Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1-Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.
The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha
tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.
Peršo tumenge phenaha palo romano lavutaris so nadikhel, palo Mario Biharis
u andro amaro studio avela te pobešen u te povakeren o Karel Vagner.
Vakeraha palo romano giľavipen a palo romane grupi.
Nejdříve vám představíme nevidomého zpěváka Maria Biháriho a poté v našem
studiu přivítáme skladatele Karla Vágnera.
Tiž adaďives vakeraha pale amari angluni romistka docentka Milena
Hübschmannovo, savi oka kurko muľa. Vakeraha pal lakeri buči pradal amende,
the pal lakero dživipen.
Ve druhé polovině O Roma vakeren vzpomeneme na naši nejvýznamnější romistku
docentku Milenu Hübschmannovou, která tragicky zahynula při automobilové
nehodě v Jihoafrické republice. Tolik namátkou z programové nabídky a teď už
vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.
=[ Reportáž ]=
Hudebník Mário Bihári ze skupiny Koa studuje romistiku
Minulý čtvrtek jsme se rozloučili s Obchůdkem Romen v pražské Nerudově
ulici, ve kterém bylo po téměř tři roky možné zakoupit díla romských
řemeslníků, výtvarníků nebo dětí, romskou a romistickou literaturu a také
hudbu. Obchůdek přestal existovat pro nedostatek financí na jeho provoz, ale
jistá naděje na to, že tento ojedinělý projekt bude pokračovat, ještě
zůstává. Na rozloučení s Obchůdkem Romen hráli čtyři romští muzikanti a mezi
nimi byl i nevidomý hudebník Mário Bihári. Tento umělec se narodil v roce
1977 na Slovensku, do Prahy přišel studovat konzervatoř a kromě toho studuje
romistiku. Jana Šustová se ho zeptala na další detaily z jeho života.
Jak jste se dostal do romské komunity? Bylo to od dětství nebo až
později?
"Do romské komunity jsem se dostal až později. Začal jsem se s
Romy stýkat víc, až když jsem začal studovat romistiku, před tím jsem tady v
Praze znal jenom Vojtu Lavičku, Jarku Balážovou. Teď se o to víc zajímám,
učím se romštinu a s Romy se stýkám víc."
Co Vás ke studiu přivedlo?
"Přivedli mě k němu kamarádi, s kterými jsem se stýkal v klubu
Lačhe čhave, což je klub v Praze pro romské děti."
A Vy sám máte romský původ?
"Mám romský původ. Jsem Rom, oba moji rodiče jsou
Romové."
Mluvili jste doma romsky?
"Máma mluvila jen s nejstarší sestrou, se mnou nikdo nemluvil, ale
romštinu jsem slyšel odmalička na vesnici, z které pocházejí moji rodiče, a
romsky jsem rozuměl odmalička. Po naším romsky. Romština má více dialektu,
odmalička jsem rozuměl dialektu západního Slovenska. Ale nikdo se mnou
nemluvil, takže jsem nikdy s nikým nemluvil. A když jsem se snažil mluvit,
tak se mi každý smál, protože jsem vůbec nedokázal skloňovat, mluvil jsem
gramaticky špatně."
Udržovali jste ve Vaší rodině udržovali nějaké romské tradice?
"Ani ne. Udržovali jsme takové ty normální křesťanské tradice. Na
vesnici u nás se dělali nějaké věci. Třeba čemer, když někomu bylo
zle."
Co to přesně je čemer?
"Já to tedy neumím dělat, ale když je někomu špatně, tak se nějak
masíruje ruka, třese se s ní."
Na kolik hudebních nástrojů hrajete?
"Hraju na harmoniku, na piáno a na klarinet."
A studoval jste hudbu, pokud ano, tak kde?
"Studoval jsem na Dejláku, na konzervatoři pro nevidomé hlavní
obor harmoniku a klarinet druhý obor."
A jak jste se dostal ze Slovenska do Prahy?
"Právě do školy. Je to jediná takto specializovaná škola pro
nevidomé ve střední Evropě."
Vy jste hrál také ve skupině Zuzany Navarové. Jak jste se dostal k Zuzaně
Navarové?
"Dostal jsem se tak, že mi Zuzka v 98. roce zavolala o svaťáku.
