Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale
tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"!
Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu také dnes pro vás máme
připravenou celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a samozřejmě
nebude chybět romská hudba.
The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha
tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.
Peršo tumen dodžanena, kaj šaj dochuden love, te džan te sikľon pro školi.
Vakerela amenca the o páter František Lízna u vakeraha tiž palo draba.
Nejdříve se dozvíte o fondu Vedra, kde si můžete požádat o stipendium. K
mikrofonu jsme pozvali také jezuitu pátera Františka Líznu, který celebroval
romskou mši v kostele sv. Václava, a řekneme vám o nebezpečí, které sebou
nesou různé závislosti.
Vakeraha tiž pal oda, sar dikhen o Roma socialno buči predalo Roma u pal
oda, so te keren te tumenge nakamen teden buči.Tiž tumenge phenaha pale
grupa Miro Ilo, savi sas pro festivaľis Khamoro.
Ve druhé polovině O Roma vakeren se společně s Marií Gailovou ze sdružení
Romodrom zamyslíme nad integrací Romů do společnosti a potřebnosti sociální
práce ve vyloučených lokalitách. Připravili jsme pro vás také právní poradnu
na téma diskriminace na trhu práce. Představíme vám také kapelu Miro ilo,
která vystoupila na letošním Světovém romském festivalu Khamoro. Tolik
programová nabídka a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a
Jaroslav Sezemský.
=[ Reportáž ]=
Nadační fond Verda podporuje vzdělávání romských dětí a mládeže
V roce 2000 vznikl v Brně nadační fond Verda, který má za cíl podporovat
vzdělávání romských dětí a mládeže. Ve spolupráci se střediskem DROM už
pomohl více než 140 klientům a právě teď, do konce srpna, přijímá přihlášky
pro příští školní rok. Další podrobnosti zjistila od zakladatelky fondu
Kateřiny Dubské Zuzana Kopuletá.
Jak ta myšlenka udělovat stipendia romským dětem a mládeži vznikla?
"Já jsem toho názoru, že jedna z mála věcí, která může romským spoluobčanům
pomoci, je vzdělání a podpora vzdělání dětí a soustředění se na ně. Vlastně
pro některé romské rodiče je nepředstavitelné, že by jejich děti měly chodit
dále do školy a že by do nich měli investovat. Když to tak vezmu, tak ty
příspěvky nadačního fondu jsou spíše pro rodiče než pro děti, což je vlastně
hlavní důvod založení nadačního fondu Verda."
Mě by zajímalo, jak vůbec ten systém funguje. Jak si ty děti
vytipováváte? Které jsou těmi šťastnými?
"Nám se dětí hlásí samy a podmínkou je, aby byly studenty na střední škole,
na učilišti nebo na vysoké škole. Informace mají školy, které mají větší
procento romských dětí a v podstatě se nám hlásí děti z celé republiky a
hlásí se nám jich celkem dost, nicméně po zkušenosti po 6 letech v podstatě
vybíráme dětí podle prospěchu, což je podle nás jediné objektivní kritérium
toho výběru. A další věc je ta, že čím lepší prospěch, tím větší předpoklad,
že ten student to studium dokončí a našim cílem je, aby student školu
absolvoval."
Nadační fond Verda funguje od roku 2000, což je poměrně dlouho. Dá se
zřejmě už vyhodnocovat, jaké jsou výsledky vašeho působení? Splnily ty děti
vaše očekávání?
"My jsme v loňském roce udělali výzkum absolventů a bylo to problematické v
tom, že někteří se nedali sehnat. Nicméně z těch počtů, kterých jsme se
dopátrali, tak většina těch, kteří to studium dokončili, což bylo asi tak 50
% klientů, je zaměstnaná, pokud není zrovna na mateřské dovolené. Ale
většina z nich je zaměstnaná. Já to považuji za úspěch a nikdo z nás to
neočekával, že úspěšnost bude 100 %, a proto bych řekla, že ta úspěšnost 50
% je pro nás dostatečně motivující."
Vy jste v tomto rozhovoru řekla, že pro vás dokončit učiliště znamená
dokončit studium. Mě by zajímalo, kam nejdále některý z vašich klientů došel
a zda máte lidi na vysoké škole?
