Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1-Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.
Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vás vítáme při poslechu
pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale
tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"!
Připravili jsme pro vás celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů
a nebude chybět ani romská hudba.
The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha
tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.
Peršo tumen dodžanena, sar sas andre Francia, pro inepos, kaj džan o Roma
sako berš pre Kaľi Sara - oda amri romengeri patronka. Tiž tumenge phenaha,
so nevo Prahate andre skľepica Romen u the palo projektos STOP, savo keren
Ostravate.
I letos si dali evropští Romové dostaveníčko ve francouzském městečku Les
Saintes-Maries-de-la Mer, aby uctili památku své patronky Káli Sáry - Černé
Sáry. Pozveme vás také do pražského obchůdku Romen a přiblížíme vám projekt
STOP, který měl premiéru v Ostravě.
Mek adaďives vakeraha palo romane džene, šunena tiž so kerel o lekhado
Vlado Olah u džana amena andro amaro muzeum Brnate.
V druhé polovině O Roma vakeren Vám představíme romské osobnosti, které žijí
v České republice. Romský spisovatel a zakladatel Matice romské Vlado Oláh
nám přiblíží svůj nový projekt. Tolik namátkou z programové nabídky a teď už
vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.
=[ Reportáž ]=
I letos se Romové sešli na pouti svaté Sáry ve Francii
I letos si dali evropští Romové dostaveníčko ve francouzském městečku Les
Saintes-Maries-de-la Mer. Pouť svaté Sáry tam začíná vždy 24. května a byla
na ní také novinářka Daniela Cincibusouvá, kterou si k mikrofonu přizval Jan
Mišurec.
Kdy jste poprvé začala jezdit do Francie na pouť svaté Sáry?
"Tak poprvé jsem tam byla v roce 2002 a dostala jsem se tam prostřednictvím
studentů romistiky a bylo to docela dobrodružné, protože já, ve svých
jedenapadesáti jsem běhala s mladýma lidmi, spala jsem pod širákem. No bylo
to super, moc ráda na to vzpomínám."
Jak tato pouť probíhá a vlastně o co tam jde?
"No tak, je pouť ke Kalí Sáře - Černé Sáře, kterou si Romové spontánně
vybrali jako za svoji svatou takovou přímluvkyni, orodovnici, v níž věří, že
dokáže uzdravovat a splnit různá přání. Jedinečné je to v tom, že na tu
hlavní pouť přijedou Romové z celé Evropy, bývá jich tam několik desítek
tisíc a je to prostě jedinečná záležitost. Má to jednak rozměr i kulturní,
protože tam vystupují různé romské kapely."
Co vám osobně tato pouť dává?
"Pro mě je největším zážitkem to, že najednou si připadám jako v nějakém
Romastánu. Jsou tam tisíce Romů a člověk je může sledovat. A přitom zároveň
touží být součástí té komunity velké, protože tam se sjíždějí celé rody, a
když jde člověk večer třeba tím táborem, kde jsou ubytovaní, jak se celé
rodiny scházejí a jak si zpívají a vykládají. To je jedna věc a potom další
věc je, že je na nich vidět, že věří. Z hlediska toho duchovního rozměru je
to nesmírně působivé s jakou důvěrou a s jakou vírou vlastně k té Kalí Sáře
vzhlížejí, vodí k ní svoje nemocné děti, aby je uzdravila a nosí tam svíčky
do té krypty."
Viděl jsem, že jde nějaké procesí i byly šoty v televizi...
