Romské vysílání "O Roma vakeren"

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.

Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".

Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"!

Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu v posledním O Roma vakeren v roce 2006 se společně s několika osobnostmi zamyslíme nad uplynulým obdobím a samozřejmě nebude chybět romská hudba.

The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.

Peršo amenca vakerela o David Dudáš, savo kerel buťi andro Rokycany the o lekhado o Vlado Olah.

Úvodem se vydáme do Rokycan za knězem Davidem Dudášem, který má na starosti pravoslavné Romy a za spisovatelem Vladem Oláhem, který v Praze vede sdružení Matice romská.

Tiž amenca mek vakerela o knězos František Lízna the džana amenca andro amaro muzeum Brnate.

Ve druhé polovině O Roma vakeren nám kněz František Lízna řekne o své práci s Romy a o jejich vztahu ke křesťanství. Také se společně vydáme do Muzea romské kultury v Brně.

Tolik namátkou z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Zatímco pro nás je běžné připomínat si narození Ježíše Krista 25. prosince, pravoslavní křesťané ho oslavují 7. ledna podle juliánského kalendáře. Jana Šustová si povídala s romským knězem Davidem Dudášem, který má starosti pravoslavnou farnost v Rokycanech.

Kaple v kostele Nejsvětější Trojice v Rokycanech

Jsou vyzdobeny pravoslavné kostely během Vánoc také vánočními stromečky?

"Určitě, já jsem ještě neviděl pravoslavný chrám, který by takto vyzdoben nebyl a stromeček v pravoslavné církvi má hluboký teologický význam, protože nám to připomíná onen rajský strom, kvůli kterému jsme byli vyhnáni z ráje, takže je to vlastně takové připomenutí ráje a touha po návratu do ráje. Ozdobený stromeček je skutečným symbolem a vlastně příchod Pána Ježíše Krista na svět a zdobení stromečku nám dokazuje to, že Kristus nás navrací do ráje. Navrací nás k tomu stromu poznání. Takže opravdu stromeček ano."

"Ustálilo se to, pravidelně kolem 20-ti, 30-ti lidí, což já osobně beru jako obrovský úspěch, protože my jsme opravdu začínali na zelené louce, neměli jsme věřící, neměli jsme chrám, neměli jsme kněze, neměli jsme absolutně nic, takže já opravdu děkuji Bohu, že to tak je."

V kostele Nejsvětější Trojice v Rokycanech

"Dnes, když už budu vzpomínat, tak to ani nedokáži říct, protože v dnešní době, v tuto chvíli, bych si nedokázal představit, že bychom začínali odznova a to, že si na to nedokáži vzpomenout, to dokazuje to, že to bylo z Boží vůle. My jsme opravdu chodili po lidech a zdůrazňuji, že jsme chodili po rodinách, které nikdy do kostela nechodily. Ti lidé měli víru v Boha, ale nikdy do chrámu nechodili. Někteří z nich měli pravoslavnou minulost, protože Romové přicházeli z Východního Slovenska, takže vzpomínali, že tam něco dávného je a někteří, ti nově příchozí, ti ne-Romové, tak ti už přicházeli jako pravoslavní. Ale abych byl skutečně upřímný, tak ani si nedokáži dost dobře vzpomenout, jakým způsobem jsme to zvládli a v dnešní době je to nemožné, abychom něco takového udělali. Přijít někam, kde nejsou věřící, kde není absolutně nic a po pěti letech, vlastně po šesti letech mít tu situaci, jaká je teď, v tom pozitivním smyslu slova, tak to je skutečně nepředstavitelné, je to Boží zázrak."

V následujících minutách vám představíme spisovatele Vlada Oláha, který založil sdružení Matice romská. Pochází ze slovenského Stropkova, ale dlouhá léta žije a pracuje v Praze. K mikrofonu ho pozvala Anna Poláková.

