Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1-Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili
"Romové hovoří".
Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale
tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma
vakeren"!
Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu dnes pro vás máme
připravenou celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a samozřejmě
nebude chybět romská hudba.
The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha
tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.
Peršo vakeraha, pal oda sar pes andre amari them dživel avreter nacienge.
Tiž tumenge pheneha savo dživipen hin le Romen andre Bulharsko.
Celým dnešním pořadem nás dnes bude provázet jedno téma a to -
soužití v naší společnosti. Nejdříve se dozvíte, jak se u nás žije
studentovi, který má kořeny v mongolském Ulanbátaru, a s režisérkou
Světlanou Lazarovou se vydáme mezi Romy do bulharské Sofie.
Tiž vakerahas le Romenca u phučľam lendar, sar pes lenge živel maškar o
Čechi ada phučľam te lendar. Vakerha tiž palo gheta u palo osady, jak dživen
but Roma pro slovensko. Amaro šuniben zaphandaha vičindoneha andro amaro
muzeum the pre temutno Miss so našunen.
Ve druhé polovině O Roma vakeren se dozvíte, jak se žije Romům s jejich
sousedy, Češi nám řeknou, jak vycházejí s Romy, a sociolog Fedor Gál se
zaměří na život v odloučených lokalitách a osadách na Slovensku. Nebude
chybět ani pozvánka do Muzea romské kultury a na soutěž o korunku krásy
Světové Miss neslyšících.
Tolik namátkou z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí
Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.
=[ Reportáž ]=
Jak se v České republice žije mongolskému studentovi
Poslední výzkumy agentury STEM, které jsou zaměřeny na soužití v naší
společnosti, jsou vcelku nelichotivé. Negativní vztah k cizincům a menšinám,
kteří žijí mezi námi, se mění velmi pomalu i přesto, že naše hranice jsou
otevřené bezmála už sedmnáct let. A tak jsme se rozhodli dát prostor různým
lidem, aby nám řekli, jak se jim u nás žije. Nejdříve Marek Polák pozval k
mikrofonu studenta Cu Mergena Erdenebajarina z Prahy.
"Já jsem z Mongolska z hlavního města Ulánbátar. Žiji v České
republice už čtrnáct - patnáct let. Táta tady studoval, protože v
Mongolsku v té době nebylo tak nejlépe a v České republice byla lepší
možnost lepšího života. Takže když šel studovat, tak řekl mámě, to mi byl
rok, a pak jsme se přestěhovali sem."
Co dělá tvůj otec za práci?
"Dělal na velvyslanectví překladatele. a teď momentálně dělá
byznys, je obchodník."
A na základní školu jsi chodil kam?
"Havlíčkovo náměstí na Žižkově. Tam také bydlím."
A co ve škole, žáci? Věděli, že jsi jiný? Že jsi z Mongolska, že nejsi
Čech? Jak se k tobě chovali? Jak se k tobě chovali učitelé?
"Když jsme byli malí, tak za mnou chodili spíše, že mě chtěli
poznat. Nebo jaký jsem. Kdo jsem. Že byli ještě malí, takže nevěděli asi, že
takoví lidé chodí také do školy. Chodili za mnou a jak se jmenuješ. Třeba mi
řekli jestli nejsem z Číny, to jsem se urazil, že to nepoznali, tak jsem se
s nimi třeba nebavil."
Setkal jsi se někdy s rasismem, diskriminací? Nemyslím tím jen ve škole.
"Ano, mnohokrát, ale už to začíná být lepší a lepší. Setkávám se s
tím málokdy. Ale třeba před třemi čtyřmi lety jsem to zažíval
vícekrát."
Můžeš říci kde?
"Všude ten rasismus je. Lidé jsou prostě občas takovýhle. Nemají
rádi jiné lidi, když jsou odlišní."
Máš mezi kamarády i Romy?
"Mám jich docela dost i Čechy. Prostě všechny."
