Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1-Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.
Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vás vítáme při poslechu
pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili Romové
hovoří".
Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale
tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma
vakeren"!
Připravili jsme pro vás celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů
a nebude chybět ani romská hudba.
The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha
tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.
Peršo tumenge phenaha so pre karačoňa kerela e Superstar Vlastimil Horvath.
Nejdříve vám nám česká Superstar Vlastimil Horváth řekne, jak se cítí v
showbyznysu a jak oslaví Vánoce.
Vičinaha tumen Libercoste andro Koloseum, kaj pes sgejle nipi andal o aver
minoriti, pre akcia Dživas adaj. Vakeraha palo nevo projektos u palo romane
sportovci, save keren sombatone akci, kaj o Roma te nalen o drabi. Tiž
tumenge phenaha, so arakhena andro amaro Muzeum brnate, te džana te dikhen
pre nevo exposicia.
Ve druhé polovině O Roma vakeren se vydáme do libereckého Kolosea na setkání
menšin s názvem Žijeme tady. Představíme vám nový projekt Romská debatní
liga a řekneme vám, proč romští sportovci pořádají předvánoční fotbalový
turnaj. V závěru O Roma vakeren vás pozveme do Muzea romské kultury. Tolik
namátkou z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Anna
Poláková a Jaroslav Sezemský.
=[ Reportáž ]=
Pro Vlastu Horvátha byl rok 2005 přestupní stanicí v jeho hudební kariéře
Zpěváka Vlastu Horvátha letos zastihlo několik životních změn. Podle něj je
rok 2005 vrcholem a zároveň i přestupní stanicí v jeho hudební kariéře. Více
se teď dozvíte v exkluzivním rozhovoru, který Vlasta Horváth našemu pořadu
poskytl.
Vlasto, letos jste se stal českou SuperStar, oslavil jste narozeniny,
oženil jste se, vydal jste cd, jste držitelem Českého slavíka v sekci
"objev roku", jste jeden z šesti nejlepších zpěváků v
republice. Pojďme to seřadit do takového stupínku.
"Myslím, že na první místo bych postavil moji svatbu -
zázemí v životě je to nejdůležitější - bez toho by nic nefungovalo.
Pak je soutěž Česko hledá Superstar. Ta mi dala možnost toto nyní dělat, pak
si stojí Český slavík."
Jaké to bylo, seděl jste v první lavici. Čekal jste to?
"Neřekl bych, že jsem to čekal. Tam se nedalo čekat vůbec nic. Ale
těšilo mě už jen to, že jsem byl nominovaný, už jen to bylo pro mne
vítězství. Spekulovalo se o tom, nebo jsem slyšel v televizi, že sestřelím
Gotta, a takové věci. Já jsem na tím vůbec neuvažoval. Pro mě byl velký
úspěch, že jsem se dostal mezi těch šest. A myslím, že ocenění za
"Objev roku" to bylo za ten rok, co jsem prožil, myslím,
že to bylo adekvátní tomu, co jsem pro to udělal."
Nahrál jste cd. Byla to rychlá, spontánní akce. Vyplatilo se to? Je
dobré?
"Já věřím, že je dobré. Já jsem do toho dal všechno. Na druhou
stranu musím říct a přiznat, že jsem si představoval dělat svoje první cd
trochu jinak. Je na to potřeba přeci jen víc času, aby člověk získal odstup
a mohl si říct, co ještě upraví a co nechá. To je zásadní drobná újma,
kterou toto cd podle mého názoru nese. Udělat za dva měsíce patnáct písniček
a devět jich složit a napsat texty je hrozný masakr. To snad ani nejde. Dnes
se divím, že jsem to zvládl. Myslím, že i přes tu dřinu jsem daleko víc
spokojený, jsem rád, že jsem to takto udělal. Dnes vím, že jsem tím udělal
krok dopředu do budoucna. Lidi teď vědí, že skládám, že hraju a že se to
bude tímto stylem ubírat. Než kdybych se opřel o písničky, které by nebyly
moje, byly by osvědčené, teď by mi to přineslo úspěch, ale druhé cd by mi
zlomilo vaz."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Vlasta Horváth získal českého slavíka za objev roku
Vlasta Horváth v sobotu 10. prosince získal českého slavíka za objev roku.
