Romské vysílání "O Roma vakeren"

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.

Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".

Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"!

Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu také dnes pro vás máme připravenou celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a samozřejmě nebude chybět romská hudba.

The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.

Peršo amenca vakerela o Pavel Kubaník savo sikľol pre uči škola Romistika. Tiž tumenge phenaha sar dživen o Roma pro Slovenslo Jarovnicate.

Nejdříve vám představíme studenta Romistiky Pavla Kubaníka. Dále se dozvíte, jak žijí Romové ve Slovenské osadě Jarovnice, kterou před lety postihla ničivá povodeň.

Tiž amenca amenca džana andro Jesenikos u phenaha tumenge savi situacia hin odoj. Phenaha tumenge palo jekhetaniben, savo kerel buči le romenca u vakereha palo Roma andro medii.

Vydáme se také za starostou obce Čechy pod Kosířem, kam byla vystěhována romská rodina Tulejových, a k mikrofonu jsme pozvali také Petra Závozdu z časopisu Týden, který vyučuje Romy v mediálním kurzu.

Tolik programová nabídka a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Už jste si podali přihlášky ke studiu? Máme tu pro vás tip. Ti, kteří mají zájem dozvědět se více o Romech a jejich životě, mají možnost studovat na Filosofické fakultě University Karlovy. Jedním ze studentů je také Pavel Kubaník, který pracuje ve sdružení Dženo. Marek Polák se zeptal, proč studuje právě tento obor.

"Hlavním důvodem byla zvědavost a taky to, že kolem sebe slyšíte hodně názorů o Romech a každý si myslí, že o Romech tak trochu něco ví, ale nikdo se nemá k tomu, aby se skutečně něco dozvěděl."

"Hlavní náplní je romský jazyk - romština, několik dialektů, romská kultura v tom nejširším pohledu - antropologie i umění dohromady. Romistika je taková křižovatka oborů - lingvistika, sociologie a historie."

"Mně se na té kultuře líbí hlavně to, že je jiná, je to něco jiného než to, v čem vyrůstám já, a to je také to, co mi mé celé studium přináší. Poznávám lidi s jiným pohledem na svět a tak tedy mohu lépe uvažovat nad tím, čím se řídím já ve svém životě. Ale především se mi líbí, že je jiná než naše kultura."

Myslíte si, že by se romská kultura měla vyučovat na středních školách nebo už dokonce na základních?

"Myslím si, že by k tomu měla být možnost. Nemůžete samozřejmě lidi nutit se něco učit, když nechtějí, ale myslím si, že je hodně gádžů, kteří by se chtěli naučit romský jazyk, ale nevědí kde. Mnoho lidí se zajímá o historii Romů, ale nevím na kolik se v dnešní době vyučuje romská historie na školách. Přístup k těmto informacím by měl být určitě."

"Teď pracuji ve sdružení Dženo, kde se starám o projekt pro romské novináře, pro adepty žurnalistiky."

Jaký máš názor na to, že romskou historii, romský jazyk a romskou kulturu vyučují ne-Romové.

"To je bohužel pravda. Myslím si, že tady na jednu stranu existuje literatura napsaná Romy a jsou tady učitelé neromští, kteří učí o Romech. Na druhou stranu romistika v sobě má to, že se vždy musíme na pravdu ptát samotných Romů. Takové dědictví jsme převzali od Mileny Hübschmannové, zakladatelky tohoto oboru, že ty znalosti nikdy nenačerpáme jen z literatury nebo od moudrých profesorů, ale vždy je tam potřebný osobní kontakt, přátelství s Romy, ptaní se jich samotných. Nejde jen o zpětnou vazbu, ale jde o nutný zdroj informací. Takže doufejme, že i tímto se to také překlenuje. Snad přijde i doba, kdy samotní Romové budou například učit romské historii. Sám nevím, nakolik je to podmínkou, vědět o romské historii právě od Romů, ale ten přístup je asi jiný."

Humanitární pomoc lidem postiženým povodněmi ve slovenské obci Jarovnice neustává ani po devíti letech od katastrofy. V červenci 1998 tam smetl vodní příval romskou osadu a zanechal za sebou desítky mrtvých a nezvěstných. Jedním z těch, kteří na své spoluobčany neustále myslí a místním pomáhají, je i zlínský aktivista Jan Rác, předseda Sdružení dětí a mládeže Romů ČR. Je rodák z Jarovnice a proto otázka našeho kolegy Romana Vernera byla nasnadě:

Pane Ráci, jak na vás zapůsobila informace v roce 1998, že voda smetla Jarovnici?