"Máme a je jich čím dál více. Je pravda, že u romských dětí to, že vůbec
mají jakékoli jiné než základní vzdělání, je obrovský úspěch, i když to není
doložené, neexistují výzkumy, o které by se dalo opřít, ale samozřejmě
předpoklady vycházejí z toho, že většina romské populace má pouze základní
vzdělání, což je opět znevýhodňuje na pracovním trhu."
Kolik dětí celkově získalo za těch 7 let to stipendium?
"Měli jsme asi 143 klientů a vyplatili jsme 830 000 Kč."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
O problematice závislosti
Řada posluchačů nás žádá o radu, kam se obrátit o pomoc a jak zjistit, zda
jejich potomci nejsou závislí například na hracích automatech či drogách.
Více řekl Anně Polákové terénní sociální pracovník Josef Winš.
Co je to závislost?
"Závislost je nekontrolovaná a neodkladná potřeba nějaké činnosti nebo
něčeho. Je to stav, kdy se život jedince zcela podřizuje objektu závislosti
a ten své oběti vládne až do úplného pozbytí svobody. Ve zkratce se dá říct,
že čím více se člověk věnuje objektu své závislosti tím méně je schopen se
věnovat dalším běžným činnostem."
A na čem se člověk může stát závislým?
"Objektem závislosti může být naprosto cokoli - může to být vztah k člověku
nebo něčemu jinému - peníze, jídlo, známe závislosti na moci i na práci,
čili na čemkoli."
Kdy se může člověk stát závislým? Jak to přijde?
"Závislost nepřijde najednou sama hned. Přichází postupně a předchází jí
určité varovné signály. Člověk s tím objektem, ať už to jsou drogy, jídlo
nebo hrací automaty, nejprve laškuje, experimentuje, zalíbilo se mu to, tak
si občas zajde zahrát nebo si občas tím objektem udělá radost, třeba i
drogami. A pak už je to častější, pravidelné a s tím přichází problémy. V tu
chvíli objekt vytlačí všechny ostatní běžné činnosti a pak se dá mluvit o
tom, že člověk je závislý."
Jaké typy závislosti jsou nejčastější a s čím se nejvíce setkáváte
například vy?
"Určitě mluvíme o závislosti fyzické, čili v případě, kdy člověk nedostane
tu látku, na které je závislý, tak je to provázeno bolestivými projevy. Tělo
si o dostatek látky, na které je závislé, říká bolestivými projevy. Druhý a
další typ je tzv. psychická závislost, což je spíše ulpívání nebo nutkavá
potřeba objekt mít."
Setkáváme se s závislostí na hracích automatech. Jak se tato závislost
projevuje?
"Opět jak říkám, je to nutkavá potřeba a naprostá nezdrženlivost a
neschopnost jedince si ten objekt odříct jako u každé jiné závislosti."
Jak se proti tomu chránit a co dělat, když člověk cítí, že na něčem
začíná být závislý a že mu závislost hrozí?
"Tady je jediná možnost - každý musí sám za sebe. Když to vidíme u někoho
druhého, můžeme ho varovat, avšak nejlepší je, když si toho člověk všimne
sám u sebe. Potřebuje mít dostatek sebereflexe a uvědomit si, jestli to je
stále ještě experiment, jestli už beru občas nebo už pravidelně a jestli
ještě jsem pánem situace."
Pokud se člověk stane závislým a nedokáže to zvládnout sám, kde má hledat
pomoct?
"Nejsilnějším bojovníkem je vždy jedinec sám, ale samozřejmě závislost je
pěkná mrcha a že to člověk sám neumí zvládnout, je naprosto běžná záležitost.
Doporučuji obrátit se na odborníky v té dané oblasti. Úplně jiného
odborníka bych vyhledával při závislosti na drogách než v případě, kdy si
uvědomím, že jsem chorobně žárlivý."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Jezuita František Lízna sloužil romskou mši
Minulou sobotu se v kostele svatého Václava na pražském Smíchově uskutečnila
mše za oběti rasismu, kterou celebroval jezuita páter František Lízna. Po
bohoslužbě ho pozvala k mikrofonu Jana Šustová.
