Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale
tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"!
Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu také dnes pro vás máme
připravenou celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a samozřejmě
nebude chybět romská hudba.
The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha
tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.
Peršo amenca vakerelas e romňi, savi bajinelas andro mózi Gádžo Dilo. Tiž
amenca džana andre bertena Vinařice.
Nejdříve vám představíme rumunskou herečku, která si zahrála ve filmu Gadjo
Dilo. Poté se společně vydáme do věznice Vinařice, kde byla otevřena
truhlářská dílna.
Vakeraha tiž pal oda, so keren o jekhetaňibena, jak te el ka mende
antidiskriminačno zakonos. Tiž tumen dodžanena so te seker, jak o čhavore te
na dživen andro lelenci. Tiž tumenge phenaha, so keren predalo čhavore andro
rumunsko Temešváris.
Ve druhé polovině O Roma vakeren vám řekneme o projektu, který je zaměřen
proti odebírání dětí z rodin do dětských domovů. Také se společně vydáme do
rumunského Temešváru na mezinárodní festival romského umění. Tolik namátkou
programová nabídka a teď už vám nerušený poslech přejí Jaroslav Sezemský a
Jan Mišurec.
=[ Reportáž ]=
S Ronou Hartnerovou o vlivu filmu Gadjo dilo na vztah dětí k romštině
Romská herečka a zpěvačka Rona Hartner je českému publiku známá například z
filmu Gadjo dilo režiséra Tonyho Gatlifa, za nějž obdržela na festivalu v
Lokarnu cenu Bronzový leopard a v Bruselu cenu Nejlepší evropská herečka.
Rona Hartner žije ve Francii, ale narodila se v Rumunsku, kde ji v září
zastihla Jana Šustová po jejím koncertu na Mezinárodním festivalu romského
umění v Temešváru.
V Temešváru jste vystupovala se skupinou Mahala Rai Banda. Kdy tato
skupina vznikla?
"Skupina Mahala Rai Banda vznikla, myslím, před čtyřmi lety v Rumunsku s
mladými lidmi, ale není to má stálá skupina. Spolupracuji s ní, vystupovali
jsme společně ve Francii, v Japonsku a teď v Rumunsku. Je to opravdové
hudební setkání, protože ve skupině jsou výborní lidé. Kapela má obrovský
úspěch v Evropě a dokonce v Japonsku všichni znají její písně. Já s nimi
cítím velkou duševní spřízněnost."
A jaká byla Vaše osobní cesta k hudbě?
"Zabývám se hudbou od svých čtrnácti let, začínala jsem s Bel Canto, pak
jsem se věnovala jazzu, potom jsem spolupracovala s více skupinami v
Rumunsku, byla jsem rockovou hvězdou v roce 1996 a posléze jsem odjela s
filmem Gadjo dilo do Francie, kde jsem potkala muzikanty, dýdžeje a další
lidi, kteří se věnují elektronické hudbě. A uvědomila jsem si, že se něco dá
vytvářet fúzí mezi hudbou romskou, rumunskou a dalšími poklady hudby z
ciziny dohromady s elektronickou hudbou. Zdálo se mi, že elektronické hudbě
scházel život. Chyběly tam hlasy. Svou první takovouto skupinu jsem založila
v roce 2001 a byla to absolutní fúze mezi různými styly - od jazzu až po
heavy metal a to vše bylo smícháno s romskou a rumunskou hudbou. Potom už
bylo hodně skupin, které šly tímto směrem, a já jsem byla spokojená, protože
jsem opravdu cítila, že to odpovídá duchu té doby. Teď vydávám své druhé
album podepsané mým jménem. Spolupracuji s mnoha dýdžeji - patří k nim
Frédéric Galliano, Alif Tree či DJ Chantel. DJ Gaetano Fabri tento rok vydal
disk, na kterém jsem spolupracovala já a Dj Click. Příští rok se chystám 8.
března vydat nové cédéčko podepsané mým jménem, kde budou mé skladby a další
fúze, fúze, fúze...."
