Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1-Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.
Posloucháte Český rozhlas 1 - Radiožurnál, dobrý večer. Je krátce po 20.00
hodině a vy si teď můžete poslechnout pravidelný pořad "O Roma vakeren" čili
"Romové hovoří".
Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale
tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"!
Připravili jsme pro vás celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů
a nebude chybět ani romská hudba.
The adaďives kerďam - predal tumende reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha
tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.
Phena tumenge kaj gejle u so keren romane romňa pale organizácia - Manuše.
Vakerela amnece tiž - koro Rom Belgiate. Jov hino nek bareder lavitáris.
Hned v úvodu Vás zavedeme do východočeské Seči, kam se sjely romské ženy z
organizace Manuše. Představíme Vám i nevidomého belgického houslistu Tcha
Limbergera, který ovládá nejen hru na housle.
Prahate vašo duj čon mule štár čavore. Phena tumenge soske terne roma len
draba. Avena amence tiž andro rin romane tijatros.
Ve druhé polovině O Roma vakeren se dozvíte, proč stále více mladých romů
experimentuje s drogou a také se vydáme do moskevského divadla Romen,
Německého Pralipe a Slovenského Romathan.
Taková je naše nabídka - a teď už vám nerušený poslech přejí Jaroslav
Sezemský a Richard Samko.
=[ Reportáž ]=
Romské ženy z organizace Manuše se opět sešly v letní škole
Pravidelně každý rok se scházejí romské ženy z organizace Manuše na letní
škole. Není tomu jinak ani letos. Ve východočeské Seči je čeká bohatý
týdenní program. Jaký bude letos a jaké změny je čekají, poví Marii
Vrábelové předsedkyně organizace Marta Hudečková.
"Letos tam nebudou jenom ženy, i když loni tam také nebyly jenom ženy, bylo
tam pár mužů, letos je to, dá se říci, padesát na padesát. Takže bude ten
program udělaný jak pro muže tak pro ženy."
A bude se lišit konkrétně jinak pro ženy jinak pro muže? Něco bude
společného?
"Všechno bude společné. Zaměříme se , jako každým rokem, v programu na
důležitost toho, co je to vlastně tradice, jestli existují lidské hodnoty.
Potom jsme se zaměřili na gender program a velkou část věnujeme médiím, aby
účastníci věděli jaká média existují a jak s nimi pracovat."
Přibrali jste muže. Mělo o to oni sami zájem, nebo jste zájem o to, aby tam
byli, měli vy?
"Já si myslím, že obojí. Nicméně, ti muži, to byl větší zájem."
Podíleli se i na tvorbě toho programu?
"Ani, podíleli se jak na programu, tak dokonce budou někteří i přednášet."
Co ten týden vám všem přinese? V čem vás obohatí?
"Kromě dobré pohody, částečně odpočinku, si myslím, že si odpočineme i
duševně tou prací, kterou máme nachystanou na každé dopoledne."
Snažíte se , aby romské ženy získaly větší sebevědomí? Většinou po tom týdnu
tak odjíždějí, jak to berou jejich muži?
"Já si myslím, že pozitivně, protože se ukazuje to, že ti mužové mají zájem
se toho zúčastnit, protože my zakládáme ten program na edukaci sebevědomí a
na emancipaci. Sebevědomí je to počáteční a myslím si, že ty změny tam jsou,
protože se učí komunikovat."
Vidíte už ten posun u těch žen od těch let minulých až doposud?
"Máme i konkrétní příklady. Je to úžasné, opravdu to funguje. Ty staré
členky, které už se bohužel nemohou zúčastnit, protože máme tolik žadatelů a
zájemců, že se ta kapacita nestačí pokrýt. Máme konkrétní příklady a ty jsou
z celé republiky. Ty ženy, které byly i bez vzdělání a absolvovaly díky nám
i vzdělávací kurzy, tak najednou zaměstnání mají a to je, myslím si, velmi
důležité."
Vznikají tam přátelství?
"Samozřejmě, je tady spousta důkazů o tom, že to přátelství existuje. Je to
strašně pěkné, protože si telefonujeme z celé republiky, když máme nějaké
problémy. Navzájem se informujeme o starostech i o radostech samozřejmě."
Hlásí se vám průběžně nové ženy?