A jak tě berou Romové?
"Řekl bych, že Romové jsou také utlačováni a že se rychleji
seznámíme, než třeba já a Čech."
Na jakou střední školu se připravuješ?
"Teď na počítačovou grafiku, kde budu dělat v oboru aplikace
počítačů, propagační kreslení, grafika, architektura a tak. Tato střední by
mi měla sehnat, až dostuduji, práci v nějaké solidní firmě. A kdyby se mi
nelíbila práce v té firmě, tak budu shánět sám něco jiného. Možná nebudu
dělat to, co bych chtěl. Možná by to potřebovalo sehnat nějaké peníze a pak
jít třeba do nějaké firmy a nebo rozjet nějaký projekt."
A přemýšlel jsi o vysoké škole?
"To určitě, protože v dnešní době má střední skoro každý a vysoká
škola je už asi nutnost pro dobrou práci."
A jak se ti žije? Žije se ti tady lépe, než v Mongolsku?
"Je to tím, že já jsem tady již patnáct let. Jsem zvyklý spíše na
Českou republiku, než na Mongolsko. Do Mongolska jezdím jen o prázdninách za
rodinou. Nemám tam moc kamarádů. Tady mám kamarády a tady jsem zažil své
dětství. Takže tady to mám více rád než v Mongolsku. Já jsem tam vždycky jen
za rodinou, na venkově. Ne, že bych tam neměl kamarády, ale mám jich tam
pár, dva tři, to je všechno. Jinak tam mám svou rodinu. Bratrance a
tak."
Rozumíte si spolu?
"Ano, bavíme se dále. Máme se pořád rádi. To není tak, že už jsem
dlouho pryč, že už se neznáme, že se dál nebudeme bavit. Vždycky přijedu,
hezky mě uvítají a už se zase bavíme dále."
Vidí ty rozdíly? Myslím, jako že jsi z Česka?
"Ano, je to tam, poznají to třeba z přízvuku, mám třeba i jiné
chování. Mongolské děti jsou jiné, než ty české. Vždycky to říká máma, že se
chovám jinak. Že když ona byla malá, nebyla taková. Že je to teď volnější. V
té době, když byla máma malá, že musela více pomáhat rodičům, že neměla moc
čas na zábavu. Protože měla i sourozence, o které se musela starat. A máma a
táta museli chodit do práce. V Mongolsku děti více, i teď, pomáhají rodině.
Nestarají se moc o kamarády, o zábavu. Každý se stará více o rodinu, než o
přátele."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Na otázku Jak žijí Romové v Bulharsku? odpovídá režisérka Světlana Lazarová
V předchozím příspěvku nám student Cu Mergen Erdenebajarin, který má kořeny
v Mongolsku, řekl své zkušenosti, jak se mu u nás žije, jak vychází s
ostatními a co je pro něj důležité. Jak se žije cizincům u nás? Na to Marii
Vrábelové také odpoví režisérka Světlana Lazarová, která část svého života
prožila v bulharské Sofii. Dnes se svou rodinou žije a pracuje v České
republice. A jak žijí Romové v Sofii?
"Ve městě žije opravdu velká komunita romských obyvatel. Romové
bydleli na kraji města. Tenkrát před dvaceti lety docela v nepříznivých
podmínkách. Slabé slovo. Byla to opravdu dost špatná situace. Domečky na
spadnutí. Ani okna tam neměli. Opravdu, dost špatné."
Jak tam tedy většinou Romové žijí? Žijí v ghettech, nebo žijí mezi
ostatními?
