Romské vysílání "O Roma vakeren"

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.

Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vás vítáme při poslechu pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".

Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"!

Připravili jsme pro vás celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a nebude chybět ani romská hudba.

The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.

Peršo amenca džana maškar o Roma pro festivaľis, savo sas pro burkos Svojanov. Vakerela amenca e Ida Kelarovo u šunena save grupi odoj sas.

Nejdříve se společně vydáme na festival Gipsy Celebration 2005, který nám přiblíží organizátorka Ida Kelarová. Představíme vám také kapely a různé osobnosti, které na hradě Svojanov vystoupily.

Vakeraha tiž pale koncentračno taboris Osvětim, vaš oda, hoj ada kurko peske leperas, hoj odoj mule but Roma. Vakerela amenca tiž o sociolog Fedor Gál the e romňi, savi giľavel amare giľa andre but thema pre luma.

Tento týden si Romové po celém světě připomínají romské oběti holocaustu. Před jednašedesáti lety, v noci ze 2. na 3. srpna, byly 3.000 Romů vyhnány z postelí do plynových komor nacistického koncentráku v Osvětimi. Dále se sociolog Fedor Gál zamýšlí nad příčinami a důsledky událostí na letošním Czechteku. V závěru O Roma vakeren vám představíme zpěvačku Evu Zakovičovou. Tolik namátkou z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Poslední červencový týden se na hradě Svojanov u Poličky konal multietnický letní tábor, určený především dětem z romských rodin. Pořádal ho pardubický klub Hurá kamarád. Děti bydlely přímo na hradě a co se na táboře naučily nebo vyrobily, to mohly předvést také na stále více populárním festivalu romské kultury Gipsy Celebration. Ten se na Svojanově konal, stejně tak jako letní tábor, čtvrtým rokem. Mezi děti se s mikrofonem vydala Tereza Klůsová.

Týdenní dobrodružství na hradě letos prožívalo 40 dětí, několik z nich přijelo ze slovenského dětského domova a na táboře se mluvilo také anglicky, to kvůli dětem zahraničních účastníků workshopu Idy Kelarové. Právě s jejím jménem je spojen vznik svojanovského tábora, jak mi vysvětlila jeho vedoucí Eva Halbrštátová z klubu Hurá kamarád.

"Ta myšlenka vznikla před čtyřmi lety, když jsme se zpěvačkou Idou Kelarovou přemýšleli, jak do programu jejích workshopů a festivalů zapojit děti. Protože jsme z klubem Hurá kamarád dělali letní tábory pro romské, ne-romské děti, tak jsme tu naši práci vložili do této myšlenky, a už počtvrté tento projekt organizujeme."

Podílel ses také na festivalovém programu, který jste připravovali pro festivalové publikum?

"Děti stihnou za týden neuvěřitelné množství věcí. Připraví vystoupení žongléřské, taneční, pěvecké. Zacílení je hodně na romský tanec, hudbu."

Helenko, ty jediná tady umíš romsky. Pozdravíš naše posluchače, co jim řekneš?

"Přeju Vám, abyste se měli dobře. Děláme tady masky, tancování, hip hop a čardáš."

Dovedete si představit, že byste prázdniny trávili jinak, nebo to je to nejlepší, co jste toto léto zažili?

Hudba, tanec, umění, zábava - to je ten nejlepší způsob, jak mohou děti různých národností komunikovat mezi sebou a sbližovat se. A právě to je smyslem našeho tábora dodává Eva Halbrštátová:

"Propojovat romské, neromské, zahraniční, české a děti s nějakým sociálním handicapem. Při práci, kterou tady dělají, takové ty umělecké dílny, tady se to skutečně daří."

Mezi hlavní organizátory festivalu Gypsy Celebration patří známá zpěvačka Ida Kelarová, se kterou si povídal Richard Samko.

Ido, snažíte se ledy prolamovat hudbou. Je to to jediné, co Rom dokáže nabídnout?