"Scházejí se toho třiadvacátého, probíhají tam křtiny a nosí ty dary k té
Kalí Sáře a ta hlavní pouť začíná mší svatou, toho čtyřiadvacátého. A potom
jdou dolů k té Kalí Sáře, tam ještě jí dávají ty poslední dary a oblečou
Kalí Sáru do slavnostního oblečení, vynesou ji z té krypty a před kostelem
čekají jezdci na koních, řadí se tam potom lidi a to procesí prochází tím
městečkem Saint-Maries-de-la Mer. Doprovází je skupina Karpat. Vždycky se to
procesí na chviličku zastaví, mezitím jsou všelijaké takové modlitby a ta
kapela hraje takové duchovní písničky. Velice působivé v jejich podání je
Ave Marie. Tu Kalí Sáru jako symbolicky odnesou do moře, protože ona vlastně
přišla s těmi dvěma Mariemi - s Marií Jakobe a s Marií Salome přijely na
loďce. Ona vlastně byla jejich služebná - ta Černá Sára a pocházela z
Egypta. No a potom zase ji nesou zpátky do kostela a zase se to opakuje, že
to procesí, kde ji opět uloží do té krypty."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
V obchůdku Romen se prezentovaly romské řemeslnice a výtvarnice
Světový festival Khamoro, to není jen spousta překrásné muziky. To je i řada
drobných doprovodných akcí, které se odehrávají na různých místech Prahy
jaksi mimo hlavní vlnu zájmu veřejnosti. Jednou z nich bylo i představení
romských výtvarnic v obchůdku Romen v Nerudově ulici. Kromě jiného se tam
návštěvníci mohli potěšit i výstavou vařečkových loutek Lubomíry Oláhové z
Olomouce. Výstavu nám přiblíží Zdeněk Hejkrlík.
Loutka z vařečky je v podstatě velice jednoduchá. Stačí vzít opravdu jen tu
nejobyčejnější vařečku, nakreslit na ni obličej, připevnit kousek látky a je
hotovo. Ovšem to, jak jednoduchý nápad Liba Oláhová dokáže rozvinout, je
doslova úžasné. A tak mě zajímalo, kde celá myšlenka vznikla.
"Rodičům shořel dům a shořelo úplně všechno, takže i moje hračky. A když
maminka viděla, jak jsem smutná, vzala vařečku, které dala tvářičku, vytáhla
kašmírový šátek a upravila to do krásné podoby a já jsem v tu chvíli dostala
tu nejkrásnější hračku. A to je prožitek, který je takovým tím opravdovým
prvopočátkem celého počátku a celé činnosti."
Vzpomínka z dětství dostala v pozdějších letech konkrétní podobu.
"Po třiceti letech, kdy jsem začala dělat vzdělávací programy s paní
doktorkou Královou z Olomouce, které si nesmírně vážím, a která pracovala
jako vedoucí sociální prevence v Olomouci, vznikaly na základě hlavních
hrdinů romských pohádek a příběhů. Takže postavičky, jako kdyby vystoupily z
dějů."
A to je přesně Liba Oláhová. Neznám mnoho lidí, kteří by byli tak posedlí
touhou dělat něco pro ostatní, jako je právě ona. A tak vznikl projekt, ve
kterém děti pod jejím vedením vařečky vytvářejí samy.
"To není pod mým vedením jako mé osoby. Je to celý lektorský tým romských
lektorů, kteří pracovali v různých školách, v různých regionech. Takže je to
kolektivní práce na metodice, kterou jsem vypracovala."
Projekt se samozřejmě uchytil u Liby doma, v Olomouci, ale i v Ostravě v
Jeseníku, v Ústí nad Orlicí a v dalších městech. Teď se ji chystají předvést
na loutkařské Chrudimi. A tak mě zajímalo, jak se loutky líbí těm, pro které
jsou vlastně určeny:
"Mně se to líbí, no."
"No, mně se to taky líbilo."
"Mně se líbí, protože to je vlastně něco jako my. Ty lidi nás, jako ty naše
lidi vyrobili, tak se mi to prostě líbí a líbí se mi na tom, že se to
ostatním líbí. Protože já jsem takový veselý člověk. Já se pořád všemu
směju."
"Reakce dětí je vždycky kouzelná a nádherná. To když vidíme ty rozzářené oči
a chuť uchopit každou tu loutku, ošahat si to a zjistit, z čeho je vyrobená
a co to je teda za postavičku. Jaké jméno má. Kdo to vyrobil, tak to je
hrozně krásný pocit a je to taková ta silná motivace pro nás pro všechny."