Tři dny před tím pokřtil i své první album Místo zázraků. Kmotrem se stal
sólový zpěvák Jiří Kolář.
Ve studiu vítám Vlastu Horvátha. Vlasto, jak se máte?
"Tak až na zdraví, s kterým mám teď trochu problémy, je to
dobrý."
Vzpomenete si, co jste dělal před rokem?
"Myslím, že touhle dobou jsem byl v Divadle Komedie. V soutěži
SuperStar. To bylo to kolo, kdy jsme nastoupili do divadla a strávili jsme
tam dva dny."
Vnímáte ten čas?
"Přiznám se, že nevnímám. Například na tu Vaši otázku, co jsem
dělal před rokem touto dobou, tak je to poprvé, co jsem schopen si v hlavě
srovnat, co se vlastně bylo."
Co showbyznys vzal, co showbyznys dal za ten rok?
"Já jsem na to vždy odpovídal, že nic mi nevzal, jen dal, protože
jsem ze začátku měl opravdu pocit, že mi jen dal. Ale teď už na to začínám
mít jiný názor, už to začínám víc brát. Už jsou věci, které hůř snáším.
Noviny začínají hůř psát, už začínají být zákeřnější."
Jak se vyrovnáváte s popularitou? Dočetl jste se v poslední době něco o
sobě?
"Hrozně mě nejvíc v poslední době zamrzely kritiky, protože jsem
vycítil, že nemám náklonnost těchto lidí. Myslím si, že to je hrozně
neobjektivní věc. Člověk, který to dělá, není z devadesáti procent člověk,
který by té hudbě opravdu rozuměl, nebo by to byl muzikant, který by to uměl
hodnotit. Soudí jen dle svého pocitu. Myslím, že hudba je o názoru nebo o
pocitu každého člověka. Mně se líbí to a jemu zase něco jiného, je to
strašně neobjektivní. Když potom uznávaný kritik napíše, že je to moje nové
cd úplně shit, tak to mi tím úplně podrazí nohy, a já myslím, že to nemůžu
absolutně brát vůbec vážně, protože to není objektivní. Protože, jestliže si
už tu desku koupilo 20 tisíc lidí, a jim se líbí, tak ten kritik je jeden z
názorů z davu."
Chtěli jsme se zastavit ještě u těch novin. Spousta novinářů se snaží
zachytit na nějaké známé osobnosti nějakou perličku. Já jsem se třeba
dočetl, že jste řídil zběsile auto, a přitom psal sms-ky.
"Já mám takový pocit, že to je taková jejich křeč. Protože já tím,
že nevyhledávám žádné večírky, nikam nechodím, nedělám žádné skandále, tak
tím jim vlastně nejdu na ruku. Tím jejich práce nemá výsledku, tak začínají
být zákeřní, a chytají se úplně všeho. To je výsledek. Možná je to pravda,
že jsem byl ve spěchu a tu smsku psal, ale myslím, že to tady dělají miliony
lidí."
Čtete články o sobě?
"Nečtu. Přiznám se, že nečtu. Protože moje manželka nosí noviny z
práce domů, ale sám noviny kupovat nechodím právě proto. Člověk o tom pak
přemýšlí a naštve ho to."
Máte za sebou zhruba tři desítky koncertů. Myslíte si, že na Vás lidi
jdou jen, protože jste Vlasta Horváth, nebo chtějí slyšet tu muziku?
"Myslím, že je to tak i tak. Menšina jde kvůli muzice, pak je
většina, která mě zná ze soutěže, kde se jí něco líbilo, a chtějí slyšet
Mandy a takové věci. To je ta daň za to."
Nahrál jste cd, máte tam devět vlastních písní s kapelou Frenzy. Jsou to
písně, které jste měli už připravené, nebo Vás napadly v průběhu celé té
mašinérie?
"Je to půl na půl. Některé písničky jsme měli v hrubých formách
připravené ještě, než jsem šel do soutěže. Ty jsme použili. Malinko jsme
museli doaranžovat, zlepšit texty a podobně. Asi tři nebo čtyři jsem
narychlo udělal, než jsme šli do studia."
Vy jste si s sebou vzal kolegu Vaška Podroužka. Vašku, jaké to bylo ve
studiu. Jaký byl Vlasta, jak Vám to šlo?
