Romské vysílání "O Roma vakeren"

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.

Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".

Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"!

Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu také dnes pro vás máme připravenou celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a samozřejmě nebude chybět romská hudba.

The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.

Peršo tumen dodžanena palo jekh terno Rom, savo sikľol pre bari škola u kerel mek buči andre televizija. Vakeraha tiž pale konzervatoria, savi phundravel Prahate o doktoris o Emil Ščuka.

Nejdříve vám představíme dalšího zajímavého mladého Roma, který studuje na vysoké škole a pracuje v České televizi. Dále se dozvíte, že doktor Emil Ščuka otvírá v Praze konzervatoř.

Vakeraha tiž pal oda, so pes kerel predalo minority pre Praha efta, phenaha tumenge pal tumare čačipena u džana amenca andro jekhetaniben, jak le nipenge pomožinen o rukone.

Ve druhé polovině O Roma vakeren vás seznámíme s programy pro Romy v Praze 7, připravili jsme pro vás také právní poradnu, ve které se zaměříme na bydlení a představíme vám sdružení Helppes, které pomáhá i Romům. Tolik programová nabídka a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Z opovrhovaného Roma se stal reportér Českém televize a student Univerzity Karlovy - asi tak by se dal charakterizovat dosavadní život Davida Tišera. Tento mladý muž pro svůj romský původ i vzhled už mnohokrát zažil diskriminaci, ale naučil se jí aktivně bránit. Více Jana Šustová.

Máte Vy sám nějakou zkušenost s diskriminací? Můžete třeba povyprávět nějaký příběh?

"Ano, mám. Tak třeba: pocházím z Plzně a tento příběh se stal, když jsem nastupoval do trolejbusu. Když mě uviděl viděl řidič trolejbusu, vystoupil a chtěl po mně jízdenku. Já jsem mu odmítnul ukázat jízdenku s tím, že chci, aby tu jízdenku ukázali všichni, nejen já. Nějaký pán, Čech, se tam ozval, že oni na černo nejezdí, tím chtěl říct, že já na černo jezdím. Tak jsem trval na tom, aby aspoň tenhle pán ukázal jízdenku, a že jestli to tak nebude, tak že budu zdržovat provoz, neodejdu a ani neukážu jízdenku. Pán samozřejmě jízdenku neměl a já mám měsíční legitku. Mně to spíš přišlo úsměvné, ale když si vezmu, že by tam místo mě chytili nějakého jiného Roma, třeba mého bratrance, tak ten by buď ukázal jízdenku hned nebo by vystoupil, protože by se tak styděl, že se mu něco takového stalo. Řidič měl smůlu, že jsem tam byl já zrovna, protože já zrovna, troufnu si říct, se umím bránit, bránit se chci a budu."

Co Vás vlastně přimělo k tomu se takhle bránit? Myslím, že ne každý člověk dokáže se takhle bránit, někdo si to nechá líbit, někdo zase sáhne k násilí. Jak jste se k tomuto postupu, který je racionální a účinný, dopracoval?

David Tišer zahajuje výstavu Katarzyny Pollok v rámci festivalu Khamoro 2007

"Dá se říct, že vlastně od dětství jsem nucený být silný. Na základní škole jsem byl jediný Rom, a tam jsem se s tím musel postupně vyrovnávat. To asi byla pro mě největší škola. Pak jsem šel na střední školu v Plzni, kde jsem byl opět jediný Rom a kolem spousta rasistů, musel jsem odejít v prvním pololetí, protože tam se to opravdu nedalo vydržet. Dokonce i učitelé s tím byli smíření, že tam mají takové žáky, a tak jsem přestoupil na romskou střední školu v Kolíně. Tam mi ukázali tu cestu, že Romové nejsou tak špatní, že máme svá pozitiva, ukázali mi spoustu pozitivních vzorů mezi Romy. No a potom se mi stává diskriminace vlastně každý den. Zbili mě skinheadi, napadají mě dennodenně jen proto, že jsem Rom, nadávají mi sprostě do Cikánů a všelijak. A tak jsem se postupně naučil s tím bojovat. Zároveň jsem se taky naučil, že nemá cenu proti tomu bojovat jejich prostředky, tzn. nebýt agresivní. Já musím být i pro ně vzorem a ukázat jim, že nejsou všichni Romové tací, jak oni o nás smýšlejí. Takže na ně jdu jinými prostředky, tzn. slušností, někdy arogantností, protože se mi hodně často stává, že mi nadávají lidi, kteří mi nesahají ani po kotníky - ani vzděláním, ani vizáží, zkrátka ničím. Jsou mastní, špinaví, a já jsem čistý a hezky oblečený a oni mi stejně vynadají do Cikánů a myslí si, že jsou něco víc. Takovým lidem to dám těžce sežrat."

