Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale
tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"!
Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu také dnes pro vás máme
připravenou celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a samozřejmě
nebude chybět romská hudba.
The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha
tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.
Peršo tumenge phenaha, palo nevo CD, savo diňe avri o Roma Libercoste. Tiž
amenca džana pre konferenci Forum 2000.
Nejdříve se dozvíte o novém CD, které vydala romská cimbálová kapela z
Liberce. Také se společně vydáme na konferenci Fórum 2000.
Vakeraha tiž palo nevo projektos, savo kerel jekhetaniben Partners Czech,
pheneha tumenge, sar keren buči jekhetanibena u džana amenca pro festivaľis
andro Rumunsko.
Ve druhé polovině O Roma vakeren vám řekneme o antidiskriminační kampani
společnosti Partner Czech, vydáme se společně na prezentaci neziskových
organizací v rámci týdne neziskovek a dozvíte se o řečnické soutěži, která
se představila na romském festivalu v rumunském Temešváru. Tolik namátkou
programová nabídka a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a
Jaroslav Sezemský.
=[ Reportáž ]=
Jak se v Bruselu řešily problémy menšin
Tento týden byla Praha dějištěm konference Fórum 2000, která se zabývala
tématem Svoboda a odpovědnost. Hovořilo se také o problému radikalizace
mládeže a menšin ve velkoměstech. O situaci etnických menšin v Bruselu
posluchače informovala Faouzia Hariche, bruselská radní pro mládež a veřejné
vzdělání, která sama je alžírského původu. Po konferenci ji k mikrofonu
pozvala Jana Šustová.
Jak velký je problém radikalizace mládeže v Belgii a v Bruselu a jakým
způsobem se mládež radikalizuje?
"Nejdřív bych chtěla říci, že si myslím, že tento problém není v Bruselu
větší než v jiných zemích. Na počátku 90. let tam docházelo k určitým
nepokojům, které se odehrávaly ve čtvrtích, jež byly zanedbávané už po
desítky let - nebylo tam dostatečné osvětlení, veřejné prostory byly ve
špatném stavu, lidé se tam necítili bezpečně a policie tam často zasahovala
způsobem, který mohl být považován až za obtěžování. Spouštěcím momentem
byla situace, kde jeden mladý muž po takovém policejním zásahu zemřel. Potom
vypukly nepokoje, které ovšem nebyly takového rozsahu jako ve francouzských
předměstích v loňském roce. Ale způsobily to, že si politici začali klást
otázky, jak je úspěšná integrace osob cizího původu v Bruselu. Ono už
samotné toto označení je poměrně paradoxní, protože se ve většině případů
jedná o osoby, které se v Belgii narodily. Ale v důsledku těchto nepokojů
byla přijata celá řada nástrojů a opatření, která jsou zaměřena na řešení
problémů těchto menšin, které jsou v Bruselu - jedná se zejména o osoby
marockého a tureckého původu."
Znamená to, že ta generace, která už v Belgii vyrostla, si uvědomuje svůj
původ a zároveň cítí, že je utlačována?
"Samozřejmě. Ta situace je taková hlavně proto, že ten jejich původ jim je
stále připomínán. Víme, že hlavním integračním faktorem je práce. Ovšem když
tito mladí nemají přístup k práci, na kterou by měli schopnosti, vzbouzí to
v nich pocit nespravedlnosti, který potom vede k radikalizaci. A když k tomu
potom připočteme časté kontroly policie, která si jednoznačně vybírá tyto
mladé lidi z menšin, protože jsou na první pohled vidět, dále situaci v těch
čtvrtích, kde je špatná infrastruktura, kde nejsou dostatečné kulturní a
sportovní podmínky pro trávení volného času a když vezmeme v úvahu školní
systém, který v podstatě ty sociální nerovnosti reprodukuje a neumožňuje
vzestup vzhůru, tak toto jsou všechno faktory, které vedly k tomu, že bylo
nutné situaci prostudovat a snažit se zaujmout nějaká opatření, zejména co
se týče školství, práce a bydlení. A to nám pomáhá snižovat ty tendence k
radikalizaci."
Jak proti radikalizaci bojovat? Co se v tomto směru dá dělat?
"Já si myslím, že řešením je dát těm mladým nějaké místo na světě, to
znamená jak v školním systému, tak v zaměstnání i v kulturních a sociálních
možnostech. Musíme systematicky bojovat proti nespravedlnosti, které ti
mladí lidé čelí."
Spolupracovali jste také s policií, aby přednostně nezasahovala proti
lidem, kteří jsou na první pohled odlišní, aby nebyla zaujatá proti
minoritám?