Jsou Vaše skladby ovlivněny romskou hudbou?
"Některé ano, některé ne. Každá píseň má styl, který se k ní hodí, ale není
to vždy nutně romská hudba. Mám ráda tuto hudbu, mám ráda tuto kulturu,
osvojila jsem si ji. Sice jsem se v ní nenarodila, pocházím ze smíšeného
prostředí, ale sympatizuji s touto kulturou. Ale nezpívám romskou hudbu
všude. Jako výrazové prostředky používám různé věci - někdy romskou hudbu,
ale někdy je potřeba dělat něco jiného."
Je film Gadjo dilo hodně známý v Rumunsku?
"Je známý spíš ve Francii - daleko víc než v Rumunsku, protože v Rumunsku
nebyl distribuován do kin. Ale mezi Romy je hodně známý, dívají se na něj
padesátkrát denně, je to svým způsobem mánie... Jsou tady děti, které mi
říkaly, že se naučily romsky díky filmu Gadjo dilo, protože předtím nechtěly
přiznat, že jsou Romové, a tak mluvili jen rumunsky. Ale po zhlédnutí filmu
Gadjo dilo se naučily romsky, mluví romsky a to mě hodně dojímá."
Na koncertě v Temešváru s Vámi vystupoval tanečník z Argentiny. Patří k
Vám nebo ke skupině Mahala Rai Banda?
"Patří ke mně a k mé skupině. Přijel sem, protože jsem si říkala, že je
důležité, aby se zúčastnil našeho vystoupení. Myslím si, že populární
folklórní argentinský tanec, jako malambo, chacarera, boleadora a další,
jsou velmi blízké romskému duchu."
A jak se Vám líbí Mezinárodní festival romského umění tady v Temešváru?
"Je super, je opravdu dobrý, sice trochu chaotický, ale geniální a hodně
oslovující. Je skvělý."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Díky sdružení Romodrom mohou vězni pracovat v truhlářské dílně
Občanské sdružení Romodrom nabízí ve Věznici Vinařice u Kladna pracovní
příležitost pro odsouzené v truhlářské dílně. Na slavnostním zahájení se
Anna Poláková zeptala Kateřiny Jírové, jak dílna vznikla.
"To iniciovala naše předsedkyně paní Gailová, která již dříve realizovala
projekt s vězni, ale pouze poradenství. Sama do věznice jezdila, pracovala s
klienty a viděla, že klienti mají velké problémy s tím, že když vyjdou z
výkonu trestu, mají obrovské dluhy jednak za náklady výkonu trestu, jednak
dluhy kupříkladu z trestné činnosti, dluhy na zdravotním a sociálním
pojištění. Prostě mají hrozně moc dluhů a nemají možnost pracovního
uplatnění, takže se jim dluhy ještě navyšují během výkonu trestu. Když
vyjdou z výkonu trestu, nemají vůbec šanci se zorientovat v životě."
Právě byla otevřena právě tato dílna, jak to bude vypadat v reálu?
"Většina klientů se teprve učí pod vedením mistrů."
Máte zde klienty, kterým se snažíte pomáhat. Jakým způsobem s nimi budete
pracovat poté, až budou propuštění. Je to možné, nebo ne?
"My u většiny klientů počítáme s tím, že s námi budou u nadále v kontaktu.
Sociální pracovník je připravuje na výstup již před předpokládaným
propuštěním a potom mají možnost s ním tři měsíce spolupracovat, to znamená
zorientovat se ve světě. Teď plánujeme další projekty, které by byly po
propuštění venku."
Je to truhlářská práce, jak se to ti lidé učí?
"My jsme předpokládali, že ta škála lidí, kteří sem přijdou bude opravdu
široká, že budou mít velice různé zkušenosti, takže tady máme od vyučených
truhlářů, kteří jsou vyloženě fachmani, po lidi, kteří dlouhá léta vůbec
nepracovali. Takže podle toho je uzpůsobená výroba v dílně, že tady můžou
mít složitější strojovou výrobu, věci, které chtějí nějakou kvalifikaci, až
po úplně jednoduché prvky výroby, to znamená broušení a výrobu drobných
dárkových předmětů."