"Já jsem podstoupil novinářský kurz, který pořádal Partners Czech, pak roční stáž rovnou do České televize a nyní už mi ta stáž skončila a já se stal zaměstnancem České televize. Nyní jsem reportérem pořadu Kosmopolis a Quier, což oba tyto pořady jsou pro menšiny. Kosmopolis pro národnostní menšiny a Queer pro sexuální menšiny."

Od září bude v Praze fungovat zcela nová střední škola - konzervatoř. Otevře ji romský aktivista Emil Ščuka, kterému se podařilo vybudovat několik středních škol. Kde všude jsou a jaké umělecké obory mohou talentovaní žáci studovat na zmíněné konzervatoři, to už Janu Mišurcovi v rozhovoru řekl ředitel Emil Ščuka.

"My jsme v září v loňském roce otevřeli 6 škol v Jihlavě, v Karviné, v Sokolově, v Brně, v Plzni, v Praze a v Kolíně."

"Tak je střídavě oblačno, je to první ročník ao taková zatěžkávací zkouška pro ně a pro spoustu lidí. Hlavně pro většinu mladších žáků, těch denních studentů, je to přece jenom takový velký skok ze základní školy na střední školu a oni přicházejí na to, že přece jenom ta střední škola je náročnější studium. Kolikrát se stává, že jsou bez větší motivace, říkají si: 'to nezvládnu' a spousta lidí to chce i vzdávat v prvním ročníku, protože si myslí, že na tu střední školu nemá. A bohužel v některých rodinách je i tendence demotivovat svoje děti, že když přijde dítě ze školy domů a řekne: 'Mami, já na to nemám, to je těžká škola... ', tak ten rodič začne to dítě utěšovat a řekne: 'Máš pravdu, zůstaneš doma a nebudeš se učit'. Schází tam přece jenom ta motivace a takové to vedení k odpovědnosti, aby ti rodiče tomu dítěti řekli: 'Ne, jednou si se na tu školu dal a prostě tuto školu skončíš'. Ale já si myslím, že tyto obdobné pocity mají i děti na jiných školách není to jen na té naší, a tam jde právě o tu motivaci těch dětí a o to vedení. U těch starších studentů, kteří studují dálkově, tak tam už to není. Oni už vědí, proč jdou do školy, jsou dostatečně motivovaní a odpovědní. Tam je to v této oblasti lepší, mají k tomu jiný přístup."

Co těm studentům v rámci předmětů jde, co jim nejde a co byste třeba do budoucna chtěl změnit v rámci osnov?

"Našim studentům jdou hlavně humanitní předměty, bohužel horší je to s předměty přírodovědními, my jsme přidávali před těma deseti lety do učebních osnov takové předměty, jako jsou matematika, chemie, biologie, fyzika - nevím, proč jsme to udělali, ale nejenom my sami, ale nás k tomu vedl i výzkumný ústav odborného školství. Naši studenti téměř tyto předměty nebudou potřebovat a tak je to zatěžuje. Docela se těším na rámcové vzdělávací programy a tam si myslím, že z těchto předmětů zůstane minimum."

"Škola se otevře 1. září, aspoň takhle to máme všechno naplánované, nasměrované. Škola je už schválená vše je zformálněno a zoficiálněno ministerstvem školství, jsme v síti škol a talentové zkoušky budou muset proběhnout v nejbližších třech týdnech. Mimořádně nadané děti bude vybírat odborná komise, složená z předních romských i neromských hudebníků v čele s Antonínem Gondolánem. Takže děti budou muset prokázat schopnosti z oboru, pro který se rozhodly studovat."

