Romské vysílání "O Roma vakeren"

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.

Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".

Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"!

Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu pro vás máme připravenou celou hodinu aktualit a zajímavé informace ze života Romů - připravili jsme i romskou hudbu.

The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.

Peršo amenca vakerela e Denisa Havrľovo, savi kerel buči pradalo Roma pro Slovensko. Odoj kerel andre redakcia, savi del avri Romano nevo ľil. Andro aver - tematos - mek ačhaha pro Slovensko, kaj giľavel te bašavel romano suboris - Kesaj čhave.

Nejdříve vám představíme - Denisu Havrľovou, která žije a pracuje na Slovensku. Řekne nám o své práci novinářky a prozradí nám své plány do budoucna. Na letošním festivalu Khamoro předvedli své umění také slovenští Kesaj čhave, kteří sklízí úspěchy na podiích u nás i v zahraničí a my jsme pozvali k mikrofonu jejich zakladatele.

Tiž adaďives vakeraha palo draba u palo Kokavakere Lavutára, save hine pro Slovensko the andre televizia. Bajinen odoj andre reality show Sendrejovci.

Ve druhé polovině O Roma vakeren vám poradíme, jak se zachovat, když člověk trvale hlášený ve vašem bytě nesplácí své pohledávky a hrozí tudíž exekuce majetku. Také se vydáme mezi Romy do slovenské Kokavy. Ti sklízí velké úspěchy v reality show Senderjovci. Tolik namátkou z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Richard Samko.

Stále více čtenářů si získávají slovenské noviny Romano nevo ľil. Čtrnáctideník vychází už 16 let a nabízí informace a reportáže, které píší romští novináři. Jednu z nich vyzpovídal Richard Samko.

U mikrofonu je Denisa Havrľová. Deniso, řekněte mi, na co se noviny soustředí, jaká je jejich struktura?

"Naše noviny vycházejí v Prešově, jsou to celoslovenské noviny určené pro Romy i ne-Romy. Mapujeme celkový život a příběh Romů na Slovensku."

Jsou to celostátní noviny. Kolik výtisků máte a po jakém časovém horizontu vycházejí?

"Náklad novin je 11 500 kusů a vycházíme jednou za 14 dní. Ale bohužel jsme odkázaní na finanční prostředky ministerstva kultury, a pokud tyto finanční prostředky nepřijdou včas, nemůže tuto periodicitu dodržet. Někdy jsme v podstatě i občasníkem."

"V redakci pracují tři lidé jako interní zaměstnanci a máme po jednom redaktorovi na středním, západním a na východním Slovensku jsme dva. Převážně jsme Romové, i naše šéfredaktorka Daniela Haidišová-Šilanová, která je sice ne-Romka, ale její podmínkou je, aby redaktoři byli Romové, protože chce, aby tyto romské noviny tvořili hlavně Romové."

"Bohužel se nemůžeme nějak porovnávat s konkurencí, s neromskými médii, hlavně s deníky. Ale vybudovali jsme si takovou důvěru, že pokud naši neromští kolegové, redaktoři, mají třeba nějaký problém nebo si nevědí s něčím rady, co se týče romské problematiky, tak se na nás obracejí a spolupracujeme s nimi na různých článcích. A dokonce i já píšu do neromských médií."

"Pro mě to bylo kuriózní, protože byla taková beseda s Danielou Hybešovou-Šalinovou, která je spisovatelka. Ona přišla na besedu do Zvolena do knihovny a místo toho, aby představila svoje knihy se svou poezií, tak ukázala noviny Romano nevo ľil. Já pocházím ze středního Slovenska, z dědinky Očova a bohužel jsem tyto noviny vůbec neznala. A ona se ptala, zda by někdo měl zájem psát do těchto novin. Pro mě to bylo úplně směšné, protože jsem si neuměla představit, že Romové by měli mít nějaké noviny a že by se tam dalo něco psát a co by se tam dalo psát. Ale poslala jsem tam svůj první článek, samozřejmě to nebyl hned vynikající článek, který by mohl vyjít, ona ho upravila, ale tím mě motivovala, že vyšel v těch novinách a poslala mi je. A já jsem si říkala - otvírám noviny a hned tam vidím svou fotografii a článek, hm, mohla bych se tomu věnovat, mohla bych psát. Tak jsem do těchto novin rok externě psala a na konci roku mi nabídla, abych se přestěhovala do Prešova, abych se stala interní zaměstnankyní Romano nevo ľil."