"Ano, pravidelně se nám hlásí a více se rozšiřujeme tak, že jezdíme po
dalších městech s naším programem."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Historie, tradice, zvyky ]=
Významná světová romská divadla
Teď se společně vydáme do třech významných romských
divadel. Nejprve se zastavíme v Moskvě v divadle Romen, potom se vydáme
směrem na západ do Německa, kde působí divadlo Pralipe a naši divadelní pouť
ukončíme v Košicích, kde sídlí divadlo Romathan. Příspěvek připravila Jana
Šustová, která si k mikrofonu pozvala Janu Kramářovou z Muzea romské kultury
v Brně.
Romové jsou známí především jako muzikanti, ale přesto existuje i romské
divadlo, o kterém se tolik nemluví a nepíše. Můžete nám prozradit, kdy
vzniklo první romské divadlo ve světě?
"První romské divadlo vzniklo v roce 1930 v tehdejším Sovětském svazu.
Jmenovalo se Romen a stalo se vlastně inspiračním zdrojem i pro tady naše
divadelní soubory, pro divadelní soubor, který u nás vznikl později, v 80
letech a převzal i ten název Romen. U vzniku těch prvních her stál scénograf
Alexandr Tišler a z těch umělců, z těch herců romských, kteří hráli, můžeme
jmenovat Liliju Čornaju, Marju Škvorcovu nebo Ivana Roma Lebeděva. To
divadlo bylo zajímavé tím, že hrálo výhradně v romštině, ale v roce 1937 od
romštiny upustili a přešli k ruštině, k čemuž byli donuceni."
V počátcích přicházeli do divadla Romen umělci přímo z "romského tábora" a
většinou neměli ani všeobecné školní vzdělání. V dnešní době mají umělci jak
všeobecné, tak i profesionální vzdělání. V 60. a 70. letech jeho členové,
jako například Nikolaj Erdenko a Nikolaj Sličenko, patřili k
nejpopulárnějším hercům Sovětského svazu.
Dalším významným romským divadlem je divadlo Pralipe. Pokračuje Jana
Kramářová.
"Divadlo Pralipe vzniklo v 70 letech v Makedonii a je vlastně spojeno s
významnou osobou Rahima Burghana. To divadlo Pralipe si vybírá klasické hry.
Hrají hodně také Shakespeara."
Jméno divadlo Pralipe v překladu znamená Bratrství. V Makedonii však během
války narazilo na politický odpor a hrozil mu zánik. Zachránily ho kontakty
s německým Theater an der Ruhr v Mülheimu, kde nakonec v roce 1991 našlo
svůj nový domov. I když repertoár divadla Pralipe vychází především z děl
klasické literatury, najdeme v něm také hry o Romech. Jednou z nich je
multimediální projekt Z 2001 - Inkoust pod mou kůží představující sedm
příběhů Romů, kteří byli za druhé světové války oběťmi holocaustu.
Představení Kosovo mon amour vypráví o situaci Romů v Kosovu během války,
kteří se ocitli mezi dvěma znepřátelenými frontami.
Profesionálním romským divadlem se může pochlubit i Slovensko. Jmenuje se
Romathan, což v překladu znamená Místo pro Romy, a sídlí v Košicích. Více
informací má Jana Kramářová.
"Divadlo Romathan vzniklo na počátku 90. let, v roce 1992. Z počátku té své
tvorby hráli různé hry. Postupem se profilovali tak, že zpracovávají
výhradně romskou tématiku, život Romů a přecházejí také na repertoár do
romštiny. Velmi známé je zpracování divadla Romathan hry Cikáni jdou do
nebe, kterým slaví velký úspěch."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Horké téma ]=
Nevidomý hudebník Tcha Limberger je hybnou silou maďarské romské hudby v Belgii
Housle jsou jedním z tradičních hudebních nástrojů který Romové bravůrně
ovládají. Jedním z mistrů je Tcha Limberger - nevidomý belgický houslista.
Narodil se v roce 1977 v muzikantské rodině - jeho dědeček byl houslista a
otec kytarista. Tcha Limberger studoval hru na housle u velkého maďarského
učitele Bely Horvata a v poslední době je hybnou silou maďarské romské hudby
v Belgii. Letos v květnu vystoupil se skupinou Lollo Meier Quartet i na
pražském festivalu Khamoro, kde ho mikrofonu pozvala Jana Šustová.
Zabýváte se romskou hudbou. Vy sám pocházíte z romské rodiny?
