Romské vysílání "O Roma vakeren"

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.

Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".

Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben .O Roma vakeren.!

Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu také dnes pro vás máme připravenou celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a samozřejmě nebude chybět romská hudba.

The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.

Peršo tumenge phenaha palo projektos, savo sikavel sar dživen O Roma u so keren palo oda, kaj te nael ke mende e diskriminacia. Dodžanena tumen palo romano čhavoro, savo bajinel andro tetros the andro sboris andro Čechovo rozhlasis u džana amenca tiž andro amaro muzeum.

Nejdříve se společně vydáme do Stochovského učiliště, kde se mladí lidé vyjadřovali k tématu diskriminace ve společnosti. Představíme vám chlapce, který účinkuje v dětském Dismanově souboru a řekneme vám o tradičních romských řemeslech.

Tiž tumenge phenaha, palo romano šuniben andro Švedsko the palo mediální kurzos u dodžanena tumen pale grupa Bengas.

Ve druhé polovině O Roma vakeren se dozvíte, že Romové ve Švédsku mají také vysílání ve veřejnoprávním rozhlase, řekneme vám, jak si vedou Romové u nás v médiích a jaké bylo mezinárodní turné kapely Bengas. Tolik programová nabídka a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Většina Čechů - 79 procent - považuje soužití romské a neromské populace za špatné. Vyplývá to z průzkumu, který uskutečnilo Centrum pro výzkum veřejného mínění. Situace se tím oproti loňskému roku opět mírně zhoršila a vrátila se tak na úroveň z roku 2003. Bourat předsudky v lidech se snaží například sdružení Slovo 21, která připravila přednášky pro Školy v rámci projektu Díky, že se ptáte. Na učňovské středisko ve Stochově u Kladna se zašla za studenty podívat Marie Vrábelová.

"No třeba, že někteří lidé se jim snaží nabídnout pomoc a oni ji odmítnou."

"Mně určitě vadí, že se odsuzují Romové jako celek, někteří jsou lepší, jiní horší, a dneska se dá říct, že některý Rom je lepší než Čech."

"Naštěstí, ono to není na první pohled poznat, že je Romka. Ale když se o nich mluví ve společnosti, tak je mi to blbý."

"Je pravda, že v rámci výuky druhých ročníků máme v tematickém plánu zahrnutou oblast vztah k menšinám v našem národě, takže jsme samozřejmě zaměřili tuto výukou právě na vztahovou oblast mezi Čechy a Romy. Pravda je, že jsme si v druhých ročnících prohlíželi romské učebnice. Nejméně dvě vyučovací hodiny jsme věnovali tomuto tématu."

"Protože studenti žijí v oblasti, kde výskyt Romů je dost velký, tak se samozřejmě potkávají dennodenně na ulici a i ve škole, a tím pádem jim toto téma bylo blízké. A vzhledem k tomu je toto téma i dost zajímalo."

Když jste mluvili o menšinách, ke které menšině měli nejlepší vztah a ke které naopak nejhorší? Byly v tom rozdíly?

"Děti přicházejí do kontaktu převážně s Romy, možná v menší míře Ukrajinci, jinak si myslím, že s jinou menšinou se příliš nesetkávají. Vzhledem k tomu, že o Romech toho ví opravdu nejvíce, tak zážitky byly jen s touto menšinu. Jak již to bývá ve všem, tak občas došlo ke konfrontaci, někdo měl kladný názor, někdo záporný a o všem jsme diskutovali."

Dismanův rozhlasový dětský soubor navštěvují také romské děti. Soubor tyto mladé talenty vede mimo jiné také ke zpěvu a k herectví. Marek Polák oslovil jednoho z členů souboru Jana Horvátha.

"Nejdříve se rozmluvíme a potom zkoušíme nějaký scénář. Pak skončíme a pak je to zase pořád dokola."

"Byl to Sen noci svatojánské od Shakespeara. Já jsme tam hrál jednoho prince, jmenoval se Demetrius."

Jaké jsi měl pocity, když jsi hrál divadlo? Byl jsi na pódiu, jak ses tam cítil?

