Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1-Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.
Příjemný páteční večer - je 20 hodin a .... minut - právě
posloucháte pravidelný pořad "O Roma vakeren" čili Romové
hovoří".
Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen
sam pale tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben " O Roma
vakeren!!!!
Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu také dnes pro vás
máme připravenou celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života
Romů a samozřejmě nebude chybět romská hudba.
The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro
dživipen. Phenaha tumenge nevimata u šunena the romane giľa -
šukar šuniben.
Peršo amenca pre akcia, savi kerdža amaro radiovos the amari redakcia. Džana amenca tiž palo romane čhave Lounende.
Nejdříve se společně vydáme na pražskou Florenc na akci Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu a naší redakce. Dozvíte se také, jak si vede romská muzika na školách.
Tiž tumenge vakeraha palo daraba. Džana amenca pro festivaľis andre Jaroměřa the andro mózi.
Ve druhé polovině O Roma vakeren se společně vydáme do Jaroměře na romský festival a pozveme vás do letního kina do Českého rozhlasu Regina.
Tolik namátkou z programové nabídky a teď už vám nerušený
poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.
=[ Reportáž ]=
Lavička na Florenci
Možná už znáte lavičky Radiožurnálu, které jsou rozesety na různých místech
republiky. U jedné z nich, na pražské Florenci, byl umístěn informační
stánek naší stanice. Redaktoři romské redakce lidem rozdávali letáky s
informacemi o vysílání a reklamní předměty. Akce vzbudila velkou pozornost
také díky romské kapele Čhinger phager, která hrála do rytmu
dvěma tanečnicím. V rámci této letní prezentace se Jan Mišurec kolemjdoucích
ptal, zda poslouchají Český rozhlas 1-Radiožurnál.
"Poslouchám Český rozhlas - jak jedničku, tak dvojku - pravidelně, a to mi dává dobrý pocit, že jsem stále v obraze, mám dostatečné informace a mohu je využívat. A hlavně: dá se při tom něco dělat. To je na tom to výhodné."
Máte oblíbený pořad?
"Samozřejmě - reportáže zahraničních zpravodajů, protože člověka zajímá, jak se to vyvíjí jinde ve světě. A potom zpravodajství z domova. Hodně jezdím autem a v něm mám rádio permanentně zapnuté."
Co Vy a Český rozhlas, posloucháte?
"Ano, poslouchám."
A Vy posloucháte Český rozhlas?
"Když ho naladím, tak ano."
Romská redakce, vysílání pro Romy. Znáte?
"Znám, jistě, ano."
Posloucháte nějakou hudbu v rádiu?
"Český hiphop a tak."
"Občas, když jsem v Čechách. Co přijde, i Radiožurnál."
Mluvíte slovensky, existuje i slovenská redakce. Víte o tom?
"O tom nevím. Poslouchám Slovenský rozhlas na internetu i doma."
"Do Prahy mě přivedl výzkum pro mojí disertační práci, protože dělám doktorát. Byl to výzkum o hudební výchově v českém školství, který zohledňoval i otázky multikulturní výchovy, nacionalizmu a tak dále. Tedy výzkum z menšinového pohledu. Vystudovala jsem bakaláře na kalifornské univerzitě v Berkley, tam jsem dělala hudbu obecně. Pak MA, to je něco jako magistr na Harwardu, to už byla etnomuzikologie a teď si dělám doktorát."
Co bylo podstatou výzkumu? Co Vás zajímalo?
"Tam toho bylo více. Zajímaly mě i děti, taková trochu experimentální výuka, co se dá s multikulturou v hodinách hudební výchovy dělat. Ale hlavně mě zajímali učitelé obecně, jak učí hudbu, dějiny, současnost. Jaké metody používají. Jak se stavějí právě k multikulturní výchově. Do budoucna mě zajímalo, co by uvítali, co by se jim dalo poskytnout, aby ta výchova vypadala trošku jinak a pokrokověji."