"Ano, samozřejmě, tomu jsme se věnovali hodně. Nejprve byl proveden výzkum a
na základě výzkumu potom studie toho, co lze udělat v rámci policie pro to,
aby se ta situace změnila. Je nutné říct, že policie je organizace jako
každá jiná a jsou v ní zastoupeni jak lidé, kteří mají velmi humanistický a
pokrokový přístup, tak i lidé, kteří jsou naopak velmi konzervativní. Takže
naším úkolem bylo nějakým způsobem objektivně představit ty jednotlivé
problematické prvky - třeba to zacílení policie na občany z minorit nebo
nějaké ty násilné postupy při kontrolách, aby na to policie potom mohla
reagovat. To byla první věc. Druhá věc byla, že jsme se snažili pracovat
přímo v jednotlivých čtvrtích, kde jsme místním policejním sborům
představovali, jaké jsou různé kultury, které tam žijí, a také jsme jim
představovali konkrétní osoby. Například jsme třeba zorganizovali fotbalové
zápasy mezi místními policisty a mladými z daných čtvrtí, což jim umožnilo
navázat si k sobě úplně jiný vztah, poznat se a potom přinejmenším spolu
jednat s větším respektem a s méně násilím. Navíc kromě těchto školení,
podávání informací a těch méně formálních setkání jsme provedli i
institucionální změnu: zavedli jsme jakési obecní strážníky, což znamená, že
ten strážník je přidělen do jedné čtvrti, takže tam ty lidi mnohem lépe zná
a může pracovat v uvolněnější atmosféře. A na druhou stranu i ti mladí se k
němu chovají jinak, protože vědí, že ten policista je tam proto, aby v dané
čtvrti udržoval pořádek. A celkově ty vztahy jsou potom mnohem lepší. A
další velmi důležitý bod, o který jsme usilovali, je více zapojit a najímat
mladé lidi z těchto minorit do policejního sboru. Takže nejprve se
zorganizovalo školení a potom výběrové řízení, u kterého jsme uplatňovali
systém pozitivní diskriminace. To znamená, že pokud dva kandidáti mají
stejnou kvalifikaci a schopnosti, jsou stejně vhodní pro dané místo, tak
jsme dávali přednost těm kandidátům z menšin oproti těm původním obyvatelům
Belgie. A tito mladí byli potom vybráni, stali se součástí policejního
sboru, tím pádem můžeme říci, že se nám policie tak pomalu zbarvila a ve
čtvrtích dochází k menším problémům, protože když policie odráží skladbu
obyvatelstva, tak ta komunikace je mnohem lepší."
Potom je také důležité, aby příslušníci minorit věděli, že mají své místo
na slunci. Jak jste třeba řešili problém se vzděláváním a jak jste je
dokázali zapojit do různých aktivit, které se dějí ve městě?
"Já si nemyslím, že se tolik jedná o příslušnost k nějaké kulturní nebo
etnické menšině, ale spíše je podle mého názoru důležité socio-ekonomické
postavení. Týká se to samozřejmě všech těch aspektů, o kterých hovoříme:
vzdělání, práce, spravedlnosti či politických práv. My jsme pracovali na
všech těchto aspektech, abychom dokázali nějakým způsobem smazat ty rozdíly.
A já si osobně myslím, že vzdělání je velmi zásadní. Dnes bylo na konferenci
Fóra 2000 zdůrazněno, že je důležité zejména vzdělání dívek, protože ty jako
budoucí matky potom mohou na své děti tlačit, aby se učily, aby zůstaly ve
škole, aby byly soutěživější, aby se zapojovaly do nějakých spolků a
společností, aby se nějakým organizovaným způsobem snažily dosáhnout toho,
co chtějí. A aby se nesnažily dosahovat změn tím radikálním násilím, ale
nějakým běžným způsobem jako aktivní občané. Co se týče práce, tak to je
také velmi zásadní bod. Příslušník menšin, i když se třeba narodil a
studoval v Belgii, měl horší přístup k zaměstnání než mladý Belgičan. Pro
příslušníky menšin bylo často složité dříve prokázat, že byli diskriminováni
při nějakém pracovním pohovoru, protože dříve to museli prokazovat oni,
zatímco teď pouze stačí předložit stížnost a potom ten zaměstnavatel musí
prokázat, že k diskriminaci nedošlo. To prokáže třeba tak, že porovná
životopis tohoto kandidáta s ostatními kandidáty a ukáže, že tento kandidát
měl nedostatečnou kvalifikaci a nebylo to kvůli etnickému původu. A to si
myslím, že je opravdu zásadní pokrok v otázce zaměstnávání."