Vy jste vážil hodně dalekou cestu do Prahu kvůli této mši. Co je na ní
tak zvláštního, že jste jel tolik kilometrů?
"Protože to je romská mše pro Romy, což já pokládám za velice důležitý akt
služby pro lidi, kteří většinou do kostela nechodí, protože často nejsou v
těch kostelech ani přijímáni, nebo se tam necítí dobře, protože je ostatní
lidi nedovedou dobře přijímat. Já bych tady nemohl být, kdyby mě nepozval
pan doktor Vladimír Oláh, který je předsedou Matice romské. A to je člověk,
kterého si opravdu vážím, protože on je hluboce věřící katolík a byl se mnou
na pouti v Římě, když bylo milénium a svatý otec pozval migranty a lidi na
cestách a mezi nimi také Romy."
Vy jste dnes při kázání několikrát zdůraznili datum 9. srpna. Co je
významného na tomto datu zrovna pro Romy?
"Podívejte se, jsem katolický kněz, který se má modlit breviář, kdy vlastně
každý rok znovu opakujete stejné. motlitby. Jste tak vlastně veden tím, co
jste slíbil biskupovi, že se budete modlit tak jako každý kněz breviář. A v
něm se po roce dostanete znovu do stejného data. A mě napadlo si v tom
breviáři napsat nějakou důležitou událost, třeba smrt mého blízkého přítele
apod., a tak se mi podařilo během těch deseti roků nebo možná už delší praxe
nashromáždit k nějakému dni důležité události, které mají tajné souvislosti.
A 9. 8. v roce 1936 byl zabit a hozen do hromadného hrobu jeden Rom, který
se zastal jednoho katolického kněze, když ho vzali pout. Jmenoval se Zefiryn
Jiménez Malla. A protože odmítal odevzdat růženec a odmítal nemluvit o Pánu
Ježíši, tak ačkoli byl negramotný, revolucionáři ho popravili."
S devátým srpnem je spojeno také jméno Edity Steinové.
"Pak jsem během motliteb zjistil, že 9. 8. v roce 1942 zemřela v plynové
komoře Edit Steinová. To byl člověk jiného typu. To byla intelektuálka,
filosofka, Židovka, která konvertovala ke katolické víře a zemřela v plynové
komoře v Osvětimi."
Další osobnost, se kterou je datum 9. srpna spojeno, je rakouský
mučedník Franz Jägerstätter, od jehož narození letos v květnu uplynulo sto
let. Franz Jägerstätter bude tento rok blahořečen a to 26. října v rakouském
Linci.
"V roce 1943 byl sťat jeden rakouský zemědělec, který se jmenoval Franz
Jägerstätter. Ten se narodil v jedné vesničce v Rakousku, která byla 30 km
vzdálena od městečka, kde se narodil Adolf Hitler. Pro mě jako pro kněze
jsou tyto souvislosti strašně zajímavé, protože si říkám, že když vznikne
nějaké pořádné zlo, Bůh vedlo toho zla přisune velké dobro. Tento vesničan
Franz Jägerstätter byl totiž jediný, kdo ve své obci hlasoval proti záboru
Rakouska do Velkoněmecké říše a odmítl vojenskou přísahu, protože odporoval
nacismu a byl za to v Berlíně sťat. Zanechal po sobě tři děti a ženu. V té
době ho navštívil jeden biskup a prosil ho, aby vše odvolal.
Byla to bona fidae, aby
zachránil tu rodinu, ale on řekl ne. Proti zlu se musí vystupovat, i když to
člověka přivede do větší oběti a to pomůže mé rodině."
A velmi tragicky se datum 9. srpna zapsalo do dějin Japonska. V roce
1945 byla svržena atomová bomba na Nagasaki.
"V roce 1945 byla 9. srpna svržena druhá atomová bomba a ti letci, kteří jí
svrhli, skončili většinou v blázinci a některý z nich dokonce spáchal
sebevraždu, protože si uvědomili hrůzu toho, co se stalo. To jsou pro mne
velice důležité impulsy a chtěl jsem to Romům vysvětlit, aby si uvědomovali,
jakého světce mají, a že se za ně někdo přimlouvá v nebi."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Předsedu místní organizace pravicově extremistické Národní strany v
Klášterci nad Ohří se údajně pokusili zapálit dva Romové. Informuje o tom
internetová stránka této strany. Mluvčí chomutovské policie Marie Pivková
potvrdila, že policie takový případ prošetřuje.