"Dobrý večer. Ve studiu to bylo dost hektické. Byli jsme tam
všichni poprvé a vůbec jsme nevěděli, co od toho můžeme čekat. Byli jsme z
toho všichni strašně vykulené. Vlasta se to nějak víc uvědomoval, tak nás
kočíroval. Zaplať pánbů, že tam byl, protože tomu dal kvalitu, podržel nás,
znal ty správné kroky. My jsme tehdy nevěděli, která bije tehdy. Byla tam i
sranda. Hlavně protože tam byl Ota Baláž, který dělá hrozné blbiny. Snaží se
člověka hrozně povzbudit, snaží se udržet dobrou náladu za každou
cenu."
Máte několik hostů: Ota Baláž, Ivan Hlas, Olda Krejčovec, Pavel Větrovec.
Byli to lidi, kteří Vás oslovili, nebo jste je oslovili Vy, nebo to bylo
nějak spontánní?
"Úplně na začátku to bylo tak, že firma přišla s tím, že by mohl
Ota produkovat moji desku a že to zkusíme. Otu přivedla firma. Ota přišel s
tím, že by se to mělo nahrávat v Dobřichovicích, kde dělá ve studiu Pavel
Větrovec, takže se to propojilo strašně rychle. S těmi ostatními lidmi to
bylo tak, že buď já nebo kluci z kapely jsme přišli, že bychom chtěli, aby
nám Olda napsal písničku. Prostřednictvím Oty, který mu zavolal, a on na to
přistoupil. Ota to dal dohromady. A stejně to bylo i s Ivanem Hlasem i s
ostatními."
Byl jste rád, že se ozývají takovýto lidé?
"Samozřejmě jsem byl rád. Bylo strašně málo času a spoustu věcí
jsme neměli otextovaných. Čas nás tlačil, byli jsme nervní. Úplně největší
cesta je v takové situaci oslovit někoho, kdo to opravdu umí. My jsme třeba
dali text Ivanovi Hlasovi a on to napsal do druhého dne. Někdo jiný nebo i
já bych se s tím plácal déle, ale on to napsal do druhého dne."
Pokud jsme u těch textů: Drahej ráj, Pojď dál, Místo zázraků, Víra
nevinná - takové hluboké, procítěné texty - jak to vznikalo?
"Je to podle mě cítit proto, že například já, když píšu texty, tak
mám hrozně rád, když je jim rozumět. Když to není jen slet slov, které
nedávají význam. Moje texty jsou ze života. Je to o tom, nebo co se stalo,
nebo co jsem prožil, nebo co prožil někdo jiný."
A co práce skladníka, vrátil byste se k ní? Přeci jen to byla klidnější
práce než teď, nebo ne?
"Může se to tak zdát. Člověk si odpracuje svých osm hodin, jde
domů a má klid, nemá starosti, má čistou hlavu, což teď nemám už hrozně
dlouho. Mám v sobě stále napětí, stále přemýšlím o tom, co musím udělat a co
nemusím, přemýšlím o budoucnosti. Ale na druhou stranu teď jsem
šťastný."
S Markétou žijete už deset let. Teď jste se vzali. Je Markéta hodná nebo
přísnější?
"Myslím si, že je hodná. Nicméně má své chyby stejně jako já mám
své chyby. Každý člověk má chyby, které nelze změnit, s tím jsme se museli
naučit žít."
A jaký je manželský život?
"Je to pořád stejný. U mě se změnil vnitřní pocit. Teď mám pocit,
že je to opravdovější, beru to ještě víc vážně. Cítím se jistější, a že je
to takové pevnější."
Žárlí Markéta na fanynky?
"Zatím se mi nestalo, že by žárlila. Myslím, že k tomu přistupuje
velice dobře. Ale uvidíme do budoucna..."
Byla na křtu? Jaké to bylo?
"Byla a bylo to pěkné. Když někde hrajeme a ona tam jde a já je v
hledišti, tak když se na ni dívám, tak jí na očích poznám, jestli je to
špatné nebo dobré. Poznám jí to na očích. Teď zářila, v očích měla dobrý
výraz, což mi dodávalo strašně energii."
Pojďme se vrátit k svatbě. Dočetl jsme se, že jste nedokázal zavázat
kravatu?
