Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale
tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma
vakeren"!
Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu také dnes pro vás máme
připravenou celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a samozřejmě
nebude chybět romská hudba.
The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha
tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.
Peršo amenca vakerela o Vojtěch Lavička andale grupa Gipsy.cz. Tiž tumenge
adaďives phenaha palo temutno džives kaj te nael rasismus.
Nejdříve jsme k mikrofonu pozvali Vojtěcha Lavičku ze skupiny Gipsy.cz,
která byla oceněna cenou Anděla v kategorii Objev roku. Dále se společně
vydáme na oslavy Mezinárodního dne pro odstranění rasismu.
Vakeraha tiž pale genďi, savi sikavel savo hin kamende diskriminaci.
Phenaha tumenge so keren jekhetanibena Chomutovoste the dodžanena tumen pale
grupa Čhave Kesaj, save avle palo Slovensko.
Ve druhé polovině O Roma vakeren vám přiblížíme publikaci Jsme přece lidé,
ne..., kterou vydalo sdružení Slovo 21, řekneme vám, jak pracují romské
organizace v Chomutově a v závěru se dozvíte o slovenské kapele Děti Kesaj.
Tolik programová nabídka a teď už vám nerušený poslech přejí Anna
Poláková a Jaroslav Sezemský.
=[ Reportáž ]=
Gipsy.cz získal sošku Anděla jako objev roku
Romský hip hopový projekt Gipsy.cz získal minulou sobotu v Ostravě na
slavnostního předávání cen Akademie populární hudby sošku Anděla jako objev
roku. Houslistu Vojtu Lavičku pozvala k mikrofonu Jana Šustová.
Jaký je to pocit, žít s takovou cenou?
"Já myslím, že úplně normální. Je to samozřejmě skvělé ocenění
naší práce, ale zatím ta sláva není nijak velká, což je dobře, protože máme
více času na práci. Každopádně to bylo překvapení, protože jsme čekali, že
to dostane Ewa Farna. Že jsme to dostali my, je samozřejmě fajn."
Jak jste to oslavili?
"Nijak bouřlivě, šli jsme na večeři, dali jsme si pár piv a
panáků, ale na naše poměry to bylo velice klidné."
Máte teď velké turné. Jak to vypadá? Kdo vás v tom podporuje? Kde všude
cestujete?
"Máme velký management, síť manažerů po Evropě, kteří pro nás
organizují koncerty. Budeme mít asi dvacet koncertů po České republice a
přibližně stejně v zahraničí. Například v Británii, Nizozemsku, Maďarsku,
Německu, Polsku. V Británii máme silného partnera, neziskovku CM, která se
stará i o naši propagaci. Dá se říci, že tam jsme nejdál. Chystá se edice
naší desky v Británii i v dalších evropských státech. Zaměřujeme se i na
mezinárodní scénu a věříme, že i tam můžeme prorazit."
První koncert v rámci evropského turné Gipsy.cz byl 7. března v pražském
Retru a druhý tuto středu v pražském Abatonu. S Vojtou Lavičkou jsem mluvila
ještě před koncertem v Abatonu.
"My se na ten koncert samozřejmě těšíme, protože za prvé uvidíme,
zda měl ten Anděl vliv i na posluchačstvo, na návštěvnost. V Retru bylo něco
přes pět stovek lidí, takže doufáme, že zase trhneme rekord, obzvlášť když
je dnešní koncert zdarma."
A skutečně Abaton, který má kapacitu zhruba 800 lidí, nestačil zájmu
posluchačů. Jelikož se středeční koncert konal u příležitosti Mezinárodního
dne pro odstranění rasismu, zeptala jsem se Vojty Lavičky, zda se sám někdy
s projevy rasismu setkal.
