Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1-Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili
"Romové hovoří".
Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale
tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma
vakeren"!
Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu pro vás máme
připravenou celou hodinu aktualit a zajímavé informace ze života Romů
- připravili jsme i romskou hudbu.
The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha
tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.
Peršo amenca vakerela e Denisa Havrľovo, savi kerel buči pradalo Roma pro
Slovensko. Odoj kerel andre redakcia, savi del avri Romano nevo ľil. Andro
aver - tematos - mek ačhaha pro Slovensko, kaj giľavel te
bašavel romano suboris - Kesaj čhave.
Nejdříve vám představíme - Denisu Havrľovou, která žije a pracuje na
Slovensku. Řekne nám o své práci novinářky a prozradí nám své plány do
budoucna. Na letošním festivalu Khamoro předvedli své umění také slovenští
Kesaj čhave, kteří sklízí úspěchy na podiích u nás i v zahraničí a my jsme
pozvali k mikrofonu jejich zakladatele.
Tiž adaďives vakeraha palo draba u palo Kokavakere Lavutára, save hine pro
Slovensko the andre televizia. Bajinen odoj andre reality show Sendrejovci.
Ve druhé polovině O Roma vakeren vám poradíme, jak se zachovat, když člověk
trvale hlášený ve vašem bytě nesplácí své pohledávky a hrozí tudíž exekuce
majetku. Také se vydáme mezi Romy do slovenské Kokavy. Ti sklízí velké
úspěchy v reality show Senderjovci. Tolik namátkou z programové nabídky a
teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Richard Samko.
=[ Reportáž ]=
Slovenské noviny Romano nevo ľil získávají čtenáře
Stále více čtenářů si získávají slovenské noviny Romano nevo ľil.
Čtrnáctideník vychází už 16 let a nabízí informace a reportáže, které píší
romští novináři. Jednu z nich vyzpovídal Richard Samko.
U mikrofonu je Denisa Havrľová. Deniso, řekněte mi, na co se noviny
soustředí, jaká je jejich struktura?
"Naše noviny vycházejí v Prešově, jsou to celoslovenské noviny
určené pro Romy i ne-Romy. Mapujeme celkový život a příběh Romů na
Slovensku."
Jsou to celostátní noviny. Kolik výtisků máte a po jakém časovém
horizontu vycházejí?
"Náklad novin je 11 500 kusů a vycházíme jednou za 14 dní. Ale bohužel jsme
odkázaní na finanční prostředky ministerstva kultury, a pokud tyto finanční
prostředky nepřijdou včas, nemůže tuto periodicitu dodržet. Někdy jsme v
podstatě i občasníkem."
Jak velká je redakce? Kolik lidí na těch novinách pracuje?
"V redakci pracují tři lidé jako interní zaměstnanci a máme po
jednom redaktorovi na středním, západním a na východním Slovensku jsme dva.
Převážně jsme Romové, i naše šéfredaktorka Daniela
Haidišová-Šilanová, která je sice ne-Romka, ale její
podmínkou je, aby redaktoři byli Romové, protože chce, aby tyto romské
noviny tvořili hlavně Romové."
Jak jste konkurenceschopní vůči neromským deníkům nebo i novinám?
"Bohužel se nemůžeme nějak porovnávat s konkurencí, s neromskými
médii, hlavně s deníky. Ale vybudovali jsme si takovou důvěru, že pokud naši
neromští kolegové, redaktoři, mají třeba nějaký problém nebo si nevědí s
něčím rady, co se týče romské problematiky, tak se na nás obracejí a
spolupracujeme s nimi na různých článcích. A dokonce i já píšu do neromských
médií."
A vždy se to týká vyloženě jen romské problematiky?
"Týká se to jen romské problematiky."
Vy sama ještě studujete, jak jste se k novinařině vůbec dostala?
