Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1-Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili
"Romové hovoří".
Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale
tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma
vakeren"!
Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu dnes pro vás máme
připravenou celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a samozřejmě
nebude chybět romská hudba.
The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha
tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.
Adaďives peršo vakeraha pal oda, so keren o Roma Brnatar. Džana amenca andro
jekhetaniben IQ Roma servis. Tiž amenca vakerelas e etnografka Eva Davidovo.
Nejdříve se vydáme mezi brněnské Romy do sdružení IQ Roma servis a poté se
společně s etnografkou Evou Davidovou ohlédneme za dějinami českých Romů od
konce 2. světové války.
Tiž vakeraha palo cikne čhavore, save mukle o daja the o dada, palo romane
džuvľija, save sas ko Brusel andro Evrospsko parlamentos. Mek tumen adaďives
dodžanena, so kerel e grupa Gulo čar Brnatar u kaske u kaj bašavela.
V O Roma vakeren se vydáme do organizace Fond ohrožených dětí, dozvíte se,
jaké informace přinesly romské ženy, které se vrátily z Evropského
parlamentu a řekneme vám o turné skupiny Gulo čar z Brna. Tolik namátkou z
programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a
Jaroslav Sezemský.
=[ Reportáž ]=
IQ Roma Servis se věnuje dětem ulice
Brněnská společnost IQ Roma Servis se rozrůstá o nové odborníky, kteří se
věnují dětem ulice. Náctiletí se potýkají s problémy, se kterými si mnohdy
nevědí rady. Často na poslední chvíli se daří vyřešit svízelné situace a
zlepšuje se i docházka dětí do školy. Nejen o tom si Jan Mišurec povídal s
pedagogickou asistentkou Terezou Mertovou.
"Já jsem zde zatím na půl úvazku, od července bych měla být na
celý úvazek. Děti od 13 do 18 let doučuji, dále pro ně děláme kroužky,
tancování, výtvarnou výchovu, divadlo."
O co je největší zájem?
"Teď jsme měli Valentýnskou besídku, tam přišlo hrozně moc lidí,
asi 60 lidí do jedné malé místnosti, takže tam bylo úplně plno. Největší
zájem je o akce jako Mikulášská diskotéka, kdy se dávají sladkosti
zdarma."
Jak se děti o vaší organizaci dozvídají? A kdy k vám dochází?
"Do terénu chodíme na školy, kde je hodně romských dětí v centru
města a tam děti informujeme, dáváme letáčky, spolupracujeme s výchovnými
poradci na školách, chodíme i do rodin, tam, kde je potřeba doučování. Máme
i klubovnu, kam může přijít kdokoliv, kdo nemá co dělat a nechce být v zimě
na ulici. Tam si může vypít čaj, poslechnout si hudbu, rádio, popovídat si.
IQ Roma Servis je rozděleno na několik center. Naše centrum vzdělávání a
centrum motivace a stimulace, což jsou kroužky, tak zde nás je osm. Celkově
v IQ Roma Servise, nyní jsme se rozrostli o 20 nových pracovníků, takže je
nás hodně."
Pracují tam také Romové, nebo jsi jediná?
"Romů je tam mnohem více než na začátku, řekla bych více než
polovina."
Vidíš v této práci nějaký posun u dětí, nějaký vývoj k lepšímu?
"Tak třeba konkrétně děti z deváté třídy z jedné základní školy v
centru Brna nechtěly vůbec, ani neuvažovaly, že by šly někam dál na střední
školu, vůbec nad tím nepřemýšlely. Cílem tohoto projektu je dostat je na
tyto školy a pomoci jim, aby se na nich udržely, vzdělávat je. A zrovna tyto
konkrétní děti, po několika měsících, co tam chodily, se rozhodly, že chtějí
jít dál a chtějí studovat dál. To považuji za úspěch."
Ty kromě toho ještě studuješ. Do jaké míry tě to obohacuje při studiu,
nebo obráceně?