"Studuji na Akademii umění, na Fakultě dramatických umění, filmovou dokumentární tvorbu. Teď jsem momentálně druhačka, chtěla bych se věnovat sociálnímu dokumentu. Samozřejmě mě čekají ještě další ročníky. Je to pro mě něco nového. Rozhodla jsem se studovat na vysoké škole proto, protože jsem chtěla vyzkoušet i jinou oblast žurnalistiky, jako je dokumentární tvorba. Vyšlo mi to a jsem opravdu velmi ráda, protože je to zajímavá, úplně nová práce a věřím tomu, že se jí budu věnovat i nadále."

"Udělala jsem ročníkovou práci, maličký dokument o jedné romské ženě v Hermanovcích, to je romská osada. Jeden den této ženy, jak jej prožívá. A samozřejmě to bylo zadání školy, koncipovaná reportáž, to jsem dělala jen pro školu. Ale moje první prezentace byla na Gypsy Celebration, na mém semináři, na který jsem poslala tento film. Podle ohlasů, což byly vlastně úplně první ohlasy, se tento maličký dokumentík moc líbil a lidé pochopili, o co tam šlo. Protože tam nemohlo být použito mluvené slovo, tak to bylo o to těžší, abych to vyjádřila jen obrazem. Reakce po shlédnutí toho filmu byly pozitivní, to mě tak posouvá dále a motivuje, že ta práce, co jsem odvedla, byla asi dobrá.

Již několik let získává srdce posluchačů soubor Kesaj čhave. Původně vznikl jako platforma pro pomoc dětem ze sociálně znevýhodněného prostředí. Dnes jeho členové často vystupují v zahraničí a českému publiku se představili na letošním festivalu Khamoro. Soubor vede profesionální hudebník ruského původu - Ivan Akimov, kterého k mikrofonu pozvala - Jana Šustová.

"Tento název sám vypovídá o podstatě skupiny. Kesaj je pohádková bytost, dobrá romská víla, která říká, že ten, kdo chce lásku dostat, musí ji sám umět dát ostatním. Čhave, to je romsky děti, takže to jsou děti, které se kolem této myšlenky našly."

"Našli jsme se v Kežmarku asi před pěti lety na podnět naší švagrové Hanky Koptové, která byla zakladatelkou divadla Romathan a také romských novin Romano nevo ľil a jednoho dne přišla do Kežmarku a říkala, aby jsme s ní založily takovýto kroužek. Nevěřil jsem, že by se takové děti z ulice dokázaly pro něco jen tak nadchnout. Naštěstí jsem se velmi mýlil; chytily se toho a samy jsou hnací silou této skupiny."

Sv. František z Assisy kdysi řekl: "Kdo dává, dostává, mnohem víc přijme". Tuto zkušenost potvrzuje také Ivan Akimov.

"Pochopitelně, že mi do toho vkládáme velmi mnoho, ale myslím si, že dostáváme mnohem víc, než dáváme, i když to zní jako fráze, je to tak. Je to nesmírné štěstí být v této době s lidmi, kteří jsou úplně zapálení, nadšení, kteří si ani neuvědomují, jak krásně žijí v porovnání s těžkými, někdy až hroznými podmínkami, ve kterých vyrůstají."

Řekl jste "děti ulice". Myslíte, že jejich působení ve skupině jim nějak pomohlo, třeba psychicky, sociálně?

"Tato pomoc je skloňovaná ze všech možných úhlů. Není to jen o tom, jak už jsem říkal, že my pomáháme jim. Kdybych neměl nesmírně dobrý pocit z toho, že jsem s nimi, tak bych tam nebyl. Je to každopádně vzájemná rovnost, respekt, jsme na stejné úrovni, je tam výměnná komunikace, oni dávají nám, my dáváme jim a spolupracujeme. A co se týče té psychiky, pochopitelně, že toho hodně viděly atd. To jsou takové prozaické věci, hygiena, mají možnost a důvod o sebe dbát. Jsou krásní a čistí, ukáznění a společenští, jsou to takové v uvozovkách 'hvězdy', protože mají důvod jimi být. Předtím takový důvod až tak neměli. Jinak co se týče citového a kulturního života, ten mají proti tomu prostředí, v kterém vyrůstají, velice bohatý.