Takže jaké chyby třeba učitelé dělají?
"Takové dvě základní chyby dle mého názoru jsou, že ignorují hudbu menšinových obyvatel nebo vzdálenějších oblastí, protože o ní nic nevědí. To je základ, oni se to neučili, a tak když si to sami nenajdou, těžko se s tím jinak seznámí. A druhou chybou je postoj, že vážná hudba je jedině hudba evropská, jak říkáme v etnomuzikologii "hudba mrtvých bílých mužů". Ale tak to vůbec není. Spousta národů na světě má něco, co se dá považovat za vážnou hudbu. A i když se to takto nepojmenovává, tak spousta hudby je komplexní a hodná studia a rozborů, ale to se nedělá. Protože většinou, když se dělá romská hudba, jsou to takové tanečky, posloucháme ji a řekneme, že je to temperamentní a tím to končí. Myslím si, že je to velká škoda. Protože ta hudba si zaslouží mnohem více. A lidé, kteří ji provozují, si zaslouží mnohem více. A hlavně děti, když se o té hudbě učí, si zaslouží, aby měli větší rozhled, než jenom to, co jim většina škol nabízí dnes."
Myslíte si, že se situace do budoucna zlepší? Že třeba nejen romská hudba, ale i hudba židovská a hudba dalších národů se do škol dostane?
"Myslím, že je k tomu třeba hodně práce. Například i ty nejnovější učebnice, pokud už něco takového obsahují, tak je to jen proto, aby dostali multikulturní doložku. Zatím jsem neviděla, že by to byla promyšlená práce. Musí se hodně pracovat i s učiteli, aby věděli, jak to podat. Základem k tomu by měly být materiály k učení. Mnoho učitelů říká, že by to dělali, ale ty materiály by musely být hodně propracované. Doufám, že se najdou lidé, kteří na tom budou chtít se mnou spolupracovat. Přesvědčovat učitele, to potom musí začít na pedagogických fakultách a to je zase další kapitola."
Vy jste navštívila několik zemí. Jak je to ve srovnání s Českou republikou? Dostane se tam do škol jiná než ta která hudba, té které země?
"Konkrétně s hudební výchovou mám několik zkušeností z Anglie, z Londýna, který je hodně multikulturní, a myslím si, že tam to vypadá docela dobře. A potom s Amerikou, ale Amerika je velká země, takže to záleží. Z mé zkušenosti, když to funguje dobře, tak se tam dostane minimálně černošská hudba. Spirituály, které jsou právem považované za vážnou hudbu. Nebo africká hudba, někde se třeba rozjíždějí projekty Gamila, což je indonéský orchestr. Někdy je to zase slabé. To se nedá takhle říci. Přeci jenom je tam taková otevřenost, že necítíte potřebu... Je to také tím, že Amerika není založená na evropské tradici, tím je i více otevřenější. Tam není tak důležité, aby každé dítě znalo nějakého Dvořáka nebo Mozarta. Je to rozmanitější. Celkový přístup je takový, že dítě by mělo znát i z úplně odlišných věcí něco, aby si samo mohlo najít cestu. Ale zase když poznává úplně jiné věci, aby je dokázal zpracovat."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
 Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Jaká je situace v občanském sdružení Aranka?
Po několika měsících se vracíme k tématu občanskému sdružení Aranka, které pomáhá dětem a mládeži ze sociálně slabých rodin. A situace nás pořádně překvapila. Sdružení nedostalo státní dotaci a zaniká. Více Marii Vrábelové řekla Alena Karafiátová.
"Bohužel se nepodařilo zajistit další financování a trvání programu, protože jediná výzva, která na toto téma připadala v úvahu, tak z této výzvy byl projekt na pokračování našeho programu vyřazen z důvodu, že se projekt týká také dětí školního věku a na ně prý Evropský sociální fond, aspoň podle znění této výzvy, nemá prostředky. Protože to byla jedna z klíčových aktivit našeho programu, tak byl náš projekt vyřazen. Jinou možnost, jak zajistit financování obou těchto aktivit, které tady provozujeme, nebylo možno získat."