Z jakých škol se mohou hlásit studenti nebo jak to vlastně v tom reálu bude vypadat?

"Studenti se mohou hlásit ze základních škol, ze zvláštních škol. Nemusí mít dokonce dokončenou ani devátou třídu, protože, jak říkám, toto je umělecká škola a zákon dovoluje v případě dětí, které jsou mimořádně talentované a nadané pro hudební obory, že ředitel konzervatoře má právo díky tomu talentu dítěte prominout mu spoustu jiných věcí. My máme dvoustupňové vzdělávání na konzervatoři, jsme klasická střední škola s maturitou, čtyřletá. A ti skuteční, kteří budou chtít dál pokračovat a doplnit si vzdělání na vyšší odborné škole na konzervatoři, tak máme pro ně připraveno absolutorium šestileté."

"Já předpokládám, že bude dostatek uchazečů, tak abychom opravdu mohli vybrat ty nejschopnější, nejtalentovanější. Ten první rok bude takový startovní a myslím si, že až ten další rok budeme mít například víc času na kvalitní nábor. Nicméně si ale myslím, že se nám podaří dostat do lavic studenty, kteří by jinak nemohli studovat tento obor."

Takže pokud by se chtěl ještě někdo přihlásit, kam má poslat přihlášku, na jakou adresu?

"Pokud se bude chtít přihlásit, tak: Konzervatoř, Václavské náměstí 17. Nabízíme tři obory v hudbě a v rámci velkého oboru hudba si mohou žáci vybrat ze spousty nástrojů, např. ze smyčcových - violu, housle, kontrabas; z klávesových - akordeon, klavír; z bicích nástrojů, dechových a žesťových nástrojů atd. Pak je skladba a dirigování. Vše, co klasická konzervatoř nabízí, to je vše jeden velký obor Hudba a její podobory. Pak je velký obor Zpěv a dále budeme otvírat Hudebně-dramatické oddělení tzn. Herectví."

Pokud by někdo chtěl studovat vyšší odbornou školu a měl by ukončenou střední školu s maturitou nepříbuzného oboru, může se přihlásit?

"Může se přihlásit kdokoliv, i maturant, absolvent střední školy s maturitou, absolvent učňovské školy s výučním listem, kdokoli, kdo má zájem studovat tyto tři obory, je vítán. V podstatě do šestadvaceti let se může přihlásit. Podotýkám, že studium je denní, v dálkové formě se zatím nevyučuje. Musí ovšem začít od prvního ročníku, protože je to škola umělecká a my nemůžeme započítávat žádný ročník, protože tam jsou úplně jiné předměty. Talentové zkoušky jsou opravdu podmínkou a tam, kde by komise přišla na to, že ten talent chybí, tak nepomůže v tomto případě vůbec nic."

"Mám z toho velkou radost, že to budou i Romové, mladí vystudovaní Romové, kteří vystudovali konzervatoř v minulosti nebo absolvovali vysoké školy uměleckého směru JAMU, HAMU. Takže právě tito mladí Romové se sami přihlásili, že chtějí na naší konzervatoři učit. Bude velkým přínosem hlavně pro mladé romské studenty, kteří uvidí v těchto lidech pozitivní vzory."

"Samozřejmě mohou se hlásit mimopražští zájemci, studenti z celé České republiky i ze Slovenska a budeme pro ně mít připraveno ubytování v pražských internátech."

Romové v Česku a na Slovensku loni čelili vážné diskriminaci v přístupu ke vzdělání, zdravotní péči, ubytování či zaměstnání. Ve své letošní výroční zprávě to uvedla organizace na ochranu lidských práv Amnesty International. Romové a další ohrožené skupiny v České republice byly podle organizace údajně i terčem špatného zacházení ze strany policie a rasistických útoků.

