Romské vysílání "O Roma vakeren"

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.

Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vás vítáme při poslechu pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili Romové hovoří".

Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"!

Připravili jsme pro vás celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a nebude chybět ani romská hudba.

The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.

Peršo tumen dodžanena, hoj le Romen Chomutovoste, hin nevo centros. Vakeraha tiž palo Ungrika Roma, the pal lengero muzeum u džana amenca mek andro Senatos, kaj sikavenas, sar sas o Roma andro koncentračno taboris Lety u Písku.

Nejdříve se dozvíte, že Romové v Chomutově mají nové centrum a že v Maďarsku se připravuje zřízení muzea romské kultury. Vydáme se také do Senátu na výstavu věnovanou Letům u Písku.

Paľis tumenge phenaha palo draba maškar o Roma, dodžanena tumen palo čhavore andalo aver phuva, so dživen ka mende u phiren andro školi u amaro šuniben zaphandaha vakeribnaha pale amare tradicii.

V druhé polovině O Roma vakeren Vás v našem seriálu provedeme pražskými ulicemi, abychom vám přiblížili práci romských drogových terénních pracovníků. Za mimořádně dobré školní výsledky byly oceněny děti uprchlíků, které v Česku našly nový domov - to je naše další téma. Také se vydáme na výstavu, která se zabývá vlivem romské kultury na kulturu většinovou a dnes se zaměříme na hudbu. Tolik namátkou z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Richard Samko.

Romům v severočeském Chomutově a okolí pomáhá nové centrum pro sociálně slabé. Více už Marii Vrábelové řekl Martin Šimáček ze společnosti Člověk v tísni, která centrum provozuje.

"V Chomutově pracujeme od roku 2002 a kontaktní centrum tam citelně chybělo. Každá lokalita, ve které provozujeme terénní sociální práci to kontaktní centrum potřebuje. Jednak z toho důvodu, že klienti, pokud tam to kontaktní centrum není, tak si toho terénního pracovníka musí sehnat buď po telefonu anebo ho potkat na ulici. A jednak z toho důvodu, že vlastně nejsme partnery lokálním samosprávám, nevědí, kde nás zastihnout, kde máme tu kontaktní adresu. Takže, tím, že máme v Chomutově otevřeno centrum, tak jednak jsme blízko klientům. Můžou k nám přijít v konzultačních hodinách, kdykoli a zároveň se na nás kdokoli a kdykoli může v tuhle chvíli obrátit."

Jaké máte první informace, s čím se na vás už lidé obracejí? Jak fungujete?

"No, tam došlo k hrozně zajímavému jevu. Od toho prvního června, kdy jsme to centrum otevřeli, k nám začalo docházet docela hodně lidí, kteří nejsou Romové. Ona ta služba je apriori nazvaná jako pomoc sociálně ohroženým lidem, takže se nepraví, že je pouze pro Romy. Ale doposud většina našich klientů byli prostě Romové. V Chomutově přichází prostě spousta lidí, kteří chtějí třeba poradit v právních otázkách, v otázkách bydlení a je to pro nás hrozně radostná událost."

V kontaktním centru se scházejí terénní pracovníci a předávají si informace...?

"Tak to kontaktní centrum je právě tím domovským sídlem těch terénních pracovníků. To znamená, že oni teď nově přicházejí ráno do toho kontaktního centra a odtud vychází se svými konzultacemi do terénu nebo v tom kontaktním centru přijímají své klienty. Je to obrovská pomoc pro ty lidi, mít tohle zázemí, protože terénní práce je v tuhletu chvíli hodně terénní záležitost. Vyžaduje obrovské množství materiálů, zákonů, různých předpisů znát, umět s nimi pracovat. Oni se tam samozřejmě vídají, jsou koordinováni ve své práci. Zajíždí tam za nimi ten koordinátor z Prahy. Takže je to to místo, kde se všechno konzultuje, kde se ti lidé radí a zároveň mají prostě všechno po ruce."

V Maďarsku se připravuje zřízení muzea romské kultury. V jeho sbírkách budou i obrazy známého romského malíře Istvána Szentandrásiho, jehož dílo bylo letos v květnu v rámci festivalu Khamoro vystaveno v Maďarském kulturním středisku v Praze. O budoucím romském muzeu si Jana Šustová povídala s komisařkou pro romské záležitosti maďarského Ministerstva národního kulturního dědictví Katalin Kállai.

V Maďarsku plánujete založení romského muzea. Můžete nám o tom prozradit nějaké podrobnosti?

