Knihou roku 2005 se překvapivě stala fotografická publikace o české krajině
Vyprávění o životě v cikánské osadě nebo příběhy jihočeských sedláků z 50.
let - takové jsou knihy, které dostaly literární ceny Magnesia Litera za
rok 2005. Knihou roku se překvapivě stala fotografická publikace Jana
Reicha nazvaná Bohemia. Více už se dozvíte v kulturní rubrice, kterou
připravila Milena Štráfeldová:
Na stroji dnes knihy nepíše snad už nikdo, přesto je zvuk psacího stroje
stále znělkou nejvýznamnějších literárních ocenění roku - cen Magnesia
litera. Ceny za rok 2005 se předávaly toto pondělí v Městské knihovně v
Praze a hostem v hledišti byl kromě řady spisovatelů, vydavatelů či
nakladatelských redaktorů i bývalý prezident Václav Havel. Ocenění
Magnesia litera se udílela už popáté a odnesli si je vítězové v celkem
deseti kategoriích. Tou první byl Objev roku. Stal se jím román Martina
Šmause Děvčátko, rozdělej ohníček. Jeho prvotina získala nejen cenu Objev
roku, ale už dříve i Literární cenu Knižního klubu. A my z ní ten
přinášíme ukázku:
"Andrejkova matka, krásná Mária, byla zasnoubená Dezideru Dunkovi z
cikánské osady u Vyšné Poljany. Při svatbě jim starý Laco Dunka svázal
ruce šátkem a do dlaní jim nalil pálenku, aby ji navzájem vypili, a
stvrdili tak slib věrnosti. Ale o svatební noci se shledalo, že Mária už
počala a roste v ní nový život. Její muž byl spravedlivý a nechtěl rodinu
vystavit posměchu a hanbě, a proto se rozhodl svou ženu a potom i sebe
zabít. Vstal a šel se na to posilnit do poljanské krčmy, ale tam mu
nenalili. Že prý až zaplatí, co dluží, a že už sekeru zaťal příliš
hluboko. Dežo zapomněl na bolest, která ho sem přivedla, a vzkypěla v něm
horká krev. Ani tu poslední odlivku nedají, gadžové a kurvy pojebaný?
Ještě včera nalili a najednou pro cikána nemají? A za chvíli byl zpátky i
se svými bratry Mirem a Gejzou. Všichni tři se nahrnuli do výčepu a
všechno, co se jim připletlo pod ruce, porozbíjeli. Vytloukli i okna a
chudák krčmář mohl být rád, že se mu podařilo utéct zadem. Ale ani
vesničané nehodlali prodat svou paluši lacino a nakonec se jim podařilo
Dunky zahnat. Chudák Dežo, když ho bratři táhli domů do osady, chrchlal
krev, zvracel a jeho rozbitá a zkrvavená hlava bezvládně padala na
stranu."
Písničkář, spisovatel a publicista Jan Burian, který ceny Magnesia litera
uváděl, poté pozval na scénu i další vítěze. Literu za nakladatelský počin
roku dostala patnáctidílná edice Strukturalistická knihovna, která zahrnuje
vrcholná díla strukturalistického literárně teoretického myšlení od Jana
Mukařovského až po zahraniční autory. Cenu v kategorii Naučná literatura
získala tisícistránková publikace Jana Křena Dvě století střední Evropy.
Sám autor o ní řekl:
"Jenom pojmout dohromady tyto dějiny vyvrací všechna klišé národních
dějin. V tom je jádro toho celistvého, syntetického přístupu. Je to zatím
nejtlustší kniha o střední Evropě, která v Evropě vyšla."
Svou cenu získala i literatura pro děti a mládež. Odnesla si ji
spisovatelka Viola Fischerová za knihu Co vyprávěla Dlouhá chvíle. A je tu
opět ukázka:
"Každý člověk má svoji Dlouhou chvíli, ale dospělí už na ni obvykle
nemívají čas, protože pořád něco dělají. I za mnou musela ta moje až na
ostrov Elbu v Itálii. Seděla jsem na terásce nad mořem s chřipkou a
horečkou, ačkoliv bylo takové vedro a všichni se koupali. Byla jsem na tom
stejně jako malý Jakub s planými neštovicemi, jenomže k němu to měla jeho
Dlouhá chvíle blíž. Stačilo jí vysoukat se z hodin na zdi, přehoupnout se
přes pelest, a už ji měl Jakub v nohách postele. Dlouhá chvíle, jak vím od
té své, se nejlíp krátí vyprávěním. Jenom ji člověk musí hlídat, aby se
nescvrkla a nezmizela právě tehdy, když je to nejnapínavější. Prozradila
mi dokonce, jak to dělal Jakub, že se začal vždycky nudit právě v tom
okamžiku, kdy to bylo nejvýš nutné."
Cenu za překlad obdržela Olga Krijtová za Fámy vlámského spisovatele Huga
Clause. A za překlady a edici děl Ladislava Klímy a Jana Patočky ve
francouzštině získala francouzská literární historička Erika Abramsová
prestižní Cenu za přínos české literatuře. Udílely se i ceny za poezii a
prózu. Za sbírku veršů Větrní byl oceněn Radek Malý a v oboru prózy dostal
cenu román Jiřího Hájíčka Selský baroko. Autor v něm zachytil příběhy
jihočeských sedláků za kolektivizace vesnice v 50. letech, jak je postupně
při své práci v archivech odhaluje genealog při sestavování rodokmenů.
"Říkali tomu družstvo vyššího typu anebo jak, sváděli dobytek. Ta
naše kravka, Lasička jsme jí říkali, byla poprvé březí, když ji vyváděli.
Zastavila se před vraty maštale a nechtěla dál. Pro pána Boha, ti ji tak
bili, tak ji tloukli... Tatínek u toho naštěstí nebyl, nevím, jak by se s
tím srovnal, ale maminka na ně vyběhla, nebijte tu naši kravku! A oni jí
řekli, mlčte, ta už není vaše ...Nosila jsem pak Lasičce tajně do
kolchozní stáje naše dobrý seno, na přilepšenou, než se otelí. Oni ani
nevěděli, co taková kráva s telátkem potřebuje..."
píše Hájíček v novele Selský baroko. Během pondělního večera byly uděleny
ještě dvě ceny: Cena čtenářů Petru Sísovi za publikaci Tibet: Tajemství
červené krabičky a konečně hlavní ocenění Magnesie litery - Kniha roku
2005. Překvapivě se jí stala umělecká publikace fotografa Jana Reicha
Bohemia se snímky české krajiny, které Reich zachytil pomocí
velkoformátových dřevěných fotoaparátů. Sám o knize při přebírání ceny
uvedl:
"Je tam hodně obrázků, které vycházejí z české historie. Já jsem
historii hodně studoval. A měl jsem touhu prožít tu historii a smysl
krajiny. A mně to dělalo velké potěšení a bylo to velké dobrodružství a
spíš mi bylo líto, když jsem to musel skončit po deseti letech."
|