Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1-Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili
"Romové hovoří".
Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale
tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma
vakeren"!
Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu také dnes pro vás máme
připravenou celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a samozřejmě
nebude chybět romská hudba.
The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha
tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.
Peršo tumenge phenaha so keren andro jekhetaniben jekhetaniben Romea. Tiž
vakereha palo sikľiben andre amare školi.
Úvodem se společně vydáme do sdružení Romea, které vyškolilo terénní
pracovníky se zaměřením na zaměstnávání Romů.
Tiž amenca džana andro jekhetaniben Slovo 21 the andro jekhetaniben Člověk v
tísni u vakeraha palo nevo spotos.
Také se v O Roma vakeren vydáme do organizace Slovo 21 a Člověk v tísni a
představíme vám videoklip zaměřený proti neonacismu.
Tolik namátkou z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí
Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.
=[ Reportáž ]=
Sdružení Romea školí budoucí zprostředkovatele práce
Občanské sdružení Romea už několik měsíců provozuje internetovou burzu
práce. Aby práci získalo více zájemců, realizuje další projekt zaměřený na
zaměstnávání Romů. Nejdříve však budoucí zprostředkovatelé práce museli
absolvovat školení. Více řekl Marii Vrábelové koordinátor projektu Vojtěch
Lavička.
"Náplní toho školení je naučit deset zájemců, aby mohli pomáhat
dlouhodobě nezaměstnaným při hledání zaměstnání. Učíme je základům terénní
práce, práce s počítačem, historii Romů, samozřejmě českému jazyku. Takovým,
dá se říci, základním věcem. Základním cílem je zprostředkovat práci
nezaměstnaným."
To bude dělat kdokoli, nejen Romové?
"Na školení jsme vzali deset vybraných romských zájemců, protože
ten projekt je zaměřen na podporu romské zaměstnanosti. Ta práce potom bude
v praxi vypadat tak, že náš zprostředkovatel práce přijde do rodiny, udělá
vstupní prohlídku, zjistí, co ten člověk umí, jestli má čistý trestní
rejstřík, jak dlouho je nezaměstnaný, všechny údaje potřebné pro získání
zaměstnání. A poté se bude samozřejmě pokoušet prostřednictvím pracovních
agentur, internetových serverů práce a dalších zdrojů sehnat tomu člověku
zaměstnání."
Jak budete cíleně vyhledávat rodiny? Máte už zprávy o tom, kde je to
nutné, nebo vybrané lokality?
"Ono je to nutné téměř všude. Projekt je zaměřen na Prahu, takže
zřejmě to bude probíhat na Žižkově a Smíchově, kde těch rodin žije veliké
množství a my kvůli finančním prostředkům můžeme teď od ledna zaměstnat jen
jednoho člověka a to jen na půl roku. Uvidíme, jak to bude s finančními
prostředky dál, zažádáme si samozřejmě o pomoc Ministerstva práce a
sociálních věcí, uvidíme, jak se zachová. Dá se říci, že je to zatím velmi
pilotní projekt, nikde neozkoušený, nikdo neví, jak úspěšný bude.
Předpokládáme, že zatím bude jeden člověk pomáhat několika rodinám z lokalit
Žižkova a Smíchova."
Proškolíte deset lidí, ale pouze jednoho můžete zaměstnat. Co bude s těmi
ostatními? Neztratí třeba motivaci?
"Motivace těch lidí je velmi obtížná, kurz je dlouhý, probíhá tři
víkendy ze čtyř v měsíci, takže je i časově náročný, zabírá volný čas. Nám
se naštěstí podařilo získat akreditaci ministerstva školství, takže dostanou
certifikát, který mohou použít při shánění jakékoli práce z oblasti terénní
sociální intervence. Mohou dělat terénní sociální pracovníky, mohou pracovat
v drogové prevenci, mohou dělat spoustu jiných prací. Samozřejmě
předpokládáme, že během roku seženeme prostředky a ty lidi stejně
zaměstnáme."
S kým máte dohodnuto, že by se ti lidé dali uplatnit v zaměstnání?