V půlce programu musíte skončit a nemůžete dotáhnout věci do konce, jak bylo původně zamýšleno. Co tedy bude následovat?
"My jsme s touto činností pro mládež začali už před pěti lety. Nejdříve jsme začali čistě jen z našich vlastních prostředků a postupně se naše aktivita rozrůstala do větší šíře a my jsme počítali s tím, že to tak půjde i do budoucna. Že nám k tomu dopomohou právě možnosti čerpání finančních prostředků z peněz Evropské unie. Ovšem administrace všech těchto záležitostí, jak se na konec ukázalo, je tak náročná a nedomyšlená, neskloubená dohromady, že pokračovat nebudeme moci."
Tohle všechno nebude pokračovat, to znamená, že ty děti se vrátí tam, kde byly. Není Vám to líto?
"Samozřejmě, že je nám to velice líto. A je nám to líto i z toho důvodu, že už v tom nejsme zainteresovaní jen my sami. Bylo tam zapojeno šest učitelů, ředitelka školy. Paní učitelka udělala srovnávací testy, které prokazatelně ukázaly, že děti, které do tohoto programu chodily, se zlepšily. Ten efekt je nezanedbatelný, velký, jednoznačně prokázaný. Teď, pokud se ke grantovým programům staví instituce takto, tak dávají za pravdu naším oponentům v tom, že je to jako plácnutí do vody. Něco začnete a pak, když se práce přeruší, tak se ty děti za určitou dobu zase vrátí na své poslední místo v hierarchii třídy."
Vy jste byli jedni z mála, kteří těmto dětem nabízeli jistý program. Co dále?
"Tady pro ty děti vznikají osobní vztahy mezi nimi a námi a když sem přijdou a budou tu chtít být nebo něco dělat nebo se přijdou na něco zeptat, tak tu prostě budeme fungovat dále. Jednou tady ten areál je, koně tady jsou a my musíme směřovat naše aktivity tak, abychom zde mohli nějak finančně přežít. Ale že by sem děti nemohly vůbec přijít, to nepřipadá v úvahu."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
V brněnském sídle Kanceláře ombudsmana začala tento týden výstava mapující romský holocaust i současný rasismus v Evropě. Na 82 panelech se návštěvníci mohou seznámit s osudy Romů za druhé světové války, zbytek je věnován současnosti, například zdi v ústecké Matiční ulici nebo problémům Romské menšiny na Slovensku, v Rakousku či v Německu. Výstavu podpořil Jihomoravský kraj, nikoliv však brněnský magistrát a to kvůli směšování holocaustu s problematikou Matiční ulice.
Před Vrchním soudem v Olomouci stanul provozovatel baru v Ostravě, na kterého podala trojice Romů žalobu na ochranu osobnosti. Tvrdí, že byla uražena jejich lidská důstojnost, neboť nebyli v baru obslouženi. Ostravský krajský soud provozovateli podniku uložil písemně se všem třem žalobcům omluvit a dvěma z nich zaplatit po 50ti tisících korun jako náhradu nemajetkové újmy. Proti rozhodnutí soudu se provozovatel odvolal.
Sdružení Romských občanů v Lysé nad Labem pořádá 12.srpna od 12ti hodin 6. Romský hudební festival. Vystoupí na něm soubory z celé České republiky, mimo jiné nymburští Gipsy Billy, hudební skupiny Gipsy Gromos z Chomutova, či Čhavorikani Luma Olgy Fečové z Prahy. Jako hosté se představí hudební skupina Gitans spolu s taneční skupinou Činger phager a ukrajinská skupina Roma.
