Řešení romské problematiky
Řešit problém sociálně vyloučených komunit a zároveň pomáhat Romům by měla
vládní Agentura pro předcházení sociálnímu vyloučení. Ministryně pro lidská
práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková očekává, že agentura by mohla
po připomínkování a schválení vládou začít fungovat od ledna 2008.
Gabriela HAUPTVOGELOVÁ, redaktorka: Téměř osmdesát procent lidí
si myslí, že soužití Romů a neromů je špatné, vyplývá to z květnového
průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění. Zároveň si také až osmdesát
procent obyvatel myslí, že je nutné urychleně řešit romskou otázku, to zase
ukázal výzkum agentury Median pro Českou televizi. Zajímalo mě, jaké
zkušenosti mají dvě Romky z Ústí nad Labem.
Romka z Ústí nad Labem: Bydlím v panelovým domě, kde jsem sama
Romka, můj manžel je teda bílej a soužití s neromama v našem baráku je
katastrofální. Odvážej se vůbec říct, že prostě já jsem špinavá, táhni do
Chanova, vrať se tam, kde jsi byla. Vůbec, neumím si představit, že bych se
odstěhovala teda mezi Romy.
Gabriela HAUPTVOGELOVÁ, redaktorka: Myslíte si, že ti vaši
sousedé mají nějaký důvod, aby o vás říkali tyhle špatné věci?
Romka z Ústí nad Labem: No, důvod není skoro žádnej, ale je tam
prostě jeden člověk, kterej fyzicky už i nás napadá, byli jsme i několikrát
ohlásit trestní oznámení, takže ještě pořád se to prostě řeší.
Gabriela HAUPTVOGELOVÁ, redaktorka: Říkala jste, že byste
nechtěla žít mezi Romy. Proč?
Romka z Ústí nad Labem: Jedna věc by byla taková, že jsem si
zvykla na to, kde jsem. Já bych tam šla, ale nevím, co by mě tam čekalo.
Člověk je zvyklej už na nějakej standard a prostě v tom chci zůstat, proč by
sem měla jít níž, to ne teda jako. A když nemůžu pomoct tomu člověkovi a
měla bych tam s nima bydlet, tak by to bylo takový pro mě nefér.
Gabriela HAUPTVOGELOVÁ, redaktorka: A jaké jsou vaše zkušenosti
s neromy? Nevím tedy, kde bydlíte.
Romka z Ústí nad Labem: Bydlím s Romy a jsem spokojená. U nás v
baráku bydlejí takoví Roma, který jako jsou v pohodě.
Gabriela HAUPTVOGELOVÁ, redaktorka: Setkala jste se někdy s
nějakými názory až diskriminačními, řekla bych, třeba na úřadech, na ulici,
v práci?
Romka z Ústí nad Labem: Dělám na městským úřadě jako uklizečka a
vidím chování úředníků k Romům a k neromům. Takže je tam velkej rozdíl, je.
Třeba Romka zastavila úřednici na chodbě v úředních dnech, chtěla se
informovat na něco. Ta vedoucí se ani neotočila a ještě valila oči, co ty
chceš.
Gabriela HAUPTVOGELOVÁ, redaktorka: Na to, proč si podle
průzkumu většina spolčenosti myslí, že soužití Romů a neromů je velmi
problematické, jsem se zeptala sociologa Ivana Gabala.
Ivan GABAL, sociolog: Všichni cítí, že je to velký problém. Čím
blíž tomu problému jsou, tím víc vidí, že ten problém je hodně komplikovaný.
Nevidí jasnou politiku, koncept a aktivitu ze strany vlády. Leckterá města
dělají víc, než vláda v současné době. A v neposlední řadě sklouzávají k
tomu jakoby rasovému chápání. To znamená ano, oni jsou taková rasa, oni jsou
takoví prostě, nechtějí pracovat a podobně a to si myslím, že je na té celé
věci nejvíc demotivující, chybí pozitivní příklady.
Gabriela HAUPTVOGELOVÁ, redaktorka: I proto už pro vládu nastal
podle sociologa Gabala nejvyšší čas přejít od tvorby různých koncepcí a
dokumentů k akci. Jednou takovou akcí je chystaný vznik agentury pro
předcházení sociálnímu vyloučení. Podle ministryně Džamily Stehlíkové má
agentura sjednotit aktivity ministerstev, samospráv a neziskových
organizací.
Džamila STEHLÍKOVÁ, ministryně pro lidská práva a národnostní
menšiny: Ta agentura pomůže samosprávám, samosprávy jsou bezradné,
nevědí, jak napsat projekt, jak dosáhnout na evropský peníze, jakým způsobem
komunikovat veřejnosti své kroky. A jsou samosprávy třeba Ústecka, který
jsou schopny integrovat všechny postupy všech subjektů, ale celá řada
samospráv očekává od státu výraznější pomoc a nejenom koncepční, ale taky
především možnost dosáhnout na značné finanční prostředky.