"My vlastně máme několik dalších navazujících projektů, máme
internetovou burzu práce, která začíná úžasně fungovat. Sami zaměstnavatelé
se registrují, nabízejí práci Romům, vědí, že nabízejí práci Romům. Takže to
bude jeden z podstatných zdrojů práce pro klienty zprostředkovatelů. My
věříme, že zaměstnavatelé budou mít zájem o Romy, samozřejmě jich nebude
tolik, ale myslím, že jich bude pro tento projekt dostatečný počet. Máme
samozřejmě nějakou spolupráci s magistrátem, který je partnerem té podpory,
teď se teprve domlouvají konkrétní aktivity, které můžeme ohledně
zaměstnávání Romů společně dělat. Takže nemohu dát nějakou další
konkrétnější odpověď. Drtivá část těch nezaměstnaných má malou vzdělanostní
úroveň, mají základní školy, takže si nemohou moc vybírat, ale mně přijde
hlavně důležité, aby po dvou či třech letech nezaměstnanosti vůbec začali
pracovat, to je ten nejpodstatnější krok, a poté, aby si práci udrželi.
Většinou jde o dělnické profese."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Zkušenosti s romskými studenty na Evangelické akademii v Praze
V následujících minutách nám Marie Kalábová, Členka dotačního výboru Rady
vlády pro záležitosti romské komunity, řekne o zkušenostech s romskými
studenty na Evangelické akademii v Praze, kde byla ředitelkou.
Já vím, že jste pracovala ve školství...
"Ano, pracovala jsem ve školství, po revoluci jsem šla na
ministerstvo školství, kde jsem se snažila, aby vznikly také církevní školy,
rovnoprávné se školami státními, protože církevní školství u nás mělo velkou
tradici. Pracovala jsem zejména na vyhláškách pro církevní a soukromé
školství, tím jsem se dostala k tomu, že jsem měla velmi úzký kontakt s
církevními a soukromými školami. V roce 1996 jsem byla jmenována ředitelkou
Evangelické akademie, kterou jsem také pomáhala zakládat."
Řeknete nám něco o projektu dálkového studia pro romské studenty na
Evangelické akademii?
"To mohu, protože jsem jeho spoluautorkou a iniciátorkou. V roce
1996 jsme do Evangelické akademie přijímali některé romské žáky a viděli
jsme, že je potřeba jim trošičku pomáhat. Tak jsme se zamysleli nad tím, jak
to vlastně s romskými dětmi je. Napojila jsem se zejména na paní doktorku
Havrdovou z katedry sociální práce a Emila Ščuku, který byl tehdy předsedou
ROI-ky. Vytvořili jsme kolektiv, který měl zájem poskytnout
vzdělávání zejména dospělým Romům, protože jsme si uvědomili, že dospělí
Romové mají velmi často nedostatečné vzdělání a to ne proto, že by nechtěli
být vzdělaní. Takže jsme vytvořili projekt dálkového studia, není to studium
jen pro Romy, ale pro všechny, kteří chtějí pracovat v prostředí etnických
minorit."
Dálkové studium je dvoustupňové. Proč zrovna dvoustupňové a kdo přišel s
tímto nápadem?
"To byl můj nápad, využila jsem možnosti ve školském zákoně.
Věděla jsem, že Romové nemají se studiem příliš zkušeností, dálkové studium
je pro dospělého člověka, který má rodinu, zaměstnání a dojíždí z velké
dálky, náročné, mít navíc před sebou vidinu pětiletého studia je obrovská
psychická zátěž. Proto jsem se snažila vytvořit dvoustupňové studium, kdy po
prvním roce získají střední odborné vzdělání a po pěti letech úplné střední
odborné vzdělání. Myslela jsem si, že tak, jak je to běžné v jiných třídách
dálkového studia, po prvním roce odpadne velká část a k maturitě dojde jen
malý zlomek třídy. Tento předpoklad se mi ovšem v romských třídách
nenaplnil, což pro mě bylo ohromným překvapením, protože Romové, kteří
dostali šanci studovat, byli velmi zapálení a zodpovědní, přistupovali ke
studiu s velkým entuziasmem."
Jak jste prožívala jako studentka střední školu? Co se od té doby
změnilo?