Práce s dětmi ze sociálně znevýhodněného prostřední ale také přináší pochybnosti a nejistoty.

"Když spolu pracujeme, občas si kladu s některými otázku, zda to má smysl z toho důvodu, že ujdeme kus cesty spolu, ale ne vždy se dá dokončit, co jsem začali. Téměř všechny tyto děti jsou z rodin, které jsou pod tíhou exekuce, které nevědí, kde budou za měsíc nebo dva bydlet, které nemají ustálenou budoucnost ani přítomnost. Vyrůstají v nejen sociálně znevýhodněném prostředí, ale i lidsky. Některé tyto rodiny jsou na katastrofální úrovni, je tam takové lavírování. My nemůžeme a ani bychom nechtěli je z jejich prostřední vzít. Ale docházíme k momentu, kdy je velký střet zájmů - přizpůsobit se něčemu novému nebo zůstat v tom, v čem žijí rodiče a ne vždy ti rodiče žijí v něčem hodném následování. I když ty rodiče neodsuzuji, ne každý si může v této společnosti vědět rady, zdaleka ne."

Získávají děti, které u vás zpívají a tančí, také nějaké hudební vzdělání? Chodí třeba do hudební školy nebo to spíš získávají u vás v souboru?

"Oni to už mají dané prostředím, ve kterém vyrůstají. To je prostředí bytostně závislé na hudbě, hudba je často jediné, co mají. Žijí s ní od kolíbky, takže určité vlohy mají. To zdaleka neznamená, že by byli všichni géniové, ale každopádně jsou citově otevřené, což není tak zlé. A pochopitelně my se snažíme jim dát nástroje, abychom se mohli prezentovat ve světe. Protože pro nás je jediná možnost, jak existovat, jezdit na zájezdy, prezentovat se před publikem. Tím jsme, jinak bychom nebyli."

"Máme opravdu výjimečné štěstí, nevím jestli to je tou romskou vílou, že nám pomáhá, ale byli jsme už nespočetněkrát za hranicemi, sjezdili jsme pořádný kus Evropy, hlavně Francii už máme úplně zmapovanou."

Stejně jako v minulých letech i letos stráví skupina Kesaj čhave převážnou část letních prázdnin na turné ve Francii, kam odjela 9. července a vrátí se 17. srpna. Ve Francii vystupuje na předních festivalech CIOFF, což je Mezinárodní konfederace organizátorů folklórních festivalů. Kromě toho vystupuje na dlouhé sérii koncertů v přímořských letoviscích při Atlantickém oceánu. Ale ani po návratu domů nebude zahálet.

"Po návratu domů máme rozběhnuté nějaké věci, ale máme už podepsané i smlouvy na rok 2007, takže příští léto budeme zase brázdit cesty."

"Nástrojové obsazení je netypické. Jsou tam kytary, vlastně to, co je po ruce. Kytary, nějaký ten syntetizátor, z mé strany balalajka, na ní hraji. Nenárokujeme si držitelství nějakých tradic atd. Prostě využijeme, co máme po ruce. Tyto děti žijí svou kulturou a svým životem v romské komunitě. Žijí svým mateřským jazykem, takže, ať dělají cokoli, je to prosáknuté tou romštinou. A my jsme rádi a hrdí na to, že se tyto děti pozitivně realizují v romské kultuře, v romském světě, že jsou na to hrdí, bez jakékoli pejorativnosti, bez jakéhokoli předsudku žijí svoji romskou podstatu a je to v pohodě, není na tom nic špatného, nemají se za co stydět."

Balalajka není pro naší kulturu úplně typický nástroj. Jak jste k ní přišel?

"To je taková osobní historka, já jsem ruského původu a cestoval jsem křížem krážem po světě a hrál na balalajku."

"Udělali jsme takové amatérské cd. Ale právě teď finišujeme další, díky programu USA PDCS (Partners for Democratic Change Slovakia) jsme dostali grant, abychom vydali naše cd. Takže během velmi krátké doby bude na trhu nebo alespoň na světě."