Jsem Manuš, tedy lépe řečeno my sami si říkáme Manušové, ale tato skupina
Romů se spíše nazývá Sintové - pod tímto názvem jsou známější. Můj táta je
Sinto a máma Belgičanka. Takže já jsem produktem dvou kultur. Jsem mezi
oběmi. Když jsem byl ve škole, naučil jsem se několik jazyků a také jsem
studoval v Budapešti.
Váš táta byl velmi známý muzikant Vivi Limberger. Můžete nám o něm říct něco
více?
Můj táta hrál 13 let v orchestru, který byl tehdy velmi známý. Byl to
víceméně první orchestr, který hrál ve stylu Django Reinhardta. Byl to
orchestr Waso jazz quartet [wazo džez kvartet]. Ale už dávno s nimi přestal
hrát. Potom začal hrát se mnou v jiném orchestru a teď, ačkoliv je to
bizardní, jsem to já, kdo je sólovým kytaristou v tom orchestru Waso, kde on
začínal. Takže hrál v orchestru, potom toho nechal, a před dvěma lety jsem
se já stal kytaristou toho samého orchestru, který má stále stejné jméno
Waso jazz quartet.
A jak se odvíjela Vaše hudební kariéra? V jaké zemi a v jaké škole jste se
učil hrát?
První podnět k hraní jsem dostal doma v Belgii. Všichni kolem mě hráli, doma
zkoušeli muzikanti. Já jsem miloval flamenco, začal jsem ho zpívat a brnkat
na kytaru ve stylu flamenca. Nejdřív jsem byl samouk. Ale když mi bylo 12
let, začal jsem chápat, že je potřeba naučit se něco opravdu dobře, a tak
jsem vzal klarinet a začal hrát jazz, protože všichni kolem mě hráli Django
Reinhardta. Pak jsem změnil svůj styl hraní na kytaru z flamenca na styl
Django Reinhardta. Také jsem dělal divadlo s lidmi, kteří vůbec nebyli
Manušové, a tam jsem se toho hrozně moc naučil o klasické hudbě, o soudobé
klasické hudbě, o hudbě spousty zemí, ne jen o romské hudbě, a to hodně
změnilo mé názory a můj pohled na hudbu. Když mi bylo 17 let, začal jsem
hrát na housle, což už je ale bohužel dost pozdě. A pak jsem dostal nápad,
že zkusím jet do Budapešti, abych se naučil maďarsky. Doma jsme maďarsky
nemluvili, nemáme žádné maďarské kořeny. Ale já jsem miloval hudbu, které se
říká magyar nóta [maďar nóta] - to je romská hudba z Budapešti. Naučil jsem
se maďarsky za pomoci učebnice a několika lidí, které jsem znal v Belgii a
pak jsem byl dva roky v Budapešti. Tam jsem studoval klasickou hru na housle
a magyar nóta a pak jsem poznal i transylvánskou hudbu, kterou mám strašně
rád.
Vydal už jste nějaká cédéčka?
Hraji asi na dvaceti cédéčkách, ale není skoro nic, co by bylo vydáno pod
mým jménem. Takže hraji se spoustou orchestrů, se studiovými hudebníky,
dělám aranže a spoustu jiných věcí, ale až do dneška nemám své vlastní
cédéčko, ale to se brzy změní. Mám v Belgii hodně kapel, které dělají
opravdu dobrou hudbu a které momentálně nejsou moc známé. Mám kapelu, která
hraje klezmer, potom další, která hraje slovanské písně - tedy přesněji
řečeno písně ruské, ukrajinské a srbské, potom mám kapelu zaměřenou na
transylvánskou hudbu, kapelu s budapešťskou hudbou a skupinu, kde hraji
jazzové housle ale s kytaristou, který hraje na elektrickou kytaru a také
tam jsou bicí. Dělám spoustu věcí, které momentálně nejsou moc známé, ale
pokusím se, aby se to změnilo.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Majitel jedné z trutnovských ubytoven chce vystěhovat Romy, kteří v ní bydlí
a údajně neplatí nájem. Celkem se jedná asi o 400 nájemníků. Romové se brání
tím, že nájemné je předražené a stále se zvyšuje. Za dvě místnosti prý platí
až 9 tisíc korun měsíčně. Na radu krajského romského koordinátora podali
Romové u soudu žádost na vydání předběžného opatření o zastavení výkonu
rozhodnutí. Opustit ubytovnu tak zatím nemusí.