Co bude vlastně vrcholem projektu?
"Po Chrudimi se vracíme zpátky do Prahy, kde bychom tyto loutky rádi nabídli
k prodeji za symbolickou cenu, která by měla putovat na dětskou onkologii v
Olomouci, kde by se za tyto finanční zdroje měly koupit hračky pro děti,"
Projekt končí. Co bude dál?
"Chci věřit, že tato práce neskončila tím, že si děti vytvořily nějakou
postavičku, ale že pedagogičtí pracovníci budou dál pokračovat v té
metodice, která je o tom, aby si děti začaly psát příběhy. Na tom si můžou
vypracovat jednoduchý scénář. Udělat své divadelní představení. Ty děti si
vlastně vyzkouší, co všechno dovedou. Že mají něco, co můžou ukázat doma
rodičům, svým kamarádům."
Co dodat? Mám rád lidi, kteří dokážou něco dělat pro ostatní a mám rád
lidi, kteří dovedou udělat krásné věci prakticky z ničeho. A tak věřím, že
nápad Liby Oláhové z Olomouce nezapadne. Konec konců vařečku a kousek
hadříku máte doma určitě také.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Ostravští studenti pomáhají dětem, které mají problémy s učením
Svoboda, tolerance, osvěta a podpora, ve zkratce STOP. To je název
občanského sdružení, které založili studenti vychovatelství na Ostravské
univerzitě. Rozhodli se pomáhat dětem, kterým to ve škole nejde zrovna
nejlépe. Hlavně romským. Doučují je a ukazují jim nové věci, třeba jak se
jezdí vlakem. Podrobnosti má Gabriela Všolková.
Ve sdružení pracuje asi dvacítka dobrovolníků, studenti prvního ročníku
oboru Vychovatelství, a taky studenti, kteří se přihlásili do předmětu
Doučování dětí s výukovými problémy. Říká člen sdružení David Moravec.
"Došli jsme k názoru, že by bylo fajn, kdybychom iniciovali založení nebo
akreditace nového předmětu a ti studenti po úspěšném absolvování jako za
určitých podmínek, by dostali dva kredity. Což se nám potom podařilo a tento
předmět už běží druhý semestr a studenti dostávají kredity."
Školy a komunitní centra hned na začátku školního roku vybírají děti, které
doučování potřebují, letos je jich více než stovka. Studenti s nimi pak celý
rok pracují. Říká Veronika Holubcová.
"No já vlastně protože pracuji pro občanské sdružení STOP, tak už druhým
rokem doučuju na základní škole Chrustová, na Slezské Ostravě. Já třeba
doučuju druhým rokem stejnou holku a můžu říct, že jsme opravdu kamarádky.
Chodí teda do čtvrté třídy, bude jí jedenáct a u těch romských dětí je to
takové zlomové období. Tak si myslím, že díky té kamarádské vazbě, která se
vytvořila za ty dva roky, možná to krkolomné období spolu nějak překonáme."
Na letošní rok získalo sdružení čtvrtmilionový grant od města Ostravy.
Použije ho na víkendové pobyty studentů s dětmi v přírodě.
"Z těch výletů, si myslím, že i když to třeba nedávají tak najevo, tak mají
fakt velké zážitky, protože tam jsou naštvaní, protože tam většinou chodíme
na desetikilometrové túry. Tak jako samozřejmě nadávají, že mrčí a tak. Ale
oni třeba nevědí, co je to procházka, z toho domova někdy."
"Některé děti třebas nejeli vlakem a jedou poprvé."
"My tam přijedeme a jejich první dotazy, jestli bude na pokoji televize."
David Moravec dodává, že u většiny doučovaných dětí došlo ke zlepšení. Ne
vždy se to ukázalo na vysvědčení, ale je to vidět v každodenních
maličkostech.