"Studuji posledním rokem na bakaláře, jmenuje se to Sociální
pedagogika a volný čas v Brně na Masarykově univerzitě. Teď končím, takže je
to náročné skloubit, protože dělám státnice a bakalářku a všechno kolem. Ale
baví mě to. To, co se učíme, to potom dělám v IQ Roma Servisu. Co se týká
práce a náplně volného času dětí, učíme se vlastně všechno, takže je tato
škola dobrá průprava na toto povolání."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Dějiny českých Romů po 2. světové válce
A teď se ohlédneme za dějinami českých Romů od konce 2. světové války do
počátku 90. let 20. století. Jana Šustová se za tímto účelem vydala do Muzea
romské kultury, kde je od prosince loňského roku otevřena stálá expozice,
jejíž část se uvedeným obdobím zabývá. Zasvěcenou průvodkyní po expozici nám
bude romistka doktorka Eva Davidová.
Paní Davidová, vy jste autorkou jedné části nové expozice, která se
věnuje Romům po roce 1945. Mohla byste říci od čeho, přes jaké události v
životě Romů tato expozice pokračuje až do současnosti?
"Snažíme se zde ukázat, jak vypadá situace u nás po válce až do
90. let. Expozice začíná částí o rozdělení romských skupin, protože mnoho
lidí neví, že Romové nejsou naprosto jednolitá skupina, ale diferenciovaní
jak vnitřně, subetnicky, tak vůbec podle způsobu života a podle místa. U nás
v republice žijí převážně slovenští Romové a malé počty českých a moravských
Romů, jejichž rodiny přežily druhou světovou válku, ten hrozný holocaust,
kteří se vrátili, a potom maďarští Romové a olaští, kočovní. Začátek
expozice popisuje části, kdy po válce přicházejí Romové do Čech a na Moravu
ze Slovenska migrací, jak přirozenou, sami za existencí, tak řízenou do
průmyslových oblastí a také v rámci osidlování pohraničí. Většina Romů
přišla v té době. Nyní v České republice žije 85 % slovenských Romů, kteří
se zde usadili a žijí tady již ve třetí nebo čtvrté generaci. Po části o
migraci ukazujeme, byť v kostce tady v expozici, jak přišlo tvrdé, násilné
asimilační období bývalé komunistické společnosti od 50. let."
Vy sama jste toto období zažila a chodila jste mezi Romy. V expozici je
možné vidět i vaše fotografie, které velmi dobře dokumentují právě to
usazování Romů. Můžete nám k tomu něco říci?
"Já již jako mladá studentka, když jsem začala mezi Romy chodit,
tak jsem měla v ruce vždy fotoaparát, kromě magnetofonu. Díky tomu jsem
zachytila, aniž jsem tušila, že to budou historické fotografie, to vlastní
usazování, jak říkáte. To byl hrozný rok 1959, únor, kdy byl provedený
jejich soupis na základě Zákona o trvalém usídlení kočujících a
polokočujících osob. Ani tam nebylo jmenované "cikánů",
tak jim ani před tím neříkali. Byli usazeni násilně, nejen olaští Romové,
ale i část usedlých. Olaští zvlášť, jak k nim přišli sčítací komisaři a
sčítali je, tak jim vzali kola od vozů, od maringotek a museli zůstat v těch
místech, kde byli tenkrát zaznamenáni. Na těch fotografiích, jak říkáte, je
moc zajímavě vidět, jak stojí starý kočovný vůz vedle železničního vagónu
třetí třídy, s takovými dřevěnými lavice dříve jezdil a do toho někde, třeba
ve středních Čechách v první etapě ty olašské Romy dávali. To je strašné.
Potom celé období 50. i 60. let ukazujeme v expozici na dokumentech, kdy se
násilnou asimilací od Romů chtělo, aby ztratili svoji specifiku, aby
přestali mluvit romsky, což se také v některých rodinách stalo. Proto dnes
někteří mladí Romové neumí romsky, někteří se bohudík k tomu vrací. Je to
důsledek této doby. Romové sice byli zaměstnáni, děti začaly chodit do
školy, to je pozitivum, ale za jakou cenu? Že se jim v tom celém období, až
do 80. let postupně rozbil jejich tradiční hodnotový systém. A to je vidět
dnes, ty důsledky, proto je to v lecčem začarovaný kruh a v lecčem je to
skoro horší než dříve.