"Jestli se mám vrátit k tomu, proč jsem došla k romským projektům
a práci s Romy, tak to opravdu vzniklo v dobách mé školní docházky, a to
zejména v prvních letech školní docházky. Ačkoli jsem v dětství žádné
zkušenosti s Romy neměla a trpěla jsem obvyklými předsudky, které má člověk,
který se s nimi na běžné přátelské úrovni příliš nesetkává, stalo se mi to,
že jsem byla ve škole dost šikanovaná, obdobně jako bývají Romové v běžných
školách. To jsem si uvědomila až v dospělosti. Moji rodiče byli zemědělci a
byli proto v té době, v padesátých letech, těžce pronásledovaní jako tzv.
kulaci. My děti, přestože jsme měly dobré známky, jsme nemohly ve škole
nijak prorazit, protože jsme měly takovou neviditelnou nálepku. Byly jsme
odsunuty na okraj, neměly jsme právo jít studovat, neměly jsme právo
vstoupit do Pionýra a dalších organizací, které byly tehdy velmi
protěžované. Cítili jsme se odstrčení a nevěděly jsme proč, děti tohle
nevnímají. Postupně jsem došla k tomu, že Romové cítí podobnou bariéru, ne
že by byli všichni špatní, ale jsou tu ohromné bariéry z obou stran, které
se velmi těžko překonávají. To byla moje velká zkušenost, kterou jsem si
však uvědomila až jako dospělá. Jinak ze školství jsem měla jen špatné
zkušenosti, protože ta škola dávala důraz na věci a měla režim, který
většině dětí příliš nevyhovuje. Ani mým dětem nevyhovoval. Přestože jsme
všichni tak průměrně inteligentní, jsme měli se školou problémy."
Má vaše práce nějaký smysl?
"To jsem chtěla, aby tím projektem měla moje práce nějaký smysl.
Aby byl ten projekt vstřícný k těm, kteří už se školou mají nějakou špatnou
zkušenost. Nezačít přímo přísné teorie, zkoušení, protože to hned člověku
naskočí myšlenky, že tohle už někdy prožil a že to vedlo k neúspěchu. Proto
jsme ten projekt začali úplně jinak, vstup do projektu byl pouze na základě
praktických dovedností, práce s počítačem, vytváření dokumentů, dopisů,
hodně bylo v prvním ročníku komunikace a zkušeností psychologických a
sociologických, aby si studenti nejprve osahali to, co budou v profesi
potřebovat, potom, pokud se rozhodnou se opravdu věnovat teorii, teprve
zařadit matematiku a teoretické předměty. Češtinu samozřejmě měli od
začátku, protože čeština je zejména pro Romy, u nichž není vždy mateřským
jazykem, velice důležitá."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
V Česku by se už brzy mohla zrodit agentura, která by měla bránit vzniku
chudinských ghet a sociálnímu vyloučení. Nová ministryně bez portfeje
Džamila Stehlíková, která má na starosti problematiku menšin a lidských
práv, považuje vznik této instituce za svou prioritu. Jak dále řekla ČTK, za
velký dluh České republiky považuje chybějící antidiskriminační zákon.
Pracovníci sociální poradny v Mladé Boleslavi začali tento měsíc objíždět
vytypované problematické lokality na Mladoboleslavsku obývané Romy. Už první
zkušenosti z těchto návštěv potvrzují, že někteří z klientů jsou finančně i
psychicky úplně na dně. Pracovníci poradny při svých návštěvách seznamují
Romy s nabídkou sociálních služeb a s podmínkami jejich poskytování.
Romové z Bulharska a Rumunska se nechystají po vstupu svých zemí do EU
hromadně vypravit do Česka. ČTK to řekli představitelé některých institucí a
romských organizací. Podle nich není pravděpodobné, že by lidé z Balkánu
směřovali za lepším životem právě do České republiky. Stejně jako čeští
Romové, by se za výdělkem vypravili spíš do Británie nebo Irska. Rodinné
vazby navíc mají ve Španělsku, Portugalsku, nebo ve Francii.
Knihovna města Ostravy připravila pro letošek celoroční multikulturní
projekt pro ostravské děti s názvem "Všichni jsme tady doma. Ve
všech 26 pobočkách knihovny, včetně té ústřední, budou tvůrčí volnočasové
akce zaměřené na pět národnostních menšin, které mají v severomoravské
metropoli početné zastoupení. Minority romská, vietnamská, řecká, polská a
slovenská, které mají v severomoravské metropoli početné zastoupení, budou
prezentovány v pěti dvouměsíčních tematických blocích.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Ohlédnutí za prací sdružení Slovo 21 v roce 2006 a plány do budoucna
Určitě znáte Světový romský festival Khamoro. Pokud se vám líbí, tak se v
květnu můžete těšit na už devátý ročník. Organizátorem je Slovo 21, které
působí v pražské Blanické ulici. K mikrofonu Iveta Durdoňová pozvala
ředitelku sdružení Jelenu Silejdžičovou.