Už několik let se stále častěji zdůrazňuje, že je velká chyba, že romská kultura nemá ještě samostatné muzeum a také divadlo. A tak jsme intenzivně začali jednat o tom, kde by takové muzeum mělo být a jakou formou by mělo existovat a teď jsme právě ve fázi, kdy máme vytipovaná nějaká místa a několik objektů a musíme z nich vybrat ten, který nejlépe bude odpovídat funkci prvního romského muzea v Maďarsku. Samozřejmě to bude státní instituce, takže rozpočet budeme muset připravovat v rámci našeho ministerstva.

Máte už ve svých sbírkách nějaké předměty, které by se staly základem toho budoucího romského muzea?

Právě z toho důvodu vznikl ten nárok na zřízení muzea, protože existuje celá řada velice vzácných sbírek, které jsou bohužel v prostorách, kde je nelze vystavovat, takže bychom chtěli tyto - dá se říci poklady zpřístupnit široké veřejnosti. Existuje více galerií nebo výstavních prostor, kde se občas tyto expozice vystavují, ale to pořád nestačí. Celostátní romská samospráva teď zřídila výstavní síň, kde je část těch exponátů, které budou tvořit základ sbírky budoucího muzea. A protože tato instituce je teprve ve zrodu, tak já jako komisařka pro romské záležitosti jsem iniciovala, aby všechna krajská muzea měla ve svých sbírkách také expozici romské kultury. Domnívám se, že máme co ukázat a děláme to s hrdostí.

Můžete uvést nějaké příklady exponátů, které už máte k dispozici?

Máme velmi rozsáhlou sbírku obrazů. Například velmi známý romský malíř, básník a spisovatel Jánosz Balász [Jánoš Baláž] po sobě zanechal velké dílo. Dále pak Tomáš Piri (přepis jména nejistý, pozn. red.) a mnoho dalších výtvarníků je zastoupeno v těch sbírkách. Jsou tam díla od naivistů až po profesionální malíře. Pak tam je sbírka všech možných předmětů, které dokumentují romský život, počínaje kroji přes pracovní nářadí nebo různé rukodělné výrobky, pak máme literární sbírku, sbírku dokumentů a tak dále. Zahrnujeme všechny oblasti.

Součástí expozice budou i obrazy Istvána Szentandrásiho, který je Vaším dobrým přítelem. Můžete nám říct něco o jeho životě - například jaké měl rodinné zázemí a jak se dostal k malování?

Skutečně István Szentandrási [Ištván Sentandráši] je mým přítelem. Co se týče jeho rodinného zázemí, měl velice těžké dětství. Vyrůstal v dětském domově, takže jeho život vůbec nebyl lehký a právě do svých obrazů promítá svoje pocity a přes své umění se dokázal realizovat. Jinak je to velice prostý člověk, má rád prosté věci, nemá rád nějaké oslavy a proto také nepřijel do Prahy na vernisáž svých obrazů. Je totiž přesvědčen, že stačí, když se tady objeví jeho kresby a malby. Pro něho je typické to, co pro mnoho velkých umělců, že je to opravdu velice prostý člověk, který nestojí o nějakou slávu a chce promlouvat skrze své obrazy.

Nevystudoval žádnou výtvarnou školu, je v podstatě autodidakt. Jediným jeho učitelem byl Tomáš Piri (přepis jména nejistý, pozn. red.), což je jeden z nejslavnějších romských malířů, který žil a tvořil v Holandsku na holandské královské akademii. István Szentandrási se hlásí k tomu, že je jeho žákem.

Autorovy obrazy zachycují velice bohatý citový svět a také každodenní všední život romského společenství. Na výstavu do Prahy jsme přivezli obrazy, které promlouvají o všedních dnech a pak cyklus osmnácti grafických listů, které představují romská řemesla. Ta už totiž pomalu vymírají a proto jsme toho názoru stejně jako naše ministerstvo kultury, že by se tato řemesla, dokud ještě existují, měla zachytit uměleckou formou pro budoucí romské muzeum, které připravujeme.

Romové požadují jasné a srozumitelné stanovisko vlády k záměru zřídit pietní místo v Letech u Písku, kde měli nacisté tábor pro Romy. Současný příslib jednání o postavení památníku nepovažují za věrohodný. Čeněk Růžička z Výboru pro odškodnění romského holocaustu označil za vydírání úvahy o tom, že by vláda mohla peníze na vybudování památníku použít na vzdělávání mladých Romů. Při vernisáži výstavy "Lety - příběh zamlčené genocidy" to uvedl premiér Jiří Paroubek.