"A to třeba to, že dítě pozdraví, nebo že třeba si začalo nosit pomůcky do
školy, nebo že si začalo plnit domácí úkoly. A pak je tam úplně to
neměřitelné a to je to, co my do těch dětí možná vkládáme, a které se třeba
projeví i za několik let při výchově těch dětí nebo prostě někde jenom vzadu
uloženy kousek informace, že ta majoritní společnost pro ně něco dělá, pro
minoritní společnost."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Napětí mezi nájemníky hotelového domu v Bohumíně roste
V tomto regionu zůstaneme i následujících minutách. Jak jsme informovali
před týdnem ve zprávách, napětí mezi nájemníky hotelového domu v Bohumíně
roste. Do konce tohoto měsíce musí ubytovnu opustit a převážně početné
romské rodiny nemají kam jít. Zastupitelé na svém posledním jednání
odhlasovali, že radnice objekt koupí. Nepodlehli ani ostrým protestům
rozzlobených nájemníků. Na místě byla Andrea Čánová.
Mezi více než stovkou nájemníků je asi sedmnáct rodin, které jsou z
Bohumína, nikdy nedlužily na nájemném, a teď mají strach, že skončí na
ulici. Nové bydlení jim nikde nechtějí nabídnout. Pouze v azylových domech.
Tam by ale musely žít ženy s dětmi a muži zvlášť a to nájemnice nechtějí.
Renata Ščuková je matkou čtyř dětí a má strach, že jí je sociální pracovnice
odeberou, protože za měsíc nebude mít kde bydlet. Na zastupitelstvu se
pustila do ostré diskuse se starostou Petrem Víchou.
"Nebudu mít topit za ni. Můžete mi dát třeba nějakou možnost nebo nějak
písemně napsat, že mi děti nebudou odebrány? Řeknete mi na to něco,"
"Všechno?"
"Já bych první chtěla na tyto dotazy, co jsem tady řekla, abyste mi něco
řekl."
"Není předmětem jednání zastupitelstva ani zastupitelstvo toto neřeší. To je
věc sociálních odborů. Vy jste byli u mě, několikrát na sociálním odboru,
takže všechny informace, o čem jste tady mluvila, tak všechno víte. To není
věcí jednání samostatného zastupitelstva města."
"To není pravda, pane starosto."
"No, nepřesvědčujte mě o tom. Ještě máte nějakou připomínku?"
"Není to pravda. Páni zastupitelé, já se teď obracím na vás! Máte asi
všichni děti, máte je rádi, my je taky milujeme. Nechceme o ně přijít!"
Další protestující Romkou je Renáta Gáborová. Na zastupitelstvu se marně
pokusila předat starostovi krabici plnou dětských botiček. Měl to být symbol
jejich bezmocnosti.
"No, nepřevzali to a je to trochu sprosté, protože my jsme mu chtěli předat
symbol toho, že jsme na hotelovém domě, a že jsme prakticky teď na dlažbě.
My jsme ho volili, takže já si myslím, že když jsme ho volili, tak by se o
nás měl postarat. Jenomže on nás nechal na dlažbě. Tak já si myslím, že nás
nechal jenom tak na ulici."
"Na takový argument nemusím snad vůbec odpovídat. Je sociální odbor z
hlediska státní správy, jsou-li klienty sociálních odborů, se o ně snaží
postarat. Ale jsou města, která prodala celý bytový fond, čili nemají nic.
My máme ještě sociální byty a můžeme se pokusit o některé postarat, ale ne o
všechny. Oni bydlí v hotelu, ale já v této chvíli nemohu řešit situaci všech
hotelových hostů v České republice."
Město převezme hotelový dům od železáren a drátoven poslední den v červnu.
Radnice doufá, že objekt bude prázdný. Pokud nechce nájemníky vystěhovat za
asistence policistů.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Majitelé vepřína v Letech u Písku, kde za války býval internační tábor pro
Romy, zatím nevedou se zástupci vlády nová jednání o budoucnosti farmy. ČTK
to řekl ředitel písecké firmy AGPI Jan Čech, jíž výkrmna prasat patří.