Jak byste zhodnotila rok 2006?
"Myslím, že jsme jako občanské sdružení udělali několik věcí,
které se nám docela povedly. Samozřejmě, všechno může být ještě lepší, ale
myslím si, že některé projekty, které už děláme několik let, jsme dotáhli do
konce, jako je projekt Světový romský festival Khamoro, nebo projekt Rodina
od vedle, kde se scházejí cizinci a české rodiny, který se dělal už po
třetí. Největší projekt, který jsme dělali, je projekt z programu Equal
- podpora Romů v Praze, je to vzdělávání, zaměstnávání Romů na území
hlavního města. A další větší projekt, to je taky pokračování aktivit z
minulých let, je příprava romských středoškoláků na vysoké školy. Jestli
bude rok 2007 jako byl rok 2006, tak to bude průměr, jsme spokojeni, ale
mohlo by to být lepší. Jako každé nevládní sdružení bojujeme s financemi,
ale to je takový náš způsob života, to je normální."
Co nového připravujete do nového roku? Na co se můžou posluchači těšit?
"Festival Khamoro samozřejmě bude, už po deváté, v roce 2008 se
chystá desáté výročí tohoto festivalu. Byli bychom šťastní, kdyby se nám
povedlo udělat výjimečný program, v rámci kterého bude zvláštní část
věnována výhradně českým Romům ve všech různých oblastech."
Příprava studentů na vysoké školy - kolik se přihlásilo studentů?
"Co se týká projektu, který pokračuje v roce 2007, tak zatím
nemáme konečný počet studentů. Přihlášek je podaných asi 40, ale mělo by
jich být mnohem více, protože jsme v minulém roce měli přípravné kurzy v
Plzni, v Ostravě, Olomouci a Ústí na Labem. Teď to chceme rozšířit na
Karlovy Vary a na Liberec. To, z čeho máme radost, je, že v loňském roce
jsme začali tuto přípravu teprve v březnu, tak jsme pomohli 15-ti
studentům, neříkám, že je to jen naše zásluha, aby se dostali na vysoké
školy, aby zvládli přijímačky. Máme z toho radost, doufám, že se ten projekt
bude dále rozšiřovat, že bude dále pokračovat, protože si myslíme, že to je
jeden ze způsobů, jak pomoci studentům středoškolákům k tomu, aby se dostali
na vysoké školy."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Jaké má v novém roce plány skupina Manushe?
Na prahu nového roku nám své plány prozradila Marta Hudečková -
předsedkyně Manushí.
"Máme spoustu a spoustu plánů, chtěli bychom, realizovat motivační
kurz pro ženy, to doufám, že se nám podaří a chtěli bychom zrealizovat něco
obdobného jako vloni konferenci pro ženy."
Jaký smysl měla tato konference?
"Já si myslím, že docela důležitý, a nejenom tím, že se zpracovaly
různé výstupy pro důležité orgány, ale už i to, že účastnice mohly vyjádřit
svoje pocity, to, co je trápí a to, s čím se potýkají každý den. Mohly to
říct veřejně a nezůstalo to jenom u slov, ale i u skutků."
Uplatnily se ženy, které se zúčastnily vzdělávacích programů?
"Mám a myslím si, že nejenom já, radost z toho, že ano. Jsou tady
hmatatelné výsledky těchto vzdělávacích programů a už jenom to, že ženy,
které načerpaly vědomosti v našich kurzech, se přihlásily na střední školy,
kde nyní studují."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Slovo 21 vydává novou publikaci zaměřenou na diskriminaci Romů
Slovo 21 se chystá vydat novou publikaci. Více nám řekla koordinátora
projektu Martina Horvátová.
"Pro romskou ženskou skupinu Manushe byl rok 2006 určitě úspěšný.
