Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1-Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili
"Romové hovoří".
Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale
tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren!
Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu také dnes pro vás máme
připravenou celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a samozřejmě
nebude chybět romská hudba.
The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha
tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.
Peršo tumenge phenaha pale nevi genďi pale romistka Milena Hübschmannovo.
Tiž tumenge phenaha palo projektor predalo školi.
Úvodem se dozvíte, že občanské sdružení Romea zasvětilo měsíc prosinec
uctění památky Mileny Hübschmannové a pořádá řadu kulturních akcí. Dále vám
představíme projekt Záložky do škol.
Džana amenca tiž andre bertena Oráčov, kaj bašavelas ada kurko grupa Bengas.
Tiž tumen dodžanena so kerel predalo Roma andro Ústí nad Labem o
jekhetaniben Člověk v tísni.
Ve druhé polovině O Roma vakeren se vydáme do věznice Oráčov, kde tento
týden hrála kapela Bengas a také do ústecké Matiční ulice, kde působí
společnost Člověk v tísni.
Tolik namátkou z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí
Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.
=[ Reportáž ]=
V prosinci probíhá řada akcí k uctění památky romistky Mileny Hübschmannové
Občanské sdružení Romea zasvětilo měsíc prosinec uctění památky Mileny
Hübschmannové a pořádá kulturní akce, které přímo souvisejí s osobou této
známé české romistky, anebo navazují na její dlouholetou aktivitu v oblasti
záchrany, uchování a rozvoje romské kultury. Jana Šustová se nejprve zeptala
Lenky Nádvorníkové na knihu, kterou při té příležitosti občanské sdružení
Romea vydalo.
"Kniha Milena Hübschmannová ve vzpomínkách byla vytvořena jejími
kolegy, jejími rodinnými příslušníky, bratrem a sestrou. Když říkám
vytvořena, tak my jsme se na tom podíleli redaktorsky, ale příspěvky jsme
právě nechali napsat povolanějšími lidmi. Jsou to vzpomínky na její dětství,
na její dospívání, právě od Jiřiny Šístkové a Antonína Hübschmanna. A jsou
to potom profesní zážitky, které třeba autory, kteří psali ty příspěvky,
ovlivnily v jejich počinech, takže to jsou zástupci různých evropských zemí
a tím jsme chtěli demonstrovat, jaký měla Milena Hübschmannová rozsah, jak
profesní, tak i zájmový."
Kniha má velni bohatou obrazovou přílohu.
"Získali jsme právě fotky od sestry a od bratra a od novinářů, od
přátel."
K uctění památky docentky Mileny Hübschmannové pořádá občanské sdružení
Romea také dvě výstavy.
"My pořádáme dvě paralelní výstavy. Jedna se odehrává v galerii U
Zlatého kohouta, v Michalské 3 na Starém městě, a druhá ve Vzdělávacím a
kulturním centru Židovského muzea v Praze v Maiselově ulici."
Výstava v galerii U Zlatého kohouta má název Milena Hübschmannová
- život a dílo.
"Jsou v ní obsaženy fotografie Mileny Hübschmannové z různých
období jejího života. To byl velký oříšek je získat, protože ona se nerada
fotografovala. A potom jsou to výňatky z jejího díla."
Výstava s názvem Můžeme se domluvit, která je k vidění ve Vzdělávacím a
kulturním centru Židovského muzea v Praze, představuje ukázky z práce Mileny
Hübschmannové.
"Na panelech budou vyobrazeny její knihy, ale i například knihy
těch romských autorů, které ona dovedla k vlastní tvorbě, takže kdokoliv si
bude moci přečíst výňatek z romské pohádky, které ona sbírala
atd."
Do kdy budou tyto výstavy probíhat?
"V Galerii U zlatého kohouta výstava začínala 8.12. a končí 14.
1., ve Vzdělávacím a kulturním centru Židovského muzea výstava potrvá od 15.
12. do konce ledna."
Poslední prosincovou akcí k uctění památky Mileny Hübschmannové bude
přednáška.