"Pro mě to bylo kuriózní, protože byla taková beseda s Danielou
Hybešovou-Šalinovou, která je spisovatelka. Ona přišla na besedu do
Zvolena do knihovny a místo toho, aby představila svoje knihy se svou
poezií, tak ukázala noviny Romano nevo ľil. Já pocházím ze středního
Slovenska, z dědinky Očova a bohužel jsem tyto noviny vůbec neznala. A ona
se ptala, zda by někdo měl zájem psát do těchto novin. Pro mě to bylo úplně
směšné, protože jsem si neuměla představit, že Romové by měli mít nějaké
noviny a že by se tam dalo něco psát a co by se tam dalo psát. Ale poslala
jsem tam svůj první článek, samozřejmě to nebyl hned vynikající článek,
který by mohl vyjít, ona ho upravila, ale tím mě motivovala, že vyšel v těch
novinách a poslala mi je. A já jsem si říkala - otvírám noviny a
hned tam vidím svou fotografii a článek, hm, mohla bych se tomu věnovat,
mohla bych psát. Tak jsem do těchto novin rok externě psala a na konci roku
mi nabídla, abych se přestěhovala do Prešova, abych se stala interní
zaměstnankyní Romano nevo ľil."
Řekněte nám něco o sobě, co studujete?
"Studuji na Akademii umění, na Fakultě dramatických umění,
filmovou dokumentární tvorbu. Teď jsem momentálně druhačka, chtěla bych se
věnovat sociálnímu dokumentu. Samozřejmě mě čekají ještě další ročníky. Je
to pro mě něco nového. Rozhodla jsem se studovat na vysoké škole proto,
protože jsem chtěla vyzkoušet i jinou oblast žurnalistiky, jako je
dokumentární tvorba. Vyšlo mi to a jsem opravdu velmi ráda, protože je to
zajímavá, úplně nová práce a věřím tomu, že se jí budu věnovat i
nadále."
Už jste něco natočila? Měla jste nějakou prezentaci?
"Udělala jsem ročníkovou práci, maličký dokument o jedné romské
ženě v Hermanovcích, to je romská osada. Jeden den této ženy, jak jej
prožívá. A samozřejmě to bylo zadání školy, koncipovaná reportáž, to jsem
dělala jen pro školu. Ale moje první prezentace byla na Gypsy Celebration,
na mém semináři, na který jsem poslala tento film. Podle ohlasů, což byly
vlastně úplně první ohlasy, se tento maličký dokumentík moc líbil a lidé
pochopili, o co tam šlo. Protože tam nemohlo být použito mluvené slovo, tak
to bylo o to těžší, abych to vyjádřila jen obrazem. Reakce po shlédnutí toho
filmu byly pozitivní, to mě tak posouvá dále a motivuje, že ta práce, co
jsem odvedla, byla asi dobrá.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
Související články | Datum | Nadpis | Rubrika |
06.09.2002 | Zprávy | O Roma Vakeren |
=[ Reportáž ]=
Děti ze sociálně znevýhodněného prostředí se v souboru Kesaj čhave staly dětmi
dobré víly
Již několik let získává srdce posluchačů soubor Kesaj čhave. Původně vznikl
jako platforma pro pomoc dětem ze sociálně znevýhodněného prostředí. Dnes
jeho členové často vystupují v zahraničí a českému publiku se představili na
letošním festivalu Khamoro. Soubor vede profesionální hudebník ruského
původu - Ivan Akimov, kterého k mikrofonu pozvala - Jana
Šustová.
Co znamená název skupiny Kesaj čhave?
"Tento název sám vypovídá o podstatě skupiny. Kesaj je pohádková
bytost, dobrá romská víla, která říká, že ten, kdo chce lásku dostat, musí
ji sám umět dát ostatním. Čhave, to je romsky děti, takže to jsou děti,
které se kolem této myšlenky našly."
A jak vy jste se navzájem našli?