"Na Smíchově, v Praze 5, v kostele sv. Vojtěcha. Kostel byl plný věřících Romů a věřících Čechů, byli jako jeden národ, jeden Boží lid, protože i Kristus říká, že před Bohem jsme všichni stejní."

"S nápadem jsme přišel já, mši sloužil Ladislav Hučko, řecko-katolický biskup, byl pozván i páter Lízna, ale pro nedostatek času se nemohl dostavit."

Romové chodí do kostela při křtinách, při svatbách, ale jinak ne. Proč tomu tak je? Proč nechodí do kostelů?

"Tak oni byli zvyklý už z Indie, kde si dělali své vlastní oltáříky a doma se modlili, nikam nechodili. Byli nízká kasta, takže nesměli chodit mezi vyšší kasty, jako byli brahmáni. Takže si na to takhle zvykli. Je škoda, že nechodí do kostela, protože i oni mají povinnost chodit ke zpovědi, i oni jsou hříšníci, my Romové jsme taky hříšníci, žádný člověk není bez hříchu, protože právě Ježíš Kristus přišel právě kvůli hříšným, protože ti jsou nemocní, ti se potřebují zpovídat, aby se zbavovali hříchu, aby se obrátili ke Kristu, aby se vyznali Krista, aby Bohu vyznali svoje hříchy a tak byli očištění."

Mše na Smíchově byla první, nebo počítáte s tím, že to bude pokračovat?

"Takovéto mše už jsme uspořádali předtím, asi tak před 10-ti lety, to byli tři mše svaté v kostele sv. Václava. Pokud nám vyjdou dotace, tak jsem naplánoval 12 mší v průběhu roku, každý měsíc jedna mše, vždy ke konci měsíce."

Vy vedete sdružení Matice romská, jak dlouho existuje a co všechno děláte?

"Matice romská existuje již 17 roků, za tu dobu jsme uspořádali mnoho diskoték, besídek, udělali jsme 12 letních prázdnin pro děti ze sociálně slabších rodin, vydali jsme 7 knih, 4 sbírky básní, i knížky biblické, například knihy Bůh mluví ke svým dětem, Janovo evangelium, Apoštolské skutky, Slunečnice, Děti slunce, Žár lásky, poslední byla Naše cesta za světlem."

"Píši o životě Romů, o zvycích, o tradicích, a píši to, co cítím v srdci, to co je třeba odevzdat Romům, mladým generacím. Povzbuzuji Romy k tomu, aby se vzdělávali, aby se stávali rovnoprávnými občany této společnosti."

Jaké vaše dílo je podle vás nejlepší, že se vám nejlépe povedlo, sám ho máte rád, čtete ho rád?

"Všechny díla, mimo překladů, protože překlady, to je něco jiného, to napsali evangelisté, ale moje první dílo byla Slunečnice, ale vyvrcholení je Naše cesta za světlem."

Nedávno jsem se bavila s někým, kdo říkal, že četl Vaši knihu a že ho to vzalo hodně za srdce, kde popisujete i život Romů na Slovensku, život Romů sem po příchodu ze Slovenska a že to bylo velmi, velmi zajímavé a poutavé. Co to je za knihu?

"Já píši jen ze srdce, píši to, co jsem prožil, nevymýšlím si, je to pravdivé a je to ze srdce. Já píši pro lidi, kteří srdce mají. Vše, co jsem prožil, to jsem napsal."

Máte hodně zkušeností, vystudoval jste vysokou školu, jste aktivní, zajímáte se o život Romů a i pro ně něco konkrétně děláte, aby se situace zlepšila. Jak byste zhodnotil situaci Romů dnes? Určitě to sledujete.

"Situace Romů je těžká. Bohužel mnoho Romů odchází do holobytů, jsou neplatiči, nedávají si pozor, v první řadě by si měli zaplatit byt a uskromnit se v jídle, protože když někdo nemá střechu nad hlavou, tak je to těžké. Takže prosím Romy, aby si v první řadě zaplatili byt."