"Ve Vzdělávací a kulturním centru Židovského muzea v Praze ještě
pořádáme právě ve spolupráci s tímto centrem přednášku Romský a židovský
holocaust očima třetí generace, kde vystoupí Jana Horváthová, která přednese
přednášku na téma romského holocaustu, jako host se bude účastnit ing.
Viktor Schwartz, který zažil sám holocaust, a potom máme pozvané mladé lidi,
Romy i Židy, aby právě oni ze svých pozic třetí generace promluvili o tom,
jak oni to cítí, odkaz svých předků."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Vzdělávací záložky a skládačky pomáhají předávat informace o národnostních menšinách
V posledních letech se objevuje celá řada projektů, které se zabývají
romskou problematikou. Teď vás seznámíme s jedním, který staví na spolupráci
s pedagogy. Zajímavé na něm je to, jakým způsobem vyplňuje velkou mezeru v
našem školském systému - a to chybějící údaje o Romech. Více už nám
o něm řekne kolega Zdeněk Hejkrlík.
Vzpomínám na to, jak jsme se ještě v době, kdy byl prezidentem Václav
Havel, zúčastnily mezinárodní konference o rasismu ve Švédsku. Jedním z
požadavků, který tenkrát zazněl z řad našich zástupců byl na to, aby se v
našich učebnicích objevovaly údaje o Romech. Pro zajímavost, oni účastníci,
to byli středoškoláci z řad romské a české mládeže. Léta plynou, ale v
učebnicích se nic nového neobjevilo. A tu je objevil nápad Líby Oláhové z
Olomouce - záložky a skládačky.
"Záložky a skládačky byly pojaty jako metodický materiál pro
pedagogické pracovníky a to za účelem snazšího předávání informací o
národnostních menšinách."
Tak takto nějak je potřeba vysvětlit problém třeba na ministerstvu, pro
nás obyčejné lidi stačí, když si představíme, že třeba učitel dějepisu
dostane soubor kartiček s historickými údaji a tyto kartičky si založí do
svých příprav na hodiny.
"Záložky, ty jsou vlastně takovým klíčem pedagogického pracovníka,
na kterých má v jednoduché formě a podobě sestavené informace ve staletích,
v humanitních předmětech, jako je jazyk, gramatika, dějepis, občanská nauka,
výtvarná a hudební výchova."
Záložky samotné vznikají dvojí cestou. Líba Oláhová kolem sebe
shromáždila tým odborníků z jednotlivých oborů, a každý z nich vypracoval
své téma.
"Záložku dostanou hotovou, s tím, že není nikde psáno, že sám
učitel, pedagog, pokud se mu tato forma předávání informací líbí a má snahu
předávat dětem daleko více informací, může si záložky vytvářet třeba s
dětmi, nebo s lidmi, kteří jsou na dané téma odbornými
pracovníky."
A to je další výhoda nápadu. I když už jsou záložky hotové, nikde není
psáno, že nemohou vznikat další podle potřeby a navíc projekt jde ještě dál.
Systémem seminářů a pracovních setkání učitele vtahuje do jednotlivých témat
a umožňuje jim setkání s odborníky. Jedním z nich je třeba romský básník a
spisovatel Emil Cina.
"Romský jazyk se nám pomalu ztrácí a nikdy nebyl psaný. Po roce
1989 jsme mohli konečně romštinu nějak zviditelnit. Když jsem viděl, jak kdo
píše, tak jsem zkusil, jestli to dokážu a šlo to nějak. Pak šla jedna báseň
za druhou. Píši nějaké ty povídečky, tak hlavně ze života a snad nejraději
dělám pro děti, protože děti by měly ještě ten romský jazyk
uchovat."
Když takovýto člověk povídá o romštině a navíc v tomto jazyce přednese
několik svých básní nebo říkanek pro děti, dá to učitelům mnohem víc, než
studium stohů materiálů.