"Našli jsme se v Kežmarku asi před pěti lety na podnět naší
švagrové Hanky Koptové, která byla zakladatelkou divadla Romathan a také
romských novin Romano nevo ľil a jednoho dne přišla do Kežmarku a
říkala, aby jsme s ní založily takovýto kroužek. Nevěřil jsem, že by se
takové děti z ulice dokázaly pro něco jen tak nadchnout. Naštěstí jsem se
velmi mýlil; chytily se toho a samy jsou hnací silou této
skupiny."
Sv. František z Assisy kdysi řekl: "Kdo dává, dostává, mnohem
víc přijme". Tuto zkušenost potvrzuje také Ivan Akimov.
"Pochopitelně, že mi do toho vkládáme velmi mnoho, ale myslím si,
že dostáváme mnohem víc, než dáváme, i když to zní jako fráze, je to tak. Je
to nesmírné štěstí být v této době s lidmi, kteří jsou úplně zapálení,
nadšení, kteří si ani neuvědomují, jak krásně žijí v porovnání s těžkými,
někdy až hroznými podmínkami, ve kterých vyrůstají."
Řekl jste "děti ulice". Myslíte, že jejich působení
ve skupině jim nějak pomohlo, třeba psychicky, sociálně?
"Tato pomoc je skloňovaná ze všech možných úhlů. Není to jen o
tom, jak už jsem říkal, že my pomáháme jim. Kdybych neměl nesmírně dobrý
pocit z toho, že jsem s nimi, tak bych tam nebyl. Je to každopádně vzájemná
rovnost, respekt, jsme na stejné úrovni, je tam výměnná komunikace, oni
dávají nám, my dáváme jim a spolupracujeme. A co se týče té psychiky,
pochopitelně, že toho hodně viděly atd. To jsou takové prozaické věci,
hygiena, mají možnost a důvod o sebe dbát. Jsou krásní a čistí, ukáznění a
společenští, jsou to takové v uvozovkách 'hvězdy', protože mají
důvod jimi být. Předtím takový důvod až tak neměli. Jinak co se týče
citového a kulturního života, ten mají proti tomu prostředí, v kterém
vyrůstají, velice bohatý.
Práce s dětmi ze sociálně znevýhodněného prostřední ale také přináší
pochybnosti a nejistoty.
"Když spolu pracujeme, občas si kladu s některými otázku, zda to
má smysl z toho důvodu, že ujdeme kus cesty spolu, ale ne vždy se dá
dokončit, co jsem začali. Téměř všechny tyto děti jsou z rodin, které jsou
pod tíhou exekuce, které nevědí, kde budou za měsíc nebo dva bydlet, které
nemají ustálenou budoucnost ani přítomnost. Vyrůstají v nejen sociálně
znevýhodněném prostředí, ale i lidsky. Některé tyto rodiny jsou na
katastrofální úrovni, je tam takové lavírování. My nemůžeme a ani bychom
nechtěli je z jejich prostřední vzít. Ale docházíme k momentu, kdy je velký
střet zájmů - přizpůsobit se něčemu novému nebo zůstat v tom, v čem
žijí rodiče a ne vždy ti rodiče žijí v něčem hodném následování. I když ty
rodiče neodsuzuji, ne každý si může v této společnosti vědět rady, zdaleka
ne."
Získávají děti, které u vás zpívají a tančí, také nějaké hudební
vzdělání? Chodí třeba do hudební školy nebo to spíš získávají u vás v
souboru?
"Oni to už mají dané prostředím, ve kterém vyrůstají. To je
prostředí bytostně závislé na hudbě, hudba je často jediné, co mají. Žijí s
ní od kolíbky, takže určité vlohy mají. To zdaleka neznamená, že by byli
všichni géniové, ale každopádně jsou citově otevřené, což není tak zlé. A
pochopitelně my se snažíme jim dát nástroje, abychom se mohli prezentovat ve
světe. Protože pro nás je jediná možnost, jak existovat, jezdit na zájezdy,
prezentovat se před publikem. Tím jsme, jinak bychom nebyli."
Skupina Kesaj čhave vystupuje především v zahraničí.