Nejvyšší soud opět otevřel případ vystěhování rodin z hotelového domu v Bohumíně na Karvinsku. Podle zástupce občanského sdružení Vzájemné soužití Kumara Wishwanathana nedostala jedna z romských rodin, která musela svůj příbytek v ubytovně před dvěma roky vyklidit, možnost hájit se u odvolacího Krajského soudu v Ostravě. Proto se má tento soud případem vystěhování rodiny Renáty Ščukové zabývat znovu, jak potvrdil v rozsudku předseda senátu Nejvyššího soudu České republiky.

Koncem května bude do českých kin uveden film režiséra Jiřího Vejdělka a scénáristy Marka Epsteina nazvaný "Roming". Distribuční společnost Falkon připravila tři desítky kopií. V hlavních rolích můžete vidět Bolka Polívku, Mariána Labudu a neherce Vítězslava Holuba. Pod vznikem tohoto projektu je podepsán producentský tým, který stál za úspěšnými adaptacemi Románu pro ženy Filipa Renče a Vejdělkovými Účastníky zájezdu, kteří byli nejnavštěvovanějším snímkem loňského roku.

Kutnohorské gymnázium Jiřího Ortena pořádá 1. června u příležitosti Dne dětí Romský festival. V programu vystoupí skupiny Terne Čhave a Mário Biháry Band. Jeho součástí budou i vystoupení tanečních skupin romských dívek z pražských základních škol, besedy s lektory z Muzea romské kultury v Brně, čtení ze sborníku Romano suno, minikurz romštiny a ochutnávka romských jídel.

Městská část Praha 7 se snaží pomáhat Romům žijícím v této lokalitě a zkvalitnila práci terénních sociálních pracovníků. Snaží se i o jejich uplatnění na trhu práce, kde je situace nejbolestivější, jak potvrdila Marii Vrábelové asistentka pro činnost národnostních menšin Markéta Nejedlá.

"Městská část se velmi snaží o vznik tolerantního prostředí v městské části mezi romskými komunitami. Naše městská část také obdržela významnou dotaci v rámci projektu terénní sociální práce."

"Převládá samozřejmě názor, že Romové nechtějí pracovat, já osobně si myslím, že se setkávám s Romy, kteří velmi aktivním způsobem hledají zaměstnání. Nejenom sami, ale samozřejmě za mé účinnosti, a za spolupráce konkrétní terénní pracovnice. Musím konstatovat, že se Romové bohužel setkávají se zaměstnavateli, kteří nedávají úplně přímé a jednoznačné podmínky pro přijetí jako u majoritní společnosti."

O dopadech budeme hovořit, až reforma bude. Zatím vycházím ze zkušeností, které přinesl Zákon o sociálních službách, který je v účinnosti teď od ledna; respektive i Zákon o hmotné nouzi a tak dále. Jednoznačně se projevil tak, že již v dnešní době Romové (a teď mluvím zase o těch, kteří se opravdu snaží velmi intenzivně hledat zaměstnání, ale bohužel na něj nemohou dosáhnout, a jsou odkázáni na sociální dávky, které ovšem nezneužívají) v konečném výpočtu došlo ke snížení jejich finančního plnění a tím pádem se to samozřejmě odrazilo na jejich celkové životní situaci.

"Určitě. Určitě mají význam, protože z naší městské části se zúčastnili svářečských kurzů, a hlavně: řidičského oprávnění. A samozřejmě tím pádem se navýšila jejich možnost dalšího uplatnění na trhu práce."

Ze stran společnosti se často říká, že Romové by měli být aktivní, zaměstnání si hledat.

"Mohu vycházet jen ze svých zkušeností, a jak jsem již uvedla, já se setkávám s Romy, kteří si velmi aktivním způsobem snaží najít zaměstnání. Konkrétně: máme tady jednu paní, která k nám do kanceláře přijde třikrát, čtyřikrát do týdne obložená Annoncí, všemi zaškrtanými denními tisky, a snažíme se telefonicky, případně osobně domluvit s ní zaměstnání. Určitě existuje jistá skupina, ale z mého desetiletého zkušenostního pohledu si myslím, že Romové se snaží zaměstnání si sehnat."