Zrovna jsme zakládali Kou. Chtěli nějakou kapelu, řekla jí o mě Míra
Herdevičky, což je režisérka, která dělala dokument s Věrou
Bílou."
Ještě k osobě Zuzany Navarové. Ona byla velkou příznivkyní Romů, křtila
cd romských skupin. Víte, kde získala onu přízeň pro Romy?
"To nevím, na to jsem se jí nikdy neptal. Vím jen, že ze začátku
produkovala první desku Věře Bílé. Nevím, ona byla strašně hodný člověk.
Možná cítila, že chce Romům nějakým způsobem pomoci."
Jak vidíte Vaši budoucnost teď Vy sám? Kde chcete působit, kde hrajete?
"Hraju stále v Koe. Koa existuje dál. Učím se zpívat, i kluci se
učí zpívat. V lednu budeme natáčet novou desku, na které bude překvapení.
Uvidíme, jak to bude. Deska to ukáže. Příští rok chceme hrát víc na
festivalech, aby lidi věděli, že stále existujeme. Záleží to na nás a záleží
také na lidech, jestli se jim to bude líbit, nebo ne."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Horké téma ]=
Hostem ve studiu je skladatel Karel Vágner
Dnes v našem studiu vítáme skladatele Karla Vágnera, který spolupracoval z
řadou romských interpretů.
Pane Vágnere, Vy jste spolupracoval z řadou romských interpretů. Kdo byl
prvním stěžejním bodem, který Vás zaujal?
"Já jsem se s romskou muzikou hlavně setkal poprvé v absolutním
kontaktu s Hankou Zagorovou, která měla v repertoáru písničku Bidas, kterou
jsme hráli s velkým úspěchem po celé Evropě v tenkrát velmi populárním
pořadu Ein Kessel Buntes, to byl pro nás jediný mezinárodní televizní pořad.
Tam jsme mimo jiného dělali Bidu. S tou Hanka bořila po celý Evropě. Pak
jsme se znali s Tondou Gondolánem, který s námi taky zpíval, když Petr Zich
byl nemocný, nebo měl něco v televizi, tak s námi jezdíval i celé turné, a
velice spolehlivě, s velkým úspěchem. Pak se znám samozřejmě s Věrou, s
kterou jsme také dělávali. Potom jsme ve velice úzkém vztahu s celou rodinou
Fečových. Pepík je multimuzikant, znal jsem tátu, dědu, byl jsem nedávno na
křtinách jejich vnoučka."
Co Vás inspiruje na romské hudbě, co je inspirativního, že to lidi
chtějí?
"To je zbytečná otázka. Tam je obrovský srdce a je to úžasný. Já
si pamatuji, že jsem zažil jedinou frontu v Paříži na biják před mnoha a
mnoha lety, to byly Cikáni jdou do nebe, a když jsem slyšel tu písničku, jak
tam kluk kope hrob nožem, nebo zpívá šestnáctiletá holka, tak mi vstávají
chloupky na rukách."
Takové fronty si pamatujeme taky u nás, ale před chvíli jsme slyšeli
kapelu Flink, kterou jste také podporoval při vydání jejich cd?
"Flink je úžasná rocková kapela nejen na české a zahraniční
úrovni. Oni pracují také hodně v zahraničí a teď měl velkou publicitu Vlasta
Horváth, který se mi velmi líbí, ale v Flinku je zpěvák, který zpívá možná
ještě lepší, ale příležitostí moc nemá, protože nemá."
Když jste narazil na jméno české supestar Vlasty Horvátha, tak ten hraje
a zpívá spíš rok. Není to škoda, že nehraje a nezpívá romskou muziku?
"Já si myslím, že to je na něm, tito kluci - třeba zpěvák Flink se
jmenuje Julis Joško a ti dělají muziku rockovou, ale mají tam romské prvky,
cikánské tóniny. Ono to je propojené, ať si vybere, já bych ho netlačil do
toho, co má dělat."
Romská hudba má od Antonína Gondolána určitý vývoj. Jak je to v porovnání
romská hudba neromská. Kdo víc koho ovlivňuje? Dá se o tom nějak mluvit?