Dostanou poté nějaký certifikát?
"Zatím to není akreditováno jako rekvalifikační kurz, ale samozřejmě od nás
dostanou potvrzení o tom, že tady pracovali, jak se jim tady dařilo, co se
všechno naučili, na kterých strojích pracovali. Protože to je to, co jim
otevře bránu do nějaké truhlářské dílny venku."
Bylo složité uvést tento projekt v život?
"Neuvěřitelně. Prvních osm měsíců jsme se potýkali s velkými technickými
problémy. Samozřejmě ta technická stránka věci byla velmi těžká. Dlouho jsme
hledali kvalifikované pracovníky, kterým se dá důvěřovat a kteří se do toho
zapojili opravdu s vervou, a což jsou nyní naši mistři."
Vznik truhlářské dílny podpořilo i vedení Vinařické věznice, jak potvrdil
Marii Vrábelové zástupce ředitele Jindřich Skripko.
"Zaměstnanců je nyní 15, samozřejmě záleží na tom, jak bude rozložena
výroba. Můj odhad je až ke 30 zaměstnancům. Samozřejmě bychom byli rádi,
kdyby bylo i více směn, ale prozatím výroba není v tom stavu, aby umožňovala
druhou směnu."
Podle čeho vybíráte klienty?
"Klienti jsou vybíráni především podle své odbornosti. To znamená: snažíme
se sdružení Romodrom pomoci tak, že se snažíme zařadit klienty, kteří se již
nějakým způsobem v minulosti dostali k práci s dřevem, to znamená truhláře,
tesaře apod."
Když projdou touto truhlářskou dílnou, mají poté venku větší šanci se dát
zaměstnat?
"Myslím si, že určitě. Ač zde nedostanou žádný výuční list, mohou si v každé
případě jako praxi uvést to, že již pracovali v dílně, kde se pracovalo se
dřevem. Takže si myslím, že do budoucna to klientům může určitě pomoci.
Zájem je podměrně vysoký, bohužel prozatím sdružení Romodrom neposkytuje
více pracovních míst."
Jak nám řekl mistr Petr Fišer, truhlařina je jeden z nejtěžších oborů,
ale práce lidem v dílně jde od ruky...
"Když mu to dobře přemýšlí, umí dobře počítat, měřit metrem, milimetry, tak
jde na strojovnu. Tam je to nejdůležitější. Když se bojí strojů, může jít
na kovárnu, nebo na brusírnu."
Proč jste se rozhodl jít do takové dílny?
"Když jsem se o projektu dozvěděl, tak mě to spíš přitáhlo. Není to úplně
komerční, pracuje se tady s lidmi, třeba se jim i pomůže."
Co byl takový největší problém?
"Problémů bylo spousta, ale není problém, který se nevyřešil. Truhlařina je
jeden z nejtěžších oborů a když to ti lidé nikdy nedělali, tak je to
kolikrát těžké."
A jaká je jejich pracovní morálka, nemají tendenci se ulejvat?
"To vůbec ne, ty se na tom baráku tak nudí, že jsou rádi, že tu můžou
pracovat."
Co potom, až půjdou ven?
"Můžou nastoupit někam do truhlárny a dělat tam na určitém postu, který jim
tady vyhovoval. Když člověk jde venku do truhlárny, tak po něm ani nechtějí
výuční list, spíše je zajímá, co člověk umí."
A vy jim můžete potvrdit, že tady získali určitou praxi?
"Určitě u známých truhlářů zde v okrese, protože truhlářská obec je malá.
Takže buď je tam mohu doporučit, nebo se s naším sociálním pracovníkem
snažíme něco najít."
Co dělají nejraději?
"Nejraději dělají takový ty blbosti, ty letadýlka, co tady vidíte. Ale ta
okna je baví, dřevo je pěkné, voní to, a když vidí ten finální výrobek, tak
je to určitě potěší."