"Z reakcí učitelů vidím, že zájem mají. Že mají zájem
spolupracovat s romskými dětmi a že chtějí něco pro ně udělat. Je to velmi
záslužná věc a vážím si toho."
"Záložky jsou kdykoli po ruce, třeba i jako pomůcka ve škole, je
to dobrý nápad."
Tak toto už je hodnocení některých učitelů, kteří přijali pozvání na
seminář.
"Tvoříme nový školní vzdělávací program, a když jsme se tady
dozvěděli, že je k dispozici spousta nových věcí, a tyto záložky by se nám
právě hodily, že je můžeme do toho našeho vzdělávacího školního programu
zakomponovat, což je velice důležité a tím pádem i je využít pro nás,
protože máme hodně romských dětí. A díky tomu programu to bude pro nás
závazné."
Podobný nápadem jako záložky jsou i skládačky. Tady jde ale o práci,
kterou dělají samy děti při hodinách. A nejde zdaleka jen o výtvarnou
výchovu nebo o ruční práce.
"Skládačka, to je vlastně výstup práce učitele přímo s dětmi v
učebním procesu. To znamená informace, která je předávaná dítěti, slouží k
tomu, aby dítě tuhle informaci zpracovávalo i jinými metodami než jenom
poslechovým vnímáním a vlastně tvořivou prací vytvářely a zpracovávaly dané
informace."
Vysvětluje autorka nápadu Líba Oláhová.
"Výstupem by měli být tzv. skládačky nebo leporela, záleží zase na
práci a možnostech učitele, kde dále s dětmi může rozebírat například děj
pohádky, hlavního hrdinu z jakéhokoli děje, ať už je to z literatury nebo z
historie."
A takhle vidí nápad učitelky, které pracují na škole s většinou romských
dětí.
"Jsou dobré v tom, že si to děti mohou vyrobit, takže nápad, když
budou samy na tom pracovat, tak to bude v podstatě interaktivní. Tu pohádku
nebo příběh si lépe zapamatují, mohou lépe reprezentovat, mohou ji kdykoli
vytáhnout, ukázat doma."
"Romské děti mají problémy s písemným textem a daleko spíše jim
něco řekne kresba, ilustrace, má to daleko větší vypovídající hodnotu pro to
malé romské dítě, takže kombinace těchto dvou technik je pro děti, podle
mého názoru, daleko přínosnější. Víc obohatí to dítě a je to pro dítě lépe
stravitelné."
Pracovní semináře romských odborníků s učitely mají ještě jeden obrovský
efekt.
"Pro nás je to úžasné, setkávat se s těmito lidmi, s Romy, kteří
jsou inteligentní, sečtělí, sjezdili toho spoustu, pracují s dětmi na
školách, pracují s námi."
Hodnotí jedna z učitelek.
"Jsou to lidé úžasní v tom, že mají perfektní češtinu, dokáží se
perfektně vyjadřovat, na druhé straně nám zprostředkují kontakty s těmi
umělci, já moc děkuji za kontakt s panem Cinou, ten byl tedy úžasný pro nás,
a navíc pro nás je to takový balzám na duši, že se setkáváme s Romy, kteří s
námi chtějí pracovat, kteří s námi pracují rádi a strašně bychom tedy
potřebovali, aby oni přišli mezi ty naše rodiče, mezi ty Romy, kteří tohle
neznají a prostě neví, že existuje romská inteligence, že to jde někam
dotáhnout, že ty děti mohou studovat, že můžou něco být, že můžou něco
znamenat a to by bylo asi důležité těm školám zprostředkovat. Aby tito lidé
mohli do škol."