Co byste řekla na závěr této konference o radikalizaci mládeže ve velkých
městech?
"Na závěr bych chtěla říct na základě toho, co si myslím já i na základě
toho, co jsem dnes slyšela i od ostatních přednášejících, že je opravdu
důležité zaměřit se na nějakou aktivitu, na činnost, na konkrétní věci a ne
pouze na řeči, protože my všichni jsme humanisté, jsme pokrokoví a mohli
bychom dlouho diskutovat o všech těchto věcech. Ale extrémní pravice bude
mít vždy to své prohlášení jednodušší a lépe stravitelné pro průměrného
občana. Takže pro nás je důležité konat, konat na úrovni jednotlivých
čtvrtí, měst, regionů a celých zemí, podnikat konkrétní akce zaměřené na
zrušení segregace a diskriminace, protože právě segregace a diskriminace
přispívají k radikalizaci mladých."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Romské rodiny vystěhované ze Vsetína na Jesenicko a Prostějovsko podaly
stížnost proti rozhodnutí vsetínské policie v kauze Čunek. Policejní komisař
v těchto dnech konstatoval, že bývalý starosta Vsetína a současný předseda
KDU ČSL Jiří Čunek neporušil zákon, když město pod jeho vedením několik
rodin vystěhovalo a případ uzavřel. Romové prý nyní budou čekat, jaký
výsledek bude mít jejich stížnost.
Kluby pro děti a mládež, ale i kontaktní centra pro drogově závislé ve 12-ti
městech naší republiky se tento měsíc promění v promítací sály
dokumentárních filmů. Kolekce 17-ti vybraných snímků se týká šesti oblastí
diskriminace - na základě pohlaví, sexuální orientace, původu, věku,
zdravotního postižení a náboženství.
Pouličním festivalem oslavili Češi v New Yorku nadcházející český státní
svátek 28. října. Na tradiční Czech Streetfest, který se konal letos už
podeváté, pozvalo newyorské České centrum mimo jiné i pražskou romskou
skupinu Bengas. Její zpěvák a kytarista Michal Migel Horvát byl nadšen
vřelým přijetím na streetfestu. Jako vůbec první romští hudebníci z České
republiky vystoupili Bengas minulý týden i v prestižním Kennedyho centru ve
Washingtonu.
Špičky současného světového blues představí českým posluchačům mezinárodní
hudební přehlídka od 15. do 17. listopadu v Šumperku. Hlavní hvězdou 12.
ročníku festivalu bude americký kytarista a zpěvák Joe Louis Walker. Program
letošní přehlídky obohatí i blok romských kapel, ve kterém vystoupí Terne
Čhave, Gulo Čar a Gipsy.cz.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Kampaň Diskriminace je levárna
Diskriminace je levárna - to je název antidiskriminační kampaně, kterou
tento měsíc zahájila organizace Partners Czech. Více informací nám řekl
koordinátor projektu Být jiný má své Tomáš Habart.
"Jedná se o mediální kampaň obecně proti diskriminaci. Jejím cílem je ukázat
široké veřejnosti, že diskriminace není legální, že je možné se jí legálním
způsobem bránit a zároveň chce ukázat konkrétní postupy, jak se lze proti ní
ohradit."
Jak tento projekt bude probíhat? Kde jej můžeme nějak zaregistrovat?
"Kampaň poběží do konce listopadu, má několik částí. Tou nejdůležitější je
webová stránka www.diskriminace.eu, která obsahuje informace jak o
možnostech obrany tak základní informace o legislativním ukotvení
problematiky a zároveň konkrétní lidské příběhy, které ukazují dimenze
diskriminace. Dále na tuto webovou stránku upozorňuje celá řada vizuálních
prvků od plakátů přes pohlednice až po reklamní zápalky a v neposlední řadě
i spoty, které poběží na všech třech okruzích České televize a v 80 kinech
po celé republice."
Tento projekt není jediný takto zaměřený, jaké jsou výsledky? Máte
nějakou zpětnou vazbu, jak se osvědčil ten projekt minule?
"Tak před rokem jsme dělali zhruba podobnou mediální kampaň, byla zaměřená
proti různým typům předsudků. Ty reference máme velmi dobré, reagovala nám
řada lidí přímo na naše webové stránky, psali nám e-maily. Dokonce se
vytvořila i parodie na internetu na ty naše vizuály, což považujeme také za
znak úspěchu, ač některé ty vizuály byly hanlivého charakteru. Doufáme, že
podobným způsobem bude reagovat veřejnost i na tuto kampaň. Je možnost
reagovat do takového internetového fóra přímo na té webové stránce nebo nám
i hodnotit kampaň pomocí vyplnění dotazníku, který je také na tom webu."