"Hodně jsme se styděl, ale když lidé začali tleskat, bylo to už něco jiného."

V Muzeu romské kultury v Brně je k vidění výstava, která ukazuje poutavým způsobem stará řemesla kočovných Romů. Některá se přetransformovala do současnosti. Z prodeje koňů se například stalo obchodování s auty a nebo z kovářů, obzvlášť na Slovensku, umělečtí kováři. Gabriela Grmolcová byla s mikrofonem na výstavě starých řemesel Romů v době, kdy probíhal výklad pro žáky základních škol.

"Jo, jo z Indie je to. A z Indie si také přinesli některá tradiční řemesla a když se rozhlédnete kolem, zkuste mi říci, která řemesla to jsou."

Účastníci výstavy se do výkladu, jak jste možná poznali, zapojují, a mohou si i zahrát různé tematické hry či shlédnout film, který jednotlivá řemesla představuje.

"Tamhle v rohu si můžete zkusit takovou skládanku, pokud někdo umíte romsky. Sylva bude rádkyní vás všech."

Já mám teď před sebou etnoložku a kurátorku výstavy Janu Polákovou. Podle čeho jste volili exponáty? Když sem člověk přijde, co první ho praští do očí?

"Asi první koňské chomouty. Tato vstupní místnost je menší ze dvou místností a zdejší expozice se věnuje způsobu obživy a řemeslům, které jsou spojeny s kočovným způsobem života. A tyto chomouty spolu s dalšími exponáty se váží k obchodu s koňmi."

"Jsou tam i fotografie, aby si návštěvníci mohli představit, jak to vypadalo v minulosti. Dnes to již člověk nepotká. Důvodem je, že kočování u nás bylo zákonem zrušeno v roce 1955."

"Samozřejmě existuje, třeba na západě, kde kočování nebylo nikdy zrušeno."

Dobře. Pojďme se přesunout do další místnosti. Co byste tam vypíchla? Tam jsou zajímavé, do očí bijící, koše v různých formách . Mohla byste nám říci, o jaké koše se jedná?

"V centru této místnosti se nachází exponáty košíky ze slámy, z proutí a podobně. Na takových koších, jaký asi každý zná, kdo chodí nakupovat do supermarketu, je vidět, že to, že výstava vypadá tak, jak vypadá, je náš záměr přiblížit to do současnosti."

Další řemesla, která na výstavě ještě můžeme vidět, vyjmenuje lektorka spolu s návštěvníky expozice.

"Řemeslo, které vyrábí koryta a další menší věci jako misky a tak, je korytářství. A z kovu ještě, je to něco podobného jako kovářství, ale když dáte před to slovo ještě něco a má to něco společného s koňmi."

Výstava o starých řemeslech Romů probíhá v Muzeu romské kultury až do 18. listopadu 2007.

Na evropské turné se vydala kapela Bengas. Plánované koncerty se ale neuskutečnily ve Španělsku. Nejen o tom si Marie Vrábelová povídala s kytaristou a zpěvákem zmíněné skupiny Milanem Migelem Horváthem.

"Paříž je krásné město, večer jsme hráli, přes den jsme chodili po památkách. Pak jsme jeli do Rakouska a poté do Polska."

"Já myslím, že v Paříži. Tam je to takový multikulturní, přejdete na konec ulice, dáte se doprava a tam už je jiná čtvrť, černošská čtvrť, vlevo arabská, a to je pěkný."

"Tam bylo všechno, cizinci, návštěvníci, turisti, jinak samozřejmě také Francouzi, černoši a různě."

"My se ještě chystáme do Španělska, protože tam byly v té době, kdy jsme tam měli jet, záplavy. Takže nám ten termín přesunuli a na konci léta bychom tam měli dojet."

V Česku chybí dlouhodobé a ucelené koncepce, podle kterých by města a obce mohly řešit situaci a problémy takzvaných romských ghett. Vyplývá to ze zprávy o stavu romských komunit za loňský rok, se kterou se seznámila vláda. Podle odborné analýzy existují v Česku přes tři stovky chudinských domů a čtvrtí, v nichž žijí převážně Romové. Může to být až 80 tisíc lidí. Většina dospělých v těchto oblastech je bez práce a rodiny jsou závislé na sociálních dávkách.