"Tyto tóniny, tzv. cikánské tóniny, o kterých jsem už mluvil, jsou
pro lidi hrozně rajcovní. Já jsem třeba napsal orchestrálku, která se
jmenuje Jízda. Je to jedna u orchestrálek, která se hraje na Českém
rozhlase, je to jedna z nejhranějších orchestrálek, hraje se to i po celé
Evropě, a tam mám třeba romské prvky. Můj syn Jakub má teď svůj televizní
pravidelný pořad na ČT1. Tam tuto orchestrálku používám pravidelně,protože
je bezvadná a právě proto, že tam jsou i romské prvky."
Dostal ses k médiím, k televizi, k rádiu. My tady v Českém rozhlase máme
možnost pouštět romské písničky v romském pořadu. Možná spekulativní otázka
- proč se tak neděje i v klasickém vysílání?
"Já jsem třeba desku toho Flinku, která je úžasná, jmenuje se
Cikánský sen, poslal jsem ji do všech i regionálních rádií. Musím říct, že
to je muzika na evropské úrovni a že by se to nějak moc hrálo, to tedy říct
nemůžu. Já nejsem redaktor, takže to nemůžu ovlivnit. Je to na nich, ale je
to muzika nejen na české, ale opravdu evropské rockové úrovni."
To je opravdu spíš otázka pro hudební dramaturgy, co do programu té které
stanice zařadí. Jak vlastně hodnotíte současné mladé romské interprety? Kdo
na Vás udělal kromě kapely Flink největší dojem?
"Já jsem natočil s Tondou Gondolánem a Věrou Gondolánovou dvě
desky. Každý má svoji, na obou hraje podle mě absolutně geniální houska,
absolvent Akademie múzických umění, Marek Balog. To je, jak my muzikanti
říkáme, strašnej střihoun. Ten má neuvěřitelné charisma, na živých
koncertech s Tondou Gondolánem nebo s Věrou má neuvěřitelný
úspěch."
Umíte romsky, zpíval jste někdy romsky?
"Neumím romsky, nezpíval, ještě to tak. Mluvím několika jazyky,
ale vlastně pár slov jsem se naučil na vojně, ale ty tady bohužel nemůžu
interpretovat."
Někteří mladí romští interpreti studují na konzervatoři. Nemyslíte si, že
těmto přírodním talentům konzervatoř tak trochu seber z toho drivu?
"Já jsem spíš pro vzdělaný muzikanty. Tím spíš - když je vzdělaný
romský muzikant a má v sobě zaseklý ten obrovský talent, tak, když je potom
vzdělaný, a ví a umí, a ví něco o harmonii, tak to jsou pak ohromný bouráci
jako ten Marek Balog."
A co jiné romské kapely? Říkají Ti něco?
"Já jsem teď nedávno natočil brněnskou kapelu bratři Lazakovci.
Jmenuje se to Cikánský pláč. Toužil jsem tu písničku jednou natočit na
desku, kluci mi tak splnili můj sen."
To je Váš poslední případ spolupráce, nebo plánujete ještě něco?
"Já jsem hrdý, že s kapelou, která natáčela film Cikáni jdou do
nebe, že jsem s nimi vydal desku, mám ji v katalogu a jsem na ni děsně hrdý.
Poslední jsou ti Lazakovci. Ale pokud byste pustili ještě jednu písničku
kapely Flink, tak bych Vám doporučoval to, co Joška složil pro svou maminku.
Ta písnička se jmenuje "Daj" - máma."
Poslední otázka, Karle. Jak plánuješ další spolupráci, nebo tomu necháš
volný průběh, s romskými interprety?