"Máme opravdu výjimečné štěstí, nevím jestli to je tou romskou
vílou, že nám pomáhá, ale byli jsme už nespočetněkrát za hranicemi, sjezdili
jsme pořádný kus Evropy, hlavně Francii už máme úplně zmapovanou."
Stejně jako v minulých letech i letos stráví skupina Kesaj čhave
převážnou část letních prázdnin na turné ve Francii, kam odjela 9. července
a vrátí se 17. srpna. Ve Francii vystupuje na předních festivalech CIOFF,
což je Mezinárodní konfederace organizátorů folklórních festivalů. Kromě
toho vystupuje na dlouhé sérii koncertů v přímořských letoviscích při
Atlantickém oceánu. Ale ani po návratu domů nebude zahálet.
"Po návratu domů máme rozběhnuté nějaké věci, ale máme už
podepsané i smlouvy na rok 2007, takže příští léto budeme zase brázdit
cesty."
V jakém nástrojovém obsazení vystupujete?
"Nástrojové obsazení je netypické. Jsou tam kytary, vlastně to, co
je po ruce. Kytary, nějaký ten syntetizátor, z mé strany balalajka, na ní
hraji. Nenárokujeme si držitelství nějakých tradic atd. Prostě využijeme, co
máme po ruce. Tyto děti žijí svou kulturou a svým životem v romské komunitě.
Žijí svým mateřským jazykem, takže, ať dělají cokoli, je to prosáknuté tou
romštinou. A my jsme rádi a hrdí na to, že se tyto děti pozitivně realizují
v romské kultuře, v romském světě, že jsou na to hrdí, bez jakékoli
pejorativnosti, bez jakéhokoli předsudku žijí svoji romskou podstatu a je to
v pohodě, není na tom nic špatného, nemají se za co stydět."
Balalajka není pro naší kulturu úplně typický nástroj. Jak jste k ní
přišel?
"To je taková osobní historka, já jsem ruského původu a cestoval
jsem křížem krážem po světě a hrál na balalajku."
Nahráli jste už také nějaká cd?
"Udělali jsme takové amatérské cd. Ale právě teď finišujeme další,
díky programu USA PDCS (Partners for Democratic Change Slovakia) jsme
dostali grant, abychom vydali naše cd. Takže během velmi krátké doby bude na
trhu nebo alespoň na světě."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Představitelé Romské demokratické sociální strany (RDSS) vyzvali Romy, aby
na podzim šli ke komunálním i senátním volbám. Nabádají je také k tomu, aby
se dohodli a navrhli do nich své kandidáty. Strana vznikla loni a má kolem
1700 členů. Podle vedení Romské demokratické sociální strany jsou pro Romy
volby velmi důležité, protože díky případnému zvolení svých zástupců budou
sami moci ovlivnit své životní podmínky.
Už téměř 40 romských mentorů pomáhá dalším příslušníkům romské komunity
vyhnout se problémům se zákonem. Podle Barbory Křižanové ze Sdružení pro
probaci a mediaci v justici je jejich pomoc nejcennější v případech
uložených alternativních trestů, kdy dalším Romům vysvětlují, co po nich
vlastně úřady chtějí.
I letos se uskuteční Pietní shromáždění k uctění obětí holocaustu. Akt je
naplánován na 20. srpna v Hodoníně u Kunštátu a blízkých Černovicích v
místech tamního bývalého romského tábora. Pietní vzpomínka bude zahájena v
11 hodin mší svatou, celebrovanou pravoslavným knězem Davidem Dudášem.
Romové a další kapely vystoupí 2. září na 3. Různobarevném festivalu v
Trmicích. Doprovodí jej zároveň i regionální přehlídka Dětský romfest.
Začátek koncertů je ve 14 hodin v trmickém zámeckém parku. Během odpoledne
se představí skupiny a tanečníci z Ústí nad Labem a dalších regionů. Výtěžek
bude věnován ve prospěch akcí pořádaných pro děti.