Dříve také lidé bydleli v bytech, známe doby, kdy se Romové měli doopravdy dobře. Proč si myslíte, že tomu tak je, že musí jít do holobytů, jedna věc je neplacení nájemného, ale druhá věc je, že Romové nemohou dostat práci, propadají se. Jak to vidíte vy?

"Říkáte pravdu. Když nemají práci, bydlení je drahé, co jiného zbývá než trpět, tak jak trpí."

Vy jste zažil dobu, když jste přišel ze Slovenska, kdy nebyly problémy s bytovou politikou, kdy Romové měli práci, děti chodily do škol a situace Romů se lepšila. Co si myslíte, že by se mohlo pro to udělat dnes? Myslíte si, že je to chyba pouze Romů? Jak to vidíte?

"Vláda by se měla zajímat o ty poslední a potom by byli lidé spokojení, kdyby byl spokojený i ten poslední, co zametá chodníky. Vláda se musí zajímat o bezdomovce, o ty lidi nejchudší, aby byli spokojení, aby se jim šťastně žilo a ne jen se zabývat podnikáním, protože ne každý může podnikat, ne každý na to má schopnosti, ne každý umí podnikat a ne každý má na to prostředky. To je vše, co bych k tomu chtěl říct."

Víte, jaká ta situace je. Říkal jste, že pracujete s dětmi, jak vnímají to, co jim říkáte? Upozorňujete na situaci, vedete nějakým způsobem ty děti k tomu, aby měly lepší budoucnost? Máte ty možnosti, jste u nich?

"Samozřejmě, že jim říkám svoje básně a vedu pravdivý život, tak jsme vlastně pro ně vzorem, příkladem a dávám jim směr cesty, ale oni už si budou muset uvědomit, že vzdělání je základ a že po té cestě budou muset jít samy."

"Nebylo to jednoduché, protože jsem studoval při zaměstnání, byl jsem ženatý, nebylo to lehké, ale stanovil jsem si cíl ukončit vysokoškolské vzdělání. Ještě jsem potom dál studoval teologii, proto ten vztah k Bohu, proto ten vztah ke mším a proto se snažím, aby Romové chodili do kostela, aby se chodili modlit, aby chodili do společenství, aby patřili do nějakého církevního společenství."

"Na prvním místě vzdělání, na druhém místě rodina a pak zaměstnání, anebo to se prolíná, buď zaměstnání nebo vzdělání, nebo vzdělání a zaměstnání a rodina je samozřejmě také velmi důležitá."

Romové v Česku čelí diskriminaci. Na trhu práce jsou nejvýznamnější skupinou, která je jí vystavena. Nerovný přístup se projevuje i v bydlení a vzdělávání. Konstatuje to zpráva Raxen o stavu rasismu, xenofobie a antisemitismu v České republice v letošním roce. Vypracovala ji společnost Člověk v tísni a tento dokument obdrželo Evropské monitorovací centrum.

Stanový tábor na předměstí severoitalského Milána, který byl určen pro Romy vyhnané z jiného pozemku, sežehl požár založený místními obyvateli. Žháři nesouhlasili s vybudováním této kolonie ve svém sousedství. Podle deníku Il Manifesto stanový tábor na předměstí Opera vznikl se souhlasem místní levicové radnice. Měl pojmout 70 lidí, z nichž polovinu tvoří děti.

Bulhaři a Rumuni dovedou spolu do Evropské unie od Nového roku téměř 3 milióny Romů, potýkajících se navzdory pomoci z Bruselu s problémy při začleňování do společnosti. Napsala to agentura AFP. Bulharští Romové představují desetinu z téměř 8 miliónů obyvatel země. Romská komunita v Rumunsku čítá půl druhého až dva milióny lidí, tedy 8 až 9 procent populace.