"To bylo jinak. Nějaký člověk, který přisel krátce před svatbou s
tím, že oblíkne Markétu, že to budou nějaké pěkné šaty a že oblíkne i mě. Že
tak pomůžeme dobré věci, protože by se ty šaty pak měly vydražit a jít na
nějakou nadaci. Pro šaty jeli do Itálie. Časově se to už nestíhala. Markéta
ten den dopoledne odjela do Prahy, kde ji líčili. Kravatu mi měla přivézt
dodatečně. A ona ji pak přivezla na poslední chvíli nezavázanou. Já jsem byl
nahoře, oblékal jsem se a dole všichni vázali kravatu."
Ale nakonec se to podařilo? Kdo ji uvázal?
"Nakonec se to podařilo. Uvázal ji asi soused. Kravatu uvázat
umím, ale ne tak pěkný uzel."
Letos budete slavit s Markétou Vánoce poprvé jako manželé. Budete slavit
s rodiči nebo sami?
"Máme to už několik let, že nejdřív oslavíme s rodiči, a pak jdeme
k sobě do patra a tam slavíme sami."
Zpíváte koledy?
"Ne, ani jako dítě jsem nezpíval. Nedodržujeme takové
rituály."
Máte už nakoupené dárky pro Markétu, pro rodiče?
"Nemám ještě ani jeden. Zatím jsem na to neměl čas. Dopadne to,
jako to dopadalo vždycky, že půjdu shánět dárky na poslední
chvíli."
A co chce Vlasta Horváth od Ježíška?
"Já vlastně ani nevím. Mám pocit, že mám všechno, co chci, a co
nemám, tak to pro mě asi není tak zásadní. Ale přál bych si jednu věc. Abych
měl pevnější zdraví."
Vlasto, Vašku, my Vám děkujeme, že jste přišli do studia svou návštěvou
poctili pořad O roma vakeren. My Vám dáme k Vánocům dárek. Je to kapela
Bengas.
"Děkuji."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Památník holocaustu slovenských Romů za druhé světové války byl slavnostně
odhalen v obci Lutila poblíž Žiaru nad Hronom. Autoři projektu Ma bisteren!,
což znamená Nezapomeňte!, postavili pomník v místech, odkud nacisté koncem
roku 1944 odvlekli přes 40 místních Romů a zavraždili je. Celkem osm
památníků, které připomenou málo známé skutečnosti o vyvražďování romských
komunit v letech 1944 až 45, chtějí autoři projektu instalovat v místech,
která se k holocaustu přímo vážou.
Počet slovenských Romů, kteří žádají v Česku o azyl, stoupá. Zatímco loni
bylo evidováno 137 žádostí, letos jich za prvních devět měsíců bylo 631.
Vyplývá to ze zprávy Ministerstva vnitra pro vládu. Vnitro ve své zprávě
varuje, že migrací Romů se hostitelské rodiny příbuzných dostávají do
složité finanční situace. Podle ministerstva migrace ovlivňuje také
kriminalitu.
Brnu budou asi scházet peníze na činnost terénních pracovníků pro romskou
komunitu. Zastupitelé totiž překvapivě neschválili žádost o dotaci z
ministerstva práce a sociálních věcí a město proto nestihlo podat žádost
včas. Termín pro podání žádostí v prvním kole vypršel 9. prosince. Město se
pokusí získat finance na činnost dvou terénních pracovnic, které se trvale
starají o 47 romských rodin, od ministerstva v dalším kole, pokud bude
vypsáno.
Benefiční vystoupení Idy Kelarové a sboru Apsora spojené se křtem nového
cédéčka, se uskuteční v neděli od 19.00 hodin v evangelickém kostele u
Salvátora v Praze. Výtěžek z koncertu i z prodeje cédéčka Apsory podpoří
romsko-český letní tábor pro děti ze sociálně slabých rodin.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
V Liberci proběhla akce s názvem "Žijeme tady"
V libereckém Koloseu se už potřetí uskutečnila akce s názvem
"Žijeme tady". Smyslem této akce je nabídnout jedno
společné odpoledne lidem různých národností, názorů, zkušeností a tradic.
Redaktorka Zdenka Schovánková byla na místě a zjistila, že akci už tradičně
organizuje Václava Vokounová - předsedkyně komise pro národnostní
menšiny při libereckém magistrátu. Od ní se také dozvíme všechny
podrobnosti.
"Začali jsme zapojovat především libereckou romskou minoritu.