Druhý ročník soutěže Romský talent 2006 se koná 30. Září od 10 hodin v Kulturním domě Vltavská v pražských Holešovicích. Soutěžit mohou jednotlivci i soubory v disciplínách zpěv, tanec a hra na hudební nástroj bez zpěvu. Přihlášky můžete posílat do 10. Září na adresu Cikne Čhave Novovysočanská 219, 190 00, Praha 9.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Seriál o drogách ]=
Co znamená sekundární prevence?
V našem seriálu o drogách často slyšíme odborná slova a názvy. Dnes si
budeme povídat o sekundární prevenci. Co tato terminologie v sobě vlastně
skrývá to už Anně Polákové objasnil streetworker Josef Wünsch.
"Sekundární protidrogová prevence je zaměřena hlavně na snahu nemocného, postiženého jedince nepokračovat v problémovém způsobu života. Úplně jiná je tato léčba u člověka přímo napadeného drogou, jiné je to v jeho nejbližším okolí, v jeho rodině, pracovním kolektivu, různé partě."
Pokud se mladý člověk dostane do této fáze, jak se má zachovat jeho okolí, jeho rodina? Většinou mají tendence brát zodpovědnost sami na sebe. Říkají si, my za to můžeme, my jsme někde selhali.
"Jedná se zde o racionální vymezení a je naprosto nezbytné. Jedna věc je, jak to dítko máme rádi, milujeme ho odmalička, chtěli bychom ho ochraňovat a druhá věc je, že on dříve nebo později musí tu odpovědnost za svůj život přijmout na sebe. Je to zvláště problém v romských rodinách, kdy tam jsou citové vazby hodně silné a rodinné tradice hodně pevné. Dítě je středobodem každé rodiny. Tam je to hodně bolestivé, když človíček, respektive dospělí má nechat dítě takzvaně ve štychu. A nechat ho, aby se svým problémem bojoval sám. Rodiče se musí vymezit jednak vůči té problematice, která je v rodině, a jednak vůči svému potomku. Musí se hodně řídit rozumem a snažit se city potlačit. Samozřejmě to není vůbec jednoduchá záležitost a je třeba obrátit se na odborníky. Velmi častým problémem je, že když člověk přijde do nějaké odborné péče, tak zjistí, že nemá problém jen s drogovou kariérou svého potomka, ale že problémů v rodině je podstatně více. A že i on sám má své problémy, které musí řešit dříve než ty dlouhodobé."
Jak se pozná, že člověk, který bere drogy, je zralý na léčbu?
"Podle míry zasažení. Podle individuální potence závislosti. Podle zdravotní odolnosti. Zpravidla to bývá, když si ten člověk nějak natluče. Někde člověk dojde do vězení, někde stačí první náznaky nějakých zdravotních problémů, někde stačí neshody v rodině. Někde tyto věci přetrvávají, prohlubují se, až do skutečného maléru, že se člověk ocitne na ulici. Čili ten okamžik, kdy ten který člověk se rozhodne s tím svým problémem něco dělat závisí na něm a na jeho společenském nebo zdravotním propadu."
Takže v žádném případě by do tohoto neměli zasahovat rodiče, pokud ten mladý člověk nebude chtít sám.
"Samozřejmě v každé rodině ... já jsem zastáncem pozitivních vztahů, podpory. Nicméně si musíme uvědomit, co můžeme řešit my, co je v našich silách a co nezbude, než řešit tomu člověku, který bere drogy."
Pokud se tak mladý člověk, který bere drogy rozhodne, na koho se obracejí tito lidé nejčastěji?
"Stejně jako rodiče, i on by se měl obrátit na odborníka, protože už při první konzultaci, pokud je to opravdu odborník, nesoudí toho člověka, naopak, snaží se mu nastavit zrcadlo a podívat se na hloubku jednotlivých problémů u toho člověka. Postupně s ním hledá řešení, hledá různé instituce, které ten který problém mohou řešit. Je to trošku běh na dlouhou trať a čím později člověk k tomuto rozhodnutí dojde, tím je ta cesta složitější."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Romfest v Jaroměři
Je léto a romské festivaly jsou v plném proudu. Ten poslední byl ve východních čechách. Přehlídka kapel na Romfestu Jaroměř připravilo sdružení Soužití v čele s Rudolfem Polákem.