Romové, kteří se v Bohumíně musejí do konce června vystěhovat z hotelového domu, většinou mají zajištěno náhradní ubytování. Vyplynulo to ze schůzky starosty Petra Víchy s ředitelem vládní rady pro romské záležitosti Czeslawem Walekem. Náhradní ubytování nemá podle Víchy vyřešeno jen sedm dospělých občanů města.

Brněnský denní stacionář Effeta pro lidi s mentálním postižením a autismem pořádá jako každý rok pro své klienty a jejich rodiče, zaměstnance, dobrovolníky, podporovatele a další přátele, kteří Effetě pomáhají, velkou zahradní slavnost. Každoročně je slavnost pořádána v duchu nějaké země nebo etnika. Letos je věnována Romům a jejich kultuře. Zhradní slavnost pod názvem "Romipárty" je připravena na 18.00 hodinu v úterý 28. června.

Před téměř zaplněným sálem pražského klubu Akropolis Věra Bílá a skupina Kale pokřtili v pořadí své čtvrté albums francouzským názvem C'est Comme Ça (Takhle to chodí). Jako předkapela vystoupili rokycanští Le čhavendar. Zpěvačka Věra Bílá má publikum po celém světě. V květnu míří do Velké Briánie, pak ji čeká Vídeň a možná vystoupí i na Tchaj-wanu.

Lety - příběh zamlčené genocidy, to je název šokující výstavy, která zavítala do Senátu Parlamentu ČR v Praze. Přibližuje osudy českých Romů, kteří zahynuli v koncentračním táboře Lety u Písku. Spolupořadatele expozice Čeňka Růžičku, předsedu Výboru pro odškodnění romských obětí holocaustu, oslovil Jan Mišurec.

"Ta vznikla na popud evropského poslance pana Milana Horáčka. To je člověk, který před tím, než se stal poslancem, řediteloval nadaci Hendricha Bölla. My jsme s tou nadací prakticky velmi dlouho spolupracovali. Znal celou problematiku, no a stal se poslancem, nám to navrhl. My jsme to dali dohromady, posháněli jsme fotky. Byla představena v Evropském parlamentu. Já nevím, devadesát procent evropských poslanců během dvou dnů vyslali protest České republice. Teď byla představena nedávno v Poslanecké sněmovně. Jak vidíte dnes je tady, v senátě."

"Tak na tom má zásluhu můj otec, který už osm roků nežije. To byl člověk, který byl hrozně moc vážený. A u nás, u Romů, je to tak, že ten rod, který je takhle vážený přes toho otce, tak potom to pokračuje na toho nestaršího atd. Já jsem byl jako prvorozený, tak jsem zrovna tak vážený, jako můj otec. V naší komunitě, původních českých Romů. Takže kamkoli já přijdu, tak prostě mi ukazují to, co mají a nemám problém, jakoukoli fotografii si od nich zkopírovat."

Stojíme před fotkou vašich rodičů. Ta fotka obletěla snad už všechna média. Co se vám teď honí hlavou, když tady teď stojíme?

"Hrozně moc. Tady vidíte moji maminku hrozně šťastnou. Já jsem se narodil až po válce. Takovýhle šťastný úsměv jsem u ní nikdy nezaznamenal. To bylo ještě v době, než odešla do Letů. Tady je vyfocená se svým otcem a tady to je svatební fotka a brala si taky nějakého Růžičku, se kterým měla děťátko. Jejího manžela toho samozřejmě zavraždili v Osvětimi a jejího tátu, ten zůstal v Letech. A její prvorozený syn, v té době mu byly čtyři měsíce. A prostě zjišťoval jsem celý její rod. Napočítal jsem sedmadvacet lidí. Z toho rodu se vrátila jedině ona. Takže ona neměla už potom důvod být šťastná. A pořád jako byla taková lítostivá. A pořád jako se rozplakávala, přestože měla své děti, svého manžela, pořád to v ní bylo."

Ve čtvrtém díle seriálu týdne Jak se žije Romům v Česku se dozvíte, že už víc jak sedm let působí v pražských ulicích romští drogoví terénní pracovníci. Jejich úkolem je chodit do lokalit, kde se narkomani sdružují. Tam jim mimo jiné nabízejí výměnu použitých stříkaček a chrání tak nejen je samotné, ale také ostatní občany. Jak se "streeterům" v terénu pracuje, proč něco takového vůbec dělají? O tom už více v příspěvku Richarda Samka.