Romská tisková agentura RPA informovala, že romští aktivisté na východním
Slovensku připravují oživení Romské občanské iniciativy, která tam před
časem zanikla. Poslanec košického městského zastupitelstva Tibor Horváth se
rozhodl usilovat o znovuzaložení strany společně s romským aktivistou a
předsedou občanského sdružení Roma Gemer Jozefem Červeňákem.
Krajně pravicová koalice Útok, které se při červnových parlamentních volbách
podařilo dostat do bulharského parlamentu, byla u městského soudu v Sofii
zaregistrována jako politická strana. Útok se v předvolebním boji
prezentoval rasistickými hesly proti etnickým menšinám, jako jsou Turci a
Romové, odmítal členství země v NATO i přistoupení Bulharska k Evropské
unii.
Zpěvačka Věra Bílá a skupina Kale vydala nové globálně orientované album s
francouzským názvem C´est comme ca - Tak to chodí. Romský folklór, či
přesněji řečeno romské lidové muzikantství, je pravděpodobně jedinou
skutečně autentickou hudební tradicí dodnes udržovanou na území České
republiky. Věra Bílá a Kale jsou pak jedním z nejlepších vývozních artiklů
české hudební scény.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Drogy jsou v romské komunitě nekontrolovatelnou zbraní
Drogy jsou v romské komunitě nekontrolovatelnou zbraní. Počet drogové
závislých Romů se jen Praze pohybuje ve stovkách. Podle informací terénních
pracovníků, kteří s drogově závislými lidmi pracují za poslední dva měsíce
zemřeli v Praze čtyři mladí lidé do 20-ti let. Drogově závislým lidem nabízí
Praze pomoc občanská sdružení Sananim a Drop-In. Řada romských narkomanů,
ale jejich služeb využívá jen sporadicky. Velký díl práce proto stojí na
romských terénních pracovnících. A proč jsou potřební? Na to nám teď odpoví
bývalý ředitel občanského sdružení HOST Michal Horák a vydáme si i do
pražských ulic.
"Zjistili jsme, že nestačí jen národnost toho terénního pracovníka, ale v
podstatě pro práci s určitou komunitou je potřeba, aby s ní pracovala osoba,
která tam je známá a má tam určitý kredit. Nemůže to být prostě někdo jen
tak cizí nebo z jiné komunity, kde třeba nejsou přátelské vztahy."
Odhadnout kolik Romů zasáhla drogová vlna je nemožné. Jisté je, že jí
podlehly mnohem rychleji, nekontrolovatelněji bez jakýchkoliv znalostí o
narkotikách.
"Slyšel jsem uvádět, že Romové jdou po hlavě do toho heroinu, že prostě
nemají respekt k těm nebezpečnějším drogám, který se před tím v té větší
komunitě uživatelů ne-Romů, kde tem boom nastal dříve, nejdřív projevoval.
Já si myslím, že ta romská komunita jako celek s tím neměla vůbec žádnou
zkušenost, ale to je spíš sociální jev, než že by se to týkalo osobnosti
jednotlivce."
Jeho slova potvrzuje i Milan Horvát z Prahy. Pracuje jako terénní pracovník
občanského sdružení Sananim. Do ulic chodí dvakrát týdně. Jedním z jeho
stanovišť je stanice metra na Národní třídě.
"No teď tady budu měnit buchny, to znamená injekční stříkačky, a zdravotní
materiál lidem, kteří jsou závislí na drogách. Denně jich mám tak padesát,
Romové. Máme ještě Hlavní nádraží, máme hlavně Muzeum, tam máme denně taky
šedesát, sedmdesát klientů. Tam už je to ale namíchané, tam už nejsou jen
Romové, ale i ne-Romové."
Během několika minut přicházejí první klienti.
Jak jsi se dostal k drogám?
"Kluci mi to dali. Tam začínali všichni. S herákem, já jsem trávy kouřil
dost. Pak jsem se dal na herák a dostal jsem subotex taky."
Subotex je látka, která slouží jako náhražka nebo jako doplněk k opiátům.
Této látce dává, podle Milana Horváta stále více narkomanů přednost před
heroinem.
"Je to náhražka, substituce, takže to nahrazuje ten heroin. Není takový
nájezd na tom, jako na tom heroinu. Jeto také opiát, ale ti lidé na tom
fungují. Nevypadají jako na tom heroinu, kdy furt spali. Mohou fungovat,
chodit do práce. Akorát si to musí jednou za 24 hodin dát. "
Milan Horvát přiznává, že Romové začínají s drogami v mnohem mladším věku
než ostatní. Kolik je v Praze romských narkomanů ale není možné říct.