Násilí vůči Romům a ze strany Romů není v Bulharsku ničím neobvyklým. To, co
se minulý týden stalo v sofijské čtvrti Krasnaja Polana, však zřetelně
překročilo rámec běžných výtržností. Několik stovek nuzně oblečených Romů
tam řádilo dvě noci s mačetami, sekerami a obušky. Sami Romové uvádějí, že
se jen chtěli chránit před skinheady, kteří je neustále bijí.
Brněnští odborníci, spolupracující s ministerstvem školství na změně
školského zákona navrhují, aby nový předpis usnadnil vzdělávání dětí ze
sociálně vyloučených lokalit. Týká se to mimo jiné i Romů, jejichž početné
komunity v Brně žijí. Podle návrhu by například děti, jejichž rodiče
požádají o odklad školní docházky, měly povinně navštěvovat přípravné třídy.
Sdružení Romano jasnila a Kulturní středisko Alois pořádají 4. Různobarevný
hudební festival. Uskuteční se společně s regionální přehlídkou 14. Dětského
romfestu zítra od 13 hodin v Zámeckém parku v Trmicích v Ústí nad Labem. Na
festivalu vystoupí mimo jiné Antonín Gondolám a trio, Gipsy Hary Band z
Karlových Varů a další hudební a taneční soubory, provázené slovem
moderátora Richarda Samka.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Právní poradna ]=
Jak se bránit proti diskriminaci na trhu práce
Řada Romů poukazuje na to, že jsou diskriminováni na trhu práce. Většina z
nich se nedokáží účinně bránit, a tak velmi často slýcháme větu: "Volal jsem
na volné místo a řekli mi, ať přijdu, když jsem dorazil k zaměstnavatelům,
tak mi řekli, že už je volné místo obsazené." Jak se bránit proti tomuto
ponižujícímu chování mnoha zaměstnavatelů? Proti diskriminaci na trhu práce
bojuje také poradna pro občanství, občanská a lidská práva. Jan Mišurec
pozval k mikrofonu advokáta Davida Strupka ze zmíněné organizace.
"Pokud se týče přístupu k zaměstnání, tak jsem já osobně řešil tři případy.
Ve dvou případech se jednalo o tzv. test, to znamená, že žena romské
příslušnosti (většinou se jednalo o prodejny) byla vybavena záznamovým
zařízením. A zároveň s ní tu provozovnu navštívila osoba většinové
společnosti, která testovala, jestli ona tu práci dostane. V těch dvou
případech se skutečně podařilo diskriminaci prokázat, díky tomu, že byl
proveden onen test. Poslední, třetí případ, byl známý v médiích, a tam se
podařilo uspět žalobkyni díky tomu, že zaměstnavatel jí do toho doporučení
od úřadu práce přímo napsal "romský původ" jako důvod nepřijetí. Tam ta věc
dokonce skončila smírným vyrovnáním. V zásadě další spor, který se týká
přímo přístupu k zaměstnání jsem před soudy nezastupoval."
Jaká je tedy tendence? Přibývá těchto případů, nebo jsou zaměstnavatelé,
kteří už jsou osvícenější, a přijímají bez ohledu na původ člověka do práce?
"Ten problém je skutečně v tom, že za situace, kdy tady nemáme
antidiskriminační zákon, nemáme tady ten úřad, který by pomohl s těmi
administrativními a nákladovými problémy. Tak jenom naprosté minimum
poškozených Romů, kteří se setkají s diskriminací v přístupu k zaměstnání,
nebo mají podezření, že došlo k diskriminaci, se dočká právního postupu.
Je možné požadovat nějaké odškodné, případně omluvu? Co může být
výsledkem takového sporu?