Občanské sdružení Athinganoi vydává ke konci letošního roku publikaci Aleny Scheinostové Romipen: Literaturou k moderní identitě. Práce je vůbec prvním a zatím jediným monografickým zpracováním tématu romské literatury v České republice.

Vrcholné vánoční svátky už sice máme za sebou, ale církev prožívá vánoční dobu až do první neděle po 6. lednu, což je svátek křtu Páně. A tak Jana Šustová pozvala k mikrofonu římskokatolického kněze Františka Líznu, který se věnuje pastoraci Romů, bezdomovců a vězňů. Tento člen řádu jezuitů byl v době totality čtyřikrát vězněn a jako kněz mohl veřejně působit až po revoluci, kdy v roce 1990 nastoupil jako rektor kostela Panny Marie nanebevzaté v Brně. A jako už dříve v jeho životě, i tam za ním začali chodit Romové a lidé, kterým společnost moc nepřeje.

Páter František Lízna a jeho hospodyně Josefka (Foto: Jana Šustová)

"Došlo také k tomu, že tam přicházela spousta lidí, kteří předtím do toho kostela nechodili, a to byli propuštění vězni, popřípadě i Romové nebo bezdomovci. Takže já jsem cítil, že je zapotřebí v této věci něco dělat tak, aby nedošlo k rušivým projevům, protože někteří lidé si k takovému Romu nechtěli v kostele vůbec sednout nebo si od něj odsedli. Například také romská zpěvačka Věra Bílá v jednom rozhovoru v novinách sdělovala, že nechodí do kostela, protože když tam jednou přišla, tak když došlo k tomu, že si lidé podávali ruce při pozdravení pokoje, tak se lidé od ní odvrátili a nepodali jí ruku. Tyto věci jsem si tedy citlivě uvědomoval a říkal jsem si, že to je věc, která značně znesnadňuje věrohodnost církve, která má především pracovat mezi těmi, kteří jsou odsunuti na stranu na vedlejší kolej. Romové, ač chceme nebo nechceme, prožívají tuto situaci velice dlouhodobě a je potřeba s tím něco dělat. Tak já jsem se snažil k Romům přistupovat zvlášť laskavě a hledal jsem cestu. Po pěti letech působení v Brně jsem si říkal, že to tak dál už se mnou nepůjde, že to, co dělám, vzbuzuje možná i oprávněný odpor některých, řekl bych, tradičních křesťanů.

A tak František Lízna poprosil v roce 1995 svého nadřízeného v řádu jezuitů, ať ho buď pošle na misie do Ruska, nebo do Chanova, anebo do naší nejtěžší věznice.

F. Lízna ukazuje svatební fotografii rodičů svého romského svěřence

"Říkal jsem provinciálovi, že bych odešel na misie do Ruska, abych tam tak symbolicky dokončil ten svůj zápas s komunismem. Chtěl jsem jít právě na Dálný východ až tam, kde byly gulagy, abych na těch místech, kde došlo k hromadným popravám těch nejlepších lidí, završil svůj život. Nebo že bych šel do Chanova a pracoval s Romy ne tou metodou 'být pro ně' jako úředník někde v kanceláři v teple, ale 'být s nimi'. To jsou dva způsoby, jak můžeme pomáhat. Anglicky se tomu říká 'to be for - být pro ně', což je velice dobré, že někdo se tím vůbec zabývá, ale lepší způsob je 'to be with - být s nimi'. Tak jsem uvažoval, že bych se nastěhoval do nějaké prázdné bytové jednotky v Chanově, že bychom to opravili v rámci sociálního apoštolátu, za který já zodpovídám v Tovaryšstvu Ježíšově, a že bych tam začal žít. A začali bychom uvažovat, co je možné a co možné není. A teprve po takových pěti letech práce mezi nimi bych možná byl skutečný odborník, který by řekl: 'Touto cestou to lze, touto cestou to nelze.' Pak jsem ještě nabídl třetí variantu mého působení, když to předchozí nepůjde, že bych šel do věznice na Mírov, kam nechodil profesionálně mezi vězně žádný kněz. A provinciál rozhodl, že mám jít do věznice na Mírov. Tak jsem v této věznici pracoval až do nedávné doby a tam jsem se setkával samozřejmě také s mnohými Romy."