V Praze pomáhají narkomanům převážně občanská sdružení Dropin, Sananim a dnes již po několika letech zrušené sdružení Host. Pro romské narkomany je romský terenní pracovník nezbytný. Odhadnout kolik Romů zasáhla drogová vlna je téměř nemožné. Jisté ale je, že jí podlehli rychleji, nekontrolovatelněji, bez znalostí o narkotikách. To potvrzuje také Milan Horváth. Už půl roku pracuje jako terénní pracovník občanského sdružení Sananim. Do ulic chodí dvakrát týdně. Jedním z jeho stanovišť je stanice metra na Národní třídě. Při své práci se snaží snižovat rizika, mění injekční stříkačky a zdravotní materiál lidem, kteří jsou závislí na drogách. Denně tu má tak 50 klientů. K jeho dalšímu stanovišti patří Hlavní nádraží a Muzeum, kde má také 60 až 70 klientů, ale tam jsou, jak nám řekl, společně Romové i Češi.

Jak se dostávají mladí k drogám? "V partě" řekl jeden z klientů "začal jsem trávou, pak se dal na Heroin a skončil jsem u Subutexu". Subutex je látka, která slouží jako náhražka nebo doplněk k opiátům. Této látce dává podle Milana Horvátha přednost více narkomanů před heroinem. "Je to náhražka, je to substituce. Nahrazuje to heroin, není na tom takový nájezd, klienti na tom můžou fungovat, chodit do práce a méně spí, akorát že si to musí jednou za 24 hodin dát."

Milan Horváth přiznává, že Romové začínají s drogami v mnohem mladším věku než ostatní. Kolik je v Praze romských narkomanů se neví. "My celkově za měsíc všem klientům vyměníme celkem pět tisíc stříkaček a z toho tak polovina jde na romský terén, takže je to hodně. Už to bylo lepší, ale poslední dobou se setkávám s těmi mladšími klienty, kteří si berou příklad z těch starších".

Proč Romové tíhnou k drogám? Podle Milana Horvátha jsou Romové více náchylní. Je to klient, který se z toho těžko dostává. Romská rodina nevyhodí narkomana na ulici, kdežto česká rodina ano. A ten člověk s tím musí něco dělat. Rom s tím ale žije déle, neboť má delší zázemí v rodině a trvá mu déle, než spadne na samotné dno. To je problém. Jak tedy pomoci romským narkomanům? Některým pomohlo vězení, říká Milan Horváth. Je to příběh jeho bratra, který byl závislý pět let. V rodině mu pomáhali, ale jak nám řekl "bez úspěchů". Poté ho zavřeli do vězení na rok a půl. Po návratu z vězení je už tři roky čistý.

Práci terénního pracovníka má "street" Milan Horváth rád i přesto, že nepřináší okamžitý úspěch. Výrazně pozitivně lze hodnotit i minimální rozšíření infekce HIV mezi injekčními uživateli. Dlouhodobě se podle výsledků národního monitorovacího střediska pro drogově závislé pohybuje pod jedním procentem.

Situaci v pražských ulicích, kde pracují romští drogoví terénní pracovníci a jak se pracuje s drogově závislými Romy nám přiblížil kolega Richard Samko. A ještě jedna aktuální pozvánka. Organizace Sananim pořádá další koncert proti drogám, který bude spojený také s informační akcí o drogové problematice. Vystoupení romských kapel Bengas, náchodských Čilagos a Gipsy Melody z Benátek začíná zítra 25. června - v pražském paláci Akropolis od 19.00 hodin. Vstup je zdarma a Pokud si nás naladíte i příště, tak vás v závěrečném dílu seriálu Jak se žije Romům v Česku pozveme do školy mezi romské asistenty a také vás provedeme romskými médii.

Za mimořádně dobré školní výsledky byly oceněny děti uprchlíků, které v Česku našly nový domov. S rodiči přijely ze zemí zmítaných válečnými konflikty, bídou a pronásledováním. Slavností party pro nadané školáky se konala v Praze v luxusních prostorách Lichtenštejnského paláce. Se spolupořadatelku této akce Martou Miklušákovou z Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky si povídal opět Jan Mišurec.

"Ty děti, které dneska zveme oceníme za mimořádně dobré školní výsledky, které prokázaly v tomhle školním roce. A je to patnáct dětí, které i na tu dnešní oslavu se sjíždí z celé České republiky, ale ještě před tím se do České republiky sjely ze všech koutů světa. Máme děti z Iráku, z Íránu, z Afghánistánu, Arménie a řady dalších zemí. Jsou to děti od prvňáčků až po deváťáky. A ty dárky jsme vlastně pro každé dítě vybírali adresně. Takže ty dárky jsou hodně pestré. Od stolních her po kopací míče, sportovní nářadí, panenky, diskmany, výtvarné potřeby a spousta dalších věcí, knihy."

Musejí mít děti jedničky a dvojky na vysvědčení nebo se přihlíží třeba i na horší známky?