"Myslím, že každý, kdo je tmavý, se setkal v České republice s
nějakými projevy rasismu, což mohou být nevraživé pohledy v metru i fyzické
útoky. Já jsem zažil i fyzický útok, v Ostravě a v Praze, mělo to také
zdravotní následky. Myslím si, že ten problém mají všichni. Každopádně věřím
tomu, že ten trend je takový, že rasismus v České republice nesílí, ale
slábne, což je samozřejmě příznivé. Bude to trvat dlouho, ale díky Bohu je
tu nová generace, která už nevyrůstá na komunistickém podhoubí. Věřím, že
tato generace bude osvícenější, protože vyrůstá v multikulturní
společnosti."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Na 21. března připadá Mezinárodní den pro odstranění rasismu
Tuto středu si svět připomínal Mezinárodní den proti rasismu. V České
republice se při této příležitosti uskutečnila kampaň Oranžová stužka, v
jejímž rámci v ulicích sedmi měst dobrovolníci rozdávali lidem informační
letáky spolu s oranžovými stužkami. Ty mají symbolizovat odmítnutí všech
forem rasové diskriminace. Na podrobnosti se Jana Šustová zeptala Markéty
Vaňkové z Multikulturního centra Praha.
Na 21. března připadá Mezinárodní den pro odstranění rasismu. Jak dlouho
se už tento den slaví a kdo ho vyhlásil?
"Tento den byl vyhlášen OSN v roce 1966 a bylo to v upomínku na
události v Jihoafrické republice, ve městě Sharpeville, kde bylo šest let
předtím při pokojné demonstraci proti Apartheidu zabito 69 lidí. V upomínku
na tuto neblahou událost byl tento den vyhlášen a slaví se tím pádem asi 50
let."
Jak dlouho se slaví tady, v České republice?
"Ta tradice zde není zdaleka tak dlouhá, poprvé proběhl před dvěma
lety, stejným způsobem jako letos, tedy rozdáváním stužek a informačních
letáků. Minulý rok se to nepodařilo, letos jsme tu vznikající tradici
obnovili a byli bychom hrozně rádi, kdyby to pokračovalo."
Kdo tady s myšlenkou oslav tohoto dne přišel?
"Je to tak, že původním organizátorem té kampaně bylo
Multikulturní centrum Praha, ale požádali jsme neziskové organizace v Praze
a dalších šesti městech o spolupráci. Nakonec se na té organizaci podílí 14
neziskových organizací a několik škol z Prahy, Brna, Ostravy, Olomouce, Ústí
nad Labem, Liberce a dokonce i Strakonic."
Důležitým prvkem toho dne je rozdávání letáčků. Jaké jsou v nich
informace?
"Jsou v nich dva druhy informací. Je tam úplně základní informace
o Mezinárodním dnu pro odstranění rasismu, o tom, kdo se může setkat s
projevy rasismu a v jakých oblastech života, vzdělání, zaměstnání, bydlení a
podobně. Hlavním akcent byl ale kladen na informační výpověď letáku, uvnitř
jsou tedy kontakty na všechny neziskové organizace, se kterými jsme
spolupracovali, jsou tam webové adresy a telefony, na kterých je možné
získat další informace v případě, že se člověk s rasovou diskriminací setká,
že ví o někom, kdo se s ní setkal, nebo se o to prostě jen zajímá. Na
poslední stránce je přehled organizací, které se touto problematikou
obzvláště zabývají, zase jsou to místa, kam se obrátit, pokud se setkám s
problémem, který je tomu blízko."
Pokud se nějaký z našich posluchačů o tuto problematiku zajímá a zrovna
se k němu leták nedostal, kde se může k těmto informacím dostat?
"V současné době fungují tři zdroje, na kterých se snažíme
shromažďovat informace, které jsou v tom letáku, včetně seznamu těch
neziskových organizací a možnosti se přes tento seznam dostat přímo na
jejich stránky. Jsou tam také informace o diskriminaci, nejen o rasové, ale
o diskriminaci obecně. Ty adresy jsou www.mkc.cz, www.migraceonline.cz a www.diskriminace.cz. Pokud posluchač
zadá jednu z nich, může se dostat i na ty ostatní, protože jsou navzájem
propojené."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Romští studenti narazili na problémy při rozdávání letáků proti rasismu
Při Mezinárodním dni pro odstranění rasismu se kolegyně Jana Šustová vydala
také za skupinou dobrovolníků, která na pražském Václavském náměstí
rozdávala letáky. Nejprve s anketou oslovila několik kolemjdoucích občanů.
