Indián a sestřička - polodokument s romskými neherci
V Karlových Varech právě skončil 41. ročník mezinárodního filmového
festivalu. Bohatě na něm byla zastoupena česká filmová tvorba. Návštěvník
festivalu mohl vidět i filmy, které nepatří ke kasovním trhákům a v
běžných kinech se příliš neohřály. Patří mezi ně hraný debut režiséra Dana
Wlodarczyka Indián a setřička. S tvůrci na feslivalu natáčel Vilém
Faltýnek.
On je bílý Čech a vyznává přírodní způsob života po vzoru amerických
indiánů. Ona je česká Romka a pracuje jako zdravotní sestra v nemocnici. V
tom, jak k jejich vztahu přistupuje okolí, se odráží napětí mezi většinovou
českou společností romskou menšinou. Osmatřicetiletý režisér Dan Wlodarczyk
na kontě dosud jen dokumentární filmy. Indián a sestřička je jeho hraný
debut. Čím ho scénář zaujal?
"Když jsem ten námět dostal do ruky, zaujalo mě, jednak že byl
situovaný do jižních Čech a já sám jsem narozený v Českých Budějovicích,
jednak že je to situované na vesnici a maloměsto, čili že to není další
příběh o popkultuře pražské mládeže. Za třetí mě zaujalo, že tam byla
poměrně silná sociální nota v chování postav a v jejich charakterizaci.
Což jsou všechno věci, které umožňují postavit ten film jako
polodokumentární nebo skoro dokumentární záznam skutečnosti a jsou to
všechno věci, které ten příběh dělají reálnější. Měl jsem ze scénáře
pocit, že se to týká té části obyvatelstva, která se v české
kinematografii zas až tak moc neobjevuje. Kdybych měl vzít kolegy, ke
kterým se hlásím, tak by to byl asi například Bohdan Sláma s filmy Štěstí
nebo Divoké včely."
Řekl jste slovo polodokument. Pracoval jste navíc s neherci. Bylo to
náročné?
"Já jsem vystudoval na FAMU obor dokumentární tvorby, tohle je můj
první celovečerák a ten námět ve mě vyvolal dojem, že by mohl být
dokumentárně pojatý. Vyvolal ve mně pocit, že když to budu dělat, jak to
umím, nebude to úplný krok do neznáma. No a výběr neherců? To je dané
situací, tím, že 40 procent postav jsou Romové. U nás v Čechách nejsou
žádní profesionální romští herci. Našel jsem jenom dva, kteří žijí v
Bratislavě, ale ti v té době měli nějakou zakázku pro americký film, tudíž
já jsem musel, pokud jsem nechtěl někoho barvit krémem na boty na černo,
sáhnout po nehercích. To bylo nezbytí. Já jsem naopak hledal takové, kteří
měli alespoň minimální zkušenost s vystupováním, ať že jsou to muzikanti
nebo mají veřejné funkce, a tudíž to nejsou trémisté. Co se týče té
samotné spolupráce s neherci, to není v tom, jestli práce s nehercem je
těžší než práce s hercem, jde pouze o to, že se jim natáčení a scénář musí
lehce přizpůsobit. neherci, který má být autentický, nemůže kamaraman říkat
takové věci jako, tady ujdeš dva metry, na téhle značce se otočíš doprava a
podíváš se tímhle směrem, protože tam je světlo. Kamera se neherci musí
přizpůsobovat, z toho plyne i to, že ta kamera je hodně braná z ruky,
protože to umožňuje svobodný pohyb. Druhý rozdíl je, že neherci nejsou moc
schopní... nebo myslím že se nevyplatí je předělávat do té role. Oni v
podstatě hrají sami sebe, jak by se chovali, kdyby ta situace nastala v
jejich životě. Což jim umožňuje čerpat z rezervoáru citů a
představivosti."
Hlavní role ve filmu Dana Wlodarczyka ztvárnili Tomáš Masopust a Denisa
Demeterová. Masopust je začínající herec, Demeterová stála před kamerou
vůbec poprvé.
"To byla hrozná náhoda a shoda okolností, že jsem byla dotlačená k
tomu, abych šla na konkurs. Ambice hrát jsem nikdy neměla."
A nastartoval ve vás ten film něco?
"Co se týče dalšího hraní myslím že ne. Necítím se být herečkou. Ale
kdyby něco přišlo, tak budu hrozně ráda. Ale sama to nepoženu."
Proč jste tedy tu roli přijala? Co vás na tom nejvíc zajímalo? Bylo to
téma nebo chuť zkusit něco nového?
"Téma to možná bylo až někde na posledním místě. Když žijete normální
život a najednou vám někdo nabídne, že můžete hrát před kamerou, tak do
toho jdete. To bylo jasné, nebylo nad čím pochybovat. Takže spíš šlo o to
zkusit nové věci a poznat, jak film vůbec vzniká."
|
|
Související články
Vybíráme z rubriky "Zprávy ze života Romů"
Nejčtenější články