Protože neměli s kroužky kde vystupovat, tak jsme chtěli, aby se mohli
prezentovat na širší veřejnosti. Proto jsme si vymysleli odpoledne
národnostních menšin a nazvali jsme ho "Žijeme tady".
Šli jsme do toho, vůbec jsme nevěděli, jak to dopadne. Už tenkrát jsme měli
zástupce židovské menšiny, zpívala nám tam ukrajinská dívenka, která zpívá
skoro vždy."
Jaký to mělo ohlas?
"Tehdy bylo nabito. Přišly školy. Pravda je, že tam bylo hodně
zástupců z romské menšiny, protože to byla první šance jejich zástupců nějak
vystoupit. Pak jsme se rozhodli z toho udělat tradici. Dnes už to máme
třetím rokem v Koloseu, kde je větší prostor a zázemí. Dnes už je romská
menšina schopna si takové věci zařídit sama a dělat si své vlastní akce. Ale
myslím si, že to má smysl. Většinou ta vystoupení byla původně spíš
spontánní, teď se nám zvyšuje jak kvalita, tak účast souborů a
účinkujících."
Zastavíme se u letošního ročníku:
"Já jsem Miroslav Kotlár. Jsem tajemníkem Komise pro národnostní
menšiny."
Čím tady dnes budeme žít? Je půl jedné, za chvíli to začne?
"Dnes budeme žít národnostními menšinami. Chceme představit
menšiny v dobrém světle, aby nám řekly něco zajímavého ze své historie,
kultury, jazyka, cokoli koho napadne. Aby daly o sobě vědět, že tu s námi
žijí, že s námi chtějí žít. Chceme to vést v přátelském duchu a pohodě.
Chceme z toho mít sami radost."
Koho letos uvidíme, uslyšíme?
"V letošním ročníku máme tu třebíčský soubor, který tancuje
židovské tance jochevet. Přijede dětský rozhlasový Dismanův soubor, který
nám zahraje ukázku dětské opery Brundibár. Přislíbilo nám účast i romské
hudební uskupení Triny. Naší vlajkovou lodí je cimbálová muzika romského
komunitního centra. Jako bonbónek dnes máme Ali Ameriho. Vystoupí Tánička
Kopančuk, která nám vystupovala už na prvním ročníku, když jí bylo devět
roků. Dnes je jí už samozřejmě víc, ale zase doufáme, že svou dětskou
přirozeností osloví, ona je ráda a my se na ni těšíme."
Na setkání byla i Marta Zizianová. Je zvyklá na to, že si lidé prohlížejí
tmavé miminko světlé maminky. Co myslíte, jak my Češi vnímáme národnostní
menšiny. Jaké máte zkušenosti? Posluchačům připomenu, že máte smíšené
manželství. Váš muž je pleti tmavé, Vy světlé.
"Zkušenosti jsou různé. Myslím, že je to jako s každou jinou
záležitostí: najdete pozitiva, najdete negativa, najdete lidi, kteří se
chovají slušně, chtějí se s Vámi bavit, chtějí se Vás zeptat na různé věci,
jsou nadšení z toho, s kým žijete a jak žijete. A jsou lidi, kteří jsou
negativní, něco se jim nelíbí. Tak to děláte tak, že se bavíte s těmi, co
Vás mají rádi a s těmi, co Vás rádi nemají, tak se nebavíte."
Co pro Vás znamenají taková setkávání?
"Pro mě je to hlavně příležitost pro to uvědomit si, kdo jsem já.
Uvědomím si, že jsem malá, bílá, brýlatá, a podobně. Ale také si uvědomím,
že mám stejně jako ostatní dvě ruce a dvě nohy a že jsme de facto všichni
stejní a každý jiný."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Díky romské debatní lize se můžete naučit obhajovat svůj názor
Milí posluchači máme tu pro vás výzvu, kterou mohou využít i občanská
sdružení, která se věnují mládeži. Žáci základních a středních škol se mohou
zapojit do Romské debatní ligy. Jedná se o soutěž, ve které se mohou naučit
obhajovat svůj názor. Janu Mišurcovi řekl podrobnosti koordinátor tohoto
projektu René Brinda.