Hned na začátku se nám podařilo zorganizovat celostátní konferenci romských
žen, první svého druhu vůbec, a vytvořit tam výstupy, které jsme pak zaslali
státním orgánům a samosprávě. Tyto výstupy jsme potom prezentovali v
Evropském parlamentu v Bruselu na semináři, který byl pořádán nadací
Heinricha Bölla. V létě se nám tradičně podařilo zorganizovat letní školu
Manushí, která byla velice povedená, a zapojili jsme členky ženské romské
skupiny Manushe do projektu Díky, že se ptáte, kde působily jako tazatelky v
rámci dotazníkového šetření, z jehož výsledků bude v současné době vycházet
knížka, kterou si budou moci všichni přečíst. Tento projekt je zaměřen na
diskriminaci Romů. Je to vlastně poprvé, kdy se někdo samotných Romů zeptal
na to, jak se oni cítí, jak vnímají diskriminaci, takže knížka by měla vyjít
teď v lednu nebo v únoru."
Kolik se podílelo na těchto projektech aktivně žen?
"Pokud vezmeme, že konference se zúčastnilo 100 romských žen a to
dotazníkové šetření se dotklo asi pěti set osob, myslím si, že několik
stovek to určitě bylo."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Jedna z největších sociálně vyloučených romských lokalit je v Kladně
Jak už jsme vás v O Roma vakeren informovali, podle výsledků analýzy Ivana
Gabala je v České republice přes 330 sociálně vyloučených lokalit, kde žije
více jak 80 tisíc Romů. Jedna z největších je v Kladně. Podrobnosti Marii
Vrábelové řekl Martin Šimáček ze společnosti Člověk v tísni.
"Společnost Člověk v tísni pracuje v Kladně pátým rokem. Je tady
jedno z největších vyloučených společenství v České republice. V lokalitě
Kladno - masokombinát, myslím, že se dá dohledat tak 300 lidí, kteří
jsou prostorově a sociálně zcela vyloučeni, většinou jsou závislí na
sociálních dávkách v místě, které je naprosto odříznuto od běžného
instituciálního života. A kromě Kladna - masokombinátu je tady celá
řada dalších lokalit, kde se dá mluvit o sociálním vyloučení, např. Vevarská
ulice, teď jsme nově vstoupili do lokality v Dubí na Vysokém. To jsou také
desítky až stovky lidí, kteří jsou ohroženi sociálním vyloučením a třeba bez
práce, nebo bez šance uplatnit se na trhu práce."
Jaká je vaše konkrétní pomoc, jak můžete pomoci vy?
"Úplně nejzákladnější nástroj, který používáme, je terénní
sociální práce. Tu dělají lidé, kteří jsou vzděláni v oboru sociální práce,
a ti chodí za těmi lidmi, zjišťují jejich základní problémy a s těmi lidmi
spolupracují na tom, aby ty problémy byly řešeny. V první fázi je to pomoc
při oddlužení, hledání způsobu, jak splatit dluhy, jak začít pravidelně
uhrazovat služby, aby v té další fázi jsme mohli přijít s další službou,
kterou je hledání zaměstnání pro ty lidi. Na druhou stranu, co si budeme
povídat, ti lidé jsou komplexně v tak špatné situaci, v tak špatném, např.
psychickém, stavu, že to není jen o práci a vyrovnání dluhů. Je tam potřeba
velká podpora, dodání sebevědomí těm lidem, že také mohou uspět ve
společnosti, že je pro ně místo ve společnosti, ne někde na okraji, někde ve
zbořeništi typu masokombinátu, kde jsou naprosto odříznuti od
světa."
Když hovoříte o masokombinátu, jaká je tam situace? Jak se tamní situace
změnila za ta léta?
"Situace se zhoršuje, to je evidentní. Někdy v 90. letech, kdy
Kladno trošku neuváženě přispělo ke vzniku této lokality a začalo tam
vystěhovávat lidi, o kterých se mluví obecně jako o neplatičích, byť mnoho z
nich pravidelně uhrazuje služby a nájemné, anebo nemají dostatek financí,
aby to zvládali pravidelně, takže tam je nutno přistupovat k nějakým
splátkovým kalendářům. Tak ta situace se samozřejmě zhoršuje. U těch lidí
dlouhodobě je to takový začarovaný kruh, ze kterého nejde snadno vystoupit,
prostě jen splácíte dluhy, jen zkoušíte přežít z ruky do úst. Takových lidí
samozřejmě přibývá, stěhují se tam na základě různých soudních výpovědí
další lidé, vznikají tam nebo se rozšiřují patologické jevy, jako je lichva.