Představitelé Romské demokratické sociální strany (RDSS) vyzvali Romy, aby na podzim šli ke komunálním i senátním volbám. Nabádají je také k tomu, aby se dohodli a navrhli do nich své kandidáty. Strana vznikla loni a má kolem 1700 členů. Podle vedení Romské demokratické sociální strany jsou pro Romy volby velmi důležité, protože díky případnému zvolení svých zástupců budou sami moci ovlivnit své životní podmínky.

Už téměř 40 romských mentorů pomáhá dalším příslušníkům romské komunity vyhnout se problémům se zákonem. Podle Barbory Křižanové ze Sdružení pro probaci a mediaci v justici je jejich pomoc nejcennější v případech uložených alternativních trestů, kdy dalším Romům vysvětlují, co po nich vlastně úřady chtějí.

I letos se uskuteční Pietní shromáždění k uctění obětí holocaustu. Akt je naplánován na 20. srpna v Hodoníně u Kunštátu a blízkých Černovicích v místech tamního bývalého romského tábora. Pietní vzpomínka bude zahájena v 11 hodin mší svatou, celebrovanou pravoslavným knězem Davidem Dudášem.

Romové a další kapely vystoupí 2. září na 3. Různobarevném festivalu v Trmicích. Doprovodí jej zároveň i regionální přehlídka Dětský romfest. Začátek koncertů je ve 14 hodin v trmickém zámeckém parku. Během odpoledne se představí skupiny a tanečníci z Ústí nad Labem a dalších regionů. Výtěžek bude věnován ve prospěch akcí pořádaných pro děti.

Už pošesté se v našem vysílání věnujeme drogám. Také dnes jsme k mikrofonu pozvali terénního pracovníka Josefa Wünsche z organizace Drop-in. Povídala si s ním Anna Poláková.

Po odvysílání našeho seriálu o drogách se na nás obrátil náš posluchač s problémem. Jeho syn je závislý na drogách, nebydlí s nimi, ale je u nich hlášen a dostává upomínky, hrozí exekuce. Ten člověk si neví rady, neví, co s tím má dělat, na koho se má obrátit, aby nepřišel o to, co má. Jak se v tomto případě má zachovat? Co by měl dělat? Znáte nějaké takové případy, řešili jste už něco podobného?

"Samozřejmě, že těch případů je bezpočet. Jak to řešit? Neexistuje nějaký univerzální recept, protože každý z těch případů má svá specifika. Většinou jde o problémy právního charakteru, takže doporučuji vyhledat právníka."

Člověk si v této situaci říká - další finance, další zátěž, kde mám hledat právníka, co všechno s sebou mám vzít?

"Samozřejmě se na nás různí klienti v různých prekérních situacích obrací a je na naší úvaze, kam je my, právničtí laici, máme poslat. Čili úplně jinam pošlu svého klienta drogově závislého, úplně jinam zase posílám jeho rodiče, příbuzné, blízké, úplně jinam zase můžu odeslat, pokud se mi stane klientem, například majitele toho bytu. Samozřejmě je třeba, aby ten člověk měl maximum podkladů právního charakteru, smlouvy atd. Je mylné, že veškerá právní pomoc je spojena s dalšími výdaji. Existuje tady mnoho různých bezplatných záchytných bodů. Některé jsou ze státního sektoru, jako třeba sociální kurátor nebo jakýkoli další sociální pracovník nejlépe dle místa bydliště na obecním úřadě. A je tady také mnoho neziskových organizací, jako je Právní poradna, Asociace neziskových organizací, Liga lidských práv, Městské centrum sociálních služeb atd. Jde o to si sehnat, na koho se mám kde obrátit."

Jak postupovat v podobných situacích, na to se zeptal Jan Mišurec právničky Kláry Veselé - Samkové.