V současné době se do projektu záložek a skládaček zapojila desítka škol
z celé republiky. Projekt se už ale v samém začátku jeví jako velice účinný
a tak nezbývá než doufat, že k těm prvním deseti školám přibudou další.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
V Ústí nad Labem pomáhá Člověk v tísni nezaměstnaným a romským dětem
Ústecký kraj drží primát v nezaměstnanosti. Snad každý, kdo o práci přišel,
ví, že řeší nejen problémy finanční, ale navíc ztrácí i kontakt s lidmi a
mnohdy se potýká také s depresemi. Daleko horší je ale situace v romské
komunitě - nízké vzdělání snižuje šance na získání pracovního
uplatnění. Právě těmto lidem by měly pomoci dva projekty, které v Ústeckém
kraji odstartovaly před půl rokem. Jakou pomoc kromě možnosti pracovního
uplatnění nabízejí a jak se zatím osvědčily v praxi, o tom si povídala Ivana
Solničková s Janem Černým - ředitelem společnosti Člověk v tísni,
která působí v ústecké Matiční ulici.
"Projekt má takové 4 moduly, jedním z nich je podpora vzdělávání,
které se snaží o pedagogizaci prostředí přímo v rodinách. Je to
dobrovolnický program, většinou jsou to středoškolští nebo vysokoškolští
studenti, kteří chodí do námi vytypovaných a kontaktovaných rodin a ta
rodina má možnost vidět, jak je potřeba se s těmi dětmi učit, jak je
motivovat, probíhá tam i přímo doučování, komunikace se školou a s
vyučujícími těch dětí. Pak takovou páteří toho projektu je terénní práce,
přímo na ulici, v rodinách klientů, v přirozeném prostředí klientů, kdy naši
terénní pracovníci chodí do rodin. Dalším je pracovní poradenství, v rámci
tohoto projektu vzniklo specializované pracovní místo, pracovní poradce,
který kontaktuje zaměstnavatele a doporučuje jim klienty, kteří se hodí pro
ty práce, které hledají."
Společnost Člověk v tísni působí v Ústí nad Labem, působí v Matiční
ulici, tam žijí převážně romské rodiny. Jakým způsobem vůbec přijímají tuto
pomoc, jakým způsobem nechají zasahovat do chodu té své domácnosti?
"Ti lidé z našeho pohledu žijí jakoby v trošku jiném světě, jsou
nekvalifikovaní, dlouhodobě nezaměstnaní, závislí na sociálních dávkách.
Tento vzorec se přenáší mezigeneračně na děti, které v tom prostředí
vyrůstají, vstřebávají ho v rámci socializace za svoje vlastní. My jim
nabízíme jiný pohled na ty věci, snažíme se jim dodat kompetence, které jim
právě chybí - jak těm dospělím, tak těm mladým lidem."
Přijímají váš pohled, přijímají vaši pomoc?
"Samozřejmě každá sociální změna je velmi obtížná a velmi
dlouhodobá. Ty naše aktivity jsou takovým kamínkem do mozaiky života těch
lidí, ale věříme tomu, že své výsledky mají."
Za ten půlrok, co ty projekty v Ústí nad Labem probíhají, už bylo nějaké
zlepšení? Podařilo se vám například pomoci někomu najít zaměstnání, myslím
těm romským rodinám?
"Ti lidé jsou většinou nekvalifikovaní a poptávka po
nekvalifikované práci na severu postupně ubývá a samozřejmě jsou tam nějaké
bariéry, obavy ze strany zaměstnavatelů zaměstnat naše klienty. My, tím že
ty klienty doporučujeme, tak to zaměstnavatelé berou trošku jinak, než když
přijde člověk z ulice přímo. Součástí toho je i doporučování další
kvalifikace, dalších rekvalifikačních programů, velkou bariérou je, že
většina našich klientů pracuje na černo. Velké stavební firmy je na tuto
práci na černo akceptují, tudíž pro ty lidi není výhodné se třeba dál
vzdělávat v té krátkodobé perspektivě, protože více vydělají na černém
trhu."
V Ústí nad Labem se do těchto projektů zapojilo také dobrovolnické
centrum, které pomáhá hlavně dětem z Matiční ulice, ale i dětem z jiných
lokalit, jak mi potvrdila koordinátorka projektu Andrea Haková.
"Momentálně lokalita Matiční je obšancovaná, ale zároveň jsme se
dostali i do Předlic a do Trmic, kde teď momentálně máme i jednu rodinu v
Jílovišti, což je lokalita také obtížná a odstrčená."