Jaký máte vztah k menšinám, třeba k Romům?
"Nemám moc dobré zkušenosti, nemám."
"K menšinám, které se chovají slušně, mám vztah kladný. S Romy mám
bohužel dost špatné zkušenosti, takže se jich trochu obávám. Myslím, že co
se týče rasismu jako takového, situace se v naší republice zlepšuje. V
současné době je to právě díky různým koncertům a letáčkům lepší."
"Já proti nim nic nemám, když se chovají slušně, je to jedno, jací
jsou."
"Já bych souhlasila tady se svým přítelem. Pokud se přizpůsobí
tomu, jak žijeme my, pokud se budou chovat slušně, proč ne."
Máte mezi svými známými nebo sousedy nějaké Romy?
"Bezprostředně ne. Ani sousedy, ani známé. Není Rom jako Rom, do
jednoho pytle bych je neházela, ale většina je taková, jaká je. Myslím, že
jen málo z nich žije naprosto spořádaně a přizpůsobilo se společnosti, která
tady je."
Tolik názory neromských občanů. Smutnou událostí během samotného dne pro
odstranění rasismu bylo, že tři dvojice dobrovolníků Multikulturního centra
Praha se setkalo s problémy. Společné pro všech šest studentů je, že jsou
Romové. Ostatní dobrovolníci se s překážkami nesetkali. Jednoho z oněch
romských dobrovolníků, studenta střední odborné školy
sociálně-právní, jsem se zeptala na podrobnosti.
Jaké zkušenosti jste měli dnes s rozdáváním letáků?
"Bohužel negativní. Setkali jsme se s nepřímou diskriminací od
lidí, jako jsou policisté, ochranka a podobně."
Co se konkrétně stalo?
"Přestože jsme jim říkali, že je to povolené, tak nás vyhostili z
místa rozdávání."
Kde všude jste rozdávali? Odkud vás vyháněli?
"Rozdávali jsme v metru, pak na Václavském náměstí, kde nás ale
vyhodila ochranka. Tak jsme šli zpátky do Multikulturního centra, kde nám
dali další pokyny."
Setkal jste se někdy s nějakými projevy rasismu?
"Určitě, setkávám se s ním skoro pořád. Ať jde o zaměstnání, když
jdu do krámu... Česká republika má takový ten negativní postoj stále, bude
chvíli trvat, než se to změní."
Jak to třeba pozorujete, když jdete do obchodu?
"Stačí když jdete mezi lidi, automaticky si dávají k sobě kabelky,
koukají se na peněženky, dívají se na sebe. Je to takové jednání, dívají se
na vás, když zrovna třeba nejste v obleku, jako že jdete něco
ukrást."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Diskriminace, a to i rasová, se v Česku často projevuje skrytě v bydlení.
Upozorňují na to neziskové organizace, které se problematice lidských práv a
menšin věnují. Podle nich si například obce pro přidělování svých bytů
stanovují taková kritéria, aby na ně Romové nemohli dosáhnout. Obecní
vyhlášky prý nesledují veřejně prospěšné cíle a zájem obyvatel, ale
upřednostňují zisk.
Vedení Přerovské radnice je připraveno podpořit zásadní přeměnu zdevastované
romské lokality ve Škodově ulici nedaleko vlakového nádraží. Firma, která
vyhrála výběrové řízení, hodlá devět bytových domů, obývaných převážně Romy,
zbourat a postavit tam nové polyfunkční domy s komerčními prostory. Romové,
kterých v lokalitě bydlí několik set, neskrývají obavy a už nyní se obrátili
na ministryni Džamilu Stehlíkovou, aby na prodej domů dohlédla.