"Pravda je, že žijí v podobných podmínkách, takového jakoby
oddělení od ostatních. I když tam není ta zeď, která by oddělovala. Ale
prostě se věřilo, že tady jsou romský obyvatelé a tady jsou, dejme tomu,
Bulhaři. V rámci adaptování byl takový program Romů s Bulhary, aby se
navzájem smíchali a žili pohromadě. Romům se naskytla příležitost. Rozdávali
se jim byty, přímo v panelových domech mezi Bulhary, takže oni měli možnost
zabydlet se tam jako řadoví občané mezi ostatními občany. Žel došlo k
nepříznivým událostem. Uvedu jeden příklad. Rom, který si už zvykl bydlet
nějakým stylem a způsobem a věci měl kolem sebe, včetně zvířat a tak dále.
Tak ty zvířátka si prostě do toho panelového domu vzal a chtěl dále mít
králíky, prasata a všelijaké jiné. Tak byli zvyklí na ten způsob. Samozřejmě
ostatním obyvatelům, sousedům to hrozně vadilo a tak začalo samozřejmě
stěžování si na úřadech. Prostě k tomu soužití nějak nemohlo dojít, tenkrát.
To je před dvaceti lety, tyto mé vzpomínky. V současné době, pokud vím, se
pokračuje v té tendenci dávat je dohromady s bulharským obyvatelstvem. Je
snaha soužití. Je tam velká komunita arménská, je tam turecká komunita. Je
to multikulturní město. Ale co jsem se doslechla a je to čerstvá zpráva, že
město Sofie poskytlo romským obyvatelům domečky pro romské rodiny, které
nemají rády panelové byty a poskytlo romským rodinám podmínky života v
domečku. Mohly se zabydlet do vlastního domečku. Myslím si, že to nemůže být
pro všechny, je to pro jistou část."
Jak to vypadá třeba se vzděláním?
"Vím, že pro spoustu romských dětí, tedy základní vzdělání
dostávají všechny, je otázka vyššího vzdělání jiná. Myslím, že se dostávala
spousta romských kluků a holek na vyšší, na vysokou školu. Máme spoustu
významných odborníků romského původu třeba v medicíně, počítačových oborech.
Jeden z nejlepších chirurgů v Bulharsku je romského původu, světového
významu. Čili já si myslím, že to opravdu hraje velkou roli, možnost
vystudovat obory. Chytit mladého člověka, jestli má na něco talent, nebo
nemá. Talent nejenom na umění, třeba na počítače, nebo do ekonomiky a tak
dále."
Jaká tam vládne nálada vůči Romům?
"Myslím, že je to tak podobně. Ta nálada vůči Romům obecně není
moc příznivá a dobrá. Já na štěstí jsem vychována v rodině, kde byl názor na
jakoukoliv národnost nebo komunitu takový, že jsem si jich měla vážit. Je to
otázka výchovy, jak to dítě v té rodině je vychováno. Jestli si má toho
cizího považovat za rovnoprávnou osobnost, nebo nemá. Samozřejmě jako tady
se setkáváme i tam s negativními jevy, běžné, co se tady pořád povídá, jsou
to krádeže. Ale co si máme povídat, nekradou jenom Romové. Kolik z těch
krádeží, když mluvíme o Bulharsku, způsobili bulharští občané. Vidím v tom
velký sociální problém, protože, když Rom nemá životní styl správné úrovně,
nemá možnost získat vzdělání. A změnit svoje prostředí, bydlení, nebo
zařídit se podle svých představ, nemá peníze na věci, které jsou jako první
potřebou pro člověka. To ho vede k těm negativním jevům. Zjistila jsem, že i
v Bulharsku je vůči Romům do velké míry xenofobie. To je pravda. Lidé jsou
negativně naladěni. Myslím si, že je potřeba dělat spoustu aktivit pro
vzdělání lidí. Vzdělávat lidi, ukazovat jim nejenom to negativní, ty
negativní zprávy o tom, co a kde udělal Rom nebo cizinec, ale ukázat i to
pozitivum. Ukázat i to, co dosáhli ti lidé, jaký měli náročný život. Co
prožívali, aby toho dosáhli, jakou vůli vynaložili, aby se to dostalo na
svět. Měli třeba nějakou geniální myšlenku a tu myšlenku uskutečnili. Tady v
tom směru se musí hodně pracovat."