Jaký je zájem o tento projekt? Teď myslím z řad těch rodin.
"Každý čeká velká čísla, ale vzhledem k tomu, že je obtížné se k
nim dostat, tak momentálně máme rodin zapojeným 11, z toho 16 dětí prošlo
doučováním. Odezva ze školy je veliká, máme výsledky v minulém školním roce,
všechny děti, co jsou zapojené v Polisu, tak se ve škole zlepšily, myslím,
že tam jsou 3, které nepropadly a měly propadnout. Výborně to dopadá.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Kriminalisté zlikvidovali v uplynulých dnech v Brně tříčlenný vietnamský
gang, který podle nich dodával heroin mladým Romům. U cizinců objevili 256
takzvaných psaníček s touto tvrdou drogou a také 130 tisíc korun,
pocházejících patrně z obchodů s návykovými látkami. Pachatelům hrozí až osm
let vězení.
V Evropě narůstá vlna násilí proti romské menšině. Řekl to předseda Sdružení
Romů v Polsku Roman Kwiatkowski. Podle tiskového prohlášení, které vydal, se
protiromské nálady projevují ve Slovinsku, v České republice, v Rumunsku,
ale také ve Velké Británii, Francii, Španělsku, Itálii a v Polsku. Pokud jde
o Česko, kritizoval nedávný vsetínský případ vystěhování převážně romských
neplatičů nájemného na kraj města.
Nový personální poradce pomáhá ve Šternberku na Olomoucku zejména dlouhodobě
nezaměstnaným Romům najít práci. Tamní občanské sdružení Společenství Romů
na Moravě se připojilo k pilotnímu projektu Mikrobus, který se snaží na řadě
míst v Česku zlepšit zaměstnatelnost osob znevýhodněných na trhu práce.
Evangelický kostel U Salvátora v Praze 1 bude v neděli 17. prosince dějištěm
benefičního koncertu Idy Kelarové. Výtěžek půjde občanskému sdružení Miret
na organizaci letního workshopu a tábora pro třicet talentovaných mladých
romských umělců.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Vzdělávání Romů je podle Heleny Danielové lepší v ČR než ve Francii
Jak se žije Romům u nás? Co osud, to jiný názor. Sabina Vrbková se zeptala
rodačky z chudé romské osady, které se díky vzdělání podařilo prosadit ve
většinové společnosti. Helena Danielová pracuje v brněnském Muzeu romské
kultury jako expertka na oděv a šperky. Nedávno se vrátila ze studijní stáže
ve Francii, kde Romové dosud z velké části žijí kočovným způsobem života.
Jaké jsou její dojmy?
"Já myslím, že co se týká třeba vzdělávání, tak jsem se setkala s
tím, že když jsem byla na semináři ve Francii ohledně vzdělávání romských
dětí v Evropě, tak jsem zjistila, jak je Česká republika oproti například
Francii vepředu. My tady neustále nadáváme, neustále si stěžujeme, ať už
Romové nebo gadžové na Romy, stále se tady řeší takzvaná zaostalost podle
majoritní společnosti a já nevím co dalšího, ale oproti té Francii jsme
velice dopředu. Vlastně už máme rozjeté programy, nulté ročníky,
specializované školy pro tyto děti, volnočasové aktivity jsou tady velmi
dobře vytvořené, takže si myslím, že po této stránce, když už dojde k tomu
srovnání, že to sama na vlastní oči poznáte, tak musím já osobně za sebe
říct, i když si třeba člověk řekne, že Francie je přeci západní stát, tak
tam na tom společnost musí být velice dobře, musí být vyspělá, že už tam
přeci žádný problém být nemůže, ale je."
Ve Francii mají tedy také problém s tím, že Romové nejsou integrovaní?