Je o ty výrobky zájem?
"Tak teď se teprve dostáváme do fáze, že se to ti lidé naučili."
Jaká vládne mezi nimi nálada, pracovní nálada, jaký z toho máte pocit?
"Určitě se ty kluci dali dohromady a pomáhají si i na tom baráku, protože
mají problémy, o kterých se nám ani nezdá. Dá se říci, že je to tady
semknuté, pomáhají si radí si."
Povídáte si s nimi?
"Určitě, řeším s nimi problémy, které se ani netýkají truhlařiny, to je
jasné."
Práci přivítali hlavně samotní odsouzení...
"Já jsem byl odsouzen na 14 měsíců."
Když jste se přihlásil sem do dílny, máte pocit, že Vám ten čas rychleji
plyne?
"Rozhodně ano, pro mě je to přínosem i proto, že se touto profesí venku
živím, a díky této možnosti nevypadnu z pracovního tempa a navíc, i když se
tady toho moc nového nenaučím, ale zase se můžu věnovat lidem a je to přínos
z jiného hlediska."
Tady se vyrábí Eurookna, máte s tím nějakou zkušenost?
"Já s tím mám zkušenost od roku 1996, kdy občas s pauzou stále toto vyrábím,
nejen tohle, protože já dělám všeobecnou zakázkovou truhlařinu."
Doporučil byste tady někoho z místních klientů do truhlářské dílny v
civilu?
"No, z těch, mimo mě 14 lidí bych se nebál doporučit minimálně 3, 4 lidi, a
další 2 až 3 ještě několik měsíců budou potřebovat. Ale pokud by měli zájem,
určitě by se mohli prosadit, alespoň jako zaměstnanci."
Přilepšíte si finančně?
"Po finanční stránce je to určitě pomoc, protože nemusím finančně zatěžovat
manželku, která má starost o děti. A spíš, a to si myslím, že je
důležitější, je to náplň fyzická i psychická, že člověk stále něco dělá.
Navíc tady máme vzhledem k množství zakázek pracovat i o sobotách. Takže
člověk má možnost si odpočinout ten jeden den, který bohatě stačí. A mezitím
tady dělá tu práci, která ho i baví."
Povídáte si při práci?
"Já tady zastávám funkci jakoby vedlejšího mistra. Takže je to hodně o
komunikaci, nejen té odborné, ale je tady třeba řešit osobní vztahy, řešit
problémy, aby se to řešilo mírnou cestou, aby nedocházelo ke konfliktům.
Takže určitě ano."
"Já jsem Roman." "Já Jirka."
Na jak dlouho tady jste?
"Zatím mám 3 a půl roku. Mám ještě rozjetý trest, takže počítám tak 5 let.
Chtěl jsem jít do práce, protože mám přítelkyni s malou. Chtěl jsem jí
posílat peníze, přispívat, taky kvůli tomu, aby mi to tady utíkalo a abych
si vytvořil podmínky pro podmíněné propuštění a abych mohl jít za malou."
Posíláte domů nějaké peníze?
"Ano, teď jsem jí vyrobil slona na kolečkách ze dřeva a odeslal jsem to jako
dárek malé k svátku."
Je to těžké začínat úplně od nuly?
"Těžké to je, ale já jsem byl zařazený, abych dělal ty okna na fréze, abych
byl zaučený. Dělám to 2 měsíce, ta práce mě baví a chtěl bych v civilu do
budoucna se dřevem pracovat."
Teď se zeptám Vás, proč jste se vy přihlásil do dílny?
"Abych zabil čas, práce mě baví. V šest hodin ráno začínáme, ve tři
odpoledne končíme a přijdu na oddíl, tam si udělám ty své věci. Prostě lépe
to utíká. Jestli se budeme bavit o financích, tak to stojí opravdu za houby.
Protože 1500 bere věznice za ubytování, za jídlo atd. a zbytek jde všechno
na dluhy. Mám dluhy vůči zdravotní pojišťovně, takže všechno jde na dluhy a
co zbude, to je 500 korun, to jde na cigarety."