"No tak my celkově za měsíc vyměníme tak pět tisíc stříkaček a z toho,
myslím si, tak půlka jde na romský terén. Takže je to hodně. Už to bylo na
lepší cestě, ale už zase na ulici potkávám samé mladé, sedmnácti-
šestnáctileté děti, které k tomu zase tíhnou. Vidí to u těch starších, vidí
ten styl života, že se toulají po ulicích, dělají peníze a začnou to dělat
taky."
Proč podle vás Romové tíhnou k drogám?
"Jsme náchylní ke hrám. Takový klient to má trochu těžší. Nemůže se z toho
dostat, protože jeho z domu nikdo nevyhodí, že jo. Vždycky mu rodiče dají
najíst, má kde bydlet, má kde spát. Na druhou stranu neromský klient, když
se to rodiče dozvědí, tak ho vyhodí z bytu, ztratí zaměstnání, takže má
tendenci s tím něco dělat. Ale romský klient v tom jede a žije dál."
Jak tedy pomoci romským narkomanům? Zbývá už jen vězení, říká Milan Horvát.
"Těch případů znám. Prostě ti kluci se z toho dostali jedině v kriminále. To
byl příběh i mého bratra, který v tom jel pět let. Celou dobu jsme se
snažili i s rodiči mu pomáhat, nešlo to. Prostě to nešlo. Pak ho zavřeli na
rok a půl. Přišel a od té doby, už je to tři roky, je pořád čistý."
Práci terénního pracovníka má rád i přesto, že nepřináší okamžitý úspěch. Za
ten považuje i malé kroky.
"Úspěch už je to, že jsme je s kolegy naučili, aby si nedávali všichni,
třeba pět lidí, jednou jehlou, protože z toho byly žloutenky opravdu hodně -
céčko. Teď je to tak, že jsem je naučili, že si chodí vyměňovat. Vědí, kdo
jsou moji kolegové, kteří nejsou Romové. Vědí, kdo to je a že za nimi mohou
přijít, když mají nějaký problém."
Výrazně pozitivně lze hodnotit i minimální rozšíření infekce HIV mezi
injekčními uživateli. Dlouhodobě se , podle výsledků Národního
monitorovacího střediska pro drogově závislé, pohybuje pod jedním procentem.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Člověk v tísni připravuje nový projekt pro sociálně slabé
Společnost Člověk v tísni chystá nový projekt, který pomůže lidem sociálně
slabým. Více k projektu řekl Marii Vrábelové Martin Šimáček.
"Ten projekt se jmenuje Polis a bude to znamenat, že regionální šéf v tom
městě bude mít k dispozici také nějaké spolupracovníky, odborníky v
jednotlivých oborech, ve školství, pro poradenství úřadům, úřadům práce,
zastupitelům, školám a tak dále. Jsou to lidé, kteří mají specifickou
znalost potřeb těch našich klientů. Vědí, kde je třeba v tu chvíli nejvíce
tlačí pata a mohou tyto svoje zkušenosti předávat institucím. Mohou se
snažit ovlivnit třeba výukové plány ve školách. Mohou se snažit úředníkům
pomáhat v komunikaci s těmi našimi klienty. Můžou se snažit na úřadech
práce, například vybírat nebo nacházet adekvátní nebo výhodné rekvalifikační
kurzy. Můžou jednat se zaměstnavateli, aby tihle lidí, kteří jsou
rekvalifikováni, potom našli uplatnění na trhu práce."
V kterých městech začnete?
"Začneme v Plzni, v Bílině a v Ústí nad Labem. Ten projekt je zatím
designován na tři roky. Strašně budeme věřit, že to za tři roky poběží dál a
nevíme, jestli za naší spolupráce nebo jestli to bude tak, že my ten projekt
nastartujeme a postupně najdeme lidi, kteří ho v místě budou nadále
udržovat, a zároveň věříme v to, že se nám podaří ten projekt dostat i do
dalších měst. A jisté signály, že minimálně nějakou okleštěnou verzi budeme
moci rozjet v dalším městě, už prostě máme."
Proč jste si vybrali tato tři města?