Jedním z dobrých hodnocení je i to, že se občan zapojí do těchto aktivit,
daří se vám to?
"Daří se nám vyprovokovat veřejnost k diskuzi skrze tu webovou stránku, tzn.
minule nám lidé posílali vyhodnocení těch jednotlivých příběhů. Podobné
schéma jsme volili i letos, očekáváme, že nám lidé budou posílat ty příběhy
buď svoje nebo z okruhu svých známých, přátel, rodiny apod., které potom
zveřejníme na té webové stránce, a ke kterým je možné potom dále diskutovat.
My jsme se snažili v tom veřejném fóru i trochu netradičně poskytnout
prostor protistraně, tzn. lidem, kteří nepovažují za důležité vůbec
iniciovat nějaké specifické antidiskriminační opatření, tzn. někteří to
dokonce považují i za nebezpečné, že to omezuje osobní svobodu a nebo příliš
zatěžuje státní byrokratický aparát, takže nám tam napsali svoje příspěvky -
pan Marek Loužek z centra pro ekonomiku a politiku a pan Roman Joch z
občanského institutu. Doufáme, že tyto příspěvky, které tam jsou v kontrastu
s příspěvky, které obhajují tu antidiskriminační legislativu, rozpoutají
diskuzi, protože poskytnou pohled na obě dvě strany této problematiky."
A myslíte si, že naše společnost vnímá to, že by u nás byl někdo
diskriminován?
"My se právě domníváme, že se to tu vnímá hodně úzce zaměřeně. Vůbec
neexistuje nějaká veřejná debata o této problematice a obzvláště o
antidiskriminačním zákonu, ačkoli je to klíčový dokument, který dokonce máme
povinnost přijmout, protože jsme se k tomu zavázali při vstupu do Unie. Ta
kampaň má za cíl i trochu rozproudit veřejnou debatu a zvýšit informovanost
veřejnosti o této problematice. Ona má za cíl také ukázat, že diskriminace
se netýká jen etnických menšin nebo třeba žen po mateřské dovolené apod.,
jak to někdy bývá zúžováno, ale že diskriminace je i na základě věku, na
základě náboženského přesvědčení, na základě pohlaví a to znamená, že se
může týkat každého z nás."
Pokud si někdo bude chtít najít informace na internetu, kam se má
podívat?
"Ta webová stránka má adresu www.diskriminace.eu."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Týden neziskovek představil neziskové organizace z Prahy 5
V průběhu šesti dnů se na pěší zóně v Praze 5 představily neziskové
organizace, které mají svá pracoviště na území Prahy 5. Oblast jejich
působení je velice široká - pomáhají lidem v obtížných sociálních a
zdravotních situacích, pomáhají i mezinárodně při přírodních katastrofách -
snaží se prostě být tam, kde je potřeba. Organizace měly možnost se
představit široké veřejnosti, jak také potvrdila Marii Vrábelové jedna z
organizátorek akce Jitka Matoušková.
"Určitě největším podnětem je to, že dlouhodobě spolupracujeme s nevládními
neziskovými organizacemi. A tak jsme si řekli, že takový týden neziskových
organizací na pěší zóně u Anděla by byl takovou prezentací té nesmírné
práce, kterou nevládní neziskové organizace udělaly. A potom druhým důvodem
je to, že některé ty nevládní neziskové organizace mají už taková velká
výročí. Řekla bych tady informační centrum OSN třeba 60 let, i když to se
trošku z těch nevládních neziskových organizací vymyká, nicméně sídlí na
Praze 5. Potom naše organizace, se kterými již dlouho spolupracujeme, jako
Člověk v tísni a ADRA, ty mají 15 let výročí od vzniku, takže to už je asi
určitě důvod k oslavám."
Jaká je vaše spolupráce s těmito organizacemi?
"Spolupráce je výborná. My s těmi, které mají právě to patnáctileté výročí,
spolupracujeme od začátku, což je taková naše chlouba. Potom jsou to další
organizace i menší, které se potom přidávaly a je to tím, že je tu asi i
dobré podhoubí pro tu spolupráci, i to, že se ti lidé mezi sebou znají, je
to přeci jenom pěkná řádka let a některé společné projekty se už podařily,
takže to pokračuje."
Máte tady i romské organizace?
"Ano, Athinganoi a Romano Ďives."
Spolupracujete s nimi?