"Mně něco musí oslovit. Já dělám to, z čeho mám dobrý pocit. Já
jsem člověk pocitu. Když se mi knížka nelíbí, tak ji odložím. Jeden obraz
slavného umělce, jdu od něj, ale u jiného strávím třeba hodinu. To samé je s
muzikou. Třeba jsem dělal se Zagorovou proto a dělám do dneška, protože jsem
měl vždycky rád, jak zpívá, měl jsem z toho celý život dobrý pocit. Tak až
budu mít zase dobrý pocit z nějaké kapely, mně se třeba strašně líbí Věra
Bílá, samozřejmě se mi líbí Iva Bittová, s kterou jsem spolupracoval, mám s
ní také desku - Baladu pro banditu, kde zpívá s Mirkem Donutilem. Mě musí
něco oslovit, jakmile mě něco osloví, tak to zase strašně rád udělám,
protože jsem člověk pocitu."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Po téměř roce se jesenický okresní soud znovu vrátí k případu brutálního
napadení romského páru. Před soudem na konci října znovu stanou Petr Blajze,
Martin Jaš a Martin Stiskala, které obžaloba viní z napadení těhotné ženy a
jejího muže. Vyřešení případu, který vrátil do Jeseníku olomoucký krajský
soud, dosud brzdilo vypracování znaleckých posudků
Okresní soud v Karviné nařídil šestičlenné romské rodině, aby opustily
hotelový dům v Bohumíně. Dům koupilo město od Železáren a drátoven Bohumín a
chce v něm vybudovat malometrážní byty. Některé romské rodiny však odmítají
objekt opustit a tak soud rozhodl o vystěhování jedné z nich. Město jí
přitom nemusí zajistit náhradní ubytování.
Romské rodiny z Ostravy získaly od městského obvodu Vítkovice čtyři sociální
byty. Svůj nový domov si však pod dohledem odborníka musely samy opravit.
Jedná se o bydlení s doprovodným sociálním programem a lidé mohou v bytech
bydlet maximálně půl druhého roku. Pokud se však osvědčí a budou perfektně
fungovat, mají možnost dostat tyto byty jako normální nájemní.
Několik set lidí různých menšin či profesí poměří příští sobotu své síly v
malé kopané v Kozlovicích na Přerovsku. V rámci akce Den soužití se na
hřišti vystřídají policisté, hasiči, Romové, Vietnamci či Řekové. Smyslem
akce je dát prostor lidem různých profesí či postavení ve společnosti
vzájemně se poznat.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Ze vzpomínek Mileny Hübschmannové
Minulý týden ve čtvrtek po tragické automobilové nehodě v Jihoafrické
republice zemřela ve svých 72 letech nejvýznamnější romistka docentka Milena
Hübschmannová. Romům odešla velká osobnost, která se zasloužila o pozvednutí
sebevědomí romského národa, jeho kultury, jazyka a historie. S tímto
posláním žila od svých dvaceti let. Tehdy se poprvé setkala se spisovatelkou
Elenou Lackovou, na kterou takto vzpomínala v archivní nahrávce.
Poprvé jsem za Ilonou přijela ještě když jsem na filozofické fakultě
studovala hindštinu, a tehdy mě fascinovala, jak je hindštině podobná
romština, třebaže je odloučená tisíc let a tisíc kilometrů od své indické
pravlasti. Učila jsem se romštinu v rodinách Romů, které jsem potkávala na
pražských ulicích a kteří mi velice ochotně a s láskou svěřovali svoje
romipen, to znamená svoje kulturní poklady. Jedním z těch pokladů byla
pověst o Iloně. Ilona totiž napsala první romskou hru, nacvičila ji se svými
příbuznými v chatrči cikánské osady. Psalo se o ní s obdivem v novinách a
pro Romy působila jako hvězda naděje, která je vyvede z bludného kruhu
nepochopení. A tak jsem prostě za Ilonou musela jet. Vypravila jsem se za ní
do Prešova, tehdy samozřejmě autostopem jako studentka, a dorazila jsem za
tmy. První skupina Romů, které jsem uctila romsky vykoktanou prosbu, aby mě
zavedli, kde bydlí Lacková. Zavedli mě pod okna jejího bytu. V přízemním
okně starého baráku se svítilo. Moji nový známí zaklepali na okno a řekli:
"Přivedli jsme ti holku a odešli."
Přišla mi otevřít mladá, velice tmavá žena, která mi připadala nesmírně
krásná. Pozvala mě dál do kuchyně. Na kuchyňském stolem měla Ilona rozložená
lejstra. Neptala se mě, kde jsem, proč jsem přišla. Její první otázka byla:
nemáš hlad? A to je nezbytná součást romského uvítacího ceremoniálu. Aniž
čekala na odpověď začala škrábat brambory, a pak, vidím se jako dnes, jsem
úplně najisto šla ke kredenci, vyndala nůž a loupala brambory s ní. Ilona si
tento okamžik taky pamatuje a jednou jej komentovala: od téhle chvíle jsme
svoje sestry. Začala jsem za Ilonou pravidelně jezdit. Vodila mě po
cikánských osadách. Takovou hmotnou bídu jsem později viděla jen ve slumech
indické chudiny na předměstích Bombeje nebo Kalkaty. Jako tam, tak ani do
cikánských osad nevkročila nikdy noha těch urozenějších. Neuvěřitelné
konstrukce nouzových chatrčí z neuvěřitelných materiálů. Někde to byla jen
jáma vykopaná v zemi s drnovým přístřeškem jako velká psí bouda. Hliněná zem
namísto podlahy, pytlovina namísto dveří, plotna byla často jediným kusem
nábytku. Voda se pila z potoka, elektřina žádná, kanalizace
žádná."