"Jedna z prvních indicií, která poukazuje na to, že někdo z rodiny bere drogy, není to, že byste našli někoho vytuhnutého na koberci, ale to, že začnou mizet věci, které se dají nějakým způsobem zpeněžit. Protože samozřejmě tam sáhne ten drogově závislý první, ta krádež u cizích lidí je až druhý stupeň. To, že se jedná o mobil matky, neznamená, že jste ji neokradli.Druhá věc je ta, že ten člověk si může začít vodit do bytu další lidi, kteří jsou na tom podobně jako on. V tu chvíli to záleží na tom, kdo je nájemcem nebo vlastníkem toho bytu, ten v bytě rozhoduje. Samozřejmě, že i člověka, který má v bytě trvalé bydliště, je možno za určitých podmínek vystěhovat. Obvykle se tak děje pomocí žaloby na vyklizení bytu, kterou musí nájemníci podat a žádat, aby bylo upuštěno od toho, aby se ten člověk v bytě zdržoval, byť by to bylo i jejich vlastní dítě."

Jak se má zachovat, když člověk začne dlužit peníze a nesplácí svoje pohledávky bankám? Jak se ta rodina má bránit, aby nepřišla o majetek v bytě v rámci exekuce?

"Především je dlužno říci, že tady neexistuje žádné kolektivní vlastnictví a kolektivní zodpovědnost. Takže to, že někdo má trvalý pobyt v nějakém bytě, neznamená, že všechny věci, které se v tom bytě nacházejí, jsou jeho. Přesto je majetek lidí, byť i jiných osob, v ohrožení. Oni samozřejmě nedluží sami nikomu nic, ale může dojít k záměně a potom dochází k velmi dlouhodobým a obtížným situacím, kdy třeba exekutor přijde, zabaví majetek a je nutno podávat podání na získání toho majetku zpátky. Rozhodně si myslím, že by bylo zapotřebí uschovat veškeré doklady na veškeré zakoupené věci. A v momentě, kdy se ten problém už dostane do neřešitelných pozic, tak bohužel pro ochranu zbytku rodiny, který nepropadl drogám, pakliže se nechce léčit, nevykazuje součinnost, abych tak řekla, je potřeba ho odhlásit, je potřeba ho vystěhovat. Udělat s ním nějaký zápis, třeba i s notářsky ověřeným podpisem, že mu byly předány všechny jeho věci a že na bývalém bydlišti na té a té adrese se už žádné jeho věci nenacházejí. Každý má právo na život a pokud prostě někdo ohrožuje okolí svojí vlastní závislostí tímto způsobem, nemůže se divit, že to okolí se bude bránit bez ohledu na citové vazby."

Rodině se podaří dotyčného člověka vystěhovat z bytu, přesto mohou dál chodit nezaplacené složenky, obsílky do schránky, třeba se ten člověk dostane i do vězení... Co v tom případě udělat?

"Doporučuji veškerou tuto korespondenci si ofotit a originál poslat adresátovi zpátky, doporučeně na doporučenku. Neházet ty dopisy do koše, ale odpovědět na něj: 'Poslali jste tomu a tomu takový a takový dopis. Oznamujeme Vám, že tento člověk se tady nezdržuje, nebydlí tady, nemá tu žádné věci, nemáme s ním nic společného, nemůžeme Vám pomoci' nebo 'Je v tom a tom protidrogovém centru nebo v té a té věznici'.

Slovenská kapela Kokavakere Lavutára si poslední dva roky získává stále větší popularitu a to jak na Slovensku a v Čechách tak i v zahraničí. Kariéru odstartovala před rokem na festivalu Khamoro. Teď o prázdninách byli hudebníci na hradě Svojanov i v Rožnově pod Radhoštěm. Tam je také k mikrofonu pozval Richard Samko.

Kokavakere Lavutára (Foto: www.sendreiovci.szm.sk)

Kokavakere Lavutára, máte obrovský úspěch, jak je to vlastně s vaší muzikou?

"My jsme se rozhodli, že budeme hrát svůj styl. Celý styl a všechny skladby jsou o životě Romů. Chceme, když máme náladu, aby z nás vyzařoval ten život Romů. Proto nás lidé na pódiu tak vnímají."

"Můžu připomenout, že v devadesátém sedmém vznikl soubor, velký začátek byl ale za tři roky festival Khamoro, to jsme se dostali do Prahy. To byl velký, strašný rozběh."

"To vám řeknu za nás všechny. Těžko, velmi těžko. Například moji dva hudebníci jsou nezaměstnaní a jsou to umělci uznávaní v celé Evropě, protože jezdíme na všechny festivaly, ale oni jsou vlastně nezaměstnaní. Já jim nemohu pomoci. Tento stát nedává šanci těm, kteří nemají vzdělání. Tak se rozhodli, že si dodělají učiliště, doufám, že se prosadí."