"Nemyslím si, že je to jediné, ale je to takové silné, protože muzika jsou emoce, a já si myslím, že Romové, jestli si udrželi identitu za ta tisíciletí, tak je to, že se nikdy nevzdali citů, že jsou blíž citům. A za tím si stojím, a to je v té muzice, je to v těch lidech. Kdežto gádžové jsou vychováváni jinak. Jsou vychovávání ve vzdělání, je na ně vynaložený určitý tlak, aby byli dokonalí. A v tom je někde ta moje cesta nebo úkol, který jsem si v životě stanovila. Aby se Romové učili od gadžů a gadžové od Romů, protože každý má co dát, a každý toho máme hodně co dát."

Víte, co se v ní zpívá? Víte aspoň ta slova? Co tady děláte přes den?

Zvete si sem do Svojanova děti z dětských domovů, ale i od rodin. Co se tady děti učí?

"Děti z dětských domovů přijedou. Pro mě je to strašně důležité, protože to jsou většinou Romové, kteří byli vychováni v gadžovském prostředí. Tady si, myslím, najdou identitu, kulturu, nebo mají možnost si na to sáhnout, pocítit to, a myslím, že to funguje. Naši teenageři jsou od patnácti do dvaceti let, těm jsem nabídla workshop, kde se učí salsu, moderní tanec, učí se také romský tanec, protože si myslím, že to je také docela důležité, aby Romové nezapomněli na své kořeny. Máme tam romský jazyk, letos jsme to zavedli poprvé. Z vlastní zkušenosti vím, že čím mladší ti lidi jsou, tím méně chtějí mluvit romsky. Já věřím v děti, věřím, že to tam je možné zasadit, že je možné zasadit tu myšlenku nezapomeň na své srdce, nezapomeň být hrdý sám na sebe, nezapomeň věřit sám sobě. Já vidím velké změny, velké úspěchy, protože třeba děti, které se nám vrací, za ten rok se tolik změní, oni se změní, jsou si víc jistí, začnou víc věřit, začnou k nám cítit důvěru, otevírají se víc. A k tomu je v dnešním světě strašně málo prostoru."

Sdružení IQ Roma servis získalo pro svou práci s romskou komunitou nové prostory v Hybešově ulici v Brně.Ve čtyřech místnostech, které sdružení pronajala židovská obec, bude vzdělávací centrum pro romskou mládež. Ze stávajícího sídla na Cejlu bude do nových prostor přestěhováno centrum terénní sociální práce. Staré kanceláře však sdružení zcela neopustí a bude v nich nadále poskytovat poradenské služby v oblasti sociální péče.

Vůbec první památník slovenským Romům vyvražděným za druhé světové války, byl odhalen v Muzeu Slovenského národního povstání v Banské Bystrici. Památní deska spatřila světlo světa přesně 61 let poté, co ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi vyvraždili nacisté 2878 evropských Romů. Kolik slovenských Romů tehdy zahynulo v Osvětimi a celkově v době války v různých koncentračních táborech a při masových popravách však není dosud přesně známo.

Mostecký magistrát začal využívat vlastní kurýrní službu, kterou chce ušetřit na poplatcích za poštovné. Zásilky roznášejí čtyři doručovatelé, jejichž mzdy hradí úřad práce v rámci veřejně prospěšných prací. Jedním z nich je i obyvatel sídliště Chanov, kam bylo dosud velikým problémem doručit zásilku, protože v domech chybějí schránky a na dveřích vizitky. Kurýr města ale své sousedy zná a dopisy tak předá osobně.

Občanské sdružení pro podporu a rozvoj romské mládeže pořádá 20tého srpna v Jablonci nad Nisou 5tý festival romské kultury. Program začíná v areálu Letního kina na Horním náměstí od 14ti hodin, ve 20 hodin pak začíná romská zábava v Sokolovně Paseky. Na festivalu můžete mimo jiné vidět a slyšet divadlo Romathan z Košic, cimbálovou muziku Eugena Horváta z Brna, či kapelu Gipsy Hery Band z Karlových Varů.

Na hrad Svojanov - na festival Gipsy Celebration přijeli také umělci ze zahraničí, mezi nimi i košický divadelní soubor Romathan, ve kterém vystupuje také Milan Godla, který - jak nám prozradil - si splnil sen z dětství - být hercem. Více opět Richard Samko.

"Pro děti hrajeme pohádky, celovečerní představení pro dospělé, hrajeme také folklór - hudba, tanec, zpěv."