Občanské sdružení IQ Roma servis, které mimo jiné pomáhá Romům s hledáním práce, zavádí značku Ethnic Friendly zaměstnavatel. Cílem je ocenit zaměstnavatele, kteří přistupují "přátelsky" k uchazečům o práci, tedy rovně bez ohledu na jejich etnický původ, a motivovat k podobnému přístupu i další podniky. K zaměstnavatelům, kteří přistupují už dnes k zájemcům o práci bez diskriminace, mají v Česku nejblíže pobočky nadnárodních firem.

Pražský magistrát otevřel dům, který bude sloužit národnostním menšinám. V budově ve Vocelově ulici ve druhé městské části budou moci například prezentovat své národní kulturní tradice. Přestavba poměrně zchátralého objektu stála asi 54 miliónů korun. "Hlavní město Praha jako první v České republice vytvořilo regulérní zázemí pro spolkový menšinový život, kde se mohou setkávat a sdružovat", řekla novinářům ministryně Džamila Stehlíková.

Od 27. do 29. července bude hrad Svojanov dějištěm už 7. ročníku romského festivalu Gypsy Celebration. Přinese mimo jiné řadu přednášek, besed, tanečních a pěveckých workshopů, promítání romských filmů a koncerty předních romských umělců. Na Svojanově vystoupí zvučná jména romské hudby, jako Terne čhave, Ida Kelarová se skupinou Romano Rat a souborem Apsora, Kale a řada dalších.

Protestní akci před budovu radnice za odvolání terénních pracovníků Městského úřadu svolala na středeční odpoledne skupina nespokojených Romů v Náchodě. Situaci sledovala redaktorka Jana Tomková.

Demonstraci předcházela před několika dny protestní petice, kterou podepsalo zhruba 200 náchodských Romů. Důvodem je údajná nespokojenost s prací dvou terénních pracovníků, Jarmily Šenkové a Pavla Varky, a požadavek na jejich okamžité odvolání. Vadí jim nedostatek soukromí při svých jednáních, vyhrožování a zastrašování romských klientů a hlavně nezájem řešit romskou problematiku. Organizátoři demonstrace jsou podle jejich mluvčího Zoltána Kuru připraveni odvolat se k nadřízeným orgánům a nahradit terénní pracovníky svými lidmi.

"Půjdeme na městské zastupitelstvo a když neuspějeme tam, tak půjdeme na kraj, k hejtmanovi a na Úřad vlády. Máme jednoho adepta, je to mladá perspektivní slečna, má sociální školu s maturitou, praxi nemá žádnou, ale právě proto jsme požádali pracovníka města, teď je v komunitním centru, zda by ji nemohl nějak pomoct a nějak ji vyškolit."

S demonstrací nesouhlasila druhá početná skupina náchodských Romů. "Nebýt pana Vargy, ocitl bych se na ulici," obhajoval terénního pracovníka Ludvík Samko.

"Není mi lhostejné, co se tady v Náchodě děje. Většina Romů demonstruje, aniž by věděla, co vlastně požadují. Možnost na terénního sociálního pracovníka pro romskou menšinu mohl každý z nás využívat a přihlásit se do výběrového řízení před 6 lety. My jenom využíváme finanční podporu od radnice, přitom nikdo z nás pro město nic neudělal. Nebýt paní Šenkové a pana Vargy, tak by romské děti vůbec nepoznaly, co letní tábory vůbec jsou."

"My jsme pouhým prostředníkem mezi radnicí a komunitou. Naší náplní je hlavně klientům vysvětlovat, za jakých podmínek mají nárok na nějakou dávku sociální péče a co ta dávka splňuje. Takže naší povinností je dopomoci jim s dokumentací v případě, že neumí psát, popřípadě číst. Určitě nevyřizujeme za ně dávky, nebo byty, není to v naší kompetenci, o tom rozhoduje rada města. S dotacemi od Úřadu vlády a s každou korunou my nedisponujeme, pouze radnice."