Gabriela HAUPTVOGELOVÁ, redaktorka: V agentuře by mělo pracovat
na sedmdesát lidí. Podle ministryně Stehlíkové to ale neznamená vznik nového
úřadu. Část pracovníků by pro agenturu pracovala v úřadu vlády a většina,
zhruba šedesátka lidí, by měla být v regionech. Sociolog Ivan Gabal si ale
myslí, že takový projekt nemá šanci na úspěch.
Ivan GABAL, sociolog: Představa agentury tak, jak jí prezentuje
v současné době paní ministryně Stehlíková, není realistická. Já si myslím,
že by to mělo být manažerské zařízení.
Gabriela HAUPTVOGELOVÁ, redaktorka: Sociolog Ivan Gabal by rád
viděl agenturu jako samostatný úřad, aby měla své břímě odpovědnosti. Vy
říkáte, že zaměstnanci by měli být úředníci z úřadu vlády. Proč tenhle
rozdílný názor?
Džamila STEHLÍKOVÁ, ministryně pro lidská práva a národnostní
menšiny: Ty názory se nevylučují navzájem. Poté, co ta agentura se
rozběhne a nastaví jakýsi model spolupráce v jednotlivých lokalitách, ti
zaměstnanci se z těch lokalit stáhnou a není vyloučeno, že bude dejme tomu
po roce, po dvou vyhlášená veřejná soutěž, kde nějaký jiný subjekt tohoto se
chopí. Ovšem první politický krok musí učinit vláda a nastavit tu politiku
tak, aby odpovídala koncepci, kterou vlastně máme.
Gabriela HAUPTVOGELOVÁ, redaktorka: Říká ministryně Džamila
Stehlíková. Ruku v ruce se sjednocením projektu na pomoc sociálně slabým
lidem a jejich motivaci například ke vzdělání nebo zaměstnávání by měla jít
také legislativní změna v oblasti sociálních dávek. Svou představu mi řekl
místopředseda vlády Jiří Čunek.
Jiří ČUNEK, místopředseda vlády: Vstát musíme přinutit všechny z
postele, kteří zneužívají sociální dávky a současný sociální systém je k
tomu nedonutí. Takže musíme změnit zákon. Ta podstata směřuje k tomu, aby
stát spolu s jednotlivými radnicemi vytvořil systém, kdy ty radnice nebudou
nic platit tak, jak je to teď za toho pracovníka a on za ty peníze, které
dostává z těch sociálních dávek, bude ty dva dny, případně tři dny v týdnu
pracovat, ale kolik to bude, to rozhodne parlament.
Gabriela HAUPTVOGELOVÁ, redaktorka: Místopředseda vlády Jiří
Čunek předpokládá, že takovouto úpravu zákona předloží ministerstvo práce a
sociálních věcí k připomínkování na podzim. Jak už jsem řekla, sociolog Ivan
Gabal se domnívá, že je nejvyšší čas řešit problém sociálně vyloučených
komunit a začít s efektivním pomocí lidem, kteří v nich žijí. Zeptala jsem
se ho na budoucnost.
Ivan GABAL, sociolog: Tak za padesát let já doufám, že už jich
bude míň a že podstatná část stávající populace už bude se pohybovat někde
normálně zpátky na pracovním trhu a majoritní společnosti. Pokud se mě ptáte
na to, do jaké míry vidím činnost současné vlády k tomu směřující, jsem
spíše skeptický.
Gabriela HAUPTVOGELOVÁ, redaktorka: Ministryně pro lidská práva
a národnostní menšiny Džamila Stehlíková je optimistická.
Džamila STEHLÍKOVÁ, ministryně pro lidská práva a národnostní
menšiny: Padesát let, to je právě období jedný generace, kdy, dle
mého názoru, tyto lokality by se měly proměnit, bejt přívětivější.
Gabriela HAUPTVOGELOVÁ, redaktorka: Zajímal mě i názor ředitele
Programu sociální integrace organizace Člověk v tísni Karla Nováka. Do jaké
míry jsou reálné plány politiků na zlepšení situace v sociálně vyloučených
místech?
Karel NOVÁK, ředitel Programu sociální integrace organizace Člověk v
tísni: No, to záleží na tom, co se s nimi dneska bude dělat, jestli
bude všechno fungovat tak, jak je v hlavách jak státních úředníků, tak měst,
tak neziskovek a všechno bude vzájemně kooperovat, tak možná za padesát let
žádné enklávy, o kterých bysme mohli říkat, že jsou ghetta, jako nebudeme
mít. Jestliže ta politika bude stále přešlapovat na místě, služby budou
přešlapovat na místě, tak ta situace se pravděpodobně bude zhoršovat.
Tento článek byl převzat z pořadu Zaostřeno, který vysílá Český rozhlas Sever.
|