Vyvrátil tak tvrzení ministra spravedlnosti Pavla Němce, že vláda už
rozhovory zahájila. Také podle vládního zmocněnce pro lidská práva
Svatopluka Karáska však jednání už začala.
Tento týden zemřel v nemocnici pětačtyřicetiletý Rom Milan Bílý, který 30.
dubna utrpěl těžké zranění při rvačce s dvacetiletým mladíkem v Janově nad
Nisou. Jablonečtí policisté případ od počátku vyšetřovali jako těžkou újmu
na zdraví a až dosud nezískali žádné důkazy , že tragédie měla rasový motiv.
Členové nově založené Romské demokratické strany sociální s tím ale
nesouhlasí.
Desítky Romů ze Slovenska se za poslední rok přistěhovaly do Tanvaldu. Město
s nimi má problémy. Byty, kam přijeli ke známým nebo příbuzným, jsou
přeplněné. Romové dělají nepořádek v okolí domů, kde bydlí. Radnice netuší,
kolik lidí se do Tanvaldu přistěhovalo. Na městském úřadě se totiž
nepřihlašují, mají málo peněz na obživu a jen těžko shánějí práci. S
podobnými problémy, jako Tanvald, zápolí také sousední Velké Hamry.
Čtyřiapadesát procent žáků školy Jarní v jihlavské čtvrti Horní Kosov tvoří
Romové. Výuka si tam proto žádá poněkud jiný postup, než jinde. Pro takové
školy vypsalo ministerstvo školství granty, jejichž cílem je zlepšit
možnosti vzdělávání Romů. Na škole Jarní se rozhodli grant využít na výuku v
přírodě, kterou by jinak kvůli sociálnímu a finančnímu handicapu romských
rodin uspořádat nemohli. Během týdení školy v přírodě jsou děti tak trochu
ve škole a trochu ve zlatokopeckém táboře.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Jak se žije Romům v Česku ]=
O mnohých romských osobnostech se nemluví, přesto si ale zaslouží pozornost
V následujícím příspěvku vám Marie Vrábelová představí romské osobnosti, o
kterých se příliš nemluví, ale pozornost si určitě zaslouží. Počítat mezi ně
můžeme i lidi, kteří se nebojí práce a našli odvahu podnikat. Jako třeba
Vlasta Demeterová z Loun.
Demeterová: V Praze to pro nás bylo moc drahé, tak jsme se s manželem
rozhodli prodat byt a odstěhovat se za Prahu. Koupili jsme levnější byt a
zbytek peněz jsme vložili do podnikání.
Podařilo se Vám to?
Podařilo se nám najít slušné bydlení a pomohli nám také lidé, kteří se k
nám velice slušně chovají. Myslím, že ani v tom podnikání necítím žádné
rozdíli mezi námi.
Je to obtížné a náročné podnikat?
Je to náročné, ale musí se to zvládat.
Co kdyby náhodou podnikání skončilo, co budete dělat potom, počítáte s
tím?
Ano počítáme, rozhodně se budeme snažit najít si práci i podle toho co nám
bude nabídnuto. Utrčitě bych bez práce nechtěla zůstat. Já hlavně podnikám
kvůli dětem, aby měly lepší budoucnost. Nechceme zůstat na sociálu, takže se
snažíme udělat všechno proto, aby ty děti tam v budoucnu nebyly. Chceme jim
zařídit i nějakou školu aby nebyly na začátku tam, kde jsme byli my.
Vrábelová: Samotní Romové si velmi váží například mladé právničky Zuzany
Gáborové, která získala práci v Úřadu veřejného ochránce lidských práv v
Brně.
Zuzana Gáborová: Když jsem skončila právnickou fakultu, tak jsem nastoupila do romského
centra Drom v Brně, kde jsem pracovala v poradně. Asi po dvou letech mě tak
jenom napadlo dát si přihlášku do kanceláře veřejného ochránce práv. Když
jsem dostala pozvánku do výběrového řízení, tak mě to docela překvapilo,
takže jsem byla pak ráda, že jsem nastoupila. Pro mě vždycky vzdělání bylo
vždy důležité. Bylo to ale díky mé rodině, která mě od malička vedla k tomu,
že člověk musí mít nějaké vzdělání, aby pak v životě našel nějaké uplatnění,
takže pro mě to je samozřejmost.