Řekla docentka Milena Hübschmannová, kterou jsem měla možnost poznat i já a
to před třiceti lety. Jako malá jsem chodila do romského kroužku, kde jsem
se s touto osobností setkala poprvé. Ve svých dvanácti letech jsem se
dozvěděla o životě Romů na Slovensku nebo v Holandsku. Setkání bylo úžasné,
neboť nejen mně, ale i dalším dokázala otevřít oči.
Docentka Milena Hübschmannová získala za svou práci řadu ocenění. V roce
1994 jí Charta 77 vyznamenala Cenou Františka Kriegla. V roce 2002 převzala
z rukou tehdejšího prezidenta Václava Havla medaili za zásluhy III. stupně a
v roce 2003 získala medaili za zásluhy I. stupně od ministerstva školství.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Milena Hübschmannová povzbuzovala Romy ke vzdělání i k uchovávání romských hodnot a jazyka
Docentka Milena Hübschmannová se dokázala upřímně radovat z každého úspěchu
Romů. Například své 70. narozeniny slavila mezi studenty Romské střední
školy sociální v Kolíně. Podporovala a povzbuzovala Romy ke vzdělání a
zároveň k uchování hodnot a zachování romského jazyka, jak o tom hovořila v
rozhovoru z archivního záznamu s Ondřejem Giňou. Rozhovor je veden v romském
jazyce. Poté následuje překlad.
Shrnutí rozhovoru vedeného v romštině:
"Paní Hübschmannová říká, vše dobré rozvíjí a obohacuje romskou
kulturu. Bohužel málo licí tyto pořady a ti, co je poslouchají už vědí, co
to romská kultura je. Je potřeba, aby tyto pořady poslouchali i čtenáři
Blesku a diváci televize Nova. Proti negativním jevům ve společnosti musí
Romové bojovat za pravdu a za svá práva. Měli by také své děti učit romsky a
posilovat jejich sebevědomí a romství. Chtěla bych také, aby bylo víc Romů v
parlamentu a v senátu. Romové v naší zemi spolupracují s Romy z jiných zemí,
a tak vznikají mezinárodní romské organizace. To naše Romy motivuje a
obohacuje. Věřím, že romská řeč nikdy nezanikne. V Izraeli měli podobné
problémy, ale řeč jim zůstala."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Romové se těžko vyrovnávají se ztrátou Mileny Hübschmannové
Docentka Milena Hübschmannová patřila mezi naše nejvýznamnější romisty.
Znali ji nejen intelektuálové, ale i obyčejní Romové, ke kterým si paní
Hübschmannová vždy našla cestu. Rozhovory s ní se tak vryly do paměti mnoha
Romů, kteří ji považují za svou. Proto se Romové nemohou vyrovnat se ztrátou
tak vzácného člověka. Vzpomínkový rozhovor natočil Jan Mišurec s hudebníkem
Jánem Slepčíkem.
Kdy jste poprvé poznal paní Hübschmannovou? Vzpomenete si ještě?
"Zbyněk Andrš přišel za mnou, že se u něho doma bude promítat
nějaký zakázaný film o Romech a že tam bude paní profesorka Hübschmannová.
Tak jsem tam šel a tak jsme se seznámili s Milenou a od té doby se známe,
znali jsme se. Bohužel už tady mezi námi není. Jsme se pořád scházeli. Ona
bydlela ve Štěpánské ulici a já v Opatovické, takže to není
daleko."
Jaká podle Vás byla paní Hübschmannová?
"Jedinečná ženská. Taková už asi těžko u nás bude."