"Ty případy, které jsem zastupoval já, se řešily v rámci tzv. žaloby na
ochranu osobnosti, kdy standardně soudy přiznaly jednak povinnost
zaměstnavatele napsat omluvný dopis za diskriminaci, a také povinnost
zaplatit určitou částku náhrady nemajetkové újmy. Ta částka se pohybovala
řádově v desetitisících korunách. Nejznámější případ - 50 000 Kč. Pokud se
týče toho hradeckého případu, o kterém jsem mluvil, tak tam byla vyplacena
výrazně vyšší částka, ale jak jsem říkal, tam to bylo smírem, a je otázka,
zda by soudním rozsudkem bylo tolik přiznáno. Jinak samozřejmě pokud by se
týkalo té novější doby, řekněme, že tu jsou už nějaké směrnice Evropské
unie, závazné na území České republiky, kdy se tedy diskutuje o přijetí
antidiskriminačního zákona, tak snad by zde měla být i možnost nějaké
speciální žaloby, aby se nemusela podávat žaloba na ochranu osobnosti. A
nějaké přesnější úpravy, čeho by se ta osoby mohla domáhat. Jinak samozřejmě
rozsudky Evropského soudního dvora říkají, že to odškodné by mělo být
dostatečně důrazné a odrazující od dalšího jednání, čili neměly by to být
žádné symbolické částky."
Jak by se tedy měl zachovat člověk, který se setká s diskriminací při
hledání zaměstnání?
"Pro tu osobu jít do soudního sporu je za současné úpravy ohromně riskantní
a ohromně nákladné. A proto si myslím, že je skutečně potřeba, aby skutečně
zde existoval orgán, který poskytne poradenství, může učinit nějaký průzkum,
dotaz na toho zaměstnavatele, a může poskytnout asistenci, která nebude stát
tu osobu náklady. V současné době skutečně existuje jediná rada: jít buď za
specializovanou nevládní organizací nebo rovnou za advokátem, ale připravit
se na to, že ten soudní spor může být neúspěšný a může stát desítky tisíc
korun."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Romodrom pomáhá v sociálně vyloučených lokalitách ve Středočeském kraji
Terénní sociální pracovníci občanského sdružení Romodrom pomáhají v sociálně
vyloučených lokalitách ve Středočeském kraji. Marie Vrábelová se na život ve
vyloučených lokalitách a na integraci Romů do společnosti zeptala ředitelky
tohoto sdružení Marie Gailové.
"Pokud lidé žijí v ghettu, nemají žádné příklady, a z toho se potom odvíjí
jejich život. Jestliže ti lidé jsou separovaní od společnosti a žijí v
takových podmínkách, v jakých žijí, nemají možnost se vyvíjet."
Myslíte si, že sociální dávky, které Romové pobírají, zkazily veškeré
pracovní návyky? Myslíte si, že to byl dobrý způsob pomoci Romům?
"Sociální dávky mají pobírat lidé, kteří jsou buď nemocní a nemohou
pracovat, ale zdravý člověk by měl pracovat. Měla by mu být dána možnost
práce."
To znamená, že by si Romové měli i zvýšit vzdělání (protože ne každý má
dokončené základní vzdělání)?
"To právě děláme u těch dětí, a myslíme si, že příští generace a pár lidí se
z tohoto propadu dostanou. Je to možné jedině tak, že se budou vzdělávat."
Pomáháte také konkrétně odsouzeným Romům ve věznici, kde je dílna a oni
mohou pracovat. Ale oni tam pracují teď. Co potom, když jsou propuštěni?
"Ti lidé potřebují dostat šanci. Když mi teď máme dílnu, kde se lidé zaučí,
tak je potřeba po tom výstupu s nimi dál pracovat. Sehnat jim místo, kde
budou bydlet, ale hlavně je absolutně nutné, aby navázali na práci, kterou
dělali ve vězení. To je ta integrace. Máme dvacet zaměstnanců, z toho je
polovina Romů, polovina ne-Romů, nevidím tam vůbec žádný rozdíl, do toho
propadu se lidé dostanou velice rychle. Ale dostat se z toho je strašně
těžké. Při tom prvním kroku po výstupu potřebují pomoc, proto je dobré, že
máme sociální pracovníky, a je to potom šíleně těžké dostat lidi nazpátek do
společnosti. Protože když nemá práci, nemá na nájem, ty nájmy jsou šíleně
přemrštěné, ti lidé na to finančně nedosáhnou, tak potom je těžké s nimi
pracovat. Já si myslím, že musí být nastartované to, že každé velké město by
mělo mít svoje sociální bydlení, kde se bude tato cílová skupina integrovat,
zařazovat do společnosti. To znamená integrované bydlení, a ze začátku jim
pomoct ve vyhledávání a vůbec umístění do pracovního procesu."
