Kovozpracující řemesla na výstavě Řemesla našich předků
V brněnském Muzeu romské kultury je možné do 18. listopadu navštívit výstavu
Řemesla našich předků (Sikhľarďi buťi - somnakuňi buťi), která představuje
tradiční romská řemesla a způsoby obživy. S kurátorkou výstavy Janou
Polákovou jsem se zastavila v části expozice, která dokumentuje
kovozpracující řemesla.
Hned v úvodu většího sálu výstavy vidíme kovozpracující řemesla. Jak se
romské kovářství liší od kovářství většinové společnosti?
"Romští kováři, když přišli do Evropy, byli původně kočovní a ta výroba se
hodně lišila od výroby, kterou znali lidé na území Evropy. Romové přišli do
již zavedeného hospodářského systému a bylo pro ně dost složité do něj
proniknout, takže se posléze omezili na výrobu drobných předmětů, na opravy
zemědělských nářadí apod. Takovými typickými předměty, které vyráběly, byly
třeba řetězy, hřebíky, motyky, sekery atd. Ale později, jakmile se začali
romští kováři usazovat, hodně přebírali způsob výroby i výrobků tak, jak
tomu bylo zvykem v okolí. Aby pro romské kováře bylo co nejjednodušší
pohybovat se z jednoho místa na druhé, měli hodně malé množství nářadí. Měli
přenosnou kovadlinu, kterou mohli kdekoliv zabodnout do země a pracovat u
ní, a měli většinou jedno kladivo, jedny kleště a s tím dokázali dělat úplně
všechno. U té kovadliny seděli, což je něco úplně jiného, než jak známe naše
kováře, kteří u kovadliny stojí. Oheň rozdmýchávali pomocí ručních měchů a
to byla velice často práce žen nebo starších dětí."
V kovářském koutku v zadu je vystaven jakýsi velký stroj. K čemu sloužil?
"Vzadu máme vystavenu kovářskou výheň na nožní pohon. Je to přenosná výheň,
kterou můžeme dnes najít v menších, drobnějších dílničkách. Tento roh
místnosti představuje stylizovanou kovářskou dílnu, kde návštěvníci můžou
najít měchy - jak veliké, tak také ty ruční, různé typy kovadlin a pak
nářadí, které je potřeba k udržování výhně, jako např. pohrabáče, máčedlo,
kterým se máčelo uhlí, pokud hodně hořelo. A také je tady k vidění vývěsní
štít romského podnikatele ze Slovenska."
Visí tady různé kleště, kladiva, halapartny. To jsou výrobky nebo
nástroje kovářů?
"Jsou to nástroje určené k té samotné práci. Kleště vypadají různě podle
toho, jaký materiál se s nimi zpracovává. Ale je to otázka až posledních
řekněme padesáti let, protože jak jsem říkala, dřív měli Romové jedno
kladivo, jedny kleště a s tím si museli vystačit. Nicméně dodnes si romští
kováři to, co potřebují k práci, velice často i vyrobí."
Dále je tady expozice o podkovářství, kotlářství, cínařství a zvonařství.
"To jsou další způsoby zpracování kovů. Kovářství bylo takový základ a potom
podle možností se ti romští řemeslníci specializovali. Podkovářství v
podstatě prováděl každý kovář podle toho, co bylo zrovna aktuálně potřeba.
Kovali nejen koně, ale i hovězí dobytek. Romové se především na území
Maďarska specializovali na výrobu zbraní, putovali společně s armádou a
prováděli tam jak výrobu, tak opravy, lití dělových koulí a podobně. V
současné době kováři vyrábí jak drobné nástroje nebo drobné zemědělské
nářadí, tak i veliké věci a hodně často i s vysokou uměleckou hodnotou -
např. brány, svícny, ale i třeba plastiky. Na Slovensku je jedna vesnice,
Dunajská Lužná u Bratislavy, kde pohromadě podnikají tři romské rody a tam
je takový velice zvláštní a výjimečný hřbitov, který je téměř celý
seskládaný z kovových křížů vyrobených těmito kováři."
Další část výstavy představuje zajímavé kotlářské výrobky. Ten největší
exponát se asi používal na výrobu nějaké pálenky. Odkud ho máte a co se v
něm konkrétně pálilo?
"Tento exponát máme ve sbírkách necelý rok a pochází z Rumunska. Pálí se v
něm Rakija, což je oblíbený místní lihový nápoj. Získali jsme ho přímo od
výrobce z Rumunska, který nám do muzea přijel nabídnout své výrobky, takže
spolu s touto palírnou jsme získali ještě typické kotlářské výrobky, jako
kotlíky na zavěšení nad oheň, džezvy na vaření vody na kávu, různé kotle
nebo pánvičky. To kotlářství bylo hodně spojené s kočováním, takže u nás už
neexistuje jediný člověk, který by vyráběl měděné kotle, zatímco na Balkáně
je to hodně oblíbené a tradované řemeslo Romů. Jejich výrobky jdou opravdu
na odbyt. Jsou to věci vyráběné z mědi a vyráběné převážně ručně. Jen úplně
malé, drobné části tam jsou přivařovány, takže také podle toho si ti výrobci
ty věci cení."