"Je tady kapela z Benátek nad Jizerou, z Trutnova, z Bromova, Z Náchoda, místní, je jich asi osm."
Jak je vidět, areál je plný. Romové mají o tyto akce zájem. Scházíte se i jinak, než kulturně?
"Konkrétně v Jaroměři se scházíme i jinak, protože děláme i trochu politiku. Jsem zastupitelem ve městě, navíc radním ve městě. Máme občanské sdružení Soužití. Manželka dělá na Městském úřadě také. Takže Romové jsou na nás zvyklí a v rámci předpisů a zákonů se snažíme pomoci."
Máte pocit, že tady v Jaroměři můžete ovlivnit život Romů? Nějaké konkrétní výsledky máte?
"Myslím si, že ano, protože mám dost velkou firmu. Zaměstnávám lidi, převážně Romy a musím podotknout, že znám celou tu záležitost okolo zaměstnávání, ale já to dělám všechno poctivě. Jsem legálně přihlášený, platím za ně sociální a zdravotní. Už začínám chápat, že ti lidé jsou úplně jiní, mají rodiny, snaží se a vidí, že mají nějakou perspektivu. A o to mi jde. Že i jako Romové se musíme zapojit a stále věřím, že i v České republice jsou lidé, kteří nám chtějí pomoci, ale tuto věc musíme řešit společně. A něco pro to udělat. A snažit se lidi přesvědčit, že do budoucnosti nemůžeme takto žít pořád. Nedopustit, aby dělali na černo. Kdyby se jim něco stalo, nikdo jim nic nedá. Ta rodina je pak nešťastná. Snažit se vzdělávat. To silně podporujeme, vzdělání. Alespoň co se řemesla týče. A já jsem přesvědčený, že Rom se dokáže prosadit na konkrétním místě, kde ho společnost zná a když bude mít zájem."
Co je pro Vás pro Romy tady v Jaroměři tedy prioritou? A pro Romy obecně?
"Aby schopní Romové, kteří na to mají, třeba i se zkušenostmi z minulého režimu, něco dělali, aby se za to nestyděli. Protože já pořád tvrdím jednu věc, že když trefíte na vzdělaného inteligentního Čecha, tak si Vás začne vážit, jako občana. A tak já na to stále věřím. Doba se nějak ustálí v demokratickém systému a musíme se i my snažit a zapojit se. Ale musí nám pomoci Romové, ti co něco umí. Ať po stránce vzdělanosti, nebo po stránce řemeslné, protože já má Romů zedníků, bagristů, všechno, s auty jezdí. Zúčastňujeme se velkých konkurzů a jde to. Ale musím mít čisto sám, že nic špatného nedělám a čas to potom začne ukazovat. Vezměte si, že v Jaroměři mě nevolili Romové, ale Rom, stát se zastupitelem v dnešní době a dokonce radním, tak to není jen tak. To Vás ty lidé opravdu musí znát."
Jak dlouho žijete v Jaroměři, Vy konkrétně, Vaše rodina?
"37 let. Tady jsem pracoval a pak jsem si dodělával vzdělání. Našel jsem si dívku. Dneska je to moje žena, máme čtyři děti. A ty čtyři děti jsou už vdané a ženaté. Máme celkem deset vnoučat a strašně se snažím jim pomoci, aby se ve škole dobře učili, protože vím, jak to dnes ve světě vypadá. Mám z toho radost a moje vnoučata jsou skutečně vyznamenané."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Letní kino v Karlíně
Prázdniny se už brzy přehoupnou do druhé poloviny. I v srpnu ale můžete v Praze navštívit Karlínské filmové léto. V zahradě Českého rozhlasu Regina se v půl deváté večer promítají premiérové filmy, které si oblíbili především mladí. Není se čemu divit, lístek stojí 25 korun, po ruce je občerstvení a pokud vás nezastihne bouřka tak máte zaručen skvělý zážitek. Dokládá to i anketa, kterou natočil Marek Polák.