Jsou v Bulharsku útoky na Romy?
"V Bulharsku jsou útoky na Romy a myslím si, že nejenom v
Bulharsku, prostě to je v našich zemích žel všude. Vidím to tak, že Rom má
docela tragický osud, takový hodně dramatický. On vlastně tu svou rodinu
vždycky hledá, tu svou vlast. On ji najde tam, kde je jeho rodina, kde je
komunita, kde se zabydlel. Jenže on zůstává vždycky jako ve vzduchu, jako
strom bez kořenů a snaží se najít sám sebe."
Jak jste se cítila Vy, tady u nás? Když jste přijela, jak jste
pociťovala, jak se k Vám lidé chovali?
"Trvalo to dost dlouho, neříkám adaptace, ale je to proces. Vžít
se do toho cizího, do cizí kultury a naopak očekávání, že ten cizí pochopí
tebe. Pro mě to bylo docela, neříkám úplně složité, ale měla jsem i těžké
momenty, z hlediska té jinakosti. Přece jenom jsme jiný národ, máme jinou
kulturu. Na druhou stranu jsem vnímala sama sebe. Časem jsem pochopila, že
nejenom ten cizí mě musí chápat, jakože občas jsem i byla uražená, ale že i
já mohu za to, jak mě ten cizí pochopí. Já mu musím dát šanci, aby se mi ten
člověk přiblížil. Je to navzájem."
Takže více se poznávat navzájem?
"Myslím si, že je to pramínek štěstí. Když máme chuť se poznávat
navzájem, tak máme možnost a nějakou šanci tu cizí kulturu i toho cizího
člověka vnímat a přijmout. To je i pro romskou komunitu a pro Romy velmi
důležitá věc. Zvláště, dvakrát tolik. Protože oni vždycky hledali a doposud
hledají nejen to svoje já, ale i svoje místo a zařazení ve společnosti v
různých společnostech."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Pražský magistrát pořádá pro Romy bezplatné kurzy, v nichž si mohou zvýšit
kvalifikaci. Projekt sdružení Slovo 21, k němuž se magistrát připojil, má
pražským Romům zlepšit přístup na trh práce a finančně jej podpořila
Evropská unie. Už dříve se 18 zájemců naučilo pracovat na počítači a nyní
úspěšně dokončilo dalších pět Romů rekvalifikační kurz na svářeče. V
současné době se konají další kurzy, ve kterých 10 zájemců usiluje o
řidičský průkaz na nákladní automobil, a připravují se lekce pro romské
ženy, které se mohou stát kadeřnicemi nebo kosmetičkami.
Přes osm desítek literárních a výtvarných prací romských dětí a mladých
lidí obsahuje letošní sborník Romano suno. Vznikl z vítězných příspěvků 9.
ročníku stejnojmenné soutěže, jejímž cílem je podpořit užívání romského
jazyka a zvýšit sebevědomí mladých Romů. Soutěž, kterou pořádá organizace
Nová škola, je určena dětem od šesti let a mladým lidem do 25 let, kteří
ovládají romštinu. Porota letos hodnotila 120 literárních příspěvků a 170
kreseb a ocenila 36 talentovaných výtvarníků a 47 literátů.
Pro festivalové večery Gypsy Celebration 2006, které se konají na hradě
Svojanov od 27. do 30. července, pořadatelé připravili vystoupení řady
českých i zahraničních kapel. Vstupné na jednotlivé večery činí 200 korun
pro dospělé, pro děti od 6 do 15 let 50 korun a děti do 6 let mohou přijít
zdarma. Začátky programu všech večerů je od 19 hodin a v rámci celého
projektu Gypsy Celebration bude ne hradě Svojanov mezinárodní dětský tábor
pro vybrané talentované romské děti.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Vztahy Romů se sousedy v domě
Dnešní pořad věnujeme tématu, který je zaměřen na soužití u nás. V
následujících minutách dáme také prostor Romům, které oslovil Marek Polák.