Ale ty dluhy byste musel splácet zase potom v civilu?
"Vlastně je to lepší, když si to tady zaplatím, protože vyjdu čistý ven a
nebudu mít dluhy."
Máte pocit, že jste se naučil všechno?
"Já už umím úplně všechno."
Až vyjdete ven, chtěl byste se zařadit do truhlářské dílny?
"Já jsem šofér z povolání. Byl jsem 6 let ve Španělsku, já tam mám rodinu.
Až mi uplyne trest, chtěl bych se vrátit do Španělska, protože tam mám
práci, zázemí, všechno."
Máte kontakt se svou rodinou?
"Mám, mám, píšeme si. Já mám svou družku, dítě."
Jak se k Vám chovají ostatní?
"Jsme tady všichni kamarádští, všichni taháme za jeden provaz."
Proč jste byl vybrán?
"Já jsem si žádal 8 měsíců o pracovní zařazení, tak mě nakonec vybrali. Oni
vybírají namátkově a tady je 850 vězňů, kteří čekají na práci, tak to bylo
takové náhodné."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Obyvatelé kolonie v Holešově na Kroměřížsku prý získají do dvou až tří let
nové bydlení. Jedenáct domků se šedesáti šesti byty ve Školní ulici chce
město zbourat a nahradit je novými. Peníze na výstavbu přislíbila i
ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková.
Samotní Romové to chválí a chtějí se také zapojit a bydlet na lepší úrovni.
Podle starosty města se nebude bourat, dokud nebudou obyvatelé rozmístěni
jinam.
Díla výtvarnice Věry Kotlárové vystavuje brněnské Muzeum Romské kultury.
Mladá a talentovaná romská umělkyně má výrazný autorský rukopis a používá
neobvyklé techniky. Jednou z nich je roztírání barev prsty na velké plátěné
plachty, proškrabávání kartáčem nebo dolepování sklíček. Celoživotní zájem o
výtvarné umění završila studiem na Fakultě výtvarných umění v Brně.
Občanské sdružení Český západ spolu s dalšími neziskovými organizacemi se
prezentovalo v rámci Dne neziskovek v Sokolově. Sdružení pomáhá v Dobré Vodě
u Toužimi v romské komunitě a také se snaží o větší komunikaci místních
obyvatel s Romy a vede je společně k řešení problémů veřejného zájmu. Na
prezentaci nechybělo ani vystoupení romských dívek.
Vzdělávací projekt Naši sousedé má u nás pomoci při výuce o diskriminaci
na středních školách. Společně s mediální kampaní "Být jiný má své" ho
představili realizátoři z obecně prospěšné společnosti Partners Czech. Nad
projektem převzala záštitu režisérka Helena Třeštíková.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Právní poradna ]=
Zatím není jisté, zda bude odsouhlasen antidiskriminační zákon
Nejen na naši redakci se často obracejí lidé, kteří nebyli přijati do
zaměstnání kvůli svému romskému původu. Stát tyto oběti dobře nechrání. Za
absenci antidiskriminačního zákona jsme proto pravidelně kritizováni
mezinárodními i českými nevládními organizacemi. Poslanci se před nedávnem
historicky poprvé zabývali návrhem antidiskriminačního zákona v rámci svého
pravidelného čtení. Přesto, jak Janu Mišurcovi řekla právnička Eva
Petlachová, zatím se neví, kdy bude zákon odsouhlasen.
"Tento zákon by vlastně komplexně upravil problematiku diskriminace, tzn.
vymezoval by, co to je diskriminace, co není diskriminace, výjimky z
diskriminačního jednání, a také obranu proti diskriminačnímu jednání. Jde o
problematiku, která je poměrně komplikovaná a není uceleně upravena v
právních předpisech. Je upravena ve směrnicích Evropského společenství,
které my musíme implementovat do našeho právního řádu, což by byl právě
případ tohoto antidiskriminačního zákona."