"To, co u Romů oceňuji, je, že oni, ačkoliv nejsou nábožensky vzděláni, tak mají smysl pro tajemno a pro Boha jako takového. Mám tu zkušenost, že žádný Rom není nepřátelský vůči Bohu jako takovému nebo vůči církvi. Například ve vězení, když jsem byl svými spoluvězni napadán vulgárními slovy, tak Romové ve většině tvořili výjimku a chovali se ke mně uctivě jako ke knězi. Říkali mi 'rašaj', což znamená romsky kněz, a dokonce mě ochraňovali před fyzickými útoky. A to je právě něco, co nebylo vyprovokováno tím, že já bych se k nim přátelsky choval, ale oni ke knězi cítí zvláštní úctu."

Další vlastností, kterou páter František Lízna u Romů chválí, je, že nechávají pokřtít své děti a že touží po církevním pohřbu.

"Také není prakticky žádná romská rodina, která by nechtěla pokřtít své dítě a já si říkám: v době, kdy církev ztrácí kredit, tak existuje v národě řada lidí, kteří by si v žádném případě nenechali pokřtít dítě, a Romové jsou ti, kteří dítě vždy chtějí pokřtít, a já se ptám: je tato touha pokřtít dítě od ďábla nebo od Boha? A odpovídám jednoznačně: od Boha je to, že dítě chce někdo pokřtít, je to zvláštní tajemné volání Boží, ať je to Rom nebo gadžo, tak když někdo chce pokřtít dítě, vždy to pokládám za znamení, že se té rodiny dotýká Boží milost a že je potřeba to nezavrhnout a odhodlat se dítě pokřtít. Romové přímo žádají, aby byly pokřtěny jejich děti a je mi velice líto, že mnozí kněží na ně kladou neúměrné požadavky, aby měli dlouhou přípravu, což Romové nikdy neudělají, protože jsou nedisciplinovaní. Ale pokřtít romské dítě je pro mě nádherným darem. A rovněž prakticky každý Rom, i když třeba s církví celý život nežije, ale chce být vždy pohřben církví. Je to krásné, že chtějí být pohřbeni církví, že tam zazní modlitby za umírající. Tak to jsou veliké plusy, které se týkají právě těch Romů, ke kterým jsem se já přidal z důvodů solidarity. Mám romskou národnost a to není jen pusté gesto, ale je to vstřícný krok k tomu, abych jim opravdu sloužil."

Co byste popřál nebo vzkázal Romům a také posluchačům našeho pořadu O Roma vakeren - Romové hovoří?

"Přál bych si, aby se totálně zaradovali z toho, že jsou mimořádně milováni živým Bohem, protože jsou svým způsobem na tom nejhůře, dalo by se říci z toho hlediska, že nejsou tak zakotveni do společnosti. Ať se toho nebojí, protože Kristus se také pohyboval na zemi jako ten, kdo neměl, kde by hlavu složil. Já rád používám ten citát, že Kristus si posteskl a říkal: 'Ptáci mají svoje hnízda a lišky mají svoje doupata, ale syn člověka nemá, kam by složil hlavu.' Ať je to výzvou pro nás, abychom přijali Krista mezi sebe. To je výzva pro gádže, aby se nebáli Romů. Existuje řada krásných lidských rodin, které adoptují i romské děti. Tak ať se nebojí, že až se v sedmnácti letech ty děti od nich odtrhnou a půjdou do světa, tak ať to neberou jako zklamání, protože v té první fázi jim velice pomohli. Je to velice dobrá služba Kristu, který se narodil v Betlémě a byl prakticky taky bezdomovec a už jako dítě byl hnán do exilu do Egypta. To bych přál těm lidem dobré vůle. A zároveň chci říct Romům, že jsou lidé, kteří je mají opravdu velice rádi. Ale hlavně ať vědí, že je miluje živý Kristus. Ať lpí na tom, aby jejich děti byly pokřtěny a také odcházeli na věčnost s podporou modliteb, že to je jejich velké plus oproti nám gádžům. Věřím, že se jednou všichni setkáme v nebi. Tak ať se těší do toho nebeského Jeruzaléma!"