"Tento projekt zahrnuje soutěže v debatování, přípravu na takové
soutěže, rozvoj znalostí a dovedností. Je to soutěž, kterou si můžete
představit jako soutěž v kopané s tím rozdílem, že zde soutěžící nekopají do
míče, ale argumentují, a snaží se argumentovat lépe než oponent. Asociace
debatních klubů již před čtyřmi lety organizovala společné debatní projekty
pro české děti a romské děti a mládež. Projekt byl z našeho hlediska velmi
úspěšný. Pevně věříme, že se nám podaří vedoucí mládežnických kolektivů
přesvědčit, že tato aktivita stojí za to, a že by bylo dobré a zejména
užitečné se zapojit."
Co všeobecně tato diskuse může mladým lidem přinést?
"Přináší jim rozvoj dovedností a znalostí. Konkrétně -
jedná se o dovednosti komunikace, sběru, vyhodnocení a používání informací,
schopnost sestavit smysluplný mluvený projekt, schopnost racionálně
argumentovat, schopnost bránit se neracionální argumentaci. Ta témata si
vybírají sami účastníci. Může to být problematika křižovatky před naší
školou. Kdo je zodpovědný za to, že nefunguje semafor, kdo je zodpovědný za
to, že na naší škole není pingpongový stůl, a přitom mi žáci děti -
žáci bychom chtěly hrát pingpong. Jak to udělat, aby se to dalo zařídit.
Téma může být tedy velmi úzké, ale také velmi široké -
celospolečenské."
Jedná se o mezinárodní projekt. Byl už někde vyzkoušen?
"Celý projekt zaštiťuje mezinárodní asociace Vzdělávání debatou,
která podporuje vzdělávání debatou po celém světě, včetně tzv.
problematických regionů: školili jsme debatování v Iráku, ve Rwandě, v
Mjanmáru. Je to všude tam, kde je potřeba vzdělání. Možná dokonce uvítáme ty
jejichž známky nejsou ty nejlepší, protože to jsou ti, kteří získají
debatováním nejvíce. Učit se může i ten, kdo dosahuje ve škole průměrných
známek. Učit se může i ten, kdo do žádné školy nechodí, i takový člověk v
dnešním světě potřebuje sestavit mluvený projev. Každý z nás dennodenně
argumentuje, odpovídá na argumenty ostatních, žádá ostatní, aby přijali jeho
názor. I takový člověk, který nechodí do školy, nebo v ní neprospívá, i
takový člověk v každodenním životě potřebuje argumentaci. Proto je tento
program určen všem, nejen vynikajícím, nejen těm, kteří dosáhnou v
akademickém světě met nejvyšších."
Pokud vás zaujaly informace o Romské debatní lize, více informací získáte
na internetové adrese: http://adk.debating.net/RDL.htm
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Pražští Romové chystají předvánoční fotbalový turnaj
Romové z Prahy chystají předvánoční fotbalový turnaj, který se odehraje
zítra 17. prosince. Pořádá jej fotbalový klub AC Adam z Prahy 14. Touto akcí
mladí Romové bojují proti drogám, jak mi řekl pořadatel Emil Kuman.
"Protože je mezi námi hodně kluků, kteří brali drogy. Byli tam
kluci, kteří mezi námi už nejsou. Byli to dobří fotbalisti,
sportovci."
Kolika lidem se věnujete?
"Momentálně máme třicet až třicet pět kluků stabilních, kteří
chodí z různých částí Prahy."
Zmínil jste se o tom, že jste se setkal s případem, kdy k Vám chodil
sportovec, který k Vám chodil a začal brát drogy. Zemřel a po roce zemřel i
jeho bratr, který taktéž začal brát drogy. Hovoříte o těchto zkušenostech se
sportovci, o tom, jak to je nebezpečné, o prevenci?
"Ano. Často jim říkám, že lepší než brát drogy, je hrát fotbal,
jít se pobavit na diskotéku, nebo se za ty prachy oblékat. Je lepší peníze
využít, než nějakému dealerovi nechat vydělat tím, že si k němu chodí
kupovat drogy, a pak dopadají hrozně."
Tento turnaj jste připravil sám a sám jej také financujete. Proč?
"Na úřadě nám kraj Prahy 14 nevyhověl. Buď byl špatně nebo pozdě
vydaný grant, nebo něco nevyšlo, protože na to už nebyly peníze."
Kde budete hrát?