Ti lidé jsou stiženi tím, že jsou neustále odíráni o svoje základní životní
prostředky, bují tam drogy, spousta dealerů tam přiváží drogy, které se
snaží lidem vnutit, prodat. Bují tam samozřejmě další kriminální jevy,
někteří lidé využívají toho, že je to tam tak odříznuté od světa a situace
se zhoršuje. Bez pomoci Kladna a různých sociálních služeb to
nepůjde."
Jsou tam lidé, kteří se mohou dostat z této situace a zařadit se zpátky
do společnosti?
"Určitě. Je to tak, že my jsme třeba teď zaznamenali dva případy
lidí, kteří si za pomoci buď terénního pracovníka nebo dokonce samostatně
dokázali vyřídit hypotéku, najít bydlení mimo masokombinát. Ale je to
strašně těžké, je to neuvěřitelně těžké a ti lidé musí zařídit třeba novou
školní docházku pro děti, musí zkusit najít práci pro sebe, musí zcela
změnit ty poměry, v kterých žili. Je to úkol, o kterém si málokdo dokáže
představit, jak je složitý a těm lidem se to samostatně řeší složitě. Je
potřeba, aby jim někdo pomohl. Ti lidé vždy žijí jen v těch daných
podmínkách, a je dobré zkusit pracovat na tom, aby se ty podmínky zlepšily,
aby i oni sami mohli tomu zlepšení pomoci z té vlastní situace. Zdaleka ne
všichni jsou spokojeni v tom masokombinátu, spíš naopak, většina by si přála
se odtamtud dostat. Já jsem přesvědčený, že i jenom z těch lidí, co jsou teď
v masokombinátu, je možné spoustu z nich běžně integrovat do společnosti,
bezproblémově a jenom na část z nich se budou muset použít nějaká opatření,
řekněme, částečně represivní."
Myslíte si, že sociálně vyloučených lokalit bude přibývat?
"Bude jich přibývat, pokud dál budeme nedostatečně uplatňovat
integrační politiky, pokud nebudeme těm lidem nabízet kvalitní sociální
služby a pokud se k nim budeme stavět zády, cpát je do té škatulky
nepřizpůsobiví neplatiči a nebudeme je rozlišovat podle jednotlivců,
nebudeme se zabývat každým tím jednotlivým osudem. Mnohokrát jsme už
spočítali, že je mnohem levnější každému jednotlivci pomoct se z té zpackané
situace vybabrat, pomoct mu třeba najít práci a ten člověk potom nestojí
daňové poplatníky tolik peněz, než když je uklizený někde stranou v domě,
který jen polyká spoustu peněz. Jiná věc je, že například sociální dávky v
tuto chvíli v České republice nemotivují lidi k hledání zaměstnání, že trh
práce je diskriminuje. To jsou všechno věci, které je třeba překonat, ke
kterým můžou přispět jednak města, ale i stát svojí sociální politikou. Když
se to stane, sociálně slabých lidí může ubývat."
Proč jste si třeba vybrali zrovna Kladno?
"Bohužel nepůsobíme všude tak, kde bychom působit chtěli, ani si
nemůžeme klást takové cíle. Na druhou stranu, jak už jsem řekl, Kladno
- masokombinát je jedno z největších sociálně vyloučených ghett v
České republice. Když bychom si třeba zkusili najít dvacítku takových, tak
tam masokombinát určitě bude patřit. A jak už jsem řekl, není to jediná
lokalita v Kladně. Kladno má pře 70 tisíc obyvatel a řekněme, že potenciálně
ohrožených sociálním vyloučením může být třeba desetina."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Nový videoklip s názvem Nedovedu pochopit upozorňuje na nebezpečí neonacismu
Těsně před Vánoci byl dokončen působivý pětiminutový videoklip s názvem
Nedovedu pochopit, který upozorňuje na nebezpečí neonacismu. Je určen
zejména mladým lidem ve věku od 14 do 35 let. Více se o něm dozvíte z
příspěvku Jany Šustové.