Měla jste možnost už hovořit s někým, kdo by tomu byl nakloněn nebo kdo
by vytvořil takové prostředí?
"Ano, existují firmy, které to mají ve své politice, a zaměstnávají tuto
cílovou skupinu. Některé firmy ano, některé se toho šíleně bojí. Já si
myslím, že by to opravdu mělo být někde zakotvené, že by měla každá firmy
určitým procentem zaměstnávat tuto cílovou skupiny - tak jako se
zaměstnávají handicapovaní. Tuto šanci by měli dostat i zdraví lidé, kteří
byli ve výkonu trestu, aby mohli začít normálně žít."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Ukrajinská skupina Miro ilo
V rámci festivalu Khamoro už dvakrát vystupovala v České republice
ukrajinská skupina Miro ilo - Moje duše. Poprvé Prahu navštívila v roce 2002
a podruhé letos. Jana Šustová se zeptala uměleckého vedoucího souboru
Vladimira Vasiljeviče Serdjučenka, co se mezitím v jejich skupině změnilo.
Žijeme v Dněpropetrovsku na Ukrajině a v tomto městě jsme otevřeli divadlo
romského umění. Chodí tam hodně dětí, už jsme se s nimi dostali na slušnou
úroveň, takže jsme byli na festivalu v Kyjevě a plánujeme, že pojedeme na
další akce.
A kolik lidí je ve Vašem novém divadle?
V našem divadle je hodně lidí, asi kolem třiceti. Jsou tam děti, které
začínají přicházet v šesti - sedmi letech, a společně vystupujeme na
koncertech a na kulturních akcích ve městě. Díky Bohu už máme dobrou úroveň,
a proto jsme se mohli zúčastnit mezinárodního festivalu Amala v Kyjevě,
který je podobný jako Khamoro tady u Vás v České republice. Koná se každý
rok. Přijíždí na něj také divadlo Romans z Kyjeva, které má stejnou úroveň
jako moskevské divadlo Romen. Vedoucí kyjevského divadla Romans pochází z
divadla Romen. On sám je filmový herec, zasloužilý umělec Ukrajiny a
vytvořil toto divadlo. I my tam jezdíme každý rok, jsme tak navzájem v
kontaktu a povzbuzujeme jeden druhého.
Kdy a jak vznikla Vaše hudební skupina Miro ilo?
Naše skupina Miro ilo vznikla z členů mojí rodiny v Dněpropetrovsku. Tvořím
ji já - Vladimír Vasiljevič Serdjučenko a moji synové: Lech, Vitalij je
hudební vedoucí a pak je v ní Taťjana Viktorovna Dzigovskaja. Zpívají na
vysoké úrovni. Zpíváme několikahlasně romské národní písně a dáváme jim
soudobou podobu. Je to už devět let, co existuje náš soubor Miro ilo - Moje
duše. V Dněpropetrovsku je po nás poptávka. Když jsou ve městě nějaké akce,
zúčastňujeme se jich a vystupujeme tam. Když jsou nějaké svatby nebo rauty,
tak nás vždy zvou, abychom tam hráli a my to děláme na vysoké úrovni.
Kolik členů má Váš soubor?
Je v něm 12 lidí.
A živíte se přímo hudbou nebo si vyděláváte v nějakém jiném zaměstnání?
Zabýváme se jen hudbou. Moje děti ukončily konzervatoře v Dněpropetrovsku,
já jsem ve své době také absolvoval konzervatoř. Děláme aranže našich
romských písní, bereme staré romance a táborové tance a aranžujeme je.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" s datem 24. srpna je u konce. Ale
naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého
rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií.
Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.
Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a nebude chybět ani romská
hudba.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a
Jaroslav Sezemský.
Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O
Roma vakeren. Romale irinen ada šuniben predal tumende.
Mějte se moc pěkně.
Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.
|