Setkáváte se Vy ve své praxi, že by se některé spory těžko řešily,
případně by nebylo dovolání třeba u soudu?
"V současné době je obrana proti diskriminaci upravena jenom v zákoně o
zaměstnanosti, to se týká vlastně těch předsmluvních vztahů. Co se týče již
existujícího pracovně-právního vztahu a diskriminace v této oblasti, tak zde
zákoník práce odkazuje právě na ještě neexistující antidiskriminační zákon.
I v řadě jiných oblastí, ať už jde o zdravotnictví nebo školství, sociální
služby, zde problematika diskriminace upravena není a je tedy pouze na
úpravě občanského zákoníku, zde je možnost, jak se bránit díky žalobě na
ochranu osobnosti."
Vy jste se připojovala ke stanovisku několika neziskových organizací v
rámci tohoto zákona. Čeho se to stanovisko týkalo?
"Toto stanovisko se převážně týká těch nedostatků, které antidiskriminační
zákon má. Zejména problematiky žaloby ve veřejném zájmu, kterou by měly mít
právnické osoby, které se zabývají problematikou diskriminace a v případě,
kdy je diskriminačním jednáním postiženo více lidí, tak by mohli podat
žalobu na zdržení se tohoto protiprávního jednání a nemusela by každá
postižená osoba individuálně dávat svou vlastní žalobu. Původně se v
antidiskriminačním zákoně s tímto oprávněním pro tyto více méně neziskové
organizace počítalo, ale není to již v právní úpravě zahrnuto."
Kdyby se lidé chtěli seznámit s tímto zákonem nebo s tím, co by měl
všechno obnášet, na co by měl reagovat. Je možné získat třeba na internetu
nějaké informace?
"Určitě bych doporučila webové stránky www.diskriminace.cz pod odkazem
antidiskriminační zákon. Webové stránky provozuje poradna pro občanská
práva. Posluchač tam nalezne znění antidiskriminačního zákona a také
připomínky k jeho nedostatkům."
Když bude zákon schválen, kdy začne platit?
Počítá se s tím, že by měl začít platit od začátku roku 2008, takže všichni
doufáme, že se to stihne."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Liga lidských práv se snaží předcházet odebírání dětí z rodin
Odebírání dětí z rodin je tím nejposlednějším řešením. Nejvíce jsou tím
postižené sociálně slabé rodiny. Více řekl Marii Vrábelové Petr Bittner ze
združení Ligy lidských práv.
Čím jsou konkrétně porušována práva dítěte?
"Hlavní důvod, který my spatřujeme, je, že ty důvody pro odebrání dítěte
jsou většinou sociální. Problém je v tom, že naši Romové často nemají
vyhovující bydlení, práci, dostatečné příjmy atd. a my se domníváme, že
tohle je vlastně porušením práv toho dítěte a vůbec lidských práv, pokud
jediným důvodem odebrání dítěte jsou sociální důvody. Je také možné uvést v
této chvíli poměrně známou kauzu Valová, Vala versus Česká republika, kde
Evropský soud pro lidská práva konstatoval, že Česká republika porušila
lidská práva hájená úmluvou tím, že odebrala děti pouze na základě
sociálních důvodů. To znamená, pokud tam nejsou další důvody jako ohrožení
zdraví nebo života dítěte, tak pouze existence sociálních problémů rodiny
nemůže být důvodem k odebrání dítěte do ústavní výchovy."
To znamená, že ten rodič musí řešit ten sociální důvod.
"Rodič má primární zodpovědnost za výchovu svých dětí, takže určitě ta
primární zodpovědnost řešit tyhle problémy je na něm. Nicméně na druhé
straně je tady povinnost státu tomu rodiči v této situaci, kterou třeba ani
sám nezavinil, pomoci. To znamená, že ne vždy je možné říct, že rodič si tu
situaci zavinil sám, tak ať si ji sám řeší. Jsou tady objektivní důvody, kdy
se ta rodina dostane do sociální nouze ne z vlastního zavinění a potom tedy
je nutné, aby nastala pomoc státu."