"Já si myslím, že toto všechno vyplívá právě z toho, že tam Romové
nejsou uznáváni jako menšina, naopak v České republice jak menšina jsou, i
formálně, oficiálně jsou nazváni jako národnostní menšina, ale ve Francii to
takhle není. Ve Francii je každý obyvatel považován za příslušníka
francouzského státu a tak je i s ním zacházeno."
Jaké tam mají Romové problémy? V čem jsou rozdílné než u těch našich?
"Já si právě myslím, že ohledně vzdělání, to ti Romové také hlavně
vnímají."
Pociťují to, vadí jim to při tom jejich kočovném způsobu života? K čemu
potřebují vzdělání?
"Samozřejmě ne všichni, ti tradiční, kočovní, těm to až tak příliš
nevadí, přeci jenom oni mají trošku jiné priority, hlavně chtějí, aby to
dítě samozřejmě umělo číst a psát, to je pro ně nejdůležitější. Ale stejně
pak v té tradiční komunitě to dítě je vedeno k tomu, že se musí starat o
rodinu a musí převzít řemeslo té rodiny, takže když je to třeba prodej
nějakých látek, textilií, tak to dítě ví, že se tomu bude v budoucnu věnovat
- podomnímu obchodu, nebo vůbec obchodování. Takže bych neřekla, že
by toto byl takový problém, spíše se tam potýkají s rasismem, skutečně se
potýkají s rasismem, že na těch úřadech se s nimi nechce nikdo bavit, není
tam žádná snaha a tím, že oni jsou potom uzavřeni vůči okolnímu
obyvatelstvu, tak jednak si na to stěžují sami mezi sebou a jedna i ta
společnost se nesnaží je nějak integrovat do společnosti, protože je pořád
chápe jako Francouze a ne jako Romy."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Díky sdružení Romodrom hrála skupina Bengas odsouzeným ve věznici Oráčov
Sdružení Romodrom připravilo vánoční koncert skupiny Bengas pro odsouzené ve
věznici Oráčov. Jan Mišurec k mikrofonu přizval trestaného Jana Kupčinu,
který si také přišel poslechnout písničky romské kapely.
"Zde ve věznici jsem 17 měsíců za loupežné přepadení."
Jak dlouho tu budete? Nebo jaký je trest?
"Já jsem dostal celkově 3 roky, ale už za 46 dní jdu
domů."
Jak to tady prožíváte? Co děláte? Pracujete?
"Ano. Jsem zařazen do práce, chodíme dělat ven, asi 15 km odsud,
do Rakovníku, děláme takové menší zednické práce, chodníky,
dlažbu."
Takže si vyděláte peníze?
"Ano. Ale ono ani nejde o ty peníze, ale ono jde o to, aby utíkal
trest. Tady na nákup mám asi 500 Kč měsíčně, jinak tam si vydělám nějaké
peníze, ale oni my z toho strhávají na výkon trestu, na splátky, za
advokáty, za soudy, prostě za dluhy, co mám."
Jste poměrně mladý člověk, prozradíte věk a případně jestli máte rodinu?
"Je mi 21 let a svojí vlastní rodinu nemám."
Přesto, jak se vaši rodiče dívají na to, že jste ve věznici?
"Tak rodiče to určitě nesou psychicky špatně, já to taky nesu
špatně, udělal jsem hloupost a to se trestá."
Jak tady vypadá den, když vstanete?
"Tak budíček je o půl šesté, pak máme čas na svojí osobní hygienu,
potom v 7 hodin ráno je sčítací prověrka, potom jsou různé kroužky,
aktivity, tělocvična, vzdělávací činnosti, potom ve 12 hodin odcházíme na
oběd, potom máme polední pauzu, kdy si ve svém osobním volnu můžeme psát
dopisy, v 5 hodin máme večeři a opět v 7 hodin večer máme sčítací prověrku,
o půl desáté večer je večerka a jdeme spát."
Možná si někteří lidé myslí, že věznice je jako pobyt v hotelu. Jak vy se
na to díváte?