Jedinou světlou výjimkou je období roku 1969-1973, kdy bylo umožněno
vzniknout Svazu Cikánů a Romů, tak se jmenoval. Byl to výsledek Pražského
jara. Ustaven byl až začátkem roku 1969. Byl trpěn a v roce 1973 byl opět
násilně zrušen, protože byl požadavek na národnost a toho se bálo. Bylo to
jediné období, kdy se Romové pozvedli a potom to šlo dále.
A potom rok 1971, kdy vznikla mezinárodní Romská unie, můžete vidět zde na
panelech dokumentaci, vlajku, ustavila se romská hymna "Gelem,
gelem", zde vidíte romskou vlajku a všechny dokumenty. Dva
prezidenti unie byli naši Romové - doktor Cibula, který byl
prezidentem té druhé International Romany Union, a náš doktor Emil Ščuka,
který byl prezidentem donedávna, právník. Je to fajn, velmi dobré.
Potom pokračuje expozice až do začátku 90. let, kdy Romové s OF společně
vstoupili do naší společnosti, vznikla ROI-ka, Romská občanská
iniciativa, první romské organizace, sdružení. Začaly se vydávat časopisy.
Vypadá to krásné, dobře, ale celkově to moc krásné není, protože Romové
propadli nezaměstnanosti v 90. letech a jejich hodnotový systém, jak jsem
říkala, je velice pokažen a proto jsou teď velké problémy, s kterými si
oboustranně nikdo neví rady. Doufáme že lidé, když to uvidí, se třeba více
zamyslí a pochopí. A Romové, zvláště mladí, kteří neznají svůj celý vývoj,
snad to povede k dobré identifikaci, že se nebudou již stydět za to, že jsou
Romové, ale naopak."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Desítka romských žen se začne v polovině března připravovat ve speciálním
kurzu na svůj případný budoucí vstup do politiky. Při výcviku účastnice
dostanou mimo jiné informace o politických stranách a naučí se vystupovat
před posluchači. Školení pořádá sdružení Athinganoi, které se věnuje
především vzdělávání mladých Romů a organizátoři chtějí připravit Romky
hlavně na komunální politiku.
Sterilizace bez kvalifikovaného souhlasu, které byly v minulých letech
podrobeny některé české ženy, převážně romské, je dnes námětem reportáže
francouzského listu Libération. Podle autorky "praktikování
sterilizace, které je dědictvím komunistického režimu, navzdory lékařskému
pokroku přetrvává". V článku se připomíná, že asi 80 postižených
se obrátilo na ombudsmana Otakara Motejla, který jim dal velkou měrou za
pravdu a některé i k Evropskému soudu pro lidská práva.
Nejasné zprávy o dětské prostituci v Chebu, které se nyní potvrdily, vedly
před dvěma roky k vytvoření speciálního policejního oddílu Eger. Projektu se
zúčastnily i dvě sociální asistentky romského původu. Úřad vlády pro
záležitosti romské komunity poskytl nyní městu příspěvek 320 tisíc korun na
další rok jejich činnosti. Radní navíc rozhodli o tom, že terénní práci v
chudých čtvrtích budou podporovat bez ohledu na dotace vlády a uzavřeli s
oběma Romkami pracovní smlouvu na dobu neurčitou.
Na výstavišti v Lysé nad Labem se 25. března od 19 hodin pod záštitou Dagmar
Havlové koná už 9. Celostátní romský reprezentační ples. O hudební doprovod
večera se postarají nymburští Gypsy Billy a jejich produkci doplní svým
zpěvem Stefanie Ruso.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Ve Švédsku adoptivní rodiče utýrali romského chlapce z ČR
Romské děti z kojeneckých ústavů a dětských domovů se u nás těžko dostávají
k adopci rodinám. Těmto dětem svitla naděje dostat se do rodiny v cizině,
kde rodiče - žadatelé nemají předsudky k barvě pleti a k původu
dítěte. Proto zpráva ze Švédska, kde adoptivní rodiče utýrali tříletého
českého romského chlapce byla přímo šokující. Marie Vrábelová se zeptala
Marie Vodičkové z Fondu ohrožených dětí, jak tuto zprávu přijala.