Jak se vám žije? Jaké máte vztahy se sousedy?
"Normální. Když je vidím, tak je pozdravím a je to dobré. Oni
pozdraví mě, já je a tím to končí."
"Většinou jsou to starší lidé, a tak s nimi máme trošku
problémy."
Proč?
"Protože nemají rádi malé romské děti. Nepořádek, co je v domě,
svádí na nás na Romy. Přitom za to mohou jejich psi."
Posloucháte hudbu nahlas?
"V létě trošku, v celku je to tu v pořádku."
Jaké máte vztahy se sousedy?
Já bych řekla, že docela dobré.
Bavíte se spolu?
"Ano, pozdravíme se, bavíme se spolu, co nakoupili a tak
podobně."
Takže Vaše vztahy s nimi jsou bezproblémové?
"Ano bezproblémové."
Jaké máte vztahy se sousedy?
"Dobré. Pozdravíme a to je všechno."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Anketa: Co vám vadí na Romech?
Jak jsme vás už informovali, podle průzkumu agentury STEM mají Češi
nejsilnější odpor stabilně vůči Romům. Negativní vztah k romskému etniku má
přes dvě třetiny lidí, tři čtvrtiny Čechů nesouhlasí s tím, že by se v Česku
mělo více dbát na práva romské menšiny. Roma by si přáli mít za souseda
nejméně ze všech cizinců. Romové ale nejsou cizinci, doma jsou v mnoha
zemích světa. V Evropě jsou největší národností menšinou, která nemá svůj
stát. V mnoha zemích jsou Romové součástí tradic a kultury. Proč jsou ale u
nás Romové tak neoblíbení? Jan Mišurec oslovil několik Pražanů a zeptal se:
Co vám vadí na Romech?
Co Vám vadí na Romech?
"Možná ta hlučnost. Jinak s nimi nemám problém."
"No, tak já mám zkušenosti opravdu dobré, narazila jsem na opravdu
skvělé lidi a myslím si, že vůči Romům panuje řada předsudků."
Měli by mít Romové vlastní stát?
"S tím nesouhlasím, to by se potom mohli ozvat třeba Moravané,
Slezané. Myslím, že ne."
Můžu se zeptat i Vás, jaké máte zkušenosti s Romy?
"Jak dobré, tak špatné. Ty špatné se týkají neochoty pracovat, ale
to je pouze u některých, nemůžeme házet všechny do jednoho pytle. A z druhé
strany i pozitivní, protože jsem se setkala i s lidmi, kteří jsou
dobří."
Romové a vlastní stát?
"Nesouhlasím. Je to stěhovavý národ, myslím, že by na území svého
státu stejně nezůstali. Není to dobrý nápad."
"Mně vadí, že se nemají moc k práci a neposílají děti do
školy."
"To já nevím, to by byla taková rasová politika. A kde? To by byl
problém. Jako za války se Židy, když je Němci chtěli dát na Madagaskar. To
by podle mého názoru určitě nebylo správné. Je potřeba určitá tolerance z
obou stran."
"Záleží na tom, jací jsou. Nejsou všichni stejní. Když jsou dobří,
není problém, děti s nimi kamarádí."
Měli by mít Romové vlastní stát?
"Mně je to jedno."
Co Vám vadí na Romech?
"Mně osobně nic. Ale jejich mentalita je odlišná. Jsou jiní. To
asi lidem vadí."
"Spíš osobně. Když někoho poznám a nesedí mi. Člověk si udělá
první dojem. Spálí se s jedním Romem a pak všechny hází do jednoho
pytle."
Můžu se Vás zeptat, co se Vám naopak líbí na Romech?
"Možná to jejich soužití, asi nic jiného."
Myslíte si, že by Romové měli mít vlastní stát?