Pokud mohu zpovídat Janku, Janko vy jste jediná žena v kapele. Nebojíte se, nedělají vám kluci problém?

"Ne, protože jsme jedna rodina. Dobře se nám hraje a zpívá, je legrace i si nadáváme, všechno přijde. Přesně jako Romové."

"Nejkrásnější píseň je Pharo dživipen, protože je o těžkém životě a těžko se my Romové prodíráme někam, kde máme cíl, kde chceme něčeho dosáhnout."

Členové skupiny Kokavakere Lavutára nejsou jen vynikající muzikanti. V poslední době se z některých stávají také herci. Slovenská komerční televize Markýza už několik týdnů vysílá každý pátek v hlavním vysílacím čase seriál Sendrejovci. Hlavní role patří Jance a Vladovi Sendrejovým.

Sendreiovci (Foto: www.markiza.sk/sendreiovci)

Janko, Vy jste účinkovali také v pořadu Výměna manželek. Překvapilo vás něco v té soutěži nebo vůbec v tom pořadu? Pocítila jste něco?

"Právě, že ne. Mě jako osobu přijali velmi pěkně, i když vesnice, do které jsem byla vyměněná, byla zaujatá proti Romům, protože znali Romy, že žijí tak a tak. Ale přijali mě velmi pěkně a myslím, že jsem si je získala, i matkou i otcem atd."

Vladimíre, řekněte nám ještě něco o tom pořadu Sendreiovci, jak jste se k tomu dostali?

"Firma Monarch viděla úspěšnost té relace Výměny manželek a z té relace vznikl jeden velký projekt, který musela firma Monarch prosadit v Markíze, protože, jak víte sami, na Slovensku Markíza stále ukazovala něco negativního o Romech a tohle bylo konečně něco pozitivního. Bylo to těžké přesvědčování, trvalo to půl roku. A firma Monarch se rozhodla, že natočí Kokavakere Lavutara a jejich život a život Romů na Slovensku. Oni ukáží, jak žijí Romové na Slovensku a my jim ukážeme, jak hrajeme, jací jsme umělci. My už víme o tom, že to má velmi dobrý ohlas na Slovensku, protože ne-Romové nám píší dopisy a viděli jste sami, že dáváme podpisy, tak pro nás je to hrdost, že konečně se Romové na Slovensku prosadili. Dalo by se říci skoro na takovou úroveň jako pan Gondolán v Čechách. Na Slovensku bylo velmi těžké se prosadit jako umělci a ještě jako nějací herci. Já si myslím, že jsme takoví malí herci. Je to pro nás velká čest, že můžeme naše devět dílů prezentovat na slovenské Markíze, v komerční televizi."

"Nevím, jestli znáte Martina Šulíka, velký, známý režisér, natočil Zahradu s Mariánem Labudou, která byla hodnocená velkou cenou. A on jednou poslal našemu režisérovi zprávu: "Jarku Vojtku, gratuluji Ti, je to velmi krásné, pozitivní, z toho můžeš natočit film." Takže údajně už se firma Monarch rozmýšlí, že by s námi tři roky točila film, takže na to se těšíme. Doufáme, že to zase vyjde."

A poslední věc, Janko, jak vy hodnotíte ten seriál, co vy tam hrajete, o čem to je? Co se třeba v nějakém díle dělo?

"V první díle bylo, že firma nás představila, kdo jsme, co jsme. A v druhé části jsme byli na Miss České republiky, kde nás dost nepěkně přivítali. Potom bylo porovnání Čechy a Slovensko - Čechy že nás nepřijaly, a na Slovensku, že na zábavě v Handlové nás přijali, že už na nás čekali, že to bylo velmi pěkné. Potom ostatní části, kdo může, ať se na to podívá, protože je to velmi dobré. Legrace, prostě všechno, co život dá, není to nijak scénárizované. Je to ze života, normálně hrajeme."

"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" s datem 11. srpna už téměř patří minulosti. Ale naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.

Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a nebude chybět ani romská hudba.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Richard Samko.

Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende.

Mějte se moc pěkně.

Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.