"Tak to určitě ne, ano, oni ukazují v televizi, že se tady
opalujeme, že je tady vedro, ale už neukazují, co tady dostáváme jíst, jak
se k nám chovají dozorci, co musíme a co nesmíme dělat, musíme tady šlapat
jako hodinky. Když odmítneme příkaz, tak skončíme na díře na x dní, podle
toho, kolik nám udělí. To zase není jen tak, jak si lidé myslí."
A když si chcete zavolat, tak jak to probíhá?
"Musíme si podat žádost vychovateli a ten s námi zajde tam, kde je
příslušný telefon, kde nás nechají zavolat. Musíte mít svojí kartu a musíte
si dát žádost."
Jak tady prožijete Vánoce? Co budete dělat, jaký bude program?
"Já už jsem na předvýstupním oddělení, kde se k vám chovají už
trošku jinak, pečeme si tam cukroví v tom oddílu, prožíváme to tak podle
možností. Něco si necháme poslat z domova, něco málo nám dají vychovatelé,
jinak, že bychom si tady nějak užívali jako venku, to se tedy říci
nedá."
Dnes je tady předvánoční besídka a přijela romská kapela Bengas. Znáte
tuto kapelu?
"Ano. Znám ji z venku, kde jsem je poslouchal, mám jejich cd doma.
Jsem za to moc vděčný, že se můžu zúčastnit takového koncertu tady, že
taková kapela, takových kvalit jako je Bengas, je zde ve věznici."
Chtěl byste něco vzkázat prostřednictvím vysílání, třeba rodičům, známým?
"Chtěl bych vzkázat rodičům, že je moc zdravím, že už se na ně moc
těším domů a chtěl bych dát radu mladým lidem, ať venku nedělají hlouposti,
ať se nedostanou sem, protože být zde a promarnit tady nějaký čas, to si
myslí, že je úplně zbytečné."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Koncert skupiny Bengas ve věznici se odsouzeným líbil
I ostatním odsouzeným se koncert líbil. Navodil vánoční atmosféru a tak si
mnozí vzpomněli hlavně na své rodiny na svobodě.
Jak se vám líbila dnešní besídka?
"Dobrá."
Odkud jste?
"Z Mostu."
Co byste vzkázal domů?
"Aby byli všichni zdraví a měli hodně štěstí a lásky do nového
roku 2007."
"Já bych chtěl pozdravit svojí rodinu, svou mámu a tátu a svou
dceru, i svou neteř, prostě celou rodinu, ať mají veselé Vánoce."
Co byste vzkázal domů?
"Že je mám moc rád a že mi strašně moc chybí, že je moc pozdravuji
a ať si užijí Vánoce."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Sociální pracovnice pomáhá vězňům s řešením různých osobních a rodinných problémů
Jan Mišurec v Oráčově hovořil také se sociální pracovnicí Sylvou Hampalovou,
která za vězni dojíždí. Svým klientům pomáhá s řešením různých osobních a
rodinných problémů.
"Jezdíme do dvou věznic, do Vinařic a do Oráčova a nejčastěji
pomáháme klientům s přípravou na život po propuštění. To nejčastěji obnáší
přípravu bydlení, zázemí, shánění zaměstnání, případně řešení nějakých
dluhů, komunikace s rodinou, blízkými a tak podobně."
Jak na vás působí vězni?
"Vězni jsou hodně různorodá skupina, ale určitě je poznat, že ten
život ve vězení člověka změní, nějak se to na tom člověku podepíše a je
podle mě samozřejmé, že po několika měsících nebo letech v prostředí, kde
člověk nerozhoduje o svém denním režimu, kde jsou ty vztahy naprosto
specifické, pro něj musí být šok přechod do normálního prostředí, na
svobodu. Tak to je vlastně taky důvod té naší služby, té naší
pomoci."
Jak se cítíte jako žena ve věznici?
"Já si to po pravdě řečeno moc nepřipouštím, ačkoliv musím počítat
s tím, že když navštěvujeme mužské věznice, že taky hraje roli to, že vězni
málokdy vidí ženy, a už vůbec ne mladé ženy, také kvůli tomu vlastně
pracujeme ve dvojicích, vždy mám s sebou mužského kolegu."