"No, v podstatě to kritérium je buď velmi dobrý prospěch nebo nějaké velké zlepšení, které ti učitelé zaznamenali. To znamená, když to dítě se zlepší ze čtyřky na dvojku a je vidět, že se hodně snaží, tak i takové děti zveme."

Byla jsi oceněna za dobré známky ve škole. Jaké máš známky? Prozradíš?

"Bude. Chodím do páté třídy a budu psát zkoušky, abych jako mohla jít do osmé třídy, protože správně mám jít do osmé třídy."

O něco menší chlapec, který byl také oceněn. Řekneš mi, jak se jmenuješ?

Tatínek oceněného dítěte. Můžu se i vás zeptat, co vás přivedlo do České republiky?

"Kvůli politickým problémům, které jsme měli na Ukrajině. Osobně, já jsem byl členem jedné politické strany. Teď ji nechci jmenovat."

"Tak tady je víc příležitostí i pro děti, můžou jít studovat v klidu, já mám práci. Takže, když jsme dostali azyl, tak i po psychické stránce, už je dobře."

V několika posledních pořadech byla řeč o tom, jak romská kultura ovlivnila kulturu většinové společnosti. Dnes se zaměříme na hudbu, protože romská hudba tím, jak je specifická a výrazná, ovlivnila a stále ovlivňuje hudbu majoritní společnosti. Více o tom Janě Šustové řekl muzikolog Muzea romské kultury v Brně Tomáš Šenkyřík.

Panel o hudbě na výstavě Černá země - bílý chléb

"Romská hudba ovlivnila a stále ovlivňuje hudbu majoritní společnosti napříč žánry. Tím myslím to, že s ohlasy romské hudby se můžeme setkat jak ve vážné hudbě, jak v lidové hudbě, tak také v hudbě, chceme-li populární, popové, rockové, jazzové. Ve všech těchto žánrech se setkáváme v podstatě se stejnými stereotypy, se stejným způsobem zobrazování romství. Tím myslím to, že jak například v operách od Verdiho nebo v textech Boba Dylana, v textech Johny Mitchel, Leonarda Cohena nebo u nás např. v textech Bokomary nebo skupiny Klíč. Ale také v lidových textech se setkáváme s podobným zobrazováním, což je krásná Cikánka, která očaruje muže, nebo Cikánka, která vám vykládá budoucnost - hádá vám z ruky. Nebo stereotyp Cikán jako výrazný hudebník. A je právě zajímavé, že ve všech těchto žánrech jsou ty motivy a stereotypy podobné, v podstatě stejné. U vážné hudby je navíc ještě jeden prvek a sice to, že vážná hudba se snaží s tou romskou inspirací mnohdy vyrovnávat i po hudební stránce. Nejen po textové nebo poetizující a poetické, kdy se skladatelé více zamýšleli nad specifickou harmonií, rytmikou romské hudby. Příkladem může být např. Franz Liszt, který vlastně byl znám velkým obdivem k romské hudbě."

"Z českých skladatelů je to např. Antonín Dvořák, který má velmi pěkný písňový cyklus, který se jmenuje Cikánské melodie. Nebo je to Vítězslav Novák. Je jich více. Také Miloš Štědroň napsal právě spolu s Arnoštem Paršem skladbu v roce 1975, která je inspirována zase romským holocaustem. Takže ona ta tradice pokračuje. Nejsou to pouze skladatelé romantické epochy, kdy opravdu ti Romové a ten jejich život jsou takovým symbolem toho romantismu, tak to pokračuje i do dnešní doby."

Potom kdybychom přešli třeba k muzice moderní. Jací skladatelé se zabývali romskou tématikou?

"Tak jsou to třeba ti písničkáři té americké generace beatniků, což je Bob Dylan, Leonard Cohen, Johny Mitchel, a pokud myslíte ještě skladatele vážné hudby, tak ve 20. století jsou to např. Emmerich Kálmán nebo Zoltán Kodály, který napsal operu Cinka panna a je právě věnovaná významné osobě romské legendární primášky. Což je vlastně zajímavé v tom, že ten Kodály učinil poprvé hlavním tématem opery romského muzikanta jako takového, že to není pouze nějaká epizodní role hádačky z ruky nebo krásné Cikánky. Ale je to opravdu podle reálné postavy, která výrazně inspirovala další vývoj romské hudby."

"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" je u konce. Naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.

Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a chybět samozřejmě nebude ani romská hudba.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Richard Samko.

Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma. Romale irinen - ada šuniben predal tumende.

Mějte se moc pěkně a klidný víkend.

Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.