"Díky paní Vodrážkové, která nám na Praze 14 dělá kurátorku jsme
si vyřídili halu ve škole generála Janouška na Černém Mostě. Vyřídila nám ji
přes svoje občanské sdružení Cikne Čhave. Jinak nevím, jak by to dopadlo,
kdybych tam nešli se sdružením, protože paní ředitelka školy nám vůbec
nechtěl vyhovět."
Budete hrát turnaj. Kdo se ho zúčastní?
"Mám pozvaná mužstva romská i neromská: Český Krumlov, dvakrát z
Neratovic, potom dvakrát mužstvo ze Smíchova - mladí a starší, Černý
Most, Vršovice, Karlín, Horní Měcholupy. Pak tam mám dvě tři neromský
mužstva, který mě znají ze sídliště nebo z fotbalového hříště."
Jak dlouho družstvo vedete?
"Vedu ho sám přes rok. Hrajeme už sedm osm roků."
Řekl pořadatel předvánočního fotbalového turnaje Emil Kuman. Pokud byste
měli zájem pomoci těmto mladým sportovcům s organizací a vedením obraťte se
na naši redakci.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Jedna část 5. sálu stálé expozice Muzea romské kultury je velmi vizuálně výrazná
Teď se vypravíme na exkursi do Muzea romské kultury - tentokrát do
pátého sálu stálé expozice, který je rozdělen na dvě části. První část se
věnuje historii Romů od roku 1945 a druhá část představuje kulturu a zvyky
Romů především z toho hlediska, jak se po 2. světové válce měnily a jak do
romské kultury zasáhla majoritní společnost. Obě části sálu jsou velmi
výrazně vizuálně odlišné. Proč? To nám v příspěvku Jany Šustové prozradí
zástupkyně ředitelky Muzea romské kultury Jana Poláková.
Jak vypadá ta část sálu, která se věnuje historii Romů po roce 1945?
"Ta část o historii Romů po roce 1945 je taková šedivá a to je
záměr: měla navodit pocit šedivosti, všednosti a úřednické činnosti, která
byla vyvíjena směrem od státu vůči Romům. A druhá část - ta větší,
je barevná a je udělána hodně efektně. Na zemi je červený koberec, na
růžových stěnách je červený váleček a tato místnost má stylizovat romský
kher - romské obydlí."
Po stěnách tohoto stylizovaného romského příbytku jsou vitríny s
exponáty. Jsou nějak tematicky rozděleny?
"Je to tematicky rozdělené, i když se to rozdělovalo velice těžko,
protože všechno souvisí se vším, a život nelze rozkouskovat na takové
škatulky, jako je rozkouskovaná tato expozice. Nicméně jsme udělali několik
témat, snažili jsme se, aby vitríny na jednu stranu na sebe navazovaly, na
druhé straně ale aby návštěvníka nesvazovaly k tomu, aby chodil od vitríny
číslo jedna k vitríně číslo dvě. Záleží zcela na návštěvníkovi, jakou cestu
si zvolí, zda půjde napravo nebo nalevo. Všude získá ucelené informace o
určitém tématu a zároveň může odejít kamkoli, aniž by o něco
přišel."
A jaká jsou konkrétní témata?
"Je tam část věnovaná víře, pak rodinným obyčejům, což představuje
křest, svatba, pohřeb. Potom jsou tam zvyky, které Romové udržují spíš až od
doby po 2. světové válce, jako je oslava narozenin, Velikonoce, Vánoce, ty
se totiž do romské komunity rozšířily v té masovější formě až za posledních
50 - 60 let. Potom je tam vitrína věnovaná bydlení, oděvu, řemeslům,
samozřejmě také hudbě, tanci a divadlu, protože divadlo je v dnešní době u
Romů už určitý fenomén. A dále je tam vitrína věnovaná vlivu romské kultury
na kulturu majoritní."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
"O Roma vakeren" čili "Romové
hovoří" je u konce. Naladit si nás můžete opět za týden v pátek na
vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na
VKV regionálních studií. Naše vysílání najdete také na internetu na adrese
www.romove.cz.
Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů, pozveme vás na různé
kulturní akce a chybět samozřejmě nebude ani romská hudba.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna
Poláková a Jaroslav Sezemský.
Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O
Roma vakeren. Romale irinen ada šuniben predal tumende.
Mějte se moc pěkně, klidný víkend.
Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.
|