Těsně před Vánoci byl dokončen působivý pětiminutový videoklip s názvem
Nedovedu pochopit, který upozorňuje na nebezpečí neonacismu. Je určen
zejména mladým lidem ve věku od 14 do 35 let. Více se o něm dozvíte z
příspěvku Jany Šustové.
Videoklip Nedovedu pochopit vznikl na zadání Vzdělávacího a kulturního
centra Židovského muzea v Praze jako doplnění ke stejnojmenné hudební
skladbě, jejíž jádro tvoří úryvky rozhovoru s pamětnicí holocaustu. V klipu
se prolínají historické záběry z nacistických koncentračních táborů se
současnými záznamy z koncertů a demonstrací neonacistických skupin, na
kterých lze pozorovat zcela nezastírané hajlování, pasivní policejní
asistenci či záběry z ničení židovského hřbitova.
To, jak vznikla myšlenka udělat takovýto videoklip, nám přiblíží autor hudby
Dan Walter ze skupiny The Tchendos.
"My jsme nejdříve udělali písničku, která běžela na Rádiu 1, ta
písnička zaujala zástupce Židovského muzea v Praze, kteří nás oslovili s
tím, jestli bychom jim tu písničku neposkytli pro výuku a na přednášky o
holocaustu. Samozřejmě jsme souhlasili, brali jsme to jako zadostiučinění a
asi největší ocenění, jaké jsme s touto písní mohli získat. Oni ji asi
dvakrát až třikrát pustili mladým lidem a zjistili, že by měla větší
výpovědní hodnotu, kdyby byla ještě doplněna nějakým obrazovým materiálem.
Na základě toho jsme se tedy rozhodli, že se pokusíme něco dát
dohromady."
Režisérem videoklipu je Bořek Hořínek.
"Já jsem byl osloven jako režisér a připadalo mi zajímavé nebo
dokonce logické spojit záběry z koncentračních táborů z 2. světové války se
současnými záběry ze současných projevů neonacismu, z demonstrací, z
neonacistických akcí, protože ta souvislost je, aniž by si třeba současní
neonacisté uvědomovali, k čemu se hlásí a co vlastně znamenají ty myšlenky,
které bezhlavě propagují. A jak se říká v textu, že sami současní čeští a
vůbec slovanští neonacisté by byli jedni z prvních vyhlazeni, kdyby Hitler
vyhrál válku. Tak toto je základní myšlenka videoklipu, který tyto dva světy
logicky spojuje."
Ondřeje Cakla z občanského sdružení Tolerance a občanská společnost jsem se
zeptala, jak vznikly záběry dokumentující koncerty a demonstrace
neonacistických skupin.
"Záběry jsou od mnoha lidí a kameramanů, nejsou to jenom záběry z
našeho sdružení, ale jsou tam i záběry z archivů České televize a od lidí,
které některé materiály tvůrcům videoklipu poskytli. Jsou tam zároveň záběry
i samotných neonacistů, kteří si své akce natáčí. Nejnovější záběry jsou z
1. máje 2006, kdy přes 400 českých neonacistů demonstrovalo v centru Prahy a
prošlo od Palackého náměstí až na Smíchov, na Újezd."
Průvodní text k písni říká žena. Od hudebníka Dana Waltera jsem se pokusila
dozvědět se o ní více.
"Je to dáma, která poskytla rozhovor do Rádia 1. Vlastně na
základě toho rozhovoru pro pražské Rádio 1 pro pořad Zátiší, který moderuje
Jeroným Janíček, vznikla ta písnička. Jediné, co o té ženě vím, je, že byla
přímou účastnicí války, že prošla několika koncentračními tábory. A pro mě
osobně důvod toho, proč jsem videoklip začal dělat s kolegy, byl ten, že
žena, která je již ve vysokém věku, musí řešit věci, které již měly být
dávno vyřešeny a které v roce 2006 už podle mě vůbec nepatří do civilizované
společnosti."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
"O Roma vakeren" čili "Romové
hovoří" s datem 12. ledna je u konce. Ale naladit si nás můžete
opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého rozhlasu 1
- Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií.
Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.
Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a nebude chybět ani romská
hudba.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna
Poláková a Jaroslav Sezemský.
Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O
Roma vakeren. Romale irinen ada šuniben predal tumende.
Mějte se moc pěkně.
Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.
|
|