V následujících minutách se společně vydáme do Muzea romské kultury v Brně na výstavu Co to máš na sobě? Organizátorku výstavy Helenu Danielovou pozvala k mikrofonu Sabina Vrbková.

Modelka Romana Bagárová (Foto: Muzeum romské kultury)

V Muzeu romské kultury stojíme s autorkou výstavy Co to máš na sobě? Helenou Danielovou. Je tady spousta různých oděvů, ale řekla bych lidově "každý pes - jiná ves". Jak vlastně vypadá pravý tradiční romský oděv?

"Mluvíme-li o tradičním romském oděvu, tak ho nemůžeme nazývat romským krojem, protože to tradiční odívání spočívalo právě v obnošených věcech. Romové dost získávali oděvy od sedláků, od neromského obyvatelstva, častokrát si ho spravovali po svém způsobu, došívali si tam třeba kapsy, nebo si to vůbec upravovali podle svých potřeb. Ale to tradiční lidové odívání spočívalo v tom, že se nosily nejběžněji užívané součásti oděvů. A tak tradiční ženský oděv tvořila dlouhá sukně, která byla většinou až po kotníky. Mohla být jednoduchá nebo volánovitá. Další součástí ženského oděvu byla halenka s dlouhým rukávem a s malým výstřihem. To zase vyplývá z tradice. A další součástí ženského oděvu byl velký šátek, který se dával přes záda. Buď byl velký kašmírový s třásněmi nebo to mohl být takový zimák, jak mi říkáme vlňák, aby žena byla zahřátá a nebyla jí zima. A další součástí ženského oděvu nebo doplňkem je šátek na hlavu, u mladších žen vázaný vzadu na hlavě, u starších žen potom klasickým způsobem vpředu. Jinak takový ženský oděv potom doplňovaly šperky v podobě mincových nebo závěsných náušnic, náhrdelníků, náramků, prstenů. Mohlo to být třeba i přišité na oděvu, co se týče mincí, nebo si je mohla žena v té tradiční komunitě i specificky vplést do vlasů."

"Asi tak, ale zároveň jsou mince symbolem bohatství a štěstí do té rodiny, takže i proto byly mince v romském odívání hodně důležité."

Slyšela jsem, že Romové nosí hodně zlata a šperků, protože byli zvyklí nosit všechen svůj majetek s sebou, protože byli kočovníci. Co je na tom pravdy?

"To je zásada při kočování, že když cestujete, musíte mít takový majetek, který lze přenést. Takže ty šperky musely být právě přenosné a vše, co má žena na sobě, ukazuje, co ta rodina (a nejen ta žena) má nebo čím disponuje. Takže je to takové veškeré bohatství té ženy. A to zase pochází z Indie, protože v Indii žena má veškerý svůj majetek uložený právě ve špercích."

"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" s datem 29. prosince je u konce. Ale naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.

Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a nebude chybět ani romská hudba.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Romale vinčinas tumenge bachtalo Nevo berš, mangas tumenge the tumare fameľienge bacht, zor the saťipen u kaj tumenca savorenca teel o Del. Romale irinen ada šuniben predal tumende.

Mějte se moc pěkně a přejeme Vám hodně štěstí a zdraví do Nového roku.

Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.