Jak se ti líbí v letním kině?
"Je to tam dobré. Jsou tam dobré premiéry."
"V kině se mi velmi líbí, je to super."
Jsi rád, že takové kino funguje?
"Jsem rád, scházím se tu s kamarády, je to prostě takový relax."
Chodí tam i Romové?
"Chodí tam Romové."
A jak tam s nimi vycházíte?
"Je to jak s kterými. Ale v pohodě."
"Já do kina chodím hodně rád, protože tam dávají hezké filmy, všechno. Chodí tam dobří kamarádi. Je to v pohodě."
Takže tam chodíš s kamarády?
"No jasný."
Patří mezi ně i Romové?
"No určitě. Spolu vycházíme, všechno v pohodě."
A co v kině? Jaká panuje atmosféra?
"Myslím si, že je to klidná atmosféra. Bez konfliktů."
Jaký jsi naposledy viděl film?
"Hosta. Horor. Bylo to dobré."
"Tak určitě, doma se nudím, tak je to dobrá náhražka, jak zabít nudu. Sejdu se tam s kamarády. Mám tam spoustu známých. Všichni jsou z Karlína. S Romy tam vycházím suprově, se všemi vyrůstám odmalička. Každý s každým se zná. Je to dobrý nápad. Myslím, že tam nechodí jen karlíňáci, celá Praha se tu schází. Lidé mají alespoň o prázdninách co dělat, když nemohou někam vyrazit."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
| 
"Poslouchám Český rozhlas - jak jedničku, tak dvojku - pravidelně, a to mi dává dobrý pocit, že jsem stále v obraze, mám dostatečné informace a mohu je využívat. A hlavně: dá se při tom něco dělat. To je na tom to výhodné."
Posloucháte nějakou hudbu v rádiu?
Co bylo podstatou výzkumu? Co Vás zajímalo?
"Myslím, že je k tomu třeba hodně práce. Například i ty nejnovější učebnice, pokud už něco takového obsahují, tak je to jen proto, aby dostali multikulturní doložku. Zatím jsem neviděla, že by to byla promyšlená práce. Musí se hodně pracovat i s učiteli, aby věděli, jak to podat. Základem k tomu by měly být materiály k učení. Mnoho učitelů říká, že by to dělali, ale ty materiály by musely být hodně propracované. Doufám, že se najdou lidé, kteří na tom budou chtít se mnou spolupracovat. Přesvědčovat učitele, to potom musí začít na pedagogických fakultách a to je zase další kapitola."
Poslech:
Související články
"Bohužel se nepodařilo zajistit další financování a trvání programu, protože jediná výzva, která na toto téma připadala v úvahu, tak z této výzvy byl projekt na pokračování našeho programu vyřazen z důvodu, že se projekt týká také dětí školního věku a na ně prý Evropský sociální fond, aspoň podle znění této výzvy, nemá prostředky. Protože to byla jedna z klíčových aktivit našeho programu, tak byl náš projekt vyřazen. Jinou možnost, jak zajistit financování obou těchto aktivit, které tady provozujeme, nebylo možno získat."
"Sekundární protidrogová prevence je zaměřena hlavně na snahu nemocného, postiženého jedince nepokračovat v problémovém způsobu života. Úplně jiná je tato léčba u člověka přímo napadeného drogou, jiné je to v jeho nejbližším okolí, v jeho rodině, pracovním kolektivu, různé partě."
Jak se pozná, že člověk, který bere drogy, je zralý na léčbu?
"Je tady kapela z Benátek nad Jizerou, z Trutnova, z Bromova, Z Náchoda, místní, je jich asi osm."
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články