"Je to hrozná tragédie, bohužel se stává, stala se i u nás. Myslím
si, že je s podivem, že ti lidé projdou sítem prověřování, že už v sobě musí
mít nějakou patologii. Hlavně si myslím, že jediná možnost, jak takovým
věcem zabránit je, že by s rodinami, které převezmou dítě, byli v kontaktu a
to opravdu soustavném a ne jednou za čtvrt roku nebo jednou za měsíc. Pokud
je všechno v pořádku, tak by to těm rodinám nemuselo vadit. A nehledě na to,
se dá již zjistit atmosféra, jak se dítě projevuje, jestli je spontánní,
veselé."
Když je od nás dítě adoptováno do ciziny, je potom ještě zpětná vazba k
nám, jestli je dítě v pořádku?
"Pokud vím, první tři roky je dohoda, např. se Švédskem, že budou
informovat naše úřady, jak se těmto dětem vede. Toto je první případ v
cizině, který dopadl takto tragicky."
Ve Švédsku ty rodiče hned vzali do vězení a vyšetřují případ. To se děje
i u nás?
"Musím říci, že u nás jsou tresty za týrání naprosto směšné.
Vyšetřování obvykle probíhá na svobodě a velmi často dopadne tak, že se
neví, kdo z rodičů nebo pěstounů to udělal, takže se řízení zastaví. Musím
říci, že oproti tomu, jaké tresty jsou v cizině, ty naše jsou směšné. Často
jsou to podmínky, nebo dva, tři roky."
Teď se bude projednávat novela zákona o sociálně-právní ochraně
dětí. Je tam něco, co by mohlo tu situaci trochu změnit?
"Já jsem z toho zákona dosti nešťastná. Myslím, že k modernímu
zákonu, který by posunul sociálně-právní ochranu dětí u nás kupředu,
to má ještě hodně daleko."
Takže novela zákona není tak, jak by měla být, a bylo by lepší, kdyby
neprošla?
"Ano, to bych si velmi přála. Protože nám velice ohrozí provoz
Klokánků. Ačkoliv důvodová zpráva v tom zákoně říká, že cílem zákona je
podpořit všechny formy náhradní rodinné péče a péče co nejbližší rodině, tak
to není vůbec pravda. Klokánek je hodně blízký rodině, nic bližšího rodině,
než skutečná rodina u nás neexistuje a namísto, aby to bylo podpořeno, se
nám o dvě třetiny sníží dávka ze státního rozpočtu. Ať mi tedy někdo
vysvětlí, jaká je to podpora."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
České Romky seznámily europoslance s kritickou zprávou o stavu Romů
Zástupkyně ženské sekce Manushe sdružení Slova 21 seznámily některé
europoslance s kritickou zprávou o stavu Romů v České republice. Čeští
zástupci se bohužel o informace nezajímali. Přitom právě náš stát je mnohými
mezinárodními organizacemi kritizován za stále přetrvávající diskriminaci
Romů v běžném životě a hlavně na pracovním trhu. Jak Janu Mišurcovi řekla
předsedkyně sekce Manushe z organizace slovo 21 - Marta Hudečková,
nezájmem a laxností europoslanců je sama šokována a doufá, že se situací
bude zabývat vláda.
"Byly to čtyři úseky, jeden byl zdravotnictví, druhý vzdělávání,
třetí životní podmínky, se kterými se setkáváme každým dnem jako romské ženy
a zejména matky, a posledním bylo aktivita v politické
angažovanosti."
Které z těch témat vám připadá nejožehavější?