=[ Seriál o drogách ]=
Drogy a dluhy
Už pošesté se v našem vysílání věnujeme drogám. Také dnes jsme k mikrofonu
pozvali terénního pracovníka Josefa Wünsche z organizace Drop-in.
Povídala si s ním Anna Poláková.
Po odvysílání našeho seriálu o drogách se na nás obrátil náš posluchač s
problémem. Jeho syn je závislý na drogách, nebydlí s nimi, ale je u nich
hlášen a dostává upomínky, hrozí exekuce. Ten člověk si neví rady, neví, co
s tím má dělat, na koho se má obrátit, aby nepřišel o to, co má. Jak se v
tomto případě má zachovat? Co by měl dělat? Znáte nějaké takové případy,
řešili jste už něco podobného?
"Samozřejmě, že těch případů je bezpočet. Jak to řešit? Neexistuje
nějaký univerzální recept, protože každý z těch případů má svá specifika.
Většinou jde o problémy právního charakteru, takže doporučuji vyhledat
právníka."
Člověk si v této situaci říká - další finance, další zátěž, kde mám
hledat právníka, co všechno s sebou mám vzít?
"Samozřejmě se na nás různí klienti v různých prekérních situacích
obrací a je na naší úvaze, kam je my, právničtí laici, máme poslat. Čili
úplně jinam pošlu svého klienta drogově závislého, úplně jinam zase posílám
jeho rodiče, příbuzné, blízké, úplně jinam zase můžu odeslat, pokud se mi
stane klientem, například majitele toho bytu. Samozřejmě je třeba, aby ten
člověk měl maximum podkladů právního charakteru, smlouvy atd. Je mylné, že
veškerá právní pomoc je spojena s dalšími výdaji. Existuje tady mnoho
různých bezplatných záchytných bodů. Některé jsou ze státního sektoru, jako
třeba sociální kurátor nebo jakýkoli další sociální pracovník nejlépe dle
místa bydliště na obecním úřadě. A je tady také mnoho neziskových
organizací, jako je Právní poradna, Asociace neziskových organizací, Liga
lidských práv, Městské centrum sociálních služeb atd. Jde o to si sehnat, na
koho se mám kde obrátit."
Jak postupovat v podobných situacích, na to se zeptal Jan Mišurec právničky
Kláry Veselé - Samkové.
"Jedna z prvních indicií, která poukazuje na to, že někdo z rodiny
bere drogy, není to, že byste našli někoho vytuhnutého na koberci, ale to,
že začnou mizet věci, které se dají nějakým způsobem zpeněžit. Protože
samozřejmě tam sáhne ten drogově závislý první, ta krádež u cizích lidí je
až druhý stupeň. To, že se jedná o mobil matky, neznamená, že jste ji
neokradli.Druhá věc je ta, že ten člověk si může začít vodit do bytu další
lidi, kteří jsou na tom podobně jako on. V tu chvíli to záleží na tom, kdo
je nájemcem nebo vlastníkem toho bytu, ten v bytě rozhoduje. Samozřejmě, že
i člověka, který má v bytě trvalé bydliště, je možno za určitých podmínek
vystěhovat. Obvykle se tak děje pomocí žaloby na vyklizení bytu, kterou musí
nájemníci podat a žádat, aby bylo upuštěno od toho, aby se ten člověk v bytě
zdržoval, byť by to bylo i jejich vlastní dítě."
Jak se má zachovat, když člověk začne dlužit peníze a nesplácí svoje
pohledávky bankám? Jak se ta rodina má bránit, aby nepřišla o majetek v bytě
v rámci exekuce?