Když už dítě je v ústavní výchově, co může rodič udělat pro to, aby
dostal své dítě zpátky?
"Především navštěvování dítěte a udržování kontaktu s dítětem je asi jednou
z podmínek, aby se vůbec udržela vazba mezi těmi rodiči a dítětem. Kromě
toho musí řešit tu faktickou stránku věci. To znamená: snažit se zajistit si
práci, snažit se zajistit si bydlení. Zní to jako obecné fráze, ale ono je
to tak. Na druhou stranu je ale nutné podotknout, že v situaci, kdy se rodič
snaží řešit tyto problémy, tak ten stát by mu měl všemožnými způsoby pomoci
a podpořit ho, což se mnohdy neděje. Pokud se rodič ocitá v situaci, že
přijde o dosavadní bydlení a není tam možnost mu poskytnout nějaké náhradní
bydlení, tzv. skončí na ulici, tak samozřejmě i v této situaci by se měl
obrátit na orgány státu, sociálně právní ochranu, aby mu tuto situaci
pomohly řešit. Ať už nějakým dočasným ubytováním, sociálním bytem jakoukoli
formou, ale rozhodně by v tom neměl zůstat sám."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Mezinárodní festival romského umění v Temešváru nabízel i bohatý program pro děti
V dalších minutách se společně s Janou Šustovou ohlédneme za Mezinárodním
festivalem romského umění, kde byl připravený zajímavý program i pro děti.
Na překrásném Náměstí Jednoty, které je v samém centru Temešváru, bylo první
víkend v září opravdu živo. Každé dopoledne sem totiž zvláštní autobus
přivezl romské a rumunské děti, pro které byla pod širým nebem připravena
řada her a dalších zajímavých akcí. Co konkrétně děti dělaly, mi prozradila
Oana Frentiu, kterou jsem zastihla v převlečení za klauna:
"Máme hodně workshopů pro starší děti, speciálně pro romské děti ze zvláštní
školy v Temešváru. Na workshopech se děti učí dělat skládat origami, malovat
na obličej, řeší hlavolamy, malují vodovými barvami, kreslí pastelkami a učí
se cirkusové dovednosti, jako třeba žonglování, chůzi na míči a další."
Je ten program pro děti každý den během romského festivalu?
"Ne, je to jen o víkendu. Projekt pro děti se jmenuje 'Bylo-nebylo v
budoucnosti' a má motto .Děti nejsou minilidé s minilidskými právy'. A my se
tady během těchto dvou dnů pokoušíme vykouzlit úsměv na jejich tvářích."
A jak Vy jste přišla na tento festival? Jste tady jako dobrovolník z
nějaké organizace?
"Ano, jsem tady jako dobrovolník a jako koordinátor této dětské akce. Jsem
dobrovolník z kulturní asociace Turn, která organizuje celý tento festival.
Ale jsou tady také dobrovolníci z dobrovolnického centra v Brašici, což je
nedaleko Temešváru, a také z mezinárodní organizace Save the Children -
Zachraňte děti."
Kolik dobrovolníků tady je?
"Mám jich 17 z dobrovolnického centra v Brašici a 13 organizace Save the
Children."
Kromě různých her a malování mohly děti během Mezinárodního festivalu
romského umění v Temešváru ukázat také své fotografické dovednosti.
Pořadatelé festivalu jim rozdali jednorázové fotoaparáty a děti měly
fotografovat prostředí, ve kterém žijí. Jejich fotografie měly být vystaveny
v ulicích Temešváru, ale kvůli špatnému počasí si je nakonec zájemci mohli
prohlédnout v koncertní síni fakulty Ion Vidu před koncertem romského
houslového virtuóza Florina Nicolescu.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" s datem 5. října je u konce. Ale
naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého
rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií.
Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.
Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a nebude chybět ani romská
hudba.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Jaroslav Sezemský a
Jan Mišurec.
Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O
Roma vakeren. Romale irinen ada šuniben predal tumende.
Mějte se moc pěkně.
Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.
|