"Když se na to podívám z lidského pohledu, tedy z pohledu matky,
tak téma životních podmínek, se kterými se setkáváme, a kde obavy stále
přetrvávají již několik let."
Jak poslanci reagovali na vaše informace a dověděli se vůbec něco nového?
"Některé věci se samozřejmě dozvěděli nové, ale bohužel je smutné,
že ještě v dnešních dnech a v tomto roce musíme pořád opakovat to, s čím se
setkáváme od Sametové revoluce."
Co od zveřejnění těchto informací v Bruselu očekáváte?
"Jelikož jsme očekávaly, respektive já osobně, větší informovanost
o Romech, kteří žijí po celé Evropě, ne jen v České republice. My jsme měly
to štěstí se poslední den setkat s paní poslankyní Elesde Grunn, která má
snahu o řešení problému, ale pro mě bohužel tam byla taková negativní věta,
kdy mi bylo řečeno, nebo nám všem delegátům, ať již za Slovensko, Česko,
nebo Polsko, že teď je to ve stadiu vytváření jakési pomyslné platformy
romské."
Ve vašem případě s vámi nejeli do Bruselu čeští novináři, reagovali
místní novináři v Bruselu, myslím zpravodajové, kteří tam jsou nasazeni
jednotlivými médii, ať již českými, nebo jinými, věděli o vás, že přijedete,
zajímali se u tu situaci?
"Vím, že reagovali, nicméně ani jednu z nás neoslovili přímo. Ale
víme, že reakce, které zasílali do České republiky, byly
okamžité."
Zprávu nebo nějaká doporučení byste měly také zaslat českým resortům a
zřejmě také premiérovi...
"Dá se říct, že do konce týdne by měli, ať již vláda, či donoři,
neziskové organizace, tato doporučení od nás získat."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Stanislav Penc bojuje za práva menšin
Alternativní způsob života si dobrovolně vybral Stanislav Penc. Žije na
hospodářské usedlosti, kde se stará o svoji kozí farmu. Ale nejen to. Už
dlouhá léta bojuje za práva menšin. Aby mohl více pomoci a více zasahovat,
rozhodl se dokonce vstoupit do politiky. Marie Vrábelová se ho zeptala,
jestli se mu podařilo něco změnit, nebo ovlivnit?
"Myslím, že jsem společně s velkou řadou dalších lidí dosáhl toho,
že otázka diskriminace Romů, diskriminace sociálně slabších, diskriminace
cizinců, se dostala na titulní stránky novin a zodpovědné orgány se s tím
musely zabývat."
Vy jste i monitoroval napadení z rasových důvodů?
"Což samozřejmě dělám i doteď. I když dnes již existují instituce,
které se tím zabývají. A je to jedině dobře. Já si myslím, že je důležité
dokumentovat, aby se stát přinutil k tomu, aby zvolil jinou formu politiky.
To, že celkově ve společnosti je rasismus a diskriminace jaksi zakořeněná z
důvodů takových těch věcí, které nepodporují dobrou náladu ve společnosti,
je ze sociologického hlediska logické, ale z lidského to logické není a je
potřeba proti tomu vystupovat i v okamžiku, kdy se člověk zastává menšin,
které jsou pro většinu lidí nepřijatelné."
Co by měli sami Romové změnit, aby se takzvaně lépe integrovali?
"Já si myslím, že to je otázka většinové společnosti, ne Romů.
Protože Romové, to není jedna parta, ale to jsou prostě Pepík, Jarda,
Jarmila a Boženka. To jsou jednotliví lidé, kteří bohužel v některých
případech mají tu smůlu, že patří k nějakému etniku, které je většinou
společnosti odsuzované. Ale jsem přesvědčen, že za těch 15 let jsme se
dostali z cesty izolace na cestu jinou. Ale není to otázka toho, co by
Romové měli udělat, ale je to otázka toho, co by většinová společnost měla
udělat. Protože spravedlivá společnost se vždy poznává ne podle toho, jak se
mají ti nejlepší, nebo jaká je průměrná mzda, ale podle toho, jak se mají ti
nejchudší."