"Především je dlužno říci, že tady neexistuje žádné kolektivní
vlastnictví a kolektivní zodpovědnost. Takže to, že někdo má trvalý pobyt v
nějakém bytě, neznamená, že všechny věci, které se v tom bytě nacházejí,
jsou jeho. Přesto je majetek lidí, byť i jiných osob, v ohrožení. Oni
samozřejmě nedluží sami nikomu nic, ale může dojít k záměně a potom dochází
k velmi dlouhodobým a obtížným situacím, kdy třeba exekutor přijde, zabaví
majetek a je nutno podávat podání na získání toho majetku zpátky. Rozhodně
si myslím, že by bylo zapotřebí uschovat veškeré doklady na veškeré
zakoupené věci. A v momentě, kdy se ten problém už dostane do neřešitelných
pozic, tak bohužel pro ochranu zbytku rodiny, který nepropadl drogám,
pakliže se nechce léčit, nevykazuje součinnost, abych tak řekla, je potřeba
ho odhlásit, je potřeba ho vystěhovat. Udělat s ním nějaký zápis, třeba i s
notářsky ověřeným podpisem, že mu byly předány všechny jeho věci a že na
bývalém bydlišti na té a té adrese se už žádné jeho věci nenacházejí. Každý
má právo na život a pokud prostě někdo ohrožuje okolí svojí vlastní
závislostí tímto způsobem, nemůže se divit, že to okolí se bude bránit bez
ohledu na citové vazby."
Rodině se podaří dotyčného člověka vystěhovat z bytu, přesto mohou dál
chodit nezaplacené složenky, obsílky do schránky, třeba se ten člověk
dostane i do vězení... Co v tom případě udělat?
"Doporučuji veškerou tuto korespondenci si ofotit a originál
poslat adresátovi zpátky, doporučeně na doporučenku. Neházet ty dopisy do
koše, ale odpovědět na něj: 'Poslali jste tomu a tomu takový a takový
dopis. Oznamujeme Vám, že tento člověk se tady nezdržuje, nebydlí tady, nemá
tu žádné věci, nemáme s ním nic společného, nemůžeme Vám pomoci' nebo
'Je v tom a tom protidrogovém centru nebo v té a té věznici'.
Právní radu poskytla Klára Samková Veselá.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Slovenská kapela Kokavakere Lavutára je stále populárnější
Slovenská kapela Kokavakere Lavutára si poslední dva roky získává stále
větší popularitu a to jak na Slovensku a v Čechách tak i v zahraničí.
Kariéru odstartovala před rokem na festivalu Khamoro. Teď o prázdninách byli
hudebníci na hradě Svojanov i v Rožnově pod Radhoštěm. Tam je také k
mikrofonu pozval Richard Samko.
Kokavakere Lavutára, máte obrovský úspěch, jak je to vlastně s
vaší muzikou?
"My jsme se rozhodli, že budeme hrát svůj styl. Celý styl a
všechny skladby jsou o životě Romů. Chceme, když máme náladu, aby z nás
vyzařoval ten život Romů. Proto nás lidé na pódiu tak vnímají."
Jak dlouho působíte, kde jsou ty začátky?
"Můžu připomenout, že v devadesátém sedmém vznikl soubor, velký
začátek byl ale za tři roky festival Khamoro, to jsme se dostali do Prahy.
To byl velký, strašný rozběh."
Jak se žije na Slovensku?
"To vám řeknu za nás všechny. Těžko, velmi těžko. Například moji
dva hudebníci jsou nezaměstnaní a jsou to umělci uznávaní v celé Evropě,
protože jezdíme na všechny festivaly, ale oni jsou vlastně nezaměstnaní. Já
jim nemohu pomoci. Tento stát nedává šanci těm, kteří nemají vzdělání. Tak
se rozhodli, že si dodělají učiliště, doufám, že se prosadí."
Pokud mohu zpovídat Janku, Janko vy jste jediná žena v kapele. Nebojíte se,
nedělají vám kluci problém?
"Ne, protože jsme jedna rodina. Dobře se nám hraje a zpívá, je
legrace i si nadáváme, všechno přijde. Přesně jako Romové."
Jakou máte nejradši píseň?
"Nejkrásnější píseň je Pharo dživipen, protože je o těžkém životě
a těžko se my Romové prodíráme někam, kde máme cíl, kde chceme něčeho
dosáhnout."