"Já to slyšel poprvé od kamaráda Janka Sajko, který je učitelem na základní škole v Jarovnici. Dozvěděl jsem se to kolem 17 hod. večer a hned ten den jsem kontaktovat romské i české organizace. Ještě večer jsme začali nakládat věci, které jsme dostávali. To bylo 20. července 1998, kdy se to stalo a 21. už jsme byli na místě ráno kolem 5 hodiny. My jsme byli schopni během toho večera nasbírat 2 kamiony, které se tam vezly."

Jaká byla konečná bilance postižených? Kolik tam zemřelo lidí a kolik jich zůstalo bez přístřeší?

"Oficiální informace byly 44 dětí plus 16 dospělých, to číslo se pak zvýšilo, protože hodně lidí se už nenašlo, nenašlo se jich asi 8, takže celkem tam zahynulo asi 78 lidí."

Vy jste rodák z Jarovnice, jak to na vás působilo, když jste to místo viděl po té katastrofě?

"Tehdy mi bylo do pláče, a navíc já ty děti znám, znám to tam velmi dobře, protože v té romské osadě jsem dost dlouho působil a vyrůstal. Znám tam velmi dobře učitele, v Jarovnicích jsou dvě školy, z toho jedna základní, chodí tam asi 710 žáků, a z toho Romů je tak 711, takže je to doslova cikánská škola. Pak je tam zvláštní škola, na ní je asi 26 žáků a zbytek gádžů, což je úplný unikát. To znamená, že ti kantoři, kteří tam pracují, jak ředitel Josef Bognár, tak např. Jan Cajko nebo další kantoři umí perfektně romsky, což je velmi důležité, aby byli schopni se domluvit a to oni umí, proto tam mají tak dobrou tendenci i po stránce výtvarné, i jinak dorozumívací. Tuto školu ukončí každý rok asi 18 žáků, více jak polovina z nich jde na střední školu, a z této střední školy jdou tak 2 na vysokou školu. Co je tam ale největší problém, že potom nemají práci."

Vraťme se ještě k tomu osudnému červenci 1998. Tehdy se objevila kritika, že obyvatelé té smetené vesnice nebyli příliš aktivní při její obnově. Jak jste to viděl vy?

"To není vůbec pravda. Když jsem tam přijel, viděl jsem, jak tam ti lidé pracovali, pracovali tam s nasazením. Viděl jsem i spoustu Romů, kteří byli ve vodě a hledali tam svoje děti, svoji rodinu, takže tam to bylo doslova k pláči, to byla katastrofa. To, co se tam událo při té první fázi, tak bych přál mnoha lidem, aby toto viděli, co je to utrpení, a to bylo doslova utrpení, takže není pravdou, že Romové neměli vůbec zájem pracovat. Naopak, ti byli jako první, kteří tam lezli a sháněli svou rodinu. Pamatuji si velmi dobře, že tam byla jedna Romka, která byla doslova nahá a hledala svoje děti, odhazovala bláto, hrabala snad do 60-ti centimetrů. Skoro ji chtěli odvézt na psychiatrii, protože byla v zoufalém stavu."

Další problém byl, kam ty lidi s té vesnice umístit, protože tam to místo je velice nebezpečné. Jak to je v současné době?

"K tomu umístění: v průběhu těch záplav bydleli porůznu v té dědině Jarovnicích. Starosta, který tam tehdy byl, neměl vůbec zájem něco dělat. Díky patří paní doktorce Orgovánové, která je zmocněnce vlády pro problémy romské komunity. Ta dala dohromady vojáky, kteří tam postavili velké stany, v těchto stanech pobývali. Ředitel školy Bognár a učitel Sajko udělali ve škole další ubytování. Takže ta pomoc ze strany základní školy byla obrovská, pomoc ze strany paní doktorky Orgovánové byla taky rychlá."

"Jarovnice prakticky zůstala tak, jak byla po skončení záplav. Ty prostory, kde měli Romové příbytky, tak to nebyl jejich majetek, takže ty pozemky se vracejí do rukou majitelů a gádžové pochopitelně nedovolí, aby se tam něco stavělo. Takže Romové pobývají různě, pravda je, že je tam jedna takové buňka, kde žije asi 22 Romů a to je vše. Je to katastrofické, ale ti lidé jsou už si na to zvyklí a jinam se stěhovat nebudou, mají tam pohřbené své rodiny, hlavně své děti a ty samozřejmě nechtějí opustit. A také tu základní školu, kde jsou děti spokojené."

Není tedy žádná možnost, jak jim pomoci? To znamená vykoupit pozemky, pomoci jim s tou stavbou.