Příliv Romů a odchod starousedlíků je současným problémem sídliště Janov v
Litvínově. Z Janova se stává romské ghetto a odkladiště sociálně slabých
občanů a následuje tak mostecký Chanov. V janovském sídlišti odkládají podle
severočeského listu Deník realitní kanceláře nepohodlné nájemníky zejména z
Prahy a z Kladna. Situace v sídlišti ovlivní i bezpečnostní situaci v
regionu. Sedm silných romských rodů v Litvínově se věnuje lichvě, jiní
okrajově provozují obchod s kradeným zbožím a nově nabízejí falešná razítka
firem, jimiž se lidé prokazují při žádosti o úvěr.
Počítačovou hru, která chce seznámit mladé lidi se životem v chudinském
ghettu, připravuje plzeňská obecně prospěšná společnost Tady a teď. Hráč si
vyzkouší, jaké je to žít na sociálních dávkách, řešit problémy s bydlením,
či komunikovat s úřady. Na základě vlastního pocitu zjistí, že není
jednoduché dostat se z této lokality ven.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Publikace "Jsme přece lidé, ne?" představuje příběhy lidí, kteří se setkávají
s diskriminací
Na pět set romských žen se v minulém roce podílelo na projektu Díky, že se
ptáte. S dotazníky navštěvovaly romské rodiny, kde se vyptávaly na projevy
diskriminace ve společnosti. Výsledky průzkumu byly zpracovány a tak vyšla
publikace Jsme přece lidé, ne. Více nám řekla koordinátorka projektu Martina
Horváthová ze sdružení Slovo 21.
"Naším zájmem bylo zjistit názor samotných Romů na diskriminaci.
Chtěli jsme zjistit více o tom, s jakými formami diskriminace se ve svém
každodenním životě setkávají a chtěli jsme také provést úplně první průzkum,
který se ptá Romů samotných na to, jaká je jejich zkušenost s
diskriminací."
Jaké otázky se například dávaly respondentům?
"Otázky se týkaly několika oblastí každodenního života. Vyptávali
jsme se například v oblasti vzdělávání, bydlení, práce nebo
zaměstnávání."
Co Vás samotnou překvapilo oblasti školství?
"Například jsme kladli otázku, kde jsme se ptali respondentů, jak
si myslí, že se cítí jejich děti ve škole. Docela mne překvapilo, že už malé
romské děti čelí ve škole diskriminaci - stává se jim běžně, že se s
nimi spolužáci nechtějí kamarádit. Měli jsme i odpověď, že při přestávce
nikdo nechce chytnout malou romskou holčičku za ruku a podobné."
Co Vás zarazilo nejvíce v oblasti zaměstnávání?
"V této oblasti se ukázalo to, co jsme očekávali a to je, že
Romové mají klasicky problém se vůbec zaměstnat. Co se stává dost často, je,
že když žádají o práci, tak je místo volné, ale pak, když se dostaví k
pohovoru, jsou už odmítání nebo je jim řečeno, že místo už je plné. Pak po
nich jde ne-Rom, který to místo dostane. To jsou věci, které jsme
očekávali, že z toho dotazníku vyplynou."
Ptali jste se na to, zda je zapotřebí, aby vznikl antidiskriminační
zákon. Co oni na to?
"Hodně těch odpovědí bylo neurčitých nebo respondenti byli
neinformováni - hodně z lidí pořádně ani nevědělo, že nějaký
antidiskriminační zákon má být přijat a že to je povinnost každé evropské
země a tím pádem ti lidé nevěděli, co mají od přijetí tohoto zákona
očekávat."
A ti, co byli informováni o tom, že se antidiskriminační zákon
připravuje?
"Jejich názor byli veskrze negativní. Měli pocit, že už ani
antidiskriminační zákon nemůže zlepšit jejich situaci."
Vy jste koordinátorka tohoto projektu a přeci jen, když jste ho
připravovala, nedokázala jste si představit ten výsledek. Jak byste ho
zhodnotila a hlavně ty výsledky? Člověk, když se začte do této publikace,
tak se zhrozí, že vůbec žijeme v takové společnosti. Jaký dojem to udělalo
na Vás?