"Máme budovu, kde sídlíme, ale tam hráváme jen pohádky pro děti. Máme také miniaturní hlediště. Většinou jsme divadlo na kolech."

"Ne, hrajeme také ve slovenštině. A když hrajeme v romštině, máme displej s překladem. Takže není problém, aby přišel jako divák Němec nebo Angličan. Jezdíme také do zahraničí, tam pak na displeji děláme překlad do angličtiny, němčiny, takže každý porozumí."

Jak je to s romštinou na Slovensku, vůbec u vás na divadle? Umí Romové ještě romsky?

"Myslím, že ano. Na východě většině Romové mluví romsky, ale někde na vesnicích a jinde zapomínají romsky."

"Teď můj kolega Marian Balog napsal jednu romskou hru. Jmenuje se "Kamení osudu", je to tradiční balada o romském životě v 19. století."

"Sbírali jsme materiály ze života Romů z tehdejší doby - jaké byly tehdy tradice, zvyky Romů. Chceme ukázat, jak Romové kdysi žili, jaké měli tradice, jaké měli zákony."

"Třeba když se narodil syn nebo dcera, tak už byli zasnoubeni, když si už byli slíbeni. Ten zákon se držel, dokud se nevzali, vždy spolu vyrůstali v jedné osadě a nikdo nesměl se zamilovat do někoho jiného. Taková byla tvrdá realita."

Snažíte se prostřednictvím divadla poukázat na romské tradice. Jak je to v současné době s romskými tradicemi, s romskými zvyky?

"Ještě jsou u Romů, kteří bydlí na vesnicích, v osadách, ale u městských Romů vůbec. Pozapomínali, přizpůsobili se. V městách to pomalu zaniká."

Věra Bílá a kapela Kale na festivalu Gipsy Celebration na Hradě Svojanov představili skladby ze svého nového alba, jak nám řekl člen kapely Kale Milan Kroka.

"Kale vydaly cédéčko, které se jmenuje C'est Comme Ça. V překladu "o tom to je" a je to o Kale, myslím, že tam žádná změna není a jestli to někam stouplo, tak je to vývojem kapely."

"Já myslím, že z naší strany jsme spokojeni, a co si myslím ze strany posluchačů, tak si myslím, že byli také spokojení, byly dobré kritiky, a to je pro nás důležité."

Jak jste vytvářeli písničky? Byla to tvrdá dlouhodobá práce, nebo jste si sedli a bylo to jasné?

"Většinou písničky byly starší, jen se oprášily. Tak jsme si k tomu sedli všichni, každý dal nápad, dalo se nějaké aranžmá."

"Co se týče českého šoubyznysu, není to tak pozitivní jako třeba v zahraničí."

Kale jsou nejznámější a pravděpodobně i nejúspěšnější kapelou v České republice. Vnímáte to tak také vy?

"Myslím, že ne. My se snažíme držet nohama na zemi, protože nevím, kdy se co může stát. Pracujeme raději na sobě."

Kdy můžeme Kale vidět v nejbližší době, co vás čeká, máte nějaké turné?

"V nejbližší době máme menší turné. Teď jsme byli v Maďarsku, ale v České republice až někdy v listopadu v Brně. Jinak všechno před a po je většinou v zahraničí."

Přemýšlíte, že byste k nějaké písničce natočili videoklip? Už těch videoklipů několik máte.

"Určitě o tom přemýšlíme. Je to ale o vydavateli, kolik do toho bude chtít investovat. V dnešní době je to bohužel bída."

V historické rubrice si dnes připomeneme smutné výročí vyhlazení takzvaného cikánského tábora v Osvětimi-Březince, ke kterému došlo v noci z 2. na 3. srpna 1944. Cikánský tábor byl v Osvětimi zřízen v roce 1943 a v táborové evidenci bylo zachyceno 20 923 osob. Romové v táboře rychle umírali vlivem nelidských životních podmínek, hladu, nemocí a týrání. Jedinou nadějí na přežití byl transport do jiných koncentračních táborů. K transportům docházelo v roce 1944 v souvislosti s postupující frontou, kdy byli práceschopní Romové deportováni do koncentračních táborů hlouběji v německém vnitrozemí. Staří lidé a matky s dětmi byli jako práce neschopní ponecháni v Osvětimi a v noci z 2. na 3. srpna 1944 byli v počtu téměř tří tisíc osob nahnáni do plynových komor a zavražděni. Jejich těla byla spálena v jamách nedaleko krematoria, které v těch dnech nebylo v provozu. Více se dozvíte z příspěvku Jany Šustové.