V Orlové vzniklo nové romské centrum "Amaro del". V dubnu ho založilo Sdružení křesťanských pomocníků Orlová. Centrum sídlí v bytových prostorách v Orlové-Porubě, místnosti mu pronajímá společnost OKD. Právě orlovská Poruba je lokalitou, kde žije početně silná romská komunita a kde jsou podobné služby vítané a zároveň potřebné jako sůl. Projekt "Amaro del", což v romštině znamená "Náš Bůh", chce Romům nabídnout řadu aktivit. Dětem třeba předškolní přípravu a doučování a mladým Romkám zase praktickou a rodinnou výchovu v dívčím klubu. V Orlové natáčela Petra Marková.

Amaro del má pomoci místním vymanit se ze sociálního dna. Ostatně, důležité místo patří terénní sociální práci. Centrum chce Romům nabídnout i zdravotní osvětu či pracovní poradenství, a jak prozradil předseda sdružení Kamil Hvolka, až budou k dispozici patřičné finance, pomůže i v oblasti informační gramotnosti.

"Zatím jsme z našich prostředků dokázali koupit barvu, abychom to tady vymalovali. Je potřeba udělat podlahu, chtěli bychom tady mít stoly, aby tu mohlo sedět aspoň dvacet lidí. Chceme mít možnost promítání určitých prezentací, když bychom tady chtěli učit. Měli bychom také mít notebooky, možnosti připojení. Nemáme v plánu, aby se děti učily hrát hry, ale chtěly bychom, aby třeba uměli udělat nějaký dokument, poslat poštu mailem. Na toto bychom chtěli nalákat i jejich rodiče."

Dětem se v centru líbí, denně jich sem chodí i třicet, a pochvalují si ho také jejich rodiče:

"Já si nemůžu stěžovat. Dělají hry, pořádají výlety s dětmi, všechno."

"Mně sem chodí všechny děti, mám jich šest. Přijdou ze školy a jenom se těší, až bude klubovna otevřená, píšou tam úkoly, někdy si zpívají. Aspoň tady něco pro ty děti je. Vím, kde jsou, nemusím je všude shánět."

Mamka říkala, že vám tady pomáhají psát úkoly... Co ti třeba nejde ve škole?

"Mně se tady nejvíc líbí kamarádky, tety, strejdové... všechno se mi tady líbí, všechno možné."

Leona Fulnečková má v centru na starosti hlavně hudební aktivity a také dětem pomáhá s předškolní přípravou. Centrum podle mí smysl má.

"Já si myslím, že jo. Protože děti by se jinak jenom potulovaly po ulicích a hledali si takovou činnost, která ne vždy je vítaným přínosem pro okolí."

Projekt Amaro del má podporu Evropské unie, kraje a jedné z církví. Jak potvrdil místostarosta Orlové Radislav Mojžíšek, jeho činnost kvituje také město.

"Každá ruka, když to řeknu zjednodušeně, je v tomto projektu dobrá. Čili určitě má naši podporu. A pokud budeme vidět první výsledky, tak věřím, že najdeme i větší podporu, řekněme, v té materiální stránce. My třeba máme, mimo tyto aktivity, své terénní pracovníky, které taky spolufinancujeme, máme svého romského poradce, máme pracovníky, kteří se tím na sociálním odboru zabývají. Takže bychom přivítali, kdyby všechny tyto iniciativy vytvořily jakousi mozaiku, která by ten problém posunula kousek dál v tom řešení.

Projekt trvá do března příštího roku. Předseda sdružení Hvolka ale věří, že tímto datem činnost centra neskončí a najde další podporu.

V následujícím příspěvku vám představíme pražské občanské sdružení Helppes, které se zabývá speciálním výcvikem psů pro tělesně a zdravotně postižené lidi. K mikrofonu pozvala Jana Šustová vedoucí výcviku Zuzanu Daušovou.

Prezentace sdružení Helppes na Veletrhu neziskových organizací 2007

Jaké všechny služby poskytujete? Člověk si totiž představí výcvik psů spíše v souvislosti s nevidomými, ale to využití je daleko širší. Pro jaké služby vy pejsky cvičíte?