"Já jsem možná čekala, že ten výsledek bude pozitivnější. Ukázalo
se, že navzdory všem antidiskriminačním programům, multikulturním výchovám
se česká společnost na základě těch zkušeností s Romy neposouvá. Ten
výsledek byl daleko horší, než jsem předpokládala na začátku a pokud se
některým s posluchačů dostane do ruky publikace, která vyšla a která
obsahuje výběr z odpovědí respondentů, tak po přečtení každý získá velice
silný dojem toho, že ten stav v České republice není ideální. A myslím si,
že mnohé překvapí, že věci jsou horší, než si představovali."
Pokud si někdo tuto knihu bude chtít přečíst, kde si jí může koupit nebo
půjčit?
"Knihu distribuujeme úplně zdarma a stačí nám zavolat na 222 511
434 nebo napsat e-mail na slovo21@centrum.cz nebo případně nám
zaslat dopis a publikace bude zaslána poštou nebo si jí můžete vyzvednout v
kanceláři."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Představujeme chomutovské sdružení Mania
V rámci čtyřletého integračního programu, který u nás realizovala organizace
Partners Czech, se podařilo řadě romských neziskových organizací nastartovat
a udržet mnoho projektů. Jak zjišťoval Marek Polák, mezi ty úspěšné patří
také chomutovské sdružení Mania, kde pracuje Kristián Drapák.
"My jsme měli dva granty. Jeden byl malý a jeden byl větší. V tom
prvním projektu bylo komunitní centrum Sluníčko, které bylo na bázi
nízkoprahového centra pro předškolní děti a děti ze sociálně znevýhodněného
prostředí, které navštěvují základní nebo speciální školy a mají špatnou
přípravu ve škole nebo tam mají problémy. Druhý projekt se jmenoval Domino a
byl na bázi propojení tří partnerských organizací, které spolupracovaly na
tom, aby se romské a neromské aktivity propojily a vzniklo tím multikulturní
prostředí, kde by se děti poznávaly, předávaly si tradice a pomáhalo rodičům
zprostředkovat informace z neromského prostředí a naopak."
Jaké jsou ohlasy a hodnocení celého tohoto projektu?
"Já si myslím, že vesměs pozitivní. Samozřejmě jako v každém
projektu byly nesnáze, ale ty se během projektu vyřešily - viz
prostory. Ten výsledek byl vidět hned. Šlo tedy spontánní reakce těch lidí,
kteří si předávají ty informace a mají radost z toho, že se vídají a měli
možnost se naučit, jak se chovat k dětem z neromského prostředí a zase
naopak a že není dobré si nadávat a že to romství je pro tu neromskou
společnost přínosem a že ty děti poznaly něco neromského z kulturních tradic
českých dětí."
Plánujete něco obdobného do budoucna?
"Samozřejmě tento projekt končí, ale to neznamená, že končí
spolupráce s partnery. Komunitní centrum se nadále snaží udržet svoje
působení a rozvoj, takže sháníme finanční pomoc z různých zdrojů. Chtěl bych
podotknout, že v předchozím a letošním roce je to Nadace Terezy Maxové,
která nám hodně pomohla v této činnosti, a jsme jí za to strašně moc vděční,
že nám pomáhá. Tato práce je značně náročná vzhledem k času a individuálnímu
poradenství jak rodičům tak i dětem, protože to vzdělávání by mělo být
hlavním pilířem našeho sdružení a pomoc dětem z nesnadné situace a udržet se
na škole a buď se vyučit nebo pokračovat ve studiu."
Stránky sdružení Mania: www.mania.euweb.cz
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Děti Kesaj krásně zpívají, tancují a hrají na hudební nástroje
Do Prahy přijela hudební skupina slovenských dětí. Děti Kesaj - tak
se jmenují - krásně zpívají, tancují a hrají na hudební nástroje.