Jedním z lidí, kteří nám v současné době mohou vydat svědectví o hrůzách osvětimského tábora je pan Antonín Lagrin, syn bývalého vězně."Táta byl v Birkenau, na druhé straně, v dřevobaráku. Zima, mrzlo, v noci byly otevřené luftníky a přes blok vedl nějaký komín. Tam se topilo tak, aby to nezmrzlo. Spávali po čtyřech, někdy i s mrtvými dohromady. Ráno třeba, když vstávali na apel, půlka bloku, postele byly třeba mrtvoly. Denně tisíc až dvanáct set mrtvých na bloku. Ráno se probudili, nevěděli, jestli budou v noci žít, nebo odpoledne. Na každém kroku smrt, zabíjení, vraždění, z rozmaru na ně esesáci pouštěli psy, i na děti, trhali je. Děti topili v záchodové žumpě. Nebo vzali dítě od matky a ustřelili mu hlavu. Takové věci se tu děly."

O tom, jak se s Romy v Osvětimi zacházelo, vypráví i židovská vězenkyně Simha Naor ve své knize "Fyzioterapeutka v Osvětimi":

"Přijel transport s Romy. Byli tam muži, ženy a děti, celé rodiny. Němci je převezli na dalekou plochu, odkud byl před několika dny cítit kouř a poručili jim, aby si vykopali příkopy a zeminu vyrovnali do dlouhé řady. Romské rodiny měly u sebe všechen svůj majetek: oblečení, vybavení domácnosti a všechno zůstalo ležet na louce. Nikdo jim nic nevzal. Poté, co skončili se stavbou příkopů, jim Němci velice přátelsky řekli, že tyto výkopy budou jejich provizorními domovy, protože momentálně nejsou žádné volné baráky. Zpívající a zjevně z dobrou náladou se tito bezelstní lidé podomácku uložili a to rodina vedle rodiny. Údajně se mezi sebou i někteří trochu pohašteřili, děti se popraly, ale pak šli všichni spát, a zavládlo ticho. V noci projel kolem výkopu vůz s nějakým druhem petroleje a vše polil. Potom byl pravděpodobně založen oheň. Skutečností zůstává, že začalo hořet, a všichni byli zaživa upáleni."

Jedním z těch, kdo věznění v Osvětimi přímo zažili je pan Hlaváček, který si o tamějších poměrech mohl zasvěceně promluvit s průvodkyní Osvětimí paní Vierou Orlovou.

Orlová: "Přes bránu 'Arbeit macht frei' chodili do práce a z práce - práce osvobozuje, cynický nápis. Všichni těžce pracovali a těžko se dalo dostat na svobodu těžkou prací."

Orlová: "U toho baráku, stála táborová hudba, takže tudy bylo třeba pochodovat."

Hlaváček: "Když se šlo do práce, stála děvčata v bílém, zpátky stály v černém. Proč stály v černém, kolik jich pobili. Šlo jich třeba tři sta do práce a mohlo se jich vrátit sto padesát. To ty pohůnkové tam všechno vybili. A jídlo - brambory a řepa pro krávy, co byla."

Orlová: "Jídlo bylo strašně málo kalorické, bylo nemožné, aby vězeň přežil déle než tři čtyři měsíce, někdy půl roku - to musel být psychicky i fyzicky silný vězeň, aby to přežil."

Mladí Romové se z úst odborníků dozvěděli třeba o nebezpečí drog, nebo o tom, co v této oblasti zákony dovolují, a za co naopak hrozí vězení. V programu ale podle jedné z vedoucích, ale také romské koordinátorky Denisy Berouskové, nechyběla ani přednáška na téma vzdělávání.