Jak pohlížíte na památních v Letech?
"Památník v Letech v podstatě není, tam je kříž a už by tam dávno
památník měl být. A nejen z důvodu toho, že v téhle zemi o tom mluvíme víc
než 10 let, ale z důvodu toho, že všechna místa, kde proběhlo utrpení lidí,
by měla být pietní a neměl by tam být prasečák. A je to i na základě toho,
jak to dnešní politici vysvětlují, že jde o velké peníze a tak, je to i
nepochopení toho, co má politika ve společnosti vytvářet. Politika přece
není o tom, aby jednotliví lidé si zajistili profesní kariéru, ale politika
je právě odstraňování diskriminačních předsudků, vytváření možností, a
vytváření toho, že lze něco měnit. Ale myslím, že už to jsou jenom poslední
záchvěvy těch lidí, kteří jsou opravdu netolerantní a že se s těmi věcmi již
něco dít bude."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Skupina Gulo čar vyrazila na likviduj! tour
V současné době objíždí naše města romská skupina Gulo čar v rámci
projektu Člověka v tísni - Likviduj česká ghetta. Gulo čar hraje soul
funkovou hudbu, do které vkládá svoje nezaměnitelné variace plné energie a
srdce. Nejbližší koncert bude 14. března v Ústí nad Labem, o den později v
Liberci a dalších městech. Turné skupina Gulo čar uzavře v Hořicích 30.
dubna. Více zjišťovala Gabriela Grmolcová.
"Pro nás byl ten loňský rok strašně úspěšný a splnilo se nám
strašně snů a neustále se nám daří a moc děkujeme Bohu a všem, že se nám to
vše daří."
Jak se vyvíjí vaše hudba, jak byste to popsal?
"Tak hudba je teď určitě víc taneční, než jsme dělali
doposud," uvádí trumpetista Jiří Majzlík
"Je to víc o rytmu, je to víc funky."
Jedete teď na vlně úspěchu, který jste zažili minulý rok, nebo vymýšlíte
pořád nové a nové věci a máte nové a nové sny, jak to je?
"My to bereme tak, jak to plyne, my moc do budoucnosti
nevidíme."
"Možná teď bychom mohli udělat pár jazzovějších koncertů na
nějakých jazzových festivalech"
To bylo takové nové pro vás?
"Uvidíme, jak nám to půjde."
Pro Gulo čar je současné turné první svého druhu, nikdy ještě nezažili
tak dlouhou a hlavně tematicky laděnou akci, kdy koncertují s určitou
myšlenkou, kterou je právě sám název projektu Člověka v tísni
"Likviduj česká ghetta".
"Ono to je zvláštní tím, že my jsme se spojili s Člověkem v tísni,
a po celý koncert tam bude cítit problematika českých ghett a budeme se
snažit s lidmi nějakým způsobem debatovat o této problematice, protože my
vlastně žijeme v takovém prostředí a vyrostli jsme v prostředí ghett, takže
o tom víme hodně. A navíc já Pavel a Jirka pracujeme v neziskových
společnostech jako terénní pracovníci, takže nás to strašně oslovilo. A je
to takové zajímavé i na těch koncertech, protože když se o tom bavíme a
rozebíráme tento problém, tak lidé o tom moc neví a každý má trochu jinou
představu o tom, co to je žít v ghettu. Takže pro nás to jsou zajímavé
poznatky z té venkovní strany."
"Nás to tak oslovilo, protože my víme, že ti lidé by chtěli žít
jinak, a oni mají tu možnost ztíženou, protože oni se již nějakým způsobem
adaptovali na život v ghettu, a změnit jejich život je velice
těžké."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
"O Roma vakeren" čili "Romové
hovoří" s datem 3. března už téměř patří minulosti. Ale naladit si
nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého
rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních
studií. Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.
Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a nebude chybět ani romská
hudba.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna
Poláková a Jaroslav Sezemský.
Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O
Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende.
Mějte se moc pěkně, klidný víkend.
Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.
|