Vrábelová: Z Brna pochází také redaktorka radia TWR Rosita Mertová.
Původním povoláním herečka se dnes ve volném čase věnuje sluchově postiženým
Romům, kterým tlumočí na úřadech ve znakové řeči. Rozitu Mertovou, ale
můžete slyšet během vysílání v sobotu ráno na vlnách radia TWR.
Mertová: Vysíláme různé druhy pořadů. Převážně ty evangelijní pořady,
biblické vzdělávací pořady, pořady pro mládež, pořady zaměřené na rodinu,
speciální i pro maminky, různé otázky a odpovědi a hudbu. V různých zemích
se zaměřujeme na různou problematiku třeba pořad Ženy naděje se zaměřuje na
ženy v rozvojových zemích, kde mají velmi tíživé postavení. Vysíláme asi dvě
a půl hodiny denně.
Vrábelová: Romskému jazyku, jeho uchování, překladu textu a vlastní
básnické tvorbě se věnuje Emil Cina z Prahy. snaží se, aby byl romský jazyk
vlastní především samotným Romům, kteří na svou rodnou řeč zapomínají.
Cina: Snažím si ten romský jazyk zachovat a vážím si romského jazyka,
protože je to opravdu velmi starý jazyk a je škoda, že v dnešní době sami
Romové už tím jazykem skoro vůbec nemluví. Beru si krásné české přísloví -
Kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem.
Vrábelová: David Dudáš je prvním romským pravoslavným knězem u nás. Usiluje
o vznik samostatných romských sborů, protože Romové jsou duchovním národem i
přesto, že se ostýchají chodit do běžných kostelů.
David Dudáš: Je zapotřebí vytvářet romské farnosti, aby ten člověk,
ten Rom se tam necítil jako u gadžů, jako u někoho cizího, jako u někoho,
kdo má svůj vlastní chrám a my tam přijdem jako návštěvníci, ale abychom si
postavili svoji farnost, kde se budeme scházet mezi sebou a budeme se cítit
jako doma.
Vrábelová: S těmito, ale i s dalšími romskými osobnostmi se můžete seznámit
v galerii fotografií, která nese název Roma rising - Romské obrození na
www.romarising.com.
Představili jsme vám některé romské osobnosti z nejrůznějších pracovních
odvětví. Příště se dozvíte, jak se vyvíjela historie romského národa a kdy
se začali Romové usazovat na českém území.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Na festivalu Khamoro vystoupil hlavní organizátor ukrajinského festivalu Amala
V Praze minulý týden probíhal sedmý ročník festivalu Khamoro, na kterém se
představili umělci a intelektuálové z Evropy, Asie a jižní Ameriky. Po
čtvrtečním defilé hudebních skupin v pražských ulicích požádala Jana Šustová
o rozhovor zasloužilého umělce Ukrajiny Igora Krikunova, který na Khamoro
přijel se svými kolegy z kyjevského Divadla Romans. Igor Krikunov má s
festivaly bohaté zkušenosti - sám je totiž hlavním organizátorem
Mezinárodního romského festivalu umění Amala, což v překladu znamená
"přátelé".
Na letošním festivalu Khamoro vystupují také muzikanti z vašeho divadla.
Kolik jich do Prahy přijelo?
Sem přijelo 14 lidí, ale celý kolektiv divadla tvoří čtyřicet lidí. Do Prahy
přijeli členové orchestru, část baletu a někteří zpěváci. Nepřijeli herci, i
když také oni zpívají a tancují. Na Khamoro jsme vzali koncertní skupinu,
ale potom odjíždíme na mezinárodní divadelní festival a tam pojedou všichni.
Kde bude probíhat tento festival?
Probíhá v Chersonu, což je na jihu Ukrajiny u moře. Zúčastní se ho 15
divadel z různých zemí.