"My jsme se právě snažili s paní doktorkou Orgovánovou o to, zdali by nebylo možné odkoupit pozemky, kde by bylo eventuelně možné začít stavět. Dokonce jsme udělali projekt, jmenovalo se to Stavíme znovu. V tom projektu bylo, že odkoupíme tento pozemek a Romové sami budou kopat základy a odborníci budou stavět ty jednotlivé domy. To znamená, aby se obě strany podílely. Nevyšlo nám to a to z toho důvodu, že majitelé těchto pozemků je odmítli prodat. Stav je, takový jaký je, jak říkám, je to tam dodnes katastrofa. Dnes je to už 9 let, ti lidé s tím nejsou spokojení, ale stagnují, doslova stagnují."

Fotografie pocházejí ze stránek 1. základní školy Jarovnice www.1zsjarovnice.sk

Bez romských strážníků se bude muset obejít mostecká městská policie. Nikdo ze sedmi Romů, kteří se přihlásili v rámci náboru, nesplňoval základní kritéria pro práci strážníka. Žádný z mužů neprošel ani přes vstupní pohovor. Vzdělávací institut Polis v Příbrami, který se zabývá profesní přípravou strážníků obecní a městské policie, oznámil proto Ministerstvu práce a sociálních věcí ukončení projektu. Nevyčerpá tak dotaci 11-ti miliónů korun, kterou na projekt vyčlenila EU.

Obyvatelé romské lokality v pardubické Husově ulici mají možnost rozhodnout, jak bude vypadat okolí jejich bydliště. V projektu "Společnou cestou", který vede sdružení Darjav, jejich nápady zpracuje do projektu architekt a z peněz nadací a města se s pomocí samotných Romů uskuteční. Podle předsedkyně sdružení Věry Horváthové cílem není jen zvelebení vnitrobloku, ale také posílení sounáležitosti a odpovědnosti k místu, které je pro místní lidi domovem.

Žatecké Sdružení pro podporu integrace pomáhá romským dětem zvládat školní docházku. V klubu Školáček se žáci z prvních a druhých tříd základních škol učí čelit novému prostředí i nárokům a úkolům, jimž jsou vystaveni, a které často nezvládají.Sdružení pracuje s romskými dětmi už několik let, dobrovolní pracovníci se jim věnují každý všední den. Rodiče dětí hradí roční příspěvek 200 korun, akci podporuje i žatecká radnice, 1. základní škola, lounský úřad práce a sponzoři.

V neděli 18. února mohou zájemci shlédnout v Mostě dokumentární film "Ghetto No 1". Je dílem Ivana Pokorného, který jej natáčel v mosteckém romském sídlišti Chanov. Promítání bude od 18.00 hodin v divadelním klubu Městského divadla.

Obce na Jesenicku a Prostějovsku, kam na konci minulého roku vsetínská radnice přestěhovala Romy, zvládly situaci dobře. 8. února to v Olomouci konstatovala ministryně bez portfeje Džamila Stehlíková, která se setkala se starosty těchto obcí a zástupci Olomouckého kraje. Stehlíková odsoudila způsob, jakým byli Romové ze Vsetína deportováni do zcela neznámého prostředí a často nevyhovujících podmínek. Starosta obce Čechy pod Kosířem, kam byla vystěhována romská rodina Tulejových, Zdeněk Máder, hovoří s kolegyní Annou Holou o jednání s ministryní.

Čechy pod Kosířem (Foto: www.cechypk.cz)

"Řekli jsme tam všichni, jak věci prožíváme, co si o tom myslíme. Byli jsme dotazováni, jak se ty jednotlivé rodiny v nových obcích přizpůsobují novým podmínkám a jaké jsou problémy. Samozřejmě, že ty problémy zůstávají, je jich řada ještě neřešených. Pokud jde o Čechy pod Kosířem, dům stále ještě není zapsán v majetku této rodiny Tulejových. Jakmile budou majitelé, donesou doklad, výpis z katastru nemovitostí, a na základě toho je hned druhý den můžeme zapsat jako řádné nové občany obce. To má zase ale další problém: 4 děti nemají rodné listy, údajně zůstaly ve Vsetíně v tom domě, který se zboural. Vyřizujeme přes tamějšího romského poradce kopie těch rodných listů, aby toto bylo v pořádku, potom nastane proces pomoci, přihlásit je k odběru elektřiny, plynu, vody. Toto nás čeká k řešení."

"Vnitřně určitě chtějí, protože pořád to pouto tam je. Oni už dnes vědí, že ten dům ve Smetanově ulici už není, že je zbouraný, už si uvědomují, že jiné řešení není než to, co jim předestřel pan Čunek, to znamená, že je přestěhovali sem. A jsou s tím smířeni."