Více informací najdete na stránkách
http://www.sendreiovci.szm.sk
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Romští hudebníci Sendreiovci se stali hrdinami seriálu slovenské televize Markíza
Členové skupiny Kokavakere Lavutára nejsou jen vynikající muzikanti. V
poslední době se z některých stávají také herci. Slovenská komerční televize
Markýza už několik týdnů vysílá každý pátek v hlavním vysílacím čase seriál
Sendrejovci. Hlavní role patří Jance a Vladovi Sendrejovým.
Janko, Vy jste účinkovali také v pořadu Výměna manželek. Překvapilo vás
něco v té soutěži nebo vůbec v tom pořadu? Pocítila jste něco?
"Právě, že ne. Mě jako osobu přijali velmi pěkně, i když vesnice,
do které jsem byla vyměněná, byla zaujatá proti Romům, protože znali Romy,
že žijí tak a tak. Ale přijali mě velmi pěkně a myslím, že jsem si je
získala, i matkou i otcem atd."
Vladimíre, řekněte nám ještě něco o tom pořadu Sendreiovci, jak jste se k
tomu dostali?
"Firma Monarch viděla úspěšnost té relace Výměny manželek a z té
relace vznikl jeden velký projekt, který musela firma Monarch prosadit v
Markíze, protože, jak víte sami, na Slovensku Markíza stále ukazovala něco
negativního o Romech a tohle bylo konečně něco pozitivního. Bylo to těžké
přesvědčování, trvalo to půl roku. A firma Monarch se rozhodla, že natočí
Kokavakere Lavutara a jejich život a život Romů na Slovensku. Oni ukáží, jak
žijí Romové na Slovensku a my jim ukážeme, jak hrajeme, jací jsme umělci. My
už víme o tom, že to má velmi dobrý ohlas na Slovensku, protože
ne-Romové nám píší dopisy a viděli jste sami, že dáváme podpisy, tak
pro nás je to hrdost, že konečně se Romové na Slovensku prosadili. Dalo by
se říci skoro na takovou úroveň jako pan Gondolán v Čechách. Na Slovensku
bylo velmi těžké se prosadit jako umělci a ještě jako nějací herci. Já si
myslím, že jsme takoví malí herci. Je to pro nás velká čest, že můžeme naše
devět dílů prezentovat na slovenské Markíze, v komerční televizi."
Máte nějaké ohlasy, kritiku nebo něco, co zaznělo?
"Nevím, jestli znáte Martina Šulíka, velký, známý režisér, natočil
Zahradu s Mariánem Labudou, která byla hodnocená velkou cenou. A on jednou
poslal našemu režisérovi zprávu: "Jarku Vojtku, gratuluji Ti, je
to velmi krásné, pozitivní, z toho můžeš natočit film." Takže
údajně už se firma Monarch rozmýšlí, že by s námi tři roky točila film,
takže na to se těšíme. Doufáme, že to zase vyjde."
A poslední věc, Janko, jak vy hodnotíte ten seriál, co vy tam hrajete, o
čem to je? Co se třeba v nějakém díle dělo?
"V první díle bylo, že firma nás představila, kdo jsme, co jsme. A
v druhé části jsme byli na Miss České republiky, kde nás dost nepěkně
přivítali. Potom bylo porovnání Čechy a Slovensko - Čechy že nás
nepřijaly, a na Slovensku, že na zábavě v Handlové nás přijali, že už na nás
čekali, že to bylo velmi pěkné. Potom ostatní části, kdo může, ať se na to
podívá, protože je to velmi dobré. Legrace, prostě všechno, co život dá,
není to nijak scénárizované. Je to ze života, normálně hrajeme."
Více informací najdete na stránkách
http://www.markiza.sk/sendreiovci/
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
"O Roma vakeren" čili "Romové
hovoří" s datem 11. srpna už téměř patří minulosti. Ale naladit si
nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého
rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních
studií. Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.
Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a nebude chybět ani romská
hudba.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna
Poláková a Richard Samko.
Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O
Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende.
Mějte se moc pěkně.
Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.
|