Oba terénní pracovníci jsou zaměstnanci Městského úřadu v Náchodě, jehož vedení po přešetření celé situace nemá důvod k jejich propuštění. Demonstraci neschvaluje také starosta Odlřich Čtvrtečka.

"Tato demonstrace je naprosto neodůvodněná, vyplývá z celkové situace mezi romskými sdruženími, nejedná se o práci romských terénních pracovníků, ale rozdělení grantů. Je to vnitřní záležitost romské komunity. Bohužel po určitém období klidu dochází k tomuto štěpení a mám obavu, že pokud tyto odstředné síly budou pokračovat, tak že to bude konec nejenom komunitního centra v Náchodě, ale i grantů, které mohlo toto centrum používat."

Posloucháte romské vysílání Českého rozhlasu a v něm si budeme povídat o romského vysílání Švédského rozhlasu. Narozdíl od nás vysílají naši kolegové v romštině. Na podrobnosti se Jana Šustová zeptala Adama Szoppe.

"Začali jsme s hodinou a půl týdně v tom roce 2002. Teď vysíláme dvě hodiny týdně a od září budeme vysílat dvě a půl hodiny týdně. Vysíláme na stanici Švédský rozhlas 2, takže každý, kdo žije ve Švédsku, nás může poslouchat."

"Vysíláme v romštině. Trochu také ve švédštině nebo v jiných jazycích v jiných zemích. To záleží na tom, jestli tam jsou Romové, kteří neumí romsky."

Romské vysílání Českého rozhlasu není v romštině, ale je v češtině, aby mu mohli rozumět všichni posluchači. Jaká je Vaše filozofie, když vysíláte v romštině?

"Na všech místech nás poslouchají Romové. Když my vysíláme zprávy, ne-Romové si mohou poslechnout zprávy na jiných stanicích. Ale poslouchá nás i hodně ne-Romů kvůli romské hudbě. Díky ní máme své stálé posluchače."

"Máme jeden program, který se nazývá Radio Romano, a vysíláme ho hodinu týdně. Poskytujeme v něm informace o tom, co se děje ve Švédsku a v Evropě v romské oblasti. Pak máme kulturní program Cafe Romano, kde mluvíme o všem z romského života. Nic tam není tabu. A pak máme třetí program s názvem Radio Chachimo, který se vysílá i jinde v Evropě. Je osm zemí, které ho vysílají spolu s námi. Od září budeme mít ještě jeden nový program."

Máte také nějakou internetovou stránku, kde se dá poslouchat Váš program?

"Ano, máme hodně posluchačů, kteří nás poslouchají právě přes internet. Naše adresa je www.sr.se/romani."

Mediální kurz občanského sdružení Dženo připravuje nové romské žurnalisty pro práci v médiích. Jednou ze stážistek je i Erika Janičová.

Ve studiu Českého rozhlasu (Foto: Jana Šustová)

"Byla jsem na praxi v Českém rozhlase u elévů a učila jsem se tam pracovat v programu Soundforge stříhat zvuky a pak jsem chodila na hlasové zkoušky."

"Určitě, myslím si, že je to hodně důležité a je to něco úplně jiného než teorie. Byla jsem velmi spokojená, byli vstřícní, milí."

"Chodila jsem tam každý den a bylo to různé, podle toho, jak měli kantoři čas. V průměru jsem tam trávila tak 3 - 4 hodiny denně."

"Samozřejmě, já si myslí, že každý z nás má chuť pracovat, protože teď, díky těm praxím, jsme si uvědomili, že ta práce je krásná, barevná, takže každý z nás se tomu chce věnovat více a naplno. Záleží jen na tom, jaké budeme mít možnosti."

Kdyby jste se měla rozhodnout, šla byste pracovat do televize, rozhlasu, nebo novin?

"Mně to je jedno, já bych se chtěla uplatnit jak v tištěných, tak v rozhlasových nebo televizních médiích. Je to úplně jedno, záleží na tom, kde by mi dali možnost. Co se první nabídne, to vezmu."