Mluvili jste spolu romsky?
"Jenom romsky. Než začala učit romštinu, tak chodila ke mně často
a museli jsme prokazovat to, že romština se dá přeložit, že má nějakou
gramatiku a takové věci, než ji povolili vůbec učit."
Musela Vás někdy opravovat, nebo řekli jste si třeba někdy u nás se to
řekne romsky tak, u vás tak. Bavili jste se o těch rozdílech?
"Vyrůstal jsem na východním Slovensku a tam je jiný dialekt a
třeba u Levoča, Poprad, nebo u maďarských hranic, tak se mluví jinak, a ona
znala všechny ty dialekty. Ona se mě ptala, jestli rozumím něčemu. Já jsem
odmala byl muzikant, tak jsem toho hodně projezdil, tak jsem něco věděl. Co
nevěděla ona, taková ta stará slova, to jsem věděl já. Tak jsme se tak
navzájem doplňovali."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Hodiny romistiky s Milenou Hübschmannovou byly naplněny láskou a vřelostí
Hodiny romistiky na Filozofické Fakultě Univerzity Karlovy byly díky Mileně
Hübschmannové naplněny láskou a vřelostí. Nikdy nechyběl prostor pro
vyjádření samotných studentů, jak v rozhovoru Janu Mišurcovi řekla
redaktorka Dana Dubjelová.
"Pod tímto jménem si vybavím drobnou menší postavu s milou tváří,
s velkým srdcem člověka, který snad celý život zasvětil nám Romům. Člověka,
který se zasloužil o to, že se dnes vyučuje romistika na Filozofické fakultě
Karlovy univerzity. Chodila jsem na její přednášky, ač málo, ale vím, že
dávala prostor samotným žákům, nikdy nechtěla prosazovat jenom tu svoji
zkušenost, co se ona naučila. Vždycky říkala: Jak to říkáte Vy doma. Řekněte
to i ostatním spolužákům a to jsou věci, se kterými se člověk během studií
nesetkával."
Mě by zajímalo, jestli jste se setkala s nějakou knihou od paní
Hübschmannové?
"Setkala s Čavargošem."
Úplně poprvé jste tuto paní potkala ve škole, nebo někde jinde?
"Než jsem nastoupila na vysokou školu, studovala jsem pět let
sociálně-právní školu při evangelické akademii a tam jsem měla
možnost ji potkat, neboť nám přišla do školy povídat o jazyku. Tehdy jsem ji
potkala a dá se říct, že mě okouzlila."
Paní Hübschmannová se vyznačovala vyprávěním ze života. Kde všude
cestovala, kde všude byla. Zaujala Vás nějaká její historka?
"U nás Romů je prioritní, když se Rom setká s Romem.... Když se
přišlo na to, že moje mamka pochází od Bardějova z vesnice Kurima, tak ona
říká: jé, tam to znám, tam bydlí ten a ten a ten. Tam jsem natáčela tu a tu
pohádku, to a to vyprávění. Takže to člověka opravdu pohladí. Tehdy jsme
našly společnou řeč, jak žijí, jací jsou Romové z Kurimy."
Jak se paní Hübschmannová dívala na žáky, kteří navštěvovali její
přednášky? Měla z Romů, kteří se do studia přihlásili radost, nebo to už
brala automaticky?
"Já doufám, že měla radost. Akorát si myslím, že takových žáků,
kteří se odhodlají studovat na vysoké škole by mělo být mnohem víc, a já si
myslím, že byla úplně stejného názoru. Takže já říkám: nikdy na Vás
nezapomenu."
Nikdy na Vás nezapomenu, řekla Dana Dubjelová a nezapomeneme ani my všichni
Romové.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
"O Roma vakeren" čili "Romové
hovoří" je u konce. Naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve
20.05 na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve
čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání najdete také na internetu
na adrese www.romove.cz.
Příště se dozvíte aktuality ze života Romů a nebude chybět romská muzika.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna
Poláková a Jaroslav Sezemský.
Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O
Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Iriňdža amenge e Aneta Vaštagovo,
kaj te mukas giľi predal lakero Rom Petr Vaštag. Petr te aves sasto te
Bachatalo tuke vinčinel te tiri čhajori e Vaneska.
Mějte se moc pěkně, klidný víkend.
Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.
|