Rodinu Tulejových po jednání s ministryní Džamilou Stehlíkovou přijeli navštívit zástupci olomouckého kraje, mimo jiné to byla náměstkyně hejtmana Olomouckého kraje Jitka Chalánková a předseda vlády České republiky pro romskou otázku Czeslaw Walek.

"Dnes bylo v Olomouci jednání s paní ministryní Stehlíkovou, seznámila se se situací, mluvila se starosty, teď už bohužel nemohla přijet, ale slíbila, že příště určitě přijede. Někdy v březnu, jestli by Vám to nevadilo. Má právě tady zástupce pana Korandu a pan Czeslaw Walek je z Rady vlády pro záležitosti romské komunity."

"Co se týká vašich slov, tak to máme všechno zapsané, spolupracujete s paní Vránovou z té prostějovské advokátní kanceláře, a to je podle mě velmi dobře. Myslím si, že je důležité, že jste se dostali do těch správných rukou, aby jste nepodepisovali něco, čemu třeba nerozumíte."

"Já už jsem tak zklamaný, že už nepodepíšu vůbec nic. Dokonce jsem neměl žádné dluhy na bytě, což jste si i sami zjistili a ještě vyhrožovali, že nás dají určitě dál než 100 km od Vsetína."

"Díky tomu, že se tohle stalo, tak si myslím, že se to někam nezamete pod koberec. Ten problém se opravdu musí řešit, aby se to už nikdy neopakovalo."

"To není jen tak, přijít k chudé rodině a hodit jim půl milionu dluhů na krk. Já musím myslet především na děti."

Paní Chalánková, jaký způsobem je právně možné pomoci Tulejovým? Díky jejich neznalosti málem podepsali nevýhodné smlouvy. Jak je to?

"Tady tato rodina naštěstí ještě nepodepsala kupní smlouvu definitivně, je to pouze smlouva o smlouvě budoucí. Všechny další kroky jsou už v rukou advokátní kanceláře, nebo ve spolupráci s advokátní kanceláří, takže tam si myslím, že pomoc té rodině zajištěna je. Co se týká těch rodin na Jesenicku, tak tam to je docela problém, protože i když nám tam statik posoudí, že ta nemovitost není obyvatelná, tak bohužel, pokud ta nemovitost byla již zakoupena a ta smlouva podepsána, tak pokud by chtěli z té nemovitosti odejít a od smlouvy odstoupit, tak by museli složitě u soudu prokazovat, že podepisovali tuto smlouvu v tísni. A to už je dost problém. I kdyby ustoupili z té kupní smlouvy, odešli, tak nemají kam, protože mezitím zbourali to jejich původní bydlení. Takže ta problematika se bude muset řešit tak, aby to bylo pro ty rodiny alespoň trošičku lidsky únosné"."

"Já vám teď neřeknu úplný závěr, protože jsem přijel podívat se k těm rodinám jen obecně. Na Radě vlády pro záležitosti romské komunity budeme 19. února pokračovat v jednání a tam sdělím členům výsledky této návštěvy. Myslím, že oficiální stanovisko členů rady se dozvíte 19. února."

Sdružení Dženo pořádá roční mediální kurz, jehož adepti mají zájem o práci v médiích. Mezi ty, kteří studenty vyučují, patří také Petr Závozda.

"Pracuji v časopis Týden a zároveň také vyučuji na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze."

"Předmět se jmenuje tištěná média, ale v podstatě se snažím učit, jak napsat základní novinářské texty, především zprávu, článek, reportáž a rozhovor a takové základy editování, tedy jak zpracovat informace v médiích tak, aby u čtenářů uspěly."

Myslíte si, že to má smysl? Mají šanci se po absolvování kurzu uplatnit v médiích?

"Já si myslím, že smysl to má určitě. S uplatněním je to už složitější, protože obecně v médiích, alespoň v těch nejznámějších, hlavních denících atd., je už velký přetlak, je tam velký zájem o práci, takže není jednoduché se prosadit. Pokud jde o Romy, tak mají některé bariéry, které se někdy těžko překonávají, například jazykovou."

Myslíte si, že jsou v médiích profesně zastoupeni příslušníci jiných národnostních menšin dostatečně?

"To je složitá otázka, některé příčiny jsou, jak říkám, v těch příslušnících, pro ostatní pracovníky v těch médiích je komplikované se vypořádat s někým, kdo je třeba talentovaný, ale neumí dobře česky, ale na druhou stranu bezesporu hrají někde svou roli i předsudky."

"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" s datem 16. února je u konce. Ale naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.

Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a nebude chybět ani romská hudba.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Romale irinen ada šuniben predal tumende.

Mějte se moc pěkně.

Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.