"Ano spolupracujeme, to ani jinak nejde, tady určité procento obyvatel na
Praze 5 je romského původu. Rádi s nimi spolupracujeme, protože oni opravdu
ví to, co tahle komunita potřebuje."
To jsou jediné dvě romské organizace, které sídlí na Praze 5?
"Je jich tady mnohem víc, jenomže tyto jsou mezi tou populací tak známé."
Máte už třeba nějaký závěr z toho, kolik lidí už třeba prezentaci prošlo?
"Zájem je veliký, byla tady ochutnávka sdružení Berkat, to jsou ženy
uprchlíků, které připravily takové speciality jejich kuchyní, takže to lidi
nesmírně zajímalo, to byl veliký ohlas. Ony udělaly i nějakých pár receptů a
to mělo velký úspěch - a to nebylo jen tím jídlem, ale samozřejmě ta
problematika lidi zajímá."
Prezentace je u vás poprvé?
"To pokračuje, my jsme v loňském roce měli takový workshop těch nevládních
neziskových organizací, ale to bylo uzavřeno v místnosti a povídali jsme si
mezi sebou, kdo co dělá. A tak jsme si říkali: my tady těch organizací máme
tolik, že bychom je měly spíš ukázat, a proto jsme tentokrát venku."
Myslíte si, že to tentokrát pomůže?
"Já si myslím, že to určitě pomůže. Oni lidi rádi přispívají na charitu, ale
samozřejmě rádi vědí, kam ty peníze jdou. A tady setkají jednak s
představiteli těch organizací, s těmi všemi, kteří mají ty projekty na
starosti, a kteří přímo s těmi lidmi pracují. Určitě je dobře se zeptat, jak
to je, proč to je, poznat ty lidi, takže pak to není takové anonymní
dávání."
Budete v tom pokračovat?
"Budeme v tom určitě pokračovat, protože ty organizace potřebují, aby byly
podpořeny dobrovolníky, protože to nemohou dělat pořád dokola sami.
Potřebují, aby se vědělo, že ta práce má smysl a potřebují do svých řad
přijmout další, takže je to určitě jedinečná příležitost. Kdo by chtěl
pomáhat takovéto organizaci, může přijít sem, tady se zeptat a určitě ho to
osloví."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Ve finále rumunské řečnické soutěže se mluvilo o uprchlících
Součástí Mezinárodního festivalu romského umění v rumunském Temešváru, který
probíhal začátkem září, byly také akce, do nichž se mělo aktivně zapojit
publikum. Jedné z nich se zúčastnila i naše kolegyně Jana Šustová, která se
zeptala Emanuela Beteringhe ze společnosti Educativa, jaký program
připravili.
S jakým programem jste přijeli na romský festival do Temešváru?
"Pořádáme řečnickou soutěž, dnes je finále celorepublikové soutěže. Budeme
diskutovat o uprchlících, o diskriminaci uprchlíků v Rumunsku a hlavně o
problémech, které mají v přístupu k zaměstnání."
Jak ta řečnická soutěž probíhá?
"Každý jednotlivec bude mít proslov, ve kterém bude hovořit o tom, proč
bychom měli nebo neměli užívat afirmativní měřítka při řešení problému
špatného přístupu uprchlíků k práci."
Jsou mezi uprchlíky v Rumunsku také Romové?
"Romové nejsou mezi uprchlíky. Naše soutěž je sice součástí romského
festivalu, ale nezaměřujeme se na romské téma. V předchozích kolech řečnické
soutěže jsme také hovořili o Romech, ale dnes máme jiné téma."
Z jakých zemí přicházejí do Rumunska uprchlíci?
"Většinou ze Somálska, Iráku, také ze Srbska, Kosova - to jsou hlavní země."
A jaká je situace uprchlíků v Rumunsku? Jaký k nim má místní obyvatelstvo
vztah?
"Já osobně si myslím, že situace je teď velmi dobrá. Jsou tady akceptováni,
jsou integrováni, protože jich tady není mnoho. Myslím, že jejich počet se
pohybuje kolem jednoho tisíce v celé zemi. Takže jsou akceptováni."
Jaká organizace pořádá řečnickou soutěž?
"Je to organizace ARDOR, což je rumunská asociace pro rétoriku. Soutěž
pořádáme ve spolupráci se sponzorem celého romského festivalu, což je
Národní rada proti diskriminaci."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" s datem 12. října je u konce. Ale
naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého
rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií.
Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.
Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a nebude chybět ani romská
hudba.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a
Jaroslav Sezemský.
Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O
Roma vakeren. Romale irinen ada šuniben predal tumende.
Mějte se moc pěkně, klidný víkend.
Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.
|