Na Ukrajině také probíhá velký romský festival Amala. Můžete nám o něm
něco prozradit?
Na něj mohu být pyšný - je to totiž naše dítě. Už proběhlo pět festivalů a
tento rok bude šestý. Dnes jsme v Praze viděli defilé hudebníků po ulicích
města, ale zakladatelem této myšlenky na světě je náš festival, protože my
jsme začali toto hnutí, kdy se chodí po ulicích a dělá se show, takže se
máme čím chlubit. Na festival zveme nejlepší skupiny. Probíhá pod širým
nebem, stavíme romské městečko s kovárnami, jsou tam i kočovné skupiny,
kováři, různí řemeslníci a hodně se toho tam děje. Je to zajímavé.
Kdy a kde probíhá tento festival?
Probíhá na podzim v září, ale místo každý rok měním. Pořádali jsme ho
například v show parku "Zlatá brána" na břehu Dněpru. V přirozených
podmínkách je to vždy nádherné. Pak máme ještě centrální sál "Palác
Ukrajina", což je hlavní sál v zemi, který je naší chloubou a v něm to také
probíhá.
Když srovnáme český festival Khamoro s ukrajinským festivalem Amala: na
Khamoru probíhají tři koncerty gypsy jazzu, defilé muzikantů po ulicích a
tři koncerty tradičních romských kapel. Jak je to u vás?
Já kladu velký důraz na folklór, na skutečnou národní hudbu a proto vše, co
je svázáno se současností, s jazzem a tak podobně, na našem festivalu
nenabízím. Zvu pouze skupiny, které hrají národní folklórní hudbu. Jsem
ortodoxní.
Jak dlouho přibližně vystupuje na vašem festivalu jedna skupina?
Ne méně než půl hodiny. A jestli jsou hodně dobří, tak mohou i déle. Dávám
velkou možnost každému kolektivu, aby se představil.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Vlado Oláh připravuje vydání další sbírky svých básní
Romský spisovatel Vlado Oláh připravuje vydání další sbírky svých básní.
Vlado Oláh je zakladatelem Matice romské a Romské komise při Ekumenické radě
církví, přeložil do romštiny biblické Janovo evangelium a Skutky apoštolů. A
jak řekl Janu Mišurcovi, ve svém volném čase se věnuje pastoraci a zmíněnému
skládání veršů.
"Knížka, která má vyjít v tomto roce, se jmenuje "Khamutno khami ben" romsky
a česky "Slunečná láska". Jsou to milostné básně, láska k přírodě, láska k
bohu. Je to rozdělené na takové tři bloky. Myslím si, že se to Romům i
neRomům bude ta sbírka líbit, protože je to moje vyznání a je to moje víra."
Kdy jste začal poprvé psát a co vás k tomu přimělo?
"No, já než jsem začal psát, tak jsem začal malovat. Když jsem přestal
malovat, tak jsem začal vyjadřovat pocity v básních. Mohlo mi být
devatenáct, dvacet let. Psal jsem si pro sebe a pak jsem začal psát i pro
veřejnost, že jsem se pokusil vydávat do různých romských časopisů. Pokud se
to dalo za totality, vydávala to Milena Hybšmanová no a teď samozřejmě po
převratu jsem začal vydávat jako za Maticu Romskú. Vydal jsem už čtyři
sbírky. Teď mám už připravenou na příští rok další sbírku, která se bude
jmenovat Naše cesta za světlem."
Vy jste žil na Slovensku...
"Na Slovensko mám velké a dobré pocity, protože jsem tam prožil nejhezčí
roky mládí v osadě Stropkov no a samozřejmě i ve městě Prešově a jsem rád,
že jsem byl ovlivněný slovenskou kulturou a slovenskými básníky."
Přišel jste do České republiky, studoval jste tady...