Jejich domovem jsou osady kolem Kežmarku. Jak mi řekla Karla Vladíková
- kumšt a šikovnost těchto dětí je už přivedly do řady evropských
zemí.
"Tento skvělý soubor slovenských dětí, který se jmenuje Děti
Kesaj, vystupuje Na Dobešce 23. března a 24. března v kulturním centru
Zahrada na Jižním městě v 7 hodin."
Představte blíže Děti Kesaj pro ty, kteří je neznají.
"Žijí na Slovensku pod Tatrami a mluví nejen slovensky, ale i
romsky, protože mají romské rodiče. A obývají osady, kde bohužel žijí v
podmínkách, které dětem tolik radosti nepřináší. V blízkosti těchto děti se
objevil člověk, Ivan Akimov, který je dokázal strhnout svým nadšením.
Spoluprací s těmito dětmi a využíváním jejich potenciálu se jim snaží ukázat
jinou cestu v životě."
S jakým programem přijely do Prahy?
"Přijeli dnes ráno do Prahy s řadou písní a tanců. Jsou to
vynikající tanečníci, zpěváci s hudebními nástroji. Pan Akimov není původem
Rom ale Rus, takže třímá v ruce na podiu balalajku, s kterou čaruje na podiu
cosi krásného. Za měsíce korespondence s ním jsem tak trochu vnikla do toho
jejich zázemí a vidím že to není vůbec jednoduchá věc, protože ty děti jsou
z těch podmínek, jak jsem zmiňovala, třeba ochotni jít 10 km pěšky. On je
sváží ve svém autě-rachotině, jak jí říká, ale teď po tom, co
vyhráli v Sofii první cenu si z finanční odměny bude moct dovolit lepší. Po
celou tu dobu korespondence jsem viděla, jak krásně se dokáže těm dětem
věnovat a jak lituje řady okolností, které v jejich rodinách
existují."
Proč se rozhodly přijet právě do České republiky uspořádat tento
dvoudenní koncert?
"Rozhodli se tak, protože jsme se loni tak domluvili v Roxy, kde
mi řekl "Takých blaznov, ako ste vy, máme veľa". Po
tomto jsem nechtěla zůstat jen u těch bláznů, ale chtěla jsem jim
hmatatelnou formou pomoct, protože mě skutečně uchvátili. Podle mého mínění
je to jedinečný soubor, který nemá komfortní zázemí, nemá takové možnosti a
prostředky, jako mají jiní v komerční sféře, ale přitom vyjadřují v písních
strašně moc. Je to prostě fascinující a byla bych ráda, kdyby si posluchači
našli a pomohli nejen jim, ale i sobě, protože to, co uvidí a uslyší, je
prostě báječné. Děti Kesaj, je třeba ještě za potřebí říci, si dali do názvu
slovo Kesaj, což je víla z romských pohádek, která učí děti, jak je dobré
předávat dobro, protože to dobro se pak zase vrací. Já vím, že to je
idealistické, ale mně při organizování toho všeho tady pomáhá tolik lidí,
jako by shora bděla ta víla nad námi, abychom překonali vše, co nám
nejde."
Připravují se i koncerty na léto?
"Vlastě Praha je jejich prvním zahraničním zastavením. Jinak mají
pozvání za dva měsíce do Polska, potom budou v Budapešti a pravidelně jsou
hosty festivalů ve Francii, kde se už stali maskotem. Chtěla bych ještě něco
uspořádat při průjezdu do Francie v červnu, buď tam nebo zpátky, ale protože
oni počítají každou korunu tak, aby to bylo ekonomicky výhodné."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
"O Roma vakeren" čili "Romové
hovoří" s datem 23. března je u konce. Ale naladit si nás můžete
opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého rozhlasu 1
- Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií.
Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.
Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a nebude chybět ani romská
hudba.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna
Poláková a Jaroslav Sezemský.
Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O
Roma vakeren. Romale irinen ada šuniben predal tumende.
Mějte se moc pěkně.
Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.
|