Potom je tady zastoupeno zvonařství, jsou tady především zvony určené pro
dobytek. Pracovali také Romové někdy s dobytkem nebo byli spíše těmi výrobci
takovýchto zvonů?
"Romové v okamžiku, kdy se usadili, museli nějak komunikovat s okolní
majoritou, takže například na Slovensku vznikla taková symbióza, kdy Romové
z osady chodili vypomáhat hospodářům a mimo jiné i pást dobytek. Takže
například ty zvony mohli vyrábět právě ti, kteří ten dobytek pásli."
Foto: Jana Šustová
|
|
V brněnském Muzeu romské kultury je možné do 18. listopadu navštívit výstavu
Řemesla našich předků (Sikhľarďi buťi - somnakuňi buťi), která představuje
tradiční romská řemesla a způsoby obživy. S kurátorkou výstavy Janou
Polákovou jsem se zastavila v části expozice, která dokumentuje
kovozpracující řemesla.
"Romští kováři, když přišli do Evropy, byli původně kočovní a ta výroba se
hodně lišila od výroby, kterou znali lidé na území Evropy. Romové přišli do
již zavedeného hospodářského systému a bylo pro ně dost složité do něj
proniknout, takže se posléze omezili na výrobu drobných předmětů, na opravy
zemědělských nářadí apod. Takovými typickými předměty, které vyráběly, byly
třeba řetězy, hřebíky, motyky, sekery atd. Ale později, jakmile se začali
romští kováři usazovat, hodně přebírali způsob výroby i výrobků tak, jak
tomu bylo zvykem v okolí. Aby pro romské kováře bylo co nejjednodušší
pohybovat se z jednoho místa na druhé, měli hodně malé množství nářadí. Měli
přenosnou kovadlinu, kterou mohli kdekoliv zabodnout do země a pracovat u
ní, a měli většinou jedno kladivo, jedny kleště a s tím dokázali dělat úplně
všechno. U té kovadliny seděli, což je něco úplně jiného, než jak známe naše
kováře, kteří u kovadliny stojí. Oheň rozdmýchávali pomocí ručních měchů a
to byla velice často práce žen nebo starších dětí."
"Vzadu máme vystavenu kovářskou výheň na nožní pohon. Je to přenosná výheň,
kterou můžeme dnes najít v menších, drobnějších dílničkách. Tento roh
místnosti představuje stylizovanou kovářskou dílnu, kde návštěvníci můžou
najít měchy - jak veliké, tak také ty ruční, různé typy kovadlin a pak
nářadí, které je potřeba k udržování výhně, jako např. pohrabáče, máčedlo,
kterým se máčelo uhlí, pokud hodně hořelo. A také je tady k vidění vývěsní
štít romského podnikatele ze Slovenska."
"Jsou to nástroje určené k té samotné práci. Kleště vypadají různě podle
toho, jaký materiál se s nimi zpracovává. Ale je to otázka až posledních
řekněme padesáti let, protože jak jsem říkala, dřív měli Romové jedno
kladivo, jedny kleště a s tím si museli vystačit. Nicméně dodnes si romští
kováři to, co potřebují k práci, velice často i vyrobí."
"To jsou další způsoby zpracování kovů. Kovářství bylo takový základ a potom
podle možností se ti romští řemeslníci specializovali. Podkovářství v
podstatě prováděl každý kovář podle toho, co bylo zrovna aktuálně potřeba.
Kovali nejen koně, ale i hovězí dobytek. Romové se především na území
Maďarska specializovali na výrobu zbraní, putovali společně s armádou a
prováděli tam jak výrobu, tak opravy, lití dělových koulí a podobně. V
současné době kováři vyrábí jak drobné nástroje nebo drobné zemědělské
nářadí, tak i veliké věci a hodně často i s vysokou uměleckou hodnotou -
např. brány, svícny, ale i třeba plastiky. Na Slovensku je jedna vesnice,
Dunajská Lužná u Bratislavy, kde pohromadě podnikají tři romské rody a tam
je takový velice zvláštní a výjimečný hřbitov, který je téměř celý
seskládaný z kovových křížů vyrobených těmito kováři."
"Tento exponát máme ve sbírkách necelý rok a pochází z Rumunska. Pálí se v
něm Rakija, což je oblíbený místní lihový nápoj. Získali jsme ho přímo od
výrobce z Rumunska, který nám do muzea přijel nabídnout své výrobky, takže
spolu s touto palírnou jsme získali ještě typické kotlářské výrobky, jako
kotlíky na zavěšení nad oheň, džezvy na vaření vody na kávu, různé kotle
nebo pánvičky. To kotlářství bylo hodně spojené s kočováním, takže u nás už
neexistuje jediný člověk, který by vyráběl měděné kotle, zatímco na Balkáně
je to hodně oblíbené a tradované řemeslo Romů. Jejich výrobky jdou opravdu
na odbyt. Jsou to věci vyráběné z mědi a vyráběné převážně ručně. Jen úplně
malé, drobné části tam jsou přivařovány, takže také podle toho si ti výrobci
ty věci cení."
Potom je tady zastoupeno zvonařství, jsou tady především zvony určené pro
dobytek. Pracovali také Romové někdy s dobytkem nebo byli spíše těmi výrobci
takovýchto zvonů?
Související články
Vybíráme z rubriky "Zprávy ze života Romů"
Nejčtenější články