaci. A dáme
jim šanci, aby si našli dobrou práci a tím získali finanční prostředky na
svoje soukromé bydlení."
Jakým způsobem vyhledáváte zaměstnání pro Romy nebo pro tyto ohrožené
skupiny lidí?
"My jsme oslovili celkem zhruba asi 50 firem, takže se celkem povedlo
zaměstnat přes 100 Romů."
Vy sami dáváte požadavek na určitou rekvalifikaci nebo je to už předem
naplánováno?
"My jsme právě opustili tu myšlenku, že to je předem naplánováno a
rekvalifikujeme pouze na profese, kterých je nedostatek. To, že se Rom
zaměstná, má samozřejmě výchovné efekty pro jeho děti, pro jeho rodinu jako
takovou. Ty děti najednou vidí určitou zodpovědnost, kterou za ně tento
rodič samozřejmě má."
Víte i vy o tom, že by se ta situace skutečně lepšila? Viděl jste na
vlastní oči už takovou rodinu?
"Viděl jsem rodinu, která se dostala z opravdu velmi složité finanční
situace, dlužila, kam se podívala a tím, že došlo k rekvalifikaci, k
zaměstnání, tak se tato rodina tzv. nakopla."
Máte zprávy o tom, která část Prahy je na tom zatím nejhůře?
"Tím, že mezi sebou městské části spolupracují velmi dobře, tak si myslím,
že rozdíly se smazaly."
Jak to vypadá v oblasti studia romských dětí?
"My jsme zavedli nulté ročníky jak v mateřských školkách, tak při základních
školách, ale i při středních školách. Tzn. Romové mají šanci se na toto
studium předem připravit. Bude probíhat jakási analýza nejvíce postižených
oblastí v Praze, abychom zjistili, jaké problémy tíží tamní lokalitu a pokud
možno je co nejrychleji vyřešili."
O těchto lokalitách máte zprávy?
"Tak to je všeobecně známo, že je to Praha 5, Praha 8, a jiné části města,
Praha 3."
A až zanalyzujete situaci, budete konkrétně pomáhat nebo budete přispívat
na konkrétní pomoc?
"Hl. m. Praha už dlouhodobě přispívá pomocí grantové politiky na neziskové
organizace, které se touto problematikou zabývají. My si akorát i sami pro
sebe potřebujeme zanalyzovat, jak tyto granty využít a na jakou službu."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Jak si Romové připomínají Památku zesnulých
Dnes si všichni připomínáme Památku zesnulých. Naše kolegyně Jana Šustová se
zeptala Heleny Danielové z Muzea romské kultury v Brně, jak tuto památku
prožívají Romové. Jelikož se však zvyky u různých skupin Romů liší, musíme
zdůraznit, že rodina Heleny Danielové původně pochází ze západního Slovenska
a teď žije na Moravě.
Zažila jste někdy mezi svými blízkými nebo známými to, jak si Romové
připomínají památku zesnulých kolem 2. listopadu?
"Já mohu mluvit jen o praxi, kterou užíváme u nás v rodině. Je to čas, kdy
se na toho zemřelého nebo na ty zemřelé v té rodině hodně vzpomíná, obzvlášť
na ty nejbližší příbuzné. A takový základ je samozřejmě to zapálení svíček.
Co my u nás v rodině ještě děláme, tak vlastně u nás ty svíčky nehoří jen na
Dušičky, ale hoří skutečně po celý rok. Dnes kdybyste došla k nám domů, tak
uvidíte zapálenou svíčku, protože u nás se prostě vzpomíná stále, obzvlášť
když je například výročí narození toho zesnulého nebo úmrtí, nebo když má
třeba svátek. Takže u nás jsou svíčky základ."
A co se u Vás děje přímo na Dušičky?
"Co se potom týče Dušiček tak tam se snažíme, abychom vždycky navštívili
hroby, takže se předem nakupují věnce, kytičky a další ozdoby. Všichni jsme
úplně pobláznění stejně jako ostatní tím nákupem tím shonem. Po nákupu se
jde na hřbitov, na ty hroby položit tyto předměty."
A co když je hrob vašich příbuzných někde hodně daleko od místa, kde
bydlíte?
"Když je to někdo, kdo je pohřbený někde dál od našeho bydliště, tak v tom
případě se většinou u nás v rodině domluví 2 až 3 lidi, kteří jedou na to
místo, položí tam ty věnce a zase se vrátí domů. Takové to vzpomínání, když
se vzpomínalo doma, to se u nás dělo dřív, když jsme byli ještě hodně velká
rodina, když moji sourozenci byli ještě svobodní, nebo když si to ta rodina
mohla dovolit i z finančních důvodů, kdy vlastně i ta rodina jako taková,
byla dost pospolu. Je fakt, že jsme se v té době hodně navštěvovali,
obzvlášť při dušičkách se dojelo k tetě nebo teta dojela k nám. Shromáždili
jsme se všichni a pak jsme také všichni šli spolu na ten hřbitov. Buď to
bylo hned toho 2. listopadu nebo den před či po. Tenhle čas jsme využívali
nebo využíváme k tomu, že se setkáváme. Takže je u toho klasika - pohoštění
se vším všudy, bavíme se, vzpomínáme. Je fakt, že pravidlo je, že se má
vzpomínat vždycky v dobrém, v žádném případě se o tom člověku nemá mluvit ve
zlém. Takže se říkají takové historky, které se buď staly, nebo si prostě
jen tak vzpomeneme."
Udržely se tyto zvyky ve Vaší rodině až doposud?
"No to bylo dřív, teď už vlastně, protože v té rodině převážná většina
starších lidí už nežije, takže ono se to ztrácí a dnes už to udržuje
maximálně jen ten, kdo je nejstarší v té rodině, takže mladí dneska třeba
vůbec. To i já osobně mám problém k tomuto svátku takto přistupovat."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" s datem 2. listopadu je u konce. Ale
naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého
rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií.
Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.
Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a nebude chybět ani romská
hudba.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren Jaroslav Sezemský a
Jan Mišurec.
Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O
Roma vakeren. Romale irinen ada šuniben predal tumende.
Mějte se moc pěkně.
Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.
|