"Tak určitě tady mají pejsci pro nevidomé největší nejdelší tradici, která se datuje asi od padesátých let. A hlavně: jsou vidět na ulici daleko více, protože nevidomý používá psa více na ulici, než třeba vozíčkář, který není tolik viditelný. Je to výcvik poměrně mladý, tady v republice existuje zhruba asi osm let, kdy byly první pokusy a první přebírané zahraniční modely. My se věnujeme výcviku psů pro všechny druhy handicapu, to znamená cvičíme vodicí psy pro nevidomé, a také pro všechny ostatní druhy handicapu. To znamená vozíčkáři, tělesně postižení, lidi neslyšící, lidi trpící záchvatovými onemocněními, ať už to jsou epileptici, kardiaci, diabetici, handicapované děti a lidé s kombinovaným handicapem. To znamená zrakově postižený vozíčkář, hluchoslepý klient a podobně."

Už je asi veřejnosti známo, k čemu může být vodicí pes nevidomému - nahrazuje oči, vodí ho, ale k čemu může být pes prospěšný třeba pro vozíčkáře nebo pro člověka postiženého sluchově?

"U sluchově postiženého člověka, tak jako pes nahrazuje nevidomému oči, tak tady zase nahrazuje uši. Toto postižení je strašně nebezpečné, protože když se pohybuje nevidomý, tak má bílou hůl, všichni to poznají a veřejnost je schopná reagovat. Stejně tak člověk na vozíčku je jasný. Ale člověk, který neslyší - to je takové zrádné postižení, které není viditelné pro veřejnost. Takže ten člověk je velmi ohrožen v městském provozu nebo v provozu vůbec. U člověka, který je na vozíčku nebo o berlích, pes nahrazuje nohy, případně může i ruce. To znamená, že když je klient třeba schopen ovládat jenom hlavu, tak pes mu podává předměty do pusy, podává mu třeba tyčku, on je pak schopen tou tyčkou psát na počítači nebo vyťukat esemesku, takže je to vlastně 'pes dělaný na míru' klientovi. Některý klient potřebuje otevírat dveře, otevírat skříňky, podat léky, rozsvítit či zhasnout světlo, přikrýt či odkrýt dekou, pomoci při svlékání, zatáhnout či roztáhnout závěsy... Některý klient to nepotřebuje, vždy je to strašně individuální. U psů, kteří jsou pro záchvatová onemocnění, se dá naučit přivolání pomoci, ať už doběhnutím pro pomoc v okolí bydliště či pracoviště anebo třeba podáním mobilu, podáním léků, anebo tím, že pes zůstává u toho člověka a má na sobě dečku s označením např. asistent epileptika. To má výhodu, že pes řekne okolí, že jeho páníček není ani opilý ani zfetovaný, ale že na zemi leží proto, že potřebuje záchranku."

"Máme. Máme romskou rodinu, která má postiženého chlapce, jsou z České Lípy, mají dvojčata, a jeden ten chlapec je velmi těžce postižený. Už dva roky od nás mají fenku a musím říct, že je to naprosto úžasná rodina i klienti, kteří obrovsky spolupracovali, protože ten hoch je těžce postižený - nechodí, nemluví a ten pes na něj obrovsky působí, na jeho psychiku působí opravdu vynikajícím způsobem. On se snaží i lézt, s tím psem spolupracovat, všechno vnímá, všemu rozumí. Vynikající je jeho maminka, protože výborně spolupracuje a s tou fenkou pracuje. Pro to dítě je pes canisterapeutem, ale zároveň pomáhá mamince třeba při přenášení toho dítěte, nebo jí otevře či zavře dveře, podá či odnese plenku, případně věci, které potřebuje. Takže je to naprosto úžasná rodina, kdybychom měli všechny klienty takovéto, tak budeme naprosto spokojení."

"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" s datem 25. května je u konce. Ale naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.

Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a nebude chybět ani romská hudba.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Romale irinen ada šuniben predal tumende.

Mějte se moc pěkně.

Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.