Situace Romů po listopadu 1989 a jejich budoucnost
17. listopad 1989 přinesl nepochybnou změnu do života snad každého obyvatele někdejšího Československa - a dnešního Česka. Pro mnoho lidí byly tehdejší události jakousi startovací čárou k novému životu. Mnozí změnili zaměstnání, začali podnikat, nebo se pustili do politiky. Zakázané knihy začaly vycházet, zakázané písničky vyhrávaly hitparády. Emigranti se vraceli domů, nebo aspoň navázali spojení s těmi, které zde kdysi zanechali. Mladá generace se začala učit místo povinné ruštiny angličtinu (či jiné jazyky) a začala ve velkém studovat v zahraničí. Železná opona padla a naše země se otevřela cizincům.
Sametové ideály se samozřejmě naplnily jenom zčásti - a podle některých z velice malé části. Lidé prošli takzvanou "blbou náladou", kterou pokazila spousta věcí - od rozpadu republiky přes nejrůznější tuneláře, až po nízkou laťku politické kultury. Přesto by se do časů totality dobrovolně vracel málo kdo. Specifickou skupinou obyvatel jsou ale Romové, pro které se ve zmíněném období také leccos měnilo, nicméně zůstali tak trochu stranou hlavního proudu. K rozhovoru na toto téma jsem si pozval do studia Svatopluka Karáska, který byl donedávna senátorem a vládním zmocněncem pro lidská práva.
Zde si můžete celý rozhovor poslechnout:
Poslech v MP3
Zdroj: Český rozhlas 1 - Radiožurnál pořad: Výzvy přítomnosti - ne 21.05
|