"Než jsem začal studovat tady, tak jsem vystudoval dvě střední školy na
Slovensku. Technické. Poté jsem vystudoval filozofickou fakultu obor
vychovávání dospělých - andragogika. No a když jsem emigroval za prací do
České republiky, do Prahy, tak když jsem uvěřil Pána Ježíše Krista, tak jsem
se přihlásil na teologickou fakultu. A byl jsem přijat na římsko-katolickou
teologickou fakultu v Praze."
Kupují si vaše básničky Romové?
"Romové si je nekupují. Kupují si je ne-Romové, protože básně na to dostanou
dotace, takže jsou většinou mezi Romy rozdány. A ti zájemci z řady ne-Romů,
když si to koupí, tak vlastně ty peníze používáme na kancelářské potřeby v
Matici Romské."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Výstava Černá země - bílý chléb mapuje vliv romské kultury na kulturu většinovou
Muzeum romské kultury v Brně připravilo na letošní rok řadu zajímavých
výstav. Dnes vás pozveme na jednu z nich - "Kaľi phuv - parno maro / Černá
země - bílý chléb". Mapuje vliv romské kultury na kulturu většinovou a
navštívit ji můžete až do 30. září. Jana Šustová si povídala s kurátorkou
této výstavy Janou Polákovou.
Co přesně představuje ta nová výstava?
"Tak ten název výstavy je podle romského úsloví, že bez černé země není bílý
chléb a já jsem chtěla tak trochu tou výstavou návštěvníkům naznačit, že bez
romské kultury by ani ta evropská nebyla vlastně to, co je. Možná si to
lidé v dnešní době neuvědomují, ale na romské prvky jak kultury, tak
třeba i způsobu života narážíme jak v současnosti tak i v minulosti v
podstatě na každém kroku."
Co konkrétně na té výstavě návštěvník uvidí?
"Ta výstava je situovaná do dvou místností. Ta jedna, první úvodní menší
místnost představuje takovou stylizovanou současnou domácnost a je
tam v podstatě tak v kostce shrnuto všechno, co člověk potká v současném
denním životě, každodenním. Jsou tam například reklamní plakátky na různé
výrobky, potraviny. Návštěvníci se tam budou moci podívat na recepty, které
jsou dělané tzv. po cikánsku, například nějaké maso, třeba i sladké jídlo a
podobně. Jsou tam obrazy, které tvoří i v dnešní době součást bytových
doplňků. Jsou tam i dětské hračky, které jsou ovlivněny romskou kulturou.
Hlavně díky Waltu Disneymu a jeho animovanému filmu Zvoník od Matky Boží. Je
to vlastně taková všehochuť a opravdu každodenní život. Mimo to si třeba
návštěvníci budou moci vyzkoušet i oblečení, které tam bude volně viset a
bude to oblečení, které navrhli a ušili studenti z textilní školy tady z
Brna. Takže si budou moct na vlastní kůži vyzkoušet, jak to vypadá, jaké to
je a jaké to je vlastně ovlivnění romskou kulturou. Ta druhá, větší
místnost se potom zaměřuje na vliv romské kultury v profesionálním umění i v
lidové kultuře a částečně taky trochu vlastně v okolí - v přírodě. To
profesionální umění je rozděleno na hudbu, divadlo. Návštěvník se tam dozví
také něco o literatuře, filmu i o výtvarném umění. Lidová kultura je tam
zastoupena písničkami, různými názvoslovími, například různé kytky
nebo i houby se nazývaly 'cikán' nebo podobně měly přívlastky 'cikánský'. Potom
se tam návštěvník může podívat na místa, která se nazývají podle Cikánů. Jak
se dřív obecně a všeobecně říkalo Romům. Jsou to buď vesnice nebo
přírodní úkazy, rybníky, části obcí a podobně."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" je u konce. Naladit si nás můžete
opět za týden v pátek ve 20.05 na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání najdete také
na internetové adrese www.romove.cz.
Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a chybět samozřejmě nebude
ani romská hudba.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a
Jaroslav Sezemský.
Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O
Roma vakeren. Romale ada šuniben predal tumende.
Mějte se moc pěkně, klidný víkend.
Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.
|