"Jak je důležité jít na střední školu nebo na učiliště, kde se děti musí začít učit. Jak je základní škola nebo speciální škola velice důležitá. Už odmalička děti potřebují vědět, že vzdělání je pro ně důležité do života, aby měly práci, aby se uživily."

Já jsem společenskou místnost rekreačního areálu navštívil zrovna ve chvíli, kdy zde probíhala diskuse o rodině a o penězích.

"A co takoví lidi, co žijí chudě a přesto rodinu mají. Tak je to výhoda nebo nevýhoda?"

"Nevýhoda, protože nemůže svoji rodinu zabezpečit - nemají co jíst, co pít, nemůžou zaplatit nájem. Nemají peníze, aby si mohli koupit, co chtějí."

Možná si někdo z Vás teď říká a možná se i ptá: Romové a dětský tábor? Ano, nebývá to tak úplně zvykem. Rodiče romských dětí se totiž se svými ratolestmi velmi těžko loučí a často je pak na letním setkání ve Zbraslavicích také navštěvují. Osvědčenému týmu zkušených vedoucích ale rodiče už důvěřují.

"Pokaždé jezdí šest stejných vedoucích. Rodiče nám důvěřují. Všichni jsme z Kolína, tak mezi sebou máme kontakty. Jsou mezi námi i známí."

Samozřejmě, že se děti na táboře jen nevzdělávají. Kromě přednášek, které až zas tak obvyklé nebývají, bývá režim celkem běžný.

A musím dodat, že nechybí ani hudba. Když děti a mladí lidé z romských rodin, tak jak jinak, než romská muzika.

Kdybychom měli přiblížit písničku, kterou jsme teďka slyšeli, nebo její začátek. Uměl by jsi říct, o čem se v ní zpívalo?

Při svém pobytu v zahraničí můžete na koncertech slyšet třeba i slovenskou romskou zpěvačku Evu Žákovičovou. Stále více oblíbená je hlavně v západní Evropě. Jan Mišurec se Evy Žákovičové zeptal na její hudební začátky.

"Zpěvu se věnuji odmalička. Od třech letech přibližně jsem už stála na podiu. Profesionálně jsem se začala věnovat až od takových sedmnácti osmnácti let."

"Začátky byly dost těžké. Ale ono velmi rychle nabralo spád. Mě vždycky bavilo zpívat, tak se to tak nějak samo rozvinulo."

"Nejdřív jsem vystupovala na Slovensku. To trvalo asi pět roků, potom přišlo zahraničí. První bylo Japonsko a potom pokračovalo Německo, Rakousko, Švýcarsko, a teď nejnověji Holandsko."

"Učila jsem se hrát na housle, dokonce jsem pět a půl roku chodila do hudební školy, ale pak jsem to nějak vzdala. Strašně mi to je líto, protože bych si dnes na housle hrozně ráda zahrála."

"Romská hudba u nás běží od rána do večera. Moje děti, mám totiž dvě děti, je jim deset a jedenáct roků, ty se tomu věnují naplno. Tancují a zpívají od rána do večera."

"Kdybych měla osmnáct devatenáct roků, tak bych se možná přihlásila, ale v mých letech se na tu soutěž dívám trochu jinak, nevidím v tom moc velký význam."

"Budete se divit, ale u Vás v Čechách měla zaujala zpěvačka Zaňková. Nevím proč, ale ta mě tento rok u Vás nejvíce zaujala. A u nás jsme měli také docela slušnou SuperStar. Ale také mě zaujala víc ta, co byla druhá."

Jaká jsou Vaše přání do budoucna? Kde byste chtěla vystupovat, čeho byste ve zpívání chtěla dosáhnout? Jaká je Vaše vize?

"Já bych chtěla zpívat ještě strašně dlouho, dokud mi budou sloužit hlasivky, tak budu zpívat. Chtěla bych procestovat ještě kus světa. I když už jsem určité procestovala země v Evropě a Japonsko, tak bych se ještě ráda někam podívala.

"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" je u konce. Naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání najdete také na internetu na adrese www.romove.cz.

Příště se dozvíte aktuality ze života Romů a nebude chybět romská muzika.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Irindža amenge o cikno Ivan Milo, kaj leske te mukas giľi. Ivan te aves bachtalo.

Mějte se moc pěkně, klidný víkend.

Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.