Romská ghetta: kudy z nich ven?
V Česku existují více než tři stovky chudinských romských lokalit, kde
podle odborných odhadů žije na okraji společnosti až 80.000 lidí. Počet
těchto oblastí se zvyšuje a lidí v nich přibývá. V těchto lokalitách je
mnohdy bez práce 90 až 100 procent dospělých obyvatel. To je jen několik
údajů z nové analýzy situace v romských lokalitách.
Zatímco stát tvrdí, že chce Romy integrovat, obce se jich snaží zbavovat.
Jejich odsouváním samosprávy řeší nesoulad mezi dvěma světy: úspěšnou
společností, která ekonomicky roste a klade větší důraz na vzdělání, a
lidmi, odkázanými na dávky. Vznikají ghetta, kterých je stále víc a jsou
větší. S tím ale roste i jejich gravitační síla a ghetta do sebe nasávají
lidi z okolí. Do takovýchto vyloučených lokalit se rodí generace Romů,
kteří znají jen život z dávek. Jejich rodiče nikdy nepracovali a děti
kopírují osud svých rodičů. Stejně jako oni v dospělosti končívají s
nízkou kvalifikací bez práce a jsou závislí na dávkách.
Tento neutěšený obraz vyplynul z analýzy vyloučených romských komunit,
kterou pro ministerstvo práce a sociálních věcí vypracovala společnost
GAC. Podle Čestmíra Sajdy z ministerstva práce a sociálních věcí důkladné
poznání problému umožní hledat cesty k jeho řešení, a to i za pomoci
evropských peněz:
"My jsme si nechali udělat tento výzkum proto, abychom jednak poznali
tu situaci, která je v těch romských vyloučených lokalitách, abychom
věděli, jak vznikají, proč vznikají, kde vznikají, co se v nich děje, a
zároveň abychom také zjistili, jaká je schopnost a možnost čerpat
prostředky z Evropského sociálního fondu na zmírnění následků těch
vyloučených skupin."
Že se problémem začal stát hlouběji zabývat právě s dostupností evropských
prostředků, potvrzuje také Ivan Gabal, zakladatel společnosti GAC, která
analýzu vypracovala.
"Já si myslím, že on začal ve chvíli, kdy začaly být dostupné
evropské zdroje, a to nejen pro tenhle proces, ale i pro potencionální
řešení té situace. To znamená existoval jasný finanční motiv a důvod k
efektivnějšímu využití strukturální pomoci i na řešení problémů sociálního
vyloučení."
Důležité je podle Gabala poznání, že problémy v ghettech nejsou pouze
záležitostí jejich obyvatel, ale dříve nebo později dopadnou i na jejich
okolí. I když situace není v tuto chvíli nijak vyhrocená.
"Já si myslím, že my nejsme ve fázi, kdy by začaly sociální nepokoje.
My jsme ale ve fázi, kdy některé ty enklávy sociálního vyloučení už jsou
tak velké a generují tolik problémů do svého okolí, že je potřeba tu
situaci začít měnit."
O řešení by ale šlo na úrovni obcí, a stát by poskytl jen jakýsi servis,
říká ředitel odboru sociálních služeb Ministerstva práce a sociálních věcí
Martin Žárský:
"Tady nejde o zapojování resortů jako takových, to znamená úřadů a
úředníků, ale o propojení politik, které ty resorty reprezentují. A je
potřeba propojit strategie školské, strategie zaměstnanosti, bezpečnostní
strategie a strategie sociální ochrany. Ale na těch obcích se to
neodehrává podle jednotlivých ministerstev, ale odehrává se to jako běžný
život obce, kde se všechny ty strategie promítají. A my chceme nabídnout
to, že přijdeme s know-how, které dokáže na obci ty strategie propojit,
ukáže kolik to stojí, kdo v tom musí být zainteresován, jaké organizace
jsou schopny to provádět, jaké k tomu potřebují finanční a personální
náležitosti, a byla by to vždy jakoby na míru šitá nabídka pro danou
konkrétní lokalitu."
Na otázku, zda chybí politická vůle řešit problémy sociálně vyloučených
lokalit na úrovni obcí, Žárský odpověděl krátkou analýzou:
"Tak na té obecní úrovni pracují samozřejmě zastupitelé obcí s tím
mandátem, který mají od svých voličů. A ať už je to jak chce, tak lidé
romského etnika žijící v obcích jsou v 99,9 procentech případů vždy v
menšině. A volební programy, které jsou realizovány zastupiteli, se
samozřejmě opírají o ten mandát většiny, který dostali od majoritní
společnosti."
Problém ale nemusí být pouze ve vůli, někdy je to také otázka možností,
které ta či ona obec má, zdůrazňuje vedoucí projektu ze společnosti GAC
Eva Holečková:
"Podél té severní hranice ty lokality jsou větší, žije v nich více
obyvatel. Ale na druhou stranu obvykle se nachází ve větších městech, kde
je alespoň nějaká infrastruktura pro řešení. Kdežto když si představíte
malou jihočeskou nebo jihomoravskou obec, která nemá vůbec žádné
prostředky, nemá zkušenosti co s tím, nemá neziskovku, se kterou by mohla
spolupracovat, tak ten problém je možná mnohem horší."
Rada vlády pro záležitosti romské komunity, která se k analýze GAC
mimořádně sešla začátkem tohoto týdne, se ale přece jen přiklonila k tomu,
že kromě poradenské pomoci obcím by stát měl zasahovat přímo. Mezi apely,
které přednesla členka rady Jana Horváthová, se například vyskytly tyto
požadavky:
"...změnu zákona, která uloží, podobně jak je tomu u zdravotně
postižených, povinnost zaměstnavatelů, zaměstnávajících více jak 25 osob,
zaměstnat dlouhodobě nezaměstnaného Roma. Apelujeme také, aby součástí
smlouvy o poskytnutí investičních pobídek byl požadavek na zaměstnání
dlouhodobě nezaměstnaných Romů."
Jaká je naděje na úspěch tohoto provolání u pravicové vlády, která
propaguje myšlenku, že pomoci si mají lidé zejména sami? Jana Horváthová
nejprve řekla, že je optimistka. Na opakovanou otázku ale připustila, že
nesdílí názor, že všichni lidé jsou schopni si sami pomoci:
"Já osobně teda musím říct, že to je názor nepoučený. Tato analýza
jasně potvrzuje, že tomu tak není a pokud budeme setrvávat na těchto
názorech, tak skutečná integrace Romů bude nám stále unikat."
O něco přesvědčivějším optimistou se ukázal být další člen rady, Jozef
Baláž:
"Já si myslím, že je mýtus, že pravicová vláda nedokáže dělat
sociální práci."
On sám má dost důvodů k sebedůvěře a optimismu. Dělá sociální práci v
Bruntále, kde se mu daří školit a zaměstnávat Romy. I když je jasné, že ne
všechny.
|