"Stát? Asi ano."
"Mohli by si ho založit. Ale nevím kde."
"Ne."
"Já uznávám, že jsou výjimky. Ale devadesát procent z nich nejméně
jsou jiní, mají jiný způsob života, jiné hodnoty, všechno jiné."
"Když nemají co dělat, neudělají si kolem domu pořádek, jen sedí a
koukají. Kdyby si zametli, uklidili ty odpadky, které tam naházeli, lidé by
se na ně nedívali tak křivě."
Byl byste pro, aby vznikl stát pro Romy?
"Myslím, že ne. Co by jim tam dali, to by si rozebrali. A navíc se
hádají mezi sebou."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Jak zlepšit soužití a potlačit sociální vyloučení?
Po tom, co jsme slyšeli, si musíme položit otázku, nakolik a zda jsou
efektivní různé programy na podporu a rozvoj multikulturního soužití u nás.
Vedle toho, že se vůči Romům staví majoritní společnost velmi negativně, se
postupně zhoršuje i jejich sociální postavení. Podle výsledků posledních
předběžných sociologických průzkumů, který řekl O Roma vakeren sociolog Petr
Gabal, je u nás víc jak 300 vyloučených lokalit. Podrobnější informace se
dozvíme až na podzim, kdy bude průzkum vyhodnocen. Jak z tohoto začarovaného
kruhu ven. Jak zlepšit soužití a potlačit sociální vyloučení? Marie
Vrábelová se s touto otázkou vydala za sociologem Fedorem Gálem.
"Je zapotřebí říci, že ghetta nejsou pouze romská, ghetta vznikají
všude tam, kde dochází k nějaké koncentraci lidí, které spojují majetkové
poměry, styl života, etnický původ, někdy i náboženský původ. Jsou židovská
ghetta, kdysi byla známa, jsou kupříkladu i ghetta bohatých lidí. Romská
ghetta jsou specifický příklad, jsou to ghetta, kde žijí lidé, kteří jsou
chudí, méně vzdělaní, více nezaměstnaní a Romové."
Jaký je tedy rozdíl mezi českým romským ghettem a slovenským?
"Základní rozdíl, bych řekl, je v geografické odloučenosti.
Zatímco Matiční ulice je ulice ve městě, Hermanovce nebo Sviňa je osada mimo
civilizaci, abych to řekl úplně přesně."
Vznikají romská ghetta i v Bratislavě?
"Světoznámé slovenské ghetto je Luník 9 v Košicích a je to košická
čtvrť, sídliště, které se podobá jako vejce vejci Chánovu. Nevím o tom, že
by v Bratislavě, v Popradě, v Prešově, v Banské Bystrici nebo Žilině něco
takového existovalo. Nicméně samozřejmě dochází ke koncentraci Romů v
určitých částech měst. A tato koncentrace je vyvolaná jejich majetkovou
situací, jejich etnickou příbuzností, jejich způsobem života. Ale to, že my
jim říkáme ghetta, to znamená, že současně říkáme, že tam, kde tito lidé
existují pohromadě, je velmi vysoká nezaměstnanost a je bída."
Myslíte si, že do budoucna budou mít romská ghetta vzestupnou tendenci?
"Budu upřímný, já si nemyslím, že stát anebo instituce mohou
vyřešit, to čemu my říkáme romský problém. Romové tomu asi sami neříkají
romský problém. Říkají tomu diskriminace, říkají tomu ,oni nás nechtějí.,
říkají tomu ,byli jsme vyloučeni., říkají tomu ,nemají o nás zájem.. Řešení
tohoto problému je podle mého názoru velice jednoduché, ale stejně
jednoduché jako dlouhodobé - nabídnout romským dětem plnohodnotné
vzdělání. Protože až vzdělaný člověk začne mít horizont svého uvažování a
představy o svém životě jiné, než ghettoidní. Má-li takové dítě,
takový mladý člověk vzdělání, je jeho osobní ambicí, aby se v životě i
profesionálně uplatnil. A tady bych od té společnost očekával, že jim nebude
házet klacky pod nohy jenom proto, že jsou Romové. Ale už z toho, co jsem
teď řekl, jasně vyplývá, že řešit problém romských ghett je téma, které musí
zajímat stejně Romy jako ne-Romy.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Výstava Čalo voďi / Sytá duše pojednává o romské literatuře a ústní lidové slovesnosti
V Muzeu romské kultury v Brně probíhá až do poloviny září výstava Čalo voďi
/ Sytá duše, která pojednává o romské literatuře a ústní lidové slovesnosti.