"Ten výběr je hrozně určován tím, kdo stojí na druhé straně. V těch třech
městech, které jsem zmínil, je ta samospráva nakloněna spolupráci s námi. Tu
naši službu si přeje využít. Myslím, že přistoupili na tu nabídku, že my
přinášíme něco výhodného, něco, co jim může usnadnit kontakt s těmi sociálně
vyloučenými lidmi a zároveň jim to může ušetřit finanční prostředky. Mluvit
o tom, proč je vybráno Ústí nad Labem - vždyť všichni víme, že je tam v tuto
chvíli žije minimálně pět, možní i více, lidí, kteří jsou ohroženi sociálním
vyloučením."
Jak na tento projekt přistoupil primátor konkrétně v Ústí nad Labem?
"Já myslím, že pan Gandalovič, primátor města Ústí nad Labem, je velice
vstřícný v té věci zavedení Polisu do Ústí nad Labem. Já věřím, že se nám
prostě podaří, na základě kvalitní spolupráce, se postupně dostávat do
situace, ve které Ústí nad Labem bude podporovat sociální bydlení, kdy bude
podporovat terénní sociální práci jako součást sociální asistence. Kdy bude
Ústí nad Labem nakloněno různým vzdělávacím programům, které jsou vlastně
zaměřeny částečně na nějakou integraci dětí a mladých lidí, kteří žijí právě
v lokalitách ohrožených sociálním vyloučením.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Skončila Akce Cihla
V rytmu afrických písní byla slavnostně ukončena charitativní akce Cihla. V
centru Prahy se vytvořily komíny z prodaných cihel, které budou použity na
výstavbu zařízení pro lidi s mentálním postižením. Že lidé měli o tuto
tradiční sbírku zájem se přesvědčil Jan Mišurec.
Mohu se vás zeptat, jak hodnotíte tuto akci?
"Mně připadá velice užitečná. Dokonce mám několik těch prvních cihel doma,
ale teď už dávám přednost tomu, abych je nechala tady. Myslím se, že
takových akcí by mělo být víc."
Karel Bezděk, jednatel sdružení Portus Praha: "Letošní ročník akce cihla je
už šestým ročníkem. Ta podpora , konkrétně výstavba chráněných bytů,
chráněných dílen pro lidi s mentálním postižením. Ten hlavní. Pilotní
projekt, který jsme s akcí Cihla rozjeli, je chráněná domácnost pro lidi s
mentálním postižením v obci Slapy, která funguje od roku 2001, a od roku
2004 jsme rozjeli chráněnou dílnu pro lidi s mentálním postižením rovněž v
obci Slapy. Je to chráněná dílna na výrobu nakládaných hermelínů."
Kolik těch cihel se letos prodalo? Jaký je výtěžek?
"Ke dnešnímu dni jsem prodali 8347 cihel což znamená výtěžek 834 700 korun."
Projekt je určen pro lidi s mentálním postižením. Můžete přiblížit, kolika
lidí se pomoc týká, kde se nacházejí a třeba s jakými problémy se potýkají?
"Ten projekt vznikl z potřeby vybudovat nějaký alternativní systém oproti
tomu běžnému, který nabízí státní sociální síť. Takže tím, o co my se
snažíme, je vybudování sítě menších jednotek, kde lidé s mentálním
postižením mají možnost se individuálně rozvíjet v přirozenější, menší
skupince. Konkrétně v chráněné domácnosti na Slapech žije v současné době
dvanáct obyvatel se svými asistenty a ten dům, který budeme teď stavět, je
dům pro asi šest až osm lidí."
Dobrovolnice, prodáváte cihly...
"Zájem byl víc ze začátku a teď je to trošku horší, ale pořád je."
Pokolikáté se zúčastňujete této charitativní akce?
"Druhý rok."
A příští rok se také zúčastníte?
"No doufám, že jo."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Pozvánka na koncerty
Na zavěr ještě dvě pozvánky. V pátek 22.7. v pražském klubu Rock-Kafe
premiérově vystoupí kapela Conection pod vedením Josefa Feča mladšího a v
sobotu 23.7 se pak můžete vydat do Rožnova pod Radhoštěm na Romský festival.
"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" je u konce. Naladit si nás můžete
opět za týden v pátek ve 20.05 na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání najdete také
na internetové adrese www.romove.cz.
Příště vám opět nabídneme aktuality ze života Romů, zavítáme na letní školu
organizace Manuše, věnujeme se drogové závislosti mezi Romy, ale chybět
samozřejmě nebude ani romská hudba.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Richard Samko a
Jaroslav Sezemský.
Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O
Roma vakeren - ada šuniben predal tumende.
Mějte se moc pěkně, přejeme Vám klidný víkend.
Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.
|