Škála problému je velká, podaří se přesto něco vyřešit?
"Určitě se podaří vyřešit dílčí problémy, na kterých pracujeme.
Samozřejmě celkovou úspěšnost je velmi těžké posoudit u této cílové skupiny,
protože mnoho lidí mizí z dosahu, mají bydliště různě po republice a my se
často nedozvídáme konce těch příběhů. Přesto věřím, že pomoc tu je a
minimálně to, že ty lidi nasměrujeme na jiné služby, že se dá a jak pracovat
na řešení toho problému, je pro ně přínosné."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Kapacita věznice Oráčov je nedostatečná
Kapacita věznice Oráčov je nedostatečná. Vedení na tento problém upozorňuje
už několik let. Situace je ale pořád stejná. Odsouzených je v zařízení
mnohem víc, než by mělo za normálních okolností být. Janu Mišurcovi to řekl
vedoucí oddělení výkonu trestu Jan Brich.
"Vězňů máme řádově 500 až 520. Samozřejmě nejsme výjimkou ve
vězeňské službě, že ubytovací kapacitu máme překročenou v řádu do
10-ti procent, protože ubytovací kapacita je kolem necelých
460-ti odsouzených."
Jak se to projevuje v praxi?
"Vliv to má určitě na kvalitu zacházení s odsouzenými, vliv to má
na podmínky odsouzených, vliv to má samozřejmě i na práci zaměstnanců
věznice, ale po pravdě řečeno je situace v současné době, i když opět
dochází k postupnému nárůstu vězněných osob, tak nemusí být člověk až zas
tak velkým pamětníkem, aby si pamatoval, že situace bývala daleko
horší."
Kolik je lidí na jedné cele?
"My nemáme klasický celový systém, takové ty cely, co můžete znát
z televize, tak takové u nás nenajdete, ty můžete najít v oddělení
kázeňských trestů, ale pro přiblížení, jedná se o nejspíš vojenský způsob
ubytování, kdy si tedy představte jednu chodbu, na této chodbě jsou ložnice,
je tam společné sociální zařízení, společná koupelna a jedna nebo dvě
kulturní místnosti a počet odsouzených na ložnici se pohybuje od 4 až 6ti do
16ti odsouzených na jedné ložnici."
Jak se daří zajistit práci?
"Za poslední dva roky se nám podařilo udělat velký kus práce, kdy
jsme se se zaměstnaností odsouzených přiblížili k 50-ti procentům,
je to samozřejmě zase na úkor jiných věcí, protože výrobní prostory jsme
získali způsobem, že jsme vyklidili prostory na zájmové činnosti
odsouzených, ale zaměstnanost je prvotní, takže pokud si můžu vybrat, jestli
odsouzení budou hrát stolní tenis nebo tam budou pracovat, tak prvořadá je
práce."
Budou Vánoce, jaké budou Vánoce tady, ve věznici?
"Věznice není vyjímkou, atmosféra doléhá všude asi na každého,
Vánoce určitě dolehnou i na odsouzené, dolehnou i na zaměstnance, samozřejmě
v tom pozitivním slova smyslu. To znamená ta atmosféra nechci říct, že bude
uvolněnější, ale bude taková přátelštější a přál bych si, aby tomu tak bylo
na obou stranách."
A štědrovečerní večeře bude?
"Štědrovečerní večeře je jako každá večeře, samozřejmě tím, že
bude štědrovečerní, bude trošku jiná, v duchu našich národních tradic, to
znamená ryba, případně řízek, brambory, bramborový salát."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
"O Roma vakeren" čili "Romové
hovoří" s datem 15. prosince je u konce. Ale naladit si nás můžete
opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého rozhlasu 1
- Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií.
Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.
Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a nebude chybět ani romská
hudba.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna
Poláková a Jaroslav Sezemský.
Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O
Roma vakeren. Romale irinen ada šuniben predal tumende.
Mějte se moc pěkně.
Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.
|