Jana Šustová pozvala k mikrofonu kurátorku této výstavy, Mgr. Janu
Kramářovou.
Co všechno je možné vidět na výstavě Sytá duše - Čalo voďi?
"V prvním sále se mohou návštěvníci seznámit s ústní lidovou
slovesností Romů. Tam se představí pohádky, písně, hádanky, přísloví i
vyprávění, a v tom druhém, větším sále se již mohou seznámit se samotnou
literaturou a literární tvorbou Romů v České republice. Dozvíme se tam
krátký teoretický úvod a vývoj literatury od jejího počátku, čili od konce
šedesátých let až do současnosti. A dále může vstoupit do takových zákoutí,
která jsme vytvořili sedmi spisovatelům."
Jak vypadají ta zákoutí?
"Zákoutí vypadají různě, vycházeli jsme z toho, co o autorech, o
jejich tvorbě i o jejich životě víme. Kupříkladu spisovatelku Terku
Fabiánovou jsme se snažili přiblížit pomocí automobilu, protože svou
první báseň vyřkla, když jela navštívit svého syna. Návštěvník má možnost
usadit se za volant, do sedadla automobilu, a před sebou vidí jednak
ilustrační fotografii silnice a vedle vidí její první báseň. Ilona
Ferková nám kupříkladu vyprávěla, jak povídky zapisovala po večerech v
kuchyni, bušila do stroje. Takže Ilonu Ferkovou přibližujeme v zákoutí v
kuchyni, kde má opravdu na stole psací stroj s rozepsanou povídkou.
Andrejovi Giňovi, který se hodně ve své tvorbě obrací, stejně jako
Vlado Oláh, k životu, který prožil na Slovensku v osadě, jsme zase vytvořili
takové zákoutí romské osady. Janko Horváth nám říkal, že odmalička
rád četl, tak jsme mu vytvořili takovou pracovnu, takový pokojíček a zároveň
trafiku, protože v Bílovci, kde žil, si otevřel spolu se svou rodinou
trafiku Aranku, do které jsme nainstalovali romské časopisy."
Každé zákoutí je vybavenou audiosmyčkou, kterou muzeum připravilo jednak z
vlastních zvukových záznamů rozhovorů s autory a jednak z nahrávek Českého
rozhlasu, kdy díla romských autorů předčítají přední čeští herci. Kromě toho
je zde ještě video.
"Ještě je zde možné zhlédnout videosmyčku, asi půlhodinovou, na
které jednak hovoří docentka Milena Hübschmannová, které je ve výstavě také
věnován prostor, a jednak samotní autoři."
K výstavě probíhá také doprovodný program, například po prázdninách, ve
čtvrtek 7. září proběhne Večer plný strachu.
"Chceme představit romské hororky, dva autory, kteří píší takové
strašidelné povídky."
Kteří to jsou ti autoři?
"Je to Erika Oláhová a Gejza Demeter."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
"O Roma vakeren" čili "Romové
hovoří" s datem 7. července už téměř patří minulosti. Ale naladit
si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého
rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních
studií. Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.
Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a nebude chybět ani romská
hudba.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna
Poláková a Jaroslav Sezemský.
Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O
Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende.
Mějte se moc pěkně.
Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.
|